Published: 10.11.2020
Projekt Univerzity Pardubice s názvem Centrum pro etiku jako studium hodnoty člověka byl podpořen z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání částkou 104 miliony korun. V čem je podpořený projekt důležitý a jak se podařilo poskládat potřebný vědecký tým, prozradila Kamila Pacovská, zástupkyně vedoucího výzkumu.
Etika je nauka o odpovědném jednání v rámci lidské společnosti. Co je vlastně cílem Vašeho projektu?
Začnu spíše motivací, než cílem: zatímco ve světě se etika těší velkému rozkvětu, u nás je to z historických důvodů velmi zanedbaná disciplína – věnuje se jí málo badatelů, vyučujících i doktorandů, vzniká málo publikací, grantů a akcí, o mezinárodních nemluvě. Etika je obor praktické filosofie, zabývá se nejen reflexí správného jednání, ale také otázkami dobrého života, jeho souvislostí s emocemi, kulturou, politikou apod. Když v zemi nevzkvétá, je to problém nejen pro její vědu, ale i pro společnost jako celek. Podpořit u nás mezinárodně relevantní výzkum v tomto oboru, což je cíl našeho projektu, byla proto přirozená motivace.
V jaké fázi se nyní projekt nachází? Realizace započala již ke konci roku 2016.
První půlrok zabrala přípravná fáze, kdy se postupně budoval vědecký tým a připravovaly se pro něj prostory. Vědecké aktivity projektu tak v tuto chvíli běží tři akademické roky a dva a kousek máme ještě před sebou. Badatelsky jsme nyní ve druhé, více aplikované, fázi projektu, v rámci níž se zaměřujeme na reflexi aktuálních společenských problémů, např. populismu, nacionalismu, klimatické krize. V praktické rovině druhá fáze znamená, že se intenzivně věnujeme přípravě grantových žádostí a s ní souvisejícímu strategickému „networkingu“, abychom zajistili udržitelnost Centra v budoucích letech.
Ve světě neexistuje mnoho výzkumných týmů, které by se specializovaly na etický problém uznání druhých lidských bytostí. Podařilo se do České republiky přilákat zahraniční odborníky?
Ano, to nebyl problém – ve světě je obecně jistý přetlak badatelů, míst je nedostatek a mít čistě badatelský úvazek bez výuky a s ní souvisejících administrativních povinností většina kolegů vítá. Větší problém představuje samotná realizace přesunu do země (a hlavně města), která není moc zvyklá na cizince. Např. má-li dotyčný školou povinné děti, nebo děti se speciálními potřebami, je přesun náročný, mimo jiné proto, že zajistit tuto péči v cizím jazyce už nelze pokrýt z finančních prostředků přidělených z projektu. I navzdory tomu se podařilo do týmu získat vedle 5 tuzemských i 10 zahraničních kolegů, z toho 3 docenty a jednoho profesora. 4 ze zahraničních kolegů v čele s doc. Niklasem Forsbergem, který vědecký tým Centra vede, a jeho ženy, doc. Nory Hämäläinen, byli součástí původního projektového týmu, 3 byli vybráni v rámci otevřeného výběrového řízení a 3 pak jsou asistenti z řad doktorandů. Pominu-li asistenty, pochází větší část zahraničních kolegů ze Švédska či Finska, zbytek tvoří kolegové z anglosaských zemí. Je to dáno tím, že etika pěstovaná v Centru se hlásí k anglosaské tradici morální filosofie, která v Evropě kromě Velké Británie dominuje právě v severských zemích. Doc. Forsberg a doc. Hämäläinen se ve svém bádání zabývají vztahem etiky a umění, především filmu a literatury, čímž vědecké téma projektu obohatili o zcela nový rozměr.
V rámci budování infrastruktury vznikla i čítárna se studovnou vybavená špičkovými textovými zdroji. Co vše v ní lze nalézt?
Najdete v ní klíčové publikace, které v oboru etiky vyšly v posledních cca 50 letech, tj. především knihy, ale také hlavní oborové časopisy. Čím dál důležitější jsou pro nás ovšem elektronické zdroje. Z projektu jsme proto nakoupili takové přístupy do elektronických databází, které jsou běžné v západním světě (např. JSTOR je tak drahý, že si ho v České republice v potřebné šíři můžeme dovolit předplácet pouze z grantů). Zakoupené databáze jsou přístupné z celé univerzitní sítě, ve studovně je k tomu účelu několik počítačů.
Zvýšil se zájem studentů o doktorské studium oboru filosofie?
Ano, zde jsme určitě nárůst zaznamenali, a to především v anglické mutaci programu, která je přímo navázána na naše Centrum pro etiku a jeho aktivity: školiteli jsou členové Centra a Centrum se také o ně stará, mimo jiné běží pravidelný doktorandský seminář v angličtině. Naše komunita mezinárodních doktorandů (od října jich bude 10) je nedílnou součástí týmu Centra, zapojuje se do jeho aktivit a pořádá i aktivity své, např. teď v zimě je plánována doktorandská konference.
Téma, kterým se projekt zabývá, je velice aktuální pro celý svět. Daří se šířit výsledky členů výzkumného týmu mezi odbornou i laickou veřejnost?
Ano, problémy týkající se situací, kdy je nějaká skupina obyvatelstva diskriminována či jinak zneuznávána, je skutečně něco, čemu se celosvětově věnuje etický výzkum už po mnoho desetiletí. Náš přístup je specifický v tom, že k reflexi těchto situací nepoužíváme primárně pojmy rovnosti a spravedlnosti, ale právě pojem sdíleného lidství, které v druhém buď vidíme, nebo (třeba z důvodu nějakého předsudku) vidět schopni nejsme. Tento přístup je inspirován přístupem našich kolegů z Melbourne, konkrétně Raimonda Gaity, který se po celé Austrálii proslavil způsobem, jakým svou filosofii prolíná s esejemi pro veřejnost a dokonce s beletrií (podle jeho knihy Romulus, My Father byl dokonce natočen film). Profesor Gaita je pro mě osobně velkou inspirací v tom, jak může filosofie promlouvat k širší veřejnosti.
Ale k Vaší otázce: právě pro širší laickou veřejnost je určen blog Centra, kam s kolegy pravidelně přispíváme, a náš podcast s rozhovory s hostujícími badateli. Je součástí naší „mise“, mohu-li to tak říci, nepoužívat příliš technický jazyk a psát o aktuálních filosofických problémech způsobem, který je srozumitelný jak pro odbornou veřejnost z jiných vědních odvětví, tak pro širší publikum.
Co se týče úspěchu šíření výsledků mezi odbornou veřejnost, tam se samozřejmě velmi projevil fakt, že velká část našich kolegů přišla ze zahraničí, kde jsou velmi dobře zasíťovaní, takže všechny naše aktivity se těší mezinárodnímu zájmu (na konferenci Form and Content do Pardubic přijelo na šedesát zahraničních badatelů, to jsem v našem oboru nezažila). Co se týče publikací a jejich dopadu, to je příliš brzy soudit – citovanost v humanitních vědách narůstá pomaleji než v technických. Každopádně všichni kolegové včetně tuzemských publikují v seriózních mezinárodních časopisech a řadě z nich přijali článek v poměrně prestižních časopisech, což je velký úspěch.
Projekt Centrum pro etiku jako studium hodnoty člověka získal finanční prostředky z výzvy Podpora excelentních výzkumných týmů. Cílem této výzvy je, ve spolupráci s předními mezinárodními vědeckými kapacitami, vytvořit a materiálně a technicky vybavit nové výzkumné týmy, které podpoří efektivní využití infrastruktur pro výzkum a vývoj, jejich rozvoj ve prospěch regionu, efektivní přenos znalostí ze zahraničí a schopnost vytvářet mezinárodně konkurenceschopnou kvalitu.
