Sympatický chirurg, nosící dvoje hodinky a člověk, co má rád věci pod kontrolou – i tak by se dal charakterizovat Tomáš Šebek, který 2. října zahájil sérii neformálních debat z cyklu Čaj o páté.

Do univerzitní auly dorazila v pondělní odpoledne spousta zájemců, kteří si přišli poslechnout zkušenosti a zážitky člověka, jenž se rozhodl zasvětit svůj život lékařské profesi a neváhal se vydat pomáhat lidem do nebezpečných oblastí. 

Tomáš Šebek je sám velmi bezproblémový, neboli „easy-going“, jak ho kolegové s oblibou označují, což přispělo k tomu, že se celá debata od samého počátku nesla v přátelské a odlehčené atmosféře. Velká část otázek směřovala k jeho působení v zahraničních misích mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. 

Na první misi odjel Tomáš Šebek v roce 2010 na zemětřesením zdevastované Haiti. Na dotaz, jak zvládá odloučení od rodiny, bez patosu odpovídá: „Ti největší hrdinové nejsou ti, co odjíždí na misi, ale ti, kteří zůstávají doma. Protože oni se o Vás bojí, oni Vás musí suplovat a poradit si se situacemi, na které jsou, pokud vedete partnerský život, minimálně dva.“

S obrovskou mírou entuziasmu se Tomáš Šebek věnuje naplno všemu, co dělá, a je to na něm vidět. Je spoluzakladatelem online lékařské poradny uLékaře.cz a zakladatelem neziskové platformy Ministr Zdraví, sdružující experty z různých oborů, kteří společně pozitivně ovlivňují a usilují o změny v systému českého zdravotnictví.

„Já mám práci jako koníčka. Řekl jsem si, že to, co budu dělat, mě zároveň musí bavit a když mě to nebaví, tak to jednoduše dělat nebudu,“ dodává Tomáš Šebek. Každý je zodpovědný sám za sebe a zdraví je stejná komodita jako rodina, dům nebo peníze. 

Závěr debaty byl věnovaný problematice digitálních technologií a umělé inteligence, ve kterých Tomáš Šebek vidí velkou budoucnost.  Pokud bude umělá inteligence bezpečná a regulovaná, přispěje v následujících letech k obrovské transformaci zdravotnictví. 

Foto: Petr Špaček, Univerzita Pardubice
Text: Jan Pražák, Poradenské a propagační centrum FF UPCE

Největší informativní a zábavná akce pro studenty Univerzity Pardubice Příliv letos opět odstartovala akademický rok přímo v kampusu univerzity. 
Na festivalu se představily studentské spolky, které aktivně na vysoké školy působí. Aktivity si připravili studenti SRUPa, UPCE E-sport, ESN Pardubice, DofE, Fotoklub, Vysokoškolský umělecký soubor, ale také zaměstnanci Poradenských pracovišť UPCE, Katedry tělovýchovy a sportu, Jazykového centra nebo Vydavatelství a polygrafického střediska. Asi tisíc studentů se zastavilo na kávě s rektorem univerzity prof. Liborem Čapkem, vyzkoušelo si netradiční sporty, zacvičilo jógu, střílelo na branku s hokejisty Riders UPCE, absolvovalo lekci Tance v teniskách, zkusilo první pomoc nebo si najít přátele či lásku přes speed dating. Hned několik týmů se zúčastnilo speciálního Univerzitního kvízu. A nakonec došlo i na představení netradičního umění Capoeira, improvizační divadlo, koncert kapely RecyKmen, ohňovou show i pozorování noční oblohy s Hvězdárnou barona Artura Krause.

Děkujeme, že jste přišli a bavili se s vaší Univerzitou Pardubice.

Vážené kolegyně a kolegové, milé studentky a studenti,
rád bych vás oslovil se začátkem nového akademického roku na naší univerzitě. 

Chci přivítat více než tři tisíce nových studentů, kteří úplně poprvé vstupují do učeben, laboratoří a prostor fakult Univerzity Pardubice. Věřím, že přinesete novou energii na naši vysokou školu, zamilujete si svoje obory, oblíbíte svoje pedagogy a se stejnou vášní si také budete užívat náš kampus, blízkost centra Pardubic nebo genius loci prostředí Fakulty restaurování v Litomyšli.  

Být vysokoškolákem znamená přemýšlet nad tím, kam chci v životě směřovat, ale také se zajímat a být součástí komunity. Claim naší univerzity „Najdi svoji identitu“ vystihuje šanci najít během studia sám sebe. Jsem si jistý, že během studia i zapojením se do aktivit univerzitních spolků nebo do sportovních a dalších akcí, které se na univerzitě nebo ve městě dějí, můžete najít přátelství na celý život. Ale také udělat z Pardubic opravdu univerzitní město. Jako absolvent Univerzity Pardubice to mohu potvrdit. 

Dovolím si přivítat v novém akademickém roce také naše kolegy, pedagogy a všechny zaměstnance univerzity. Chtěl bych vám popřát úspěch ve všech pracovních výzvách, které vás čekají, dobré vztahy s kolegy, přísliby nových spoluprací a dostatek trpělivosti a zaujetí. Všichni máme ten stejný cíl. Chceme být součástí respektované univerzity, která mladým lidem poskytuje kvalitní vzdělání i bezpečné zázemí a nám dobré podmínky pro práci. 

Jsme jedna komunita, jedna univerzita. Přeji všem úspěšný akademický rok.

Těším se na spolupráci!

prof. Ing. Libor Čapek, Ph.D., 
rektor

V pondělí 18. září 2023 se uskutečnilo slavnostní vyhlášení výsledků Studentské soutěže Nakladatelství Academia. Vítězkou v kategorii Humanitní a společenské vědy se stala Zdeňka Horáčková. 

Do 11. ročníku studentské soutěže bylo přihlášeno celkem 40 magisterských prací. Soutěž tradičně probíhá ve třech soutěžních kategoriích: 

• Vědy o živé přírodě a chemické vědy, 
• Vědy o neživé přírodě,
• Humanitní a společenské vědy. 

Do daných kategorií je možné přihlašovat magisterské diplomové práce obhájené v daném soutěžním období s hodnocením výborně. 

Odborná porota složená z předních představitelů české vědy vybírá v každé soutěžní kategorii jednu vítěznou práci. 

Vítězkou Studentské soutěže Nakladatelství Academia v kategorii Humanitní a společenské vědy za rok 2022 se stala Mgr. Zdeňka Horáčková s prací Spor o Piombino a jeho reflexe na císařském dvoře v první polovině 17. století. 

Porotci hodnotí nejen faktickou správnost, ale také čtivost a schopnost upoutat čtenáře. Vítězné diplomové práce jsou následně vydány knižně pod hlavičkou nakladatelství.

„Ráda bych poděkovala hodnotící komisi, nakladatelství a samozřejmě Fakultě filozofické Univerzity Pardubice a svému školiteli docentu Pavlu Markovi za spoustu cenných rad. Věřím, že až kniha vznikne, bude hezkým počtením pro všechny, kteří mají rádi Itálii stejně jako já,“ uvedla v děkovné řeči Zdeňka Horáčková.

Ocenění Zdeňky Horáčkové je skvělou vizitkou Fakulty filozofické a navazuje na úspěchy našich studentek a studentů historie, kteří se v předchozích ročnících soutěže umístili na prvních příčkách.  

Studentská soutěž Nakladatelství Academia vznikla v roce 2012. Je určena studentům a absolventům českých vysokých škol se sídlem v České republice. Záměrem soutěže je dát možnost mladým, ještě neobjeveným autorům vydat svou magisterskou práci pod hlavičkou předního českého nakladatelství a pro čtenáře objevit nový talent české vědy.

Autor: Jan Pražák, Poradenské a propagační centrum FF UPCE
Foto: Josef Landergott, Akademie věd ČR

Vážené kolegyně, vážení kolegové, 
milé studentky, milí studenti

Univerzitě Pardubice a jejímu rektorovi záleží na komunikaci, proto vás i tento akademický rok zveme na pravidelná setkání a chaty.

Máte otázky k financování vysokých škol? Zajímáte se o plánované změny?  

Přijďte ve středu 20. září na setkání s rektorem a ptejte se na vše, co vás v souvislosti s univerzitou zajímá. 

Od 14:00 do 15:30 bude rektor odpovídat na vaše otázky v bistru LABORKA, na Fakultě chemicko-technologické. 

Využijte příležitosti a potkejte se s rektorem UPCE. 

Na setkání s vámi se těší
prof. Libor Čapek, rektor Univerzity Pardubice

Univerzita Pardubice navštívila studenty čtyř gymnázií v Pardubickém kraji. Během dvou týdnů naši akademici a studenti prezentovali středoškolákům možnosti studia i vědecké poznatky zábavnou formou.  

Stovky žáků gymnázií v Pardubicích, Chrudimi, Poličce a v Jevíčku se aktivně zapojily do pokusů a výkladů našich fakult. Nadchli je nejen chemické pokusy, ale také zajímavé informace z dopravy a bezpečnosti provozu. Absolvovali ekonomické kvízy a otestovali si také svoje jazykové znalosti němčiny. Sami si také vyzkoušeli hmatové vjemy, prostudovali rentgenologické snímky a poznali funkce zdravotnických modelů.

Univerzita v pohybu bavila a vzdělávala žáky Gymnázia Pardubice, Dašická, Gymnázia Polička, Gymnázia Josefa Ressela, Chrudim a Gymnázia Jevíčko. 

Naše doktorandka Bára zavítala na konci srpna na čtyřdenní konferenci do Norska. 

Jednalo se o prestižní mezinárodní celosvětovou konferenci European Association for the History of Medicine and Health, jejíž letošním téma bylo Crisis in Health and Medicine. Vše se odehrávalo v norském Oslu, v univerzitním kampusu Blindern.

„Ten musím říct, že je naprosto nádherný, zelený, spousta míst na práci jak pro jednotlivce, tak skupiny, spousta kaváren, míst k odpočinku. Celá konference byla inspirativní, například mě potěšilo, že jsem mohla naživo vidět přednášku Michaela Stolberga, což je jeden z předních historiků pro sociální dějiny medicíny a často ho ve svých publikacích cituji,“ uvádí Bára.

Součástí konference byl i doprovodný program, jako jsou návštěvy muzeí či plavba po okolních fjordech.

„Já jsem přednášela v panelu s názvem Medicine and Imperial Crises: A Comparative Approach, což byl panel, který vedla moje školitelka z druhé domovské univerzity v rámci mého Joint Degree studia na Universidad Autonóma de Madrid  – Darina Martykánová," dodává Bára.

Na konferenci se potkala i s kolegyněmi z  Univerzity Karlovy a Turecka. Všechny se osobně znají právě z konference z Pardubic, kterou pořádali v rámci GAČR projektu spolu s Vladanem Hanulíkem. Tomu říkáme užitečné propojování kontaktů. 

Její příspěvek se věnoval tématu nacionalismu a patriotismu českých lékařů a měl název Patriotic Gentleman: Czech Physicians from the Empire to the Republic (1880s-1940s) a vycházel z analýzy editovaných lékařských pamětí a vzpomínek, které jsou jedním z pramenů Bářiny dizertace. 

Tradiční adapatační kurz pro nové studentky a studenty angličtiny je už minulostí. 

Pětatřicet prváků si užilo tři dny ve Štířím dole na Vysočině. Program byl složený jak ze seznamovacích aktivit, tak i z „ochutnávek“ předmětů, které budou studenti studovat. Nechyběla dokonce ani noční hra. 

A jaká je zpětná vazba od účastníků kurzu? 

• „Jsem ráda, že jsem jela – byl tady takový správný počet lidí na socializaci – není jich příliš, takže je možné se bavit s každým. Také je pěkné potkat se poprvé s učiteli mimo školu.“
• „Dostala jsem, co jsem očekávala; byla jsem seznámena s předměty a učiteli. A noční hra byla skvělá.
• „Hezký program, příjemný kolektiv – účel adapťáku splněn.“

Díky všem organizátorům a šestici studentů, kteří nové prváky přijali mezi sebe!

Jak se asi cítí osamělá matka dospívajícího syna, který se po nehodě nachází roky ve vegetativním stavu? Co si asi říkali rodiče Jeníčka a Mařenky v noci předtím, než odvedli své děti do lesa? Co prožívá člověk, když ho opustí partner? 

Jaké to je, když bojujete s nepopsatelnou tajemnou nákazou, která vás vyřadí ze společnosti? Co se honí hlavou alkoholikovi, který způsobil dopravní nehodu a převrátil druhému člověku život vzhůru nohama? A jaké to musí být, když se vrátíte domů z práce a najdete v bytě neznámou mrtvolu? Kde jsou hranice lidského vědomí? Co se můžete dočíst v nevyžádané poště? Je lidská tolerance opravdu upřímná, nebo je to spíš zbabělost, která se schovává za požadavek korektnosti? Jak na podvodníka, který zneužije vaší dobromyslnosti? A je vůbec možné omládnout?

Odpovědi na tyto otázky anebo alespoň podněty k zamyšlení nad nimi najdete v knize povídek Z mlhy života, které přeložily studentky a student studijního programu Německý jazyk pro odbornou praxi Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. 

Kniha s ilustracemi Marcely Jaklové vyšla v nakladatelství Pavel Mervart. Autorský tým ve složení Jana Hegedüschová, Natalie Vaitová, Jana Polochová, Martin Palmieri, Karolina Jana Machačová, Monika Salavcová, Kateřina Fialová, Jana Nunvářová a Lucie Hánová vedla Helena Jaklová, která je jeho součástí a povídkový soubor edičně připravila.

Kniha povídek Z mlhy života obsahuje jedenáct překladů povídek Clemense Meyera a Clemense J. Setze. Oba prozaikové reprezentují současnou německou a rakouskou literární tvorbu a jsou mnohdy díky neotřelému pohledu na skutečnost označováni za kontroverzní. Společným jmenovatelem hlavních postav povídek je intenzivní vnímání vlastního já a jeho konfrontace s vnějším světem. Povídky tematicky odrážejí současný stav mezilidských vztahů, společnosti a tápání jedince ve vnitřním i vnějším světě. Hrdinové povídek jsou vykresleni jako věční a neúnavní hledači, jejichž konfrontace dospívají do neočekávaných a originálních situací se surrealistickým nádechem. V okamžicích osobních krizí jako by se snažili vykročit z mlhy života do opravdového žití. Výsledkem jejich odhodlání jsou však díky tlakům zvnějšku i vlastní slabosti většinou jen jakási polovičatá řešení.

Příjemné chvíle nad knihou přejí pardubičtí germanisté.

Maďarský román Lászla Szilasiho Třetí most vychází v překladu Marty Pató z Katedry literární kultury a slavistiky FF UPCE.

Řada pedagogů působících na Fakultě filozofické UPCE se věnuje překládání. Také díky těmto překladům mají čtenáři možnost seznámit se s nejlepší literární produkcí jazykových oblastí, které jsou jinak málo dostupné. Jednou z takových oblastí je maďarština.

Působíte na Katedře literární kultury, jak jste se dostala k překládání z maďarštiny? 
Po absolvování bohemistiky na FF UK jsem nastoupila jako lektorka češtiny na Institut Slavistiky filozofické fakulty v maďarském Szegedu, zároveň jsem tam i studovala, překládat jsem začala téměř okamžitě, samozřejmě do šuplíku, k publikaci drobných překladů byla ještě dlouhá cesta. 

Nyní vychází ve vašem překladu román Třetí most. Proč právě tahle volba? 

Překladová literatura nabízí jedinečnou příležitost dozvědět se něco o světě druhých. Hledala jsem pro překlad knihu a perspektivu, která českého čtenáře provede světem, který je sice dokonale zakotven v maďarském myšlení a cítění, která se ale nebude číst z perspektivy jinakosti, ale naopak bude pracovat s empatií českého čtenáře, knížku, v níž se i český čtenář bude cítit jako doma. 

Profesně se věnujete literární historii a hungaristice, považujete tedy překládání za součást vaší odborné práce? 

Samozřejmě, překladatel, stejně jako redaktor, je nedílnou součástí literárního provozu. Naše historicko-literární studia jsou zaměřená právě na literární kulturu. Považuji za správné, možná i nutné, abychom, chceme-li vyučovat, zároveň i tvořili. Jinak nám studenti taky nemusí věřit. Co se týče samotného překládání, není jedno, jakou knížku člověk překládá, zvláště pokud se jedná o jazyk, překlady z nějž vycházejí poměrně málo. Určitý rozhled a teoretická znalost prostředí je tedy jistě dobrou překladatelovou pomůckou. Na katedře se snažíme pěstovat ve studentech dovednost literaturu hloubkově číst, interpretovat a tvořit, překladatel nedělá nic jiného. Dobrá literatura má mimořádnou schopnost zachytit člověka ve své křehkosti a zároveň celistvě, v krásné literatuře čtenáři zůstává výpověď vždycky trochu skrytá, čtenář si ji odhaluje postupně, každý jiným tempem, jinými prostředky a uplatňuje empatii, fantazii a emoce, tedy stránky, bez nichž se žádný člověk ani společnost neobejde. Zejména má ale krásná literatura dar totálně pohltit svého čtenáře, takže dojem a zážitek se v něm skládá v komplexní, celistvé sdělení. Myslím, že krásná literatura není nahraditelná publicistickými informačními zprávami, ba ani dílčími vědeckými studiemi, které jsou jistě potřebné, ale nestačí k tomu, abychom se něco dozvěděli o našem světě. 

Nejširší prostor věnuje autor románu Třetí most světu bezdomovců. Myslíte, že právě téma bezdomovectví může českého čtenáře zaujmout? 

Během překládání jsem si uvědomila, že překládat autora tak chytrého a důmyslného není zase až tak jednoduché, nakonec ale právě nedějové, meditativní, lyrické pasáže byly tím, čeho jsem si při překládání užila nejvíce a čím by knížka mohla asi, doufám, zvláště potěšit. Téma bezdomovectví je obecné, s bezdomovectvím se setkal každý z nás. Myslím, že je dobré, když se člověk alespoň zamyslí, třeba i prostřednictvím téhle knížky, která ho do života na ulici pořádně namočí, do jaké míry jsme, nebo chceme být, hluší a slepí, nejen vůči takovému jednomu bezdomovci.   

Román vyšel v květnu 2023 v ostravském nakladatelství Protimluv.

László Szilasi 
je literární teoretik, esejista a docent maďarské literatury na univerzitě v Segedíně. Napsal řadu literárněkritických knih, studií a esejů. Beletrii se věnuje v posledním dvacetiletí, je držitelem řady domácích literárních cen.

Marta Pató  
je odborná asistentka na Katedře literární kultury a slavistiky Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. Vzdělání získala v Praze (Mgr. Bohemistika FF UK, Mgr. Hungaristika FF UK) a v Brně (Ph.D. Teorie areálových studií FF MU). Deset let působila na Univerzitě v Szegedu jako lektorka češtiny. Odborně se věnuje české recepci maďarské literatury (Péter Esterházy, Péter Nádas, Sándor Márai). Je spoluautorkou dvousvazkového dvojjazyčného Soupisu hungarik v LA PNP (Budapest, 2018). Příležitostně se věnuje literární publicistice a překladům z maďarštiny (Ferenc Barnás, Zsuzsa Rakovszky, Zsuzsa Takács, Erzsébet Juhász, László Szilasi, Attila Bartis ad.).

Foto: Tomáš Morvay