V nedávných dnech vyšla publikace Martina Halaty, který v minulém roce úspěšně dokončil doktorské studium na našem historickém ústavu. Doporučujeme vaší pozornosti!

Kniha odkrývá dosud opomíjené téma pobytů habsburských a wettinských princů a princezen v pražské královské rezidenci v 18. století, kdy byl Hrad nejen symbolem královské moci, ale také místem diplomatických setkání, dynastických sňatků a rodinných slavností. 

Autor na základě pečlivého archivního výzkumu v Praze i ve Vídni zkoumá, kdo a proč byl na Hradě ubytován, kde se nacházely jejich ceremoniální a soukromé komnaty a jak byly vybaveny. Publikace podrobně rekonstruuje podobu a uspořádání jižního traktu Nového paláce a Rožmberského paláce, sleduje proměny ubytovacích strategií v závislosti na věku, společenském postavení a dynastických záměrech jednotlivých členů rodu, a odhaluje, jak se prostor přizpůsoboval nejen protokolu a slavnostním příležitostem, ale i každodenním potřebám a pohodlí obyvatel. 

Kniha propojuje politické, ceremoniální a architektonické dějiny s detaily každodennosti, od barev tapet až po uspořádání ložnic, a nabízí jedinečný pohled na Pražský hrad jako živou rezidenci mocného habsburského rodu.

Akademický senát Univerzity Pardubice (AS) projednal minulý týden návrhy kandidátů na funkci rektora Univerzity Pardubice na další čtyřleté období od února 2026.

Návrhy mohli podávat členové akademické obce Univerzity Pardubice a členové Vědecké rady Univerzity Pardubice do 23. září 2025 12 hodin. Předseda AS UPCE Ing. Petr Bělina, Ph.D. informoval, že volební komisi pro volby kandidáta na funkci rektora byl předložen návrh na jediného kandidáta. Tím je současný rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek. 

Představení kandidáta na rektora na předvolebním shromáždění akademické obce je naplánováno na 14. října 2025. Volba kandidáta na rektora proběhne na zasedání Akademického senátu Univerzity Pardubice 21. října 2025.

Podrobný zápis z 22. zasedání AS UPCE bude zveřejněný do konce tohoto týdne.

prof. Ing. Libor Čapek, Ph.D.  (50) je absolventem Fakulty chemicko-technologické (FChT) naší univerzity, na níž získal inženýrský titul v oboru Technická analytická a fyzikální chemie. Mezi lety 2002 až 2005 působil jako vědecký pracovník Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského, kde řešil mimo jiné svou disertační práci ve vědecké skupině paní Dr. Blanky Wichterlové. Za vynikající studijní výsledky v doktorském studijním programu získal Cenu ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. V roce 2009 se stal docentem a v roce 2017 profesorem v oboru Fyzikální chemie na Univerzitě Pardubice. Dlouhodobě se zabývá výzkumem v oblasti heterogenní katalýzy a fotokatalýzy, jehož cílem je mimo jiné objasnit typ aktivních center odpovědných za průběh chemické reakce. Prof. Čapek se věnuje také publikační činnosti v uznávaných mezinárodních odborných časopisech a je členem několika vědeckých a oborových rad.
Během svého působení na univerzitě byl proděkanem pro vědu FChT či prorektorem pro vědu a rozvoj. V listopadu 2021 byl zvolen rektorem Univerzity Pardubice.
Když není v laboratoři, na jednáních nebo ve své kanceláři, vyráží s rodinou za turistikou, například do oblíbených Krkonoš.

Univerzitě Pardubice přivítala zahraniční studenty, kteří k nám přijeli na zimní semestr, někteří na celý akademický rok. Celkem na UPCE v zimním semestru začalo studovat 78 mobilitních studentů, hlavně v rámci programu Erasmus+. Nejvíce studentů přijelo z jižní Evropy (Španělsko, Portugalsko, Itálie a Francie), z Turecka a z Tchaj-wanu.

Na programu bylo během tzv. Orientation week oficiální uvítání od prorektorky prof. Petry Bajerové, informace o univerzitě od Oddělení mezinárodních vztahů, interkulturní kurz a kurzy češtiny. Během oběda se studenti mohli setkat s fakultními koordinátory a poznat se mezi sebou. Na začátku interkulturního kurzu Jazykové centrum přivítalo studenty tradičně chlebem a solí a představilo studentům českou kulturu a český jazyk. 

V celém týdnu byl pro studenty připravený také program od Erasmus Student Network (ESN) Pardubice. ESN pro studenty připravila uvítací národní večer, welcome party, speed friending a výlet na Kunětickou horu.

Martina Votoupalová
Oddělení pro mezinárodní vztahy

Noc vědců na Univerzitě Pardubice dokázala, že bohatství může mít mnoho podob. Toto téma se promítlo do desítek zajímavých stanovišť – od chemických experimentů přes robota hledajícího zlatou cihlu až po kreativní výtvarné techniky.

Prostory, které nebývají veřejnosti obvykle přístupné, během šestihodinového vědeckého maratonu navštívilo přes 1500 lidí. Malí i větší zvědavci luštili přesmyčku v hracím indexu. Odnesli si pak nejen malé dárečky, ale hlavně nové poznatky.

Děkujeme návštěvníkům za zvídavostí nabitou atmosféru a těšíme se opět za rok!

Hudba, zábava, workshopy a hlavně praktické tipy do začátku studia. Takový byl Příliv, tradiční akce startující nový akademický rok. Kampus Univerzity Pardubice po letním volnu konečně zaplavila energie studujících.

Student zóna nabídla informační stánky univerzitních útvarů i studentských spolků. Zábava gradovala ve Fun zóně, kde se konaly soutěže, univerzitní kvíz či speed dating. Velký zájem vzbudilo i živé nahrávání podcastu UPCE On Air a taneční výzva Roztancuj UPCE. Večer pak kampus rozezvučela kapela B1NARY, po níž následoval společný přesun na tradiční uvítací party Welcome to UPCE.

V novém semestru UPCE přivítala celkem 2700 úplných nováčků, kteří začali studovat bakalářské studijní programy, 950 studujících pak nastoupilo do navazujících magisterských programů a 50 vysokoškoláků vstoupilo do doktorských studijních programů. 

Právě vychází nové číslo univerzitního časopisu MY UPCE! I tentokrát nabízí inspirativní rozhovory se studenty, pedagogy a absolventy. Ve fotoreportáži se ohlíží za historicky prvním srazem absolventů naší univerzity a přináší i pozvánku na pravidelné debaty se zajímavými osobnostmi.

Víte, jak sestavit dron? Že náš student zkoumá, jak efektivně doručovat zásilky pomocí nákladního kola? Že se dají recyklovat látky ze zdravotnického odpadu? Že vás vývoj radarů může přivést třeba do Vietnamu? A proč si studentka z Japonska vybrala pro svůj Erasmus studijní pobyt právě Univerzitu Pardubice? Že nevíte? Odpovědi hledejte v novém čísle univerzitního časopisu.

Ulovíte ho ve stojanech MY UPCE na vybraných místech univerzity a listovat jím můžete také online. Přejeme vám příjemné čtení!

Děkan Fakulty filozofické vyhlašuje 

v úterý 23. září 2025 od 12:00 do 14:00

děkanské volno

pro studenty I. ročníků bakalářských studijních programů a ruší v této době výuku 

za účelem setkání v rámci 

Úvodu do studia na FF UPCE,

které se koná v univerzitní aule (A1, Studentská 519, Pardubice).

Předběžný program zde Úvod do studia na FF UPCE | Univerzita Pardubice

Z konference, kterou Ústav historických věd pořádal v roce 2023, zaměřené na instrukce (služební, vrchnostenské, hospodářské, pro jednotlivé úředníky apod.), vzešla publikace představující vybrané konferenční příspěvky.

Knihu si můžete zakoupit na univerzitním e-shopu.

Anotace

Instrukce – v časovém vymezení od doby předbělohorské po dvacáté století – jsou zkoumány v dochované písemné či tiskové podobě pohledem pomocných věd historických, archivní teorie i historiografických metod. Výsledkem autorské spolupráce je soubor případových studií, z nichž každá se věnuje danému fenoménu specifickým a jedinečným způsobem. Seřazeny vedle sebe umožňují velmi široce koncipovaný pohled na instrukce – mnohotvárný a v čase proměnlivý nástroj určující pravidla, povinnosti i práva jednotlivců nebo speciálně definovaného okruhu osob. V širším smyslu každá zkoumaná instrukce dokládá snahu učinit dění ve veřejném i soukromém prostoru všemožného typu přehlednějším, pochopitelnějším, výnosnějším, stabilnějším. Vypovídá však také o moci, jejím získávání či uchvacování, uplatňování, využívání i zneužívání.

Univerzita Pardubice se i letos připojila k iniciativě Evropský týden udržitelného rozvoje (ETUR), která propojuje vzdělávání, komunitní život a principy udržitelnosti. Tématem letošního ročníku je Odolnost a rovnováha. Zájemce čekají zajímavé akce i workshopy.

Od 18. 9. - 8. 10. 2025 se už potřetí na univerzitách po celé zemi uskuteční desítky workshopů, diskusí, swapů, sběrových kampaní i sportovních a vzdělávacích aktivit pro studenty, zaměstnance i veřejnost. 

Na Univerzitě Pardubice se zájemci mohou zapojit např. 24. a 25. 9. v rámci otevření a exkurze v Ústavu environmentálního a chemického inženýrství do udržitelné aktivity SWAP před recepcí Fakulty chemicko-technologické. Od 9 do 16 hodin je možné darovat oblečení, domácí textil, doplňky, hračky apod. Exkurze proběhne mezi 12:00 a 16:00.

Součástí týdne na UPCE je také největší popularizační akce Noc vědců 26. září nebo jednotlivé aktivity na šesti fakultách univerzity, včetně Fakulty restaurování v Litomyšli. Více informací najdete na Evropský týden udržitelného rozvoje na UPCE 2025.

Tématem letošního ročníku je „Odolnost a rovnováha“ jako schopnost nacházet udržitelný přístup k sobě samému, ke společnosti i životnímu prostředí. Univerzity ukazují, že udržitelnost se netýká jen ekologie, ale také duševního zdraví, rovnováhy mezi studiem a prací, zdravého životního stylu nebo aktivní účasti v komunitě.

Akce v rámci ETUR probíhají ve spolupráci s místními organizacemi, odborníky z praxe i neziskovými iniciativami. ETUR se díky tomu stává nejen příležitostí k získání nových poznatků, ale i k prohloubení vztahů mezi univerzitami a jejich okolím.

Více informací o ETUR 2025 najdete na webových stránkách jednotlivých univerzit a na portálu: https://sustain.muni.cz/o-nas/kdo-jsme-a-co-delame/projekt-unilead/etur_unilead.

Byl vnímán jako symbol konzervativního absolutismu a reakční politiky a určitě ne jako přítel českého národa. Jaký ale byl skutečný Metternich, císařský kancléř, který byl ve funkci dlouhých 27 let? Profesor Miroslav Šedivý ho popisuje jako umírněného reformátora, ochránce českého jazyka a kultury a především muže budujícího systém mezistátních vztahů založený na respektování mezinárodního práva.

Myslíte si, že Metternich je někdo, koho by v tom dnešním rozkolísaném systému mezinárodních vztahů Evropa potřebovala?

Myslím si, že ano. Metternich byl vždy pro zachování míru formou mezinárodní spolupráce. Tedy nejen oné rovnováhy sil, se kterou si lidé nejčastěji Metternicha spojují. Tento pojem koncem 18. století znamenal nikoliv zachování míru v Evropě, ale zabránění vzniku hegemona, který by Evropu ovládl - třeba Napoleona Bonaparta. Metternich ale zastával názor, že k rovnováze sil je vždy nutné mít nadstavbu - a tou je mezinárodní právo.

Co si pod tím představoval?

Smírné řešení různých problémů na konferencích a kongresech - vždy v souladu se zásadami a principy mezinárodního práva. Sice tvrdil, že velmoci, ostatně stejně jako dnes, mají hrát důležitější roli, protože jsou nejen silné, ale mají také větší míru odpovědnosti za zachování míru. Ale na druhou stranu, každá velmoc musela vždy respektovat suverenitu a teritoriální integritu každého státu, i kdyby to bylo třeba maličké San Marino. A to je úžasné.

Když byl ministrem zahraničí a kancléřem, vždy se zastavil právě na hranici mezinárodního práva. To znamená, že Rakousko nesmělo jednat protiprávně. Pokud jde o zásahy do revolucí - třeba v Itálii -, tak to Metternich nečinil rád. Říkal, že zásahy nic neřeší, musíte provést reformy. Ale když už zasahoval, tak to vždy bylo na základě pozvání toho či onoho panovníka.

Metternich předběhl NATO

Systém tedy stál pouze na onom "koncertu velmocí"? Tedy kongresech panovníků nejvýznamnějších států?

Metternich šel dále. V roce 1844, když hrozilo, že v Evropě vypukne válka, přišel (shodou okolností u nás v Čechách, v Kynžvartu) s myšlenkou, která je přirovnávána k Severoatlantické alianci. S návrhem takzvané Evropské ligy zachování míru. V šesti bodech se měly evropské státy, které měly k lize přistoupit na základě dobrovolnosti, zavázat bránit napadený stát všemi dostupnými prostředky, pokud by se nepodařilo vyřešit spor smírně. Měla to být vždy ochrana proti útoku zvnějšku. A když si srovnáme těch šest článků této ligy se 14 body Severoatlantické smlouvy z roku 1949, charakterově je to velmi podobné. Metternich v tomto ohledu opravdu předběhl svoji dobu.

Metternicha máme přitom většinou spojeného spíše s konzervatismem a protireformním hnutím…

Metternich byl zastáncem reforem. Někdo říká, že i federalizace Rakouska. Byl ochráncem rovnoprávnosti národů, nechtěl germanizovat Čechy. Usiloval o zajištění rovných práv zemí, které tvořily habsburskou monarchii, již vnímal jako konglomerát historických zemí, spojených osobou panovníka.

Metternich tedy uznával historické země, ne moderní národy, které se tehdy formovaly?

Národnostní otázka pro něj byla velmi důležitá. Viděl ale, že některé národy se nemají příliš v lásce. Viděl, jak Maďaři chtějí utlačovat jiné národy. Viděl, jak to mají Němci vůči Čechům. A říkal: "Pokud budeme dělit Habsburskou monarchii na národnostním principu, tak jak? Jak vyřešíme třeba soužití Čechů s Němci? Němci budou v západní části země tvořit většinu a Češi menšinu." A osud menšiny byl vždycky negativní.

Obědval s katem, respektoval Čechy i židy

Zastával tyto principy sám na svém panství v Kynžvartu a v Plasích v západních Čechách, v německém jazykovém území?

Ano, velmi striktně dodržoval rovnoprávnost. Když ho někdo oslovil v češtině, tak si to nechal vždy přeložit. Když mu děti přednášely básničku, tak české děti česky, německé německy. Pokud probíhal nějaký soudní spor na jeho panství mezi Čechem a Němcem, probíhal vždy dvojjazyčně. Dvojjazyčně byly činěny zápisy a dvojjazyčně byl vynesen rozsudek. To bylo v první polovině 19. století něco naprosto nezvyklého.  

Mimochodem, Metternich sice byl aristokrat, ale byl zastáncem toho, že před soudem by si měli být všichni rovni. Měl neuvěřitelně vřelý demokratický přístup k lidem, nikdy se nad ně nepovyšoval. Máme zaznamenány vzpomínky některých pozdějších revolucionářů, kteří jako mladí potkali Metternicha, a i oni vždycky přiznávali, že se k nim choval velice hezky a slušně. Bylo známé, že si zval ke stolu i chebského kata, tehdy už bývalého - to byl člověk, se kterým se v tehdejší společnosti nikdo nebavil, nestýkal, žádný měšťan by si ho nepozval domů. Ale kníže Metternich neměl problém ho posadit ke stejnému stolu.

Byl podobně tolerantní i k příslušníků jiných vyznání?  

Metternich, ač sám byl katolík, neměl nic proti pravoslavným, muslimům a už vůbec ne židům. Zatímco v monarchii žili židé v první polovině 19. století v podřízeném postavení, on se k nim choval jako ke každému jinému, snažil se pomáhat těm, kteří byli oběťmi pogromů v Itálii, v Německu nebo dokonce na Blízkém východě.

Jak se Metternich, šlechtic a konzervativec, stavěl k průmyslové revoluci?

Metternich si velmi dobře uvědomoval, k čemu je dobrá industrializace. V Plasích nechal postavit továrnu a k dělníkům se choval nesmírně slušně. Zajišťoval jim sociální zabezpečení, jídlo, dobré podmínky k práci, ubytování. Pokud někdo nebyl schopen práce, jeho rodina dostávala podporu. To bylo velmi progresivní, ale na druhou stranu to odpovídá tomu, jak se šlechta velmi často o své lidi starala. To opravdu nebylo tak, že by poddané bičovali na poli, jak to známe z Jiráskova Temna…

Obdivovatel britské ústavy i Washingtona

Jaká byla tedy jeho politická příslušnost?

Byl obdivovatelem britské ústavy, měl rád Spojené státy americké, dokonce říkal, že by v prezidentských volbách volil George Washingtona. Zároveň říkal v podstatě to, co dnešní orientalisté -, že není možné aplikovat nějaký režim na státy v jiné části světa, které třeba nemají zkušenosti s demokracií. Věděl, že nelze aplikovat britskou demokracii na Habsburskou monarchii. Kdyby totiž nechala ustavit ústřední parlament, byly by tam jednotlivé země zastoupeny na národnostním principu. A to je přesně to, co se v druhé polovině 19. století stalo, a monarchii to zničilo.

Jaký tedy měl pro monarchii recept?

On sám přiznával, že recept vlastně nezná.

Čím to je, že vznikl v dějepisectví tak temný obraz Metternicha?

Fámy o něm vznikaly často tak, že historici převzali názory někoho na Metternicha a vzali to jako holý fakt. A pak to převzali další a další.

Jaký byl jeho reálný vliv na císařském dvoře?

Ani za Františka I. do roku 1835, ani poté, když vládl Ferdinand I., nebyl jeho vliv absolutní a hlavně v domácích poměrech byl jeho vliv velmi omezený. On si na to dokonce stěžoval. Usiloval o reformy, chtěl zvýšit pravomoci na regionální úrovni. Věděl, že nejde všechno řídit z centra. Ale neuspěl.

Jak by řešil Metternich dnešní krizi v Evropě, válku na Ukrajině?

Nevím, to mi jako historikovi nepřísluší, mluvit za něj. Ale myslím si, že by jednoznačně deklaroval, že jde o porušení mezinárodního práva, že to je agrese. Nazval by to bezpochyby pravým jménem.

Metternicha vždy obdivoval Henry Kissinger.

Kissinger byl politolog, on nepracoval s archivy, v podstatě si do něj projektoval své vize. Metternicha viděl jako někoho, kdo zastupoval velkou velmoc. Vnímal ho prizmatem mocenské politiky, pragmatismu, rovnováhy sil. A neviděl, že zatím bylo daleko víc - právě otázka práva a mírové spolupráce.

Znáte teorii, že Metternich byl biologickým otcem Boženy Němcové?

Ano, to se vážně traduje. Metternich měl poměr s kněžnou Vilemínou Zaháňskou, o které se spekuluje, zda to není ona kněžna z Babičky a jestli Barunka nebyla její nemanželské dítě právě s Metternichem. Ale vypadá to, že opravdu ne.

Ale jeho milostné pletky byly legendární…

Byl to mimořádný záletník. Byl velice pohledný, vysoký modrooký blonďák. To, že byl ženatý a zároveň měl milenky, bylo tehdy ve vyšších vrstvách akceptováno. K manželce se choval velmi laskavě, nebylo to, jako když Karel Marx svoji ženu bil. Metternich rodinu kladl na první místo. Oni se s jeho ženou nějak dohodli, měli hezký vztah, ale zachovali si určitou volnost. Dneska bychom řekli otevřený vztah. Jeho druhá manželka, velmi krásná Antoinette Leykam, byla z nižšího šlechtického rodu, lidé se tomu divili, ale on na to nedbal. Pro něj to nehrálo roli.

Jaký byl Metternichův vztah k českému národnímu obrození?

Pozitivní ke kulturní části našeho národního hnutí - pokud jde o vzdělanost, literaturu, jazyk… Současně také říkal, že Češi by neměli být jakkoliv utlačováni. Ale byl proti spojování národního hnutí s politikou.

Proč?

Právě proto, že by to vedlo k rozmíškám. V rámci států i mezi státy. Takže politické národní hnutí se snažil potlačovat, ale to nebylo jen v případě Čechů, to bylo i v případě Maďarů, Němců atd. Politické ambice spojené s národem považoval skutečně za nebezpečné. Věřil, že to povede k rozkolu mezi těmi národy a že to může mít vážné důsledky.

Rozhovor je se souhlasem převzatý z Aktuálně.cz
Autor: Matyáš Zrno | Foto: Matyáš Zrno, Wikimedia Commons