V rámci knihovnického praktika Katedry literární kultury a slavistiky pořádali studenti poslední den zimního semestru tradiční knižní burzu spojenou s veřejným čtením.

Na burze byla pokřtěna nová knihobudka z dílny studenta archeologie Jiřího Perlingera. Knihobudka bude sloužit v třináctém patře EA.

Básně ze své sbírky Slova pálená, která vyšla roku 2019, přečetla studentka magisterského oboru Dějin literární kultury Kerstin Rykrová Valíčková. Zcela poprvé představil veřejně svou prozaickou prvotinu student filozofie Jonáš Hartmann, který povyprávěl i o tom, jak se takový román rodí a jak se z něj stane tištěná kniha.

Na závěr burzy si zájemci mohli namalovat židli. Barevné originální židle zútulňují chodby budovy EA od roku 2016, kdy v rámci workshopu Barvy v textu zahájila tradici této kultivace sdíleného prostoru naše tehdejší studentka a knihovnice, nyní již absolventka Zuzana Martínková. 

Burza proběhla v příruční knihovně Bibliotheca Ultima, která je umístěna v EA 12022 a je k dispozici studentům i vyučujícím.

Katalogy knihovny, které studenti průběžně vytvářejí a zdokonalují, najdete na stránkách Katedry literární kultury a slavistiky.

Na univerzitu přišel Ježíšek. 

Katedře věd o výchově Fakulty filozofické Univerzity Pardubice se ve spolupráci s Centrem na podporu integrace cizinců pro Pardubický kraj podařilo získat učebnice a pracovní sešity českého jazyka pro Ukrajince.

Téměř 200 učebnic a pracovních sešitů je po jednání s Jazykovým centrem Univerzity Pardubice umístěno v univerzitní knihovně. Učebnice budou používat účastníci nízkoprahových kurzů českého jazyka, které fakulta pořádá. 

Archeolog Jan Frolík a jeho kolega Jiří Šindelář byli oceněni čestným uznáním města Pardubice. Čestná uznání získali za zviditelnění města archeologickým průzkumem pernštejnsko-piastovské hrobky v kostele sv. Bartoloměje.

Spolu s pěti oceněnými, kterým byla udělena Medaile města Pardubic, se tak připojili k dalším osobnostem, jež se významnou měrou podílely nebo nadále podílí na rozvoji či propagaci města. 

Pan doktor Frolík působí na Ústavu historických věd Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. Věnuje se archeologii středověku, výzkumu hradišť, měst a církevních staveb a dalších významných lokalit.

Spolu s našimi studenty se rovněž významně podílí na průzkumu a dokumentaci archeologických nalezišť ve východní části Arménie – jeskyni Areni-1.

Foto: Tomáš Kubelka

Ve dnech od 7. 12. 2022 do 9. 12. 2022 se na Fakultě filozofické uskutečnily elektronické volby do Akademického senátu Univerzity Pardubice (AS UPCE). 

Do Akademického senátu byli voleni čtyři akademičtí pracovníci a dva zástupci studentů. Každý akademický pracovník měl možnost vybrat až čtyři preferované kandidáty z řad akademických pracovníků, každý student mohl vybrat až dva kandidáty z řad studentů.

Výsledky voleb

Členy AS UPCE z řad akademických pracovníků se stávají: 

• PhDr. Adam Horálek, Ph.D., Katedra sociální a kulturní antropologie
• Mgr. Michal Kleprlík, Ph.D., Katedra anglistiky a amerikanistiky
• doc. PhDr. Tomáš Jiránek, Ph.D., Ústav historických věd
• doc. Mgr. Martin Čapský, Ph.D., Ústav historických věd

Členy AS UPCE z řad studentů se stávají:

• Mgr. Jindra Lavrenčíková, Ústav historických věd, doktorské studium, 1. ročník
• Mgr. David Rozen, Katedra filosofie a religionistiky, doktorské studium, 3. ročník

Náhradníky do AS UPCE z řad akademických pracovníků jsou: 

• Mgr. Ondřej Sikora, Ph.D., Katedra filosofie a religionistiky
• PaedDr. Zdenka Šándorová, Ph.D., Katedra věd o výchově

Náhradníky do AS UPCE z řad studentů jsou:

• Mgr. Martin Lacina, Ústav historických věd, doktorské studium, 2. ročník

Pozn. Kompletní výsledky voleb budou v nejbližší době zveřejněny. 

Ve středu 30. listopadu 2022 navštívil naši fakultu na pozvání Katedry literární kultury a slavistiky Mgr. Jan Blüml, Ph.D. z Katedry muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého, který před studenty a pedagogy proslovil přednášku „K problematice cover verzí písní The Beatles v Československu 60. až 80. let“.

Ukázalo se, že o Beatles je i mezi nejmladšími ročníky stále zájem, ti starší si zase mohli doplnit své znalosti o zajímavé a ne vždy snadno dostupné informace.   

Doktor Blüml se dlouhodobě zabývá zkoumáním československé populární hudby druhé poloviny 20. století, dokonce patří dnes k nemnohým českým hudebním vědcům působícím na akademické půdě, kteří se zaměřují právě na oblast popmusic. Ve své přednášce nastínil vývoj recepce hudby skupiny Beatles v prostředí československého hudebního průmyslu komunistické éry, který tvorbu liverpoolské čtveřice mnohdy přizpůsoboval vlastním produkčním a ekonomickým pravidlům, nehledě na prosazované normy kulturní politiky. Olomoucký muzikolog tento proces dokumentoval nejen na příkladech českých coververzí písní Beatles, ale rovněž na méně zjevných strategiích prezentace „západní“ rockové hudby v dobové československé kultuře.

Pro mnohé mohlo být překvapením, že příslušné výklady se dají opřít o tradiční hudebně teoretické analýzy, což svědčí o estetických kvalitách nejen hudby Beatles. Stejně přínosný byl důraz kladený přednášejícím na sociálně historické přístupy, jež v tomto kontextu pomáhají odkrývat dosud málo prozkoumané aspekty života v pozdním období vlády KSČ. Československý příklad byl vybrán i s ohledem na kulturní vývoj celého tzv. východního bloku, dr. Blüml se totiž aktuálně podílí na práci mezinárodního týmu zabývajícího se komparací vývoje populární hudby v zemích středovýchodní Evropy.

Pardubické publikum znalé místního kulturního prostředí zvláště zaujala zmínka o rozhovorech tohoto olomouckého badatele s Vladimírem Popelkou, devadesátiletým pardubickým rodákem, skladatelem, aranžérem a dirigentem, který spolupracoval s řadou předních interpretů československé popmusic.

Vystoupení Jana Blümla se těšilo vysoce nadprůměrné návštěvnosti, o značném zájmu studentů a akademických pracovníků svědčila také diskuse, jež dále rozšířila některé dílčí otázky zmíněné v přednášce. Zpestřením výkladu byly četné hudební ukázky, vidět a slyšet například Karla Gotta zpívat vůbec první českou coververzi písně Beatles s názvem Adresát neznámý je stále pozoruhodným zážitkem.  

V průběhu listopadu a na začátku prosince byly Grantovou agenturou ČR a Technologickou agenturou ČR zveřejněny výsledky hodnocení návrhů projektů.

Helena Dyndová z katedry filosofie a religionistiky FF UPCE se pro následující tři roky stává spoluřešitelkou meziuniverzitního projektu Klíčové kulturní zdroje, představy a praxe západní alternativní spirituality a medicíny, na němž se bude podílet společně Janem Kapustou ze ZČU a Zuzanou Kostićovou z HTF UK.

Klíčové kulturní zdroje, představy a praxe západní alternativní spirituality a medicíny

Projekt se zabývá historickými, kulturními a sociálními aspekty doktrinální báze a tělesné zkušenosti v současné západní (a především české) alternativní spiritualitě. Záměrem výzkumu je přispět k porozumění klíčového náboženského i sekulárního konceptu energie, jenž si dozajista zaslouží více odborné pozornosti, a vyplnit mezeru v poznání týkající se toho, jak česká alternativní spiritualita interaguje s latinsko-americkým indigenním kulturním materiálem, současným českým šamanismem a textuální a audiovizuální populární kulturou.

Cílem je obzvláště popsat a interpretovat, jak je alternativní spiritualita historicky a sociálně produkovaná a reprodukovaná a jak se konkrétní tělesné a vyprávěné zkušenosti protínají s danými kulturními normami a hodnotami.

František Válek z katedry filosofie a religionistiky FF UPCE se stává členem badatelského týmu projektu Archeologie textů. Tradice, transmise a transformace na starověkém Předním východě, který bude řešený na FF UK.

Vánoční Strom přání opět zdobí kampus Univerzity Pardubice. A také adventní věnce z UPCE na podporu hospicové péče už mají své místo na svátečních stolech. Společnými akcemi zahájili studenti a akademici vánoční období v kampusu.

Univerzitní Strom přání rozsvítil 30. listopadu rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek a společně s celým vedením vysoké školy také podpořil akci, na kterou přišly stovky studentů a zaměstnanců. K originálním ozdobám vánočního stromu UPCE patří i letos přání studentů a zaměstnanců. Budou se promítat během Vánoc na stěnu kolejí. 

Účastníci přispěli v průběhu akce zakoupením svařeného vína a moštu na nákup senzomotorických pomůcek pro Dětské centrum Veská, které pomáhá dětem a rodinám ve složitých životních situacích. Během slavnostního podvečera se podařilo vybrat 19 tisíc korun. 

Univerzita přispívala na dobrou věc i ve spolupráci s Oblastní charitou Pardubice. V budově univerzitní auly vytvořili studenti i zaměstnanci letos 85 adventních věnců, jejichž prodej podpořil domácí hospicovou péči. V letošním roce se vybralo 28 tisíc korun.

„Chtěl bych poděkovat všem, kteří se zapojili do tradiční akce vázání adventních věnců s oblastní charitou. Oceňuji, že se studenti i kolegové v předvánočním čase rozhodli podpořit domácí hospicovou péči,“ říká rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

Ve dnech 10. a 11. listopadu 2022 se na Fakultě filozofické konala již 16. mezinárodní konference kulturních studií a 5. konference zaměřená na lingvistiku a didaktiku angličtiny In/Outside the Frame.

Konferenci pořádala katedra anglistiky a amerikanistiky, která na podzim letošního roku slaví 30. výročí založení, jak ve své zahajovací řeči připomněla vedoucí katedry, Mgr. Olga Roebuck, Ph.D.

Úvod konference se nesl ve jménu poezie – prostor dostala absolventka oboru Anglická filologie Mgr. Adéla Boschat, která představila projekt Poetry to School, jehož ambicí je žákům základních a středních škol poezii přiblížit. Účastníky konference zaujalo vystoupení básníka Anatola Svahilce, čelního představitele české slam poetry, které bylo součástí prezentace projektu.

Plenární přednášku přednesl doc. Mgr. František Tůma, Ph.D. Ve svém vystoupení představil výsledky multimodální konverzační analýzy interakce ve třídě. Program konference nabídl téměř 50 prezentací v sekcích zaměřených na anglofonní literaturu, kulturní studia, lingvistiku a didaktiku angličtiny.

Po předchozím ročníku v roce 2020, který se kvůli pandemickým opatřením odehrál v online prostoru, se celou akcí nesl duch nadšení z možnosti setkat se osobně.

Asociace děkanů filozofických fakult dlouhodobě upozorňuje na nerovné podmínky a podfinancování humanitních a sociálně-vědních pracovišť. Průměrná hrubá mzda odborného asistenta s vědeckou hodností na filozofických fakultách činí v současné době 33 500 Kč, což je přibližně o 14 000 Kč méně, než v tuto chvíli dostávají v průměru učitelé na nižších stupních vzdělávání. Přitom jsou to i filozofické fakulty, které zajišťují jejich přípravu na budoucí povolání.

Situace je natolik kritická, že ohrožuje existenci mnoha oborů, a to zejména jazykových, psychologie nebo archeologie a dalších. Zájem o studium na filozofických fakultách přitom neklesá, počty uchazečů jsou stabilní, ubývají však vysokoškolští vyučující. „Na filozofických fakultách dochází ke krizovému stavu, mnozí kolegové zejména z filologických kateder odcházejí do regionálního školství, neboť platové podmínky jsou zde lepší než na filozofických fakultách. S ministerstvem školství intenzivně jednáme od jara tohoto roku, ale dosud nedošlo k žádnému posunu a současná situace se s inflací a vyššími energiemi výrazně zhoršuje. Mnozí akademičtí pracovníci nejsou schopni zajistit své životní náklady,“ uvedl děkan Filozofické fakulty Ostravské univerzity a předseda Asociace děkanů FF doc. Robert Antonín na společném jednání Asociace děkanů filozofických fakult, které se konalo 24. a 25. listopadu v Ostravě.

Vedení Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci 22. června tohoto roku vystoupilo s peticí na podporu humanitních a sociálně-vědních oborů, v níž požaduje navýšení financí pro filozofické fakulty, které se mnohdy ocitají na hranici personálního zajištění výuky i výstupů vědy a výzkumu. „Nedůstojné mzdy, zcela neadekvátní ocenění odborné kvalifikace, pedagogická činnost hodnocená hluboko pod úrovní průměrných platů v daných lokalitách. Taková je pozice akademiků na humanitních a sociálně-vědních pracovištích,“ uvádí autoři petice hned v úvodu.

Asociace děkanů filozofických fakult se na svém posledním zasedání připojila k této výzvě a dohodla se na jednotném postupu při jednání s MŠMT a Českou konferencí rektorů. Požadují systémové změny v pravidlech přidělování finančních prostředků, které jsou již zcela nevyhovující. „Na základě předchozích jednání a příslibů chceme docílit toho, aby ministerstvo přiznalo obdobnou finanční podporu směřovanou do mezd akademických pracovníků, jako již několik let s ohledem na rostoucí platy v regionálním školství dostávají pedagogické fakulty. Situace je již značně krizová, v tuto chvíli hrozí zánik některých kateder, přestože je o studium stále zájem. Rozdělování příspěvku uvnitř univerzit závislé na zastaralých koeficientech ekonomické náročnosti neodráží aktuální situaci a zejména skutečnost, že v rámci tohoto příspěvku 90% běžných nákladů tvoří mzdy,“ vysvětluje dosavadní předsedkyně Asociace děkanů filozofických fakult a děkanka Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem prof. Michaela Hrubá.

Asociace děkanů filozofických fakult na závěr svého usnesení zdůrazňuje, že filozofické fakulty hrají zásadní roli v naplňování poslání vysokých škol, které je dané zákonem o vysokých školách. Jde především o aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění a při utváření občanské společnosti. Tyto zásadní úkoly dané vysokým školám jsou dlouhodobě marginalizovány, a to i v současné době, kdy je společnost vystavena dopadům celosvětové pandemie a válečného běsnění na Ukrajině, které mohou v konečném důsledku zásadně podlomit principy fungování demokratické společnosti.

Zdroj: Tisková zpráva, Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 2022

Začátkem dubna roku 2022 oslavil 85. narozeniny významný český historik, zakladatel československé historické demografie, prof. PhDr. Eduard Maur, CSc. Od roku 2003 působil na Katedře historických věd Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. Vědecká práce a pedagogické působení profesora Maura se staly velmi inspirativními nejen pro jeho studenty, ale i kolegy. U příležitosti významného životního jubilea jsme proto Eduarda Maura požádali o krátký rozhovor.​  

Jak vzpomínáte na svá studentská léta?

Jako většina lidí, i já vzpomínám na studentská léta s potěšením, protože to byl čas životních nadějí, poznávání, studentských radovánek, navazování přátelských svazků mezi spolužáky, které přetrvaly desetiletí. Byla to ovšem také doba tvrdého politického tlaku, ten ale v druhé polovině 50. let, kdy jsem navštěvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (několik let se jmenovala filozoficko-historická), přece jen poněkud polevil. A i po zásazích, které přinesla doba bezprostředně po roce 1948, bylo na fakultě stále několik znamenitých, zkušených a vědecky plodných učitelů, jako byl František Kutnar, František Kavka nebo Josef Polišenský. Během mého studia se pak začali postupně prosazovat i mladší historici, kteří na historické katedry nastoupili bezprostředně po studiích v době, kdy jsme přicházeli na fakultu, jako byli Robert Kvaček, Miroslav Hroch nebo Josef Petráň. Ti nám imponovali svým rozhledem, znalostmi a novátorskými přístupy. Navíc se shodou okolností v našem ročníku na jednooborové historii a na archivnictví sešlo neobyčejně mnoho vynikajících spolužáků s širokým rozhledem a hlubokým zájmem o obor, pozdějších výborných historiků, jako byl Jan Galandauer, František X. Halas, Otakar Hulec, Antonín Klimek, Jiří Langer, František Lukeš, Tomáš Pasák, Ivan Savický, Oldřich Sládek, Otto Urban, Edita Blažková-Štěříková, Zdenka Hledíková, Vojtěch Mastný nebo Jan Pelant. Pro hluboké znalosti a mimořádně odpovědný přístup ke studiu jsme si nesmírně vážili Miloslava Vlka, ten ovšem posléze před archivařinou a historií dal přednost jiné životní dráze. Tehdejší studijní plány, přestože vyžadovaly řadu nesmyslných povinností, měly jednu výhodu. Ve srovnání s dneškem byl počet předepsaných hodin výuky početně nižší, například pátý ročník byl až na pár hodin vyhrazen jen pro práci na diplomce. To otevíralo velký prostor pro samostatné studium, přesahující v mnoha směrech materii zkoušek i diplomní práce, ale také pro živé diskuse na fakultě, na kolejích i v pražských hospodách. Jak říkal Otto Urban, byli jsme více studenty než posluchači.

Co Vás motivovalo k výběru historie jako svého studijního zaměření?

V prvé řadě musím jmenovat svého otce. Byl učitelem češtiny, zeměpisu a dějepisu a zájem o historii ve mně vzbuzoval od dětských let. Byl i vášnivým turistou, což posilovalo mou orientaci k regionálním dějinám. Ty přitom v mé rodné Plzni reprezentovali znamenití odborníci jako Fridolín Macháček nebo Miloslav Bělohlávek, jejichž přednášky pro veřejnost a exkurze jsem záhy začal navštěvovat. A můj otec rozhodně nepatřil k těm učitelům, kteří se spokojují se znalostmi získanými za svého studia a s reprodukcí předepsané učebnice, ale pořídil si i poměrně rozsáhlou knihovnu. Byli v ní zastoupeni čeští historici od Františka Palackého přes Kamila Kroftu, Zdeňka Nejedlého a Jana Slavíka až po Josefa Macka, ale i Arne Novák a další literární historici, stejně jako základní přehledy dějin filozofie. I když velkou část této literatury jsem důkladněji studoval až na vysoké škole, jako motivace pro studium historie sehrála otcova knihovna nemalou úlohu. Zbývá ještě zmínit, že otec i matka pocházeli z venkova, matka z Čáslavska a otec z Bolevce u Plzně, což nepochybně ovlivnilo mou pozdější orientaci k agrárním dějinám, i když jsem tehdy ještě netušil, že selský statek u Matoušů na bolevecké návsi, odkud vyšel náš rod, bude jednou vyhlášen za národní kulturní památku.

Jste jedním ze zakladatelů historické demografie u nás. Jak byla přijímána historická demografie jako nová disciplína v tehdejším Československu?

Historická demografie byla po druhé světové válce v západní historiografii spolu s dějinami cen a mezd významnou součástí tehdy módní kvantitativní historie, jejíž rozmach souvisel s tehdejším upřednostňováním studia procesů a struktur před tradičními postupy politických dějin. U nás se jí dostalo v polovině 60. let podpory ze strany vlivných koryfejů Josefa Macka a Václava Husy (ten ale záhy zemřel), kromě toho ji podpořil také ostravský Milan Myška. Roku 1967 získala organizační centrum v Komisi pro historickou demografii, vedené Pavlou Horskou, a publikační orgán v ročence Historická demografie. S nástupem normalizace ovšem přišlo ochlazení, činnost komise byla utlumena a ročenka přestala na deset let vycházet. Historičtí demografové však naštěstí získali podporu v rámci přírodovědného výzkumu a mohli ve své práci pokračovat dále. Zásadní obrat ovšem přišel až po roce 1989.

Co považujete za svůj největší úspěch v dosavadní profesní kariéře?

Myslím, že to byla úspěšná výchova mladých historiků, zejména doktorandů. Jeden z mých žáků už se stal univerzitním profesorem, několik z nich je docenty a další pracují úspěšně ve vědeckých institucích, muzeích i jinde. A vždy mne potěší, když se s některým setkám, dostanu od něho jeho novou publikaci, mohu se radovat z jeho úspěchů, vidím, že moje práce nebyla zbytečná.

Vaše vědecké zaměření je velmi široké, zajímáte se o značné množství témat (což vhodně reflektují dva sborníky vydané k Vašim 80. narozeninám). Která z nich jsou pro Vás „srdeční záležitostí“ a kterých publikačních počinů si ceníte nejvíce?

Jak šel čas, srdeční záležitostí se vždycky stávalo to, na čem jsem právě pracoval. Ale s odstupem doby si snad nejvíce cením faktu, že jsme spolu s Pavlou Horskou seznámili naši čtenářskou obec s tím, čeho dosáhla historická demografie v zahraničí, a pak monografií i studií o myšlenkovém světě lidových vrstev v raném novověku, v nichž jsem se pokusil navázat na podněty, s nimiž kdysi přišel František Kutnar.

V 90. letech jste se podílel na významném mezinárodním projektu Soziale Strukturen in Böhmen. Jak výsledky tohoto výzkumu ovlivnily historickodemografické bádání v České republice?

S iniciativou k zahájení mezinárodního výzkumu proměn sociálních struktur v raně novověkých Čechách přišel bezprostředně po převratu přední rakouský historik prof. Michael Mitterauer, který byl i autorem jeho rámcového programu. Odborné vedení i organizační zajištění projektu pak bylo především dílem jeho žáka prof. Markuse Cermana. Účast na projektu napomohla zejména mladým českým účastníkům navázat mezinárodní kontakty, získat širší rozhled po zahraniční literatuře a doplnit ve své práci poněkud jednostrannou orientaci naší historické demografie ke kvantitativním metodám novějšími metodickými podněty, zejména důrazem na kvalitativní analýzu. Výsledky byly zpřístupněny ve třech kolektivních monografiích a v několika doktorských disertačních pracích, které časem vesměs vyšly tiskem a získaly u nás i ve světe velmi vlídné přijetí.

Kam podle Vás směřuje současná historická demografie?

Proti době, kdy jsme začínali, se dnešní světová historická demografie výrazně posunula. Na jedné straně už poněkud ustoupila ze slávy, na druhé straně ale prohloubila svou metodiku a navázala širší kontakt s příbuznými vědními disciplínami. Lokálně zaměřené statistické studie už dávno nepracují s prostými ukazateli, které doporučovaly průkopnické příručky pionýrských dob, ale s daleko sofistikovanějšími metodami, umožňujícími hlubší analýzu zkoumaných jevů. V tomto směru česká historická demografie poněkud zaspala, ovšem zejména recentní práce dobře statisticky připravených mladých demografů a demografek ukazují, že i u nás se věci mění. Jiným směrem ukazujícím nové cesty jsou v jednotlivých zemích statistické výzkumy pracujícími s daty z 19. a 20. století, získávanými pro obrovské soubory jedinců, na jejichž zpracování se podílejí historici, demografové, sociologové, ekonomové a představitelé dalších disciplín. Jsou to ovšem projekty finančně mimořádně nákladné a v našich poměrech dosti obtížně za současného stavu realizovatelné, nicméně nemělo by se na ně zapomínat. Snad však můžeme očekávat pokračování v načaté řadě lokálních monografií, které nabízejí prostor pro hlubokou analýzu demografických jevů, zejména při spojení kvantitativních a kvalitativních výkladů a při zapojení dalších disciplín, jako je sociologie, ale i dějiny lékařství, historická klimatologie a další.

prof. PhDr. Eduard Maur, CSc.
Narodil se v Plzni do rodiny učitele, zde posléze navštěvoval základní i střední školu. Jeho almou mater se stala Karlova univerzita, kde na Filozofické fakultě absolvoval učitelský obor dějepis–čeština. V roce 1962 nastoupil na Katedru československých dějin a archivního studia FF UK. Po listopadových událostech 1989 se stal zástupcem vedoucího katedry, v roce 1992 pak jejím vedoucím a o rok později stanul v čele nově transformovaného Ústavu českých dějin. Tuto funkci zastával do roku 2000. Od roku 2003 působil na Katedře (později Ústavu) historických věd Fakulty filozofické Univerzity Pardubice.