Říjnová Kavárna Universitas objasnila problémy soužití Čechů a Slováků v Československu z filosofického pohledu, čímž poukázala na základní asymetrie ve vnímání společného státu. Přednášku s názvem „Prečo sa rozpadlo Československo?“ pronesl doktor Matej Cíbik z Centra pro etiku formou YouTube live streamu dne 26. 10. 2020.

Velmi nás těší, že téma o důvodech rozpadu Československa oslovilo tolik posluchačů. Doktor Cíbik vysvětlil vzájemné nedorozumění Čechů a Slováků pomocí známé optické iluze králíka a kachny (The Rabbit-Duck Illusion), která trefně poukazuje na fakt, že ačkoli se lidé mnohdy dívají na totožný objekt, mohou vidět zcela odlišné věci. Zatímco Češi vnímali Československo jako jednu politickou komunitu, Slováci viděli komunity dvě. Tato disproporce jasně signalizovala, že míra ztotožnění se státem byla na straně Slováků o poznání menší, než tomu bylo u Čechů. Z dobových textů, kterými se Matej Cíbik podrobně zabýval, zřetelně vyplývá, že Slováci se nedokázali plně identifikovat s identitou Čechoslováka, a cítili se být spíše Slováky v Československu. Z dobového tisku je patrné, že Češi kupříkladu často označovali Tatry za naše hory, zatímco Slováci používali přivlastňovací zájmeno naše výhradně v souvislosti se slovenským územím.

Druhá část přednášky byla zaměřena na vlastní interpretaci důvodů, proč byl československý stát takto vychýlen z rovnováhy. Doktor Cíbik se domnívá, že nedorozumění, která následně vedla ke značným politickým problémům, pramenila především z potřeby uznání slovenského národa. Nejednalo se tedy o nacionalismus ve vyhrocené podobě, nýbrž v rovině symbolické. Závěr přednášky přinesl shrnutí této interpretace do jedné věty: „Rozpad Československa a slovenská samostatnost byla nechtěným vedlejším produktem boje o uznání, který vedli slovenští politici.“

Za organizátorky

Mgr. Veronika Janečková

Fakulta filozofická Univerzity Pardubice se i letos zapojuje do veřejné sbírky u příležitosti mezinárodního Dne válečných veteránů. Tradiční sbírka je již šestým rokem pořádána neziskovou organizací Post Bellum.

Na stovkách míst po celém Česku si lidé budou moci od začátku listopadu pořídit vlčí mák a vzdát tak úctu lidem, kteří na válečných frontách, v odboji i v novodobých konfliktech bojovali za svobodu a demokracii.

Den válečných veteránů se slaví po celém světě, zejména v anglosaských zemích, a jeho datum připadá na den ukončení první světové války. Vlčí mák, který je symbolem Dne válečných veteránů, pokrýval tehdy hroby vojáků padlých na západní frontě.

Letos výtěžek sbírky pomůže pamětníkům prostřednictvím Centra pomoci Paměti národa ulehčit jejich každodenní starosti v době ochranných opatření v souvislosti s šířením koronaviru a onemocněním covid‑19. Dobrovolníci obstarají hrdinům nákupy, různé pochůzky, zprostředkují odbornou pomoc nebo si s nimi jednoduše popovídají a pomohou zvládnout těžkou dobu domácí izolace.

Výtěžek sbírky umožní zdokumentovat a uchovat vzpomínky válečných veteránů ve veřejně přístupném archivu Paměť národa, aby jejich jedinečné příběhy nezmizely.

	Sbírku je možné jednoduše podpořit on-line na denveteranu.cz, či nákupem vlčích máků na eshop.pametnaroda.cz
	Přispějte 30 korun na pomoc hrdinům.

Post Bellum pomoc poskytuje prostřednictvím svého nově založeného Centra pomoci Paměti národa.Díky síti dobrovolníků napříč celou republikou dokáže pomoct skaždodenními starostmi,které sepro seniory mohou státskutečně obtížnými. Centrum pomoci Paměti národa umí zajistit nákupy čiobědy, vyzvednout léky, vyvenčit psa, obstarat odvoz klékaři nebo drobné pochůzky. Dokáže ale takézprostředkovat odbornou, například psychologickou pomoc. A vneposlední řadě pomáhajídobrovolníci zvládat pamětníkůmjejich domácí izolaci–díky telefonátům od lidí zCentra pomociPaměti národa se mohou pamětníci svěřit, sdílet svoje starosti i radosti, nebo si jednoduše jenpopovídat a být slyšet

Ve veřejně přístupném archivu Paměť národa je nyní uloženo 1300 příběhů lidí se statusem válečného veterána (veteráni z druhé války, účastníci odboje za 2. sv. války a Pražského povstání, partyzáni, účastníci 3. odboje) a další tisíce odbojářů a statečných lidí, kteří se nacismu nebo komunismu postavili, ale tento oficiální vojenský status dosud nemají. 

Více na www.denveteranu.cz   /   www.postbellum.cz / www.pametnaroda.cz

Cyklus přednášek a diskusních večerů s názvem Kavárna Universitas započal v novém semestru tématem, které zaujalo mnoho posluchačů. Přednášku o morových epidemiích v raném novověku v českých zemích pronesl děkan Fakulty filozofické doc. Mgr. Jiří Kubeš, Ph.D. Akce kvůli současné epidemiologické situaci proběhla v online režimu přes Microsoft Teams dne 30. září 2020.

Díky přednášce jsme měli možnost pochopit dopady moru na společnost a zároveň sledovat, jak tato epidemie zvaná černá smrt ovlivňovala myšlení našich předků. Docent Kubeš pomohl posluchačům zorientovat se v pramenné základně a představil jednotlivé způsoby, jakými se lidé v raném novověku snažili moru ubránit. Mezi časté obrany patřil útěk do vyšších poloh, kopců, či do jiných měst; objevovaly se také rozličné rady a doporučení ohledně diet a stravovacích návyků. Dále se lidé uchylovali k častějším modlitbám ke světcům, neboť se věřilo, že důvodem šíření nemoci jsou lidské hříchy. S tím rovněž souvisí snaha označit někoho za viníka; mezi nejčastěji obviňované skupiny lidí patřili Židé, cizinci, a dokonce i lékaři.

Ve snaze zabránit moru v jeho šíření bylo často nutné zakázat shromažďování a nařídit karanténu. Ačkoli se přesně neví, proč tato nemoc takřka vymizela (poslední výskyt moru v Evropě byl zaznamenán v roce 1720 v Marseille), z údajů Světové zdravotnické organizace je patrné, že například v Africe existuje dodnes. 

		Záznam přednášky, jejíž účast byla k naší velké radosti velmi vysoká, je k dispozici na YouTube.
		V pondělí 26. října 2020 od 18.00 hodin proběhla další online Kavárna Universitas. Tentokrát byl hostem doktor Matej Cíbik z Centra pro etiku, který se věnoval otázce Prečo sa rozpadlo Československo? Záznam přednášky na YouTube

Za organizátorky

Mgr. Veronika Janečková

Rektor Univerzity Pardubice se obrací na naše vysokoškoláky, především na ty z prvních ročníků. Přechod ze střední na vysokou školu je náročné období a oni se navíc vyrovnávají, spolu s ostatními studenty, s online výukou poznamenanou pandemií. "Zvládnete i tuto překážku," věří ve studenty rektor Jiří Málek.

Kateřina Horáčková, Petr Václavek, Adéla Ješinová, Jiří Vaněk a Tomáš Vlachovský. To je pět jmen studentů i akademiků, a zároveň pětice návrhů na Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy za vynikající vzdělávací činnost na vysoké škole, a také na Cenu ministra školství za mimořádné činy studentů a absolventů pro rok 2020.

Pomáhali jako dobrovolníci, zapojili se, nebyli lhostejní a mysleli na ostatní. I proto jejich činy během jarního nouzového stavu s COVID-19 ocenily jednotlivé fakulty a studentské sdružení Univerzity Pardubice, které je na cenu je nominovaly. Jejich příběhy mohou inspirovat další.

Kateřina Horáčková je vedoucí katedry Ošetřovatelství a na Fakultě zdravotnických studií vzdělává studenty a studentky oboru všeobecná sestra. V době pandemie spoluvytvořila a dohlížela na provoz Covid Call Centra, které bylo prvním svého druhu v zemi. V rámci spolupráce s Nemocnicí Pardubického kraje vedla desítku studentů FZS, kteří komunikovali s nemocnými. Kateřina Horáčková také natočila pro své univerzitní kolegy a další zájemce krátká instruktážní videa, která ukázala, jak si v době pandemie správně mýt a dezinfikovat ruce nebo pečovat o ochranné roušky.

Jiří Vaněk, student z Fakulty zdravotnických studií, zažil zápas nakažených koronavirem na vlastní kůži. V nouzovém stavu pomáhal na Observačním oddělení COVID-19 Dětské kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové. Odpracoval zdarma bez nároku na honorář více než dvě stě hodin, během kterých pečoval o dětské pacienty.

Petr Václavek, student Fakulty ekonomicko-správní, je zároveň předsedou a zakladatelem futsalového klubu Juniors Přelouč FC. Svůj nápad uspořádat benefiční fiktivní zápas ve futsale a výtěžek věnovat na boj s koronavirem také uskutečnil. Akce s dobročinným prodejem vstupenek #juniořispolečně vynesla 10 tisíc korun, které rozdělil mezi Pardubickou nemocnici a Univerzitu Pardubice. Univerzitní část výtěžku putovala na Fakultu chemicko-technologickou, která od dubna analyzuje ve speciální laboratoři vzorky na přítomnost koronaviru. Za peníze pořídila sadu ochranných obleků i s logem týmu.

Adéla Ješinová je další studentkou z Fakulty ekonomicko-správní, která se v době pandemie stala dobrovolníkem. V době nouzového stavu pomáhala s domácím výukou v Dětském domově v Sedloňově v Orlických horách. Ve své pomoci dětem pokračovala i po skončení nouzového stavu.

Tomáš Vlachovský, studuje Fakultu filozofickou a historické vědy, přesto se rozhodl v době jarní karantény pomáhat mimo svůj obor, v Orlickoústecké nemocnici. Začal s dezinfekcí prostor na jednotlivých nemocničních odděleních. Pral i distribuoval roušky a postupně také pečoval o pacienty. Pomáhal všude, kde nebylo nutné mít lékařské vzdělání, ale přitom to bylo potřeba.

Podpořit kariéru vysokoškolských sportovců. Vytvořit pro ně takové podmínky, aby náročné sportovní, ale studijní povinnosti skloubili dohromady. To je cílem projektu UNIS (UNIverzitní Sport), do kterého se zapojilo celkem 21 vysokých škol ze 13 českých měst. Mezi nimi je i Univerzita Pardubice.  

Univerzita Pardubice chce podpořit talentované sportovce, kteří studují na všech jejich sedmi fakultách. „Do programu UNIS bylo na základě výsledků z loňského roku vybráno 9 studentů Univerzity Pardubice. Pro zařazení do kategorií jsou stanovená jasná kritéria. Celkem jde o pět výkonnostních kategorií. Od kategorie A s měsíční podporu 15 tisíc až po kategorii E s podporu 5 tisíc. Sportovní stipendium studenti nemají garantované na celou dobu studia, svůj nárok na něj musejí obhájit každou sezónu,“ říká koordinátorka projektu UNIS Mgr. Pavla Procházková.

Vybraní vysokoškoláci, kteří jsou špičkovými sportovci, získají speciální stipendium podle jejich sportovní výkonnosti. A také servisní podporu při studiu. „Vše, co je v souvislosti se sportem zajímá, mohou řešit s profesionálními pedagogy. Nabízí konzultace v oblasti výživy, doplňků, kondičního cvičení, ale také trenérství a s ním spojené konzultace florbalu, basketbalu či tenisu. Sportovci, kteří se do projektu na Univerzitě Pardubice zapojili, mají bezplatný vstup do posilovny Katedry tělovýchovy a sportu a mohou využívat nejmoderněji vybavené tělocvičny, aerobní sál, venkovní sportoviště či posilovny. Univerzita má rovněž vlastní loděnici u Labe,“ říká vedoucí Katedry tělovýchovy a sportu Mgr. Jan Němec.

Podpora vysokoškolských sportovců je prostřednictvím Stipendijního programu MŠMT. A druhá část podpory míří přímo na vysoké školy prostřednictvím dotačního neinvestičního programu ministerstva.

Nový projekt představilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s resortním sportovním centrem VICTORIA VSC u příležitosti Mezinárodního dne univerzitního sportu. Pro zařazení do projektu a tím i do VICTORIA VSC musí studenti splnit formální i výkonnostní podmínky. Sportovce navrhují vysoké školy a schvalují sportovní svazy. Zařazení je vždy na jeden rok, po roce se opět posuzuje výkonnost a další podmínky.

https://kts.upce.cz/kts/projekt-unis

V pondělí 5. října se poprvé v pardubické Enteria aréně představí univerzitní hokejový tým Riders.  Zápas se soupeřem HC Univerzita Palackého v Olomouci se odehraje bez fanoušků v hale. Utkání bude možné sledovat prostřednictvím živého streamu na Facebooku Univerzity Pardubice.

Hokejisté Univerzity Pardubice vyjedou na domácí led poprvé od svého vzniku v září letošního roku. Zápas mezi univerzitním pardubickým týmem Riders a HC Univerzita Palackého v Olomouci začíná v 19.30 hodin.

Kvůli aktuální situaci s covidem nebude ale možné přijít fandit na tribuny. Sledovat ho stejně jako všechny ostatní utkání univerzitní hokejové ligy mohou diváci prostřednictvím živého streamu na Facebooku Univerzity Pardubice nebo živém streamu na Tipsport TV.

Hokejová univerzitní soutěž (Univerzitní liga ledního hokeje) vznikla loni a tým Univerzity Pardubice, veřejné vysoké školy z tradičního hokejového města, vstupuje do druhé sezóny. „Novému hokejovému týmu naší univerzity držíme palce a osobně nepochybuji, že v této soutěži uspěje. Jsme univerzita v hokejovém městě, proto věřím, že zápasy Riders spojí všech našich 7 tisíc studentů v jeden tým fanoušků,“ uvedla prorektorka Univerzity Pardubice prof. Tatiana Molková.

Na soupisce nového týmu je zatím 25 hráčů, z nichž je 19 studentů univerzity, které podle pravidel ULLH doplňují žáci maturitních ročníků středních škol. Hráčům je od 18 do 23 let.

Sledujte zápas online

Loňský rok označuje za velmi tvůrčí. Nikdy prý nepsal nic tak rychle. Nikdy se prý ve psaní takhle neotevřel. Řeč je o knize Mount Anne, za níž byl absolvent Fakulty filozofické Univerzity Pardubice Ladislav Slezák letos nominován na Cenu Jiřího Ortena. Přestože nominaci neproměnil, mluví o úspěchu. Protože upozornil na jeho dílo.

Co pro vás nominace znamenala?

Cenu Jiřího Ortena sleduji každý rok, nominace na ni pak obecně beru jako upozornění na kvalitní literární díla, bez ohledu na to, které potom vyhraje. Nominace si tedy nesmírně vážím, neboť právě na Mount Anne bylo v tomto ohledu upozorněno.   

Proč si myslíte, že právě vaše dílo uspělo? V čem je jiné?

Mount Anne má sílu zejména ve své autentičnosti. Původně vůbec nevznikala s ambicí vydání. Měl to být jen takový osobní básnicky pojatý příběh. Při psaní jsem se tak cítil svobodně a klidně. Nad ničím jsem nepřemýšlel a prostě psal. Za dva týdny bylo hotovo. Poté jsem text ukázal třem kamarádům a na základě jejich připomínky poupravil. Nikdy jsem nenapsal nic tak rychle a nikdy jsem se ve psaní tak neotevřel. V tom spatřuji sílu knihy a doufám, že i některým čtenářům pomůže zjistit, co je na světě vlastně důležité.  

Sledoval jste kritiky?

Sledoval bych, ale v podstatě žádné nejsou. Básnických knih dnes vzniká velké množství a jejich kvalita je skutečně proměnlivá. Pro kritiky a recenzenty je pak těžké vybrat knihu, na kterou psát reflexi. Současnou českou poezii sleduji už velmi dlouho, mám na ní dokonce předmět na střední škole, kde učím.

Orientovat se v ní je skutečně náročné, proto i kritik je pomálu. Věřím však, že právě díky nominaci si někdy nějakou kritiku přečtu, ale na druhou stranu, proto se knihy nepíšou. Mount Anne je věnována všem, kteří se ztratili sami sobě. Pokud někomu pomůže vydat se zpátky ke svému já, tak ta kniha nevznikla zbytečně, bez ohledu na to, kolik je na ni napsáno kritik a recenzí. 

Nakopne vás tato nominace k další tvůrčí činnosti?

Obecně byl pro mě rok 2019 velmi tvůrčí, napsal jsem toho strašně moc a dodnes se v tom přehrabuji. Nominace byla do velké míry spíše takové poplácání po zádech, že to psaní má nějaký smysl, že zkrátka mám co říct. A současně mi to ukázalo, že se nemusím nikam hnát, nikam tlačit. Když je text dobrý, tak prostě někde rezonovat bude. 

Koho z držitelů této ceny rád čtete?

Od svého magisterského studia pravidelně každý rok čtu všechny nominované a v podstatě si i sám vybírám vítěze (to jsem udělal i letos). Sám jsem zacyklen spíše v poezii, jmenovitě mám velmi rád Ondřeje Buddeuse, Ondřeje Hanuse, Jana Těsnohlídka ml., Jana Nemčeka a před dvěma lety mě absolutně uzemnil Ondřej Macl. V loňském roce mě zase oslovila Anna Cima. 

Mgr. Ladislav Slezák (1990)

Vystudoval na Univerzitě Pardubice magisterský obor Dějiny literární kultury. V současné době je učitelem na střední škole. Zabývá se výchovou, vzděláváním a didaktikou humanitních oborů. Debutoval rozsáhlou básnickou skladbou Noc s klaunem (2013). Následovala sbírka veršů s názvem Monotónně znějící samoty (2015) a skladba Hořký letopočet (2017). Vydal báseň v próze Mount Anne (2019), za níž byl nominován na Cenu Jiřího Ortena. Publikoval v časopisech Host, Dobrá adresa, Tahy, Partonyma, Plž a dalších.

Univerzitní knihovna nabízí pedagogům i studentům novinku, která umožní publikovat materiály pro výuku a využít ke studiu interaktivní učebnice a naskenovaná skripta.

Platformu pro elektronické učebnice, která už nyní obsahuje naskenovaná skripta v PDF, je možné najít na adrese eupce.publi.cz.

Přibývat budou multimediální a interaktivní učebnice (tzv. mKnihy ve formátu HTML5), které může zájemce otevřít na jakémkoliv mobilním zařízení přes čtečku (aplikace eUPCE). Tu lze zdarma stáhnout na Google Play, App Store či Windows Store.

Vyučující mohou vytvářet jednodušší mKnihy sami. S komplexními, které jsou interaktivní a multimediální, jim pomohou programátoři z Publi.cz. Stačí dodat text, obrázky, videa… Učebnici pak může autor zpřístupnit zdarma, nebo za úplatu; jen pro studenty některé fakulty, nebo jakémukoliv zájemci.

Studenti, kteří hledají materiály pro on-line studium, si kromě naskenovaných skript mohou už nyní prohlížet a stahovat také dostupné materiály z jiných univerzit a v mKnize si dělat vlastní poznámky a výtahy z textu i během výuky v MS Teams.

Více informací o webové knihovně, užitečné odkazy, kontakty a inspiraci z dalších univerzit naleznete na stránkách Univerzitní knihovny.

První Kavárna Universitas v novém semestru navázala pomocí historické metafory na aktuální situaci spojenou s pandemií. Organizaci Kavárny nově převzaly studentky katedry filosofie a religionistiky – Veronika Janečková a Aneta Kohoutová.

Kdybyste měly v rychlosti Kavárnu Universitas představit, jak byste ji uvedly?

Veronika: Jedná se o cyklus přednášek, který probíhá v neformálním prostředí Klubu 29. Jakožto organizátorky máme za úkol zajistit přednášejícího hosta a uspořádat jednotlivé diskusní večery tak, aby oslovily co nejvíce studentů a širokou veřejnost. Naším cílem je podnítit zájem o vědu a vědění obecně a navodit příhodnou atmosféru pro společné kladení otázek a hledání odpovědí.

Aneta: Je to setkání na příjemném místě, kde odpadá pocit, sevřenosti školních stěn, ale akademická půda je stále přítomna v obsahu přednášek.

Co Vás osobně motivovalo k tomu se do projektu zapojit?

Veronika: Během studia na Univerzitě Pardubice jsem navštívila mnoho přednášek a konferencí, které nebyly povinné, ani neslibovaly žádné kredity za účast; chodila jsem na ně ve volném čase zkrátka proto, že jsem se chtěla dozvědět více informací nad rámec svého vlastního oboru. Pořádání přednášek pro Kavárnu Universitas vnímám jako příležitost na oplátku uspořádat něco pro ostatní, protože si pochopitelně uvědomuji, že za každou přednáškou a konferencí, kterou jsem měla možnost navštívit, stál vždy někdo, kdo musel celou akci zorganizovat. Když mi tedy bylo nabídnuto se na tomto projektu podílet, ráda jsem přijala. 

Aneta: Líbila se mně myšlenka, překročení prahu univerzity a vyvětrání akademického obsahu na čerstvém vzduchu. Vnímám to jako možnost, jak zapojit veřejnost do aktivit univerzity, to osobně vnímám jako hodně důležitý faktor a svoji motivaci.

Jak je příprava časově náročná? Jak moc dopředu vše chystáte, připravujete, zařizujete a vymýšlíte?

Veronika: Jelikož jsme organizaci Kavárny převzaly těsně před propuknutím pandemie koronaviru, nedokážu vlastně odpovědět, jaký je proces běžné přípravy za normálních okolností. Momentálně je vše poněkud hektické a nikdo de facto neví, s čím může a nemůže počítat.

Aneta: Ideálně bychom chtěly vymyslet koncept na celý semestr dopředu, což se nám teď povedlo jen díky pandemii, protože se většina přednášek přesunula. Lovíme hlavně v našich akademických vodách, ale určitě bych ráda do budoucna pozvala i odborníky z jiných univerzit či jiných institucí.

Jakým způsobem vybíráte témata jednotlivých setkání?

Veronika: Záleží nám především na tom, aby přednášky zaujaly samotné studenty i širokou veřejnost. Chceme dát prostor akademickým pracovníkům Univerzity Pardubice, aby zde mohli prezentovat svůj výzkum a seznámit tak posluchače s jejich odbornou prací; osobně mě velmi zajímá, jakým tématům se vyučující naší univerzity věnují a jak ve svém bádání pokračují. Zároveň chceme zvát i odborníky z jiných pracovišť, abychom zachovaly pestrost témat, kterou je Kavárna Universitas – díky skvělé práci předchozích organizátorů – proslulá.    

Aneta: Mám pocit, že zatím jsme šly pouze po mluvčích nikoliv po tématech. Na tohle hodnocení je naše působnost v projektu Kavárny Universitas ještě krátká. Ale do budoucna bych se samozřejmě ráda věnovala co nejaktuálnějším věcem či neotřelým pohledům na témata již dobře známá.

Na které téma z programu zimního semestru se nejvíce těšíte, koho bylo nejsložitější získat?

Veronika: Těším se na všechny přednášky a každé téma z letošního programu mi připadá pozoruhodné.  
Aneta: Já se těším hlavě na to, že nějaké naše setkání konečně proběhne v neomezeném režimu. Jinak souhlasím s Veronikou, radost mám z každé přednášky.

Máte připravenou variantu pro případná omezení v souvislosti s koronavirem?

Aneta: Ano, bohužel aktuálně řešíme přesun do online prostředí. Formu ještě ladíme.

S názvem Kavárna Universitas se nabízí otázka – bude si návštěvník během diskuzí moci vychutnat dobrou kávu a něco sladkého?

Veronika: Ano, koncept Kavárny je vymyšlen tak, aby jednotlivé diskusní večery probíhaly v neformálním prostředí; z toho důvodu nejsou pořádány přímo na akademické půdě, nýbrž v Klubu 29, kde si návštěvníci mohou při poslechu přednášky zároveň pochutnat na něčem dobrém.

Aneta: Jasně, osladit si přednášku, to je ta přidaná hodnota. Navíc kavárenské prostředí je i ze svojí historické podstaty místem setkávání a rozjímání nad šálkem horkého nápoje. V tom je ten sbližující faktor našich přednášek. Doufám, že neformální prostředí dokáže rozbít bariéry a předsudky některých návštěvníků, kteří se jinak univerzitě vyhýbají jako zkostnatělé instituci. Nabízíme vlastně takovou formu příjemné hospodské diskuze.

Kavárnu Universitas organizují:

Mgr. Veronika Janečková – doktorandka na katedře filosofie a religionistiky, studijní program Filosofie

Mgr. Aneta Kohoutová – doktorandka na katedře filosofie a religionistiky, studijní program Philosophy