Noc vědců na Univerzitě Pardubice dokázala, že bohatství může mít mnoho podob. Toto téma se promítlo do desítek zajímavých stanovišť – od chemických experimentů přes robota hledajícího zlatou cihlu až po kreativní výtvarné techniky.

Prostory, které nebývají veřejnosti obvykle přístupné, během šestihodinového vědeckého maratonu navštívilo přes 1500 lidí. Malí i větší zvědavci luštili přesmyčku v hracím indexu. Odnesli si pak nejen malé dárečky, ale hlavně nové poznatky.

Děkujeme návštěvníkům za zvídavostí nabitou atmosféru a těšíme se opět za rok!

Hudba, zábava, workshopy a hlavně praktické tipy do začátku studia. Takový byl Příliv, tradiční akce startující nový akademický rok. Kampus Univerzity Pardubice po letním volnu konečně zaplavila energie studujících.

Student zóna nabídla informační stánky univerzitních útvarů i studentských spolků. Zábava gradovala ve Fun zóně, kde se konaly soutěže, univerzitní kvíz či speed dating. Velký zájem vzbudilo i živé nahrávání podcastu UPCE On Air a taneční výzva Roztancuj UPCE. Večer pak kampus rozezvučela kapela B1NARY, po níž následoval společný přesun na tradiční uvítací party Welcome to UPCE.

V novém semestru UPCE přivítala celkem 2700 úplných nováčků, kteří začali studovat bakalářské studijní programy, 950 studujících pak nastoupilo do navazujících magisterských programů a 50 vysokoškoláků vstoupilo do doktorských studijních programů. 

Právě vychází nové číslo univerzitního časopisu MY UPCE! I tentokrát nabízí inspirativní rozhovory se studenty, pedagogy a absolventy. Ve fotoreportáži se ohlíží za historicky prvním srazem absolventů naší univerzity a přináší i pozvánku na pravidelné debaty se zajímavými osobnostmi.

Víte, jak sestavit dron? Že náš student zkoumá, jak efektivně doručovat zásilky pomocí nákladního kola? Že se dají recyklovat látky ze zdravotnického odpadu? Že vás vývoj radarů může přivést třeba do Vietnamu? A proč si studentka z Japonska vybrala pro svůj Erasmus studijní pobyt právě Univerzitu Pardubice? Že nevíte? Odpovědi hledejte v novém čísle univerzitního časopisu.

Ulovíte ho ve stojanech MY UPCE na vybraných místech univerzity a listovat jím můžete také online. Přejeme vám příjemné čtení!

Děkan Fakulty filozofické vyhlašuje 

v úterý 23. září 2025 od 12:00 do 14:00

děkanské volno

pro studenty I. ročníků bakalářských studijních programů a ruší v této době výuku 

za účelem setkání v rámci 

Úvodu do studia na FF UPCE,

které se koná v univerzitní aule (A1, Studentská 519, Pardubice).

Předběžný program zde Úvod do studia na FF UPCE | Univerzita Pardubice

Z konference, kterou Ústav historických věd pořádal v roce 2023, zaměřené na instrukce (služební, vrchnostenské, hospodářské, pro jednotlivé úředníky apod.), vzešla publikace představující vybrané konferenční příspěvky.

Knihu si můžete zakoupit na univerzitním e-shopu.

Anotace

Instrukce – v časovém vymezení od doby předbělohorské po dvacáté století – jsou zkoumány v dochované písemné či tiskové podobě pohledem pomocných věd historických, archivní teorie i historiografických metod. Výsledkem autorské spolupráce je soubor případových studií, z nichž každá se věnuje danému fenoménu specifickým a jedinečným způsobem. Seřazeny vedle sebe umožňují velmi široce koncipovaný pohled na instrukce – mnohotvárný a v čase proměnlivý nástroj určující pravidla, povinnosti i práva jednotlivců nebo speciálně definovaného okruhu osob. V širším smyslu každá zkoumaná instrukce dokládá snahu učinit dění ve veřejném i soukromém prostoru všemožného typu přehlednějším, pochopitelnějším, výnosnějším, stabilnějším. Vypovídá však také o moci, jejím získávání či uchvacování, uplatňování, využívání i zneužívání.

Univerzita Pardubice se i letos připojila k iniciativě Evropský týden udržitelného rozvoje (ETUR), která propojuje vzdělávání, komunitní život a principy udržitelnosti. Tématem letošního ročníku je Odolnost a rovnováha. Zájemce čekají zajímavé akce i workshopy.

Od 18. 9. - 8. 10. 2025 se už potřetí na univerzitách po celé zemi uskuteční desítky workshopů, diskusí, swapů, sběrových kampaní i sportovních a vzdělávacích aktivit pro studenty, zaměstnance i veřejnost. 

Na Univerzitě Pardubice se zájemci mohou zapojit např. 24. a 25. 9. v rámci otevření a exkurze v Ústavu environmentálního a chemického inženýrství do udržitelné aktivity SWAP před recepcí Fakulty chemicko-technologické. Od 9 do 16 hodin je možné darovat oblečení, domácí textil, doplňky, hračky apod. Exkurze proběhne mezi 12:00 a 16:00.

Součástí týdne na UPCE je také největší popularizační akce Noc vědců 26. září nebo jednotlivé aktivity na šesti fakultách univerzity, včetně Fakulty restaurování v Litomyšli. Více informací najdete na Evropský týden udržitelného rozvoje na UPCE 2025.

Tématem letošního ročníku je „Odolnost a rovnováha“ jako schopnost nacházet udržitelný přístup k sobě samému, ke společnosti i životnímu prostředí. Univerzity ukazují, že udržitelnost se netýká jen ekologie, ale také duševního zdraví, rovnováhy mezi studiem a prací, zdravého životního stylu nebo aktivní účasti v komunitě.

Akce v rámci ETUR probíhají ve spolupráci s místními organizacemi, odborníky z praxe i neziskovými iniciativami. ETUR se díky tomu stává nejen příležitostí k získání nových poznatků, ale i k prohloubení vztahů mezi univerzitami a jejich okolím.

Více informací o ETUR 2025 najdete na webových stránkách jednotlivých univerzit a na portálu: https://sustain.muni.cz/o-nas/kdo-jsme-a-co-delame/projekt-unilead/etur_unilead.

Byl vnímán jako symbol konzervativního absolutismu a reakční politiky a určitě ne jako přítel českého národa. Jaký ale byl skutečný Metternich, císařský kancléř, který byl ve funkci dlouhých 27 let? Profesor Miroslav Šedivý ho popisuje jako umírněného reformátora, ochránce českého jazyka a kultury a především muže budujícího systém mezistátních vztahů založený na respektování mezinárodního práva.

Myslíte si, že Metternich je někdo, koho by v tom dnešním rozkolísaném systému mezinárodních vztahů Evropa potřebovala?

Myslím si, že ano. Metternich byl vždy pro zachování míru formou mezinárodní spolupráce. Tedy nejen oné rovnováhy sil, se kterou si lidé nejčastěji Metternicha spojují. Tento pojem koncem 18. století znamenal nikoliv zachování míru v Evropě, ale zabránění vzniku hegemona, který by Evropu ovládl - třeba Napoleona Bonaparta. Metternich ale zastával názor, že k rovnováze sil je vždy nutné mít nadstavbu - a tou je mezinárodní právo.

Co si pod tím představoval?

Smírné řešení různých problémů na konferencích a kongresech - vždy v souladu se zásadami a principy mezinárodního práva. Sice tvrdil, že velmoci, ostatně stejně jako dnes, mají hrát důležitější roli, protože jsou nejen silné, ale mají také větší míru odpovědnosti za zachování míru. Ale na druhou stranu, každá velmoc musela vždy respektovat suverenitu a teritoriální integritu každého státu, i kdyby to bylo třeba maličké San Marino. A to je úžasné.

Když byl ministrem zahraničí a kancléřem, vždy se zastavil právě na hranici mezinárodního práva. To znamená, že Rakousko nesmělo jednat protiprávně. Pokud jde o zásahy do revolucí - třeba v Itálii -, tak to Metternich nečinil rád. Říkal, že zásahy nic neřeší, musíte provést reformy. Ale když už zasahoval, tak to vždy bylo na základě pozvání toho či onoho panovníka.

Metternich předběhl NATO

Systém tedy stál pouze na onom "koncertu velmocí"? Tedy kongresech panovníků nejvýznamnějších států?

Metternich šel dále. V roce 1844, když hrozilo, že v Evropě vypukne válka, přišel (shodou okolností u nás v Čechách, v Kynžvartu) s myšlenkou, která je přirovnávána k Severoatlantické alianci. S návrhem takzvané Evropské ligy zachování míru. V šesti bodech se měly evropské státy, které měly k lize přistoupit na základě dobrovolnosti, zavázat bránit napadený stát všemi dostupnými prostředky, pokud by se nepodařilo vyřešit spor smírně. Měla to být vždy ochrana proti útoku zvnějšku. A když si srovnáme těch šest článků této ligy se 14 body Severoatlantické smlouvy z roku 1949, charakterově je to velmi podobné. Metternich v tomto ohledu opravdu předběhl svoji dobu.

Metternicha máme přitom většinou spojeného spíše s konzervatismem a protireformním hnutím…

Metternich byl zastáncem reforem. Někdo říká, že i federalizace Rakouska. Byl ochráncem rovnoprávnosti národů, nechtěl germanizovat Čechy. Usiloval o zajištění rovných práv zemí, které tvořily habsburskou monarchii, již vnímal jako konglomerát historických zemí, spojených osobou panovníka.

Metternich tedy uznával historické země, ne moderní národy, které se tehdy formovaly?

Národnostní otázka pro něj byla velmi důležitá. Viděl ale, že některé národy se nemají příliš v lásce. Viděl, jak Maďaři chtějí utlačovat jiné národy. Viděl, jak to mají Němci vůči Čechům. A říkal: "Pokud budeme dělit Habsburskou monarchii na národnostním principu, tak jak? Jak vyřešíme třeba soužití Čechů s Němci? Němci budou v západní části země tvořit většinu a Češi menšinu." A osud menšiny byl vždycky negativní.

Obědval s katem, respektoval Čechy i židy

Zastával tyto principy sám na svém panství v Kynžvartu a v Plasích v západních Čechách, v německém jazykovém území?

Ano, velmi striktně dodržoval rovnoprávnost. Když ho někdo oslovil v češtině, tak si to nechal vždy přeložit. Když mu děti přednášely básničku, tak české děti česky, německé německy. Pokud probíhal nějaký soudní spor na jeho panství mezi Čechem a Němcem, probíhal vždy dvojjazyčně. Dvojjazyčně byly činěny zápisy a dvojjazyčně byl vynesen rozsudek. To bylo v první polovině 19. století něco naprosto nezvyklého.  

Mimochodem, Metternich sice byl aristokrat, ale byl zastáncem toho, že před soudem by si měli být všichni rovni. Měl neuvěřitelně vřelý demokratický přístup k lidem, nikdy se nad ně nepovyšoval. Máme zaznamenány vzpomínky některých pozdějších revolucionářů, kteří jako mladí potkali Metternicha, a i oni vždycky přiznávali, že se k nim choval velice hezky a slušně. Bylo známé, že si zval ke stolu i chebského kata, tehdy už bývalého - to byl člověk, se kterým se v tehdejší společnosti nikdo nebavil, nestýkal, žádný měšťan by si ho nepozval domů. Ale kníže Metternich neměl problém ho posadit ke stejnému stolu.

Byl podobně tolerantní i k příslušníků jiných vyznání?  

Metternich, ač sám byl katolík, neměl nic proti pravoslavným, muslimům a už vůbec ne židům. Zatímco v monarchii žili židé v první polovině 19. století v podřízeném postavení, on se k nim choval jako ke každému jinému, snažil se pomáhat těm, kteří byli oběťmi pogromů v Itálii, v Německu nebo dokonce na Blízkém východě.

Jak se Metternich, šlechtic a konzervativec, stavěl k průmyslové revoluci?

Metternich si velmi dobře uvědomoval, k čemu je dobrá industrializace. V Plasích nechal postavit továrnu a k dělníkům se choval nesmírně slušně. Zajišťoval jim sociální zabezpečení, jídlo, dobré podmínky k práci, ubytování. Pokud někdo nebyl schopen práce, jeho rodina dostávala podporu. To bylo velmi progresivní, ale na druhou stranu to odpovídá tomu, jak se šlechta velmi často o své lidi starala. To opravdu nebylo tak, že by poddané bičovali na poli, jak to známe z Jiráskova Temna…

Obdivovatel britské ústavy i Washingtona

Jaká byla tedy jeho politická příslušnost?

Byl obdivovatelem britské ústavy, měl rád Spojené státy americké, dokonce říkal, že by v prezidentských volbách volil George Washingtona. Zároveň říkal v podstatě to, co dnešní orientalisté -, že není možné aplikovat nějaký režim na státy v jiné části světa, které třeba nemají zkušenosti s demokracií. Věděl, že nelze aplikovat britskou demokracii na Habsburskou monarchii. Kdyby totiž nechala ustavit ústřední parlament, byly by tam jednotlivé země zastoupeny na národnostním principu. A to je přesně to, co se v druhé polovině 19. století stalo, a monarchii to zničilo.

Jaký tedy měl pro monarchii recept?

On sám přiznával, že recept vlastně nezná.

Čím to je, že vznikl v dějepisectví tak temný obraz Metternicha?

Fámy o něm vznikaly často tak, že historici převzali názory někoho na Metternicha a vzali to jako holý fakt. A pak to převzali další a další.

Jaký byl jeho reálný vliv na císařském dvoře?

Ani za Františka I. do roku 1835, ani poté, když vládl Ferdinand I., nebyl jeho vliv absolutní a hlavně v domácích poměrech byl jeho vliv velmi omezený. On si na to dokonce stěžoval. Usiloval o reformy, chtěl zvýšit pravomoci na regionální úrovni. Věděl, že nejde všechno řídit z centra. Ale neuspěl.

Jak by řešil Metternich dnešní krizi v Evropě, válku na Ukrajině?

Nevím, to mi jako historikovi nepřísluší, mluvit za něj. Ale myslím si, že by jednoznačně deklaroval, že jde o porušení mezinárodního práva, že to je agrese. Nazval by to bezpochyby pravým jménem.

Metternicha vždy obdivoval Henry Kissinger.

Kissinger byl politolog, on nepracoval s archivy, v podstatě si do něj projektoval své vize. Metternicha viděl jako někoho, kdo zastupoval velkou velmoc. Vnímal ho prizmatem mocenské politiky, pragmatismu, rovnováhy sil. A neviděl, že zatím bylo daleko víc - právě otázka práva a mírové spolupráce.

Znáte teorii, že Metternich byl biologickým otcem Boženy Němcové?

Ano, to se vážně traduje. Metternich měl poměr s kněžnou Vilemínou Zaháňskou, o které se spekuluje, zda to není ona kněžna z Babičky a jestli Barunka nebyla její nemanželské dítě právě s Metternichem. Ale vypadá to, že opravdu ne.

Ale jeho milostné pletky byly legendární…

Byl to mimořádný záletník. Byl velice pohledný, vysoký modrooký blonďák. To, že byl ženatý a zároveň měl milenky, bylo tehdy ve vyšších vrstvách akceptováno. K manželce se choval velmi laskavě, nebylo to, jako když Karel Marx svoji ženu bil. Metternich rodinu kladl na první místo. Oni se s jeho ženou nějak dohodli, měli hezký vztah, ale zachovali si určitou volnost. Dneska bychom řekli otevřený vztah. Jeho druhá manželka, velmi krásná Antoinette Leykam, byla z nižšího šlechtického rodu, lidé se tomu divili, ale on na to nedbal. Pro něj to nehrálo roli.

Jaký byl Metternichův vztah k českému národnímu obrození?

Pozitivní ke kulturní části našeho národního hnutí - pokud jde o vzdělanost, literaturu, jazyk… Současně také říkal, že Češi by neměli být jakkoliv utlačováni. Ale byl proti spojování národního hnutí s politikou.

Proč?

Právě proto, že by to vedlo k rozmíškám. V rámci států i mezi státy. Takže politické národní hnutí se snažil potlačovat, ale to nebylo jen v případě Čechů, to bylo i v případě Maďarů, Němců atd. Politické ambice spojené s národem považoval skutečně za nebezpečné. Věřil, že to povede k rozkolu mezi těmi národy a že to může mít vážné důsledky.

Rozhovor je se souhlasem převzatý z Aktuálně.cz
Autor: Matyáš Zrno | Foto: Matyáš Zrno, Wikimedia Commons

Milé studentky, milí studenti,

jsem rád, že jste si vybrali právě naši univerzitu. Vstupujete do období, které může změnit celý váš život. Na naší univerzitě nejde jen o získávání potřebných znalostí a dovedností, ale také o překonávání nových výzev, rozvíjení sebe sama, navazování nových přátelství a budování budoucnosti, na kterou budete pyšní. Každý z vás má jedinečný potenciál, který zde můžete dále prohlubovat. Nebojte se výzev, hledejte nové cesty a věřte ve své schopnosti. Najděte svoji identitu!

Jsme tu, abychom vás na této cestě podporovali a inspirovali.

Těšíme se na vše, co společně dokážeme. Přeji vám hodně štěstí a úspěchu v oboru, který jste si vybrali.

Prof. Libor Čapek, rektor Univerzity Pardubice

Filozof dr. Matej Cíbik diskutoval v podcastu Čtení s Respektem o kondici liberalismu ve střední Evropě i o rozdílu mezi hloupými a nebezpečnými politikami i ochotě lidí hlasovat proti svým ekonomickým zájmům.

Liberalismus – pro jedny systém spojený s hodnotami, jako je svoboda, rovnost emancipovaných občanů a vzájemný respekt, a to i ve vztahu ke státu. Liberálně demokratické uspořádání funguje jako hrací pole se spravedlivými pravidly umožňující soutěž různých myšlenek a přístupů ve veřejné debatě, trhu i politice, kde má mít každý člověk šanci bez ohledu na svůj původ. Jiným zní označení liberál a liberální stát v uších jako výsměch z úst kosmopolitních elit a obyvatel metropolí, nálepka ospravedlňující neoliberální postupy a sílící ekonomickou či majetkovou nerovnost nebo jako ideologie, která pro někoho nebezpečně relativizuje určité tradice a identity. Nezanedbatelná část lidí také pokukuje po jiných teoriích a systémech, v nichž jednotlivec není stavěn takto vysoko. 

A právě o různých podobách liberalismu ve střední Evropě, jeho kondici, nepochopení i ohrožení mluví v rozhovoru slovenský filozof Matej Cíbik, který působí na Středoevropské univerzitě ve Vídni, učí na Univerzitě Pardubice a je autorem nové knihy Liberálové a ti druzí (Academia, 2025). V čem vidí hlavní ohrožení liberální demokracie ve střední Evropě? Jaké pesimistické a optimistické scénáře mohou čekat Maďarsko, Slovensko i Česko po parlamentních volbách? Nejen na to se ptá Štěpán Sedláček v rozhovoru, který je kráceným přepisem podcastu Čtení s Respektem.

Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Já jsem ročník 1986 a mlhavě si vzpomínám, jak jsem doprovázel rodiče poprvé k volbám. V roce 1991 mě byly čtyři nebo pět let. Měl jsem pocit, že když se jde k volbám, tak se má skandovat. Asi jsem to měl vypozorované z nějakých demonstrací. Takže jsem se snažil cestou do volební místnosti skandovat: „Volíme DS.“ Rodiče mě upozornili, že u volební urny se skandovat nesluší.

Autor: Štěpán Sedláček, Respekt
Foto: Matěj Stránský

Celý rozhovor je dostupný online, k poslechu v celém znění také v audio verzi.

Statisíce návštěvníků prestižního knižního festivalu v mexickém městě Pachuca oslovuje v těchto dnech výstava Od stříbrného českého tolaru ke světovému dolaru. Společný projekt Východočeského muzea v Pardubicích a Univerzity Pardubice představuje pozoruhodnou a stále málo známou historií amerického dolaru. Fascinující příběh nejznámější světové měny začínající v malém městečku v českém Krušnohoří budou moci návštěvníci v zámoří obdivovat až do 7. září. 

Výstava září v mezinárodním pavilonu v centru 600tisícové metropole státu Hídalgo – společně s ukázkami české literatury, sklářského umění, tradic a gastronomie. „Univerzitní knižní veletrh je největší kulturní události státu, denně sem zavítá 15 tisíc lidí. Česká republika je čestným hostem letošního 38. ročníku. Rádi jsme se připojili k možnosti prezentovat zde českou kulturu,“ říká ředitel Východočeského muzea v Pardubicích Tomáš Libánek. 

Autonomní univerzita státu Hídalgo patří mezi nejlepší v Mexiku a zdejší knižní festival svou velikostí předčí i český Svět knihy. „Vernisáž naší výstavy se konala v rámci velkolepého zahájení festivalu. Je to veliká radost, předvést naši práci před tolika návštěvníky a představiteli zdejší kulturní scény,“ neskrývá nadšení Libánek.

Výstava Od stříbrného českého tolaru k světovému dolaru měla svou premiéru v roce 2017 v New Yorku a stala se základem pro stálou expozici v Pardubicích. Autorem je historik a numismatik Petr Vorel. Na deseti panelech s replikami historických mincí představuje, jak vznikal současný americký dolar i další dolarové měny. Počátek má v ražbě stříbrných mincí v českém Jáchymově roku 1520. 

„Jejich dobové pojmenování Joachimsthaler, zkráceně thaler nebo tolar později zobecnělo jako označení všech ražeb tohoto typu,“ připomíná Petr Vorel.  „V Mexiku se tento typ tolarových mincí nazýval osmireál nebo také peso. Právě zdejší stříbrné doly nad Pachukou byly významným zdrojem pro ražbu těchto mincí, které hrají klíčovou roli pro zrození amerického dolaru,“ vysvětluje historik další z důvodů, proč v Mexiku budí výstava pozornost.

Výstava je výsledkem úzké spolupráce muzejního a univerzitního prostředí. Od svého vzniku už zavítala do řady měst v Evropě i za oceánem – naposledy do amerického Texasu nebo Wisconsinu. „Na úspěchu výstavy je vidět, že se nám daří prezentovat výsledky vědeckého poznání způsobem, který oslovuje a rozumí mu lidé po celém světě,“ dodává Tomáš Libánek.

Zdroj: Tisková zpráva, Východočeské muzeum v Pardubicích