Published: 06.01.2022
V druhé polovině 19. století bylo Lanškrounsko nepříliš bohatým regionem. Pak tam ale postavili Státní tabákovou továrnu. Neobyčejně moderní provoz, který dal práci tisícovkám žen, které často vydělávaly více než jejich manželé a měly nárok na penzi.
Budova někdejší Státní tabákové továrny z 70. a 80. let 19. století stojí v Lanškrouně dodnes. Přestože byla po desítky let nesmírně důležitým a neuvěřitelně výhodným zaměstnavatelem, když se na ni zeptáte, mnoho místních o ní ale asi vědět nebude. Její dávnou slávu totiž zastínil provoz, který v ní fungoval poté, co se zpracování tabáku v Lanškrouně na konci 40. let 20. století definitivně skončilo. Tabákovou továrnu totiž obsadila Tesla Lanškroun a začala v ní vyrábět elektrotechnické součástky. I když stavbu přizpůsobili novým požadavkům, památka na kdysi velmi slavnou a důležitou tabákovou výrobu v Lanškrouně zůstává dodnes.
Lanškrounsko a Americká občanská válka
Lanškrounsko nebylo nikdy příliš úrodným krajem a lidé si tam tedy museli vždy hledat nějaký další způsob obživy. Po dlouhá období to bývalo tkalcovství, nejprve zpracování lnu a pak bavlny. Jenže, jak říká historička Marie Macková z Filozofické fakulty Univerzity Pardubice, pak začala v Americe válka Severu proti Jihu, o které většina místních sice vůbec nevěděla, přesto fatálně zasáhla do jejich životů. Přestala se z Ameriky dovážet bavlna. Bylo tedy nutné hledat jiný zdroj příjmů. Naštěstí v Lanškrouně sedělo na radnici schopné a prozíravé vedení, kterému se podařilo přesvědčit státní úředníky, aby právě v Lanškrouně nechali zřídit Státní tabákovou továrnu.
Zpracování tabáku bývalo už v té době státním monopolem, tedy s ním mohl nakládat jen stát a veškeré příjmy z něj šly do státní kasy. Byl to velmi dobrý zdroj příjmů státu, protože tabák, jak ho nazývá Marie Macková „jako pro řadu lidí dostupné otevřené dveře k luxusu“ byl stále oblíbenější, a dokonce i zdravotně doporučován, zvláště pro určité profese. Byly to především ty, které musí pracovat ve vlhkém a studeném prostředí. O negativních účincích tabáku se tehdy ještě nevědělo. Důvodem podle historičky byla skutečnost, že ty se projeví až po mnoha letech a v 19. století ještě lidé umírali především na jiné choroby a daleko dříve, než k tomu mohlo dojít.
Ústřední topení i splachovací WC
I když příjmy ze zpracování tabáku šly i v případě lanškrounské tabačky, jak se jí říkalo, do státní kasy, pro celý region byla velkým požehnáním. Především proto, že dala práci až dvěma tisícovkám lidí. Také vlastně stála na začátku vzniku průmyslové zóny v Lanškrouně, která pokračovala Langerovou šperkařskou továrnou, na níž navazovala plynárna, a která se v podstatě rozvíjí v Lanškrouně dodnes. Památkou na tuto zakladatelskou dobu jsou také koleje, které místní nechali dovést až do Lanškrouna v roce 1885. Ty pak speciální vlečkou vedly až do Státní tabákové továrny. Asi 200 metrů kolejí do továrny nahradila asfaltová cesta do garáží. Budova státní tabákové továrny dokonce i s hodinovou věží ale stojí dodnes. Málokdo z těch, kteří kolem ní prochází třeba z lanškrounského nádraží, si ale uvědomí, jak obrovský pokrok v době svého vzniku do Lanškrouna přinesla. Třeba proto, že byla celá vytápěna ústředním topením, včetně splachovacích toalet, ale i pro jistý druh ženské emancipace. Pracovaly v ní především ženy, přece jen na jemnou práci šikovnější. Ty pak mohly přinášet domů plat i vyšší než jejich manželé, měly nárok na zdravotní péči, dovolenou a posléze také na penzi atd. A to až do 2. světové války, kdy továrna sloužila válečným účelům. Po ní následoval jen krátký pokus o znovuobnovení zpracování tabáku, než ho nahradila Tesla.
Poslechněte si rozhovor Českého rozhlasu Pardubice.
TEXT/FOTO: Šárka Rusnáková - Český rozhlas Pardubice
