Poslední mohykán z podhůří Uralu. Cesta mrtvých znovu zavedla Tomáše Boukala mezi příslušníky sibiřského národa Mansů

7. 5. 2021

Etnolog a spisovatel Tomáš Boukal, působící na Katedře sociální a kulturní antropologie Filozofické fakulty Univerzity Pardubice, se dlouhodobě zaobírá původními obyvateli Sibiře, kterým věnoval celou řadu knih. Nejnovější z nich právě vyšla v nakladatelství Host pod názvem Cesta mrtvých.

Mezi příslušníky malého sibiřského národa Mansů, obývající povodí řeky Pelym v podhůří Uralu, se autor vypravil už několikrát a své bohaté zážitky i poznatky zúročil nejen na poli vědy, ale také coby prozaik. Kromě titulů jako Cesta lesem nebo Duch tajgy, spadajících do žánru literatury faktu, totiž napsal i skutečnými událostmi inspirovaný román Hřbitov nevěst s podtitulem „sibiřská detektivka“ a postavou českého etnologa v roli amatérského detektiva. Na pomezí non-fiction a beletrie pak lavíruje Boukalova nejnovější kniha, která nese podtitul „skutečný příběh lovce ze sibiřského národa Mansů“.

Návrat domů jako cesta do minulosti

Oním reálným protagonistou příběhu je Saša Kurikov, s nímž se autor poprvé setkal v roce 1999, kdy jednomu z posledních Mansů na horním toku Pelymu bylo osmnáct. Naposledy jej viděl v roce 2014 a krátce nato se doslechl, že byl Saša odsouzen za pokus o vraždu. Napadení přítele pod vlivem alkoholu mu nakonec vyneslo pět let v nápravné kolonii. V roce 2019, kdy jej propustili na svobodu, se však Tomáš Boukal vypravil na Sibiř příliš pozdě – namísto Saši na něho čekala jen několik měsíců stará zvěst o jeho sebevraždě. A právě lovcovy nelehké poslední roky, strávené odpykáváním trestu a následným návratem domů, se autor snažil zrekonstruovat ve své knize.

Zatímco o autorově poučenosti, co se týče pojednávaného tématu, nemůže být pochyb, jeho stylistické schopnosti přece jen nedosahují úrovně zkušeného publicisty či prozaika. Celým vyprávěním navíc prosvítá sice záslužný, ale na beletristické dílo přece jen příliš jednostranný autorský záměr, totiž vměstnat do Sašova příběhu co nejvíce prvků osobité kultury jeho lidu. Tomáš Boukal se tu opírá nejen o protagonistovo vyprávění a osobní zkušenosti, ale čerpá i z cizích výpovědí a nastudované literatury, a vedle toho si vypomáhá rovněž fabulací. Výsledný text má blízko k žánru literární reportáže a přímo vybízí k cestování prstem po mapě, která ale v knize bohužel chybí.

Kniha vypovídá o tragickém zániku jednoho svébytného světa, který zapálený český etnolog zdokumentoval nejen na stránkách několika knih, ale dokonce i formou etnografického filmu pojmenovaného taktéž Cesta mrtvých, který Tomáš Boukal natočil společně s Milanem Durňakem a který můžete zdarma zhlédnout na YouTube.

 


Článek byl převzat z Českého rozhlasu Vltava.
autor: Petr Nagy | foto: Nakladatelství Host,archiv Tomáše Boukala
Český rozhlas Vltava