Bývala slovenská prezidentka Zuzana Čaputová se stala první zahraniční diskutující debat z cyklu Čaj o páté na Univerzitě Pardubice. Před samotnou diskuzí ji přivítal rektor prof. Libor Čapek. Setkala se také s prorektorkou prof. Petrou Bajerovou, děkanem Fakulty filozofické doc. Jiřím Kubešem a oběma organizátory projektu Čaj o páté Mgr. Michalem Němečkem a Ing. Janem Pražákem.

Zuzana Čaputová v debatě vyzdvihla důležitost hodnot, jako je pokora či empatie v profesním, veřejném i osobním životě. Inspirativnímu setkání přihlížela zcela zaplněná Aula Arnošta z Pardubic a další stovky sledujících online. Publikum ocenilo mimořádnou osobnost dlouhým potleskem ve stoje. 

Celý rozhovor naleznete od pondělí 10. listopadu na Youtube kanále univerzity a dalších podcastových platformách.

Foto: Milan Reinberk, Michal Král

Uchazečům o studium na vysoké škole se představila Univerzita Pardubice na veletrhu vzdělávání Gaudeamus v Brně. Jeho návštěvníky oslovila nejen atraktivní expozicí, ale také hravými ukázkami vědy. Středoškoláci, jejich rodiče i výchovní poradci se dozvěděli vše potřebné o studiu i přijímacím řízením. S uchazeči sdíleli své zkušenosti současní studující.

Univerzita Pardubice od 1. listopadu otevírá možnost podávat přihlášky ke studiu pro další akademický rok 2026/2027. Informace o možnostech studia i životě na UPCE, včetně elektronické přihlášky, lze už nyní najít na webu Studuj na UPCE. 

Jan Štifter, absolvent bakalářského a magisterského studia Kulturních dějin na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice, obdržel 22. října 2025 z rukou primátorky Dagmar Škodové Parmové Medaili za zásluhy města Českých Budějovic. Město ocenilo jeho dlouholetý přínos kulturnímu životu ve městě. 

Jan byl nepřehlédnutelný už jako student – byl členem fakultního Akademického senátu, neformálním mluvčím svých kolegů. Už v době studií propadl novinařině. A pochopitelně i historii, vždyť ji studoval! 

„Své“ jižní Čechy (narodil se roku 1984 v Českých Budějovicích) tematizoval v dobře desítce publikací. Jeho vícegenerační prózy zasazené do jihočeského regionu těží ze vzdálenější i nedávné neklidné minulosti tohoto krásného koutu Čech. Vedle populárně naučného žánru píše i povídky a romány. Jsou historicky věrohodné, nepřehlédnutelná je navíc autorova specifická poetika, věty zcela nevyřčené, fluidnost klíčových momentů… Originální jazyk je neoddělitelnou součástí jeho autorského stylu. 

Jsme na Jana Štiftera hrdí a on se ke své alma mater při každé vhodné příležitosti hlásí. 

Text: prof. Milena Lenderová, FF UPCE
Foto: Statutární město České Budějovice

Slavnostní bakalářské sponze a magisterská promoce se konají 21. listopadu 2025 v univerzitní Aule Arnošta z Pardubic.

Slavnostní bakalářská sponze absolventů studijních oborů:

• Anglický jazyk pro odbornou praxi
• Anglický jazyk pro vzdělávání
• Filosofie
• Filosofie-Anglický jazyk
• Historicko-literární studia
• Historie
• Humanitní studia
• Religionistika
• Sociální a kulturní antropologie

se koná 21. listopadu 2025 v 9:00 hodin v Aule Univerzity Pardubice. Sraz absolventů ve společenském oblečení je v 8:00 hodin v Aule – A1, kde proběhne prezence a instruktáž, která je povinná.

Slavnostní magisterská promoce absolventů studijních oborů:

• Anglická filologie
• Historie
• Sociální a kulturní antropologie
• Resocializační pedagogika
• Učitelství anglického jazyka

se koná 21. listopadu 2025 v 11:30 hodin v Aule Univerzity Pardubice. Sraz absolventů ve společenském oblečení je ve 10:30 hodin v Aule – A1, kde proběhne prezence a instruktáž, která je povinná.

Slavnostní obřad nebude umožněn pozdě příchozím a nevhodně oblečeným absolventům.

Rodiče a hosté budou mít přístup do budovy Auly 15 min. před zahájením obřadu a po zahájení musí setrvat na svých místech (je třeba zvážit případnou přítomnost dětí do 6 let). Absolventi, kteří se z různých důvodů nemohou zúčastnit slavnostního obřadu, si mohou diplom vyzvednout na studijním oddělení Fakulty filozofické.

Diplom si musí každý absolvent vyzvednout osobně (popřípadě zplnomocnit jinou osobu).

V pondělí 13. října se konalo první setkání Café Universitas letošního školního roku. 

Přednášku vedla sociální psycholožka Katarína Banárová, která obecenstvu představila svůj terénní výzkum týkající se problematiky rizikového dospívání u mládeže. Po přednášce následovala beseda, do které přispívali/y jak studující, tak pedagožky středních škol.

Další Café Universitas nás čeká 10. listopadu v Divadle 29. Hostem bude Juraj Hvorecký, který představí téma Jak vyvažovat negativní vlivy umělé inteligence na životní prostředí? 

Text: Serhij Kiš, Kateřina Kůtková
Foto: Adrián Zeiner

V diskusi společně s prorektorkou prof. Petrou Bajerovou a prof. Petrem Vorlem z Fakulty filozofické se rektor Dr. h. c. prof. PhDr. Peter Kónya, PhD. vyslovil pro možnost rozšíření vzájemné spolupráce. 

V současnosti fungují mezi oběma vysokými školami výměny studentů v rámci programu Erasmus, odborníci se potkávají na konferencích obou univerzit a intenzivní je také spolupráce s Ústavem historických věd Fakulty filozofické UPCE. Podle rektorů se nabízí spolupráce např. ve zdravotnických nelékařských programech, ve kterých obě univerzity vzdělávají tisíce studujících. 

Prešovská univerzita vznikla v roce 1996 rozdělením Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích na košickou (Univerzita Pavla Jozefa Šafárika) a prešovskou část (Univerzita v Prešově). Historie fakult Prešovské univerzity je ale o mnoho delší, nejstarší z nich, Řeckokatolická teologická fakulta, navazuje na instituci založenou v roce 1880. Podle počtu fakult jde o třetí největší slovenskou univerzitu. Prešovská univerzita má přes 10 000 studentů a 1040 pracovníků. Tvoří ji tyto fakulty: Filozofická fakulta, Gréckokatolícka teologická fakulta, Fakulta humanitných a prírodných vied,  Fakulta manažmentu, ekonomiky a obchodu, Pedagogická fakulta, Pravoslávna bohoslovecká fakulta, Fakulta športu, Fakulta zdravotníckych odborov. 

Univerzita Pardubice zve školní psychology, školní metodiky prevence, výchovné poradce a ředitele škol Pardubického kraje na setkání, kde bude představen projekt Naděje – program zaměřený na podporu duševního zdraví žáků základních a středních škol.

📅 10. listopadu 2025, 16:00–17:30
📍 Univerzita Pardubice, budova EB (místnost EB–E1) 
Odkaz na mapu

Registrace 

O projektu Naděje 

Program kombinuje studentský film Co jsme si nikdy neřekly s následnou diskuzí vedenou školním psychologem, školním metodikem prevence nebo výchovným poradcem.

Film realisticky zobrazuje příběhy tří dospívajících dívek, které čelí psychickým obtížím (např. deprese, úzkosti, sebepoškozování, trauma) a ukazuje, že i v nejsložitějších situacích existuje cesta k pomoci.

Na projekci filmu navazuje moderovaná diskuze podle připravené metodiky, která dává žákům prostor reflektovat film, mluvit o duševním zdraví a získat informace o tom, kde hledat odbornou pomoc.

Odkaz na projekt Naděje: www.projektnadeje.cz

Cíle programu

• vytvořit bezpečný prostor pro sdílení a zamyšlení
• otevřít téma duševního zdraví
• zlepšit povědomí o psychických obtížích
• podpořit empatii a citlivost k potřebám druhých
• poskytnout informace o možnostech pomoci

Na Univerzitě Pardubice projekt osobně představí Dominika Olivová, autorka projektu a spoluautorka filmu. Účastníci se seznámí s filmem, metodikou programu a praktickými možnostmi, jak program využít ve své škole.

Součástí akce bude také prostor pro dotazy, diskuzi a sdílení zkušeností.

Představení projektu Naděje v České televizi.

Poděkovat těm, kteří dávají křídla druhým. To je hlavní cíl Duhového křídla, nejvyššího ocenění Pardubického kraje za práci v sociální oblasti a ve prospěch osob se zdravotním postižením. Duhové křídlo pro rok 2025 získala studentka Markéta Šafránková.

Ve středu 24. září 2025 se již po třinácté uskutečnilo slavnostní předávání ocenění Duhové křídlo. Daná cena vyzdvihuje lidi, kteří se dlouhodobě a nezištně věnují pomoci druhým a zlepšují kvalitu života osob se zdravotním postižením. 

V kategorii Dobrovolník/Filantrop jej získala studentka Markéta Šafránková, která od roku 2019 působí jako dobrovolnice v Oblastní charitě Chrudim. Markéta je studentkou třetího ročníku bakalářského programu Humanitní studia se zaměřením na pedagogické vědy na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice.

„V naší rodině jsme zvyklí pomáhat druhým. Já už od svých pěti let,“ uvádí mladá dobrovolnice, která si ráda chodí povídat se seniory. „Oni se s chutí podělí o své životní příběhy a já zase o ty mé,“ přibližuje Markéta jednu ze svých aktivit.

„Ocenění Duhové křídlo má pro mě velkou cenu, protože práce s lidmi s různými typy postižení mě zajímá a naplňuje. Jsem ráda, když jsou spokojeni s aktivitami, které pro ně připravujeme. Chtěla bych, aby lidé s postižením cítili, že jsou plnohodnotnou součástí společnosti a že si jejich přítomnosti vážíme. Pomoc druhým má smysl,“ uzavírá Markéta Šafránková.

Duhové křídlo je nejvyšší ocenění Pardubického kraje pro organizace, jednotlivce a dobrovolníky pracující v sociálních službách či ve prospěch osob se zdravotním postižením, kteří usilují o zlepšení jejich životních podmínek a pomáhají při odstraňování společenských i jiných bariér.

Text: Jan Pražák, Propagační centrum FF UPCE
Foto: Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, z.s.

Nápad na pořádání besed se zajímavými osobnostmi nosil Michal Němeček z Fakulty filozofické v hlavě dlouho. Díky podpoře fakulty a studentského projektu Rozjeď to se mu ho podařilo uskutečnit. Usedl do moderátorského křesla a začal se ptát. Třeba snowboardistky Evy Adamczykové, zpěváka Michala Horáka nebo zatím naposledy dabéra Richarda Wágnera. Oblíbený debatní cyklus Čaj o páté má za sebou během dvou let už 17 dějství. A rozhodně nekončí...

O tom, že by na Univerzitě Pardubice chtěl pořádat a moderovat besedy se zajímavými hosty, řekl doktorand Fakulty filozofické Michal Němeček nejdříve svému kamarádovi Janu Pražákovi, který má na starosti fakultní propagaci, a Ivu Říhovi, tehdejšímu proděkanovi pro vnitřní záležitosti a rozvoj. Oba ho bez váhání podpořili. V Pardubicích i na samotné univerzitě jim totiž podobný formát, který by do města přitáhl zajímavá jména, v té době scházel. A tak se Michal přihlásil do studentské soutěže Rozjeď to. Zanedlouho zjistil, že je mezi vítěznými projekty, a vrhl se oslovovat hosty. Jejich seznam byl pořádně dlouhý a kluky tak čekala spousta práce. 

Vůbec první Čaj o páté se uskutečnil v únoru 2023. Od té doby se podařilo uspořádat dalších 16 besed. Čtyři odborné debaty se konaly v bistru Laborka v univerzitním kampusu, ostatní pak lákaly diváky do univerzitní auly. Právě tam dorazily i davy zvídavých posluchačů, které přilákala jména známých osobností ze světa vědy, sportu či kultury. Za to, že mohou v Pardubicích slyšet zajímavé hosty, a dokonce mají možnost zeptat se jich na to, co je nejvíc zajímá, mohou poděkovat zejména Michalovi s Honzou.

Jaký je váš vztah k Pardubicím?

Michal: Je to město mého studentského života od bakaláře po současné doktorské studium. Zážitků a kamarádů mám tak odsud hodně, proto jsou pro mě Pardubice srdcovka.

Honza: Já jsem se v Pardubicích narodil, ale jinak pocházím z Ústí nad Orlicí, vysokou jsem studoval v Ostravě a jmenuji se Pražák, takže je to komplikovaný vztah.

Ptám se proto, že to je otázka, kterou začíná každá vaše debata…

Michal: Ano, je to to první, na co se našich hostů ptám. Zajímá mě, jakou mají k městu, nebo i univerzitě vazbu, jestli tu už někdy byli a při jaké příležitosti, nebo jestli je to dokonce jejich první pardubický zážitek. A je to tak fifty fifty. Někteří k nám opravdu díky účasti v debatě přijíždějí poprvé.

Honza: Shodli jsme se, že je to takový propojující prvek všech debat, protože hosté jsou opravdu z různých sfér. Navíc i pro ně samotné bývá zajímavé hledat to propojení. Často to jsou třeba vzpomínky na návštěvu Velké pardubické.

Jak jste si práci na debatách rozdělili?

Honza: Rozdělení úkolů vyplynulo tak nějak přirozeně. Michal je ten, který je vidět a který besedy s chutí moderuje. Veškerou přípravu, rešerše, otázky k rozhovorům si chystá sám. Já jsem naopak radši v pozadí a pomáhám akci zajišťovat organizačně a propagačně. Každý přispíváme tím správným dílem.

Michal: Je to týmová práce, vzájemně se doplňujeme. S hosty komunikujeme oba, Honza řeší grafiku, autorizaci článků a audiozáznamů. Já s nimi zase domlouvám průběh debaty, okruhy i jejich příjezd. Na začátku jsem hodně čerpal ze svých předchozích zkušeností, ať už z benefičního koncertu, nebo z moderace debaty se spisovatelem Janem Štifterem. Díky tomu jsem si ověřil, že mě to baví, a zároveň jsem si vyzkoušel, co všechno je třeba udělat, aby debata dobře fungovala.

Vybíráte společně i jednotlivé hosty?

Honza: Občas máme na výběr osobností rozdílné pohledy, ale nakonec se shodneme. Přemýšlíme, jestli konkrétní host dokáže oslovit dost lidí a bude se současně hodit do našeho univerzitního prostředí. Dotyčný musí sedět primárně Michalovi, ideálně k němu nebo tématu musí mít nějaké pojítko nebo vztah. Bez toho se rozhovory podle mě dělají těžko.

Michal: Aby mi téma sedlo, vnímám jako velmi důležité. Je určitě lepší, když mám hosta nějak načteného a dlouhodobě ho sleduji. Vedení rozhovoru je pak pro mě mnohem snazší. Dramaturgii Čaje o páté ale řešíme společně. Zároveň se snažíme, aby byla pestrá a zajímavá. Je skvělé, že už máme i stálé diváky, kteří přijdou bez ohledu na to, kdo je hostem.

Proč jste cyklus besed pojmenovali Čaj o páté?

Michal: Nebylo to na první dobrou. Když jsem s nápadem na projekt přišel, název jsem neměl. Ten vznikl až při konzultaci s Ivem Říhou. Bylo to v době, kdy zemřela královna Alžběta. Plánovali jsme debatu o britské monarchii a hned nás napadl „Čaj o páté“. Nakonec se nám tolik líbil, že jsme ho už nechali.

Honza: Souběžně jsme řešili ještě jeden fakultní debatní cyklus – Café Universitas, což je odbornější formát, který se navíc koná v centru města v Klubu 29. Vtipkovali jsme, že když máme „kavárnu“, kde si lidé mohou dát k debatě kávu, mohli bychom přidat i čaj, který si ale uvaříme tady v kampusu.

A popíjejí hosté během debaty skutečně čaj?

Michal: Ano, hostům nabízíme opravdu čaj. Občas se nás sami ptají: „Vy tady máte opravdu čaj?“ Tak ano, máme. Střídali jsme černý a ovocný, ale ten nám dokonce jeden z hostů vytknul, že ve Velké Británii se přece pije jedině černý s mlékem (smích). 

Honza: Čaj je při debatách nosným elementem. Je s ním spjatá i čajová konvička. Tu první nám půjčil Michal a jeho žena Terezka, teď už máme fakultní. Konvičky jsou naprosto, ale naprosto stejné, diváci rozdíl nepoznají. Ta původní už je totiž v důchodu (smích).

Přijel někdo, kdo vám dal, kromě zmíněného ovocného čaje, takzvaně zabrat?

Michal: Jeden host si postěžoval, že v jiných městech na něho chodí větší davy. A pak se trošku utrhl se slovníkem a moc si nebral servítky. Debata kvůli tomu byla z hlediska vedení rozhovoru trochu komplikovanější, ale nakonec se vydařila. S jiným hostem jsme si nesedli lidsky, nechtěl se ani moc otevřít a sdílet víc, než je nutné, což trochu poznamenalo i celý průběh rozhovoru. 

Honza: Hosté žádné specifické požadavky nemívají, jsou vstřícní. Lidé na ně přicházejí většinou proto, že daného hosta a jeho vystupování znají a chtějí si ověřit, že naživo bude stejný. A tak se stalo, že jedna debata nám dokonce nabourala z kapacitních důvodů program. Věděli jsme, že dorazí kvantum lidí, ale že až tolik, že budeme muset využít druhou učebnu vedle auly a záznam debaty tam přenášet, nás trošku zaskočilo. Ale zvládli jsme to.

Býváte před debatami a během nich nervózní?

Michal: Už ani ne. Na diváky jsem si zvykl a nervozitu spíš pociťuju z toho, abych neřekl něco špatně a rozhovor se potom neubíral jiným směrem. Vždycky se s hosty scházím alespoň půl hodiny předem, abychom se trošku poznali a já se víc uvolnil. Vyjít před diváky mi už ale nedělá žádný problém.

Honza: Já naštěstí nikam vycházet nemusím, přesto nervózní bývám. Asi i za Michala (smích). V aule jsme si ale pomohli tím, že jsme zvolili divadelní nasvícení, při kterém je hlediště potemnělé a rozsvěcujeme ho až na poslední třetinu, která patří dotazům diváků. V průběhu debaty Michal pozná, jestli to diváky baví nebo nebaví, protože se buď smějí, nebo je tam hrobové ticho. A může na to reagovat.

Koho byste do Pardubic ještě chtěli dostat?

Michal: Pořád platí, že chceme udržovat debaty multioborové a zvát hosty různých profesí, kteří u nás třeba nebyli. Uvědomujeme si také, že nám mezi hosty chybí víc žen. To bychom do budoucna chtěli určitě změnit. V hledáčku jich máme opravdu několik a doufáme, že se nám je podaří na nejbližší debaty dostat. Prozrazovat jména zatím nebudeme, abychom nepřipravili diváky o překvapení.

Honza: Snažíme se, aby debaty byly pro diváky takový trošku „popík“. Chceme, aby hosté měli i přes svou odbornost a odvětví nějaký další přesah. Když host dokáže ze svého oboru vystoupit, je to jeho největší výhoda. Daleko lépe pak zaujme diváky a víc je do debaty vtáhne. Dál chceme držet linku pestrosti.

Máte po debatě vždycky dobrý pocit?

Michal: Měřítkem úspěchu je pro mě to, jak se po debatě cítím. Jestli si řeknu: „Jo, to bylo moc fajn, užil jsem si to.“ To je pro mě jasný signál, že se debata povedla. Bývám k sobě ale docela kritický. Vždycky mě potěší, když před začátkem nakouknu do sálu a je hodně zaplněný. Hned se mi na pódium lépe nastupuje a jdu tam i s dobrou energií.

Honza: Zároveň ale není pravidlem, že pokud je narvaná aula, je to automaticky záruka kvalitní debaty. Někdy se to prostě nepotká. Pro mě je důležité, jestli rozhovor je zajímavý, jestli mně osobně a také divákovi něco dal a jestli si pak o té osobnosti zjišťuju i další informace. To, že dokážeme narvat aulu, je pomyslná třešnička na dortu. 

Michal: Na všech sedmnáct debat dorazilo celkem tři a půl tisíce diváků, což je úžasné. A motivuje nás to dál. 

Co bude s Čajem o páté do budoucna?

Michal: Čeká mě ještě jeden rok doktorského studia, po tu dobu bych v Čaji rád pokračoval. Uvidím, co bude potom, jestli bude o pokračování zájem. Štafeta se mi ale po těch letech bude předávat těžko, jsou to tři roky práce, času a energie. 

Honza: Čaj o páté je tu teď, v tuto chvíli, co bude za pár let, nevím. Nikde není psané, že to musí být jediný debatní cyklus na univerzitě. Pokud se nenajde nástupce, tak ten projekt přirozeným způsobem skončí. 

Michal: Zatím nás to oba baví, jinak bychom to už nedělali. A diváky také, což nás těší ještě víc.

V pondělí 20. října bude od 17 hodin v aule univerzity prvním podzimním hostem fotograf a dokumentarista Prokop Pithart.

Text: Zuzana Paulusová, Univerzita Pardubice
Foto: Milan Durňak

Přes tři stovky amatérských běžců a běžkyň všech věkových kategorií v sobotu 11. října vyrazily na trať charitativního Běhu Univerzity Pardubice historickým centrem města. Společně tak účastníci pomocí tradiční sbírky podpořili domácí hospicovou péči, celkově přispěli přes 12 tisíc korun.

Organizátoři z Katedry tělovýchovy a sportu Univerzity Pardubice společně s Univerzitním sportovním klubem Pardubice připravili také zajímavý doprovodný program. S Fakultou zdravotnických studií si návštěvníci mohli například nechat změřit krevní tlak a tělesný tuk nebo se poradit ohledně výživy a pohybu. Taneční pohyb do akce vnesla skupina Hroch.

Běh Univerzity Pardubice navazuje na sérii Běhů Terryho Foxe a Běhů naděje. Tradiční běh pro zdraví a na podporu Oblastní charity Pardubice se koná v rámci programu Podzimních městských slavností města Pardubice.