Published: 04.11.2024
Přichází podzim v plné síle. I s dušičkovým počasím. Památka zesnulých ale nemusí být spojená jenom s chmurami.
„Zemřelé už v dobách starověku připomínaly nápisy, sochařské scény, které pro každou epochu měly trochu jiný význam a akcentovaly něco jiného ve způsobu přistupování ke smrti. Ta pro dřívější civilizace bývala integrální součástí života. Vnímaly ji jako jeden z přechodových milníků, rituálů. Většina lidí prostřednictvím křesťanské potěchy ve smrti neviděla nic extrémně tragického,“ podotýká historik umění z Ústavu historických věd Fakulty filozofické Univerzity Pardubice Pavel Panoch.
Být připraven
„Pro období raného novověku, baroko byla smrt něčím, na co se člověk připravoval celý život. Existovala řada knížek o přípravách na takzvanou dobrou smrt, kdy člověk umírá v okruhu blízkých a je zaopatřený svátostmi. Největší hrozba byla nečekaná smrt, když třeba aristokrat jel kočárem, koně se splašili a převrátili ho do rybníka.“
Samotná tradice Dušiček má prastaré křesťanské kořeny. „Byl to svátek Všech svatých, kdy si lidé uvědomovali, že kromě oficiálně katolickou církví posvěcených patronů, světců a světic existuje řada zemřelých, blízkých Bohu. Svátek souvisí s památkou duší v očistci. Proto se mu říká právě Dušičky. V tento den bychom v křesťanském roce měli být nejblíž vzpomínce na zesnulé.“
Současný fenomén Halloweenu na někoho může působit poklesle, komerčně. „Ale je to jenom jiný rozměr, jiná forma pro podobný obsah. Populární kultura má velký význam v tom, že přibližuje některé momenty z dřívějšího života, které bychom dětem a mladým lidem jinak velmi obtížně zprostředkovali. Je to takový dobový trend. Před pár lety jsme si jako společnost s Halloweenem nevěděli rady, ale dnes už k němu Češi přistupují velmi kreativně a inovativně,“ myslí si Panoch.
Hroby v centru
Hřbitov před josefínskými reformami na konci 18. století býval součástí veřejného prostoru. „Často se rozkládal kolem farního kostela. Lidé si přes něj zkracovali cestu, procházeli jím procesí. Nebyl za horizontem vnímání všedního dne. Všechno se ale změnilo i z hygienických důvodů. Přišel zákaz pohřbívání ve středu měst a hřbitovy se odsunuly na periférii. S touhle situací se setkáváme dodnes.“
Podle Panocha moderní česká společnost vychází z 19. století. Jak vypadalo a co znamenalo, zjistíme právě na městském hřbitově. „Když věnujete trochu času rozjímání nad nápisy z náhrobků, uvidíte, kdo byl purkmistr, žena c. k. přednosty nádražní stanice, kousek dál leží podporovatel městské záložny, jinde obecní učitel. Defiluje před námi celá společenská struktura. Po krátké procházce hned víte, co je to město zač.“
Návštěva hřbitova navíc může být paradoxně psychologickou vzpruhou. „Vidíte, kdy se ten člověk narodil, kdy zemřel a říkáte si, že toho dokázal mnoho, ale teď už tam nějakou dobu leží. Zatímco my jsme ještě živí, čekají nás mnohé výzvy a máme možnost toho taky ještě mnoho dokázat.“
Zajímavým hřbitovům Pardubického kraje věnujeme několikatýdenní seriál. Poslechněte si celý rozhovor a zjistěte, jak cyklus vznikal a že se může stát zdrojem tipů na výlet.
Rozhovor je se svolením převzatý z Českého rozhlasu Pardubice.
Autor: Jakub Malý, Český rozhlas Pardubice
Foto: Honza Ptáček, Český rozhlas
