Published: 11.05.2024
Divadelní a filmový herec a olympijská vítězka ve snowboardcrossu byli úterními hosty Univerzity Pardubice. Manželé Eva a Marek Adamczykovi zavítali do Pardubic 7. května u příležitosti další debaty z cyklu Čaj o páté.
Populární pár našel hned v úvodu několik pojítek s Pardubicemi. Marek má ve Východočeském divadle spolužáka z DAMU a párkrát tu byl s představením na zájezdu. Eva pochází z Vrchlabí, ráda jezdí na koni, takže sleduje Velkou pardubickou. Oba ale s úsměvem dodali, že zaplněná aula byl pro ně zatím největší vzorek Pardubáků, se kterým se dosud setkali.
Eva o sobě netají, že hodně mluví a nedělá jí to problém, ze sportu je zvyklá reagovat okamžitě. Marek si naopak dopřeje čas, promyslí několik šachových tahů a poté s klidem odpoví. Oba se ovšem krásně doplňují a tak se debata nesla v uvolněné a příjemné atmosféře, osvěžené jejich psem Arturem, který byl vlastně třetím hostem.
Velká část rozhovoru se točila kolem příbuznosti herecké a sportovní profese. V čem je jejich kariéra podobná? Jak ovlivňují emoce závodění a práci před kamerami?
„Ve sportu se člověk snaží skoro celý život své emoce potlačovat. Radovat se můžete až dole v cíli, ale snažíte se, aby vás emoce negativně neovlivnily,“ popsala Eva Adamczyková.
Marek Adamczyk doplnil svůj pohled: „V divadle prožijete intenzivní období se souborem během zkoušení. Vše je rozprostřeno v čase, člověk ale může snadněji upadnout do rutiny. U natáčení rovnou tvoříte, hrajete s většími nuancemi a je to přirozenější herectví. Nejpodstatnější je, s jakými lidmi člověk dělá a jaká je látka, se kterou se potýká. Když je zajímavý, inspirativní scénář, nebo divadelní hra, tak je to skvělé na divadle i při natáčení.“
Diváky zajímalo, jak oba vnímají tlak ve svých oborech. Jak pracují s trémou a nervozitou?
„Člověk musí stres v sobě rozpoznat, dát si prostor a vnímat, že je ve stresové situaci, která na něj nějak působí. Když si řeknete, stres je pozitivní věc a pomáhá mi se soustředit, pomáhá mi k lepším výkonům, tak to tak bude fungovat,“ odpověděl Marek Adamczyk.
„Zvenku to vypadá, že pořád vyhrávám, protože o těch nezdarech se moc nemluví. Člověk ale paradoxně potřebuje dost prohrávat, aby pak mohl vyhrát. Aby se z toho trochu poučil,“ uvedla Eva Adamczyková.
Na otázku, zda mají nějaké vzory, reagovala Eva svým bezprostředním způsobem:
„Já jsem nikdy sportovní vzor neměla. Vyrostla jsem v rodině, kde mě mí rodiče nevedli k vrcholovému sportu. Nikdo si nemyslel, až do mých osmnácti let, že se sportem budu živit. Ani jsem nebyla nijak výjimečně talentované dítě, dělala jsem všechno napůl, protože mě to bavilo. Možná díky tomu jsem nebyla v patnácti letech vyhořelá, vyzávoděná jako blázen, ale měla jsem pocit, že mám něco před sebou a baví mě to. Je dobré se nezaseknout, mít svůj přístup, inovaci. Člověk má pak volný prostor, jak dané věci dělat a přistupovat k nim bez omezení.“
Marek po delším přemýšlení dodal: „Inspirují mě lidé, kteří v něčem vynikají. Vztahovat se ke vzorům je dobrá pomůcka, pokud člověk přemýšlí a snaží se si věci ujasnit. Když tvoříte charakter, tak do toho zamícháte svoje kamarády, nebo někoho, koho jste viděl. Podněcuje to fantazii. Nechcete napodobovat, ale máte referenční bod, ke kterému se můžete vztahovat. Člověk s postavou žije, velká část toho tvůrčího procesu je syntézou věcí, které k vám náhodně přichází.
Květnová debata byla milou tečkou za programem letního semestru. Další setkání z cyklu Čaj o páté se uskuteční na podzim 2024. Program bude zveřejněn začátkem září na webových stránkách Fakulty filozofické a sociálních sítích.
Foto: Adrián Zeiner, Univerzita Pardubice
Text: Jan Pražák, Poradenské a propagační centrum FF UPCE
