Jak jsme uvařili Čaj o páté

Nápad na pořádání besed se zajímavými osobnostmi nosil Michal Němeček z Fakulty filozofické v hlavě dlouho. Díky podpoře fakulty a studentského projektu Rozjeď to se mu ho podařilo uskutečnit. Usedl do moderátorského křesla a začal se ptát. Třeba snowboardistky Evy Adamczykové, zpěváka Michala Horáka nebo zatím naposledy dabéra Richarda Wágnera. Oblíbený debatní cyklus Čaj o páté má za sebou během dvou let už 17 dějství. A rozhodně nekončí...

O tom, že by na Univerzitě Pardubice chtěl pořádat a moderovat besedy se zajímavými hosty, řekl doktorand Fakulty filozofické Michal Němeček nejdříve svému kamarádovi Janu Pražákovi, který má na starosti fakultní propagaci, a Ivu Říhovi, tehdejšímu proděkanovi pro vnitřní záležitosti a rozvoj. Oba ho bez váhání podpořili. V Pardubicích i na samotné univerzitě jim totiž podobný formát, který by do města přitáhl zajímavá jména, v té době scházel. A tak se Michal přihlásil do studentské soutěže Rozjeď to. Zanedlouho zjistil, že je mezi vítěznými projekty, a vrhl se oslovovat hosty. Jejich seznam byl pořádně dlouhý a kluky tak čekala spousta práce. 

Vůbec první Čaj o páté se uskutečnil v únoru 2023. Od té doby se podařilo uspořádat dalších 16 besed. Čtyři odborné debaty se konaly v bistru Laborka v univerzitním kampusu, ostatní pak lákaly diváky do univerzitní auly. Právě tam dorazily i davy zvídavých posluchačů, které přilákala jména známých osobností ze světa vědy, sportu či kultury. Za to, že mohou v Pardubicích slyšet zajímavé hosty, a dokonce mají možnost zeptat se jich na to, co je nejvíc zajímá, mohou poděkovat zejména Michalovi s Honzou.

Jaký je váš vztah k Pardubicím?

Michal: Je to město mého studentského života od bakaláře po současné doktorské studium. Zážitků a kamarádů mám tak odsud hodně, proto jsou pro mě Pardubice srdcovka.

Honza: Já jsem se v Pardubicích narodil, ale jinak pocházím z Ústí nad Orlicí, vysokou jsem studoval v Ostravě a jmenuji se Pražák, takže je to komplikovaný vztah.

Ptám se proto, že to je otázka, kterou začíná každá vaše debata…

Michal: Ano, je to to první, na co se našich hostů ptám. Zajímá mě, jakou mají k městu, nebo i univerzitě vazbu, jestli tu už někdy byli a při jaké příležitosti, nebo jestli je to dokonce jejich první pardubický zážitek. A je to tak fifty fifty. Někteří k nám opravdu díky účasti v debatě přijíždějí poprvé.

Honza: Shodli jsme se, že je to takový propojující prvek všech debat, protože hosté jsou opravdu z různých sfér. Navíc i pro ně samotné bývá zajímavé hledat to propojení. Často to jsou třeba vzpomínky na návštěvu Velké pardubické.

Jak jste si práci na debatách rozdělili?

Honza: Rozdělení úkolů vyplynulo tak nějak přirozeně. Michal je ten, který je vidět a který besedy s chutí moderuje. Veškerou přípravu, rešerše, otázky k rozhovorům si chystá sám. Já jsem naopak radši v pozadí a pomáhám akci zajišťovat organizačně a propagačně. Každý přispíváme tím správným dílem.

Michal: Je to týmová práce, vzájemně se doplňujeme. S hosty komunikujeme oba, Honza řeší grafiku, autorizaci článků a audiozáznamů. Já s nimi zase domlouvám průběh debaty, okruhy i jejich příjezd. Na začátku jsem hodně čerpal ze svých předchozích zkušeností, ať už z benefičního koncertu, nebo z moderace debaty se spisovatelem Janem Štifterem. Díky tomu jsem si ověřil, že mě to baví, a zároveň jsem si vyzkoušel, co všechno je třeba udělat, aby debata dobře fungovala.

Vybíráte společně i jednotlivé hosty?

Honza: Občas máme na výběr osobností rozdílné pohledy, ale nakonec se shodneme. Přemýšlíme, jestli konkrétní host dokáže oslovit dost lidí a bude se současně hodit do našeho univerzitního prostředí. Dotyčný musí sedět primárně Michalovi, ideálně k němu nebo tématu musí mít nějaké pojítko nebo vztah. Bez toho se rozhovory podle mě dělají těžko.

Michal: Aby mi téma sedlo, vnímám jako velmi důležité. Je určitě lepší, když mám hosta nějak načteného a dlouhodobě ho sleduji. Vedení rozhovoru je pak pro mě mnohem snazší. Dramaturgii Čaje o páté ale řešíme společně. Zároveň se snažíme, aby byla pestrá a zajímavá. Je skvělé, že už máme i stálé diváky, kteří přijdou bez ohledu na to, kdo je hostem.

Proč jste cyklus besed pojmenovali Čaj o páté?

Michal: Nebylo to na první dobrou. Když jsem s nápadem na projekt přišel, název jsem neměl. Ten vznikl až při konzultaci s Ivem Říhou. Bylo to v době, kdy zemřela královna Alžběta. Plánovali jsme debatu o britské monarchii a hned nás napadl „Čaj o páté“. Nakonec se nám tolik líbil, že jsme ho už nechali.

Honza: Souběžně jsme řešili ještě jeden fakultní debatní cyklus – Café Universitas, což je odbornější formát, který se navíc koná v centru města v Klubu 29. Vtipkovali jsme, že když máme „kavárnu“, kde si lidé mohou dát k debatě kávu, mohli bychom přidat i čaj, který si ale uvaříme tady v kampusu.

A popíjejí hosté během debaty skutečně čaj?

Michal: Ano, hostům nabízíme opravdu čaj. Občas se nás sami ptají: „Vy tady máte opravdu čaj?“ Tak ano, máme. Střídali jsme černý a ovocný, ale ten nám dokonce jeden z hostů vytknul, že ve Velké Británii se přece pije jedině černý s mlékem (smích). 

Honza: Čaj je při debatách nosným elementem. Je s ním spjatá i čajová konvička. Tu první nám půjčil Michal a jeho žena Terezka, teď už máme fakultní. Konvičky jsou naprosto, ale naprosto stejné, diváci rozdíl nepoznají. Ta původní už je totiž v důchodu (smích).

Přijel někdo, kdo vám dal, kromě zmíněného ovocného čaje, takzvaně zabrat?

Michal: Jeden host si postěžoval, že v jiných městech na něho chodí větší davy. A pak se trošku utrhl se slovníkem a moc si nebral servítky. Debata kvůli tomu byla z hlediska vedení rozhovoru trochu komplikovanější, ale nakonec se vydařila. S jiným hostem jsme si nesedli lidsky, nechtěl se ani moc otevřít a sdílet víc, než je nutné, což trochu poznamenalo i celý průběh rozhovoru. 

Honza: Hosté žádné specifické požadavky nemívají, jsou vstřícní. Lidé na ně přicházejí většinou proto, že daného hosta a jeho vystupování znají a chtějí si ověřit, že naživo bude stejný. A tak se stalo, že jedna debata nám dokonce nabourala z kapacitních důvodů program. Věděli jsme, že dorazí kvantum lidí, ale že až tolik, že budeme muset využít druhou učebnu vedle auly a záznam debaty tam přenášet, nás trošku zaskočilo. Ale zvládli jsme to.

Býváte před debatami a během nich nervózní?

Michal: Už ani ne. Na diváky jsem si zvykl a nervozitu spíš pociťuju z toho, abych neřekl něco špatně a rozhovor se potom neubíral jiným směrem. Vždycky se s hosty scházím alespoň půl hodiny předem, abychom se trošku poznali a já se víc uvolnil. Vyjít před diváky mi už ale nedělá žádný problém.

Honza: Já naštěstí nikam vycházet nemusím, přesto nervózní bývám. Asi i za Michala (smích). V aule jsme si ale pomohli tím, že jsme zvolili divadelní nasvícení, při kterém je hlediště potemnělé a rozsvěcujeme ho až na poslední třetinu, která patří dotazům diváků. V průběhu debaty Michal pozná, jestli to diváky baví nebo nebaví, protože se buď smějí, nebo je tam hrobové ticho. A může na to reagovat.

Koho byste do Pardubic ještě chtěli dostat?

Michal: Pořád platí, že chceme udržovat debaty multioborové a zvát hosty různých profesí, kteří u nás třeba nebyli. Uvědomujeme si také, že nám mezi hosty chybí víc žen. To bychom do budoucna chtěli určitě změnit. V hledáčku jich máme opravdu několik a doufáme, že se nám je podaří na nejbližší debaty dostat. Prozrazovat jména zatím nebudeme, abychom nepřipravili diváky o překvapení.

Honza: Snažíme se, aby debaty byly pro diváky takový trošku „popík“. Chceme, aby hosté měli i přes svou odbornost a odvětví nějaký další přesah. Když host dokáže ze svého oboru vystoupit, je to jeho největší výhoda. Daleko lépe pak zaujme diváky a víc je do debaty vtáhne. Dál chceme držet linku pestrosti.

Máte po debatě vždycky dobrý pocit?

Michal: Měřítkem úspěchu je pro mě to, jak se po debatě cítím. Jestli si řeknu: „Jo, to bylo moc fajn, užil jsem si to.“ To je pro mě jasný signál, že se debata povedla. Bývám k sobě ale docela kritický. Vždycky mě potěší, když před začátkem nakouknu do sálu a je hodně zaplněný. Hned se mi na pódium lépe nastupuje a jdu tam i s dobrou energií.

Honza: Zároveň ale není pravidlem, že pokud je narvaná aula, je to automaticky záruka kvalitní debaty. Někdy se to prostě nepotká. Pro mě je důležité, jestli rozhovor je zajímavý, jestli mně osobně a také divákovi něco dal a jestli si pak o té osobnosti zjišťuju i další informace. To, že dokážeme narvat aulu, je pomyslná třešnička na dortu. 

Michal: Na všech sedmnáct debat dorazilo celkem tři a půl tisíce diváků, což je úžasné. A motivuje nás to dál. 

Co bude s Čajem o páté do budoucna?

Michal: Čeká mě ještě jeden rok doktorského studia, po tu dobu bych v Čaji rád pokračoval. Uvidím, co bude potom, jestli bude o pokračování zájem. Štafeta se mi ale po těch letech bude předávat těžko, jsou to tři roky práce, času a energie. 

Honza: Čaj o páté je tu teď, v tuto chvíli, co bude za pár let, nevím. Nikde není psané, že to musí být jediný debatní cyklus na univerzitě. Pokud se nenajde nástupce, tak ten projekt přirozeným způsobem skončí. 

Michal: Zatím nás to oba baví, jinak bychom to už nedělali. A diváky také, což nás těší ještě víc.

V pondělí 20. října bude od 17 hodin v aule univerzity prvním podzimním hostem fotograf a dokumentarista Prokop Pithart.

Text: Zuzana Paulusová, Univerzita Pardubice
Foto: Milan Durňak