Published: 14.01.2026
Fakultu filozofickou, zejména Katedru filosofie a religionistiky, hluboce zasáhla smutná zpráva o smrti doc. Ivana Odila Štampacha, významné osobnosti českého bádání o náboženství, která stála, mimo jiné, u počátků výuky religionistiky na pardubické univerzitě. Stejně jako pro všechny české religionisty, i pro nás mělo odborné dílo a životní působení doc. Štampacha velký význam. Nejen s ohledem na uvedení religionistiky na naši filozofickou fakultu, ale i díky zásluhám doc. Štampacha o etablování našeho oboru v akademickém i veřejném prostoru. Dovolujeme si přiložit osobní vzpomínku studentky Ivana O. Štampacha z doby jeho pardubického působení, kolegyně dr. Olgy V. Cieslarové.
Za Odila Ivana Štampacha
Odilo Ivan Štampach byl rodinným přítelem, který patřil k mému dětství. Pamatuji si ho z doby komunismu, z večerních salonů u nás doma, kdy se scházeli dospělí, slavnostně oblečení, a někdo z nich měl přednášku. Později, v mém dospívání, jsme spolu začali skutečně rozmlouvat. Na arcibiskupském gymnáziu mě hluboce oslovila religionistika – a právě díky Odilovi, který mé nadšení sledoval s radostí a přirozeným zájmem, se pro mě stal samozřejmostí respekt k různým kulturám a náboženstvím. Tento respekt byl u něj vždy spojen s fascinací rozmanitostí, krásou a tím, jak různými cestami lze promýšlet otázky toho, co nás přesahuje a zároveň se nás hluboce dotýká.
Za to jsem Ivanovi nesmírně vděčná. Bez poučování mě učil, že respekt ruku v ruce s fascinací je něco normálního, samozřejmého. Bylo to pro mě důležité zejména v pubertě, kdy jsem procházela různými, někdy radikálnějšími křesťanskými směry – a pak je opouštěla. S Ivanem bylo možné o všem klidně mluvit, přemýšlet, ptát se, pochybovat.
Byl to také Odilo, kdo stál u myšlenky založit religionistiku v Pardubicích, s cílem zpřístupnit religionistické myšlení širšímu okruhu studentů. I proto jsem ho tehdy do Pardubic následovala.
Většinou se ty nejdůležitější osoby v našich životech objevují jen na určitou část cesty. Ačkoliv jsme se posledních dvacet let osobně nevídali, jsem hluboce vděčná, že mi v dřívějších obdobích byl inspirací a oporou. Pár dní před svou smrtí za mnou přišel ve snu. Vypadal krásně a spokojeně. Věřím, že teď už je spočívá v radosti, bohu, klidu, absolutnu, jednom, mnohém, ničem, zdroji, světle, tichu, prázdnu, plnosti, síle, tajemství …
