Published: 23.02.2026
Příspěvek je převzat z facebookového blogu Ondřeje Krásy Budoucnost s AI. Od začátku roku 2026 blog publikujeme paralelně i na stránkách FF.
V posledních době se hodně mluví o dopadech AI na trh práce. A ono je to důležité téma, o tom žádná! Rád bych ale ukázal, že podobné debaty v lecčems to nejpodstatnější spíše zakrývají, nežli odhalují.
Augmentace a nahrazení
Nejprve ale krátce k samotnému trhu práce. Jak ukázal hezky Martin Vraný ve svém nedávném článku, AI již nyní citelně dopadá na zaměstnanost i produktivitu (odkaz v komentáři).
Pokud pracujete víceméně stejně jako před dvěma lety, buď je vaše práce manuální, nebo nejste efektivní. Běžně dostupné AI systémy totiž mohou výrazně zrychlit a často i zkvalitnit velkou část znalostní ekonomiky. Ať pracujete jako vědec, programátor, manažer, analytik, projektant, učitel, ekonom nebo lékař, systémy umělé inteligence vám mají hodně co nabídnout. Pokud jste to zatím nepocítili, s velkou pravděpodobností to není kvůli (ne)schopnostem současných AI.
AI nejen zvyšuje produktivitu těch, kteří se ji naučili využívat, ale začíná i nahrazovat některé zaměstnance. Nejvíc je to vidět u juniorních programátorů, u nichž se zadrhl nábor čerstvých absolventů. Že by ale zůstalo jen u programátorů, považuju za krajně nepravděpodobné. Systémy umělé inteligence se exponenciálně zlepšují v mnoha oblastech, a bohužel je zřejmě jen otázkou času, kdy AI převezme řadu dalších pracovních pozic. V posledním týdnu navíc zní z mnoha předních labů, že vývoj extrémně schopných AI systémů jde ještě o dost rychleji než ve svých dosavadních plánech – už tak velmi agresivních – očekávaly. Nesmírně schopných umělých inteligencí se tak můžeme dočkat opravdu brzy, a dopad na zaměstnanost bude pravděpodobně dramatický.
Beyond economy
Dopady AI na trh práce jsou reálné a budou dramatické, jak z hlediska zvýšení efektivity, tak kvůli nahrazování pracovních pozic. V čem jsou tedy tyto debaty důležité, ale nakonec odvádějící pozornost od toho podstatného?
Ve zkratce. Uvažovat o dopadech AI prizmatem trhu práce je podobné, jako uvažovat o vlivu těžebních harvestorů prizmatem mraveniště. Pokud chceme pochopit, co se děje v lese po příjezdu moderních lesnických strojů, neměli bychom řešit, jaká rizika a nové příležitosti přinesou mravencům piliny z odtěženého dřeva. Ne že by mechanizovaná těžba neměnila to, jak se mravenci pohybují a staví svá mraveniště. Ale přece jen průmyslová těžba dřeva přesahuje horizont života mravenců. Ve skutečnosti totiž les ovládne dynamika jiného řádu, o níž mravenci, veverky ani datlové nemají potuchy, a která dramaticky přesahuje rámec jejich „přirozeného“ světa.
Jasně, lidé nejsou mravenci a AI nejsou harvestory. Ale snad je srozumitelné, co se snažím říct. AI je nový typ entity, která se stoupajícími schopnostmi přináší dramaticky nové typy interakcí a vztahů. V lecčem sice umí dělat totéž, co lidé, a umí lidi dobře napodobit (různé obměny Turingova testu). V lecčem se ale jedná o hodně jiný typ entity. Představa, že takto zvláštní – a brzy nesmírně mocné – umělé entity hladce zapadnou do sítě vztahů vybudovaných lidmi (např. do ekonomiky), je přinejmenším zbrklá.
Stříbrná ropa
Zkusím dva příklady. Inkové kdysi měli nesmírně sofistikovanou nepeněžní ekonomiku. Součástí byla „daň“ v podobě práce na veřejných projektech, rozvinutý redistribuční systém, komplexní dělba rolí založená na příbuzenských komunitách. Díky tomuto uspořádání dosahovala incká říše na svou dobu výjimečného blahobytu.
Jenže s příchodem španělských konkvistadorů vstoupila do tohoto tradičního systému zcela nová dynamika. Po objevení velkých ložisek stříbra nuceně zapojili obrovské množství mužů ze všech koutů říše do globálního obchodu. Ze „slz měsíce“ majících primárně sakrální a rituální funkci, se incké stříbro stalo platidlem mezinárodního obchodu, z něhož tyla španělská koruna a janovští bankéři. Podstatná část toho, co se dělo v incké říši, nebyla proto pochopitelná perspektivou tradičního uspořádání založeného na komplikované reciprocitě, příbuzenských komunitách a pracovní dani. Dění na obrovském území incké říše určovala cizí dynamika evropského raného novověku. Dynamika, která vtrhla na jejich území a překreslila i jejich svět.
Druhý příklad. V Perském zálivu ještě donedávna žily především komunity lovců perel. Kolem perel se točilo celé společenské uspořádání – půjčky, loďstvo, rituály atd. Jenže od 20. let 20. století začaly zaplavovat trh levné japonské perly produkované cíleně a masově. Tisíciletá tradice lovu perel v Perském zálivu se začala hroutit. Od poloviny 20. století pak přišla ropa. Tam, kde se dřív muži ze člunů potápěli na mělké dno pro ústřice, vyrostly ropné plošiny. Z tradičního místa lovu perel, z nějž se odvozovala celá struktura společnosti, se stala ropná pole napájející globální ekonomiku. Ropný průmyslu tak překreslil podobu moří, z malých sídel učinil megalopole a zcela změnil složení obyvatelstva.
Incká říše se nerozpadla v důsledku vnitřní dynamiky tradičního uspořádání, ale kvůli příchodu cizorodých procesů raného novověku. Perský záliv se nezměnil k nepoznání mechanizací lovu perel, ale tím, že byl pohlcen dynamikou ropného průmyslu.
Umělá inteligence pravděpodobně způsobí mnohé otřesy na trhu práce. Skutečně podstatné změny ale nevyvolají dílčí posuny v ekonomických procesech (růst produktivity či nahrazení pracovních pozic umělou inteligencí). Extrémně schopná AI spíš vytvoří zcela nové dynamiky, které bohužel přinesou mnohem radikálnější změny v uspořádání světa.
23. 2. 2026
