Kdy je partnerský vztah toxický? Jak poznat sexuální obtěžování? Jakým způsobem se chránit před pohlavními nemocemi? Na podobné otázky najdou teenageři odpovědi díky studentům z Univerzity Pardubice.

Studenti Fakulty filozofické otevřeli téma, které je pro mnohé tabu. Vytvořili brožuru, jež se zabývá sexuální výchovou žáků základních škol. Pomoci má nejen samotným teenagerům, ale také učitelům a rodičům, kterým napoví, jak s dětmi o těchto tématech mluvit.

Dospívají, dokončují základní školu, poznávají svět okolo sebe, sami sebe, svou sexualitu a také třeba i někoho jiného. Žáci osmých a devátých tříd stojí na prahu dospělosti a čeká je mnoho objevování, v němž mohou tápat. S tím by jim mohla pomoci novinka o sexuální výchově s názvem Vždycky s helmou. „Vzpomínali jsme, co nám rodiče v dětství říkali, co nás učili. Přestože jsem se já osobně musela podívat hodně let dozadu, v oblasti sexuální výchovy se za ta léta mnoho nezměnilo,“ popsala vyučující Lucie Hájková z Katedry věd o výchově, která více než třicetičlennou skupinu studentů při zpracování materiálu vedla.

Mnozí učitelé základních škol přiznávají, že nemají sexuální výchovu podle čeho učit. Rodiče zase často nevědí, jak o citlivých tématech se svými dětmi hovořit. I jim by příručka měla sloužit. „V dnešní době internetu děti potřebují něco, čím uvedete množství načerpaných informací na pravou míru. Řekli jsme si, že bychom mohli vytvořit materiál, který by udělal vhled do této problematiky. Pomohlo by to rodičům, kteří o tom nechtějí hovořit nebo nevědí jak, a také pedagogům na základních školách, kteří nevědí, jak dětem tyto informace předat,“ upřesnila Lucie Hájková s tím, že primárně je brožura ale určená samotným dospívajícím, kteří se tímto tématem začínají intenzivně zabývat.

Studenti diskutovali nejdříve s řediteli a učiteli základních škol, kteří mají s výukou této výchovy zkušenosti. Ti jim poradili, ať příručku napíší, jako když mladí lidé mluví k mladým lidem. Studenti proto volili slova tak, aby se co nejvíce přiblížili mluvě žáků osmých a devátých tříd. Zároveň se radili i se samotnými potenciálními čtenáři, aby od nich zjistili, jaké informace by ocenili.

Než se však teenageři k samotné sexuální výchově dostanou, čeká je stránka, která jim upřesní, co je to partnerský vztah a jak by měl a neměl vypadat. „Každý žák umí definovat, co je to partnerský vztah, že to znamená mít přítele nebo přítelkyni. Chtěli jsme, aby také věděli, že každý vztah je jedinečný a individuální a nelze ho porovnávat se vztahy ostatních,“ řekla studentka Eliška Greplová. Studenti upozornili také na znaky, které by se ve vztazích objevovat neměly, a připomněli tím teenagerům, že se nemusí bát říct ne – na cokoliv.

Zároveň se věnovali pohlavním nemocem, vhodné ochraně, ale také třeba sexuálnímu obtěžování, které popsali jako jednání se sexuálním podtextem, které je danému člověku nepříjemné. „Hodně lidí má v tomto směru nějakou negativní zkušenost, ale neumí ji pojmenovat. Mají špatnou vzpomínku, nepříjemný pocit, ale neuvědomují si, že šlo o sexuální obtěžování. Někdy je obtěžování i bagatelizováno. Oběť se svěří blízké osobě, která nad tím mávne rukou a řekne, že je to v pořádku. My bychom jim chtěli říct, že to v pořádku není. Pokud se necítí dobře, nemusí si to nechávat pro sebe,“ apelovala studentka Petra Bartošová, která celý projekt koordinovala.

Nebezpečí číhá i na internetu

Jedna z pěti hlavních kapitol nese název Internet, protože právě ten se pro mnohé teenagery stává hlavním zdrojem informací a pro některé dokonce jediným. Kromě varování před nepravdivými a zavádějícími informacemi čtenáři na stránkách najdou také rady. Jak nenaletět sexuálním predátorům, jaká rizika přináší sdílení různých obsahů nebo intimních fotografií. Dalším tématem, které je tabu, ale o kterém je podle studentů v této době důležité mluvit, jsou pornofilmy. Ty mají v publikaci také své místo. „Kvůli sledování pornofilmů mají mladí lidé často velmi zkreslenou představu o sexu. Proto jsme se rozhodli toto téma zařadit, aby si uvědomili, že pornofilmy jsou jen filmy. Se scénáři i herci, a že náš sex se jim nemusí přibližovat,“ upozornila Petra Bartošová.

Publikaci uzavírá kapitola Pro rodiče, která jim má pomoci najít správnou cestu, jak o těchto tématech s dospívajícími mluvit.

Než skupina studentů brožuru publikovala, veškerý obsah posvětila psycholožka. „Chtěli jsme si být jistí, že po odborné stránce uděláme vše správně, abychom nenapáchali více škody než užitku. Na dětské duši lze ponechat šrám i jedním špatně použitým slovem,“ vysvětlila Lucie Hájková z Univerzity Pardubice

S brožurou se už seznámili i někteří pedagogové a žáci základních škol, a to především na konferenci, kterou studenti uspořádali. Pozvání přijaly také některé organizace, které se touto problematikou zabývají. Organizace Konsent, která se věnuje prevenci sexuálního násilí a obtěžování, toto téma na konferenci ještě rozšířila. „Zjistili jsme, že pedagogové nemají dostatečné podklady, nejsou dostatečně vzdělaní nebo nemají nástroje. Proto ti, kteří se to snaží vyučovat, musí hodně improvizovat a připravovat si vše sami,“ uvedla Karolína Křížová z organizace Konsent.

Vzhledem k tomu, že některé školy projevily zájem nejen o brožuru, ale také o přednášky, budou možná studenti jezdit přednášet přímo žákům. Zároveň už chystají volně dostupnou elektronickou verzi své publikace.

Název Vždycky s helmou se studenti třetího ročníku Humanitních studií rozhodli použít jako metaforu bezpečí. „Když se řekne slovo helma, pojí se s ním slovo bezpečí a bezpečnost. Nosíme ji třeba na kolo, protože chceme být v bezpečí, stejně by tomu mělo být i u sexu. V tomto případě se o tom ale tolik nemluví,“ vysvětlila studentka Petra Bartošová.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě. 

Co to byla tzv. babicí praxe? Z jakého prostředí se rekrutovaly porodní báby? Z jakých rodin pocházely? Jakou kvalifikaci vyžadovala tzv. první ženská profese? 

Podívejte se na rozhovor

s paní prof. PhDr. Milenou Lenderovou, CSc., natočený pro díl Babičko, budu mít děťátko, který je součástí pořadu Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli od České Televize. Paní profesorka je autorkou kolektivní monografie Ženy s kufříkem a nadějí: porodní báby a asistentky v českých zemích od poloviny 19. do poloviny 20. století a rozpovídala se o radostech a strastech babické praxe v minulosti.  

„Každá ta bába měla svůj rajon, kam chodila zpravidla pěšky a ty rajony někdy byly docela rozsáhlé. Třeba tady na Pardubicku jsem měla deníčky porodní báby z Choltic a ta nejdál chodila asi sedm kilometrů. Sedm kilometrů tam, sedm kilometrů zpátky a jen ty zámožné rodiny pro ni mohly poslat nějaký povoz. Většinou chodila pěšky, teď si ještě představme, že byla zima, tehdy zimy byly skutečně solidní a jaké byly možnosti teplého oblečení. V podstatě žádné, maximálně mohla mít nějaké vysoké kožené boty, ale jinak měla sukni, punčochy, nějaký vlňák, žádné prošívané bundy, kožich porodní bába neměla, takže to skutečně byla profese, která vyžadovala značnou fyzičku.“

Nacházela se v minulosti vaší rodiny porodní bába?

Podívejte se do rozsáhlé Databáze porodních babiček, která obsahuje jména zhruba tisícovky porodních babiček praktikujících v českých zemích přibližně od konce 18. do poloviny 20. století. Databáze mohla vzniknout díky podpoře Grantové agentury České republiky prostřednictvím realizace grantového projektu č. 17-14082S Porodní báby: profesionalizace, institucionalizace a výkon historicky prvního ženského kvalifikovaného povolání v průběhu dvou staletí, 1804-1948. 

Univerzita Pardubice se podílela na premiérovém pracovním setkání vlády a kolegia Evropské komise v první den českého předsednictví v Radě EU. Jednání se uskutečnilo v pátek
1. července v Litomyšli, kde sídlí Fakulta restaurování, jejíž prostory i technika byly během reprezentativní akce využity. Části programu se zúčastnil také rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

„Je nám ctí, že naše univerzita může poskytnout část moderního zázemí u příležitosti tohoto vrcholného setkání, kterého se zúčastní i předsedkyně Evropské komise paní Ursula von der Leyen. České předsednictví vnímáme jako příležitost navázat nové spolupráce a pomoci řešit aktuální problémy Evropy, které jsme už 18 let součástí,“ uvedl před jednáním prof. Libor Čapek, rektor Univerzity Pardubice.

Rektor univerzity se na pozvání vlády zúčastnil podvečerního a večerního programu akce. Jeho součástí byl Koncert pro Evropu v podání České filharmonie ale také např. vernisáž výstavy fotografií u příležitosti výročí 18 let České republiky v Evropské unii s názvem Dospěli jsme v EU. Tu v Klášterních zahradách zahájil ministr pro evropské záležitosti ČR a bývalý rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek.

Letní úřední hodiny studijního oddělení FF UPCE

1. 7. – 31. 8. 2022
úterý | 9:00–13:00

jiný den po telefonické domluvě

4. 7. – 8. 7. 2022 | dovolená
22. 7. – 29. 7. 2022 | dovolená

Za několik dní se Česká republika už podruhé stane předsednickou zemí v Radě EU. Od začátku července bude český hlas mezi evropskými státy znít o něco silněji.

Do červnové Kavárny Universitas jsme si proto pozvali hosta, o jehož skvělém vhledu do problematiky Evropské unie nemůže být pochyb. Byla jím Ludmila Johnová, vedoucí oddělení pro Eurocentra v rámci sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR.

Otázek, kterých jsme se dotkli, bylo několik. Jaký je vztah Čechů vůči Evropské unii? Jak se proměňoval a co tyto změny způsobuje? Je fungování Unie v českém prostředí dostatečně dobře komunikováno? Řeč padla i na některé z tzv. euromýtů, které se ve zdejších debatách o EU stále poměrně často vyskytují. Pro všechny, kteří měli během úterního odpoledne 21. června jiné plány a přesto by přednášku rádi viděli, bude stejně jako v případě minulých akcí zveřejněn video záznam na univerzitním YouTube kanále.

Poslední Kavárna Universitas před letní pauzou je za námi, teď už zbývá sledovat, jak si Česko povede ve své předsednické misi. 

Příští akce proběhne v úterý 20. září 2022 v divadle Exil.

V prostorách historické budovy Univerzity Pardubice se dne 23. června 2022 konal další ročník studentské konference Think!+, kterou pravidelně pořádají doktorandi z Katedry filosofie a religionistiky.

Konference byla i letos plná velice zajímavých a obohacujících příspěvků studentek a studentů z různých humanitních oborů. Kromě Univerzity Pardubice měly své zastoupení Masarykova univerzita, Univerzita Karlova a Univerzita Palackého v Olomouci.

V dopoledním bloku zazněly příspěvky týkající se skupinové psychoterapie nebo problematiky lidové psychologie a jejího chápání ve filosofii a sociální psychologii. Posluchači si také mohli poslechnout rady, jak podle Cicerona vést správně politickou kampaň a vyhrát volby.

Odpolední program byl věnován oblasti etnologie, literatury a literární komparatistiky. Dozvěděli jsme se například, v čem spočívá metoda zvukového dotazníku v etnologickém výzkumu nebo jak se vyvíjel post-apokalyptický narativ v současné literatuře.

Tímto ještě jednou děkujeme všem studentkám a studentům za účast.

Spisovatelé Lukáš Vavrečka a Klára Smolíková sepsali průvodce báječným světem audioknih a zvou k jeho četbě každého, koho poslech knih vábí z profesionálního zájmu i pouhé zvědavosti. Kromě svižných kapitol a přehledně vysvětlených termínů čekají čtenáře i půvabné komiksy od talentované kreslířky Kačky Illnerové.

V těchto dnech vychází první česká kniha o audioknihách a my jsme už od chvíle, kdy jsme se do projektu pustili, připraveni odrážet námitky.

Námitka č. 1: Proč kniha o audioknihách?

Žádná ucelená publikace na toto téma zatím nevznikla a ani se s nikým o toto prvenství nepřetahujeme. Můžete namítnout, že jsme našli neprobádané území jen kvůli tomu, že o něj nikdo nestojí a že nahrát rovnou audioknihu by bylo logičtější. Jenže audioknižní titul by se dostal jenom k publiku, které už audioknihy poslouchá. My jsme ale chtěli oslovit i posluchače potenciální – a nejenom je. Nahrávky mluveného slova se v posledních letech staly v českém prostředí takovým fenoménem, že se dotýkají nejen samotných posluchačů, ale i těch, kteří si s literaturou do ucha musí nějak poradit. Totiž knihovníků, studentů a lektorů uměnovědných a mediálních oborů, učitelů na základních a středních školách, rodičů, samotných autorů literárních děl nebo knižních vydavatelů, kteří se rozhodnou jít s proudem a vydat dílo kromě tisku či v elektronickém formátu také zvukem.

Námitka č. 2: Kdo čte, neposlouchá, a naopak!

Mnoho nadšených posluchačů audioknih se rekrutuje z bývalých náruživých čtenářů a poslouchání knih zase leckoho vrátilo ke čtení. Kniha a audiokniha jsou spojené nádoby a my se rozhodli začít sepsáním knihy, ze které bychom pochopitelně rádi časem měli i audioknihu.

Námitka č. 3: Proč vy? A proč píšete ve dvou?

Na jedné straně se audioknihami zabýváme už dlouho, na druhé straně jsme ale pořád jenom dva spisovatelé, které spojuje vášeň pro mluvené slovo. Jenže právě o tom psaní je. Zahloubat se do tématu, zformulovat prchavé myšlenky, opřít se o autority a zřetězit myšlenky, aby se ostatním lépe vnímaly.

Nápad na knihu se rodil postupně. Oba jsme už několik let recenzovali audioknihy pro portál Naposlech.cz a zasedali v porotě ceny Audiokniha roku. Pak jsme v létě 2021 společně odjeli na literární rezidenci a tři týdny jsme obývali domek vedle broumovského kláštera. Posedávali v červených křeslech, vařili v okně, abychom nespustili požární poplach, poslouchali audioknihy a skládali dohromady strukturu jednotlivých kapitol ucelené knihy.

Navzájem jsme se podporovali v myšlence, že kniha má smysl, a každý jsme do ní vložili vlastní badatelské i popularizační zkušenosti.

Námitka č. 4: To jste opravdu takoví audioknižní znalci?

Jasně že jsme nebyli, ale prací na rukopisu jsme se značně vypracovali. Samozřejmě by od nás bylo domýšlivé, kdybychom se do takového počinu rozhodli jít sami. Oslovili jsme proto široké spektrum lidí z audioknižní branže. Své k tématu na stránkách knihy řekne 7 audioknižních režisérů, více než 40 herců, kteří pravidelně audioknihy načítají, 15 spisovatelů, dále hudební skladatelé, recenzenti a publicisté. Někteří z nich nám dávali zpětnou vazbu na již napsané kapitoly, takže jde vlastně o kolektivní dílo.

Námitka č. 5: Jak chcete popisovat audioknihy? Nebylo by lepší si je poslechnout?

To byl trochu oříšek, který jsme vyřešili tím, že zmínky o konkrétních audioknihách doprovází odkazy na 60 zvukových ukázek. Čtenář si je přes QR kód může snadno načíst a spustit na mobilním telefonu.

Naopak jsme plně využili možnosti knižního média a požádali o spolupráci ilustrátorku Kačku Illnerovou, která pro knihu vytvořila podle našich scénářů dvanáct komiksových stránek. Obrázky zábavnou formou představují jednotlivá témata, kterými se v kapitolách zabýváme. Od června ve formě výstavních panelů putují po českých a moravských knihovnách. V červnu si můžete výstavu prohlédnout v Městské knihovně Znojmo, v srpnu v Knihovně Petra Bezruče v Opavě a třeba v listopadu ve Studijní a vědecké knihovně Hradec Králové. A potom namlsaní na poslech si rovnou v knihovně nějakou audioknihu půjčíte.

Námitka č. 6: Nezpronevěřili jste se literatuře? Už jen ten název „Nečtu! Poslouchám“!

Titul je provokativní záměrně. Ale zrovna knihovníci, kteří si putovní výstavu zamluvili během jediného dne na dva roky dopředu, nás zahrnuli podporou a vzkazy, že propagace audiočtení je záslužný čin. Rádi bychom naší knihou široké veřejnosti jednoduše přiblížili, co to vlastně taková audiokniha je, kde se vzala, jakou mají díla k poslechu historii, komu jsou určena, komu jejich poslech může pomoci, jak se vůbec natáčejí a jak o nich přemýšlet a psát.

Především jsme dali dohromady rady, jak si poslech audioknih co nejlépe užít. Oba věříme, že kvalitní audioknižní vydání psané slovo obohatí, a že díky němu se k literatuře může vrátit i ten, komu čas na čtení nezbývá. Literární díla tak mohou proudit do uší všem, nejen dětem, které samy číst ještě neumí, nebo seniorům, kterým zrak slábne.

Knihu Nečtu! Poslouchám koupíte zde.

Byl čtvrtek 24. února. Probudili se do dne, který měl být jako každý jiný. Studentský. Čekaly je přednášky, semináře a milá setkání s přáteli v kampusu. To ráno se ale probudili do války. Do války, kterou si nepřejí. Desítky ukrajinských studentů, ale také těch ruských, se společně s českými shodují na jednom. Není to válka mezi Rusy a Ukrajinci. Je to válka Vladimíra Putina. Studenti UPCE se ohlédli za dnem, v němž jejich země vstoupily do války.

O zahájení ruské invaze na Ukrajinu se většina studentů dozvěděla hned ráno, jakmile vzala do ruky telefon. „Najednou mi přišlo velké množství SMS zpráv. Maminka mi napsala, že začala válka,“ popsala prvotní šok Viktoriia Safonenko, studentka Fakulty ekonomicko-správní. Další studenti dostávali zprávy s konkrétním popisem toho, co se v jejich rodné zemi děje. Příbuzní jim psali, že ruská armáda bombarduje Kyjev a Charkov. „Už to začalo!!! Nespíme od pěti od rána. Jsou slyšet výbuchy,“ četla děsivou zprávu od rodiny z Kyjeva Alona Podzega, která dokončuje studium na stejné fakultě a pro Univerzitu Pardubice také pracuje.

„V únoru všichni říkali, že možná přijde válka. Já tomu ale nevěřila. Žijeme v 21. století, nerozumím tomu, že se tyhle věci mohou v této době dít,“ nechápe Ukrajinka studující na Fakultě filozofické Daria Smirnova, která má špatné vzpomínky už na konflikt v roce 2014. „Do školy přišli vojáci se samopaly a říkali, že máme jít domů. Běžela jsem naproti babičce, plakala jsem a volala na ni, že je válka. Přestěhovali jsme se kvůli tomu z Luhanska do Oděsy. A je to tu zase. Nenapadlo mě, že za 20 let svého života zažiju hned dvě války,“ povzdechla si. Přesto se čtvrtek 24. února 2022 zapsal do historie Ukrajiny i celé Evropy černým písmem.

Život na Univerzitě Pardubice jako by se na chvíli zastavil. Přednášky šly pro dotčené studenty ten den stranou, studium přehlušila válka. Motivaci sbírat nové znalosti vystřídal smutek, strach a hněv. „I kdybych šel na přednášku, vůbec bych se nesoustředil. Pořád jsem myslel na to, jestli je moje rodina v pořádku,“ svěřil se student Dopravní fakulty Jana Pernera Roman Pokhodoshchuk, který v sobě sváděl velmi těžký boj. Ještě ve čtvrtek se chtěl sbalit a jet domů, aby se zapojil do bojů a bránil svou zem. Rodina se ho ale snažila přesvědčit, aby nejezdil. „Mám zůstat v Česku, abych tu mohl pomoci ostatním Ukrajincům, kteří se rozhodnou přijet,“ dodal mladý muž s tím, že mnoho jeho spolužáků muselo o pár dní později narukovat. Domů se chtěli rozjet téměř všichni. „Každý den je pro mě hodně těžký, chtěla bych být s rodinou, velmi se o ni bojím,“ přitakala Viktoriia s tím, že její tatínek je připravený Ukrajinu bránit. „Doma si vyrábí Molotovovy koktejly, aby ochránil naši rodinu a naše město,“ dodala. Někteří však ani nevěděli, zda se mají kam vrátit a co s jejich domovem je. „Když se dívám na fotky zničeného Kyjeva, mého města, bolí mě srdce. Absolutně netuším, v jakém stavu může být náš dům,“ popisovala své emoce studentka Fakulty ekonomicko-správní Liza Ryzhuk.

Někteří se měli se svými příbuznými v březnu vidět, plánovaná setkání ale najednou byla nemyslitelná. Rodiny od sebe zůstaly odtržené. „Víkend po začátku okupace jsem měla být doma. Měla jsem jíst babiččiny vareniki a probírat s rodiči, co je nového. Bohužel se to nestalo,“ posteskla si Alona. Daria zase chtěla své narozeniny oslavit se svou rodinou, která za ní plánovala přijet do Pardubic. „Chtěla jsem to oslavit s maminkou, tatínkem, babičkou, dědečkem i sourozenci. To už se ale nestane,“ řekla  začátkem března Daria.

Válka na Ukrajině začala mít ale také velký dopad na finance studentů. Rodiče už jim nemohli posílat peněžní podporu jako doposud. A tak se pro ně život v Pardubicích stal o něco složitějším. Velmi narychlo tak studenti začali hledat další brigády, aby se zvládli uživit. „Musím chodit do práce a vydělat nějaké peníze, abych se stala finančně nezávislá a mohla poslat nějaké peníze i rodině. Chodím na brigády, ale výdělek je kvůli daním jen omezený. Navíc pro mě musí být primární studium – to je důvod, proč jsem tu. Takže jsem děkana požádala o mimořádné stipendium,“ svěřila se Daria.

Mimořádné stipendium je jednou z několika forem pomoci, kterou Univerzita Pardubice svým studentům z Ukrajiny nabídla. Vedení univerzity odsoudilo bezprecedentní ruskou invazi, která nevykazuje žádnou úctu k principům demokracie a základním hodnotám Evropské unie ve 21. století, a krátce po začátku války nabídlo mimořádné stipendium studentům v tíživé situaci a vychází vstříc i těm, kteří mají problémy splnit kvůli válečnému konfliktu povinnosti spojené se studiem. Hned ve čtvrtek také začaly po celém kampusu vlát ukrajinské vlajky, které mají vyjádřit alespoň symbolickou podporu a nesouhlas s válkou. Do žluté a modré se zbarvilo dokonce i univerzitní logo.

Pomoc se týká všech studentů zasažených válkou, takže i těch ruských. Studenti, kteří do Čech přijeli studovat z Ruska, se také potýkají s finančními problémy. Navíc není jisté, zda nebudou muset studium ukončit předčasně a vrátit se do své země, protože nedostanou víza. „Kvůli Putinově válce mi rodiče nemohou poslat peníze, a bojím se, že mi neprodlouží víza a nebudu moci dostudovat. Já ale do Ruska zpátky nechci. Není to ale nic proti tomu, co prožívají lidé na Ukrajině, Ukrajinci jsou pro mě jako bratři a nyní jsou pod palbou. S tím se nikdy nesmířím,“ prohlásil student Fakulty ekonomicko-správní Ivan Knyshov. S válkou nesouhlasí on ani jeho rodina, která proti Putinovi aktivně vystupuje. Jeho otec byl dokonce vězněn za to, že bojoval proti politickému režimu v Rusku. „Demokracie a svoboda v Rusku prostě neexistují, jednotlivá slova jsou používaná, ale vláda je chápe naprosto jinak. Proto mě rodiče poslali do Česka – abych vyrůstal v demokratickém a svobodném státě,“ popsal Ivan, který stojí za svými ukrajinskými spolužáky. Zatímco ti ruští své ukrajinské spolužáky podporují, ti ukrajinští vědí, že jejich vrstevníci válku nezačali. Vznikla tu dokonce rusko-ukrajinská přátelství, která přetrvávají i v této době – ani zbraně, ani válka tyto vazby nezpřetrhá. „Mám tu ruskou kamarádku. Vím, že ona za válku nemůže a nevybrala si ji. Kamarádíme se stále, mám ji ráda,“ řekla Liza.

Láska vs. válka

Někteří ruští a ukrajinští studenti dokonce vytvořili páry. Také láska odolává válce. Partneři se účastnili demonstrací v Praze a stojí jeden za druhým. Například Ukrajinec Oleksandr Korolov z Fakulty ekonomicko-správní v Česku našel osudovou lásku, když se seznámil s Ruskou Marií, která studuje Fakultu chemicko-technologickou. „Válka nás nerozdělí. Kdyby nebyla se mnou, asi bych tuhle situaci ani nezvládl. Nevadí mi, že je z Ruska. Válku a Putina nepodporuje,“ vysvětlil Saša. Jeho přítelkyně s válkou nesouhlasí a její rodiče jsou na ni za to pyšní, také oni válku nechtějí. Ani oni ale nemohou své dceři kvůli opatřením ruské vlády dále posílat peníze. Saša tak se svou přítelkyní jeden celý den strávil obíháním bankomatů po celých Pardubicích, ze kterých se snažili vybrat co nejvíce peněz, protože věděli, že její karty brzy přestanou fungovat.

Studenti obou skupin nacházejí alespoň malou útěchu v podpoře, která se jim dostává ze strany České republiky a jejích občanů. „Je pro nás velmi důležité vědět, že v tom nejsme sami,“ doplnila Viktoriia. Na Univerzitě Pardubice vzniklo mnoho iniciativ, které dávají podporu Ukrajině. Fakulty vyhlašovaly sbírky materiálu, který poté poslaly uprchlíkům, ukrajinským vojákům a rodinám odstřiženým od základních potřeb. Na Hudebním benefičním večeru pro Ukrajinu zase studenti vybírali peníze na podporu ukrajinských lidí. A Katedra tělovýchovy a sportu uspořádala Jógu pro Ukrajinu, na níž se platilo dobrovolné vstupné, které putovalo na pomoc ukrajinským občanům. Celou jednu budovu kampusu, v níž dřív sídlily koleje, navíc Univerzita Pardubice nabídla jako možné ubytování pro stovky lidí prchající před válkou. Univerzita Pardubice také přijímá další ukrajinské studenty, kterým válka vzala možnost studovat na svých univerzitách.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě. 

POZVÁNKA

na

102. zasedání AS FF UPCE

které se koná v pondělí 27. června 2022 od 13:00 hodin

hybridně

v učebně EA 13022

a zde: https://teams.microsoft.com/l/meetup-join/19%3aIgdM-ZMUPMAl_BZ6RExq2EmCKCSmNs-ZwFz6EqO9vGk1%40thread.tacv2/1655726747264?context=%7b%22Tid%22%3a%2249307c8d-b7bd-42d1-9570-63cbd63caf1b%22%2c%22Oid%22%3a%22984aaf83-bcae-42d3-9d66-6e1b35bbc4d9%22%7d

Program:

1. Zahájení a jmenování skrutátora
2. Schválení programu jednání
3. Projednání návrhu na odvolání člena Vědecké rady FF Univerzity Pardubice
4. Projednání návrhu děkana na jmenování člena Vědecké rady FF Univerzity Pardubice na zbytek funkčního období – předkládá děkan fakulty doc. Kubeš
5. Projednání fakultního rozpočtu
6. Různé

                                                         Marta Pató, předsedkyně AS FF UPCE

V pátek 24. června se v prostorech Památníku Zámeček v Pardubicích od 19:30 hod. představí veřejnosti nová kniha vydavatelství Historický ústav, která jasně prokazuje, že první a druhá heydrichiáda zůstávají živou podstavou českých, československých a evropských protinacistických dějin.

Kolektivní monografie Za Reinharda Heydricha. Po Reinhardu Heydrichovi, jejíž editorkou a spoluautorkou je doc. PhDr. Zlatica Zudová-Lešková, CSc., spolu s kolektivem renomovaných historiků, archivářů, právníků, publicistů, spisovatelů a rovněž pedagogů České republiky, předkládá nové poznatky z období druhé světové války na území Protektorátu Čechy a Morava ve spojitosti s osobou zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, doplněné původními archiváliemi z českých, britských a německých fondů.  

„Kniha nepředkládá jen fakta, ale především otevírá vztahové souvislosti, odehrávající se současně a zároveň si uchovávající svou autonomnost,“ lze číst v anotaci zbrusu nového vědeckého díla. Každý, kdo se zajímá o dobu vlády Reinharda Heydricha v protektorátu a následné období po jeho smrti z hlediska českého i mezinárodního kontextu, by proto neměl publikaci minout.

Samotného seznámení veřejnosti s knihou se zúčastní známí historici, kteří se na jejím vzniku podíleli, a to: doc. PhDr. Zlatica Zudová-Lešková, CSc., PhDr. Václava Horčáková, PhDr. David Hubený, Ph.D., s manželkou Mgr. Lucií Hubenou, PhDr. Vojtěch Kyncl, Ph.D., doc. PhDr. Jan Němeček, DrSc. a doc. Mgr. Jaroslav Šebek, Ph.D.  Prostor pro otázky a jejich zodpovězení tak bude velice široký. Kromě možnosti diskuse s autory a autogramiády, bude umožněné koupit si publikaci za zvýhodněnou cenu.

Ředitel Památníku Zámeček Viktor Janák k chystané akci dodává: „Ceníme si té možnosti, že letos, kdy si připomínáme 80. výročí doby druhého stanného práva, a právě v den vyhlazení obce Ležáky, bude nejen na místě památníku představena kniha, která s tímto tématem úzce souvisí, ale také, že budeme moci hostit profesionály bádající v oboru válečných dějin 20. století. Pevně doufám, že díky Memorandu o spolupráci bude moci Památník Zámeček i nadále uvádět ve známost aktivity Historického ústavu AV ČR a pomáhat historikům v popularizaci poznatků i dalším výzkumu.“

Touto akcí ovšem program památníku 24. června nekončí. Po diskusi spojené s autogramiádou, budou moci návštěvníci ve 21:00 hod. zhlédnout v rámci letního kina promítání snímku Bohdana Slámy Krajina ve stínu. Přístup na obě akce je zdarma a všichni jsou tak srdečně zváni.