V pondělí 13. října se konalo první setkání Café Universitas letošního školního roku. 

Přednášku vedla sociální psycholožka Katarína Banárová, která obecenstvu představila svůj terénní výzkum týkající se problematiky rizikového dospívání u mládeže. Po přednášce následovala beseda, do které přispívali/y jak studující, tak pedagožky středních škol.

Další Café Universitas nás čeká 10. listopadu v Divadle 29. Hostem bude Juraj Hvorecký, který představí téma Jak vyvažovat negativní vlivy umělé inteligence na životní prostředí? 

Text: Serhij Kiš, Kateřina Kůtková
Foto: Adrián Zeiner

V diskusi společně s prorektorkou prof. Petrou Bajerovou a prof. Petrem Vorlem z Fakulty filozofické se rektor Dr. h. c. prof. PhDr. Peter Kónya, PhD. vyslovil pro možnost rozšíření vzájemné spolupráce. 

V současnosti fungují mezi oběma vysokými školami výměny studentů v rámci programu Erasmus, odborníci se potkávají na konferencích obou univerzit a intenzivní je také spolupráce s Ústavem historických věd Fakulty filozofické UPCE. Podle rektorů se nabízí spolupráce např. ve zdravotnických nelékařských programech, ve kterých obě univerzity vzdělávají tisíce studujících. 

Prešovská univerzita vznikla v roce 1996 rozdělením Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích na košickou (Univerzita Pavla Jozefa Šafárika) a prešovskou část (Univerzita v Prešově). Historie fakult Prešovské univerzity je ale o mnoho delší, nejstarší z nich, Řeckokatolická teologická fakulta, navazuje na instituci založenou v roce 1880. Podle počtu fakult jde o třetí největší slovenskou univerzitu. Prešovská univerzita má přes 10 000 studentů a 1040 pracovníků. Tvoří ji tyto fakulty: Filozofická fakulta, Gréckokatolícka teologická fakulta, Fakulta humanitných a prírodných vied,  Fakulta manažmentu, ekonomiky a obchodu, Pedagogická fakulta, Pravoslávna bohoslovecká fakulta, Fakulta športu, Fakulta zdravotníckych odborov. 

Univerzita Pardubice zve školní psychology, školní metodiky prevence, výchovné poradce a ředitele škol Pardubického kraje na setkání, kde bude představen projekt Naděje – program zaměřený na podporu duševního zdraví žáků základních a středních škol.

📅 10. listopadu 2025, 16:00–17:30
📍 Univerzita Pardubice, budova EB (místnost EB–E1) 
Odkaz na mapu

Registrace 

O projektu Naděje 

Program kombinuje studentský film Co jsme si nikdy neřekly s následnou diskuzí vedenou školním psychologem, školním metodikem prevence nebo výchovným poradcem.

Film realisticky zobrazuje příběhy tří dospívajících dívek, které čelí psychickým obtížím (např. deprese, úzkosti, sebepoškozování, trauma) a ukazuje, že i v nejsložitějších situacích existuje cesta k pomoci.

Na projekci filmu navazuje moderovaná diskuze podle připravené metodiky, která dává žákům prostor reflektovat film, mluvit o duševním zdraví a získat informace o tom, kde hledat odbornou pomoc.

Odkaz na projekt Naděje: www.projektnadeje.cz

Cíle programu

• vytvořit bezpečný prostor pro sdílení a zamyšlení
• otevřít téma duševního zdraví
• zlepšit povědomí o psychických obtížích
• podpořit empatii a citlivost k potřebám druhých
• poskytnout informace o možnostech pomoci

Na Univerzitě Pardubice projekt osobně představí Dominika Olivová, autorka projektu a spoluautorka filmu. Účastníci se seznámí s filmem, metodikou programu a praktickými možnostmi, jak program využít ve své škole.

Součástí akce bude také prostor pro dotazy, diskuzi a sdílení zkušeností.

Představení projektu Naděje v České televizi.

Poděkovat těm, kteří dávají křídla druhým. To je hlavní cíl Duhového křídla, nejvyššího ocenění Pardubického kraje za práci v sociální oblasti a ve prospěch osob se zdravotním postižením. Duhové křídlo pro rok 2025 získala studentka Markéta Šafránková.

Ve středu 24. září 2025 se již po třinácté uskutečnilo slavnostní předávání ocenění Duhové křídlo. Daná cena vyzdvihuje lidi, kteří se dlouhodobě a nezištně věnují pomoci druhým a zlepšují kvalitu života osob se zdravotním postižením. 

V kategorii Dobrovolník/Filantrop jej získala studentka Markéta Šafránková, která od roku 2019 působí jako dobrovolnice v Oblastní charitě Chrudim. Markéta je studentkou třetího ročníku bakalářského programu Humanitní studia se zaměřením na pedagogické vědy na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice.

„V naší rodině jsme zvyklí pomáhat druhým. Já už od svých pěti let,“ uvádí mladá dobrovolnice, která si ráda chodí povídat se seniory. „Oni se s chutí podělí o své životní příběhy a já zase o ty mé,“ přibližuje Markéta jednu ze svých aktivit.

„Ocenění Duhové křídlo má pro mě velkou cenu, protože práce s lidmi s různými typy postižení mě zajímá a naplňuje. Jsem ráda, když jsou spokojeni s aktivitami, které pro ně připravujeme. Chtěla bych, aby lidé s postižením cítili, že jsou plnohodnotnou součástí společnosti a že si jejich přítomnosti vážíme. Pomoc druhým má smysl,“ uzavírá Markéta Šafránková.

Duhové křídlo je nejvyšší ocenění Pardubického kraje pro organizace, jednotlivce a dobrovolníky pracující v sociálních službách či ve prospěch osob se zdravotním postižením, kteří usilují o zlepšení jejich životních podmínek a pomáhají při odstraňování společenských i jiných bariér.

Text: Jan Pražák, Propagační centrum FF UPCE
Foto: Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, z.s.

Nápad na pořádání besed se zajímavými osobnostmi nosil Michal Němeček z Fakulty filozofické v hlavě dlouho. Díky podpoře fakulty a studentského projektu Rozjeď to se mu ho podařilo uskutečnit. Usedl do moderátorského křesla a začal se ptát. Třeba snowboardistky Evy Adamczykové, zpěváka Michala Horáka nebo zatím naposledy dabéra Richarda Wágnera. Oblíbený debatní cyklus Čaj o páté má za sebou během dvou let už 17 dějství. A rozhodně nekončí...

O tom, že by na Univerzitě Pardubice chtěl pořádat a moderovat besedy se zajímavými hosty, řekl doktorand Fakulty filozofické Michal Němeček nejdříve svému kamarádovi Janu Pražákovi, který má na starosti fakultní propagaci, a Ivu Říhovi, tehdejšímu proděkanovi pro vnitřní záležitosti a rozvoj. Oba ho bez váhání podpořili. V Pardubicích i na samotné univerzitě jim totiž podobný formát, který by do města přitáhl zajímavá jména, v té době scházel. A tak se Michal přihlásil do studentské soutěže Rozjeď to. Zanedlouho zjistil, že je mezi vítěznými projekty, a vrhl se oslovovat hosty. Jejich seznam byl pořádně dlouhý a kluky tak čekala spousta práce. 

Vůbec první Čaj o páté se uskutečnil v únoru 2023. Od té doby se podařilo uspořádat dalších 16 besed. Čtyři odborné debaty se konaly v bistru Laborka v univerzitním kampusu, ostatní pak lákaly diváky do univerzitní auly. Právě tam dorazily i davy zvídavých posluchačů, které přilákala jména známých osobností ze světa vědy, sportu či kultury. Za to, že mohou v Pardubicích slyšet zajímavé hosty, a dokonce mají možnost zeptat se jich na to, co je nejvíc zajímá, mohou poděkovat zejména Michalovi s Honzou.

Jaký je váš vztah k Pardubicím?

Michal: Je to město mého studentského života od bakaláře po současné doktorské studium. Zážitků a kamarádů mám tak odsud hodně, proto jsou pro mě Pardubice srdcovka.

Honza: Já jsem se v Pardubicích narodil, ale jinak pocházím z Ústí nad Orlicí, vysokou jsem studoval v Ostravě a jmenuji se Pražák, takže je to komplikovaný vztah.

Ptám se proto, že to je otázka, kterou začíná každá vaše debata…

Michal: Ano, je to to první, na co se našich hostů ptám. Zajímá mě, jakou mají k městu, nebo i univerzitě vazbu, jestli tu už někdy byli a při jaké příležitosti, nebo jestli je to dokonce jejich první pardubický zážitek. A je to tak fifty fifty. Někteří k nám opravdu díky účasti v debatě přijíždějí poprvé.

Honza: Shodli jsme se, že je to takový propojující prvek všech debat, protože hosté jsou opravdu z různých sfér. Navíc i pro ně samotné bývá zajímavé hledat to propojení. Často to jsou třeba vzpomínky na návštěvu Velké pardubické.

Jak jste si práci na debatách rozdělili?

Honza: Rozdělení úkolů vyplynulo tak nějak přirozeně. Michal je ten, který je vidět a který besedy s chutí moderuje. Veškerou přípravu, rešerše, otázky k rozhovorům si chystá sám. Já jsem naopak radši v pozadí a pomáhám akci zajišťovat organizačně a propagačně. Každý přispíváme tím správným dílem.

Michal: Je to týmová práce, vzájemně se doplňujeme. S hosty komunikujeme oba, Honza řeší grafiku, autorizaci článků a audiozáznamů. Já s nimi zase domlouvám průběh debaty, okruhy i jejich příjezd. Na začátku jsem hodně čerpal ze svých předchozích zkušeností, ať už z benefičního koncertu, nebo z moderace debaty se spisovatelem Janem Štifterem. Díky tomu jsem si ověřil, že mě to baví, a zároveň jsem si vyzkoušel, co všechno je třeba udělat, aby debata dobře fungovala.

Vybíráte společně i jednotlivé hosty?

Honza: Občas máme na výběr osobností rozdílné pohledy, ale nakonec se shodneme. Přemýšlíme, jestli konkrétní host dokáže oslovit dost lidí a bude se současně hodit do našeho univerzitního prostředí. Dotyčný musí sedět primárně Michalovi, ideálně k němu nebo tématu musí mít nějaké pojítko nebo vztah. Bez toho se rozhovory podle mě dělají těžko.

Michal: Aby mi téma sedlo, vnímám jako velmi důležité. Je určitě lepší, když mám hosta nějak načteného a dlouhodobě ho sleduji. Vedení rozhovoru je pak pro mě mnohem snazší. Dramaturgii Čaje o páté ale řešíme společně. Zároveň se snažíme, aby byla pestrá a zajímavá. Je skvělé, že už máme i stálé diváky, kteří přijdou bez ohledu na to, kdo je hostem.

Proč jste cyklus besed pojmenovali Čaj o páté?

Michal: Nebylo to na první dobrou. Když jsem s nápadem na projekt přišel, název jsem neměl. Ten vznikl až při konzultaci s Ivem Říhou. Bylo to v době, kdy zemřela královna Alžběta. Plánovali jsme debatu o britské monarchii a hned nás napadl „Čaj o páté“. Nakonec se nám tolik líbil, že jsme ho už nechali.

Honza: Souběžně jsme řešili ještě jeden fakultní debatní cyklus – Café Universitas, což je odbornější formát, který se navíc koná v centru města v Klubu 29. Vtipkovali jsme, že když máme „kavárnu“, kde si lidé mohou dát k debatě kávu, mohli bychom přidat i čaj, který si ale uvaříme tady v kampusu.

A popíjejí hosté během debaty skutečně čaj?

Michal: Ano, hostům nabízíme opravdu čaj. Občas se nás sami ptají: „Vy tady máte opravdu čaj?“ Tak ano, máme. Střídali jsme černý a ovocný, ale ten nám dokonce jeden z hostů vytknul, že ve Velké Británii se přece pije jedině černý s mlékem (smích). 

Honza: Čaj je při debatách nosným elementem. Je s ním spjatá i čajová konvička. Tu první nám půjčil Michal a jeho žena Terezka, teď už máme fakultní. Konvičky jsou naprosto, ale naprosto stejné, diváci rozdíl nepoznají. Ta původní už je totiž v důchodu (smích).

Přijel někdo, kdo vám dal, kromě zmíněného ovocného čaje, takzvaně zabrat?

Michal: Jeden host si postěžoval, že v jiných městech na něho chodí větší davy. A pak se trošku utrhl se slovníkem a moc si nebral servítky. Debata kvůli tomu byla z hlediska vedení rozhovoru trochu komplikovanější, ale nakonec se vydařila. S jiným hostem jsme si nesedli lidsky, nechtěl se ani moc otevřít a sdílet víc, než je nutné, což trochu poznamenalo i celý průběh rozhovoru. 

Honza: Hosté žádné specifické požadavky nemívají, jsou vstřícní. Lidé na ně přicházejí většinou proto, že daného hosta a jeho vystupování znají a chtějí si ověřit, že naživo bude stejný. A tak se stalo, že jedna debata nám dokonce nabourala z kapacitních důvodů program. Věděli jsme, že dorazí kvantum lidí, ale že až tolik, že budeme muset využít druhou učebnu vedle auly a záznam debaty tam přenášet, nás trošku zaskočilo. Ale zvládli jsme to.

Býváte před debatami a během nich nervózní?

Michal: Už ani ne. Na diváky jsem si zvykl a nervozitu spíš pociťuju z toho, abych neřekl něco špatně a rozhovor se potom neubíral jiným směrem. Vždycky se s hosty scházím alespoň půl hodiny předem, abychom se trošku poznali a já se víc uvolnil. Vyjít před diváky mi už ale nedělá žádný problém.

Honza: Já naštěstí nikam vycházet nemusím, přesto nervózní bývám. Asi i za Michala (smích). V aule jsme si ale pomohli tím, že jsme zvolili divadelní nasvícení, při kterém je hlediště potemnělé a rozsvěcujeme ho až na poslední třetinu, která patří dotazům diváků. V průběhu debaty Michal pozná, jestli to diváky baví nebo nebaví, protože se buď smějí, nebo je tam hrobové ticho. A může na to reagovat.

Koho byste do Pardubic ještě chtěli dostat?

Michal: Pořád platí, že chceme udržovat debaty multioborové a zvát hosty různých profesí, kteří u nás třeba nebyli. Uvědomujeme si také, že nám mezi hosty chybí víc žen. To bychom do budoucna chtěli určitě změnit. V hledáčku jich máme opravdu několik a doufáme, že se nám je podaří na nejbližší debaty dostat. Prozrazovat jména zatím nebudeme, abychom nepřipravili diváky o překvapení.

Honza: Snažíme se, aby debaty byly pro diváky takový trošku „popík“. Chceme, aby hosté měli i přes svou odbornost a odvětví nějaký další přesah. Když host dokáže ze svého oboru vystoupit, je to jeho největší výhoda. Daleko lépe pak zaujme diváky a víc je do debaty vtáhne. Dál chceme držet linku pestrosti.

Máte po debatě vždycky dobrý pocit?

Michal: Měřítkem úspěchu je pro mě to, jak se po debatě cítím. Jestli si řeknu: „Jo, to bylo moc fajn, užil jsem si to.“ To je pro mě jasný signál, že se debata povedla. Bývám k sobě ale docela kritický. Vždycky mě potěší, když před začátkem nakouknu do sálu a je hodně zaplněný. Hned se mi na pódium lépe nastupuje a jdu tam i s dobrou energií.

Honza: Zároveň ale není pravidlem, že pokud je narvaná aula, je to automaticky záruka kvalitní debaty. Někdy se to prostě nepotká. Pro mě je důležité, jestli rozhovor je zajímavý, jestli mně osobně a také divákovi něco dal a jestli si pak o té osobnosti zjišťuju i další informace. To, že dokážeme narvat aulu, je pomyslná třešnička na dortu. 

Michal: Na všech sedmnáct debat dorazilo celkem tři a půl tisíce diváků, což je úžasné. A motivuje nás to dál. 

Co bude s Čajem o páté do budoucna?

Michal: Čeká mě ještě jeden rok doktorského studia, po tu dobu bych v Čaji rád pokračoval. Uvidím, co bude potom, jestli bude o pokračování zájem. Štafeta se mi ale po těch letech bude předávat těžko, jsou to tři roky práce, času a energie. 

Honza: Čaj o páté je tu teď, v tuto chvíli, co bude za pár let, nevím. Nikde není psané, že to musí být jediný debatní cyklus na univerzitě. Pokud se nenajde nástupce, tak ten projekt přirozeným způsobem skončí. 

Michal: Zatím nás to oba baví, jinak bychom to už nedělali. A diváky také, což nás těší ještě víc.

V pondělí 20. října bude od 17 hodin v aule univerzity prvním podzimním hostem fotograf a dokumentarista Prokop Pithart.

Text: Zuzana Paulusová, Univerzita Pardubice
Foto: Milan Durňak

Přes tři stovky amatérských běžců a běžkyň všech věkových kategorií v sobotu 11. října vyrazily na trať charitativního Běhu Univerzity Pardubice historickým centrem města. Společně tak účastníci pomocí tradiční sbírky podpořili domácí hospicovou péči, celkově přispěli přes 12 tisíc korun.

Organizátoři z Katedry tělovýchovy a sportu Univerzity Pardubice společně s Univerzitním sportovním klubem Pardubice připravili také zajímavý doprovodný program. S Fakultou zdravotnických studií si návštěvníci mohli například nechat změřit krevní tlak a tělesný tuk nebo se poradit ohledně výživy a pohybu. Taneční pohyb do akce vnesla skupina Hroch.

Běh Univerzity Pardubice navazuje na sérii Běhů Terryho Foxe a Běhů naděje. Tradiční běh pro zdraví a na podporu Oblastní charity Pardubice se koná v rámci programu Podzimních městských slavností města Pardubice.

POZVÁNKA

na 127. zasedání AS FF UPCE,

které se bude konat v pondělí 20. října 2025 od 13:30

hybridně v EA 13022 a prostřednictvím MS Teams

Program:

1. Zahájení a jmenování skrutátora
2. Schválení programu jednání
3. Projednání Statutu a jednacího řádu ediční rady FF UPCE
4. Projednání návrhu ediční směrnice Pravidla pro publikační a ediční činnost na FF UPCE
5. Vyhlášení voleb do AS UPCE
6. Různé

V nedávných dnech vyšla publikace Martina Halaty, který v minulém roce úspěšně dokončil doktorské studium na našem historickém ústavu. Doporučujeme vaší pozornosti!

Kniha odkrývá dosud opomíjené téma pobytů habsburských a wettinských princů a princezen v pražské královské rezidenci v 18. století, kdy byl Hrad nejen symbolem královské moci, ale také místem diplomatických setkání, dynastických sňatků a rodinných slavností. 

Autor na základě pečlivého archivního výzkumu v Praze i ve Vídni zkoumá, kdo a proč byl na Hradě ubytován, kde se nacházely jejich ceremoniální a soukromé komnaty a jak byly vybaveny. Publikace podrobně rekonstruuje podobu a uspořádání jižního traktu Nového paláce a Rožmberského paláce, sleduje proměny ubytovacích strategií v závislosti na věku, společenském postavení a dynastických záměrech jednotlivých členů rodu, a odhaluje, jak se prostor přizpůsoboval nejen protokolu a slavnostním příležitostem, ale i každodenním potřebám a pohodlí obyvatel. 

Kniha propojuje politické, ceremoniální a architektonické dějiny s detaily každodennosti, od barev tapet až po uspořádání ložnic, a nabízí jedinečný pohled na Pražský hrad jako živou rezidenci mocného habsburského rodu.

Akademický senát Univerzity Pardubice (AS) projednal minulý týden návrhy kandidátů na funkci rektora Univerzity Pardubice na další čtyřleté období od února 2026.

Návrhy mohli podávat členové akademické obce Univerzity Pardubice a členové Vědecké rady Univerzity Pardubice do 23. září 2025 12 hodin. Předseda AS UPCE Ing. Petr Bělina, Ph.D. informoval, že volební komisi pro volby kandidáta na funkci rektora byl předložen návrh na jediného kandidáta. Tím je současný rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek. 

Představení kandidáta na rektora na předvolebním shromáždění akademické obce je naplánováno na 14. října 2025. Volba kandidáta na rektora proběhne na zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice 21. října 2025.

Podrobný zápis z 22. zasedání AS UPCE bude zveřejněný do konce tohoto týdne.

prof. Ing. Libor Čapek, Ph.D.  (50) je absolventem Fakulty chemicko-technologické (FChT) naší univerzity, na níž získal inženýrský titul v oboru Technická analytická a fyzikální chemie. Mezi lety 2002 až 2005 působil jako vědecký pracovník Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského, kde řešil mimo jiné svou disertační práci ve vědecké skupině paní Dr. Blanky Wichterlové. Za vynikající studijní výsledky v doktorském studijním programu získal Cenu ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. V roce 2009 se stal docentem a v roce 2017 profesorem v oboru Fyzikální chemie na Univerzitě Pardubice. Dlouhodobě se zabývá výzkumem v oblasti heterogenní katalýzy a fotokatalýzy, jehož cílem je mimo jiné objasnit typ aktivních center odpovědných za průběh chemické reakce. Prof. Čapek se věnuje také publikační činnosti v uznávaných mezinárodních odborných časopisech a je členem několika vědeckých a oborových rad.
Během svého působení na univerzitě byl proděkanem pro vědu FChT či prorektorem pro vědu a rozvoj. V listopadu 2021 byl zvolen rektorem Univerzity Pardubice.
Když není v laboratoři, na jednáních nebo ve své kanceláři, vyráží s rodinou za turistikou, například do oblíbených Krkonoš.

Univerzitě Pardubice přivítala zahraniční studenty, kteří k nám přijeli na zimní semestr, někteří na celý akademický rok. Celkem na UPCE v zimním semestru začalo studovat 78 mobilitních studentů, hlavně v rámci programu Erasmus+. Nejvíce studentů přijelo z jižní Evropy (Španělsko, Portugalsko, Itálie a Francie), z Turecka a z Tchaj-wanu.

Na programu bylo během tzv. Orientation week oficiální uvítání od prorektorky prof. Petry Bajerové, informace o univerzitě od Oddělení mezinárodních vztahů, interkulturní kurz a kurzy češtiny. Během oběda se studenti mohli setkat s fakultními koordinátory a poznat se mezi sebou. Na začátku interkulturního kurzu Jazykové centrum přivítalo studenty tradičně chlebem a solí a představilo studentům českou kulturu a český jazyk. 

V celém týdnu byl pro studenty připravený také program od Erasmus Student Network (ESN) Pardubice. ESN pro studenty připravila uvítací národní večer, welcome party, speed friending a výlet na Kunětickou horu.

Martina Votoupalová
Oddělení pro mezinárodní vztahy