Rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek tento týden zahájil Festival vědy a techniky pro děti a mládež Pardubického kraje.  Mladí vědci se sešli v Pardubicích v rámci krajského kola XIV. ročníku této soutěže, kterou pořádá Asociace pro mládež, vědu a techniku AMAVET, o. s. společně s Pardubickým krajem a Univerzitou Pardubice. 

V krajském kole soutěže se utkali nejlepší autoři vědeckých projektů z okresních kol. V odborné porotě, která posuzovala jednotlivé projekty, zasedli také zástupci tří fakult Univerzity Pardubice – Fakulty chemicko-technologické, Fakulty filozofické a Fakulty elektrotechniky a informatiky.

Druhého dne festivalu se zúčastnili děkani Fakulty chemicko-technologické prof. Petr Kalenda a Fakulty filozofické doc. Jiří Kubeš.

Vybraným studentským projektům předal děkan Fakulty chemicko-technologické prof. Petr Kalenda a zástupci z Fakulty filozofické věcné ceny a mimořádná stipendia, která uplatní, pokud se rozhodnout ke studiu na fakultách Univerzity Pardubice.

Studenti Fakulty filozofické Univerzity Pardubice uspořádali ve čtvrtek 10. března 2022 Hudební benefiční večer pro Ukrajinu.  

Společně se nám během večera podařilo vybrat celkem 31 843 Kč. Pokud jste koncert nestihli, můžete i nadále přispívat přes QR kód a platební údaje ve videu. Děkujeme!

Akce se konala v přímé spolupráci s Červeným křížem, jehož prostřednictvím byl celý finanční obnos získaný z dobrovolného vstupného věnován na podporu zdravotnické péče na Ukrajině.

Děkujeme všem účinkujícím, divákům a organizátorům, kteří se na akci podíleli a sdíleli s námi atmosféru benefičního večera. Především děkujeme studentům, od nichž původní nápad vzešel a měli chuť jej realizovat.

Záznam benefičního večera

Katedra filosofie a religionistiky každoročně připomíná smutné výročí 10. 3. 1959, kdy armáda Čínské lidové republiky (ČLR) krvavě potlačila povstání Tibeťanů ve města Lhasa, sídle Dalajlamy.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, přátelé,

pozornost nás všech se v těchto dnech obrací na Ukrajinu, která čelí agresivní okupaci armádou Ruské federace. Vidíme také nebývalou jednotu Západních zemí nejen ve verbálním odsouzení ruského útoku, ale také v silné praktické pomoci Západu, ať už dodávkou vojenského materiálu či humanitární pomoci.

Dnes je však potřeba vzpomenou jinou zemi, sice geograficky vzdálenější, která nám nicméně připomíná stejné hodnoty, jako právě probíhající válka na Ukrajině. Tou zemí je Tibet.

Proč právě dnes? Bylo to právě 10. března 1959, kdy vypuklo Tibetské národní povstání ve městě Lhasa, sídle dalajlamy. Tímto povstáním vyvrcholily několikaleté tibetské protesty proti čínské okupaci, která začala už rok po vzniku Čínské lidové republiky (ČLR) roku 1949. Od potlačení povstání probíhá na územích tradičně tvořících Tibet systematická snaha o eliminaci tibetské kultury. A to nejen ničením všeho tibetského, jako např. bouráním tradičních buddhistických center nebo omezováním tibetského jazyka, ale také propagací čínské, resp. hanské kultury. A to zejména přesídlováním etnických Hanů na tibetská území, jejich dosazování do vysokých administrativních funkcí atp. Následkem okupace zemřely statisíce Tibeťanů a desetitisíce dalších odešly do exilu a vytvořily Tibetskou exilovou vládu, jejímž prezidentem byl v květnu minulého roku zvolen Pempa Tsering.

Již toto zběžné shrnutí důvodu, proč si dnes připomínáme Tibet, ukazuje jistou spojitost se současným děním v Evropě. Už dlouhou dobu pozorujeme rozpínavost autoritářských režimů, které si přivlastňují okolní území. A to často násilnou cestou. Je proto potřeba stále zdůrazňovat, na jakých hodnotách vyrostla naše vlastní společnost, které vděčíme za blahobyt, ve kterém žijeme a věřím, že ještě dlouho žít budeme. Je to v první řadě úcta k životu jednotlivce. Jsou to svobody člověka, které jsou však nutně doprovázeny povinnostmi. Je to důraz na právní řád, díky kterému si jsou všichni občané jisti, že nebudou jejich práva pošlapávána. V neposlední řadě je to takový politický systém, který, byť často krkolomně, znemožňuje změnu režimu k autoritářství. A Tibetská exilová vláda si zvolila následovat obdobné hodnoty, jaké zastáváme také my. Také proto si Tibeťané zaslouží naši podporu

Mluvíme-li o Tibetu, je tu ještě jedno téma, které se v posledních měsících stalo obzvlášť naléhavé. Je jím stáří současného dalajlamy a otázka hledání jeho nástupce.

Začnu dvěma okolnostmi, které nás nutí stále více se zajímat o to, jaká situace nastane po smrti dalajlamy. V různých náboženských komunitách se rodí silné osobnosti, které hlasitě vystupují na podporu míru, prosperity a blahobytu. V posledních měsících bohužel dvě takové osobnosti zemřely.

26. prosince minulého roku zemřel jihoafrický anglikánský biskup Desmond Tutu, který se proslavil, mimo jiné, bojem proti apartheidu, systému veřejné rasové segregace, který v JAR fungoval do raných 90. let.

Letos 21. ledna zemřel vietnamský zenový mistr Thich Nhat Hahn, básník, mírový aktivista zejména v době francouzské okupace Vietnamu v první polovině 20. století a během války ve Vietnamu (1955-1975), velký propagátor tzv. angažovaného buddhismu spočívajícím dvou hlavních zásadách, a to jednak na zásadě neubližování všem vnímajícím bytostem a jednak na buddhistické praxi bedlivé pozornosti (tzv. mindfulness).

Smrtí těchto dvou osobností přišel svět o silné hlasy zasazující se o poklidné soužití lidských společenství i jednotlivců. Stejné myšlenky hlásá také současný dalajlama a vyvstává proto otázka, jaké hodnoty a zásady bude propagovat dalajlama budoucí.

To, že proces hledání budoucího dalajlamy bude dalším místem geopolitického zápasení ukazují již současná prohlášení jak ČLR, tak Indie, kterou podporují USA. ČLR již před delší dobou prohlásila, že nástup dalšího dalajlamy musí být schválen jejím režimem. Zároveň se indická politická reprezentace zapojila do tohoto procesu mimo jiné tím, že počátkem minulého roku svolala několik shromáždění buddhistických autorit. Učinila to jednak proto, aby legitimizovala nástupce současného dalajlamy, jednak se tím snaží zaplnit mocenské vakuum do doby, než bude čas nového dalajlamu hledat.

Samotný 14. dalajlama vyslovil v tomto ohledu několik názorů. Například že další dalajlama se narodí mimo Tibet, jelikož on sám v Tibetu není, že se může znovuzrodit právě v Indii a že jím může být žena. Nicméně se také vyslovil pro možné zrušení institutu přerozováním, jelikož podle něj pochází z feudálního, a tudíž zastaralého systému.

Na tomto místě je nutno říct, že samotné propojení úřadu dalajlamy s politikou problém není. Ostatně tento úřad pochází z doby mongolské vlády nad Tibetem a byl vytvořen mongolským chánem. Problém je angažovanost totalitního režimu ČLR, který se tímto krokem snaží legitimizovat svou přítomnost v Tibetu.

Nedopusťme, aby se to ČLR povedlo. Stejně jako dnes všichni rozumní lidé podporují Ukrajinu proti agresi Ruské Federace, tak také podporujme Tibet v jeho obraně proti totalitnímu agresorovi a v jeho snahách o vybudování skutečné autonomie.  Buďme společensky aktivní a podporujme skupiny a organisace bojující za prosperitu jak naši, tak Tibeťanů, Ukrajinců, Ujgurů a dalších utlačovaných etnik a skupin. Mluvme s našimi blízkými o problémech těchto skupin, ale také těch, které žijí v naší společnosti. O těch, kteří utíkají před válkou, ale také o těch, kteří strádají v naší bohaté společnosti a kteří se cítí být společností ignorováni. Podporujme politiky, kteří se nepoklonkují autoritářským režimům, ale volme si takové, kteří vedou naši společnost k blahobytu a míru.

10. 3. 2022

Rusové vědí, kde jejich země začíná a kde končí. Přemýšlejí v hranicích bývalého carského Ruska a chovají se jako velmoc starého typu z 19. století, upozorňuje historik Zbyněk Vydra.

Právě v tom vidí trvalé nebezpečí pro Ukrajinu. „Jsou přesvědčení, že jim dávná území patří. I kdyby je nechtěli ovládnout přímo formou nějaké trvalé okupace, tak je budou pokládat za svou sféru vlivu. Chtějí je kontrolovat, určovat budoucnost a snažit se, aby nebyla nepřátelská vůči Rusku. Nejsou schopní vyjednávat. Používají zbraně. Takto se chovali v zásadě vždycky.“

Šok ve všech kruzích

Razance ruského útoku na Ukrajinu překvapila i lidi, kteří se oblastí dlouhodobě zabývají. „Předpokládal jsem, že po oficiálním uznání dvou separatistických republik je Rusko nějakým způsobem podpoří. Nepočítal jsem s útokem na další ukrajinské cíle jako Kyjev a podobně. Od začátku války se ve mně sváří různé pocity. Když k tomu přistoupím srdcem, střídá se ve mně smutek kvůli Ukrajině a hněv kvůli Rusku. Když k tomu přistoupím víc racionálně, uvědomím si bezvýchodnost situace. Válka svým způsobem nebude mít vítěze.“

Ruská reputace dost klesá. „Současná reklama pro Rusko je naprosto katastrofální. Ani dřív nemělo globálně moc dobrou pověst. Teď se to ještě výrazně zhorší. I když samozřejmě Rusko bude mít po světě dál své stoupence,“ odhaduje Vydra.

Nějakou dobu sankce skousnou

Západní země zkouší na Rusko tlačit formou tvrdých sankcí. „Záleží na jejich délce, na tom, jak hluboce poškodí ruskou ekonomiku a jaký bude dopad na každodenní život lidí. Pár týdnů, měsíců Rusové vydrží. Jsou přesvědčení, že sankce nejsou spravedlivé. Ale berou je jako automatickou věc, protože Rusko nikdo nemá rád.“

Velké vzbouření se zatím podle Vydry čekat nedá i proto, že v Rusku postupně přestávají fungovat objektivní média. „Společnost se dostala do stavu, kdy z větší části věří Putinovi anebo se o politiku nestará. Za poslední roky posílily autoritářské tendence natolik, že tam nefunguje nějaká občanská společnost, která by se teď mohla aktivizovat a režim změnit zdola lidovou revolucí. Vidíme projevy nesouhlasu statečných Rusů na demonstracích proti válce, ale režim je natolik silný, aby tyhle tisíce dokázal pozatýkat. Pro Putina to tak nepředstavuje zásadní hrozbu.“

Svrhnou Putina oligarchové?

Občas se objeví hlasy, že by změna v Rusku mohla nastat brzy, protože část tamních boháčů a oligarchů není spokojená s kroky prezidenta Vladimira Putina. „Momentálně mi to připadá spíš jako takové zbožné přání než odhad reálné situace. Rusko je ale země značně nevyzpytatelná a je možné, že se začnou množit nespokojení oligarchové. Zůstává otázkou, jestli to bude stačit k nějaké změně a hlavně, jestli by případný odchod Putina zásadně změnil ruskou politiku.“

Článek byl převzat z Českého rozhlasu Pardubice.
autor: Jakub Malý | foto: foto: Honza Ptáček, Český rozhlas
Český rozhlas Pardubice

Fakulta filozofická Univerzity Pardubice se snaží pomáhat obětem války na Ukrajině nejrůznějšími cestami. Tyto cesty mnohdy otevírají sami naši studenti. Je tomu tak mimo jiné právě v případě Hudebního benefičního večera, který bude probíhat ve čtvrtek 10. března 2022 od 18 hodin v Aule Arnošta z Pardubic.

Kromě vystoupení hudebníků z řad studentů Fakulty filozofické i dalších fakult bude součástí programu též mluvené slovo, a to jak ve formě proslovů několika vzácných hostů, tak v podobě četby z textů ukrajinských spisovatelů.

Akce je pořádána v přímé spolupráci s Červeným křížem, jehož prostřednictvím bude celý finanční obnos získaný z dobrovolného vstupného věnován na podporu zdravotnické péče na Ukrajině.

Všichni akademičtí pracovníci, všichni studenti a všichni, jimž není osud našich ukrajinských přátel lhostejný, jsou srdečně vítáni!

Kdy: čtvrtek 10. 3. 2022 od 18:00 hod.
Kde: Aula Arnošta z Pardubic

V rámci benefičního večera vystoupí:

• Vysokoškolský umělecký soubor Pardubice
• Kateřina Lašová a Petr Hostinský – zpěv
• Tereza Kozlová – zpěv
• Viktor Němec a David Němec – scénické čtení
• Jan Hrubeš – kontrabas
• Honza Chmelík – kytara, zpěv

V úterý 15. března se v Pardubicích otevře první Institut Paměti národa. Na zahajovacím programu, který začne v 18.30 v Machoňově pasáži na třídě Míru vystoupí Aneta Langerová a hymnu zazpívá Dagmar Pecková. Návštěvníci dále budou mít možnost jako první a zdarma nahlédnout do nové expozice věnované moderním dějinám.

Dlouhodobý výstavní prostor v Institutu Paměti národa Pardubice provede návštěvníky 20. stoletím a odvypráví skutečné příběhy pamětníků. Expozice plná moderních technologií přímo vtáhne do minulosti. Prostřednictvím soukromého kina, rozšířené reality, digitálního průvodce a deníků zavede návštěvníky mezi odbojáře, do bojů 2. světové války nebo komunistických vyšetřoven a lágrů. 

Děti i dospělí budou moct v prvních měsících poznávat dějiny na pozadí příběhů dvou lidí, kteří prožili druhou světovou válku a kteří se podělili o své vzpomínky s dokumentaristy z neziskové organizace Post Bellum, která za celým projektem stojí.

Prvním z průvodců bude armádní generál Tomáš Sedláček. Za druhé světové války bojoval ve Francii, Anglii, v Sovětském svazu a zapojil se i do Slovenského národního povstání. Po válce byl komunistickým režimem mučen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k doživotnímu trestu.

Moderní dějiny bude také možné poznávat s příběhem odbojářky Jaryny Mlchové. Ta uměla připravit sloučeninu, která způsobovala falešnou žloutenku. Stovky lidí se díky ní vyhnuly transportům do koncentračních táborů. Uvězněným zase posílala balíčky s jídlem. Za účast v odbojové skupině jí hrozilo velké nebezpečí, a přestože její byt několikrát prohledávalo gestapo, nikdy nebyla prozrazena. 

Organizátoři z Post Bellum, spolu s partnery z 3dsense, Monument Office a Univerzity Karlovy, plánují postupně expozici měnit a rozšiřovat o další epochy a příběhy. K dispozici jich mají tvůrci díky sbírce Paměť národa více než třináct tisíc. Vedle výstavního prostoru nabízí Institut Paměti národa Pardubice místo pro setkávání, kde se pravidelně budou konat programy pro školy i veřejnost. Informace o aktuálním dění a možnost rezervace na prohlídku expozice najdete na institut.pametnaroda.cz.

Ve funkci je měsíc a připadá si jako na horské dráze. Když už se zdálo, že pomalu končí pandemie koronaviru, začala válka. Dění na Ukrajině samozřejmě ovlivňuje taky akademickou sféru.

„Není čas na prostoje. Museli jsme se potýkat se situací na národní i mezinárodní scéně. Připravujeme rozpočet. Do toho se dostává inflace, růst cen energií. Přidává se vpád ruských ozbrojených sil na Ukrajinu. Pevně věřím, že nám to zatím jde,“ doufá nový rektor Univerzity Pardubice Libor Čapek.

S Ruskem nic

Na protest proti vojenské agresi se pardubická univerzita rozhodla vypovědět dohody o spolupráci s ruskými univerzitami. „Projednali jsme to i s děkany všech sedmi fakult. Jednomyslně jsme se shodli. Dohody jsou základem pro mobilitu studentů, spolupráci akademických pracovníků a podobně. Není tam dopad na současné studenty z jakékoliv země. Univerzity by sice měly být ze své povahy apolitické, ale momentální bezprecedentní vývoj vyžaduje určité kroky.“

Univerzita Pardubice symbolicky i konkrétně podpoří ukrajinské studenty. „Celkem jich u nás teď studuje 131. Domluvili jsme se na jejich podpoře. Zároveň podpoříme případné studenty z ukrajinských univerzit, kteří by měli zájem u nás dostudovat. Vyžaduje to shodu s našimi studijními programy v českém anebo anglickém jazyce. Můžou přejít do krátkodobého studijního pobytu a následně můžou od podzimu pokračovat ve standardním studijním programu,“ popisuje rektor.

Kromě toho funguje i Akademická poradna Univerzity Pardubice. Nabízí pomoc všem, kteří se kvůli válečnému konfliktu ocitli v těžké situaci. K dispozici jsou odborníci, psychologové. Nabídky už ve zvýšené míře využívají hlavně zahraniční studenti.

Návaznost a čerstvý vítr

Libor Čapek je jedenáctou osobností v čele pardubické vysoké školy. Ve funkci vystřídal Jiřího Málka. „Byl jsem členem předchozího vedení a velice rád bych navázal na dobré aktivity. Samozřejmě pevně věřím, že si lidé všimnou našeho relativně mladého týmu a že přineseme nějaké prvky inovace.“

Co se konkrétně bude dít? „Musíme jednoznačně profilovat univerzitu do jejích silných stránek, které má napříč všemi sedmi fakultami. Jsme multidisciplinární a je potřeba si jasně říct, ve kterém oboru chceme oslovit studenty pro profesní studijní programy víc zaměřené na praxi. Někde naopak cílíme na akademické studijní programy orientované na znalosti studentů. Ve vědě je podle mě potřeba víc shlukovat odborníky do větších skupin, ideálně napříč obory. Skupinka dvou tří lidí má omezené možnosti konkurování velkým mezinárodním skupinám.“

Nový rektor sám univerzitu v Pardubicích absolvoval. Stalo se tak roku 1998 v oboru fyzikální chemie. „Pak jsem měl tu čest pracovat 6 let v Praze v Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského ve skupině Blanky Wichterlové. Mohl jsem se podílet na významných evropských projektech. Mnohé znalosti a dovednosti jsem uplatnil při nástupu na Univerzitu Pardubice v roce 2005.“

Text je se svolením převzatý z Českého Rozhlasu Pardubice.

Na Univerzitě Pardubice studují ve stínu války na Ukrajině mladí lidé napříč kontinenty. Podporujeme naše studenty ve studiu, v jejich aktivitách, vážíme si, že si vybrali naši univerzitu pro svůj další osobnostní rozvoj.

Dovoluji si v tuto chvíli požádat všechny studenty, ale také pedagogy a akademiky bez ohledu na státní příslušnost, aby respektovali demokratické hodnoty a postoj naší země k tomuto válečnému konfliktu.

Zároveň žádám všechny o zachování takového postoje, který nebude diskriminovat jakoukoliv skupinu studentů nebo akademiků.

Žádám o toleranci, vstřícnost, slušnost. A děkuji vám za to.

prof. Ing. Libor Čapek, Ph.D.
rektor Univerzity Pardubice

foto Milan Reinberk

POZVÁNKA

na

97. zasedání AS FF UPa

které se koná v pondělí 7. března 2022 od 13.30

hybridním způsobem

v místnosti EA 13022 a na odkazu Click here to join the meeting

Program zasedání AS FF UPa

1. Zahájení a jmenování skrutátora
2. Schválení programu jednání
3. Vyhlášení voleb do As FF UPce na období 17. května 2022 – 16. května 2025
4. Schválení volební komise pro volby do AS FF UPce
5. Podnět z akademické obce: Diskuse ohledně budoucích změn v nabídce studijních programů na Katedře cizích jazyků
6. Různé

Kateřina Keplová

předsedkyně AS FF UPce

24. 2. 2022

My, ruští vědci a vědečtí novináři, vyjadřujeme rozhodný protest proti válečným akcím, které zahájily ozbrojené síly naší země na území Ukrajiny. Tento fatální krok vede k ohromným lidským obětem a podrývá základy vytvořeného systému mezinárodní bezpečnosti. Odpovědnost za rozpoutání nové války v Evropě leží plně na Rusku.

Pro tuto válku neexistují žádné rozumné důvody. Snahy využít situaci na Donbase jako důvod k rozšíření vojenské operace nepůsobí důvěryhodně. Je zcela zřejmé, že Ukrajina nepředstavuje hrozbu pro bezpečnost naší země. Válka proti ní je nespravedlivá a zcela nesmyslná.

Ukrajina byla a zůstává zemí nám blízkou. Mnozí z nás máme na Ukrajině příbuzné, přátele a kolegy ve vědecké práci. Naši otcové, dědové a pradědové společně bojovali proti nacismu. Rozpoutání války kvůli geopolitickým ambicím vedení Ruské federace, vedeným pochybnými historiosofickými fantaziemi, je cynickou zradou jejich památky.

Vážíme si ukrajinské státnosti, která spočívá na skutečně fungujících demokratických institucích. S porozuměním přijímáme evropskou volbu našich sousedů. Jsme přesvědčení o tom, že všechny problémy ve vztazích našich dvou zemí mohou být řešeny mírovou cestou.

Rozpoutáním války se Rusko odsoudilo k mezinárodní izolaci, do postavení psance. Znamená to, že my vědci se nyní nemůžeme normálně věnovat svojí práci: vždyť vědecké bádání je nemyslitelné bez plnohodnotné spolupráce s kolegy z jiných zemí. Izolace Ruska od okolního světa znamená dalekosáhlou kulturní a technologickou degradaci naší země bez jakýchkoliv pozitivních perspektiv. Válka s Ukrajinou je krokem do prázdna.

S hořkostí si uvědomujeme, že naše země, která spolu s dalšími republikami bývalého SSSR přinesla rozhodující vklad k vítězství nad nacismem, se nyní stala strůjcem nové války na evropském kontinentu. Požadujeme okamžité ukončení všech vojenských akcí namířených proti Ukrajině. Žádáme respektování suverenity a územní celistvosti ukrajinského státu. Žádáme mír pro naše země.

originál se seznamem podpisů (k 27. 2. 2022 4100 signatářů) na https://trv-science.ru/2022/02/we-are-against-war-all/