Cílem taktického cvičení bylo prověřit spolupráci složek Integrovaného záchranného systému. 

V areálu Univerzity Pardubice se ve čtvrtek uskutečnilo taktické cvičení s názvem "Aktivní útočník" pod velením Krajského ředitelství policie Pardubického kraje. Hlavním cílem těchto cvičení je především prověřit součinnost složek integrovaného záchranného systému v rámci mimořádné události. Obdobné cvičení se v minulosti uskutečnilo například v areálu Pardubické nemocnice, Gymnázia Mozartova či přímo na krajském úřadě v Pardubicích.

„Bohužel jsem se setkal s laickými názory, že podobná cvičení složek integrovaného záchranného systému jsou vyhazováním peněz. Já jsem naprosto opačného názoru a jsem rád, že jej potvrzují odborníci. Vzpomínám si na útok Anderse Breivika na norském ostrově Utøya, který byl šokem nejen pro norskou společnost, ale i pro celý svět. Na základě toho se začala konat podobná taktická cvičení i u nás. Každé podobné cvičení IZS, ať už se jedná o problematiku hromadné dopravní nehody, zásahu proti ozbrojenému pachateli či například pád letadla má velký smysl a rozhodně v nich budeme ve spolupráci s kolegy pokračovat i v dalších letech,“ uvedl hejtman Martin Netolický.

Svým rozsahem bylo dnešní cvičení z hlediska krajské policie mimořádné. „Takto velké cvičení na téma aktivního útočníka organizujeme po čtyřech letech. Naposledy to bylo v roce 2020 v Pardubické nemocnici, kde to ale s ohledem na covid nebylo tak velké jako dnes. Před samotným cvičením proběhlo proškolení zaměstnanců školy na metodu utíkej, schovej se, bojuj (tzv. USB). Dnešní cvičení mělo ukázat nejen to, jak jako složky integrovaného záchranného systému umíme společně koordinovat naši činnost, ale hlavně, jaký dopad školení mělo na samotné zaměstnance Univerzity Pardubice, jelikož se musí velmi rychle rozhodnout, jak budou reagovat. Každé cvičení má pro nás velký smysl a především věřím, že v obdobných situacích budeme zůstávat jen u cvičení,“ řekl krajský policejní ředitel Jan Ptáček. Pardubičtí krajští policisté provádí školení na ochranu měkkých cílů již od roku 2011, kdy jím prošly stovky lidí především ze školských zařízení a státních institucí jako jsou finanční úřady, úřady práce nebo krajský úřad. Policisté za poslední roky vidí velkou změnu k lepšímu v přístupu různých institucí k nastavení vlastní bezpečnosti, kdy si již připouští rizika ohrožení.

Podle rektora Univerzity Pardubice měli studenti i zaměstnanci o zapojení velký zájem. Do cvičení se jich zapojilo více než 400 ze všech sedmi fakult. „Pro naši univerzitu je důležité být součástí takového cvičení. Pro nás je to jedinečná příležitost ověřit si znalosti získané na školeních na ochranu měkkých cílů přímo v prostorách univerzity s našimi studenty, zaměstnanci a se složkami Integrovaného záchranného systému. Chtěl bych poděkovat krajskému ředitelství Policie ČR Pardubického kraje za aktivní spolupráci při řešení bezpečnosti na Univerzitě Pardubice,“ uvedl rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

Mgr. Martina MACKOVÁ
vedoucí oddělení propagace a vnějších vztahů Univerzity Pardubice

mjr. Ing. Markéta JANOVSKÁ
tisková mluvčí policie Pardubického kraje

Mgr. Dominik BARTÁK
tiskový mluvčí Pardubického kraje

Vážené kolegyně, vážení kolegové, 

milé studentky, milí studenti

Univerzitě Pardubice a jejímu rektorovi záleží na komunikaci, proto vás zveme na setkání a diskuzi.

Přijďte v úterý 16. dubna na setkání s rektorem a ptejte se na vše, co vás v souvislosti s univerzitou zajímá. 

Máte otázky k problematice nového rozpočtu univerzity nebo k aktuální situaci na UPCE? 

Od 12:30 do 13:30 bude rektor odpovídat na vaše otázky v bistru LABORKA, na Fakultě chemicko-technologické. 

Využijte příležitosti a potkejte se s rektorem UPCE. 

Na setkání s vámi se těší
prof. Libor Čapek, rektor Univerzity Pardubice

Přijměte pozvání na přednášku profesora Muñoze na téma Dvůr a etiketa habsburské španělské monarchie (16.-17. století): Španělská monarchie jako dvorská monarchie. 

Přednáška se uskuteční 23. dubna 2024 ve 14:00 v Historickém ústavu Akademie věd ČR (Prosecká 809/76, Praha 9) a prostřednictvím Zoom (pro připojení přes Zoom je třeba kontaktovat Mgr. Zuzanu Vařákovou, varakova@hiu.cas.cz). Profesor Muñoz představí nejen vývoj dvora habsburské španělské monarchie, ale postihne i hlavní prvky dvora jako královské domácnosti a královské rady, bude se věnovat dvořanům a královským geografům, a nastíní i dopad, který měl vývoj habsburského dvora na dvorskou etiketu a ceremoniál obecně. 

José Eloy Hortal Muñoz je docentem raně novověkých dějin na Univerzitě Rey Juan Carlos v Madridu. Jeho hlavním badatelským zájmem jsou politické dějiny habsburského Nizozemí v 16. a 17. století, bruselský a madridský dvůr v obou stoletích, královská garda španělských Habsburků a konečně královská místa a geografie. Mezi jeho hlavní práce patří monografie Las guardas reales de los Austrias hispanos (Madrid, 2013); a (společně s Gijsem Versteegenem), Las ideas políticas y sociales en la Edad Moderna (Madrid, 2016). Vydal také knihu Politics and Piety at the Royal Sites of the Spanish Monarchy in the Seventeenth Century (Turnhout, 2021); a spoluvydal (s René Vermeirem a Driesem Raeymaekersem) knihu A Constellation of Courts: The Households of Habsburg Europe, 1555-1665 (Leuven, 2014); a (s Áfricou Espíldorou García a Pierrem-Françoisem Pirletem), El ceremonial en la Corte de Bruselas del siglo XVII. Los manuscritos de Francisco Alonso Lozano (Brusel, 2016), která byla v roce 2019 oceněna cenou Henryho Pirenna.

UPDATE: Apríl, nicméně 14. patro FF UPCE skutečně čeká rekonstrukce, jen budete muset oželet nafukovací hrad, pískoviště a dětské hřiště.

Fakulta filozofická Univerzity Pardubice připravuje ve střednědobém horizontu rozsáhlou rekonstrukci. Prostory ve 14. patře budovy EA projdou zásadní proměnou, a to včetně střechy.

Výstavba zbrusu nové herní plochy má za cíl rozšířit možnosti rekreace a posílit pocit vzájemné soudržnosti a sounáležitosti napříč fakultou.

„Moderní rekreační zázemí bude obsahovat spoustu možností k odreagování,“ vyzdvihuje proděkanka pro vzdělávání FF UPCE Irena Reimannová. 

Rekonstrukce je inspirována úspěšnými projekty ze zahraničních univerzit a zároveň respektuje historické kořeny uplynulých dvaceti let existence fakulty. V nejvyšším patře budovy se v samotných počátcích nacházel děkanát, tehdy ještě Fakulty humanitních studií.

„Stejně jako naši pradávní předci, kteří se shromažďovali kolem ohnišť, aby si vyprávěli příběhy a navázali spojení, tak i moderní univerzita potřebuje hřiště jako symbolické místo setkávání pro intelektuální výměnu,“ vysvětluje etnolog Libor Dušek z katedry sociální a kulturní antropologie FF UPCE.

„Mimo jiné se můžete těšit na nafukovací hrad, opičí dráhu, bazénový koutek nebo pískoviště,“ dodává Irena Reimannová.

Stavební práce budou zahájeny letos v létě a potrvají přibližně jeden rok. Letní měsíce jsou pro projekty podobného charakteru ideální, neboť fluktuace studentů a zaměstnanců je v období prázdnin minimální a rekonstrukce tak nenaruší běžný provoz budovy. 

Přejeme vám hezký první aprílový den. 

Jan Pražák a Michael Novotný
Poradenské a propagační centrum FF UPCE

Video: Radek Plžík, Univerzita Pardubice

Univerzita Pardubice (UPCE) oslaví třicet let od své přeměny z Vysoké školy chemicko-technologické. Výročí připomíná například venkovní výstava, která ukazuje, jak se za poslední tři desetiletí univerzita změnila. 

Výstava Tehdy a teď nabízí porovnání pohledů na současnost a minulost, kterou pomáhají zobrazit fotografie z univerzitního archivu. Velkoplošné panely s dobovými fotografiemi jsou instalované v univerzitním kampusu a areálu v části Doubravice. Nabízí dvojí pohled na podobu klíčových budov vysoké školy. V kampusu je možné si prohlédnout také historické fotografie budov Fakulty zdravotnických studií, Fakulty elektrotechniky a informatiky a Fakulty restaurování v Litomyšli.
„Univerzita Pardubice stojí na silných základech, které postavilo historicky v našem městě studium chemie. Nové fakulty daly naší univerzitě další moderní rozměr a nabídku vzdělávat se v širokém spektru oborů s kvalitním zázemím a v místě s dobrou dostupností,“ říká rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek. 

Historie vysokého školství v Pardubicích sahá až do roku 1950, jako Univerzita Pardubice se škola prezentuje od 31. března 1994. Dnes nabízí na dnešních 7 fakultách studium ve více než 160 programech pro zhruba 7 tisíc mladých lidí. Největší historii má Fakulta chemicko-technologická, „nejmladší“ je Fakulta elektrotechniky a informatiky a početně nejmenší Fakulta restaurování v Litomyšli. 

Univerzita Pardubice oslaví třicet let od své přeměny z Vysoké školy chemicko-technologické. Na univerzitní třicetiny studující i zaměstnance upozorní také některé výzvy akce Rozhýbejme univerzitu, která startuje symbolicky 1. dubna. Zapojte se do letošní výzvy a udělejte něco pro svoje zdraví!

Soutěž pořádá Katedra tělovýchovy a sportu Univerzity Pardubice a každý zájemce může s pohybem začít kdykoliv během měsíce dubna. Pro start v soutěži stačí uběhnout minimálně 2 kilometry, ujít 4 km nebo na kole ujet trasu 10 kilometrů.
V tom, jak dlouhou trasu urazí chůzí, během nebo jízdou na kole, budou soupeřit nejen jednotlivci, ale také fakulty a útvary. 

Celkovou délku pohybu za měsíc si univerzitní sportovci budou měřit pomocí mobilních aplikací. Výsledky se budou sčítat a průběžně zveřejňovat. Sledujte proto univerzitní web a sociální sítě.
Vítězný fakultní tým získá opět pohár a nejlepší jednotlivci odměny. Loni během této celouniverzitní akce celkem 420 nadšených sportovců uběhlo či ujelo rekordních 34 649 kilometrů. 

Připomeňte si loňské výsledky na https://www.upce.cz/akce-univerzity-pardubice-rozhybejme-univerzitu-mela-rekordni-ucast-i-vykony.

Hostem březnové Kavárny Universitas (Cesta od alternativních trestů až za zdi věznice, pohledem přes zamřížované okno) byl Petr Vilím, který se podělil o své zkušenosti zaměstnance Vězeňské služby ČR, kde pracoval v letech 1991-2018 jako strážný, na operačním středisku a následně jako Vrchní inspektor strážní služby. 

Ve svém vystoupení, protkaném celou řadou podnětných dotazů z publika, představil jak každodenní život zaměstnanců a trestanců, tak množství způsobů řešení nestandardních situací, k nimž ve věznicích dochází. 

Řeč byla také o alternativních trestech, především pak o fungování domácího vězení, kterému se pan Vilím od r. 2019 věnuje coby specialista monitorovacího systému. 

Foto: Adrián Zeiner, Univerzita Pardubice

V roce 2022 odstartoval na UHV FF UPCE vědecký projekt s názvem Ponížení před soudem. Rozvody a manželské konflikty v českých zemích (1783-1918), za podpory Grantové agentury ČR. Projekt vede historička Zuzana Pavelková Čevelová, spoluřešitelkou je doktorandka ÚHV Denisa Vídeňská.

Pustit si můžete také podcast s řešitelkami projektu. 

Na projektu se však podílí i doktorandi a absolventky, kteří tvoří neopominutelnou součást vědeckého týmu. Není bez zajímavosti, že řada členek vědeckého týmu pracuje souběžně s mateřskou dovolenou. Řada z nich se aktivně snaží o slaďování vědeckého a rodinného života.

Jaké to pro všechny je, být součástí většího badatelského projektu a co by poradili ostatním? Přečtěte si rozhovor a nahlédněte za oponu jejich práce.   

Elizabeth Ryšavá Alvarezová a Marie Kalendová 

jsou obě absolventkami magisterského oboru Kulturní dějiny UHV FF Univerzity Pardubice. V projektu se zabývaly přepisem českých pramenů z 19. a počátku 20. století, jako byly soudní zápisy, dopisy farářů, společně s výslechy manželů a svědků.

Barbora Rambousková

je doktorandkou na Ústavu historických věd Univerzity Pardubice. V projektu se zabývá přepisem českých pramenů a připravuje populárně-naučný článek na téma reformy manželského práva v 19. století pro časopis Dějiny a současnost. V rámci doktorského studie se věnuje dějinám lékařství a lékařů v 19. a 1. polovině 20. století.

Pavel Tašek 

je doktorandem Katedry pomocných věd historických a archivnictví FF Univerzity Hradec Králové. V projektu se zabývá přepisem německojazyčných textů a vytvářením jejich stručných regestů, dále detailně dohledává matriční zápisy o aktérech případů. V rámci doktorského studie se věnuje církevním dějinám, konkrétně Jezuitům ve východních Čechách.

Kateřina Motlová 

dokončila doktorské studium na Katedře pomocných věd historických a archivnictví FF Univerzity Hradec Králové. V projektu se zabývá přepisy a korekturou německojazyčných textů – součástí soudních spisů – které doplňuje poznámkovým aparátem. Ve své disertaci se zaobírala rovněž tématem církevní problematiky – konkrétně kodikologickým zpracováním Memorabilien-Buch královéhradeckého biskupství.

Lucie Jakubcová

je doktorandkou Katedry germanistiky FF Univerzity Karlovy. V projektu se zabývá revizí transkribovaných německy psaných textů a s tím související formulací a modifikací transliteračních pravidel. Dále také překladem doprovodných textů do němčiny. V doktorském studiu se věnuje vývoji německého jazyka v českých zemích zejména v období 16. a 17. století a němčině v Orlických horách.

Proč stojí za to, se na takovém projektu podílet? V čem vidíte význam tématu pro historickou vědu/současnost?

Elizabeth: Konkrétně v případě problematiky rozvodů si myslím, že máme velké rezervy v poznání toho, jak celý proces fungoval a co obnášel. Studování tohoto tématu nám může pomoci o kousek lépe proniknout do pohnutek, myšlení a vnímání hodnot lidí, kteří žili před 100 až 200 lety. Při výsleších totiž odhalují takové detaily ze svého života, které v jiných správních dokumentech nenalezneme. 

Marie: Velký projekt rovná se velká zkušenost, která člověka obohatí v rovině odborně profesní i osobní. Téma je zajisté přínosné pro historickou vědu, neboť dovoluje nahlédnout do života lidí v 19. století a ženy z nižších sociálních vrstev vynáší ze stínu totální „bezmoci“. Pro odbornou i širokou veřejnost je to zároveň velmi zajímavé a atraktivní téma.

Barbora: Obecně je často obtížné se dostat k pramenům, kde se můžeme setkat s osobní zkušeností, a právě tento projekt má to štěstí, že umožňuje nahlédnout do svědectví a myšlenek jedince druhé poloviny 19. století.  Vzhledem k tomu že rozvod i násilí v rodině je bohužel stále aktuálním a zároveň i opomíjeným tématem, je důležité mu věnovat pozornost a umožnit příležitost se poučit z minulosti.

Pavel: Vzhledem ke svému odlišnému zaměření nejsem schopen posoudit.

Kateřina.: V prvé řadě se jedná o skvělou zkušenost, která rozvíjí i mnohé „softskills“, nejen ty odborné. Člověk se učí zodpovědnosti, je zapojen do týmu badatelů, což dodává pocit, že na to není sám, že je součástí týmu a že jeho úloha (stejně jako ostatních) je důležitá k tomu, aby byl projekt úspěšný. Věřím, že samotné téma a jeho zpracování v projektu přinese pro historickou vědu i laickou veřejnost mnohá důležitá poznání, která mohou změnit náhled na dobu či dosavadní poznání. 

Lucie: Účast na takovémto projektu přináší jedinečnou příležitost mezioborové spolupráce. Výzkum rozvodů v minulosti může poskytnout cenné informace o změnách v rodinné struktuře, právním systému a sociálním chování, což má význam nejen pro historickou vědu, ale i pro lepší pochopení současných trendů.

Je něco, co vás v rámci bádání na tomto tématu překvapilo? 

Elizabeth: Mnoho věcí. Například, o jak vysoce intimních detailech ze svého života manželé před knězem vypovídali. On totiž záznam citlivých rozhovorů následně posílal dál svým nadřízeným. Nebo také, že v některých případech setrvávaly osoby v manželství, kde jim opravdu šlo doslova o život, a přesto se nedovolaly spravedlnosti a už vůbec ne rozvodu.

Marie: Musím říci, že přepis zmíněných pramenů byl v mnoha ohledech zajímavou až napínavou činností a momentů překvapení se zde skýtalo mnoho. Neubránila jsem se vžít do role žalujících žen, které se většinou nacházely v těžké rodinné situaci, a přesto byly velmi odhodlané změnit svůj život k lepšímu, ač to tehdy nebylo snadné. Překvapilo mě, jak mnohdy i navzdory jasným důkazům trval soudní proces dlouho. 

Barbora: Přestože mi bylo z mého studia postavení ve společnosti, rodině i domácnosti známo, překvapilo mě to množství a brutálnost násilí, které se ve soudních protokolech objevovalo.

Kateřina: Ano, zejména to, že rozvody či manželské nesváry opravdu nejsou pouze záležitostí dnešní doby a že ani důvody k rozvodům se příliš nemění. Bádání mi v podstatě potvrdilo mou dávnou myšlenku, že doba se sice mění, ale charaktery lidí nikoliv.   

Pavel: Vytrvalá snaha dovést k usmíření i ty manželské páry, u nichž z okolností vyplývalo, že poklidné soužití nebude možné. Dále pak míra násilí v některých případech.

Lucie: Vzhledem k tomu, že nejsem primárně historička, měla jsem značně zkreslenou představu o tom, zda vůbec bylo možné rozvést manželství a jak tento rozvodový proces vypadal. Práce na projektu mi tak umožnila nahlédnout za oponu několika manželství, která neskončila úplně šťastně (někdy se za tou oponou odehrávala vskutku krvavá dramata).

Co vám práce v projektu osobně přinesla?

Elizabeth: Minimálně mnoho hodin velice zajímavě stráveného času. A k tomu ještě možnost srovnat dnešní, potažmo mé, vnímání hodnot potřebných v manželském životě s tím, jak je vnímali moji předci. A samozřejmě objevení spousty skutečností, o kterých mě do té doby ani nenapadlo uvažovat, natož je jimi zaobírat. 

Marie: Jak jsem již psala výše, práce na projektu mi přinesla mnoho nových zkušeností. Byla to pro mě taková „ochutnávka“ toho, jak může být práce historika zajímavá. 

Barbora: Přínosnou zkušenost práce nejen v badatelském týmu, ale i s nevšedními pestrými prameny. 

Pavel Rozšíření obzorů v problematice, která jinak stojí mimo můj odborný zájem. Rozšíření německé slovní zásoby o termíny z dané oblasti.

Kateřina: Mně osobně přinesla možnost seberealizace v průběhu prvního roku mateřství. Z odborného hlediska pak jistě prohloubení znalostí, ať už jazykových či oborových. Také zjištění, že práce v týmu může opravdu dobře fungovat, pokud je hlava týmu přátelská, podporující, empatická a pokud dobře přerozděluje práci. Což v tomto případě opravdu byla.

Lucie: Spolupráce na tomto projektu pro mě byla cennou zkušeností v tom, že jsem dostala příležitost spolupracovat s badatelským týmem z jiné univerzity a také s týmem, který se primárně zabývá historií, nikoliv lingvistikou. Mohla jsem si tak potvrdit, že můj obor studia a mé znalosti jsou interdisciplinárně využitelné a poskytují historikům důležitou podporu při zpracování německy psaných textů. A ačkoliv jsem se během svého studia i badatelské činnosti setkala s řadou textů, ať již úředního nebo osobního charakteru, byly pro mě dokumenty z rozvodových procesů něčím novým a obsahově velmi zajímavým. V neposlední řadě musím zmínit i fakt, že možnost spolupracovat na tomto grantovém projektu pro mě znamenala vzácné vybočení z každodenních rutiny mateřské dovolené.

Co byste poradili mladým badatelům, kteří jsou součástí takového většího projektu poprvé? 

Elizabeth: Nebojte se vrhnout do společné práce, protože vědomí toho, že můžete alespoň maličkým dílem přispět do něčeho tak zajímavého je velice uspokojující. 

Marie: Aby dělali samozřejmě svou práci poctivě a ideálně pravidelně, aby nevypadli z „rytmu“ načtených informací. 

Barbora: Nebát se učit novým věcem ani se věnovat tématům, která přímo nesouvisejí s vaším vlastním výzkumem.

Pavel: Ovládat písmo a jazyk pramenů, s nimiž se má pracovat.

Kateřina: Mladým badatelům, nováčkům v této oblasti, bych poradila, aby si zdravě věřili, že to zvládnou. Pak jde všechno lépe. A aby se naučili si dobře organizovat čas na práci (pro mladé badatele s dětmi to platí dvojnásob), aby mohli své splněné úkoly odevzdávat včas. A propos s šálkem kávy či čaje jde ta práce také mnohem lépe. :-)

Lucie: Obecně lze někomu, kdo se účastní řešení grantového projektu poprvé, doporučit, aby si již na začátku dobře rozvrhl harmonogram řešení jednotlivých fází projektu a tento harmonogram průběžně naplňoval, aby se vyhnul probdělým nocím v termínu uzávěrky. Klíčovou věcí každého projektu je komunikace – a to jak s vedoucím práce, tak případně s ostatními členy týmu. Případné nejasnosti by měly být řešeny hned. Neméně důležitá je i průběžná zpětná vazba.

Čas na kávu. Hostem první letošní přednášky Kavárny Universitas byl docent Filip Grygar z katedry filosofie a religionistiky. 

V přednášce pojmenované Zadní schodiště Wernera Heisenberga aneb o německém géniovi fyziky, jenž podepsal pakt s ďáblem mluvil o vědci, který se během druhé světové války pokoušel pro nacistické Německo sestrojit atomovou bombu. Filip Grygar se však v přednášce nezaměřoval jen na jeho vědeckou činnost, nýbrž i na jeho celkový život. 

Posluchači se tak dozvěděli i o mnoha Heisenbergových charakterových rysech, které později vedly i k jeho podřízení se Adolfu Hitlerovi. Kromě toho došlo i na mnoho oslích můstků, díky kterým došla řeč také k mnoha dalším fyzikům té doby. Mezi ty patřili i ti vědci, kteří nakonec pomáhali sestrojit bombu pro Američany.

Další Kavárna Universitas se uskuteční 26. 3. 2024 od 17:00 v Klubu 29.

Foto: Petr Špaček, Univerzita Pardubice

Klidná síla a energická včelička, i tak by se dali charakterizovat Čestmír Strakatý a Andreas Papadopulos, kteří 11. března zavítali na Univerzitu Pardubice v rámci cyklu Čaj o páté. 

Oba hosté se pohybují v mediálním prostoru, ale každý svou profesi vykonává trochu jiným způsobem. Čestmír Strakatý, moderátor, novinář a autor vlastního podcastu, má za sebou tisíc rozhovorů a zná své hosty především ze studia. Andreas Papadopulos, novinář a zahraniční zpravodaj České televize, naopak disponuje zkušenostmi z terénu a dění v cizině. 

Diváky, kteří v pondělí odpoledne zaplnili univerzitní aulu zajímala především náplň práce obou hostů - jak vypadá jejich běžný pracovní den. 

„Moje práce je extrémně flexibilní. Mám různé dny, které jsou různě náročné, ale člověk nakonec zjistí, že ta práce je něco, z čeho mentálně nevypadává. Stejně pořád přemýšlíte o tom, s kým budete mluvit a na co se budete ptát,“ uvedl Čestmír Strakatý

Andreas Papadopulos popsal svou pracovní rutinu následovně: „Práce zahraničních zpravodajů znamená vypravit se na dané místo, podívat se a následně to správně interpretovat, byť svým zrakem, ale na základě své znalosti, zkušenosti a historie.“

Velká část debaty se točila kolem rozhovorů a reportáží jako takových. Kolik času věnují oba hosté přípravám a rešerším, jaké je působení před kamerou? Jedná se o zaběhlou činnost, kterou občas zpestří nezbytná konfrontace?

„Novinařina je opředena spoustou stereotypů. V seriálech vidíte scény, kdy jde někdo chodbou a vrhá se na něj mufloní stádo novinářů, které řve páté přes deváté. To prostě není pravda, tak to nefunguje, není to tak dramatické,“ uvedl na pravou míru Papadopulos. 

Čestmír Strakatý dodal svůj pohled na nepolitické rozhovory: „Můj podcastový rozhovor by měl být konstruktivní, odhalující, měl by vést k poznání člověka. V takovém případě je konfrontace kontraproduktivní.“

Debata se stočila i k problematice veřejnoprávních medií a k českému duálnímu systému médií. Co přinesl médiím rozmach placeného obsahu? Jak těžké je se v tomto prostředí udržet? A jak pracovat s informacemi?

Andreas Papadopulos přišel s jasným postojem: „Načerpat zkušenost, postavit se do středu a klást otázky napravo i nalevo. Já jsem taková pilná včelička v úlu, která se vypraví pro med, pro informace, vrátím se do úlu sednu si doprostřed a budu rozdávat na všechny strany stejně. To je má filosofie v mediálním světě.“ 

„Já s tím souhlasím, ale problém je ten, že nemáme jen novináře, kteří by byli nestrannými pozorovateli, kteří informace přinesou. Část lidí, a je jich poměrně hodně, chtějí novináře, který bude na jejich straně a bude obhajovat jejich názor,“ uzavřel téma Čestmír Strakatý. 

Další setkání z Cyklu Čaj o páté se uskuteční 9. dubna v bistru Laborka. Tématem debaty bude Woke Culture v USA.

Foto: Radek Plžík, Univerzita Pardubice
Text: Jan Pražák, Poradenské a propagační centrum FF UPCE