POZVÁNKA
na
107. zasedání AS FF UPCE
které se koná v pondělí 15. května 2023 od 13:30 hodin
v EB 01019
Program:
Marta Pató, předsedkyně AS FF
Studenti bakalářského studijního programu Anglický jazyk pro vzdělávání z Katedry anglistiky a amerikanistiky v dubnu navštívili několik základních škol s moderními pedagogickými přístupy ve výuce.
Zavítali například na ZŠ Montessori Pardubice, Scioškolu Praha 11, ZŠ Hučák Hradec Králové, Montessori školu Kladno, ZŠ Hůrka Kutná Hora a ZŠ Na rovině Chrudim.
V rámci jednodenních exkurzí tak měli možnost nahlédnout do školního prostředí, kde je podporována vnitřní motivace a autonomie žáků, žáci nejsou hodnoceni známkami, sami si plánují a rozvrhují své učení prostřednictvím týdenních plánů, a jsou tak sami zodpovědní za své učení. Učitelé na těchto školách působí v roli průvodců a vytvářejí vhodné podmínky a příležitosti pro vzájemné učení.
Věřím, že tato přímá zkušenost bude pro naše studenty, budoucí učitele angličtiny, obohacující a inspirující pro jejich profesní rozvoj.
Se zármutkem jsme obdrželi zprávu, že dne 3. 5. 2023 zemřel významný český amerikanista, překladatel a především laskavý a moudrý pedagog a vzácný člověk Josef Jařab.
Profesor Jařab byl prvním porevolučním rektorem olomoucké univerzity, později rektorem Středoevropské univerzity v Budapešti, přednášel na mnoha zahraničních univerzitách, působil také v senátu ČR, ale i při tomto svém nasazení pro věci společné si vždy našel čas na své studenty, doktorandy a kolegy, které podporoval v jejich snahách o rozvoj oboru.
Tak přijel osobně podpořit i pardubickou anglistiku ještě před vznikem filozofické fakulty při jedné z prvních studentských konferencí britských a amerických kulturních studií a stejně tak vystoupil v roce 2010 jako čestný host na desátém ročníku konference, kterou Katedra anglistiky a amerikanistiky FF UPCE doposud pravidelně pořádá.
Jeho žačka, nynější proděkanka pro vědu FF Šárka Bubíková, vzpomíná: „Poprvé jsem se s profesorem Jařabem setkala po nástupu na olomouckou anglistiku v září 1989 – neodolala jsem skvělé pověsti jeho polooficiálních večerních přednášek o americké literatuře. Byly skutečně mimořádné. Nejen tím, že nás uváděly do tvorby u nás tehdy téměř neznámých současných amerických autorů, ale i proto, že byly nedocenitelnými závany svobodného myšlení a přátelské, otevřené diskuse v předlistopadové akademii. A myslím, že toto spojení hluboké vědecké erudice, vstřícnosti a angažovaného zájmu o stav věcí veřejných zůstalo pro profesora Jařaba charakteristické.“
To koneckonců potvrzuje i jedno z posledních ocenění, které profesor Jařab obdržel – Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 za rozvoj vzdělanosti, šíření anglo-americké kultury a demokratických principů. Jeho odchod je proto velkou ztrátou nejen pro českou anglistiku a amerikanistiku.
27. dubna 2023 se v pardubickém Klubu 29 konalo jednodenní mezinárodní sympozium Tma tmoucí. Noc v interdisciplinárních perspektivách a reflexích, pořádané Katedrou literární kultury a slavistiky. Akce potvrdila nejenom to, že skutečná interdisciplinarita ve vědě je možná, ba dokonce žádoucí a přínosná, ale také fakt, že vědecké jednání je možno pojmout atraktivně.
Program sympozia byl členěn do tří sekcí, které měly téma tmy a noci vzhledem k přítomným účastníkům a jimi zastupovaným oborům nasvítit především z perspektivy antropologie, literární kultury a tvůrčích uměleckých disciplín, většina přednesených příspěvků se však pohybovala na pomezí různých vědních oborů. V tlumeném osvětlení a za použití zvukových efektů, které měly evokovat noční život ve městě i ve volné přírodě, zaznělo celkem jedenáct vystoupení českých a zahraničních odborníků.
Nemalá část příspěvků měla historiografický charakter. Michal Téra z hostitelské katedry přiblížil posluchačům, jakým způsobem se postava upíra dostala ze slovanského folklóru do západoevropské popkultury. Slovanský kontext měl také výklad Gabriely Gańczarczyk z téhož pracoviště, v němž badatelka nastínila nacionálně vyhraněné formy oslav svátku „noc Kupały“ v Polsku. Andor Mészáros z University Loránda Eötvöse v Budapešti analyzoval slavnou báseň Jánose Aranyho Rodinný kruh, která v Maďarsku patří k všeobecně známé četbě, jako reflexi porážky maďarského povstání roku 1848. Do oblasti Osmanské říše s sebou vzal posluchače Miroslav Kouba opět z pořadatelské katedry, který představil vývoj a funkci tzv. hanu (zájezdního hostince) v Instanbulu a zejména jeho vlivu na rozvoj bulharské kultury v 19. století. Do dějin vědy zamířil příspěvek Antonína Kudláče z téhož domácího pracoviště, tematizující prakticky neprozkoumanou problematiku tzv. psychotronického výzkumu v Československu šedesátých až osmdesátých let 20. století.
Druhou výraznou linii sympozia představovaly příspěvky zaměřené více na teoretické konceptualizace ústředního tématu. Gabriela Fatková ze Západočeské univerzity v Plzni nastínila možnosti „antropologie noci“ a jejich aplikaci na příkladech lidského jednání v rozličných světových kulturách. Na populární kulturu se soustředili hosté z Univerzity Konstantina Filosofa v Nitře. Juraj Malíček hovořil o proměnách a především o „akafanovském“ čtení různých vydání románu Ondřeje Neffa Tma, Martin Boszorád potom na příkladu filmové trilogie o Riddickovi ukázal varianty intermediálního zpracování motivů světla a tmy.
Část vystupujících přinesla zhodnocení konkrétních příkladů uměleckého pojetí noci a tmy. Roland Orscik z Univerzity v Szegedu prezentoval aktivity a hlavně ideové pozadí evropského multimediálního projektu Autopsia, spjatého mimo jiné se srbskou alternativní kulturou. Marta Pató z Katedry literární kultury a slavistiky vystoupila s interpretací nočních motivů ve vlastním překladu románu maďarského spisovatele Lászlóa Szilasiho Třetí most. Příspěvek Jiřího Studeného z téhož pracoviště, který uzavíral celé sympozijní setkání, nabídl zamyšlení nad využitím zážitků z pobytu v temnotě v tvůrčím psaní.
Diskuse zahájená po skončení jednotlivých bloků prokázala živý zájem všech aktivních účastníků i hostů sympozia o zvolenou tematiku a především existenci mnohačetných vazeb mezi vědeckým výzkumem a živou kulturní praxí. Za největší přínos akce lze proto zřejmě označit už zmíněnou výraznou interdisciplinaritu, tím více, že dnešní doba upřednostňuje naopak úzkou specializaci. Sympozium navíc ukázalo, že přirozená mezinárodní komunikace mezi odborníky vyhlíží poněkud jinak než často jen formální projevy tzv. internacionalizace.
Foto: Adrián Zeiner, Univerzita Pardubice
Etnolog Tomáš Boukal podnikal za národy Mansů, Chantů nebo lesních Něnců pravidelné výpravy na Sibiř. Výsledkem výprav je mnoho odborných publikací i několik knih. Ta poslední se jmenuje Po stopách lidojeda. Co se stane, když je člověk sám v lese, stovky kilometrů nikde nikdo, a najednou přijde dobré, nebo špatné stvoření? Poslechněte si celý rozhovor, který byl převzat z Českého rozhlasu Radiožurnál.
Jaký je zážitek sedět sám u ohně v noční Tajze?
Je to směs strachu a zároveň něčeho příjemného, protože nebudu lhát, že když jsem sám v lese v Tajze, kde desítky a stovky kilometrů okolo nikdo není, že bych se nebál nebo se cítil komfortně. Tak to není, ale zároveň je v tom něco nádherného, člověk je sám s přírodou, řekou, která teče kolem. Je to hluboký zážitek, který je ale složitější, není jenom pozitivní nebo negativní, ale kombinací emocí.
A když tam tak sedíte a víte, že může přijít lesní člověk, je to dobrá nebo špatná zpráva?
To je otázka, na kterou se snažím odpovědět. Na jednu stranu bych byl rád, kdyby se nějaké to dobré stvoření ukázalo, přišlo, a potvrdilo příběhy, které se tam vypráví. Ale zároveň představa, že přijde to špatné stvoření, není příjemná. Je otázka, co od toho očekávat.
A co mi udělá dobré stvoření, když přijde?
Nemusí se ani ukázat, podle toho, co mi vyprávěli místní domorodci, může nám třeba ukázat, kde je lovná zvěř. Lesní člověk se může ozvat odněkud výstřelem, věří, že nás směřuje tam, kde je los, nebo nějaká lovná zvěř.
A když přijde Menk, lidojed, sežere mě?
Mohl by se to stát, lidé to popisovali jako stres, dlouho chodili na lov, pak se začali bát, měli pocit, že je někdo pronásleduje. Říkali mi, že není dobré, když někdo ten pocit má, aby se otáčel.
A viděl ho někdo?
Je otázka, co si pod tím představit. Ve velké části míst, kde jsem se pohyboval, paralelně existuje víra ve sněžného člověka. Představy se prolínají, sněžný člověk i Menk mohou být spíše nějaká duchovní bytost z nějakého světa duchů, nebo se může jednat o živočicha z našeho světa, kterého můžeme vidět, můžeme se s ním setkat.
Jak blízko se etnolog musí dostat k jednotlivým etnikům, aby mu vůbec něco takového vyprávěli? Jak dlouho s nimi musí být, aby se na tyhle historky dostalo?
Lidé se od sebe liší. Jsou lidé, kteří jsou vstřícní, nemají problém hovořit o takových věcech, na druhou stranu část lidí je mlčenlivější, zahloubaná do sebe, a tam bohužel jako jeden z otvíracích elementů slouží alkohol. Člověk, který byl mlčenlivý, začne vyprávět.
Když se bavíme o etnikách, které žijí na Sibiři a které jste dvacet let mapoval – jak jim vstoupil do života tržní kapitalismus? A zejména těžařské společnosti, které dneska doslova drancují Sibiř?
Drasticky. Ale je potřeba říct, že to bylo ještě v hlubokých dobách komunismu. Co se týče Mansů, tam asi největším problémem byla těžba dřeva, území z velké části splundrovali, pralesy, které tam byly, z velké části vykáceli. Co se týče Chantů, lesních Něnců, tak tam byla těžba ropy a plynu, které také probíhala už v 60. letech. V 90. letech přišel útlum, byla krize, pak se to začalo zvyšovat. Takže pokračovala špatná situace.
Už jste se smířil s tím, že se hned tak na Sibiř nevrátíte? Máte tam rozdělanou práci?
Určitě, měl jsem tam spoustu míst, spoustu lidí, se kterými jsem chtěl pokračovat, nebo místa, která jsem si zamiloval a těšil jsem se, že tam budu trávit víc a víc času. A stal se přesný opak. Že bych s tím byl vyrovnaný, tak to nejsem. Jsem z toho smutný.
Co všechno Tomáš Boukal zažil na Sibiři i v Severní Americe? Poslechněte si celý rozhovor.
Článek byl převzat z Českého rozhlasu Radiožurnál
autoři: Lucie Výborná,prh | foto: Agáta Faltová, Český rozhlas
Český rozhlas Radiožurnál
Ve dnech 17. – 21. 4. 2023 hostila naše fakulta skupinu 25 studentů a pedagogů z Univerzity v Lublani ve Slovinsku a slovenské Univerzity Komenského v Bratislavě, kteří do Pardubic zavítali v rámci nového sdíleného intenzivního programu BIP Erasmus+. Ten navázal na předešlou spolupráci při zpracovávání korespondence mezi Plečnikem a Alicí Masarykovou. Mezinárodní mobilitě předcházela série tematických on-line přednášek. Zahraniční návštěvu čekal bohatý pětidenní program po stopách architekta Jože Plečnika.
Pondělí v Pardubicích zakončené autorským čtením
Mezinárodní mobilita začala v pondělí, kdy se po uvítání naši kolegové s Alešem Kozárem a Pavlem Panochem vydali na procházku městem. Pan docent Panoch poukázal na významné historické památky, tak i moderní stavby Pardubic, jejichž autory byli významní architekti doby Jože Plečnika jako Pavel Janák, Josef Gočár či Jan Vejrych. První den zakončil literární podvečer v Divadle 29, na němž ze svých děl četli Lukáš Vavrečka, Přemysl Krejčík, Jiří Studený a Aleš Kozár.
Úterý v letním sídle prezidenta
V úterý se skupina vydala na plánovaný výlet do Lán, kromě prohlídky prezidentského letního sídla se studenti podívali i do parku, kde je nejvíce patrný rukopis architekta Jožeho Plečnika, za zmínku stojí především palmový skleník a Lví kašna. Následovala prohlídka muzea T. G. Masaryka a domu Alice Masarykové, který nechala vystavět pro Československý červený kříž a kde je dnes umístěno muzeum. Poslední kroky v Lánech vedly k rodinné hrobce rodiny Masarykovy na zdejším hřbitově.
Při cestě zpět do Pardubic se skupina zastavila v Kutné Hoře, kde si zahraniční studenti mohli prohlédnout chrám svaté Barbory a další pamětihodnosti tohoto královského města.
Středa ve stověžaté Praze
Ve středu se všichni vydali do Prahy, kde proběhla přednáška slovinské architektky Barbary Šubicové o lublaňských pracech Jože Plečnika, ale především prohlídka vinohradského kostela Nejsvětějšího srdce Páně, který Plečnik, již jako hlavní architekt Pražského hradu, vystavěl. Odpoledne se uskutečnila návštěva Slovinského turistického a informačního centra v Praze s prezentací jeho aktivit v oblasti cestovního ruchu.
Čtvrtek na Pražském hradě
Čtvrtek se nesl ve znamení prohlídky Pražského hradu, po kterém skupinu provedl náš externí doktorand Mgr. Martin Halata, ředitel Archivu Pražského hradu. Studenti i akademici tak měli unikátní možnost podívat se do veřejnosti běžně nepřístupných míst, jako je Španělský sál, Zelený salon, Hudební salonek nebo Plečnikovo impluvium, které je vstupem do někdejšího bytu prezidenta Masaryka. Z interiéru se studenti přesunuli na nádvoří a do zahrad, kde jim Aleš Kozár a Pavel Panoch ukázali další Plečnikovy práce.
Pátek v kampusu Univerzity Pardubice
Páteční den byl zakončen řadou krátkých prezentací, kteří si slovinští a slovenští studenti připravili a přednesli. Celý pobyt byl uzavřen předáním potřebných certifikátů a neformálním posezením v bistru Laborka v univerzitním kampusu.
Erasmus+ Blended Intensive Programme (BIP)
Krátkodobý intenzivní program je novinkou programu Erasmus+. Sdílený intenzivní program je založen na inovativních způsobech výuky a kombinaci prezenčních aktivit s virtuálními. Cílem je podpořit mezinárodní spojení vysokoškolských vzdělávacích institucí.
Studenti a akademici Katedry cizích jazyků Fakulty filozofické Univerzity Pardubice byli v pondělí 17. 4. 2023 přijati velvyslancem České republiky v Berlíně Tomášem Kafkou.
V příjemné atmosféře se zapojili do realizace mezinárodního projektu „Zeitzeugen aus dem Sudetenland im Gespräch mit der jungen tschechischen Generation“.
Studenti se setkali s pamětníky a zaznamenali jejich vzpomínky na odsun německého obyvatelstva. Kromě daného workshopu navštívila skupina budovy Říšského sněmu, další památky a tematické berlínské výstavy.
Účastnící projektu: prof. Ingrid Hudabiunigg, dr. Helena Jaklová, dr. Jan Čapek, dr. Lenka Matušková, Prof. Erich John, Prof. Dr. med. Weiß, Dipl. Ing. Hermann Tschiedel, Dipl. Ing. Josef Tscherner, Dipl. Dolmetsch Heinrich Klamt, Dr. Hans Sattler, Maria Lubich, Karolina Jana Machačová, Natalie Vaitová, Emma Koděrová, Anežka Nedomová, David Vávra, David Šulc a prof. dr. Detlef Gwosc se studenty Univerzity Sigmunda Freuda ve Vídni.
V tradiční soutěži Den s překladem získala studentka Karolína Ulrichová čestné uznání za literární překlad z německého jazyka.
V polovině března se uskutečnilo vyhlášení výsledků XVIII. ročníku studentské překladatelské soutěže Den s překladem, kterou pořádá Filozofická fakulta Ostravské univerzity.
Odborná porota letos hodnotila celkem 206 překladů: 41 příspěvků studentů vysokých škol a 165 překladů studentů středních škol.
Stejně jako v předchozích letech, měla i v tomto ročníku naše fakulta své pomyslné želízko v ohni. Karolína Ulrichová, studentka 2. ročníku studijního programu Německý jazyk pro odbornou praxi, soutěžila s povídkou Vegetariáni na autobusové zastávce od Wladimira Kaminera.
Pro studentku to bylo jedno z prvních setkání s literárním překladem. „Zaujal mě už samotný název povídky. Kaminer často používá slovní hříčky a sarkasmus, což mě lákalo a pustila jsem se do překladu,“ uvádí Karolína.
Žádné překladatelské oříšky na Karolínu nečekaly, jak sama zmiňuje: „Překládalo se to vcelku lehce. Pár německých spojení, jako třeba – bis zum Netto – což znamená do obchodu, jsem konzultovala, abych přeložila ten správný význam.“
Čestná uznání z celostátní překladatelské soutěže získávají studentky a studenti naší fakulty pravidelně.
Den s překladem
Překladatelská soutěž Filozofické fakulty Ostravské univerzity, jejíž součástí je také jednodenní konference a překladatelské workshopy.
Soutěž je jediná svého druhu v ČR: je určena výhradně studentům, kteří teprve získávají první zkušenosti s překlady nejrůznějších textů současné i starší beletrie, poezie i textů z populárně naučné literatury či literatury faktu. Soutěž je anonymní. Překlady posuzují nezávisle dva členové poroty. Všichni účastníci soutěže dostávají certifikát, nejlepší práce jsou oceněny čestným uznáním. Pořadí oceněných příspěvků se neurčuje.
V pondělí 17. dubna zavítala na Univerzitu Pardubice paní Ing. Dana Drábová, Ph.D., Dr. h. c. mult., stalo se tak v rámci projektu Čaj o páté. Přednáška s diskusí pod názvem Jaderná energie ve službách člověka přilákala velké množství zájemců, kteří zaplnili univerzitní aulu.
Dana Drábová své vystoupení zahájila krátkým historickým exkurzem, ve kterém shrnula uplynulých 130 let od objevení paprsků X Conradem Röntgenem, přes výzkumy Marie Curie-Skłodowské až po štěpení Uranu235.
„Mít milionkrát koncentrovanější oheň znamená mít milionkrát mocnější výbušninu, než jsou výbušniny konvenční,“ uvedla paní doktorka k možnostem zkoumání jaderných výbušnin.
Ve druhé části přednášky Dana Drábová otevřela otázky jaderné bezpečnosti. Připomněla jaderné havárie, dotkla se také stávající situace na Ukrajině a možností zneužití jaderné energie.
„O osudu jaderné energetiky nakonec rozhodne veřejné mínění, zda budou lidé jaderné energetice důvěřovat a nebudou se jí bát. Jaderná energie s námi je a bude, protože je součástí našeho vesmíru. Je na nás, abychom ji využili způsobem, kdy pro nás energie bude dobrým sluhou, a ne zlým pánem,“ uzavřela téma Drábová.
Závěr přednášky byl věnován kladným aspektům, především využití velkého množství tepla, které se objevuje při jaderných reakcích, pro výrobu elektrické energie. Pokud má být jaderná energie dlouhodobějším pomocníkem pro uspokojování energetických potřeb, je potřeba se více soustředit na slučování lehkých jader. Naše stále rostoucí starost o zmírňování vlivu člověka na klima tak vede k zintenzivnění zájmu o jadernou fúzi.
„Uvidíme, jestli budeme schopni energetický hlavolam, který před námi je, začít řešit s pomocí jaderné energie ve významnějším rozsahu, než jsme toho byli doposud schopni,“ dodala Drábová.
Celou přednášku po závěrečné diskusi uzavřela Dana Drábová pozitivní notou. Není třeba mít obavy, nakonec vše dobře dopadne, a pokud to tak nevypadá, tak to není konec.
Akci zorganizoval Michal Němeček, doktorand Fakulty filozofické, v rámci projektu Rozjeď to, který podporuje Univerzita Pardubice a Statutární město Pardubice.
Foto: Adrián Zeiner, Michal Němeček, Univerzita Pardubice
Text: Jan Pražák, Poradenské a propagační centrum FF UPCE
Generální ředitelství Evropské komise pro spravedlnost společně s organizací Victim Support Europe spustilo v únoru osvětovou kampaň o právech obětí.
Kampaň se zaměřuje na genderově podmíněné násilí, xenofobii, LGBTIQ-fobii, násilí páchané na dětech a také na násilí obecně. Neoslovuje přímo oběti, ale jejich nejbližší, tedy rodinu a přátele. Slogan kampaně zní "Budu mít oči otevřené".
Ten má posílit poselství, že oběti násilných trestných činů nejsou přehlíženy a jejich zkušenost zlehčována. Zároveň má povzbudit rodiny a přátele obětí i širokou veřejnost, aby zůstali ostražití a nabídli jim svou podporu.
