Dny otevřených dveří na FF UPCE proběhly v lednu...ale my dveře nezavíráme. Naši fakultu máš stále na dosah!

Pojď si s námi popovídat online o všem, co Tě zajímá. Budeme připraveni zodpovědět všechny dotazy týkající se nástupu do 1. ročníku.

Studenti, učitelé a Tvoje dotazy. Najdi svoji identitu.

KDY: 8. –  11. března 2021

KDE: online v MS Teams

Program akce

PONDĚLÍ 8. 3. 2021
16.00 – 17.00       
Anglický jazyk       
Kliknutím sem se připojíte ke schůzce.

17.00 – 18.00       
Německý jazyk pro odbornou praxi​
Kliknutím sem se připojíte ke schůzce.

ÚTERÝ 9. 3. 2021
16.00 – 17.00       
Filosofie
Kliknutím sem se připojíte ke schůzce.

17.00 – 18.00       
Religionistika
Kliknutím sem se připojíte ke schůzce.

STŘEDA 10. 3. 2021
16.00 – 17.00       
Historie
Kliknutím sem se připojíte ke schůzce.

17.00 – 18.00       
Historicko-literární studia​
Kliknutím sem se připojíte ke schůzce.

ČTVRTEK 11. 3. 2021
16.00 – 17.00       
Humanitní studia
Kliknutím sem se připojíte ke schůzce.

17.00 – 18.00       
Sociální a kulturní antropologie
Kliknutím sem se připojíte ke schůzce.

Zvládat vysokou školu a podávat co nejlepší výsledky na palubovce. To jsou momentálně hlavní cíle dvoumetrového blonďáka Adama Ptáčníka. Studenta Fakulty filozofické a zároveň českého reprezentanta v házené. Díky skvělým sportovním výsledkům je jedním z devíti studentů Univerzity Pardubice, které vysoká škola podporuje ve studiu a zároveň v jejich sportovní kariéře.

Škola a vrcholový sport. Jak to dáváte?

Je to časově poměrně náročné. Můj čas strávený doma je specifický podle toho, kde hrajeme a podle toho, kolik mám daný týden výuky. Prakticky doma spíš jen párkrát v týdnu přespávám. Hraju za Nové Veselí, to není od Pardubic zase tak daleko. Přes hodinu cesty. Na tréninky můžu dojíždět každý den, ale osobního volna už moc nemám. Domů se vrátím kolem jedenácté, udělám něco do školy a jdu spát.

Co studujete?

Jsem v prvním ročníku navazujícího magisterského studia Resocializační pedagogika. Před vysokou jsem studoval Sportovní gymnázium v Pardubicích. Tam jsem šel na popud trenéra, a jsem rád, že mě nasměroval.

Jako vrcholový sportovec a vysokoškolák jste získal podporu v projektu UNIS, do kterého se zapojila i Univerzita Pardubice…

Jednou z nejpříjemnějších výhod je pěkné stipendium. Mám také vstupy do univerzitní posilovny a možnost konzultovat vše ohledně stravy, protahování a dalších věcí s vyučujícími na Katedře tělovýchovy a sportu. Popravdě si myslím, že toho tento projekt nabízí ještě víc. Zatím je to novinka, která se ještě úplně nerozjela…

Co si o projektu myslíte?

Že je to výborný nápad. Studenti, kteří dosahují úspěchů v různých sportech a věnují tomu spoustu času, tak nemají vedle sportu a školy moc času chodit na brigádu. A doplňky stravy, sportovní vybavení, cesty, to všechno něco stojí. A ne každý sport je finančně štědře ohodnocen, takže za mě určitě super nápad.

Prý na sobě hodně makáte. Jste stejně pracovitý a cílevědomý i při studiu?

Sport mě baví a na pohyb jsem si zvykl. Když nic jeden nebo dva dny nedělám, je to pro mě hrozné a nekomfortní. Víceméně už nemám na vybranou. Myslím si, že ve sportu jsem trošku pracovitější, ale snažím se, abych ani ve studiu nezaostával.

Jak zvládáte prohry?

Špatně. Asi neznám nikoho, kdo nese prohru dobře. Ovšem záleží také na typu prohry. Pokud prohrajeme se slabým soupeřem, nebo si prohrajeme dobře rozehraný zápas sami, mám větší zlost, než když prohrajeme po dobrém výkonu se silným soupeřem. Ale samozřejmě nemám radost z žádné prohry.

V kolika letech jste začínal s házenou?

Mým mateřským klubem je SKP Pardubice, kam mě přivedl náborový leták ze školy. V Pardubicích jsem začínal myslím v 7 letech a do Nového Veselí jsem přešel až do staršího dorostu.

Měříte 200 cm. Nechtěl jste hrát třeba basketbal, nebo volejbal?

Oba sporty mě baví, ale jen rekreačně. Mě jsem rád vybíjenou a v házené můžete tvrdost střely uplatnit. Líbí se mi, že házená je oproti basketu a volejbalu mnohem více kontaktní sport.

Letos jste dostal pozvánku do reprezentace. Čekal jste to?

Nečekal, ale potěšilo mě to. Je to odměna za tvrdou práci, mou i týmovou.

Co se pro vás po sportovní stránce změnilo?

Zatím jsem byl jen na jednom přípravném reprezentačním kempu, takže nemůžu ještě hodnotit.

Už se rýsovala nabídka na zahraniční angažmá?

Rýsovala, přišla krátce po tom, co jsem nastoupil do prvního ročníku. Ale nedopadlo to. Mohl jsem jít hrát do Maďarska.

Čeho byste chtěl po sportovní stránce dosáhnout?

Určitě bych si chtěl zahrát reprezentační zápas a získat extraligovou medaili.

Uvědomujete si, že až skončí hráčská kariéra, budete se muset začít živit jinak? I proto studujete?

Přesně tak. Když je možnost skloubit obojí, využil jsem příležitost. Nikdy nevíte, jestli přijde zranění nebo jiné priority, a budete muset sportu nechat.

Chtěl byste jednou trénovat?

Určitě bych si to někdy rád zkusil i z té druhé strany, třeba v dorostenecké kategorii.

Kterého sportovce obdivujete?

Martinu Sáblíkovou, která Českou republiku skvěle reprezentuje. A věřím, že ještě bude. Přijde mi ale trochu opomíjená. Z házenkářů je to asi Mikkel Hansen, levá spojka pařížského PSG. Obdivuji každého sportovce, který něco dokázal, protože si dokážu představit, co za dřinu a obětování za tím je.

Projekt UNIS (UNIverzitní Sport)

Podporuje kariéru vysokoškolských sportovců. Vytváří pro ně takové podmínky, aby náročné sportovní, ale i studijní povinnosti skloubili dohromady. Zapojilo se se do něj celkem 21 vysokých škol ze 13 českých měst. Mezi nimi i Univerzita Pardubice. Vybraní vysokoškoláci, kteří jsou špičkovými sportovci, získají speciální stipendium podle jejich sportovní výkonnosti. A také servisní podporu při studiu. Pro zařazení do projektu musí studenti splnit formální i výkonnostní podmínky. Sportovce navrhují vysoké školy a schvalují sportovní svazy. Zařazení je vždy na jeden rok, po roce se opět posuzuje výkonnost a další podmínky.

Tento text najdete v exkluzivním vydání univerzitního Zpravodaje v tištěné i on-line podobě.

Další úspěch má na kontě Univerzita Pardubice. Práce studentek filozofické fakulty zaujaly na celorepublikové historické soutěži.

„Každý z nás se měl natočit a poslat prezentaci se svými videi anebo s hlasovými nahrávkami. Pak se sešla komise a vybrala vítěze. Bylo to kvůli pandemii trochu jednodušší. Nemusely jsme mluvit před mnoha posluchači. Nahrávaly jsme v soukromí pokoje,“ říkají Veronika Hřebíková a Zdeňka Horáčková.    

Cizí jazyk dal zabrat

Veronika brala druhé místo za příspěvek Císařský vyslanec Josef Klement z Kounic na cestě po jižním Švédsku a východním pobřeží Dánska v létě roku 1776. „Sama velice ráda cestuju a zajímám se o raný novověk. Chtěla jsem proto tyto záliby v tématu sloučit,“ říká.

Musela k tomu provést analýzu francouzsky psaného deníku. „Jednalo se o cizí jazyk, který ovládám spíš pasivně. Navíc šlo o jazyk 18. století s archaickými výrazy, pozměněnou gramatikou, což mě potrápilo.“ Veronika si zároveň odnesla zvláštní ocenění jako autorka druhé nejlepší práce v soutěži o Cenu Josefa Šusty.

Zdeňka se zase prosadila studií Kardinál Ditrichštejn a jeho vztahy k římské kurii ve světle dopisů tří papežských nunciů. „V Římě jsem strávila půl roku. Trochu jsem se naučila, ale taky spíš pasivně. Při studiu italské korespondence jsem narážela na stejná úskalí, ale byla to zábavná práce.“ 

Nakopnutí v kariéře

Studentská vědecká konference Historie má tradici od počátku 90. let minulého století. Každé historické pracoviště na ni může vyslat maximálně dva zástupce. Pardubičtí vysokoškoláci se pravidelně dostávají do první desítky.

Z účastníků této soutěže se často rekrutují doktorandi. Úspěšné příspěvky se dostávají do odborného časopisu. Veronika se Zdeňkou jsou z úspěchu nadšené. Momentálně dokončují magisterské studium a na soutěži se prezentovaly svými bakalářskými pracemi.

Rozhovor je se svolením převzatý z Českého rozhlasu Pardubice.

Na přesném datu narození Boženy Němcové se badatelé neshodují, jedno možné, a užívané, ale připadá na 4. února. V roce dvěstěprvních narozenin se spisovatelku, jejíž díla jsou „povinnou četbou“ české literatury, pokusila přiblížit televizní minisére Božena. Svůj pohled na dílo Němcové i obrazy jejího manželského života přidali v rozhovoru pro Studio 6 také historička se zaměřením na gender history devatenáctého století Milena Lenderová a literární historik Ivo Říha. Oba působí na Univerzitě Pardubice. 

Paní profesorko, co jste považovala za zásadní, aby minisérie Božena ukázala o životě a uvažování Boženy Němcové? 

Milena Lenderová: Autorky scénáře i režisérka pojaly Boženu Němcovou jako plnokrevnou bytost. Snažily se ukázat všechny fazety její složité osobnosti, ukázali ji jako manželku, matku i milenku, což k jejímu osudu patřilo, i jako ženu velmi společenskou, temperamentní, ale v závěru i jako ženu nemocnou, která zoufale zápasila s nemocí, na kterou tehdy nebyly léky. Ocenila jsem také, že autorky scénáře důkladně přečetly všechno, co k Boženě Němcové patřilo, tedy nejen její dílo, ale i její veškerou korespondenci a to, co o ní bylo napsané.

Co bylo na životě Boženy Němcové tak inspirující,  že to oslovuje i generace žijící v jiném století?

Milena Lenderová: Vymykala se osudu ženy. V době, kdy žila, platil ještě rakouský občanský zákoník z roku 1811, kde žena byla doslova přívěskem muže. To znamená, že byla něčí dcerou a pak něčí manželkou. Sama nemohla skoro nic, nemohla rozhodovat o dětech, nemohla hospodařit s financemi. Navíc měla muže následovat do místa jeho pobytu.

Božena Němcová de facto porušovala zákony, ale činila tak s přesvědčením o svobodě, a to může inspirovat. Společnost byla vůči ženám zoufale nespravedlivá a ona se tomu docela úspěšně, aspoň v určité fázi svého života, vzpírala. Nechci z ní dělat feministku, o feminismu můžeme mluvit až o generaci později, ale přece jen ženská otázka je v jejím životě a z části i v jejím díle přítomna.

Pane doktore, jak byste charakterizoval její styl psaní?

Ivo Říha: Toho už se ujali moji slavní předchůdci, v první řadě mě napadá Jan Mukařovský, který napsal ve dvacátých letech studii s výmluvným názvem Pokus o slohový rozbor Babičky Boženy Němcové. Tam si klade jasnou otázku: Čím je její styl, na první pohled běžný, nevýjimečný, tak uchvacující? A dochází k tomu, že v podstatě si Němcová nebo její vypravěčka dokázala všímat detailů. Jedná se o to, jak s nimi pracovala a jak je ve vyprávění řadila.

Můžeme to ilustrovat na scéně, kterou všichni známe, kdy babička přijíždí na Staré bělidlo, je vítána, děti ji obklopují. Jan Mukařovský nám ukazuje, v čem spočívá „fígl“ Boženy Němcové – současnost rozložená v posloupnosti. Detaily, které se odehrávají během několika vteřin současně, ona rozepisuje po sobě takovým způsobem, že čtenář má pocit, že se ocitá uvnitř scény. Ne, že ji vidí před sebou, ale že ji spoluprožívá. Chtělo by se říct laicky, že její vyprávění dosahuje 3D efektu.

Babička je silně zidealizovaný příběh. Němcová ji psala, když zemřel její synek Hynek. Projevila se tato ztráta na knize? 

Ivo Říha: Víme dobře, v jakém období Babička vznikala. Když to srovnáme s tím, co Boženu Němcovou jako matku v té době potkalo, tak je nepochybné, že ztráta syna se do psaní Babičky promítla. Nemyslím si ale, že je to možné vidět tak zjednodušeně, že se jednalo o terapeutické psaní, vypisování se ze žalu. Motivace k napsání Babičky byla mnohovrstevnatá. Nešlo jen o vnitřní potřebu, Němcová čelila i vnějším tlakům tehdejší vlastenecké společnosti. Babička není kopií dětství Barunky Panklové, je to vzpomínka modelovaná tak, jak by chtěla, aby vzpomínka vypadala. 

Jak zásadně ovlivnil život Němcové, ale i její spisovatelskou kariéru sňatek z rozumu s Josefem Němcem?

Milena Lenderová: Josef Němec ji přivedl k tomu, že si začala považovat českého národa, češtiny, české literatury a cítila se být českou spisovatelkou. Coby spisovatelkou se s ní tak trošku chlubil, ale že by její psaní vědomě podporoval, to nespadalo do dobového konstruktu dobré manželky. Dobrá manželka měla být doma, mít domácnost v pořádku, neměla utrácet a neměla sedět u psacího stolku a „flákat se“.

Pravda je, že díky němu se dílo a většina písemností Boženy Němcové dochovaly. To je jeho nesporná zásluha, ale jako manžel i otec odpovídá autoritativnímu obrazu hlavy rodiny, který modeloval zmíněný zákoník z roku 1811. Tolerance rozhodně nebyla jeho silnou vlastností, k ženě se choval hrubě. I k dětem se choval tvrdě, tam byl docela výrazný rozdíl: Němcová si přála, aby její děti byly vzdělané, za jakoukoliv cenu, Němec na toto dvakrát neslyšel. Myslím, že v seriálu byla role Josefa Němce velmi dobře obsazená i dobře napsaná. Skutečně plastická postava se všemi klady i zápory. 

Kromě toho, jak byl Josef Němec vykreslen v seriálu, projevoval také velkou dávku tolerance? Vůči mimomanželským vztahům Boženy Němcové. Proč nenašla lásku v manželství?

Milena Lenderová: Myslím, že to bylo především tím, že to byly dvě diametrálně rozlišné povahy. Němec byl racionální, rázný, až hrubý, ona byla snivá, odchovaná německou romantickou literaturou. Němec byl praktický, ona pro praktický život navzdory matčině přísné výchově moc smyslu neměla. Úplně jiný názor měli na výchovu dětí. Němcová byla jednou z prvních liberálních matek, respektovala děti jako autonomní bytosti.

A pokud jde o nevěry, to by netoleroval, nejen v její době, žádný manžel. To bylo pokoření, doklad manželského selhání z jeho strany, navíc problematické bylo, že Němcová se svými láskami nijak netajila, takže vlastenec Němec chodil s poměrně mohutným parožím, což mu logicky muselo vadit. 

Babička i povídky bývaly povinnou četbou. Kterým dílem by středoškoláci měli začít, aby Boženu Němcovou poznali jako spisovatelku?

Ivo Říha: Začnu u vysokoškoláků. Jednoznačně to beru přes korespondenci. Představit Boženu Němcovou jako živou, skutečnou bytost a nátěr povinné četby učebnicové autorky z ní pomalu začít snímat. Doporučovat Němcovou mladším čtenářům je složitější, na to odborník nejsem, ale rozhodně bych neřekl, že Babičku je možné předložit dítěti na základní škole bez jakéhokoliv komentáře a spoléhat na to, že ji přijme. Na seznámení s Němcovou by pro mladší děti rozhodně byly vhodnější pohádky a povídky. 

Zdroj: Česká televize 

POZVÁNKA

na

87. zasedání AS FF UPa

které se koná v pondělí 8. února 2021 od 13:30 hodin

formou videokonference

Program:

1. Zahájení a jmenování skrutátora
2. Schválení programu jednání
3. Diskuse o změnách v Jednacím řádu Vědecké rady FF UPa
4. Diskuse o změně vyhlášených podmínek a pravidel pro přijetí ke studiu v bakalářských studijních programech Fakulty filozofické Univerzity Pardubice pro akademický rok 2021/2022
5. Různé

Hosté z řad akademických pracovníků, studentů, zaměstnanců FF UPa a veřejnosti se mohou přihlásit pomocí následujícího odkazu: 

Click here to join the meeting

                                                                                               Kateřina Keplová

                                                                                               předsedkyně AS FF

Již potřetí uděloval Polský institut v Praze Ceny Mariana Szyjkowského v soutěži o nejlepší diplomovou a bakalářskou práci zaměřenou na Polsko. Náš absolvent Jakub Podžorný zvítězil v této soutěži již podruhé, nejprve s bakalářskou prací a nyní s diplomovou prací.

V pondělí 1. února 2021 se uskutečnilo slavnostní vyhlášení třetího ročníku Ceny Mariana Szyjkowského. Odborná komise hodnotila bakalářské a diplomové práce ve dvou soutěžních kategoriích. I přes epidemickou situaci, která ovlivnila akademický rok 2019/2020, byl tradičně výrazně zastoupen obor historie, ale také obor výtvarného umění.

Vítězem v kategorii Polonistika – diplomová práce se stal Mgr. Jakub Podžorný, absolvent Katedry literární kultury a slavistiky, který odbornou porotu zaujal svou prací Polské školství na Těšínsku v období přelomu 19. a 20. století.

„K výběru tématu polského školství na Těšínsku v období 19. a na počátku 20. století mne přivedl především můj dlouhodobý zájem o dějiny a kulturu tohoto velmi rozmanitého regionu. Myslím si, že polskojazyčné menšinové školství je jednou z mnoha zajímavostí, kterými se může české Těšínsko pochlubit. Ve své práci jsem se rozhodl vydat k samotným kořenům tohoto fenoménu, a vrátit se do dob, kdy se začínal na půdě tehdejšího habsburského soustátí utvářet. Jedná se o období, které je českou, ale i polskou historiografií reflektováno mnohem méně, než pozdější dějinné epochy. I tento fakt mne motivoval k tomu, abych začal zkoumat právě tuto problematiku,“ uvádí Jakub Podžorný.

Úspěch Jakuba Podžorného je skvělou vizitkou Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. Jakub se vždy prezentoval jako vynikající student a je dokladem toho, že se poctivý přístup ke studiu vyplácí. Letošní vítězství je o to cennější, neboť Jakub Podžorný uspěl v soutěži o Cenu Mariana Szyjkowského již podruhé. V loňském ročníku zvítězil s bakalářskou prací Vybrané aspekty druhé světové války na Těšínsku – drama tří národů.

Cena Mariana Szyjkowského
Soutěž je určena studentům, kteří svou diplomovou nebo bakalářskou práci obhájili v daném akademickém roce, a jejichž téma je spojeno s Polskem.

Marian Szyjkowski (15. 12. 1883 – 21. 9. 1952)
První profesor polského jazyka a literatury na Univerzitě Karlově v Praze, kde 13. října 1923 přednesl svou zahajovací přednášku. Marian Szyjkowski vystudoval polonistiku a romanistiku ve Lvově, od roku 1914 působil na Jagellonské univerzitě v Krakově. Ve své vědecké práci se zaměřoval na období romantismu, polsko-české kulturní kontakty a dramatu. Publikoval řadu odborných prací nebo učebnice polské literatury. V Praze organizoval také setkání s polskými umělci – například básníky ze skupiny Skamander nebo se skladatelem Karolem Szymanowským. Szyjkowského plány na návrat do Polska zhatila druhá světová válka. Působil tak na pražské filozofické fakultě až do své smrti, je pochován na Malvazinkách.

S ohledem na prokázaný výskyt koronaviru na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice vydává děkan opatření, kterým prodlužuje zkouškové období zimního semestru akademického roku 2020/2021 do 26. 2. 2021.

• Opatření platí pro všechny předměty vyučované na FF UPa a pro studenty všech studijních programů ve všech ročnících.
• Elektronické zápisy předmětů probíhají standardně dle Pokynu č. 1/2021 Elektronické zápisy předmětů letního semestru akademického roku 2020/2021.

Výuka v letním semestru bude probíhat od 15. února 2021

Pardubice, 1. února 2021
děkan FF UPa

Volnočasové aktivity dětí předškolního věku v Pardubicích, tak zní název společného díla vytvořeného letošním třetím ročníkem bakalářského oboru Humanitní studia.

Toto téma jsme si zvolili v rámci předmětu Projekt, který každý rok přináší skvělé nápady a výsledky. I přes nelehké podmínky jsme si poradili a komunikovali přes aplikaci MS Teams. Začátky nebyly lehké, jelikož zkorigovat takové množství lidí se spoustou nápadů, může vypadat jako nadlidský úkol, nicméně jsme se se situací vypořádali a vybudovali super tým.

S tvořením se začalo na začátku zimního semestru. První schůzka, první nápady a následný výběr. Následovalo rozdělení rolí a první zadané práce. Aby vše probíhalo organizovaně, vytvořili jsme si skupiny, kde každá skupina představovala jeden městský obvod. Právě městské obvody a jejich možné aktivity se staly předmětem celého projektu. Naším cílem bylo vytvořit přehled nejrůznějších aktivit, které mohou maminky s dětmi v Pardubicích nalézt a využít. Jelikož jsme chtěli, aby byl výstup tohoto projektu co nejpřehlednější, rozhodli jsme se vytvořit brožuru, která veškerou naši práci shrne a vy ji můžete mít stále po ruce. Orientace je jednoduchá, brožura je totiž členěna do několika částí. Ke každé části náleží přehledná mapa.

Brožurou to však nekončí. Aby se dostal náš projekt do širšího povědomí, pořádáme konferenci, na které naši práci představíme s podrobnějšími informacemi skrze prezentaci a odpovíme na Vaše případné otázky.

Tímto Vás na tuto konferenci zveme. Bude se konat 10. 2. 2021 v 15 hodin přes MS Teams. Připojit se můžete prostřednictvím tohoto odkazu. 

Budeme se těšit na Vaši účast a doufáme, že si tuto událost užijete stejně jako my.

Technologie společnosti Microsoft, které během pandemie používají studenti a pedagogové při online výuce, jsou praktickou ukázkou úspěšné spolupráce Univerzity Pardubice se světovou organizací. Projekt UPCE – moderní univerzita byl navíc zvolen jako nejlepší z České republiky.

Úspěch v rámci programu Voice of the Customer (VoC) dokládá vysokou úroveň práce v online prostředí na univerzitě. Koncem loňského roku oslovil český tým společnosti Microsoft pracovníky Centra informačních technologií a služeb Univerzity Pardubice a nabídl jim spolupráci při přípravě případové studie. „Naši univerzitu zástupci firmy vnímají jako průkopníka v oblasti využívání cloudových technologií společnosti Microsoft,“ uvedla vedoucí Centra informačních technologií a služeb Ing. Olga Klápšťová.

Výsledkem dlouhodobé spolupráce univerzity a společnosti Microsoft je využívání řady moderních technologií zaměstnanci i studenty univerzity – od online prostředí podporujícího distanční výuku a vzdálenou práci, přes řešení pro podporu rozhodovacích procesů na univerzitě až po množství bezpečnostních technologií chránících identity uživatelů, jejich zařízení i infrastrukturu univerzity. To vše přispívá k zajištění moderního, otevřeného, ale současně i bezpečného akademického prostředí. Z těchto důvodů byla spolupráce s Univerzitou Pardubice nominována do programu VoC, jako jediná v rámci akademického prostředí v České republice, a má potenciál k rozšíření i do dalších univerzit a organizací.

Společnost Microsoft vznikla v roce 1975 v americkém Washingtonu. Její softwarové produkty a cloudové služby jsou velmi rozšířené. Misí společnosti je: „to empower every person and every organization on the planet to achieve more“.