Před pěti sty lety, 8. dubna 1521, zemřel renesanční muž Vilém II. z Pernštejna. Po čtyři generace udržovali jeho potomci status jednoho z nejvýznamnějších rodů Evropy. Pernštejnové byli vzdělaní, měli vliv na dobové umění i módu a ve dvorské politice byly „Pernštejnky“ vyhledávanými nevěstami. Premiéru poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.

Pořad je možné přehrát do 18. 5. 2021.

Ekonomická strategie a následné bohatství Viléma II. z Pernštejna utvrdilo význam rodu v Českých zemích. Jeho děti a především vnuci zářili na společenském řebříčku doby. V době raného novověku nechali vybudovat rozsáhlou síť rybníků i řadu vynikajících staveb, jimž vévodí renesanční zámek pardubický i litomyšlský. Pernštejnská příbuzenská síť se na počátku 17. století rozprostírala od Madridu, přes Neapol, Milán až do Prahy.

„Tvá noblesa září tolika ctnostmi“

Prostředí dvora Marie Habsburské (Španělské), kde dcery Pernštejnů pobývaly, ovlivnilo znalost jazyků, vedle znalostí španělštiny zahrnovala také češtinu, němčinu, latinu a italštinu. O úctě a vážnosti, již se pernštejnské ženy těšily u svých současníků, nejvíce vypovídá jejich korespondence. Nechyběli mezi nimi králové, papežové a mocná knížata, slavní teologové, umělci a učenci.

V pořadu hovoří historici František Šebek, Petr Vorel, Pavel Marek. Připravila Jana Davidová-Kracíková. Vyprávění doplní drobné dialogy a dopisy historických postav.

Článek byl převzat z Českého rozhlasu Vltava.

autor: Jana Davidová-Kracíková | foto: doc. Mgr. Pavel Marek, Ph.D.

Český rozhlas Vltava

Rektoři žádají vládu, aby co nejdřív zajistila brzký návrat studentů na prezenční výuku. Trvají na alespoň částečné obnově praktické a kontaktní výuky na vysokých školách. Shodli se na tom dnes na jednání Pléna České konference rektorů (ČKR) na Univerzitě Pardubice.

Zejména studenti posledních ročníků vysokých škol by podle rektorů měli mít možnost dokončit studium ve standardní době a kvalitě. Chtějí, aby výuka začala nejpozději od 26. dubna. Rektoři se shodují, že na vysokoškolských pracovištích, na nichž v omezeném režimu probíhá výuka, jsou zaměstnanci i studenti již dlouhodobě testováni a situace je z epidemického hlediska zcela pod kontrolou.

Vedení vysokých škol také apeluje na Vládu ČR, aby co nejvíce urychlila očkovací proces, protože pedagogové vysokých škol žádný termín nemají. Zaměstnanci vysokých škol přitom byli v rámci plánu očkování zařazeni jako jedna z posledních prioritních skupin. Bez proočkovaných akademických a neakademických pracovníků bude pro vysoké školy obtížné zajistit přijímací řízení pro akademický rok 2021/2022 i státní závěrečné zkoušky

"Očkování musí být svěřené způsobilému personálu, to znamená zdravotnickému. Jsme schopni vytvořit seznamy, pomoci s logistikou, ale nemůžeme nahradit lékaře," řekl místopředseda ČKR rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

Česká konference rektorů připomněla, že vysoké školy zajišťují výuku více než 300 000 studentů. Vybrané vysoké školy jsou připraveny stát se pilotním místem pro testování PCR testy a kvalitními antigenními testy.

We warmly invite you to the "Wellbeing, Harm, and Religion", the fifth year of the international doctoral (and master's) conference in religious studies held in Brno, Czech Republic.

Facebook event page

You can look forward to the following keynote speakers:

• Michal Pagis, with the lecture “Re-enchanting therapy”
• Andrea de Antoni, with the lecture “Spirits in the Material World: An Anthropology of Religious Healing, Affective Affordances and Affective Technologies”
• Radek Kundt, with the lecture “Effects of extreme ritual on physiological and psychological health”

The deadline for submitting active participation applications is April 30; we accept applications for passive participation until August 15. You can apply via our website https://religionistika.phil.muni.cz/WHeRE2021.

For a more detailed abstract, look at call for papers.

Některá muzea se k webovým výstavám uchýlila z nouze a on-line expozice tak trochu roubují. Takové Východočeské muzeum v Pardubicích ale přichází s výstavou dělanou speciálně pro web. Představuje v ní kosmetické produkty ze svých sbírek.

„Obaly od kosmetiky jsou velmi drobné. Jde o předměty, které by ve vitrínách třeba i zanikly. Webová výstava jim umožňuje vyniknout v celé kráse. Jsou to věci z pozůstalostí anebo darované,“ říká kurátorka Daniela Hynková.

Hlavně dobře vypadat

Prodat kosmetiku bylo samozřejmě vždy cílem všech tvůrců a prodejců. „Proto se to muselo zabalit do nějaké hezké krabičky, klidně i s nějakou hezkou reklamou a sloganem.“

Klikne podle Hynkové na tuhle výstavu vůbec nějaký muž? „Vybírali jsme takové ikonické produkty spíš pro ženy. Máme tam třeba ale i dobový text mířený na pány o tom, jak mají vybrat parfém pro svou ženu. Muži by se tedy taky mohli inspirovat.“

Oslovují celé generace

Jádro nové on-line výstavy tvoří samotné obaly od kosmetických produktů. Některé upadly v zapomnění, jiné se ale na pultech drogerií a parfumérií prodávají dodnes. Třeba žluto-bílý motiv labutěnek dokázal zaujmout ženy ve 30. letech minulého století stejně dobře jako zákaznice dneška.

Kosmetika taky pomáhala od problémů s kůží. „Sirná mast z lékárny doktora Richtera měla odstraňovat nečistoty a svrab z kůže. Produkt pochází z první třetiny 20. století. Dnes je nepředstavitelná už jenom potřeba něčeho podobného,“ všímá si kurátorka.

A ještě jedno historické srovnání. Fotografie z roku 1974 nahlíží přímo pod ruce odborné pracovnice v provozovně kosmetických služeb na třídě Míru. Lidé se můžou podívat na vybavení provozovny skoro padesát let nazpátek.

Rozhovor byl převzat z Českého rozhlasu Pardubice.

autor: Jakub Malý | foto: Východočeské muzeum v Pardubicích

Český rozhlas Pardubice

Nouzový stav sice 11. dubna skončil, ale vzhledem k trvajícím vládním opatřením v boji proti pandemii koronaviru vydává děkan FF toto opatření.

Výuka

Výuka bude nadále probíhat distančně a on-line (nestanoví-li v budoucnu děkan jinak – v souladu s případným výrazným zlepšením epidemické situace a uvolněním vládních opatření).

Výuka v distanční formě je povinná jak pro akademické pracovníky, tak pro studenty, a vztahují se na ni odst. 2–4 Opatření děkana č. 1/2021.

Zaměstnanci

Zaměstnancům se nadále doporučuje maximálně využívat práci z domova, pokud ji mohou vzhledem k charakteru práce a provozním podmínkám vykonávat v místě bydliště.

Na pracoviště může zaměstnanec vstoupit pouze v těchto případech:

• pravidelně jednou týdně se nechá testovat na přítomnost covid-19 v místě výkonu práce (s negativním výsledkem)
• je proti covid-19 očkován
• prodělal onemocnění covid-19, je po ukončené izolaci a od prvního negativního testu neuplynulo více než 90 dní

Studenti

Studenti mohou až do odvolání vstoupit na fakultu za podobných podmínek jako zaměstnanci.

Mohou tak učinit pouze tehdy, když se prokáží:

• max. tři dny starým negativním testem na přítomnost onemocnění covid-19. Tento test je možné absolvovat také v Aule UPa a je na něj možné se přihlásit prostřednictvím rezervačního systému)
• certifikátem, že jsou očkováni proti covid-19
• lékařským osvědčením, že prodělali onemocnění covid-19, jsou po ukončené izolaci a od prvního negativního testu neuplynulo více než 90 dní.

Zaměstnanci a studenti musejí mít při vstupu na fakultu nasazený respirátor schválený Ministerstvem zdravotnictví a při pobytu na pracovišti musejí dodržovat základní hygienická opatření zamezující šíření covid-19 (pravidlo čtyř R: respirátor, rozestupy, ruce, rozum).

Za předpokladu dodržení těchto opatření může docházet k individuálnímu kontaktnímu zkoušení a konzultacím.

Tímto se zrušuje celé Opatření č. 4/2021.
Pardubice, 12. dubna 2021

děkan FF UPa

Historik prof. Petr Vorel z Fakulty filozofické a chemik prof. Aleš Růžička z Fakulty chemicko-technologické - to jsou nově dva zástupci Univerzity Pardubice ve Vědecké radě Akademie věd České republiky.

Akademický sněmu AV ČR zvolil na konci března online 15 členů Akademické rady (zástupci z AV ČR) a 29 členů Vědecké rady (třetinu tvoří externisté). Pouze Univerzita Karlova a Univerzita Pardubice jsou zastoupeny ve Vědecké radě dvěma členy, ostatní vysoké školy (UP Olomouc, MU Brno, ČVUT a univerzity ve Vídni a v Mnichově) mají zástupce jednoho. „Ukazuje to, že tyto dva naše obory jsou kvalitní a respektované. Volba zároveň vypovídá o velmi dobré spolupráci naší univerzity s Akademií věd,“ uvedl prorektor pro vědu a rozvoj Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

Volba akademického sněmu představuje náročný proces. Jednotliví kandidáti se představují také jednotlivým ústavům Akademie věd a získávají jejich podporu. Akademický sněm tvoří 260 členů z řad vědeckých pracovníků a ředitelů 54 pracovišť Akademie věd ČR, zástupců vysokých škol, státních orgánů, průmyslu a obchodu.

Akademický sněm se schází od roku 1993, vždy dvakrát ročně. V prosinci 2020 se poprvé uskutečnil distanční formou a prostřednictvím speciální aplikace zvolil dosavadní předsedkyni Evu Zažímalovou kandidátkou do dalšího funkčního období. Aplikaci speciálně pro potřeby tajné volby v prostředí Akademie věd tehdy vyvinuli vědci z Ústavu teorie informace a automatizace AV ČR. Prezident jmenoval Evu Zažímalovou do funkce 10. března 2021.

S religionistou Pavlem Horákem půjdeme proti proudu a vyhneme se mylnému vnímání Velikonoc.  Absolvent religionistiky na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice nyní působí na Etnologickém ústavu AV ČR a v rozhovoru s ním vyvrátíme některé mýty, které kolem svátků jara panují.

Takzvanou Květnou nedělí, která letos připadá na 28. března, začíná Svatý týden. Jím křesťané vstupují do svého nejvýznamnějšího svátku, Velikonoc, kdy si připomínají zmrtvýchvstání ukřižovaného Ježíše Krista. Zdá se, že název „Květná“ neděle odkazuje ke svátkům jara. Slavili ji už pohané?

Rovnou jsme narazili na kámen úrazu. V dnešní době je moderní hledat kořeny svátků a vyvozovat z toho různé závěry – například že v nás přežívá staré pohanství nebo že máme žít v souladu s přírodou. Veškeré popisy „pohanských svátků jara“ jsou ale jen pozdější, dost často smyšlené spekulace, nekriticky míchající nespojitelné prvky. Potíž začíná už u vymezení pojmu pohan.

Obecně se jako pohan chápe ten, kdo nebyl křesťan.

No právě. Pohanství je křesťanský, teologicky a ideologicky zabarvený termín, který prvotně označoval všechny nekřesťany, později minimálně všechny ty, kteří nenásledovali jednoho Boha, a tudíž vyznávali „falešné náboženství“ – tedy pohanství. Pomiňme fakt, že nic jako falešné náboženství objektivně neexistuje. Každopádně předkřesťanských kultur, které žily na našem území – jmenovitě Keltové, Germáni a Slované –, bylo hodně a měly různá, ne vždy nutně stejná pojetí roku a případných výročních oslav. My o nich však dnes víme velice málo.

Nelze tedy Velikonoce jako celek propojit ani se zmíněnou oslavou jara?

Snad jedině jako vedlejší produkt velikonočních oslav, který využívá jarní prvky ve způsobu jejich oslavy. Nicméně, smyslem Velikonoc coby křesťanského svátku není oslava ročního období, ale zmrtvýchvstání Ježíše z Nazaretu. Co se týče předkřesťanských oslav této doby, minimálně v českých zemích pro jejich existenci nemáme žádné důkazy. Jediná souvislost je čistě časová, a to ještě dost vágní, protože datum Velikonoc je proměnlivé. Nedá se tak ztotožnit s případnými předkřesťanskými svátky, jako mohlo být zřejmě vynášení nebo pálení Morany. Ba co víc, nemáme ani zprávy o tom, že by Keltové či Slované nějak slavili jarní rovnodennost jako specifický bod v roce. Naopak, jako zásadnější body se ukazují konec května, tedy dnešní „čarodějnice“, a pak zejména letní slunovrat.

Jak je to s vajíčky a pomlázkou? Symbolika mužského a ženského elementu tu je přece nezpochybnitelná a říká se, že sahá hluboko do minulosti.

Odkazy na vajíčka i pomlázku jsou velmi starého původu, byť asi ne tak moc, jak byste doufala. Zřejmě nejstarší zmínka o obou pochází ze čtrnáctého století. Tomáš Štítný ze Štítného zmiňuje právě „vajca“ jako pokrm, který se v době Velikonoc světil. Kazatel Konrád Waldhauser ve své Postile pražských studentů píše, že „manželé se navzájem v tyto dny šlehají metlami nebo rukou“.

Genderová rovnost už ve středověku?

Ano, s jistou nadsázkou se to tak dá říct. A tato tradice vydržela až do novověku. Potvrzuje to i další senzační zpráva z roku 1610 – popisuje pražskou pomlázku, kdy si lidé kupují „pestrobarevné metly“ a šlehají se jimi po ramenou a rukou. Nejprve měli muži šlehat ženy a pár dní poté zase ženy muže. Cílem bylo získat od druhého pohlaví velikonoční vejce. Důkazy o krášlení velikonočních vajec, kraslic, jsou až pozdější, z osmnáctého století.

Pořád zkouším najít nějakou podobnost i u jiného náboženství. Přece svátek tolik bohatý na symboly a zvyky nemůže být „tak mladý“, že by ho odstartoval až novozákonní příběh.

Tematická podobnost se dá najít u židovského svátku Pascha neboli Pesachu. Stejně jako křesťanské Velikonoce odkazuje na něco nového – nový život, počátek. Pro židy je Pesach spojen s exodem z Egypta a hledáním místa pro život, nové země. Velikonoce jako oslava Ježíšova zmrtvýchvstání jsou taktéž odkazem na nový život jeho duše v nebi. Společným symbolem obou svátků je pak i beránek.

Konečně! Mládě přece symbolizuje také přicházející jaro.

To možná ano, ale v případě křesťanských a židovských tradic má poněkud jiný význam. Židé při slavení Pesachu krev beránka obětovali Hospodinu a další den jedli pečeni z tohoto zvířete. Křesťané zase považují Ježíše za beránka božího, který se obětoval pro celé lidstvo. Podle Bible byl Ježíš ukřižován právě na Velký pátek v předvečer židovského Pesachu, který vycházel na čtrnáctý den měsíce nisanu.

Když už hovoříte o židovském kalendáři, který se řídí lunárními principy, právě kvůli němu jsou Velikonoce pohyblivým svátkem?

S křesťanskými Velikonocemi a židovskou Paschou to není tak jednoduché. Původně se Ježíšovo zmrtvýchvstání mělo dokonce připomínat a slavit každou neděli. Ale od poloviny druhého století se doba slavnosti Velikonoc stala předmětem sporů v rané církvi, které ukončil až první ekumenický koncil v Nikáji v roce 325. Sloučil původní tradici upomínání se na Ježíšovo zmrtvýchvstání v neděli s dobou slavení židovského svátku Pesach, jehož počátek je patnáctý den měsíce nisanu. Koncil tak určil, že oslava Velikonoc bude vždy první neděli po prvním jarním úplňku, tedy po jarní rovnodennosti, která dnes připadá většinou na 20. nebo 21. března.

Ve své podstatě ale velikonoční období začíná daleko dříve, samotným oslavám předchází postní doba.

Půst je podle katolické tradice čtyřicetidenní, začíná Popeleční středou, kdy kněz označuje čela věřících popelem na znamení pokání, a vrcholí právě o Velikonocích. Ve starších dobách v rané církvi se dokonce dva dny před Božím hodem velikonočním měl dodržovat úplný půst bez jídla i vody.

Přiznám se, že se mi v té terminologii občas plete Popeleční středa se Sazometnou…

Udělejme v tom tedy pořádek – první je v kalendáři ta Popeleční, šest týdnů po ní následuje Sazometná, které se ale častěji říká Škaredá. V ten den údajně Jidáš zradil Ježíše za známých třicet stříbrných, které si však podle legendy moc neužil – dohnalo ho svědomí, svého skutku litoval a nakonec se oběsil. Atribut „škaredá“ je odvozen od toho, že se Jidáš na Ježíše „škaredil“, protože nechtěl podporovat myšlenku války proti Římanům. Často se v upomínku jeho činu i osudu pečou postní jidáše – sladké, medové pečivo ve tvaru smyčky.

V kuchyni se ostatně velikonoční zvyky uplatňují docela výrazně. Na Zelený čtvrtek se mají jíst zelená jídla. Opravdu se mu tak říká právě z tohoto důvodu?

Dá se předpokládat, že postním pokrmům dominovala zelená barva – někteří badatelé se k této motivaci skutečně přiklánějí. Ale přívlastek „zelený“ není zcela jednoznačného původu. Kněžské mešní roucho má ve čtvrtek zelenou barvu, ve středověku si kající hříšníci měli na oděv připínat zelené jarní ratolesti. V české církevní symbolice však přízvisko zřejmě vzniklo doslovným převzetím z německého Gründonnerstag, jehož kořeny však nemají nic společného se zelenou barvou, ale souvisejí se slovesem greinen, což znamená plakat, naříkat. Navíc, církevní společenství mělo v tento den přijímat mezi sebe věřící odsouzené předtím k pokání.

Z čeho vycházejí názvy zbývajících dnů? Modré či Žluté pondělí, Šedé, případně opět Žluté úterý a Bílá sobota. Má symbolika barev nějaký hlubší význam?

O tom jsou jen velmi kusé informace. Tradičně se během dnů před velikonočním triduem, tedy Zeleným čtvrtkem až Bílou sobotou, uklízela domácnost.  

Vraťme se k současnému trendu, modernímu novopohanství. Jak moc se inspiruje předkřesťanskými náboženstvími, když o nich nemáme žádné průkazné informace?

Moderní pohanství se snaží rekonstruovat nebo navázat na předkřesťanské tradice zejména Keltů, Germánů a Slovanů, ctít staré bohy a dost důležitým prvkem většiny z těchto moderních adaptací je myšlenka sjednocení se s přírodou. K životu v souladu s přírodou používá novopohanství jiné koncepty než ty, které snad existovaly před tisícem a více lety na našem území nebo jinde v Evropě. Jeden z takových konceptů je model osmi moderních pohanských svátků, kterým se říká kolo roku. To v sobě kombinuje právě prvky jak z domněle keltského, ve skutečnosti však raně středověkého kalendáře z Irska, tak i germánských oslav začátku, středu a konce zimy a letního slunovratu. S finalizováním podoby kola roku v šedesátých letech minulého století, kdy se do jeho koncepce dostaly i oslavy jarní a podzimní rovnodennosti, a s jeho následnou popularizací se začaly ve větší míře šířit spekulace o propojení Velikonoc, vajíček a pohanství. Přitom jak už jsem o tom hovořil na začátku, zdroje těchto představ většinou spadají až ke křesťanským autorům.

Mgr. Pavel Horák, Ph.D.

Etnologický ústav AV ČR

Vystudoval religionistiku na Univerzitě Pardubice, nyní působí jako postdoktorand v oddělení pro výzkum kulturního dědictví Etnologického ústavu AV ČR. Zabývá se především dějinami a antropologií náboženství se zvláštním ohledem na nová náboženská hnutí – novopohanství, magii a čarodějnictví. V současnosti pracuje na první české monografii o moderním novopohanství a připravuje se na výzkum vztahů mezi okultismem a nacionalismem.

Článek je převzatý pod svobodnou licencí Creative Commons ze serveru Akademie věd České republiky. 

Univerzita Pardubice se letos tradičně a symbolicky připojuje k akci Česko svítí modře, která provází kampaň Naděje pro autismus. Její osmý ročník v pátek 2. dubna připomene Světový den zvýšení povědomí o autismu.

Cílem Světového dne porozumění autismu je zvýšit informovanost o autismu ve společnosti a podpořit včasnou diagnostiku a intervenci. Právě povědomí otvírá bránu porozumění a respektu k lidem. Modrá barva symbolizuje komunikaci, jednu ze základních bariér vzájemného porozumění.

Až 2 procenta světové populace žije s nějakou formou autismu. V České republice se s touto diagnózou potýká 200 tisíc lidí. Autismus je poruchou, která způsobuje, že dítě nebo dospělý dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj je tímto handicapem narušený a schopnost komunikace je pro lidi, kteří se s problémem potýkají, jednou z nejzávažnějších bariér.

Průlom v možnostech odolávání virům slibuje výzkum, na kterém se poprvé v historii Univerzity Pardubice podílí všechny fakulty. Jedinečný projekt chce posunout výzkum v prevenci a léčbě virových onemocnění. Vědci společně pracují na ověření úspěšnosti jednoduchého a běžně dostupného prostředku, kterým by bylo možné v domácích podmínkách, bez nedostupných preparátů a vakcín účinně zabránit onemocnění covidem i dalšími nemocemi.

Testovaným je specifické médium, které se vyznačuje značnou dosažitelností i mobilitou (řeší Dopravní fakulta Jana Pernera) napříč celou naší populací (v gesci Fakulty filozofické), zdatně odolává času i novému klimatu (zkoumá Fakulta restaurování). Dokáže už během 15 sekund pozitivně ovlivnit činnost hormonů v těle, nastartovat imunitu, a částečně tlumit i bolest (Fakulta chemicko-technologická ve spolupráci s Fakultou zdravotnických studií). S ohledem na současnou globální situaci je velmi přínosné, že je tento prostředek sám odolný dalším virům (Fakulta elektrotechniky a informatiky) a nemutuje s nimi, a co se také počítá, je fakt, že jeho výroba je velmi jednoduchá a levná (Fakulta ekonomicko-správní).

Výzkumy historiků a antropologů naznačily, že se jako prevence využíval v minulosti i na jiných kontinentech. Nyní se bude zkoumat jeho vliv nejen novodobé viry, ale také na masivně se šířící nakažlivé tzv. D-choroby, jako jsou dezinformace či deprese. Vědci hledají dobrovolníky pro testování, které začne právě 1. dubna. Podávat toto médium budou v malých, ale častých dávkách, aby mohli pozorovat možné vedlejší účinky. Laická veřejnost i pamětníci možná znají tento prostředek také pod lidovým názvem „smích.“

V tradiční soutěži Den s překladem Filozofické fakulty Ostravské univerzity zabodovaly dvě naše studentky – Kateřina Fialová a Lucie Hánová získaly čestná uznání za překlady z německého jazyka.

V polovině března se konalo vyhlášení výsledků XVI. ročníku studentské překladatelské soutěže Den s překladem, kterou pořádá Filozofická fakulta Ostravské univerzity. Porota oceňovala překlady ze středních a vysokých škol z celé České republiky.

Do letošního klání přihlásily své překlady Kateřina Fialová a Lucie Hánová, studentky 2. ročníku studijního programu Německý jazyk pro odbornou praxi. Obě překládaly po jedné povídce z nedávno vydané knihy rakouského spisovatele Clemense J. Setze Der Trost runder Dinge.

Kateřina si zvolila povídku Spam, která již v originále představuje literární experiment inspirovaný strojově sestaveným textem. Úspěšně se vypořádala s překladem záměrných gramatických, lexikálních i pravopisných chyb a podařilo se jí zachovat celkový humorný ráz povídky.

„Čestné uznání je pro mě velkou odměnou a obrovskou motivací pro pokračování v překladatelské dráze. Musím říct, že účast na soutěži byla velmi příjemnou zkušeností a určitě se zúčastním i příští rok,“ hodnotí Kateřina Fialová

Lucie soutěžila s překladem povídky Das alte Haus. Průzračný jazyk originálu protkaný četnými symboly a metaforami byl výzvou k tomu, aby se popasovala s několika překladatelskými „oříšky“. Její překlad do češtiny je čtivý, jazykově vyvážený a čtenáři srozumitelně předává Setzovo literární poselství.

„Zjistila jsem, jak moc mě překládání baví, a utvrdila jsem se i v tom, že bych se mu v budoucnu mohla plně věnovat. Mám radost, že jsem se soutěže mohla zúčastnit a ukázat tak i sobě, že něco takového zvládnu a není třeba se bát. Výsledek pro mě byl pak především obrovskou motivací a zjištěním, že jsem na správné cestě,“ dodává Lucie Hánová. 

Porota hodnotila oba překlady nejvyšší známkou (A) a vyzdvihla u obou studentek jak schopnost vystižení obsahu textu po jazykové a stylistické stránce, tak i osobní zaujetí pro překlad. Rovněž doporučila podpořit je v jejich další překladatelské činnosti. Na tom se v našich překladatelských seminářích na Katedře cizích jazyků i nadále budeme s radostí podílet.

Den s překladem
Překladatelská soutěž Filozofické fakulty Ostravské univerzity, jejíž součástí je také jednodenní konference a překladatelské workshopy. Do soutěže se mohou přihlásit studenti bakalářských a magisterských programů bez ohledu na typ školy a studijní obor. Od roku 2018 je soutěž otevřená také studentům středních škol, kteří by si rádi prověřili své překladatelské schopnosti a talent.

Soutěž je jediná svého druhu v ČR: je určena výhradně studentům, kteří teprve získávají první zkušenosti s překlady nejrůznějších textů současné i starší beletrie, poezie i textů z populárně naučné literatury či literatury faktu. Soutěž je anonymní. Soutěžní překlady posuzují nezávisle dva členové poroty. Všichni účastníci soutěže dostávají certifikát, nejlepší práce jsou oceněny čestným uznáním. Pořadí oceněných příspěvků se neurčuje.

Text: PhDr. Helena Jaklová, Ph.D., Ing. Jan Pražák | Foto: Archiv studentek