Published: 10.03.2022
Katedra filosofie a religionistiky každoročně připomíná smutné výročí 10. 3. 1959, kdy armáda Čínské lidové republiky (ČLR) krvavě potlačila povstání Tibeťanů ve města Lhasa, sídle Dalajlamy.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, přátelé,
pozornost nás všech se v těchto dnech obrací na Ukrajinu, která čelí agresivní okupaci armádou Ruské federace. Vidíme také nebývalou jednotu Západních zemí nejen ve verbálním odsouzení ruského útoku, ale také v silné praktické pomoci Západu, ať už dodávkou vojenského materiálu či humanitární pomoci.
Dnes je však potřeba vzpomenou jinou zemi, sice geograficky vzdálenější, která nám nicméně připomíná stejné hodnoty, jako právě probíhající válka na Ukrajině. Tou zemí je Tibet.
Proč právě dnes? Bylo to právě 10. března 1959, kdy vypuklo Tibetské národní povstání ve městě Lhasa, sídle dalajlamy. Tímto povstáním vyvrcholily několikaleté tibetské protesty proti čínské okupaci, která začala už rok po vzniku Čínské lidové republiky (ČLR) roku 1949. Od potlačení povstání probíhá na územích tradičně tvořících Tibet systematická snaha o eliminaci tibetské kultury. A to nejen ničením všeho tibetského, jako např. bouráním tradičních buddhistických center nebo omezováním tibetského jazyka, ale také propagací čínské, resp. hanské kultury. A to zejména přesídlováním etnických Hanů na tibetská území, jejich dosazování do vysokých administrativních funkcí atp. Následkem okupace zemřely statisíce Tibeťanů a desetitisíce dalších odešly do exilu a vytvořily Tibetskou exilovou vládu, jejímž prezidentem byl v květnu minulého roku zvolen Pempa Tsering.
Již toto zběžné shrnutí důvodu, proč si dnes připomínáme Tibet, ukazuje jistou spojitost se současným děním v Evropě. Už dlouhou dobu pozorujeme rozpínavost autoritářských režimů, které si přivlastňují okolní území. A to často násilnou cestou. Je proto potřeba stále zdůrazňovat, na jakých hodnotách vyrostla naše vlastní společnost, které vděčíme za blahobyt, ve kterém žijeme a věřím, že ještě dlouho žít budeme. Je to v první řadě úcta k životu jednotlivce. Jsou to svobody člověka, které jsou však nutně doprovázeny povinnostmi. Je to důraz na právní řád, díky kterému si jsou všichni občané jisti, že nebudou jejich práva pošlapávána. V neposlední řadě je to takový politický systém, který, byť často krkolomně, znemožňuje změnu režimu k autoritářství. A Tibetská exilová vláda si zvolila následovat obdobné hodnoty, jaké zastáváme také my. Také proto si Tibeťané zaslouží naši podporu
Mluvíme-li o Tibetu, je tu ještě jedno téma, které se v posledních měsících stalo obzvlášť naléhavé. Je jím stáří současného dalajlamy a otázka hledání jeho nástupce.
Začnu dvěma okolnostmi, které nás nutí stále více se zajímat o to, jaká situace nastane po smrti dalajlamy. V různých náboženských komunitách se rodí silné osobnosti, které hlasitě vystupují na podporu míru, prosperity a blahobytu. V posledních měsících bohužel dvě takové osobnosti zemřely.
26. prosince minulého roku zemřel jihoafrický anglikánský biskup Desmond Tutu, který se proslavil, mimo jiné, bojem proti apartheidu, systému veřejné rasové segregace, který v JAR fungoval do raných 90. let.
Letos 21. ledna zemřel vietnamský zenový mistr Thich Nhat Hahn, básník, mírový aktivista zejména v době francouzské okupace Vietnamu v první polovině 20. století a během války ve Vietnamu (1955-1975), velký propagátor tzv. angažovaného buddhismu spočívajícím dvou hlavních zásadách, a to jednak na zásadě neubližování všem vnímajícím bytostem a jednak na buddhistické praxi bedlivé pozornosti (tzv. mindfulness).
Smrtí těchto dvou osobností přišel svět o silné hlasy zasazující se o poklidné soužití lidských společenství i jednotlivců. Stejné myšlenky hlásá také současný dalajlama a vyvstává proto otázka, jaké hodnoty a zásady bude propagovat dalajlama budoucí.
To, že proces hledání budoucího dalajlamy bude dalším místem geopolitického zápasení ukazují již současná prohlášení jak ČLR, tak Indie, kterou podporují USA. ČLR již před delší dobou prohlásila, že nástup dalšího dalajlamy musí být schválen jejím režimem. Zároveň se indická politická reprezentace zapojila do tohoto procesu mimo jiné tím, že počátkem minulého roku svolala několik shromáždění buddhistických autorit. Učinila to jednak proto, aby legitimizovala nástupce současného dalajlamy, jednak se tím snaží zaplnit mocenské vakuum do doby, než bude čas nového dalajlamu hledat.
Samotný 14. dalajlama vyslovil v tomto ohledu několik názorů. Například že další dalajlama se narodí mimo Tibet, jelikož on sám v Tibetu není, že se může znovuzrodit právě v Indii a že jím může být žena. Nicméně se také vyslovil pro možné zrušení institutu přerozováním, jelikož podle něj pochází z feudálního, a tudíž zastaralého systému.
Na tomto místě je nutno říct, že samotné propojení úřadu dalajlamy s politikou problém není. Ostatně tento úřad pochází z doby mongolské vlády nad Tibetem a byl vytvořen mongolským chánem. Problém je angažovanost totalitního režimu ČLR, který se tímto krokem snaží legitimizovat svou přítomnost v Tibetu.
Nedopusťme, aby se to ČLR povedlo. Stejně jako dnes všichni rozumní lidé podporují Ukrajinu proti agresi Ruské Federace, tak také podporujme Tibet v jeho obraně proti totalitnímu agresorovi a v jeho snahách o vybudování skutečné autonomie. Buďme společensky aktivní a podporujme skupiny a organisace bojující za prosperitu jak naši, tak Tibeťanů, Ukrajinců, Ujgurů a dalších utlačovaných etnik a skupin. Mluvme s našimi blízkými o problémech těchto skupin, ale také těch, které žijí v naší společnosti. O těch, kteří utíkají před válkou, ale také o těch, kteří strádají v naší bohaté společnosti a kteří se cítí být společností ignorováni. Podporujme politiky, kteří se nepoklonkují autoritářským režimům, ale volme si takové, kteří vedou naši společnost k blahobytu a míru.
10. 3. 2022
