V letošním roce nás opustily tři výrazné vědecké osobnosti, které v průběhu bezmála třicet let získali titul doctor honoris causa na Univerzitě Pardubice. Připojujeme se vzpomínkou na tyto akademiky, kteří se zasloužili také o rozvoj naší univerzity.

Prof. Josef Michl
V roce 1996 byl udělen čestný doktorát Univerzity Pardubice významnému světovému vědci, profesoru Josefu Michlovi z University of Colorado, U.S.A. Coloradské univerzity. Čestné ocenění získal za mimořádný přínos o rozvoj teoretické organické chemie a trvalý zájem a nezištnou a obětavou pomoc české chemii.

Prof. Michl byl absolvent Karlovy univerzity a později žák někdejšího předsedy Akademie věd ČR prof. Zahradníka, který působil od druhé poloviny 60. let na celé řadě amerických a západoevropských univerzit. Mezinárodně uznávanou pověst získal především díky svým pracem z oblasti vysoce reaktivních molekul, chemie křemíku, modulární chemie, molekulární elektronové struktury, fotochemie a plynných klastrových iontů.

Prof. Jaroslav Šesták
V roce 2010 obdržel čestný doktorát Univerzity Pardubice prof. Jaroslav Šesták z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR za mimořádné zásluhy o rozvoj vědy a výzkumu v oblasti fyziky a chemie pevných látek.

Prof. Šesták byl jeden z nejvýznamnějších představitelů termické analýzy ve světě. Absolvent VŠCHT v Praze habilitoval v roce 1991 na VŠCHT v Pardubicích. Významně spolupracoval s Fakultou chemicko-technologickou Univerzity Pardubice v oblasti vědecko-výzkumné i pedagogické. V období 1988 až 1998 přednášel jako host na Katedře anorganické technologie. V letech 1989 až 1990 působil jako externí školitel japonského postgraduálního studenta, který zde jako první zahraniční student obhájil titul kandidáta věd.

Prof. Robert Kvaček
V roce 2016 získal titul doctor honoris causa Univerzity Pardubice prof. Robert Kvaček z Univerzity Karlovy a Technické univerzity v Liberci za mimořádné zásluhy o rozvoj vědy a výzkumu v oboru dějin 19. a 20. století, za rozvoj regionálních studií a za výraznou kultivaci historického vědomí popularizací výsledků vědy a výzkumu.

Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se specializoval na dějiny diplomacie mezi světovými válkami a v období 2. světové války a kulturní dějiny konce 19. a začátku 20. století. Působil na více českých univerzitách a jeho publikace mu vynesly několikanásobné ocenění za literaturu faktu – Cena Egona Erwina Kische. V době normalizace měl zakázáno přednášet dějiny a titul profesora mohl získat až po revoluci v roce 1989.

Fakulta filozofická Univerzity Pardubice opět připravuje cyklus přednášek pro veřejnost známý jako Univerzita volného času. 

Momentálně probíhá příprava programové náplně pro akademický rok 2024/2025. Téma nadcházejícího ročníku nese název "Lidé a město". 

Kompletní program s přihláškou bude zveřejněn na přelomu května a června 2024.

Jako ochutnávku přinášíme anotace připravovaných přihlášek:

Města a společnost ve východním Středomoří a v Mezopotámii
Mgr. Lucie Valentinová, Ph.D. a Mgr. et Mgr. František Válek, Ph.D.

Blok dvou přednášek se zaměří na proměny měst a míst, ve kterých se lidé shromažďovali, v oblasti východního Středomoří a Mezopotámie. Budeme se postupně zabývat vznikem nejstarších měst jako byl Çatal Hüyük či Uruk, ale také údajným nejstarším chrámem Göbekli Tepe. Přesuneme do oblasti budoucí antické civilizace a podíváme se na uspořádání krétského Knóssu a města Akrotiri, které pohřbila sopečná láva ostrova Santorini. Zastavíme se u toho, jak moc se tyto lokality lišily od svých mykénských sousedů na řecké pevnině. Následně se opět vrátíme do Mezopotámie, do měst Babylon a Nimrud. Závěrem se podíváme na proměnu měst v této oblasti v helénském období. Po celou dobu budeme sledovat, co můžeme z architektonického uspořádání, nástěnných maleb a dochovaných textů odvodit o tamějším uspořádání společnosti, náboženství a politických vztazích. 

Rozpad Rakousko-Uherska v maloměstských románech 
Mgr. Marta Pató, Ph.D.

Přednáška se zaměří na známá i méně známé novely a romány české, slovenské, maďarské a rakouské literatury, jejichž vyprávění je situováno do malého města a zejména na způsoby ztvárnění starého maloměstského světa a jeho rozpadu. Mají literatury různých jazyků Monarchie něco společného, nebo se naprosto liší? Součástí přednášky bude čtení ukázek z vybraných literárních děl.

Město v éře nástupu knihtisku – nová etapa informačních válek?
Prof. Mgr. Martin Čapský, Ph.D.

Už středověké městské rady si byly vědomy, že výkon jejich moci je spojen i s kontrolou oběhu informací. V řadě měst radní zakazovali tzv. pokoutní schůzky, jejichž konání si konšelé spojovali s možným spiknutím. Boj o moc neprobíhal vždy formou ozbrojeného vystoupení. Jeho všednější součástí byly fámy, klepy, posměšné písně, podobně jako letáky objevující se na kostelních vratech. Městské rady čelily narušování svého postavení snahou o kontrolu tzv. veřejných míst (např. náměstí či kostelů), ve kterých bylo možné verbálně oslovit větší množství posluchačů. S nástupem knihtisku se tyto strategie začaly ukazovat jako nedostatečné. Prostřednictvím tištěných letáků bylo možné oslovit publikum, aniž by se čtenáři vystavovali nebezpečí okamžité konfrontace s městskými orgány. Na úrovni měst ale i zemských úřadů se proto začala množit nařízení, která ostře vystupovala proti všem formám šíření „hanopisů“ a tvrdé tresty dopadaly na každého z jejich držitelů, byť by byli negramotní.

Londýn a jeho proměna v proudu času.
PhDr. Ladislav Vít, Ph.D. 

Přednáška provede posluchače vývojem a proměnou Londýna od římského Londonia na severním břehu Temže, přes středověký růst a velký požár v 17. století, až po rozkvět během vlády královny Viktorie a dnešní kosmopolitní metropoli.

Myšlenka ideálního města a její proměny: od Vitruvia až po 21. století?
Doc. Mgr. Pavel Panoch, Ph.D. 

Přednáška bude věnována (městským) sociálním utopiím a urbánnímu plánování. Z historické, uměleckohistorické a sociologické perspektivy podá přehled a analýzu klasických utopických textů a konceptů, jejichž autoři spatřovali v ideálně uspořádaných kulisách městského prostředí předpoklad pro ideální uspořádání společnosti. V ohnisku zájmu výkladu budou nejen představy a návrhy renesančních utopistů, filosofů a architektů Thomase Mora (1478-1535), Leona Battisty Albertiho (1404-1472), Antonia di Pietra Averlina Filareta (cca 1400-1469), Vincenza Scamozziho (1548-1616) a Tommase Campanelly (1568-1639), dále pak texty britského průmyslníka Roberta Owena (1771–1858) a francouzského vizionáře družstevnictví Charlese Fouriera (1772–1838). Z období 20. století pak Socgorod – koncept socialistických měst sovětského urbanisty N. A. Miljutina (1889-1942) a vize dalších představitelů umělecké avantgardy. Ale také méně známé raně novověké misijní projekty Tovaryšstva Ježíšova a obnovené Jednoty bratrské v koloniální Americe. Přednáška dále zhodnotí vliv utopických konceptů na moderní společnost (experimenty budoucnostních sídelních struktur u vlivného švýcarského architekta Le Corbusiera (1887-1965)) a její přístup k otázce města, jeho současné proměně a budoucnosti.

Města v krajině, krajina ve městech. Environmentalismus v českém urbanismu a teorii architektury první poloviny 20. století.
Doc. Mgr. Pavel Panoch, Ph.D.  

Přednáška bude věnována ohlasu teorie zahradního města, prosazované Angličanem Ebenezerem Howardem, v prostředí Čech a Moravy (vilová čtvrť Ořechovka v Praze aj.) a hledání symbiózy mezi městskou zástavbou a přírodou, resp. volnou krajinou, v rozsáhlejších urbanistických konceptech. Jako formativní modely představí dva dobově pokrokové přístupy ke krajině a jejím živým elementům v rámci moderního města: regulaci Hradce Králové, navrženou Josefem Gočárem (1880-1945), jako sídlo, do něhož okolní krajina plynule vstupuje, respektive jím prostupuje, a koncept továrního města v zahradách, jenž baťovský architekt F. L. Gahura (1891-1958) rozvinul ve svých regulačních plánech Zlína (1927, 1931). Přednáška rovněž připomene vizionářské teoretické dílo českého architekta Ladislava Žáka (1900-1973), jenž ve své knize Obytná krajina (1947) kritizoval devastaci přírody průmyslovou činností, neorganizovanou výstavbou letovisek a směřováním společnosti ke konzumnímu stylu života. Hlásil se přitom k životnímu ideálu Diogenova sudu a promýšlel způsoby, jak dojít ke sladění městské civilizace s přírodou.

Čeští muzikanti ve víru evropských velkoměst
Mgr. Hana Shánělová, Ph.D. 

Přednáška se bude zabývat životem a dílem českých hudebníků, především z 18. a 19. století, kteří opustili svou vlast, působili v evropských metropolích a svými kompozicemi a uměleckou i pedagogickou činností obohatili Evropu o nové skladatelské a interpretační přístupy. Jejich prostřednictvím nahlédneme například do německého Mannheimu (J. V. Stamic, F. X. Richter, A. Fils), Mohuče (J. Zach) či Berlína (rodina Bendů), hlavních měst Anglie (J. L. Dusík), Francie (J. V. Stich-Punto, A. Rejcha) a Rakouska (J. K. Vaňhal, L. Koželuh, J. V. H. Voříšek), ale i do italských (J. Mysliveček) a ruských metropolí (J. A. Mareš, J. Práč, E. Nápravník). Přednáška bude doplněna hudebními ukázkami.

Město – továrna – člověk 19. století
doc. PhDr. Marie Macková, Ph.D.

Do prostředí měst začal v průběhu dlouhého 19. století specifickým způsobem pronikat svět rodících se a následně stále se rozšiřujících továren. Svět sám pro sebe, ohraničený a trochu děsivý. Svět pohlcující stále větší množství pracovní síly, narušující obvyklé stereotypy městského života. Na druhou stranu svět přinášející nové výdělky nejenom do chudých regionů. Co všechno mohla znamenat v 19. století továrna postavená na kraji města?

Paříž jako evropská hudební metropole (18.-20. století)
Mgr. Zbyněk Vydra, Ph.D.

Přednáška pojednává o mimořádné roli Paříže coby města s mezinárodně proslulou hudební scénou. Paříž se díky různým faktorům v 18. století stala neoficiální hudební metropolí Evropy. Dominantní postavení trvalo prakticky po celé 19. století a skončilo až s první světovou válkou. Přednáška představí struktury a organizaci pařížského hudebního života a hudební skladatele, pro něž se Paříž v různém období stala hudební metou (Gluck, Rossini, Meyerbeer, Verdi, Wagner). Někteří uspěli a v Paříži prožili vrchol své kariéry, jiní se těžko srovnávali s neúspěchem a hledali štěstí jinde. V neposlední řadě budou zmíněny „hudební skandály“ (premiéra Stravinského Svěcení jara), které se v Paříži odehrály. 

Městské rezidence ruské aristokracie a jejich osudy
Mgr. Zbyněk Vydra, Ph.D. 

Rusko prošlo na počátku 18. století výraznou proměnou. Car Petr I. Veliký se rozhodl učinit z něho evropskou velmoc a provedl řadu reforem. Ruská šlechta byla nucena se evropeizovat, což mimo jiné znamenalo výstavbu nového typu šlechtických sídel ve městech, především v Sankt Petěrburgu a Moskvě. Šlechtické paláce byly budovány podle evropských vzorů a staly se reprezentativními sídly aristokracie. Svoji roli plnily až do revoluce v roce 1917, po níž zanikla monarchie. Paláce přežily své majitele a v sovětské éře se jim dostalo různého využití – některé si udržely z větší či menší části původní podobu a jako muzea zůstaly svědky šlechtické hmotné kultury až do dnešních dnů. Jiné takové štěstí neměly a úměrně své roli zmizely ze společenského povědomí. Přednáška přiblíží různé typy aristokratických sídel a jejich osudy od vzniku v 18./19. století až do současnosti.

Rezidenční města české a moravské šlechty v 17. století
doc. Mgr. Jiří Kubeš, Ph.D.

Pevnostní města v Čechách a Moravě v18. a 19. století
PhDr. Vítězslav Prchal, Ph.D.

Od 16. do 19. dubna 2024 hostila Fakulta filozofická 45. ročník American Indian Workshop (AIW), nejvýznamnější konferenci v Evropě zaměřenou na původní obyvatele Severní Ameriky. Tentokrát se vše točilo kolem těla a pohybu! Sport byl hlavním tématem vůbec poprvé v historii AIW. 

Na zahájení této prestižní události dorazila do Pardubic i velvyslankyně Kanady v ČR, J. E. Emily McLaughlin. 

Čtyřdenní mezinárodní konference nabídla přednášky významných osobností, promítání dokumentárních filmů s indiánskou tematikou nebo vernisáž fotografií v Divadle 29 s podporou Města Pardubice. Účastníci konference navštívili zámek Opočno s jeho etnografickými sbírkami ze Severní Ameriky a poté i Dostihové závodiště Pardubice. 

Veřejnost měla možnost vyzkoušet si tradiční sporty původních obyvatel Severní Ameriky, a to během sportovního odpoledne na Katedře tělovýchovy a sportu. Z arktické a subarktické oblasti nechyběl trojskok, aljašský kop do výšky, úpolové hry pod vedením Erica Portera, instruktora z Yukon Aboriginal Sport Circle. Stanley Rodriguez představil kumeyaayské hry z Kalifornie a lakros zajistil lakrosový klub LC Pardubice. 

Díky Katedře sociální a kulturní antropologie se podařilo propojit akademiky z Evropy, Kanady, USA a Jižní Koreje, včetně řady zástupců komunit původních obyvatel Severní Ameriky. 

Divadelní a filmový herec a olympijská vítězka ve snowboardcrossu byli úterními hosty Univerzity Pardubice. Manželé Eva a Marek Adamczykovi zavítali do Pardubic 7. května u příležitosti další debaty z cyklu Čaj o páté. 

Populární pár našel hned v úvodu několik pojítek s Pardubicemi. Marek má ve Východočeském divadle spolužáka z DAMU a párkrát tu byl s představením na zájezdu. Eva pochází z Vrchlabí, ráda jezdí na koni, takže sleduje Velkou pardubickou. Oba ale s úsměvem dodali, že zaplněná aula byl pro ně zatím největší vzorek Pardubáků, se kterým se dosud setkali.

Eva o sobě netají, že hodně mluví a nedělá jí to problém, ze sportu je zvyklá reagovat okamžitě. Marek si naopak dopřeje čas, promyslí několik šachových tahů a poté s klidem odpoví. Oba se ovšem krásně doplňují a tak se debata nesla v uvolněné a příjemné atmosféře, osvěžené jejich psem Arturem, který byl vlastně třetím hostem. 

Velká část rozhovoru se točila kolem příbuznosti herecké a sportovní profese. V čem je jejich kariéra podobná? Jak ovlivňují emoce závodění a práci před kamerami?

„Ve sportu se člověk snaží skoro celý život své emoce potlačovat. Radovat se můžete až dole v cíli, ale snažíte se, aby vás emoce negativně neovlivnily,“ popsala Eva Adamczyková. 

Marek Adamczyk doplnil svůj pohled: „V divadle prožijete intenzivní období se souborem během zkoušení. Vše je rozprostřeno v čase, člověk ale může snadněji upadnout do rutiny. U natáčení rovnou tvoříte, hrajete s většími nuancemi a je to přirozenější herectví. Nejpodstatnější je, s jakými lidmi člověk dělá a jaká je látka, se kterou se potýká. Když je zajímavý, inspirativní scénář, nebo divadelní hra, tak je to skvělé na divadle i při natáčení.“

Diváky zajímalo, jak oba vnímají tlak ve svých oborech.  Jak pracují s trémou a nervozitou?

„Člověk musí stres v sobě rozpoznat, dát si prostor a vnímat, že je ve stresové situaci, která na něj nějak působí. Když si řeknete, stres je pozitivní věc a pomáhá mi se soustředit, pomáhá mi k lepším výkonům, tak to tak bude fungovat,“ odpověděl Marek Adamczyk. 

„Zvenku to vypadá, že pořád vyhrávám, protože o těch nezdarech se moc nemluví. Člověk ale paradoxně potřebuje dost prohrávat, aby pak mohl vyhrát. Aby se z toho trochu poučil,“ uvedla Eva Adamczyková. 

Na otázku, zda mají nějaké vzory, reagovala Eva svým bezprostředním způsobem:
„Já jsem nikdy sportovní vzor neměla. Vyrostla jsem v rodině, kde mě mí rodiče nevedli k vrcholovému sportu. Nikdo si nemyslel, až do mých osmnácti let, že se sportem budu živit. Ani jsem nebyla nijak výjimečně talentované dítě, dělala jsem všechno napůl, protože mě to bavilo. Možná díky tomu jsem nebyla v patnácti letech vyhořelá, vyzávoděná jako blázen, ale měla jsem pocit, že mám něco před sebou a baví mě to. Je dobré se nezaseknout, mít svůj přístup, inovaci. Člověk má pak volný prostor, jak dané věci dělat a přistupovat k nim bez omezení.“

Marek po delším přemýšlení dodal: „Inspirují mě lidé, kteří v něčem vynikají. Vztahovat se ke vzorům je dobrá pomůcka, pokud člověk přemýšlí a snaží se si věci ujasnit. Když tvoříte charakter, tak do toho zamícháte svoje kamarády, nebo někoho, koho jste viděl. Podněcuje to fantazii. Nechcete napodobovat, ale máte referenční bod, ke kterému se můžete vztahovat. Člověk s postavou žije, velká část toho tvůrčího procesu je syntézou věcí, které k vám náhodně přichází.

Květnová debata byla milou tečkou za programem letního semestru. Další setkání z cyklu Čaj o páté se uskuteční na podzim 2024. Program bude zveřejněn začátkem září na webových stránkách Fakulty filozofické a sociálních sítích. 

Foto: Adrián Zeiner, Univerzita Pardubice
Text: Jan Pražák, Poradenské a propagační centrum FF UPCE

V letním zkouškovém období od 13. 5.  do 28. 6. 2024 Katedra tělovýchovy a sportu nabízí studentům UPCE tyto sportovní aktivity. 

Tělocvičny T1/T2 - ZDARMA

Na základě domluvy (přímo na místě) je možné si zahrát badminton, florbal, basketbal, volejbal, futsal a další sporty.

Provozní doba **

pondělí - čtvrtek 10-15h 

pátek 10-12h

** 23. 5. 2024 - ZAVŘENO

Posilovna – vstup na již zakoupenou permanentku nebo lze zakoupit novou s platností POUZE na toto zkouškové období.

Prodej permanentek na sekretariátu KTS. Cena: 20x vstup - 1000,- Kč, 10x vstup - 600,- Kč, 1x vstup - 100,- Kč.

Provozní doba **

pondělí - čtvrtek 10-15h

pátek 10-12h

** 23. 5. 2024 - ZAVŘENO

Do všech prostor je vstup na vlastní nebezpečí, nejedná se o výuku.

Přijďte se odreagovat a zasportovat si.

Vaše KTS.

LITOMYŠL, MORAVSKÁ TŘEBOVÁ – MĚSTO, ZÁMEK, KOSTEL – HISTORICKÉ KONSTRUKCE

čt 16. 5. 2024 - so 18. 5. 2024

Účast na exkurzi je nutné potvrdit do pondělí 13. 5. 2024.

Organizaci zajišťuje:

Mgr. Bohdan Šeda, 739 017 474, seda.bohdan@gmail.com 

MgA. František R. Václavík, fravaclavik@volny.cz

Veškeré info o předběžném programu, ubytování a ceně naleznete v dokumentu níže. 
 

Hostem dubnové Kavárny Universitas byl sociokulturní antropolog, etnolog a publicista Mgr. Libor Dušek, PhD. Ten se profesně věnuje například oblastem severovýchodního Afgánistánu, severovýchodního Pákistánu nebo jihovýchodního Tádžikistánu. Kromě těchto zemí se však dlouhodobě věnuje také Krkonošům, kolem kterých se točilo téma úterní přednášky. 

V Kavárně Universitas, která tentokrát nesla název Spiritismus na Trutnovsku, Libor Dušek přednášel o fenoménu spiritismu, o průběhu jeho seancí, o roli médií na nich, a především pak o tom, jak se dotyčný společenský jev projevoval v oblasti Krkonoš. Návštěvnicí se dozvěděli, kteří lidé za rozšířením spiritismu na Trutnovsku stáli a proč zde bylo toto téma tak populární. 

Kromě toho byla řeč také o tom, které známé osobnosti byly do seancí zapleteny, či jestli se seance na Trutnovsku nekonají dodnes.

Foto: Radek Plžík, Univerzita Pardubice

Srdečně zveme všechny studující, zaměstnané i širokou veřejnost na promítání dokumentu Po prolomení ticha, které se uskuteční v pondělí 6. května od 17:00 v Divadle 29 (Svaté Anežky České 29).

Dokument sleduje příběh Marie-Luisy Purkrábkové, studentky herectví pražské DAMU, a její odvážný krok vystoupit s anonymními svědectvími o sexuálním obtěžování a zneužívání moci ve škole. Film mapuje její osobní zápas, spojený se snahou opustit roli oběti a nalézt vlastní identitu.

Po promítání následuje diskuse k tématu prevence sexuálního obtěžování a potřebě budovat bezpečnější prostředí na vysokých školách. Pozvání do debaty přijaly ombudsmanka FAMU Pavlína Junová a zástupkyně organizace Konsent Klára Kadár. 

Zúčastněte se společné diskuze a přispějte k budování respektujícího prostředí na naší univerzitě.

Akce je pořádána Oddělením HR Award v rámci konceptu SAFE UPCE.

Anotace filmu: 

Ze dne na den se život Marie-Luisy Purkrábkové, studentky herectví pražské DAMU, obrátil vzhůru nohama poté, co nahlas vystoupila s anonymními svědectvími o sexuálním obtěžování a zneužívání moci ve škole. Její performance a posléze iniciativa s názvem NE!MUSÍŠ TO VYDRŽET se stala rozbuškou v českém vysokoškolském prostředí a spustila vlnu odhalování podobných kauz na dalších školách.

Aby mohla v očích druhých obhájit své konání, musela Luisa přijmout status aktivistky a mluvčí tématu, které se dotýkalo jejích nejhlubších ran. Opustila svět herectví a ujala se nové, nečekané role, která ji však svými nároky uvěznila a dovedla k vyhoření.

Rok po performanci sleduje režisér filmu Luisu a její zápas tuto roli opustit a znovu nalézt samu sebe. Díky jejich blízkému vztahu film přináší neobyčejně niternou výpověď o tom, jakým následkům musí oběť sexuálního obtěžování čelit, pokud se rozhodne veřejně promluvit.

Více informací k dokumentu najdete na webu distributora, informace k akci pak na FB události. 

Ústav historických věd FF UPCE zorganizoval 25.-26. dubna 2024 Celostátní vědeckou studentskou konferenci Historie 2024. Tradiční akce se koná každoročně na jiném vysokoškolském pracovišti a do Pardubic zavítala po deseti letech. Minulý ročník 2023 proběhl na Ostravské univerzitě.

Studenti bakalářských a magisterských oborů historie prezentovali formou konferenčních referátů výsledky svého výzkumu. Zastoupena byla většina univerzit a fakult s akreditovanými studii historie. Ze čtrnácti pracovišť přijelo dvacet šest studentů. V převážné většině se jednalo o studenty navazujícího magisterského studia, ale našli se i studenti teprve dokončující bakalářské práce. Lucie Elsnerová a Jakub Šimoníček reprezentovali domovské pracoviště. Témata prezentovaných prací sahala od dějin vrcholného středověku až po soudobé dějiny, s převahou témat z českého a moravského prostředí.

CSVK Historie 2024 spojuje formát konference a soutěže. Studenti měli možnost ověřit si své schopnosti prezentace odborného textu před akademickým publikem a současně se snažili přesvědčit porotu, že jejich práce je hodna ocenění. Hodnotící komise složená ze zástupců zúčastněných institucí neměla při závěrečném výběru nejlepších prací jednoduchou úlohu. Všechny představené práce byly kvalitní a studenti v prezentacích prokázali vysokou míru nadšení pro obor, přičemž dokázali obratně reagovat na podnětné otázky publika. 

Komise celkem vybrala třináct soutěžních prací, které budou otištěny v konferenčním sborníku. Na rozdíl od minulého ročníku, kdy první místo bylo dělené, soutěž letos měla jasného vítěze. Na základě tajného hlasování komise se jím stal Martin Wolf z Ústavu českých dějin FF UK s prací nazvanou „Čech je jako býk a myš.“ Vnímání Čechů ve středověkých „katalozích národů“. 

O druhé místo se dělili hned tři studenti, Štěpánka Grunová (Historický ústav FF MU v Brně) s prací Identita osvícenského kněze: (Ex)premonstrát a josefinista Norbert Řehoř Korber, Daniel Kadlec (Ústav českých dějin FF UK v Praze) s tématem Horlivý kaplan na Vysočině: Příspěvek k dějinám rekatolizace, a Josef Müller (Historický ústav FF MU v Brně), který představil práci Barokní obora v 18. století. Příklad Valdštejnska. 

Vystupující, kteří se se svými příspěvky umístili na prvních čtyřech místech, obdrželi od organizátorů hmotný dar. Současně byla vyhlášena i cena Josefa Šusty, udělovaná Sdružením historiků ČR. Tuto cenu získal Jan Strupek z Katedry pomocných věd historických a archivnictví FF UK za text Husitští adamité. Obraz nepřítele v zajetí tradičních představ středověkého člověka.

„Ústav historických věd organizací konference rád přispěl k rozvoji oboru historie. Početná účast studentů, vysoká kvalita jejich prací a výborně zvládnuté prezentace před početným a pozorným publikem ukázaly dobrou perspektivu historických věd. Živá diskuse potvrdila smysluplnost podobných akcí a trvající společenskou relevanci humanitních oborů“, zhodnotil výsledek konference její organizátor dr. Zbyněk Vydra.

Noc z 30. dubna na 1. května patří od nepaměti svátku čarodějnic. Už stará germánská tradice hovoří o jejich srazu na hoře Brocken ve středním Německu, kde sídlil jejich pán Satan. S ním je spojeno nejen tradiční peklo, ale i číslo 666. Méně známým faktem je, že tři šestky mají velmi blízko i k takové křesťanské svátosti, jako je svatba.

Určitě jste někdy od někoho ženatého slyšeli, že manželství je peklo. Pokud mluvil dotyčný o vztahu, který byl zpečetěn v kostele, nemusel být daleko od pravdy. Přes deset let totiž v českém občanském zákoníku figuruje paragraf 666, který ve svém první odstavci hovoří následovně: „Má-li být uzavřen církevní sňatek, musí snoubenci nejprve předložit oddávajícímu osvědčení vydané matričním úřadem, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno.“

Původ a význam čísla 666

Ale kde se vlastně vzalo číslo 666? „Vyskytuje se v 13. kapitole knihy Zjevení (Apokalypsy), poslední knihy Bible. Je to alegorická pasáž, kde se píše o jakési smrtelně raněné zlé šelmě, která se uzdravila a znovu se chopila vlády a která pověřila druhou šelmu, aby vykonávala moc jejím jménem. A o té druhé šelmě se píše, že její číslice, které označují člověka, jsou 666,“ uvedl František Novotný z Katedry filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Pardubice.

Dodal, že celá pasáž s nejvyšší pravděpodobností odkazuje k událostem v Římské říši na konci 1. století, kdy kniha Zjevení vznikla. Jako nejpravděpodobnější se jeví, že číslo 666 označuje císaře Nerona, který byl už ve své době považován za ztělesnění zla kvůli pronásledování křesťanů.

„K číslu 666 se patrně došlo na základě takzvané gematrie, techniky, kdy se slovům psaným v hebrejské abecedě přiřazují číselné hodnoty, protože každé písmeno hebrejské abecedy zároveň funguje jako číslo. Není bez zajímavosti, že v některých z nejstarších rukopisů knihy Zjevení je tzv. číslo šelmy uvedeno jako 616, což podporuje hypotézu, že číslo označovalo Nerona. Pokud totiž zapíšeme řeckou variantu Neronova jména v hebrejské abecedě, získáme číslo 666, pokud latinskou, získáme 616,“ doplnil Novotný.

Do populární kultury se ale toto číslo dostalo hlavně skrze postavu britského okultisty Aleistera Crowleyho, který se v první polovině 20. století sám provokativně prohlásil za Velkou šelmu 666. Od něj pak přejímají tuto symboliku mimo jiné různé směry moderního satanismu. „Už v 90. letech kolovala populární konspirační teorie o tom, že číslo 666 označuje písmena WWW,“ uvedl Novotný.

Fobie spojená s číslem 666 se nazývá hexakosioihexekontahexafobie. Jedná se o iracionální strach nebo obavy spojené s tímto konkrétním číslem. Lidé trpící touto fobií se mohou vyhýbat všemu, co je spojeno s číslem 666, jako jsou adresy, telefonní čísla nebo dokonce datování událostí.

Číslo popisné i vesnice

Číslo 666 má však i vtipné a mnohdy nečekané spojitosti s běžným životem. A nejen v už zmíněných církevních svatbách. 666 má na svém obydlí jako číslo popisné v Hradci Králové i Marie Klabáčová. Že by však měla z ďábelského čísla obavy či že by ji v domě někdy řádil ďábel, si nepamatuje. „Bydlím tady asi už sto let a nikdy tu ani v nejmenším nestrašilo,“ řekla s úsměvem žena a dodala, že si až dodnes vůbec neuvědomila, jak výjimečnou má adresu.

Svůj život v Pekle, tedy tom nad Zdobnicí ve východních Čechách, popsala Šárka Marešová Slezáková. „Mé mládí a dospívání jsem prožila v Pekle (Peklo nad Zdobnicí) a v Roští (osada) a myslím, že mne to motivovalo do dalšího života, a to jen v tom nejlepším. Můj ohnivý zápal pro nové věci pramení z Pekla, a to Roští k tomu… to je prostě přidaná hodnota a spojení, které k sobě patří. Když k tomu přihodím narození v měsíci červnu 6, tak už se pomalu blížím k ďábelskému číslu 666,“ uvedla Slezáková.

Autor: Petr Vaňous/ Deník.cz

Článek je se svolením převzatý z Deník.cz