Město Prostějov si v letošním roce připomíná 500. výročí položení základního kamene prostějovského zámku. Při této příležitosti připravilo bohatý kulturní program, jehož součástí bylo i vystoupení prof. Petra Vorla a doc. Pavla Marka z Ústavu historických věd FF UPCE. 

Dne 5. 5. 2022 pronesl Petr Vorel v přednáškovém sále Národního domu v Prostějově přednášku nazvanou Jan z Pernštejna ve víru evropských dějin. V úterý 24. května pak Pavel Marek prováděl návštěvníky prostějovského muzea výstavou Pernštejnské ženy a Evropa, která je na Hané k vidění až do 26. června.

Oba historikové se během pobytu v Prostějově dočkali vřelého přijetí. Navštívili jinak nepřístupné prostory zdejšího renesančního zámku i novogotickou radnici, která je dominantou města. Jejich přednášky vzbudily pozitivní ohlas u prostějovské veřejnosti i místních autorit. Setkali se mimo jiné i s primátorem města panem Mgr. Františkem Jurou.

Slavnostní bakalářská sponze absolventů studijních oborů:

• Filosofie (Bc.)
• Historicko-literární studia (Bc.)
• Humanitní studia (Bc.)   
• Německý jazyk pro odbornou praxi (Bc.)
• Německý jazyk pro odbornou praxi – Anglický jazyk (Bc.)
• Německý jazyk pro odbornou praxi – Filosofie (Bc.)
• Slavistická studia zemí EU+Historie (Bc.)
• Spisová a archivní služba (Bc.)

se koná 24. června 2022 v 9.00 hodin v Aule Univerzity Pardubice. Sraz absolventů (ve společenském oblečení) je v 8.00 hodin v předsálí Auly - A1, kde proběhne prezence a instruktáž, která je povinná.

Slavnostní bakalářská sponze absolventů studijních oborů:

• Anglický jazyk pro odbornou praxi (Bc.)
• Anglický jazyk pro vzdělávání (Bc.)
• Anglický jazyk – specializace v pedagogice (Bc.)
• Sociální a kulturní antropologie (Bc.)

se koná 24. června 2022 v 11.30 hodin v Aule Univerzity Pardubice. Sraz absolventů (ve společenském oblečení) je v 10.30 hodin v předsálí Auly - A1, kde proběhne prezence a instruktáž, která je povinná.

Slavnostní magisterská promoce absolventů studijních oborů:

• Anglická filologie (Mgr.)
• Filozofie (Mgr.)
• Kulturní dějiny (Mgr.)
• Religionistika (Mgr.)
• Sociální antropologie (Mgr.)
• Resocializační pedagogika (Mgr.)
• Učitelství AJ (Mgr.)

se koná 24. června 2022 ve 14.00 hodin v Aule Univerzity Pardubice. Sraz absolventů (ve společenském oblečení) je ve 13.00 hodin v předsálí Auly - A1, kde proběhne prezence a instruktáž, která je povinná.

Slavnostní obřad nebude umožněn opozdilcům a nevhodně oblečeným či podnapilým absolventům / hostům. Rodiče a hosté budou mít přístup do budovy Auly 15 min. před zahájením obřadu a po zahájení musí setrvat na svých místech (je třeba zvážit případnou přítomnost dětí do 6 let).

Absolventi, kteří se z různých důvodů nemohou zúčastnit slavnostního obřadu, si mohou diplom vyzvednout na studijním oddělení FF.

Diplom si musí každý absolvent vyzvednout osobně (popřípadě zplnomocnit jinou osobu).

Přímo v univerzitní aule je možné zakoupit květiny. 

Akademický senát Fakulty filozofické Univerzity Pardubice

svolává

shromáždění členů akademické obce Fakulty filozofické,

které se bude konat v pondělí 13. června 2022 od 13:00 hod. v EB 01019

Program:

1. Zpráva o činnosti AS za minulý kalendářní rok, předsedkyně AS FF v roce 2021 Kateřina Keplová
2. Výroční zpráva o činnosti FF, děkan Jiří Kubeš
3. Zpráva o hospodaření FF, děkan Jiří Kubeš

Všichni členové akademické obce FF UPCE jsou srdečně zváni!

Za předsednictvo AS FF UPCE

Marta Pató, Helena  Jaklová, Jindra Lavrenčíková

O historii Ruska s historikem Zbyňkem Vydrou z Fakulty filozofické.

Jaká doba nejvíce ovlivnila vývoj Ruska?

Z mého pohledu jsou to 60. léta 19. století. Bylo zrušeno nevolnictví a nastaly reformy, které měly Rusko udělat konkurenceschopnější vůči vyspělým evropským státům. Car se sice snažil zemi modernizovat, ale stále zachovával autokratické řízení a chtěl mít reformní proces pod kontrolou. V tomto vidím paralely k současnému Rusku. Také se mluví o modernizaci, ale už ne o liberální demokracii, jak ji chápeme na Západě. V dějinách Ruska sehráli zásadní roli také Lenin a Stalin. Bez Lenina by nevznikl Sovětský svaz. Stalin na něj navázal a transformoval Rusko z agrární země v průmyslovou velmoc, avšak za cenu obrovských obětí. To bylo ale v bolševickém hodnotovém systému v pořádku. Stalin k tomu přistupoval pragmaticky – země se musí modernizovat, smrt milionů lidí je vedlejší. Podařilo se mu vyhrát druhou světovou válku, čímž posílil pozici Sovětského svazu, který se stal jednou ze dvou supervelmocí. To je Stalinovo dědictví, které má i dnes v Rusku mnoho obdivovatelů. Obraz Stalina se navíc v současné ruské propagandě stal černobílým. Záměrně se opomíjí zločiny proti vlastnímu obyvatelstvu, hladomor, masové čistky a zdůrazňují se jen úspěchy jako vítězství v druhé světové válce, budování průmyslu a podobně.

Jak byste popsal dnešní Rusko a Vladimíra Putina?

Dnešní Rusko psychologicky trpí tím, že už není v postavení supervelmoci, jako tomu bylo v éře Sovětského svazu. Snaží se to nějakým způsobem zvrátit a vykompenzovat. Zatím se mu to moc nedaří. Do hlavy Putinovi nevidí asi nikdo. Prezidentem je s přestávkami 20 let, takže je klíčovou postavou, která ztělesňuje novou éru Ruska. Legitimní je otázka: Co bude po Putinovi? Kolem něj se zatím neobjevuje žádná jiná výrazná figura, která by ho mohla zastoupit. Ale i Putin se v Kremlu objevil jako relativně málo známá postava. Rychle si získal popularitu Rusů, a to i díky kontrastu s prezidentem Jelcinem, jehož éra byla chaotická, zkorumpovaná a plná skandálů. Putin se jevil jako mladý, perspektivní politik, který neodpovídá stereotypu Rusa. Nepije, je to sportovec a pro řadu žen idol. S tím pracuje propaganda i nyní. Dvacet let buduje kult silného prezidenta, který se o Rusy dokáže postarat, vyřeší úplně všechno a současně není zkorumpovaný. Je to iluze, k níž se řada Rusů ráda upnula.

Proč je Ukrajina pro Rusko důležitá?

Polovina Ukrajiny byla součástí ruského impéria od 17. století a zbytek Rusko získalo v 18. století. Téměř celé teritorium dnešní Ukrajiny bylo jeho součástí staletí. Ruské elity odmítaly velmi dlouho uznat existenci nezávislého ukrajinského národa. Celé 19. století byla ukrajinština potlačována a ruští carové a ministři tvrdili, že ukrajinský národ neexistuje, že je to pouze větev ruského etnika. V rámci Sovětského svazu byla Ukrajina svazovou republikou. Nikdo nepředpokládal, že by jednou mohla být nezávislá. Stejně tak nikdo, až do roku 1990, ani vážně neuvažoval o rozpadu SSSR. Ukrajina byla vždy brána jako integrální součást Ruska. Koneckonců ruská identita vyrůstá z území Ukrajiny. Rusko se odkazuje na Kyjevskou Rus jako na svůj historický základ. I proto Rusko chce minimálně udržet Ukrajinu v ruské sféře vlivu. Existuje však celá řada obyčejných Rusů, kteří se smířili s tím, že Ukrajina je nezávislým samostatným státem, berou ji jako souseda a nevidí v tom problém.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě. Rozhovor byl pořízen v únoru 2022.

Památník Zámeček ve spolupráci s Pardubickým letním kinem Rebel připravili k letošnímu 80. výročí heydrichiády Festival Zámeček, který představí oceňované filmové snímky, jenž svým obsahem korespondují s historickým obdobím, které Památník návštěvníkům připomíná. Milovníci české i zahraniční kinematografie se mohou těšit na měsíc červen a červenec. Pro diváky je připraveno několik oceňovaných, klasických, ale i méně známých filmů, které budou promítány zdarma.

Festival Zámeček začne s promítám již v červnu, v parku před Památníkem Zámeček, a to každý pátek vždy od 21:00 h.

„První červnový pátek se představí nejen Českými lvy, ale i zahraničními cenami ověnčený Protektor Marka Najbrta. Ten nás uvede do atmosféry přelomu demokracie a diktatury, doby Protektorátu Čechy a Morava vedoucí až k atentátu na Reinharda Heydricha. Jednu z nejtragičtějších událostí české historie připomene snímek Lidice v režii Petra Nikolaeva. Třetí pak bude Zpráva Petera Bebjaka, která nás z tuzemského prostředí přesune do Osvětimi a zaměří se na osudy lidí židovského vyznání za války. Přesah do poválečných let pak nabídne film Bohdana Slámy s názvem Krajina ve stínu, jenž opět získal několik Českých lvů, stejně jako Ceny české filmové kritiky,“  představuje chystaný program ředitel Památníku Zámeček Viktor Janák.

Pardubickému letnímu kinu Rebel pak budou patřit červencové čtvrtky, a to od 21:30 h v areálu ZA VODOU vedle mostu Pavla Wonky. Divákům budou nabídnuty jak oscarové filmy Saulův syn a Sophiina volba, tak noviny zastoupené snímkem Přirozené světlo, nebo filmová klasika Hanebný pancharti.

Souběžně s filmy se ještě během červnových středečních podvečerů od 17:00 bude konat v kinosále Památníku Zámeček několik přednášek. Ty budou opět zdarma. 8. června vystoupí docent Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd ČR s tématem Křesťanské církve v době heydrichiády. Cyklus přednášek v památníku pak 15. června ukončí Adolf Vondrka s přednáškou pojmenovanou Poslední vysílání Jiřího Potůčka z Pardubicka.

Festival Zámeček se koná za přispění Pardubického kraje a statutárního města Pardubice. Jsme rádi, že můžeme připomenout téma i populární cestou a přiblížit tak tuto část historie širší veřejnosti.

Potomci slavných šlechtických rodů, které mají v Česku i několikasetletou tradici, jsou v naší společnosti přítomní dodnes. Po zániku monarchie a vzniku republiky se však jejich pozice stala více než komplikovanou.

„Kulisy se mění, ale principy se v lidské společnosti opakují."

Ohlédnutí za všemi těžkými momenty, jimž byli aristokraté v minulém století vystaveni, poskytl návštěvníkům Kavárny Universitas historik Zdeněk Hazdra. Specialista na moderní šlechtu a bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů k nám s přednáškou "Aristokraté na křižovatkách (nejen) českých dějin 20. století" dorazil v úterý 17. května.

„Dějiny se odehrály, my je nezměníme. Jde o to, abychom jim porozuměli a vždy je opírali o ověřená fakta.“

Poutavé vyprávění bylo opět možné shlédnout i online. I tentokrát se vybíralo dobrovolné vstupné, které dle přání našeho hosta putovalo na sbírku organizace Nesehnutí. Na podporu zástupců ukrajinské občanské společnosti.

Příští akce proběhne v úterý 21. června 2022 v divadle Exil.

The Landscapes of W. H. Auden's Interwar Poetry: Roots and Routes - tak zní název knihy Ladislava Víta, kterou vydalo prestižní nakladatelství Routledge. Jak publikace vznikala? Jsou Audenovy texty nadčasové? To se dozvíte v rozsáhlém rozhovoru. 

V čem Vás zaujalo dílo W. H. Audena a kdy padlo rozhodnutí napsat ucelenou studii o Audenově meziválečné poezii se zaměřením na jeho vnímání místa?

Audena jsem objevil již jako student, když jsem se zabýval důvody, proč se britští meziváleční umělci v tak hojném počtu zapojili do španělské občanské války. Chtěl jsem také pochopit, proč je tento u nás takřka neznámý autor jedním z nejvěhlasnějších postav anglo-americké i světové literatury dvacátého století. Asi nikdo však nedokáže plně vysvětlit důvody pro svou zálibu v tom či onom autorovi. Kromě jakési nadrozumové „chemie“ mě k Audenovi od počátku přitahovala jeho formální virtuozita, která mu umožnila spájet touhu po modernistickém experimentu s prvky tradiční poezie. Udivoval mě i jeho intelektuální záběr. S velkou vážností se zaobíral společenskými změnami, které od počátku dvacátého století otřásaly tradičními hodnotovými rámci. Auden byl obdarován neutuchajícím odhodláním najít odpovědi na nejzásadnější otázky lidské existence. To ho po právu zařazuje do společnosti nejvýznamnějších básníků dvacátého století, jakými byli T. S. Eliot, Wallace Stevens či E. M. Rilke.

Díky mé vlastní zálibě v mapách, krajině a otázkách spojených s jejím prožíváním mě však k Audenovi ze všeho nejvíce poutá jeho naprosto výjimečná vnímavost vůči fyzickému prostoru, místům, krajině a jejímu prožívání. Tato citlivost vychází z Audenova dětství. Zásadní roli zde sehrál jeho sečtělý otec — lékař a amatérský, ale nadšený geolog, který publikoval i v prestižním časopise Nature. Pro své syny Wystana a Johna organizoval rodinné „expedice“ s cílem prozkoumat taje opuštěných lomů v severní Anglii a Walesu. To Audenovi vnuklo nápad přírodní vědy studovat na univerzitě v Oxfordu. V prestižní Christ Church College ho ale brzy okouzlily Tolkienovy přednášky o anglosaské poezii. Auden přestoupil na studium filologie a stal se básníkem. Do poezie začal promítat svou intenzivní a láskyplnou vnímavost vůči místům, pro kterou používal výraz „topofilie“. Přístup ke krajině začal využívat i k hodnocení literárních kvalit ostatních autorů včetně svých současníků. Jako lektor a posléze oxfordský profesor poezie dokonce z poetiky místa vytvořil způsob, jak vzájemně odlišit různé směry literární estetiky. Básníci obvykle využívají personifikace a Ruskinova „patetického klamu“ k tomu, aby neživému prostředí propůjčili lidské vlastnosti. Audenova (a částečně i Rilkeho) jedinečnost ale tkví v opačné snaze propůjčit vlastnosti krajiny člověku. Hledáním analogií mezi krajinou a člověkem se pokoušel porozumět podstatě lidského bytí. Díky svému významu pro západní literární tradici si Auden vysloužil zájem obrovského množství literárních kritiků. Jeho „topofilickou“ senzibilitou a pojetím míst se však doposud nikdo zevrubně nezabýval. Doplnit tuto mozaiku se pro mě stalo vítanou výzvou.

Jak složitá byla cesta od první verze textu až po vydání v prestižním nakladatelství Routledge?

První obrysy knihy vznikaly během doktorského studia. Nejprve bylo potřeba vystavět vyvážený a celistvý metodologický rámec. Ten jsem postupně našel v kulturní a humanistické geografii. Obě disciplíny integrují geografii a humanitní vědy, zejména fenomenologii, s cílem zmapovat podstatu a vzorce lidského prožívání fyzického prostředí. V průběhu výzkumu jsem si také uvědomil, že každý kritik Audenovy tvorby musí proniknout do jeho dlouhého a členitého intelektuálního vývoje. Ten se odehrál na pozadí nejsložitějších okamžiků dvacátého století. Po prvotním okouzlení freudovskou psychologií a myšlenkami Georga Groddecka či Johna Lyarda, přesunul Auden svou pozornost k marxistickému pohledu na stav západní společnosti. Následně během druhé světové války začal hledat východiska v myšlenkách teologického filozofa Reinolda Niebuhra a křesťanského existencialisty Sørena Kierkegaarda. Uvědomil jsem si, že každá z těchto etap významně poznamenala Audenovo chápání krajiny, vztahu člověka k ní a v nemalé míře i jeho poetiku místa.

Když jsem rukopis knihy dokončoval, kolegyně mi vnukla myšlenku oslovit nakladatelství Routledge. Místo úlevy z dokončení však nastala v podstatě nejtěžší i nejpoučnější fáze. Po půl roce, kdy jsem několikrát týdně zasílal emaily jejich redaktorům bez jakékoliv odezvy, jsem měl pocit, že dřevěnou holí marně klepu na masivní zdi středověkého opevnění. Nerad na tuto zkoušku trpělivosti vzpomínám. V zimě 2020 se však pomyslné brány otevřely, když hlavní redaktorka vyjádřila předběžný zájem o téma. Následně mi na základě recenzí části rukopisu a abstraktů všech kapitol ediční rada nabídla smlouvu ke spolupráci. V tomto okamžiku došlo k úplnému zvratu. Byl jsem svěřen do péče skupiny naprosto výjimečných profesionálů pod vedením Mitchella Mannerse. Jeho tým mě ochotně a trpělivě provedl všemi fázemi dokončování knihy. Třešničkou na dortu byla spolupráce s britskou jazykovou korektorkou Rene Bailey. Kromě profesionality a dokonalého citu pro můj myšlenkový záměr i Audenovu imaginaci mě učarovala její plynulá čeština. Ukázalo se, že se ji naučila při pobytu v Praze, kde na přelomu 80. a 90. let strávila několik let a zažila i listopadové dny.  

Přebalu dominuje fotografie znázorňující silniční most přes magicky zbarvenou řeku. Souvisí ilustrace s podtitulem „Roots and Routes“?

Ano, ale chtěl jsem, aby si čtenář souvislost mezi fotografií, podtitulem „Roots and Routes“ a povahou Audenovy poetiky místa postupně uvědomil až při čtení knihy. Jedná se o letecký záběr rozvodněné islandské řeky Markafljōt stékající z ledovce směrem na jihozápad. Společně s oblastí severních Pennin byl Island jedním ze dvou míst, které Audenovou poezií prostupují nejčetněji a nejniterněji. Považoval je za „posvátná“ a vytvořil z nich základní pilíře své mytické geografie.

Obrázek také naznačuje podstatu zmíněného interpretačního rámce a tezí. Ukazuje dva jasně ohraničené břehy a most, jenž je spojuje. To je vizuální zpodobnění dvou protichůdných koncepcí místa a kultury, které se v Audenově díle setkávají, kontrastují a vyzývají k zamyšlení. Se sílícím negativním dopadem globalizace na místní identitu mnoho přívrženců humanistické geografie začalo pociťovat obrannou potřebu místo a kulturu definovat jako prostorově ohraničené celky, jejichž autentičnost vychází z izolovanosti a zakořeněnosti („roots“) místní identity. V posledních desetiletích je však tento postoj vyrovnáván vnímáním míst jako porézních uzlů. Jejich identita vychází z jedinečné kombinace spojnic, které do místa přicházejí zvenčí a stejně jako most na obrázku ho propojují („routes“) s okolím. Tyto protikladné koncepce jsou pro pochopení Audenovy poetiky zásadní. Ke stejným místům totiž přistupuje rozdílně v závislosti na literárních formách, s nimiž pracuje. Zatímco v próze jasně inklinuje k důrazu na ohraničenosti a izolovanosti, v poezii tyto atributy stírá, akcentuje vzájemnou propojenost míst a jejich podobnost. V prvé řadě jde tedy o knihu, která se zabývá opomíjeným rysem Audenovy básnické imaginace a meziválečného literárního klimatu. V abstraktnější rovině ukazuje, že ztvárnění místa podléhá specifičnosti literárních forem. Auden je obecně spojován s modernismem a avantgardou. Má kniha však dokazuje, že je tento básník pevně zakořeněn („roots“) v tradici britské poezie. Poetika místa jeho básně jasně propojuje („routes“) s principy klasicistní poezie. Asi jsem teď ale čtenáře ochudil o možnost, aby si tuto pointu sami objevili.

Studie je časově zaměřena hlavně na dvacátá a třicátá léta minulého století. Audenovy texty jsou zároveň nadčasové. Čím může Audenovo pojetí místa zaujmout dnešního čtenáře?

To je velmi zajímavá otázka a děkuji za ni. Posunutí těžiště knihy do meziválečného období má jasné důvody. Umožňuje nám poznat, jak Audenova poetika místa vznikala a jak se vyvíjela na pozadí bezpochyby nejsložitějšího období dvacátého století. Jako mladičký a neznámý oxfordský absolvent s nevalnými studijními výsledky vstupoval Auden mezi válkami na vznikající literární scénu a ke své nevoli se brzy stal její ikonou. Básnický hlas si tak formoval v kontextu skomírající poetiky tradičních básníků. Těmi byli primárně Edward Thomas a Thomas Hardy, kteří nostalgicky oslavovali anglický venkov a sklíčeně nahlíželi na sílící vliv modernity. Tito autoři se pro Audena stali prvními literárními vzory. Zároveň však jeho pozornost začaly strhávat avantgardní postupy modernistů. T. S. Eliota, V. Woolfovou a Ezru Pounda Audenova generace po stránce estetické obdivovala. Zvláště ve třicátých letech je však zároveň odsuzovala za politické názory a neochotu se společensky angažovat. Má kniha všechny tyto okolnosti zohledňuje. Ukazuje, jak Audenova poetika v turbulentním meziválečném prostředí vznikala. Tehdy probíhající společenské, politické a estetické změny vytvořily kontext, v němž se Auden odklonil od prvotního opojení tradiční rurální lyrikou. Svou básnickou identitu začal hledat v experimentech modernistů, kteří mu imponovali i diametrálně odlišným přístupem k zobrazování krajiny. Kniha navíc v náznaku ukazuje, jak se Audenova poetika místa vyvinula v dalších desetiletích.

Audenovu nadčasovost spatřuji v jeho statutu „civilizačního básníka“. Před svým odchodem z Anglie v roce 1939 ani nikdy poté, kdy žil střídavě v New Yorku, Itálii a Rakousku, se nestal lokálním umělcem. Vždy byl oddaný myšlence západního humanismu. Ani na sklonku života ho totiž neopustila touha usilovat o pochopení sdíleného lidského údělu a zamýšlet se nad i dnes aktuálními a univerzálními tématy morálky, společenských hodnot či nad rolí jedince a umělců ve společnosti. To vše s cílem podpořit člověka v jeho usilování o existenci v důstojném společenství.

Nová metodika pasportu univerzitních budov pomůže veřejným vysokým školám nejen při jednání s ministerstvem školství, ale poslouží jim pro lepší přehled o budovách, které univerzita vlastní a spravuje. MŠMT tak může připravovat dotační programy na základě porovnatelných informací o univerzitních nemovitostech. Metodiku vytvořila expertní skupina složená z odborníků z VUT, ČVUT, MU a UPCE, a to na základě rozhodnutí MŠMT. Odborníci na problematiku se sešli na Univerzitě Pardubice. Metodiku připomínkovala široká komunita techniků všech univerzit.

Pro pasport neboli popis a zdokumentování staveb používaly v minulosti univerzity především své zavedené postupy, čímž se ale komplikovalo vzájemné porovnávání mezi jednotlivými vysokými školami. Nová metodika by měla data sjednotit a MŠMT by tak mohlo do budoucna některá z nich vyžadovat jako povinná, například při žádání o finance prostřednictvím dotačních programů.

Kromě definicí staveb a prostor, jejich metriky nebo klasifikace účelu se experti zaměřili také na vytvoření postupu pro hodnocení technického stavu budov. Díky zhodnocení například základů a krovů budov, vnitřních rozvodů nebo povrchů je možné každou z budov zařadit do jedné z šesti kategorií od novostaveb až po objekty v havarijním stavu.

V expertní skupině, která na metodice pracovala od roku 2018, zasedal Petr Marvan (VUT), Tomáš Říha (MU/VUT), Zdeněk Rudovský (ČVUT), Zuzana Domincová (ČVUT) a Aleš Pék (UPCE).

Metodiku lze po drobnějších úpravách převzít i jinými státními rezorty a přispět k transparentnosti investičních akcí, nákladů spojených s provozem a především k jejich porovnatelnosti mezi jakýmikoliv budovami ve veřejné správě.

Text je převzatý z webu Vysokého technického učení v Brně. 

Zaplněné sedačky pardubického divadla. Nervozita ve vzduchu. Horko a jeden osamělý mikrofon stojící uprostřed prázdného jeviště. I tak by se dala popsat atmosféra před zahájením večera autorské poezie a slam poetry v Divadle 29. 

Viktor Němec, student Fakulty filozofické Univerzity Pardubice, pořádá již druhým rokem autorská čtení místního básnického klubu Poezie o páté. Když se objevila možnost zapojit se do kulturní výzvy projektu Rozjeď to, neváhal a zorganizoval večer plný autorské poezie a slam poetry.   

Program odstartovala trojice mladých básníků – Jan Češík, Vojtěch Stieber a Eliška Nechvátalová. Autoři osobitým způsobem přednesli svou tvorbu a postupně balancovali mezi vážnými a veselými básnickými motivy. Podle toho, z čeho předčítali, mohli diváci poznat, zda se jedná o novější, či starší tvorbu – papírové lístečky, archy papíru a mobil.  

V druhé části večera vystoupili Tali a Anatol Svahilec, vlajková loď české slam poetry. Slam poetry vznikla v polovině 80. let v Americe a od té doby se rozšířila po celém světě. Autoři-performeři se soustředí na to, co sdělují a jakým způsobem to sdělují. Slam poetry zároveň stojí na pomezí poezie a divadla. Pardubice tak měly jedinečnou příležitost zažít slamovou arénu, ve které mezi sebou soutěží dva slameři a získávají body od publika. Diváci se přenesli do školy v přírodě, dozvěděli se, co dělají úspěšní lidé, nebo zažili dobrodružnou cestu s nákupem domů.   

Kdo na akci zavítal, ten si prodloužil život o několik let, neboť bezprostředním výbuchům smíchu se nedalo odolat.  

Kultura v Pardubicích letos ožila nejen díky zajetým akcím, pomohly i novinky od studentů Univerzity Pardubice. V rámci pilotního projektu Rozjeď to běží akce s finanční podporou města a univerzity. Obě instituce na ně uvolnily dohromady 160 tisíc korun.

„Mám opravdu velkou radost, že naši studenti chtějí a také organizují nové kulturní akce nejen pro univerzitu, ale i pro celé Pardubice. Univerzitní město vytváří právě podobné aktivity,“ říká rektor Univerzity Pardubice Libor Čapek.

Jednotlivé projekty prošly přes kulturní komisi a hodnotili je také zástupci Univerzity Pardubice, a to podle předem stanovených kritérií. Součástí podmínek bylo, aby byly přínosem pro pardubickou kulturní scénu, aby byly hospodárné a aby jejich autoři byli schopni je po organizační stránce zajistit. Vybráno bylo celkem sedmi akcí zahrnujících zpěv, hraní, tanec, výstavu či poezii, která byla na programu tento týden jako Poezie o páté a slam poetry.

„Naším cílem bylo zapojit studenty Univerzity Pardubice do kulturního dění ve městě a probudit v nich doposud skrytý potenciál. Ze strany města jsme studentům na jednotlivé akce poskytli nejen část finančních prostředků, ale také možnost konzultací jak s odborníky v oblasti kultury v rámci pardubického magistrátu, tak třeba s lidmi z P-Pinku. Rádi bychom prostřednictvím projektu mladým lidem pomohli získat nové kontakty, naučit se hledat pro své projekty potřebné partnery, rozvíjet své podnikatelské a kreativní dovednosti a v neposlední řadě jim dali prostor k většímu zapojení do kulturního dění ve městě,“ podotýká námětek primátora zodpovědný za oblast kultury Jan Mazuch s tím, že do budoucna by se projekt mohl zopakovat.

Studentské akce, které vznikly v rámci projektu Rozjeď to:
Uskutečnilo se:

• Taneční workshopy v Polabinách
• Pardubický ples v Paláci Pardubice
• Pardubickej Rock-Pop-Rock v klubu Žlutý pes
• Poezie o páté v Divadle 29
• Pardubický Art Market na Třídě Míru
• KŘÍŽEM KRÁŽEM EVROPOU, Bulharsko, Chorvatsko, Polsko a Slovinsko v panelové výstavě TIC Pardubice
• Anglický příměstský tábor v Pardubicích

Projekt probíhá za podpory Statutárního města Pardubice.