Historička Šárka Caitlín Rábová z Fakulty filozofické získala ocenění za výzkum dějinného vlivu tuberkulózy na společnost. Cenu Zdeňka Horského za rok 2017, udělenou za nejlepší magisterské, rigorózní i dizertační práce s tematikou dějin věd, techniky a vzdělanosti z let 2016-2017, si tento týden převzala v Praze.

V České republice dosud nikdo odborně a komplexně nezmapoval téma, kterému se nynější doktorandka Univerzity Pardubice věnuje. Se svou diplomovou prací „Kulturní reflexe tuberkulózy v českých zemích 1800–1945“ už loni studentka vyhrála soutěž Nakladatelství Academia. Letos v dubnu vyšla knižně jako její první vědecká monografie.

„Snažila jsem se poskytnout plastický pohled na tuberkulózu. Naprostý základ pro mě představovala dobová lékařská literatura, se kterou pro mě jako pro historika nebylo úplně jednoduché pracovat. Dále jsem používala prameny pocházející z fondu Masarykovy ligy proti tuberkulóze, Hamzovy dětské léčebny a studovala jsem dobovou krásnou literaturu a ego-dokumenty, především korespondenci Jiřího Wolkera,“ uvedla Mgr. Šárka Caitlín Rábová.

„Šárka během dvou let magisterského studia vytvořila ucelenou výpověď o dějinách vlivu jedné nemoci na společnost. Její práce přináší i vhled do toho, jak tuberkulózu prožívali reální lidé, kteří jí trpěli, jak byla vnímána veřejností. A také, co nakonec vedlo k omezování šíření nemocí, což byly kromě úprav podmínek na pracovištích, omezení prašnosti ve stolárnách i divadelní hry pro děti, v nichž účinkovaly zrádné bakterie,“ říká vedoucí diplomové práce oceněné studentky Mgr. Vladan Hanulík, Ph.D., z Ústavu historických věd Fakulty filozofické naší univerzity.

Tuberkulóza byla mezi lety 1850-1950 velkým strašákem v českých zemích. Nemoci, která byla důsledkem rychlé modernizace společnosti, se nebylo možné bránit prevencí, jako například u viru HIV. Tuberkulózu, nemoc stísněných prostor, nedostatku a sociální i ekonomické nerovnosti společnosti eliminoval až vznik tzv. welfare state, sociálního státu sdíleného blahobytu, který stojí na solidárním přerozdělování.

Poslechněte si rozhovor s historičkou

Vážení a milí studenti, kolegové a příznivci Univerzity Pardubice,

chtěl bych Vám v čase adventním popřát klid a do nastávajících svátečních dní pak tu pravou vánoční atmosféru s Vašimi nejbližšími. 

Neměli bychom zapomínat na ty, kteří mohou potřebovat naši pomoc, laskavost a sounáležitost.

Do nadcházejícího roku 2019 nám všem přeji pevné zdraví a vyrovnanost mysli.
Přál bych si, abychom společně uměli vytvářet příjemné pracovní prostředí a pečovat o slušnost, férovost a kolegialitu. 

Váš rektor
prof. Ing. Jiří Málek, DrSc.

Rádi bychom vás pozvali na 5. vzájemné utkání Univerzity Pardubice a Univerzity Hradec Králové v hokeji.

Derby při stavu 1:3 letos hostí Pardubice. Úvodní vhazování provedou zástupci obou univerzit. „Univerzitní sport je důležitou součástí akademického života. Derby naše vztahy se sousední univerzitou nerozděluje, ale naopak spojuje,“ říká rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek.

KDE: ČSOB Pojišťovna ARENA Pardubice

KDY:

• 17.00 hodin: otevření ČSOB Pojišťovna ARENY
• 18.00 hodin: začátek utkání Univerzita Pardubice – Univerzita Hradec Králové
• 21.00 hodin: začátek afterpárty v Hobé Music Hall
• po skončení afterpárty budou připraveny svozy do Hradce Králové

Součástí akce bude také Afterparty – od 21.00 hodin v Hobé Music Hall (po skončení svozy do Hradce Králové).

Ceny vstupenek:

Utkání: 100 korun / 80 korun pro studenty,
Afterparty: 100 korun / 100 korun pro studenty,
Balíček (utkání a afterparty): 170 korun / 150 korun pro studenty

Bližší informace o vzájemném derby:

• https://derbyuniverzit.cz/
• https://www.upce.cz/hokejove-derby-upa-uhk-2018
• facebooková událost

V úterý 4. prosince se na Katedře anglistiky a amerikanistiky uskutečnilo již 9. setkání Didaktického klubu. Toto neformální setkání současných studentů (zejména oborů Anglický jazyk - Specializace v pedagogice a Učitelství anglického jazyka), našich absolventů i učitelů z praxe a případných dalších zájemců z řad široké veřejnosti pořádáme již od roku 2014, a to vždy dvakrát za rok. V minulých letech jsme se zabývali například tématy: Výslovnost – Popelka ve výuce angličtiny, Jak pracovat se žáky se specifickými poruchami učení ve výuce anglického jazyka, Česká škola a žáci očima učitelů–rodilých mluvčích a studentů ze zahraničí či Domácí úkoly. V rámci jednoho setkání jsme se vzájemně inspirovali výměnou oblíbených a dobře fungujících aktivit pro výuku angličtiny a v dalším ze setkání jsme si vyslechli zážitky našeho absolventa, který působil jako učitel v Indonésii na ostrově Lombok.

Tentokrát jsme vybrali téma „Na emoce ve škole není čas!?“ s podtitulem … „Vliv klimatu třídy, emocí a sociálních vztahů na kvalitu učení“.  Setkání vedla prof. PhDr. Vladimíra Spilková, CSc., kandidátka na Cenu Milady Paulové pro rok 2018 za celoživotní přínos oblasti věd o vzdělávání a výchově. Na podnětné diskusi se ve 13. patře budovy EA opět podílela rozmanitá paleta účastníků. Prezentované názory se týkaly zejména vlivu sociálního klimatu školy a třídy na výsledky žáků, bezpečného a otevřeného prostředí pro učení, bio-psycho-sociálních potřeb žáků i učitelů, vlivu dlouhodobého stresu na prožívání a zdraví člověka, a prostor byl věnován i sdílení vlastních zkušeností a zážitků.  Z reakcí zúčastněných bylo zřejmé, že setkání bylo v mnohém inspirující jak pro budoucí učitele angličtiny, tak ale také již pro zkušené učitele z různých typů a stupňů škol.

Již nyní se těšíme na jubilejní 10. setkání Didaktického klubu na jaře 2019, jehož tématem bude motivace v povolání učitele, kde a jak ji získávat a neztrácet.

Historik Vítězslav Prchal působí na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice. Specializuje se na dějiny vojenství a šlechty v období raného novověku. Jeho poslední kniha se zařadila k excelentním výsledkům vědy. V rozhovoru jsme si povídali nejen o knize, ale také o zbraních či pardubických zámeckých valech, které jsou evropským unikátem.

Kniha Společenstvo hrdinů: Válka a reprezentační strategie českomoravské aristokracie 1550–1750 se zařadila k excelentním výsledkům na poli historie. O čem v ní píšete?

Ve své knize jsem chtěl popsat, jak důležitá byla pro reprezentaci šlechty role válečníka, aniž by ve skutečnosti musely tyto elity fakticky bojovat. Na konci středověku se významně změnily podmínky zapojení aristokracie do skutečného boje, řada šlechticů nechtěla pozvednout meč, přitom válečná sebeprezentace pro ně byla stále nesmírně důležitá.

Téměř pro každý šlechtický rod a pro sociální identitu jeho členů bylo důležité „hrát si na vojáky“, protože jejich prestiž a společenská výjimečnost stály na hrdinství a válečné glorii. Jinými slovy – sledoval jsem symbolické prostředky, kterými se jednotlivé rody vojensky prezentovaly, i když daní „urozenci“ aktuálně vůbec nebojovali a realizovali se raději v jiných kariérních modelech v civilní sféře, například ve službě u dvora, v zemských úřadech nebo v církvi.

Na jakém konkrétním materiálu jste tuto hypotézu dokazoval?

Prvním objektem mého zkoumání se staly zámecké zbrojnice. Popsal jsem, k jaké proměně došlo během sledovaných dvou století v jejich skladbě a také ve způsobu jejich prezentace v rámci šlechtických sídel. Zbrojnice už nebyly pouhým skladem zbraní, které byly ihned připraveny k boji, ale vznikaly pozoruhodné umělecké sbírky, jejichž vystavování začalo mít muzeální až galerijní charakter. Šlechta se v reprezentativních prostorách svých sídel chlubila puškami vyrobenými na zakázku od nejpřednějších puškařů Evropy nebo zbraněmi, jejichž původ byl velmi vzácný, například se jednalo o dary od významných osobností. Zároveň však takové kolekce odkazovaly k jejich původní militární funkci.

Druhou cestou byla analýza ikonografické výzdoby zámeckých sídel. Z obrazového ztvárnění vojenské minulosti lze vyčíst, jakým způsobem akcentovala aristokracie v dějinách rodu a svých předků militární prvky, jak ukazovala na válečné ctnosti šlechty jako sociálního stavu.

Byla to vše jen hra a iluze…

Svým způsobem ano. Raný novověk je do značné míry postavený na iluzivní hře, kterou tehdejší společnost inscenovala, zkrátka jste byli tím, za co vás okolí považovalo. Lidé si museli stále myslet, že jejich elity jsou aktivními bojovníky, že jsou hrdiny – tedy společenstvem hrdinů.

Měli Pernštejnové také svou legendu? Jak vypadala zbrojnice na pardubickém zámku? A jakou funkci plnily valy? Rozhovor v plném znění čtěte v e-Zpravodaji.

Předvánoční shon se nevyhne nikomu. Univerzita Pardubice se rozhodla tento čas zpříjemnit všem zaměstnancům, studentům i dalším zájemcům a připravila letos před Vánoci hned několik akcí, které mají navíc charitativní podtext. Přijďte se s námi vánočně naladit a pomoci dobré věci.

Ve čtvrtek 29. listopadu budou studenti a zaměstnanci univerzity vyrábět adventní věnce. Ještě v ten den a také v pátek 30. listopadu budou ke koupi v univerzitní aule. Výtěžek z prodeje věnců poputuje na domácí hospicovou péči Oblastní charity Pardubice. Loni, kdy se tato akce konala poprvé, se podařilo prodat 73 věnců a vybrat téměř 20 tisíc korun.

Více informací k letošní akci, včetně prodejní doby najdete na www.upce.cz/vence.

Ve středu 5. prosince v 17 hodin poprvé rozsvítíme univerzitní vánoční strom. Každý může přijít na kus řeči s rektorem, ochutnat cukroví a dát si svařák.  Rotaract Club Pardubice z.s., který bude horký nápoj nabízet pak celý výtěžek z jeho prodeje předá na vybrané charitativní projekty v rámci Pardubického kraje. K naladění vánoční atmosféry přispěje už od půl páté svou hrou na kytaru, housle a zpěvem Pianosa, koledy si pak můžete zazpívat s Vysokoškolským uměleckým souborem Pardubice. Vánoční strom najdete mezi univerzitní knihovnou a pavilonem D kolejí v kampusu.

Více informací najdete na www.upce.cz/rozsvicenistromu

V pátek 23. listopadu se konal tradiční vánoční jarmark pro Dobrého anděla na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice, který se poprvé uskutečnil v roce 2016. Výtěžek z něj půjde prostřednictvím projektu „Dobrý anděl“ na podporu rodinám, které se dostaly vinou vážného onemocnění do tíživé finanční situace. Prodejem drobných rukodělných výrobků a dobrot z dílny zaměstnanců fakulty se podařilo vybrat 11 311 korun. Stále můžete tuto částku navýšit a koupit si některý ze zbylých výrobků. Prodej pokračuje až do pátku 14. 12. 2018.

Více informací najdete na našem webu.

8. a 9. listopadu 2018 hostila Univerzita Pardubice 14. ročník mezinárodní konference In & Outside the Frame, kterou tradičně pořádá Katedra anglistiky a amerikanistiky. Moderní prostory Filozofické fakulty v budově EB poskytly zázemí pro diskuze badatelů a akademiků, kteří zkoumají anglofonní prostředí z pohledu literární vědy, kulturních studií, lingvistiky a didaktiky. Multidisciplinární charakter konference předznamenala úvodní přednáška, v níž Nora Hämäläinenová, členka Centra pro etiku a docentka Helsinské univerzity, konfrontovala se současnými filosofickými měřítky morálky a etiky významného tudorovského státníka Thomase Cromwella, jehož osobnost pro fikční svět oživily romány britské autorky Hillary Mantelové. Také v následujících tematických sekcích se příspěvky pohybovaly napříč epochami i kontinenty. V oblasti literárních a kulturních studií se prezentující vydali z raně novověké Anglie přes současné Řecko a arabsko-americkou literární komunitu až do postapokalyptického a posthumanistického bezčasí, lingvisté a didaktikové zkoumali roli angličtiny jako komunikačního nástroje v rukou nerodilých mluvčích. Nedílnou součástí konference byla pak sekce vyhrazená pro mladé začínající vědce z doktorských studijních programů. Účastníci konference mají možnost publikovat výsledky svých výzkumů v recenzovaném periodiku Katedry anglistiky a amerikanistiky American and British Studies Annual a stejně jako další zájemci o sdílení vědeckých výstupů jsou již teď srdečně zváni na půlkulatý, 15. ročník konference plánovaný na rok 2020.

za Katedru anglistiky a amerikanistiky Eva Nováková

Martin Samson absolvoval na Univerzitě Pardubice studijní obor Kulturní dějiny a nyní působí jako historik v Muzeu města Brna. Vysoká škola mu podle jeho slov dala více než jen vzdělání. A to například způsob historického myšlení, setkání s celou řadou zajímavých kantorů a také studentů z jiných oborů. S některými je v kontaktu dodnes.

Jak vzpomínáte na studentská léta v Pardubicích?

S nostalgií a pocitem, že to bylo jedno z nejlepších období života. Nejvíce vzpomínám na kolejní život a setkávání s kolegy z ostatních oborů u vodní dýmky, čaje či piva. Bavili jsme se o různých tématech a každý téma viděl ze své perspektivy a perspektivy oboru, který studoval. Kamarádil jsem se jako historik s religionisty, antropology, sociology a musím říci, že naše debaty byly inspirativní. Rád také vzpomínám na mé tehdejší pedagogy, na docenta Jiránka a jeho suchý anglický humor, na docenta Kubeše a jeho strhující přednášky z novověku, na docentku Mackovou a její stavovský přístup k historickým vědám a také na to, že i v předmětu archivnictví dokázala dělat zajímavé přednášky a samozřejmě mnohé další.

Připravila vás Univerzita Pardubice na pracovní život?

Určitě, vlastně mě ovlivnila více než další univerzity, kde jsem studoval. Dala mi způsob historického myšlení, který jde hlouběji do dějin každodennosti. Ostatně to byl myslím i záměr profesorky Lenderové, jsem za to velmi vděčný.

Co, kromě vědomostí, vám studium přineslo?

Rozhodně kamarády, se kterými se stýkám dodneška a taky poznání „zač je v Pardubicích perník“ z doby, kdy jsem brigádničil v perníkárnách. Dodnes se dívám na perník jinak, s vědomím, že je vykoupen potem, dřinou a krví studentů z Univerzity Pardubice.

Když se řeknou Pardubice. Co se vám vybaví?

Když jsem jel na přijímačky a šel pěšky z vlakového nádraží do Polabin, říkal jsem si, že je to opravdu ocelové město jak z verneovky. Vše se ale změnilo, když jsem město více poznal. Staré město je nádherné, v Tyršových sadech jsme hrávali pétanque, výlety na Kunětickou horu či táboráky u slepých ramen byly výborné. Je třeba zmínit i Divadlo 29, klub Žlutý pes či restauraci U Josefa, kde jsme se rádi občerstvovali a dovzdělávali po večerech.A rozhodně by žádný bývalý student neměl zapomenout na pana Sehnoutka, jenž provozoval potraviny, kterým se neřeklo jinak než „U dědka“. Byl naší záchranou v době hladu i žízně a byl skutečným duchem kolejí.

Co považujete za svůj největší úspěch ve své profesní kariéře?

Na to je pro historika poměrně těžké odpovědět. Každá výstava či publikace je pro mě úspěchem. Byl jsem pyšný na výstavu s názvem „Rok 1968 v Brně očima cenzora“, kterou jsem otevíral 21. srpna letošního roku. Ale skvělé je, když se mi povede někoho přitáhnout k historii a zájmu o ni. Snad to nebude znít jako klišé nebo patos, ale nejvíc mě potěšilo, když se desetiletý kluk, který byl na mé výstavě se školou, vrátil druhého dne a za své kapesné si koupil vstupenku a prošel si výstavu znova a důkladně. 

Co byste poradil studentům Univerzity Pardubice, kteří chtějí uspět ve své profesi?

Aby se nechali inspirovat pedagogy a šli pak vlastní cestou, přemýšleli nad problémy vlastním rozumem a hlavně se snadno nevzdávali.

Věnujete se nyní sám vzdělávání mládeže?

Částečně ano. Ve spojení s lektorským oddělením Muzea města Brna připravujeme ke každé výstavě program pro mládež a studenty. Ve svém soukromém čase občas pořádám malé přednášky pro mládež a nedávno jsem domluvil exkurzi do okresního archivu, ale i tak si říkám, že je to stále málo, bohužel mám více zájmů a aktivit než času, tak se to pokouším vše nějak skloubit.

Martinu Samsonovi je 36 let a pochází z Brněnska.  Na Univerzitě Pardubice vystudoval kulturní dějiny a historii a moderní dějiny na Masarykově univerzitě v Brně. Během svého profesního života působil například v Městském muzeu Rýmařov. Nyní pracuje v Muzeu města Brna.

Univerzita si připomněla Den boje studentů za svobodu a demokracii pestrým celotýdenním programem. Jako jediná instituce v Pardubickém kraji nabídla nejen svým studentům a zaměstnancům, ale také široké veřejnosti, nejrůznější kulturní akce, kterými byly projekce českých filmů, výstavy, koncert, vzpomínkový akt a nechyběl ani tradiční sportovní den.

Univerzita si historické listopadové události připomíná každoročně od roku 1997. Letošní oslavy odstartovalo v pondělí 12. listopadu promítání snímku Jan Palach v univerzitní aule. V rámci Ozvěn Febiofestu, oslav 100 let republiky a 100 let československého filmu, mohli diváci sledovat dvouhodinový příběh studenta, který bojoval proti potlačování svobod a komunistickému režimu. Některé scény z filmu se natáčely v loňském roce také na pardubickém Pernštýnském náměstí.

Čtení Havlovy Vernisáže

V úterý si studenti Fakulty filozofické připravili další čtení u Lavičky Václava Havla. Přesně před třemi lety bylo toto vzpomínkové místo zpřístupněno a za tu dobu se zde uskutečnilo několik oblíbených čtení a besed s osobnostmi z kulturního a společenského života. Tentokrát studenti vybrali hru Vernisáž, pod kterou je podepsaný právě první český porevoluční prezident Václav Havel a kterou improvizovaně přečetlo hned několik „herců“ z řad přihlížejících posluchačů.  

Vyhlášení nejlepších sportovců

Ještě týž den univerzita vyhlásila nejlepší sportovní týmy a sportovce za uplynulý akademický rok. Standarta rektora tak oslavila pomyslné kulatiny, protože šlo již o 60. ročník vyhlášení sportovních výsledků. V celoroční soutěži mezi sportovními týmy jednotlivých fakult univerzity zvítězila letos Fakulta chemicko-technologická, jejíž studenti nasbírali v 11 sportovních disciplínách nejvíce bodů. Do bojů o standartu se zapojilo 948 sportovců. Mezi oceněnými byli i letošní medailisté z Českých akademických her (ČAH) a z Akademického mistrovství ČR.

Projekce první české „boat movie“

Středeční den patřil další projekci v aule Univerzity Pardubice a filmu Do větru. Začínající režisérka Sofie Šustková debutovala s první českou boat movie. Natáčení se odehrávalo z velké části na palubě plachetnice. A v hlavních rolích příběhu tří mladých lidí, kteří tráví léto na lodi, se představili herci Matyáš Řezníček, Jenovéfa Boková a Vladimír Polívka. Pro svůj snímek si tvůrci vybrali generační téma ve smyslu hledání cesty, kam dál plout životem, a odpovědí na otázku, jakou podobu a limity má osobní svoboda.

Příběhy 20. století očima pamětníků

Od čtvrtka je v univerzitním atriu u Lavičky Václava k vidění nová výstava „Příběhy 20. století“ kterou připravila Fakulta filozofická společně se společností Post Bellum. Návštěvníci si mohou připomenout deset nejdůležitějších fenoménů našich moderních dějin a seznámit se s osudy lidí, kteří je zažili doslova na vlastní kůži. Výstavu můžete navštívit až do konce prosince.

Sportovní den i akademický obřad

Hlavní program oslav připadl na pátek 16. listopadu. Ten otevřel Sportovní den, který byl nabitý soutěžemi ve volejbalu, badmintonu, stolním tenise nebo závodu na veslařském trenažéru. V areálu vodních sportů a tenisu na břehu Labe se uskutečnil přespolní běh na 4,2 km. V odpoledních hodinách se v Aule Arnošta z Pardubic konal slavnostní akademický obřad a titul Ph.D. získalo 64 nových doktorů ze šesti fakult univerzity. Představeni byli noví docenti a profesoři a rektor Jiří Málek předal akademikům a studentům několik speciálních cen za jich práci na poli vědy a výzkumu.

100 let Spolku sběratelů a přátel exlibris

V univerzitní galerii se otevřela zbrusu nová výstava, která si připomíná sto let od založení Spolku sběratelů a přátel exlibris. Jeho členy jsou nejen čeští, ale i zahraniční sběratelé a instituce. Tvorbě exlibris se u nás věnovala a věnuje řada grafiků, u kterých exlibris tvořila a tvoří nepominutelnou část jejich díla. Výstava je nejen ukázkou děl z historie českého exlibris dvacátého století a sbírek pardubických sběratelů, chce být zároveň připomínkou stého výročí vzniku republiky. K vidění bude až do 24. ledna.

Oslavy vyvrcholily koncertem filharmonie

Během tradičního vzpomínkového aktu u pamětní desky k 17. listopadu pronesli několik slov rektor univerzity Jiří Málek a zástupce studentské rady Ondřej Dobeš. Nechyběl ani sborový zpěv v podání Vysokoškolského uměleckého souboru Pardubice. Celotýdenní program k oslavám svátku Dne boje studentů za svobodu a demokracii uzavřel slavnostní koncert Komorní Filharmonie Pardubice.

Celý článek naleznete na e-ZPRAVODAJI.

Na Univerzitě Pardubice má rád její dynamiku a schopnost rychle se rozvíjet. A právě o další rozvoj, důraz na excelentní vědu, budování dvojjazyčného prostředí a užší spolupráci fakult se její nový rektor Jiří Málek chce snažit i nadále. Kromě toho si dal ještě další výzvu: aktivněji komunikovat přímo se studenty. Vědeckou práci tak na čas střídá manažerské období.

Profesor Jiří Málek není ve vedení Univerzity Pardubice nováčkem, rektorem byl již v letech 2006–2010, předtím působil jako prorektor pro vědu a tvůrčí činnost. V posledních letech se kromě bádání ve svém oboru fyzikální chemie angažoval i v organizacích pro hodnocení vědy. A o její rostoucí kvalitu se chce postarat i na nynějším působišti. „Věda nezná hranice a je tedy nezbytné vést studenty a mladé kolegy k soutěžení na mezinárodní scéně. Je velmi důležité publikovat v mezinárodním měřítku, aktivně se účastnit významných vědeckých kongresů a usilovat o mezinárodní spolupráci s renomovanými světovými pracovišti,“ popisuje, na co se chce nyní zaměřit.

Po osmi letech se vracíte zpět do čela Univerzity Pardubice. Změnilo se toho hodně?
Je to poměrně dlouhá doba, za kterou došlo k řadě významných změn. Univerzitní prostředí je sice poměrně konzervativní, ale vnější svět se rychle mění. Proto i problémy a výzvy budou jiné než v mém minulém rektorském období. Zde mám na mysli především nový systém hodnocení a financování výzkumu, ale také větší důraz na sebehodnocení v oblasti vzdělávacích činností.

Jaké máte na příští čtyři roky s univerzitou plány?
V nadcházejícím funkčním období bych se chtěl soustředit na tři hlavní oblasti: Ve vzdělávací činnosti bude mojí hlavní prioritou zvyšování kvality studia a prohlubování spolupráce mezi fakultami. S tím úzce souvisí institucionální akreditace a od ní odvislá možnost operativněji vytvářet a upravovat studijní programy tak, aby se nám podařilo získávat kvalitní zájemce o studium, a to nejen v ČR, ale i v zahraničí. Získali jsme institucionální akreditaci ve všech šesti oblastech Doprava, Ekonomické obory, Historické vědy, Chemie, Informatika, Zdravotnické obory, která by nám měla umožnit takzvanou vnitřní akreditaci oborů.

Druhou prioritou je kvalitní vědecká a další tvůrčí činnost akademických pracovníků a studentů. Rádi bychom si udrželi vedoucí postavení v některých vědních oborech, které na univerzitě pěstujeme, například chemické vědy, a výraznějším způsobem rozšířili naši vědeckou činnost v dalších oborech, a to především v návaznosti na institucionální akreditaci. Kritéria jsou zde jasná. Jde především o pěstování kvalitní vědy, což souvisí také s řešením významných grantových projektů vedoucích k mezinárodně uznávaným a objektivně měřitelným vědeckým výsledkům.

S oběma prioritami úzce souvisí priorita třetí a tou je cílené budování dvojjazyčného prostředí na univerzitě a aktivita v oblasti mezinárodních vztahů ve vědě a vzdělávání. Zde nejde pouze o komunikační dovednosti akademických pracovníků a zázemí pro naši mezinárodní komunitu na univerzitě, ale samozřejmě také o kultivaci celého univerzitního prostředí včetně podpůrných služeb v oblasti studia, ubytování a stravování, ale také například volnočasových aktivit.

Již při volbě jste deklaroval a nyní zopakoval, že se zaměříte na zvyšování kvality studia a prohlubování mezifakultní spolupráce v oblasti vzdělávání. Jak toho chcete docílit?
Domnívám se, že ve vzdělávací oblasti lze spolupráci fakult a dalších univerzitních součástí prohloubit například v souvislosti s institucionální akreditací, tedy aktivní spoluprací útvarů napříč univerzitou při zajišťování studijních programů a jejich specializací. V oblasti badatelské činnosti je to trochu obtížnější, ale i tady lze systematicky budovat mezifakultní spolupráci. Zde bych rád akcentoval trochu jiný přístup k prezentaci výsledků. Podobně jako v ostatních vyspělých zemích bude čím dál tím větší důraz kladen nejen na vlastní vědeckou činnost, ale i na komunikaci s veřejností. Úspěch i hodnocení výzkumné činnosti budou více závislé také na relevanci pro společnost i na způsobu její prezentace. Současně však je třeba definovat pravidla hodnocení publikačního výkonu na základě jasně měřitelných dat. Obsah a forma sdělení musí být v rovnováze. K podobnému vývoji došlo například ve Velké Británii v souvislosti se zavedením systému hodnocení výsledků Research Excellence Framework.

Univerzita získala institucionální akreditaci. Co dalšího podle vás univerzitě přinese?
Předpokládám, že přinese těsnější spolupráci fakult, ale hlavně operativnější postup při vytváření a zavádění nových studijních programů, které budu atraktivnější pro studenty.
 

Celý článek naleznete na e-ZPRAVODAJI.

prof. Ing. Jiří Málek, DrSc. (*1959)

• vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích a v roce 1986 obhájil disertační práci
• působil jako vědecký pracovník na Katedře anorganické chemie a ve Společné laboratoři chemie pevných látek původní VŠCHT Pardubice a ČSAV
• od roku 1990 se podílel na výuce pro posluchače specializace na katedře anorganické technologie
• v roce 2002 byl jmenován profesorem pro obor fyzikální chemie
• bádá i učí na Katedře fyzikální chemie Fakulty chemicko-technologické, kde se podílí na výuce ve specializaci a vedení diplomových a disertačních prací, od roku 2015 do letošního roku působil též ve funkci vedoucího katedry
• ve své vědecké práci se věnuje zejména studiu kinetických jevů v podchlazených sklotvorných systémech a strukturním relaxacím nekrystalických materiálů
• na katedře vede výzkumnou skupinu, jejímž cílem je popis komplexních procesů, jakými jsou nukleačně-růstové děje nebo strukturní relaxace. Lepší porozumění těmto jevům má velký význam v řadě dosti odlehlých oblastí jako například ve vývoji nových materiálů pro optoelektroniku a paměťová média, v dlouhodobém předpovídání mechanických vlastností polymerů, případně též stability lékových forem
• několik let strávil na univerzitách ve Španělsku (Universidad Hispalense v Seville, Universitat Politécnica de Catalunya v Barceloně) a ve španělském vědeckém institutu materiálových věd a v National Institute for Materials Science v japonské Cukubě, s nimiž dlouhá léta aktivně vědecky spolupracuje a kde jeho studenti získávají v rámci stáží cenné vědecké a zahraniční zkušenosti, působil jako řešitel a spoluřešitel několika výzkumných projektů
• je autorem 194 publikací v mezinárodních odborných časopisech, je členem několika zahraničních odborných společností, vědeckých rad, oborových rad pro doktorský studijní program Fyzikální chemie a Anorganické technologie. Pracuje také jako recenzent pro několik zahraničních odborných časopisů
• v posledních letech se významně angažoval na celostátní úrovni v oblasti hodnocení vědeckých výkonů výzkumných organizací: V letech 2008–2015 jako člen a později jako místopředseda Rady pro výzkum vývoj a inovace a jako předseda Komise pro hodnocení výsledků výzkumných organizací a ukončených programů
• s manželkou Naďou žije v domku v historickém centru Pardubic; mají 2 dcery a dvě vnoučata
• ve volném čase se věnuje četbě, fotografování a cestování, které prohloubily právě jeho dlouhodobé odborné pobyty v zahraničí. Na rozdíl od mnohých cestovatelů a fotografů se rád vrací na známá místa: Říká, že teprve opakovaná návštěva totiž umožní člověku vidět věci, které jsou obvykle skryty pod povrchem, i více pochopit místní mentalitu a zvyklosti. K porozumění odlišné kultury je dobré alespoň trochu rozumět jazyku, ochutnat typická jídla a okusit každodenní život

Rozhovor byl převzat z redakce magazínu Universitas.