Derby východočeských univerzit ovládl celek Univerzity Pardubice. Hokejový tým univerzitní ligy Riders UPCE zvítězil nad manšaftem Univerzity Hradec Králové UNIted HK 5:1.  V sedmém derby se pohár po několika vítězstvích hradeckého týmu vrátil do Pardubic. 

Tradiční derby východočeských univerzit se konalo na domácí půdě vítězů, v enteria areně v Pardubicích.  

Děkujeme reprezentantům UPCE za skvělý výkon a našim fanouškům za podporu a vytvoření neuvěřitelné atmosféry.

Foto zdroj: Riders Univerzita Pardubice

Studenti bakalářských, navazujících magisterských a doktorských programů Fakulty filozofické Univerzity Pardubice mají možnost získat stipendium na podporu zahraničního pobytu, který si sami zorganizují za účelem např. zlepšení jazykových dovedností, pro výzkum ke kvalifikační práci, absolvování studentské praxe atp.

Tato podpora je určena pouze pro cesty, k jejichž financování nelze využít programu Erasmus.

Zahraniční pobyt musí trvat minimálně 1 měsíc (31 dnů) a student může žádat o podporu ve výši až 30 000 Kč s ohledem na konkrétní zemi, kde se mobilita uskuteční (o výši přidělené částky bude vždy rozhodováno individuálně, s přihlédnutím k odhadovanému objemu cestovních a pobytových nákladů spojených se zvolenou destinací). Student si předem sjedná spolupráci s oficiální institucí (univerzity, archivy, knihovny, muzea, vzdělávací agentury).

Výjezd může být uskutečněn kdykoli v průběhu zimního semestru akademického roku 2024/25, s návratem nejpozději do 15. 12. 2024.

V případě zájmu vyplňte „Žádost o přiznání stipendia na podporu studia v zahraničí – Plán zahraničních mobilit“ – (návod a podmínky přidělení stipendia jsou k dispozici na studentském intranetu: 

Možnosti studia v zahraničí   

Dokumenty doručte osobně na děkanát FF UPCE (paní Barboře Krpatové) nejpozději do 31. října 2024.

Novinář Martin Řezníček a diplomat Michael Žantovský zavítali 14. října vůbec poprvé na Univerzitu Pardubice. Stalo se tak při příležitosti podzimní debaty z cyklu Čaj o páté, jejíž pozornost byla soustředěna na blížící se americké prezidentské volby. 

Oba hosty spojují především zkušenosti z jejich pobytu ve Spojených státech amerických. Michael Žantovský působil několik let jako velvyslanec v USA, Martin Řezníček pracoval pět let jako zahraniční zpravodaj České televize ve Washingtonu. Diváky, proto nejvíce zajímal jejich osobní pohled a odhad, jak nadcházející americké volby dopadnou. 

Martin Řezníček danou situaci ilustroval na základě jednoho z významných států: „Pensylvánie je takový mikrokosmos Spojených států. Poměr venkovského a městského obyvatelstva, vzdělání, lidí, kteří přišli dříve o práci, dělnických profesí... Je tam vše, co dělá Ameriku Amerikou, a je to v jednom státě. Právě tato rozmanitost mě nutí říci, že předpovídat cokoli je naprosto nemožné.” 

Michael Žantovský dané tvrzení potvrdil: „Těch klíčových států je sedm, tři jsou v takzvaném modrém pásu na severovýchodě a zbylé čtyři jsou v pásu slunečním, na jihu, jihozápadu Spojených států. Ve všech scénářích vychází, že o výsledku voleb s největší pravděpodobností rozhodne právě Pensylvánie.“

Debata se dále věnovala i samotné proměně Spojených států od doby, kdy v nich oba hosté působili. 

„Americká společnost se proměnila tak, že si to nedovedeme představit. Z demografického hlediska přibylo v Americe od roku 1990 přes 100 milionů lidí. Lidí, kteří jsou zcela nové generace, jež se z velké části narodila mimo USA. Mění se také etnické, kulturní složení. Za posledních třicet let prudce vzrostl počet Američanů, kteří pocházejí z etnicky smíšených rodin. Dříve to bylo nulové číslo, dnes to dělá 12–13 %. Což mě vede ke skličujícímu závěru, že o zemi, o které jsem si myslel že vím hodně věcí, vlastně vím hrozně málo,“ uvedl Michael Žantovský.

Martin Řezníček přidal i svou perspektivu: „První volby, které jsem pokrýval ve Spojených státech, byly v roce 2004. Za těch dvacet let přestávají platit některé vzorce chování, na něž byli Američané zvyklí. Spojené státy se proměňují ve všem možném. To, co provádějí sociální sítě s veřejným názorem nebo některé americké televize s jasným politickým postojem, jsou fenomény, které před třiceti lety neexistovaly.“

Pondělní večer ale přinesl i odpovědi na další otázky. Debata se točila kolem problematiky, jak složité je kloubit rodinný život s profesí velvyslance nebo zahraničního reportéra: kdy musíme rozhodovat za své děti, a kdy naopak oni rozhodují za nás. Zazněly i vzpomínky Michaela Žantovského na Václava Havla a Karla Schwarzenberga nebo komentář Martina Řezníčka k tomu, jak vnímá perspektivou svého syna vliv fenoménu Taylor Swift v současné popkultuře. 

Audiozáznam celé debaty si můžete poslechnout na našem webu.

Další setkání z Cyklu Čaj o páté se uskuteční 5. 11. 2024 od 17:00 v univerzitní aule. Hostem bude hudebník Michal Horák.

Foto: Jan Chlad
Text: Jan Pražák, Fakulta filozofická Univerzity Pardubice

Vážení členové akademické obce Fakulty filozofické, vážení studující,

vzhledem k tomu, že se uvolnil post zástupce studujících v Komoře studentů Akademického senátu FF a není možné jej doplnit ze stávajícího seznamu náhradníků, AS FF je povinen vyhlásit doplňovací volby do příslušné komory pro zbývající část funkčního období 2022-2025. Dovolujeme si Vás tedy požádat, abyste navrhli kandidáty z řad studujících.

Volí se jeden zástupce studujících pro zbývající období trvání mandátu AS FF. Návrhy mohou podávat všichni aktuálně zapsaní studující Fakulty filozofické prostřednictvím písemného formuláře, který musí být opatřen písemným souhlasem kandidáta. Formulář je zapotřebí doručit volební komisi prostřednictvím sekretariátů katedry/Ústavu členů volební komise, případně jednotlivým členům volební komise. Volby proběhnou elektronicky. Formulář k podávání návrhů naleznete ke stažení níže.

Uzávěrka přijímání návrhů kandidátů: 1. 11. 2024

Doručování návrhů: sekretariát Ústavu historických věd (budova EA, Studentská 84, 12. NP), sekretariát Katedry věd o výchově (budova G, Stavařov 87, 8. NP)

Představení kandidátů (nepovinné): od 2. 11. 2024 prostřednictvím webu Fakulty filozofické 

Termín voleb: od 13. 11. 2024 (9:00) do 14. 11. 2024 (13:00), volby proběhnou elektronicky prostřednictvím aplikace eVOLBY: https://evolby.upce.cz/

Předpokládané vyhlášení výsledků: 15. 11. 2024

Volební komise: 
Mgr. Jindra Lavrenčíková (ÚHV, studentka doktorského studia) – předsedkyně 
Mgr. Martin Lacina (ÚHV, student doktorského studia) 
Bc. Kryštof Barták (KVV, student magisterského studia)

Profesorka Milena Lenderová přednášela ve dnech 30. září až 3. října 2024 jako „zvaná profesorka“ na prestižní Sorbonně. 

Na pozvání profesora Alaina Soubigoua měla tři přednášky na Sorbonně 1 a jednu na Sorbonně 3. S kolektivní monografií Vše pro dítě! Válečné dětství 1914–1918, která v roce 2016 získala cenu Magnesia Litera, seznámila profesorka Lenderová také posluchače Českého centra v Paříži. Celkem přednášky navštívilo 180 posluchačů.

V září loňského roku proběhlo slavnostní vyhlášení výsledků 11. ročníku Studentské soutěže nakladatelství Academia. Odborná porota vybírala ze 40 přihlášených diplomových prací.

V kategorii Humanitní a společenské vědy zvítězila doktorandka ÚHV Zdeňka Horáčková s prací Spor o Piombino a jeho reflexe na císařském dvoře obhájenou na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice.

Nyní z této práce vyšla v nakladatelství Academia publikace s názvem Hra o Piombino. Česká a moravská šlechta ve sporu o italské knížectví (1603-1634). 

Jak název napovídá, kniha pojednává o sporu o knížectví Piombino. Spor byl u císařského dvora ožehavým tématem už od přelomu 16. a 17. století a jeho vyřešení trvalo dalších třicet let. Pretendentů z řad italské šlechty, kteří chtěli získat říšské léno, bylo několik. V jednáních však nešlo jen o dědická práva. Zcela zásadně se v nich odrážela španělská velmocenská politika. Svou roli v této rozepři, která se dotýkala nejvyšších pater evropské politiky, sehráli i Polyxena z Lobkovic a olomoucký biskup, kardinál František z Ditrichštejna. Oba měli v řadách uchazečů své italské příbuzné, a u císařského dvora se tak stali jejich přímluvci.

Ze školy spěchá domů, aby pečovala o druhé. Ti mají peří, křídla a zobáky. Studentka Fakulty filozofické Kristýna Štěpánová se stará o několik hendikepovaných papoušků. Pro nemocného nebo zraněného opeřence jede klidně přes celou republiku. Jeden takový jí sedí na rameni i při rozhovoru v kavárně.

Máte na rameni papouška. To není obvyklý doplněk.

To asi ne. Tohle je můj první papoušek, je z rodu alexandr a jmenuje se Papag. K papouškům mě dovedl tehdejší přítel, který neustále říkal, že by chtěl andulku. Já ji ale nechtěla, neměla jsem papoušky ráda, vadilo mi, že dělají nepořádek, a navíc je to starost. Mluvil o tom ale tak dlouho, až jsem si řekla, že mu ji koupím. Krátce na to jsme měli andulek šest, úplně tomu propadli a začali jsme se zajímat o větší papoušky. 

A tento papoušek nějaký hendikep má?

Papag má hendikep, ale není vidět. Není totiž fyzický, ale psychický. Je opožděný a má špatné reflexy. Když ho někdo bude chtít uhodit, nechá se, neuhne se, a třeba až za minutu klovne. Když ho jiný papoušek kousne do nohy, Papag zakřičí s velkým zpožděním. 

Proč jste se začala starat o hendikepované papoušky?

Vzniklo to úplnou náhodou. Když jsme se rozhodli pořídit si papouška, našli jsme na Facebooku inzerát z Mostecka, že mají mláďata. Mysleli jsme, že si jedeme pro zdravého papouška. Až za několik měsíců se ukázalo, že je Papag trochu jiný. Nám to ale vůbec nevadilo, naopak jsem se o to začala zajímat. Čím dál častěji jsem narážela na inzerát, že se někdo chce hendikepovaných papoušků zbavit. Jeden pán třeba napsal inzerát, že pokud si pro papouška nikdo nepřijede do půlnoci, tak ho zabije.

Takže jste jela?

Takže jsem jela. Papouška jsme si vyzvedávali až na hranicích se Slovenskem. Byl v hrozném stavu. Měl přelámané kosti, které mu špatně srostly, takže má nyní přetočenou nožičku. A protože byl kvůli tomu pomalejší, ostatní papoušci mu u původního majitele vyklovli očičko.

Jak se mu žije u vás?

Troufnu si říct, že lépe. Dokonce je zamilovaný a má partnerku (smích). Neustále se navzájem krmí, čistí si peříčka, nosí si dárečky v podobě větviček. Tato samička k nám přišla jako poslední a také nemá očičko. Nejspíš i proto, že mají stejnou zkušenost, si tak dobře rozumí.

Kolik papoušků nyní máte?

Větších papoušků mám 11. 

To už je slušná sbírka. Nedělá taková skupina pořádný rámus?

Oni moc nehlučí, občas si výsknou. Rámus dělají jen ráno, když se mě snaží vzbudit a říkají si o ovoce. Bydlím v garsonce a podařilo se mi tam vecpat čtyři voliéry, ve kterých jsou papoušci umístění podle druhu. Takže žiju spíš já u papoušků než oni u mě. Mohou se také prolétnout po bytě a beru je i na procházku, jako mám dneska Papaga. 

Takže vidět vás s papouškem na rameni není nic ojedinělého.

Snažím se chodit co nejčastěji, papouška s sebou beru, i když jedu třeba k rodičům na víkend. Mám na něho postroj a vodítko. Když jdeme někam dovnitř nebo jedeme MHD, tak mu vždy nasazuju také plenku. Papag má zrovna teď látkovou plenu s melouny (smích).

Kde se pořizují plenky na papoušky? 

Na internetu. Mají různé velikosti podle druhu papoušků, dají se prát a používat opakovaně. 

Papoušci ale s vámi chodí i na přednášky na univerzitě, což někteří spolužáci nesou s nelibostí. 

Ano, vím o tom, dokonce se objevily stížnosti, že můj papoušek v učebně vykonal potřebu, což se ale nestalo. Pokaždé, když s nimi jdu někam dovnitř, tak mají právě tu plenu. Chápu, že někomu může třeba vadit, když papoušek náhle vykřikne – to se stává.

Jaké další hendikepy vaši papoušci mají?

Jeden má od malička zkrácené křídlo a nikdy tak nebude létat. Špatně se mu vyvinulo a připomíná takový malý pahýlek. Druhému maminka uklovla nožičku. Chovatel dal mláděti na nohu kroužek, což se mamince nelíbilo a snažila se ho sundat. Dalšího jsem si vyzvedla se šroubem v hlavě, takže má díru v lebce, naštěstí ale nemá poškozený mozek. 

Taková zranění nejspíš vyžadují dost péče. To může být finančně náročné.

Starat se o 11 hendikepovaných papoušků vyjde opravdu draho. Nejvíce peněz nechám za veterináře. Malý výkon, na který vozím papoušky dost běžně, vyjde minimálně na dva tisíce korun. Často mě to dostává do těžké situace, přestože neustále chodím na brigády. Stává se, že přežívám konec měsíce na suchých rohlíkách. Jednou jsem pořádala i sbírku a prosila lidi o peníze na jídlo a na operaci, bohužel se ale tolik peněz nevybralo.

Máte nějaké veterinární vzdělání?

Nemám, vystudovala jsem pedagogickou střední školu a nyní studuju Sociální a kulturní antropologii. Ráda bych si dodělala nějaký obor spojený s chovatelstvím. Vše jsem se naučila za chodu a umím základní veterinární ošetření. Když se papouškům něco stane, dokážu to zachránit. Když jeden papoušek druhému urval kus prstu, věděla jsem, jak mám ránu zaškrtit, zasypat, vydezinfikovat a ošetřit. Než bych dojela na veterinu, vykrvácel by, takže mi nezbývalo než se tyto věci naučit. 

Nemáte tedy v plánu věnovat se dál současnému oboru?

Bakalářskou práci chci zaměřit na působení papoušků na lidi, což je vlastně antropologie, takže to takto propojím. Profesně se ale vidím jako učitelka na základní škole, která se papouškům věnuje ve volném čase. Ráda bych o nich i přednášela a v budoucnu založila organizaci na záchranu hendikepovaných papoušků. 

Vnímáte jako antropoložka nějaké podobnosti mezi papouškem a člověkem?

Určité podobnosti mezi společností lidí a papoušků existují. Papoušci, tak jako společenství lidí, mají určitou hierarchii ve skupině. Také mezi nimi můžeme zpozorovat jistý druh řeči a posunky. A ve spoustě situací má papoušek inteligentnější reakci než člověk. 

Jak reagují lidé, když vás s papouškem potkají na ulici?

Většinou kladně. Je to pro ně přeci jen něco neobvyklého, někdy jsou překvapení a ptají se, jestli je to opravdu živé (smích). Obecně ale vnímám, že lidé nejsou z papoušků moc nadšení a je pro ně daleko těžší vytvořit si k nim pouto než například ke kočce nebo psovi. Věřím ale, že kdo se k nim nějakým způsobem dostane a více je pozná, ten si je zamiluje.

Na první pohled máte několik tetování. Máte někde vytetovaného i papouška?

Jednoho papouška mám na zádech a na kotníku mám vytetovaného právě Papaga. 

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání z května 2024, v tištěné podobě v kampusu i v on-line podobě.

Vývoj umělé inteligence (AI) sledují dlouhodobě. Profesně i zájmově. Její nástroje využívají ke své práci. A totéž doporučují nejen studentům, ale všem. Čím je pro ně AI a bojí se o post pedagoga a výzkumníka do budoucna? Ondřej Krása z Fakulty filozofické a Petr Doležel z Fakulty elektrotechniky a informatiky se zamýšlejí nad tím, co nám do života AI přináší. Čeká nás jednou černý scénář?

Téměř si neuvědomujeme, že umělá inteligence (AI) je vlastně všude kolem nás – vyhledává a třídí informace, opravuje chyby při psaní, doporučuje knihy a sledovaný obsah, vystavuje faktury, sestavuje výživový plán, a snad každý týden slýcháme o další nové „schopnosti“... Přestože se zatím nejedná o roboty, jak si někteří myslí, v mnohém už člověka AI překonává. A nejde přitom jen o šachové a pokerové turnaje nebo čínskou deskovou hru GO. Dokáže bez problémů rozpoznávat obličeje nebo generovat text. Co vlastně znamená umělá inteligence? Málokdo v tom má jasno a ani samotná definice není ustálená. Všichni tak nějak tušíme, že je to systém, který simuluje lidské myšlení a jeho akce, ale mnoho otázek nám zůstává nezodpovězených.

Má svůj mozek?

„Cílem umělé inteligence je navrhnout soubor postupů a algoritmů, které dokážou vyřešit problémy tak, jak by je řešil člověk. Jednou její částí jsou umělé neuronové sítě a jejich schopnost modelovat nervovou soustavu živočichů, zejména člověka,“ vysvětluje princip Petr Doležel z Fakulty elektrotechniky a informatiky, který se umělými neuronovými sítěmi dlouhodobě zabývá. Stejně jako mozek i umělá neuronová síť může vykazovat velmi zajímavé a sofistikované chování. A to především díky spojení miliardy jednoduchých procesorů do sebe, obdobně jako v případě neuronů v mozku. Říct proto jednoznačně, že umělá inteligence nemá mozek, není přesné…

Pokrok přináší rizika…

AI do našich životů vstoupí, ať chceme, nebo nechceme. „Lidstvo dokázalo díky mnoha vědeckým vynálezům, společenským změnám i technologickým novinkám zásadně snížit dětskou úmrtnost, zvýšit průměrnou délku života či zásadním způsobem snížit podíl negramotných obyvatel. To vše a mnohé další jsou skvělé úspěchy, které není namístě jakkoli relativizovat. Na druhou stranu se však tempo technologických změn neustále stupňuje, skepse řady lidí ve společnosti stoupá, a naopak klesá naše schopnost rozumět světu, který se mění čím dál rychleji,“ upozorňuje na rizika Ondřej Krása z Fakulty filozofické s tím, že ještě před pěti lety se dění kolem AI dalo sledovat. „To už dnes neplatí. Člověk si musí vybírat a cíleně se zaměřovat, už nelze sledovat vývoj AI plošně,“ říká a dodává, že lidé, kteří se rozvojem AI nezabývají, často nemají dobrou představu o tom, co vše je už se současnými systémy možné. 

Ondřej Krása z Fakulty filozofické je vzděláním i profesí filozof. Dlouhodobě se věnuje antické filosofii se zaměřením na Platóna a skepticismus. V posledních letech se zabývá otázkami o povaze umělé inteligence, co nám přináší a jaká rizika jsou s ní spojena. Některá z těchto rizik se označují jako existenční rizika, která mají potenciál buď zničit lidstvo, nebo zabránit jeho zdárnému rozvoji. Kromě AI bývají za existenční rizika označovány jaderné války nebo virové pandemie, s jejichž slabou verzí máme kvůli covidu nedávnou zkušenost.  

Jak vnímáte rychlý vývoj technologií a především AI?

To, co lidstvo v průběhu dějin dokázalo, je v řadě ohledů obrovský úspěch. Řada věcí jako např. nižší dětská úmrtnost, prodloužení délky života či razantní snížení negramotnosti je nesena technologickým pokrokem. Rizika jsou však s technologií vždycky spjatá. Už v antice se lidé obávali písma jako pokroku, který má svoji temnou stranu. Lidé se obávali knihtisku, parních strojů. Obavy to přitom nebyly nepodložené, avšak benefity většinou výrazně převážily negativa. Změny přicházející s AI dál akcelerují technologický vývoj a obávám se, že nové typy inteligentních systémů mohou poměr mezi negativy a pozitivy vychýlit na zápornou stranu. V tuto chvíli z pokroku AI především těžíme, ale další vývoj ve mně vyvolává značné obavy.

Jaký užitek nám AI přináší?

Nabízí například zajímavý způsob práce s informacemi. Přečte cokoliv za neuvěřitelně krátký čas. Sám se AI ptám např. na to, jak vypadá výzkum v oblasti, která mě zajímá. Téměř okamžitě mi poskytne základní představu, kterou je sice nutné kriticky ověřit, ale rešerši mi výrazně urychlí. AI dokáže velmi efektivně zúžit prostor pro bádání, dokáže rychle projít možnosti, které by lidé procházeli velmi dlouho. Umí být velmi dobrý diagnostik, v některých oblastech vychází lépe než doktor z masa a kostí. Doba, kdy nebudeme muset čekat na specialistu, až vyhodnotí snímky, ale zastoupí ho právě AI, není zřejmě příliš daleko. Přínos v oblastech, kde je zdravotnická péče špatně dostupná, může být obrovský.

Využíváte AI ve své práci často?

Užívám ji téměř denně, především na rychlé konzultace témat a otázek, kterými se právě zabývám. Díky AI není jen daleko snazší získat rychlou zpětnou vazbu, ale špičková AI dokáže již nyní posouvat hranice lidského poznání. Před několika měsíci se takto podařilo přečíst část jednoho z mnoha set svitků, které pohřbil Vesuv. V kontextu bádání o antické filosofii jsme tak zřejmě na prahu velkého průlomu, protože dosud jsme nebyli schopni zkarbonizované svitky číst. Nyní se nám tyto texty daří pomalu rozklíčovat, a AI nám tak odemyká minulost a pomáhá na ni nahlédnout novým způsobem. 

AI nepoužívám jen pro svou vědeckou práci, ale konzultuju s ní i otázky týkající se vedení katedry. Vylíčím jí, co právě řeším, a dostanu často kvalitní zpětnou vazbu. Zpětná vazba a návrhy ve věcech, které nevyžadují zcela expertní znalost, představuje velmi dobré použití současných AI systémů. Dobrý kouč či psycholog by uměl to samé lépe, ale zkuste se k nějakému objednat (smích)…

Mohla by AI zastoupit i pedagoga?

Už teď mohou mít studenti k ruce schopného, kvalifikovaného a nekonečně trpělivého tutora, který jim bude vysvětlovat to, čemu nerozumí, kdykoli budou potřebovat. Očekávám, že zanedlouho AI napíše přednášku tak, jak to já nedokážu. Kdyby šlo jen o jazykovou interakci, systémy budou pravděpodobně velmi brzy lepší než já. Studenti ale nereagují jen na slova, ale i na gesta a výraz. Nejsem pro ně jen učitel, mám nějaké zázemí a zkušenosti, a v těchto ohledech bude zřejmě zastoupení pedagoga trvat déle.

Jaké emoce ve vás AI vyvolává?

Pocity mám smíšené, ale obavy převládají. Lidé jsou schopní vynalézat a na změny se poměrně rychle adaptovat. I díky těmto schopnostem je lidstvo velmi úspěšné a dokázalo mnoho skvělých věcí. Tempo změn je ale už natolik rychlé, že proměňujícímu se světu již obtížně rozumíme a mnoho lidí se k budoucnosti vztahuje s obavami. 

Nesmírně schopné systémy ve špatných rukách mohou znamenat velké riziko pro lidstvo. Riziko zneužití AI je zjevné a vážné a uvědomují si ho všichni, kdo se AI věnují. Druhé riziko je abstraktnější, ale podobně vážné – riziko negativních externalit. Tak jako lidstvo používáním fosilních paliv nechtělo způsobit globální oteplování, může i optimalizace ekonomických či společenských procesů skrze AI přinést značné, ale velmi nežádoucí vedlejší efekty. Třetím rizikem je obava z velmi schopné AI, která nebude sledovat cíle, které jí vštípil člověk. Ačkoli tato třetí varianta působí nejvíce „sci-fi“, teoretické úvahy i konkrétní příklady už ukazují, že tento typ obav není lichý.

Jak důležitá je etická stránka a otázka hodnot?

Etická stránka AI je podle mě zcela klíčová. Pokud bychom tyto čím dál schopnější systémy „nesladili“ s lidskými hodnotami, problémy s AI budou velmi rychle eskalovat. 

Sladění s lidskými hodnotami ale naráží na vážné problémy. Jednak se nám už mnoho tisíc let nedaří dohodnout, které to ty „lidské hodnoty“ vlastně jsou. A i kdybychom se na některých hodnotách shodli, bohužel je (zatím) neumíme do nitra AI systémů přenést. Dokážeme do určité míry regulovat, jak se tyto systémy chovají. Co se ale děje v jejich nitru, pro nás stále do velké míry zůstává skryté.

Kam až může vývoj dojít?

Mnoho z lídrů na poli vývoje AI usiluje o tzv. obecnou umělou inteligenci (AGI), která bude ve většině ohledů minimálně stejně inteligentní jako člověk. Před půl rokem uvedl Sam Altman (jedna z vůdčích osobností boomu AI – pozn. red.), že interně již AGI dosáhli. Následně svůj post vzal zpět.

Vývoj posledních let směřuje k obecné umělé inteligenci velmi rychle. Jaký bude svět, ve kterém budou působit systémy inteligentnější než lidé? Sám se obávám dosti černých scénářů... Zarážející však je, jak málo se pokouší daleko optimističtěji naladění kolegové vylíčit základní obrysy dobrého světa s obecnou AI. 

Petr Doležel z Fakulty elektrotechniky a informatiky se soustředí na umělé neuronové sítě a jejich použití ve výrobě a průmyslu: například pro ovládání robotických ramen v pásové výrobě, detekci potenciálně nebezpečných objektů a událostí při ochraně zájmových prostor či přehledu chování osob v hromadných dopravních prostředcích a jiných veřejných prostorech. Vyvíjí nástroje, které dokážou analyzovat scénu, obraz, zvuk a na základě toho dát rozhodnutí typu: je to špatné; je to dobré; uchop výrobek v tomto místě a manipuluj s ním takto. Nesnaží se o něco, čemu se teď módně říká tzv. obecná umělá inteligence, která by měla nahradit lidské vědomí.

Jak vnímáte rychlý vývoj technologií a především AI?

Jako obrovskou příležitost téměř skokově zlepšit kvalitu života celé společnosti, zefektivnit všechny typy procesů od energetiky přes zdravotnictví až po zábavní průmysl.

O umělé inteligenci se zejména v populárních médiích mluví čím dál častěji. To, co teď hýbe veřejným míněním, je jen malá oblast, ale s velkým dopadem. Dopad na společnost je totiž daleko větší než dřív. Je to vědní oblast, která se stále vyvíjí a má obrovský rozsah. Od diagnostiky v medicíně, optimalizace dopravy ve městech, plánování volnočasových aktivit až po nejrůznější roboty – robota kuchyňského, robotické rameno pomáhající při výrobě nebo autonomního robota, který jede po měsíci.

Jaký užitek nám AI přináší?

V posledním roce, dvou jsou to především změny v oblasti generování textu a obrazových dat. Vznikají výstupy, které jsou zajímavé pro každého z nás. Neexistuje obor, kam by AI nepronikla. Nicméně právě s vývojem takzvaných generativních advertoriálních neuronových sítí a sítí typu transformers se skokově ukázalo, že neuronové sítě jsou schopny generovat data a informace tak, jako by je generoval člověk – na první pohled nerozpoznatelné. A ten dopad se obrovsky rozšířil.

Využíváte AI ve své práci často?

Využívám ji třeba ve výuce, abych studentům ukázal, jak si mohou vytvořit demonstrativní úkoly. AI jim může zrevidovat to, co vytvoří, nebo naopak jim poradit, jak to vytvořit. V pokročilých předmětech naopak navrhujeme vlastní modely neuronových sítí pro řešení úloh. Pomáhá mi i ve vědecké práci. Dokáže připravit zdroje, sesumíruje obsah, podá souhrn informací, které jsou pro mě zajímavé.

Když řeknu, napiš e-mail, který mému podřízenému slušně řekne, že má během dvou tří dnů udělat určitou práci, tak já ten e-mail nemusím smolit dvě hodiny, ale mám ho za sekundu připravený. Toto je nízký level spolupráce, ten vyšší nastává v momentě, kdy se vztah jednotlivec k jednotlivci změní na vztah jednotlivce k celku jako řízení provozu informací, optimalizace dodávkových systémů. Jednoduché slovní zadání, které ale velmi zefektivní fungování společnosti. 

Momentálně obrovsky těžíme z toho, že společnosti Open AI a Google daly své modely k testování zdarma. Lidé se ale naučili nástroje ne testovat, ale využívat. Jsem naprosto přesvědčen, že nás čeká přechod do placené epochy umělé inteligence.

Mohla by AI zastoupit i pedagoga?

Najednou nepřijde konec všech učitelů, a místo nich nastoupí nástroje umělé inteligence. Učitel bude stále potřeba, jen pod sebou třeba bude mít několik modulů AI, které bude instruovat, jak mají přistupovat k jednotlivým žákům. Umělá inteligence jako nástroj je totiž neuvěřitelně trpělivá. A toho můžeme využít. Supervizorem by ale vždy měl být člověk.

Tomu jsou ale více otevření studenti než pedagogové. Zatímco řada akademiků, se kterými o tom mluvím, jsou skeptičtí, studenti jsou naopak ochotní používat jakýkoliv nástroj, který jim ulehčí práci. A k tomu umělá inteligence primárně slouží. 

Jaké emoce ve vás AI vyvolává?

Rozvoj hodnotím velmi pozitivně. Veškeré výzkumné a vývojové činnosti člověka jsou zaměřeny na to, abychom zjednodušili práci lidem. Správně natrénovaná AI bude v nejbližších letech fungovat jako expertní systém, poradní orgán. Třeba v oborech lidské činnosti typu poradce na telefonu, operátor telefonních tarifů, optimalizace bankovních služeb, různí zapisovatelé a podobně, se AI už velmi často využívá a bude stále víc. Celou řadu pracovních pozic zvládne stroj lépe. To se ale dělo vždycky, některé pracovní pozice zanikaly a nové vznikly. Dokud bude člověk chtít posouvat hranice, bude popoháněn vidinou pokroku stále kupředu, vždy se bude posouvat i celá společnost. To by se změnilo i bez umělé inteligence. V momentě, kdy se objeví nebo správně uchopí jaderná fúze, tak rovněž zanikne strašně moc pozic a změní to lidskou společnost. 

Jak důležitá je etická stránka a otázka hodnot?

Zatím nikdo nepředstavil systém, který odpovídá definici obecné AI, tedy něčeho, co se ve všech oblastech vyrovná člověku. Momentálně se nacházíme v úrovni pod obecnou umělou inteligencí, takže oblast etiky je jednoznačně na straně vývojáře. Pokud se najde člověk, který nemá etické zásady a chce vyvíjený nástroj následně zneužít, je to stejné jako třeba se střelnou zbraní. V momentě, kdy se na té škále dostaneme přes obecnou AI a překoná nás, začne si dělat, co chce, a to my už moc neovlivníme. V tomto bodě už etika utrpí.

Kam až může vývoj dojít?

V posledních letech byla publikovaná taková stupnice, která končí bodem, kterému se říká singularita. To je bod, kdy se AI začne učit tak rychle, že to člověk nestihne sledovat. Její výkon začne exponenciálně stoupat a bude posilován pouze vlastní kladnou zpětnou vazbou. V ten moment jsme jako lidstvo prohráli souboj o pozici vůdčí entity na Zemi.

Pokud ale chceme vedle AI fungovat dlouhodobě, určitě musí vzniknout dohled nad jejím využíváním. V současné době to ale nevidím jako nějaký zásadní problém. Daleko větší problém je v přípravě společnosti na nárůst jejího využití. Je potřeba vzdělávat společnost jinak, aby byli lidé uplatnitelní. A druhou velkou brzdou je energetická náročnost, která je obrovská. Dokud to tedy půjde vytáhnout ze zásuvky, tak bych se toho tak nebál.

A jak začít s AI komunikovat?

Stačí si otevřít Chat GPT nebo jiný nástroj a chvíli si s ním jen tak povídat pomocí textového nebo hlasového rozhraní. Zkoušet dělat to, co v práci, a testovat, jak vlastně by mohla ulehčit činnost. „Aby člověk tento nástroj využil efektivně, musí se s ním naučit pracovat. Zadávat příkazy tak, aby vedly k dobrým výsledkům,“ upozorňuje Petr Doležel. Přitom je skoro jedno, zda s ní komunikujete v češtině nebo v angličtině. Je ale dobré zapojit interakci, o věc poprosit a následně poděkovat. Když umělou inteligenci nějak motivujete, víc se potom snaží. „Některé techniky tzv. promptování fungují navzdory jejich směšnosti. V poslední době například to, pokud jste AI nabídli finanční odměnu za dobrou odpověď. Reagovala na příslib odměny, která je z hlediska jejího vnitřního fungování k ničemu, ale přesto ji stimulovala k lepšímu výkonu,“ dodává k práci s AI Ondřej Krása.

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Adrián Zeiner

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání z května 2024, v tištěné i on-line podobě.

Technologický areál v Doubravicích, 35 stanovišť, 7 fakult a 6hodinová vědecká jízda. Taková byla oblíbená Noc vědců plná experimentů, pokusů, ukázek i nejrůznějších interaktivních demonstrací.

Všechny propojilo téma Proměna, a to z různých úhlů pohledu, navíc v místě, které nebývá veřejnosti běžně přístupné. Přestože Noc vědců potrápilo deštivé počasí, které s přestávkami vydrželo až do večera, její pestrý program přilákal přes 1 000 návštěvníků. Nadšeně okukovali vše, co si pro ně vědci i vědkyně ze všech našich fakult připravili. Nezdráhali se pokládat zvídavé otázky a v jejich společnosti postupně propadali kouzlu vědy až do noci. Děti sbíraly razítka do vědeckých indexů a odcházely nejen s malými dárečky, ale všichni plni dojmů a nových poznatků. Že je věda zábava a baví malé i velké, se můžete přesvědčit v naší video a fotogalerii. 

Tak zase za rok se těšíme na viděnou.

Vše kolem nás neustále prochází proměnou a vývojem, a proto se i letos proměnila Noc vědců na jedinečnou oslavou vědy – a my jsme byli u toho.

Filosofové přemýšleli nad slavným experimentem Galilea Galileiho, který podle legendy shazoval různé předměty z šikmé věže v Pise, aby zjistil, který z nich dopadne rychleji. Na nakloněné rovině návštěvníci pozorovali chování těžší a lehčí kuličky, a nakonec odhalili, zda se obě kutálejí stejnou rychlostí. Pro ty hloubavější byla připravena i zajímavá ukázka vývoje umělé inteligence při překladech poezie Christiana Morgensterna.

Na druhém stanovišti katedry literární kultury se Franz Kafka zatoulal do světa pohádek. Ležérně rozvalený kafkobrouk pozoroval všechny zvědavce, kteří se za tmy a při zvuku psacího stroje pokoušeli pomocí UV baterek najít neviditelné brouky v pohádkových kulisách. Úspěch jejich pátrání dokazovalo množství malých Kafků, kteří se po celý večer potulovali po chodbách areálu Univerzity Pardubice v Doubravicích.

Děkujeme, že jste dorazili i navzdory nepříznivému počasí, a těšíme se na vás opět příští rok.

Text a foto: Jan Pražák, Poradenské a propagační centrum FF UPCE