Derby východočeských univerzit ovládl celek UPCE. Hokejový tým Riders Univerzita Pardubice zvítězil nad týmem Univerzity Hradec Králové UNIted HK 5:1.
Tradiční derby dvou východočeských rivalů se konalo na domácí půdě vítězů, v enteria areně v Pardubicích.
Děkujeme reprezentantům UPCE za skvělý výkon a našim fanouškům za podporu a vytvoření neuvěřitelné atmosféry.
Foto: Riders Univerzita Pardubice
Osm vědeckých osobností Univerzity Pardubice se zařadilo do prestižního mezinárodního žebříčku dvou procent nejcitovanějších vědců světa.
Mezi úspěšné badatele patří prof. Petr Hájek, prof. Jiří Málek, prof. Filip Bureš, prof. Svatopluk Zeman, dr. Roman Svoboda, prof. Michal Holčapek, prof. Pavel Jandera a prof. Libor Dostál. Jejich zastoupení dokládá mezinárodní dosah výzkumu univerzity zejména v oblasti chemických, fyzikálních a informačních věd.
Nejvyššího celosvětového umístění z vědců univerzity dosáhl prof. Petr Hájek, který obsadil 19 426. místo podle souhrnného citačního ukazatele bez započtení autocitací. Jeho vědecké publikace získaly v roce 2025 celkem 895 citací od jiných autorů.
Žebříček vychází z metodiky vyvinuté analytiky ze Stanfordovy univerzity ve spolupráci se společností Elsevier. Autoři jsou posuzováni v rámci 20 hlavních vědních oblastí a 174 podoborů a sleduje se jak dlouhodobý citační ohlas, tak výsledky za jednotlivý rok.
Jak se studuje na Univerzitě Pardubice a co všechno na UPCE nebo ve městě najdou vysokoškoláci mimo učebny? Na otázky zájemců o studium odpovídali na veletrhu Gaudeamus Brno přímo studující univerzity ze všech 7 fakult. Letos ve věnovali rekordnímu počtu návštěvníků, na brněnské výstaviště dorazilo přes 33 tisíc lidí.
UPCE připravila pro veletrh zábavné a interaktivní vědecké ukázky, které návštěvníkům přiblížili vědu a studium na jednotlivých fakultách. Uchazeči o studium ochutnali molekulární gastronomii Fakulty chemicko-technologické, vyzkoušeli si laboratoř inteligentních technologií Fakulty elektrotechniky a informatiky či propojení moderní technologie a archeologie Fakulty filozofické nebo počítačovou hru zaměřenou na dopravu Dopravní fakulty Jana Pernera.
Součástí letošní expozice UPCE byla nově Relax zóna, která nabídla nejen prostor k odpočinku, ale zároveň další informace o životě na univerzitě. Středoškoláci, jejich rodiče i pedagogové a výchovní poradci se dozvěděli o sportovních aktivitách, podpůrných službách, studentských akcích nebo zájmových spolcích. Ochutnat mohli také perníkové cappuccino nebo si odnést letošní novinku – perník v univerzitních barvách s názvem Banger by UPCE.
Příspěvek je převzat z facebookového blogu Ondřeje Krásy Budoucnost s AI (vychází také na substacku, kde ho můžete odebírat). Blog publikujeme paralelně i na stránkách FF.
Necelé dva roky píšu a v poslední době i natáčím víceméně každý týden zprávy o umělé inteligenci. Jenže čím dál častěji se mi píše obtížně. A rád bych dnes zkusil popsat, proč.
Informovat o dění v AI bezpečnosti nebývá příliš povzbudivé. Děje se toho hodně, o tom žádná. A věci se vůbec nevyvíjejí dobrým směrem. Pro zprávy o nebezpečnosti této technologie by tak měla být zlatá doba.
Jenže o čem a jak psát? Kdybych měl dojem, že musíme lépe porozumět hrozbám AI, informoval bych dnes třeba o čerstvé zprávě britského AI Security Institute. Podle tohoto výzkumu mají AI modely značnou tendenci racionalizovat své špatné chování, a tak se obrana stále méně může spoléhat na naši schopnost číst jejich „myšlenky“ (tzv. CoT). V těchto „myšlenkách“ se totiž nic špatného nestalo, i když AI ve skutečnosti vytvořila falešné identity a vyvíjela tlak na reálného člověka, aby do softwarového projektu přijal škodlivý kód. Jen si ve svém vnitřním dialogu zdůvodnila, že šlo pouze o test, a nikoli o skutečné lidi (jenže o skutečné lidi šlo a AI měla více než dost informací, aby to moc dobře věděla).
Snad podobné racionalizaci nepodlehnu i já, když se teď pokusím vysvětlit své problémy s psaním.
Hlavní ingrediencí je nedostatek času. Ne času na psaní. Ale času, který nám jako lidstvu zbývá. Kolik ho ještě máme? Popravdě nevím, ale reálně hrozí, že o budoucnosti bude rozhodnuto během několika málo měsíců.
Jak si představit okamžik, ze kterého už nebude návratu? Ne jako náhlou apokalypsu. Půjde spíše o dobu, kdy lidstvo ztratí schopnost usměrňovat vývoj stále schopnějších AI systémů. Ať už proto, že AI pronikne příliš hluboko do kritických struktur společnosti a každý krok proti ní by už příliš bolel. Nebo proto, že vývoj AI bude záviset téměř výhradně na samotné AI, která bude navrhovat výkonnější verze sebe sama. Nebo proto, že se AI stane dostatečně strategickou, aby nebudila zbytečná podezření, a zároveň dostatečně schopnou organizovat lidskou činnost a manipulovat lidmi i okolním světem ve prospěch svého dalšího vývoje.
Okamžiku, ze kterého už není návratu, si nemusíme vůbec všimnout. Důsledky mohou být patrné až se zpožděním roku, dvou či tří. Ale o budoucnosti už bude rozhodnuto. Jen nám to zatím nedocvaklo.
Existuje celá řada zpráv, které by nás měly znejistět, na kterém břehu tohoto Rubikonu vlastně stojíme. Asi nejznepokojivější jsou informace o tom, že interní modely AI společností jsou o parník schopnější než ty veřejně dostupné. Tak tomu ovšem v jistém smyslu bylo vždy.
Jenže dnes jsou extrémně schopné i veřejné modely a není vůbec jednoduché přijít na to, co vlastně ještě neumějí. Z mnoha stran navíc přicházejí informace o interních modelech, které transformují celé vědecké obory (například matematiku), dokážou se vyhackovat i ze superzabezpečených tréninkových prostředí, o napadání základní IT infrastruktury nemluvě. A AI výzkumníci zkracují své odhady, kdy je jejich vlastní výtvory nahradí při vývoji dalších generací AI. Moje naděje, že snad máme ještě pár let na změnu kurzu, tak podstupuje tvrdé zkoušky.
Zkrátka víme toho až příliš mnoho na to, abychom mohli dál dělat jen to, co doposud. Jasně, i mezi odborníky na AI bezpečnost se vede mnoho sporů. Nicméně ty „zajímavé“ se týkají spíš toho, jestli nás zabijí autonomní zbraňové systémy řízené AI, nebo skončíme v pozici jatečních krav, o jejichž osudu budou rozhodovat AI burzy, anebo nás AI postupně vytlačí za okraj ekonomické i politické relevance a my zemřeme na nedostatek základních potřeb, protože civilizaci umělých inteligencí budeme ukradení.
Jakkoli mě stále trochu zvrhle těší sledovat další zprávy o průšvizích ve světě umělé inteligence, je zjevné, že se okno příležitosti pro účinné jednání rychle zavírá. Pokud se lidstvo neodhodlá k razantní změně kurzu nyní, může být opravdu už během pár měsíců vymalováno.
Před pár lety jsem velmi intenzivně sledoval vývoj pandemie covidu a posléze napadení Ukrajiny. Nenechávaly mě chladným ani události ve světové či domácí politice. Chodil jsem na demonstrace, debatoval a angažoval se.
Tváří v tvář rizikům, která přináší AI, se mi však všechny ostatní problémy jeví jako druhořadé. Pokud bezprostředně hrozí protržení gigantické hráze vysoko nad městem, opravdu není rozumné věnovat většinu energie prevenci krachu místní kampeličky a potrestání výtržníků, kteří včera šikanovali skupinu školáků.
Bohužel jsme v situaci, kdy většina lidstva o přehradě ani neslyšela, a pokud ano, masivním prasklinám v hrázi stejně nevěří.
Namísto horečných snah o vyztužení hráze řešíme nedostupnost akutní péče pro oběti dopravních nehod. Důležité téma. Jenže protrženou hráz nepřežijeme ani s robustním zdravotnickým systémem.
Připadám si jako někdo, kdo píše o nových měřeních trhlin v přehradní hrázi. Jenže ta se do pár měsíců nejspíš fakt protrhne! A my pořád dokolečka řešíme, jestli voda dorazí o pár desítek sekund dřív na západní předměstí, nebo na sever města. Je nejvyšší čas přestat jen popisovat hrozící katastrofu a pustit se do oprav.
26. 10. 2026
Za celoživotní přínos archeologii, poznávání historie Chrudimi a dlouholetou spolupráci s městem převzal PhDr. Jan Frolík, CSc., Cenu starosty města Chrudim. Ocenění mu v úterý 20. října 2026 na chrudimské radnici předal starosta František Pilný.
Slavnostní setkání bylo příležitostí k poděkování za desetiletí odborné práce, která významně přispěla k poznání historie Chrudimi a celého regionu. Ocenění navíc Jan Frolík převzal v roce, kdy slaví životní jubileum.
Jméno Jana Frolíka je s Chrudimí neodmyslitelně spjato již od konce sedmdesátých let minulého století. Právě tehdy se začal zajímat o nejstarší dějiny města a jeho okolí. Z původně studentského zájmu se postupně vyvinula celoživotní odborná činnost a dlouholetá spolupráce s městem.
Jan Frolík patří mezi přední české odborníky na archeologii středověku. Své zkušenosti předává také studentům Fakulty filozofické Univerzity Pardubice, kde působí na Ústavu historických věd. Se studenty se zapojuje mimo jiné do archeologických výzkumů v Arménii. K jeho dalším významným projektům patří výzkum hrobu a ostatků prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic v polském Kladsku. Dlouhodobě působí v Archeologickém ústavu Akademie věd České republiky a během své kariéry se podílel na výzkumech historických měst, hradů, hradišť i církevních památek. Významnou část své odborné práce věnoval také archeologickému výzkumu Pražského hradu.
Pro Chrudim a Chrudimsko mají mimořádný význam především jeho dlouholeté archeologické výzkumy a odborné publikace. Ty zásadně rozšířily poznání nejstarších dějin města i každodenního života jeho někdejších obyvatel. Mezi významná díla patří například monografie Chrudimsko v raném středověku a Chrudim v raném středověku, na nichž spolupracoval s doktorem Janem Svobodou.
Vedle samotných výzkumů se Jan Frolík věnuje také zpracování archeologických nálezů, přípravě muzejních expozic a výstav či popularizaci regionální historie. Jako dlouholetý člen historické a letopisné komise města Chrudim přispívá rovněž k uchovávání historické paměti města a zpřístupňování poznatků o jeho minulosti široké veřejnosti.
„K archeologii jsem se dostal už na střední škole, kdy mě začala zajímat. Když jsem později hledal téma diplomové práce, chtěl jsem zpracovat vývoj určité oblasti z archeologického hlediska. Původní záměr nevyšel, a tak mi profesoři navrhli Chrudim. Vypravil jsem se sem, narazil na dobré lidi a už mi to zůstalo,“ zavzpomínal Jan Frolík.
V současnosti se soustředí především na odborné zpracování rozsáhlého množství nálezů a poznatků z předchozích výzkumů. Jeho cílem je, aby výsledky mnohaleté práce nezůstaly pouze v odborných archivech, ale byly přístupné badatelům i široké veřejnosti.
„Mám z minulosti spoustu krásných nálezů, které se snažím zpracovat a zpřístupnit, ať už kolegům, nebo veřejnosti. To samozřejmě platí i pro Chrudim,“ poznamenal s úsměvem oceněný archeolog.
Foto: Univerzita Pardubice, Město Chrudim
Text: Jan Pražák, Propagační centrum FF UPCE
V nakladatelství Dauphin právě vychází kniha Přeprava A. H. do San Cristobalu, první český výbor z prozaické tvorby amerického filosofa a spisovatele George Steinera (1929–2020). Výbor sestavil, přeložil a doslovem opatřil Michal Kleprlík z Katedry anglistiky a amerikanistiky Fakulty filozofické Univerzity Pardubice.
Steinerova prozaická tvorba vede čtenáře tam, kam běžná literatura vstupuje jen zřídka: do hlubin Pacifiku, do bažin Amazonie, do vyhlazovacího tábora v Polsku i do Itálie po pádu železné opony a zhroucení marxistických ideálů. Jsou to nadčasové příběhy o strachu, o soužití lásky a nenávisti, o víře a naději, o podstatě holocaustu i o nemožnosti zapomenout.
Výbor přináší pět próz, které vznikaly v průběhu čtyř desetiletí. Steiner se v nich, podobně jako často ve své esejistické tvorbě, zabývá paradoxní povahou jazyka, který dokáže žehnat i posílat na smrt, dávat světu hodnotu a smysl, ale také ospravedlňovat lež a nelidskost. Nejdále v tomto ohledu zachází titulní novela výboru, v níž se lovci nacistů v srdci amazonského pralesa chystají soudit přeživšího Adolfa Hitlera. Jeho fiktivní obhajovací řeč, vyznačující se mimořádnou elokvencí a teologickou rafinovaností, působí i dnes značně kontroverzně.
Vydání knihy podpořily Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury a Nadace Českého literárního fondu. Knihu doprovází frontispis Jindřicha Zeithammla a lze ji zakoupit na www.dauphin.cz.
Ukázka:
– Jste to vy?
Stařec stiskl pevně rty.
– Doopravdy vy? Slyš, Izraeli. Ve jménu Božím. Velvyslanec pekla přímo tady přede mnou. Nezdá se mi to?
Mladík, skoro ještě chlapec, pronášel ta slova nevěřícně, zatínaje svaly na lýtkách, jako by se chtěl nohama pevněji zakořenit do země. Toužil znít neúprosně, ale hlas se mu chvěl.
– Tak vás konečně máme. Po všech těch letech… Kolik práce nás stálo vás vypátrat. Simeon už ladí signál. Celý svět se o tom dozví. To bude něco. Ale nejdřív vás musíme dostat odsud. Na útěk ani nemyslete, tady stejně nemáte kam. Milostivý Bůh zařídil, abyste byl vydán. A není náhoda, že právě do našich rukou. Teď budete za všechno konečně pykat.
Mladík se nuceně zasmál, ale ozvěnu neslyšel. Vzduch byl horký, těžký a dusný. Ležel mezi nimi jako nehybná masa, nasáklý vlhkostí tak hustou, že by se dala krájet.
– Mlčíte? Prý jste měl mocný hlas. Říká se, že když jste promlouval k davu, všude hořely pochodně a muži plakali. A ženy…
Zastavil se. Naposled, co viděli nějakou ženu, bylo na břehu řeky v Jiaru. Byla bez zubů, dřepěla u zelené tůně a ani jim nezamávala. Pak už je pohltil nekonečný prales.
– prý ze sebe strhávaly šaty, jen aby slyšely váš hlas.
Vzápětí v něm začal kypět hněv.
– Mlčíte? Nemáte co říct? Nebo vám nejsem dost dobrý? Však vy ještě promluvíte. Oni to z vás vymáčknou. Jste náš! Teď už se nikde neschováte! Třicet let pátrání… Kaplana to stálo život. Weisse a Amsela taky. Ještě budete žadonit, abyste mohl promluvit. Dáme si záležet, to mi věřte. Obnažíme vás před celým světem, ať každý vidí tu vaši prohnilou duši. Slyšíte? Prohnilou duši!
Ta poslední slova chlapec křičel. Křičel, až se mu zadrhl dech. Vtom stařec vzhlédl a zamrkal.
– Ich?
Vážení členové akademické obce Fakulty filozofické, vážení studující,
vzhledem k tomu, že se uvolnil post zástupce studujících v Komoře studentů Akademického senátu FF a není možné jej doplnit ze stávajícího seznamu náhradníků, AS FF vyhlašuje doplňovací volby do příslušné komory pro zbývající část funkčního období 2025–2028.
Dovolujeme si Vás proto vyzvat k podávání návrhů kandidátek a kandidátů z řad studujících Fakulty filozofické.
Volí se jeden zástupce studujících pro zbývající období trvání mandátu AS FF. Návrhy mohou podávat všichni aktuálně zapsaní studující Fakulty filozofické prostřednictvím písemného formuláře, který musí být opatřen písemným souhlasem kandidáta. Formulář je zapotřebí doručit volební komisi prostřednictvím sekretariátů katedry/Ústavu členek volební komise, případně jednotlivým členkám volební komise. Volby proběhnou elektronicky.
Formulář k podávání návrhů naleznete ke stažení níže.
Uzávěrka přijímání návrhů kandidátů: 25. 10. 2026
Doručování návrhů:
Uzávěrka pro dodání medailonů kandidátek/kandidátů: 26. 10. 2026
Zveřejnění kandidátní listiny a medailonů: 27. 10. 2026
Termín voleb: 4.–5. 11. 2026 (4. 11. 00:01 – 5. 11. 23:59)
Vyhlášení výsledků: nejpozději 12. 11. 2026
Volební komise:
V celostátním hodnocení vědeckých výsledků (tzv. pilíř M1) se kolegům z UHV podařilo dosáhnout významného úspěchu. V hodnocení za rok 2024 získaly monografie profesora Petra Vorla a profesora Miroslava Šedivého nejvyšší možné ocenění (známka 1). Oběma autorům blahopřejeme!
Dvousvazková monografie P. Vorla The Bankruptcy of the Sovereign's Credit in Bohemia in 1615 (Analysis of the problem with an accompanying edition of the list of the sovereign's creditors) vyšla v nakladatelství Univerzity Pardubice. Knihu M. Šedivého The Victory of Realism: The German Quest for International Security 1839-1853 vydalo prestižní nakladatelství Brill/Schöningh.
Ve dnech 10. a 11. září 2026 proběhl na Univerzitě Pardubice workshop věnovaný tématu Božího Slova a lidského výstupu u Filóna z Alexandrie a v navazující raně křesťanské tradici.
Ve dvou dnech bylo předneseno celkem 12 příspěvků badateli z šesti zemí (České republiky, Slovenska, Maďarska, Polska, Litvy a Itálie). Logos Boha a růst člověka byly během workshopu nasvíceny z mnoha různých perspektiv. Prostřednictvím účastníků se ke slovu dostal především židovský exegeta počátku našeho letopočtu Filón z Alexandrie, ozvaly se však i jeho filosofické vzory a možnost nastínit svůj pohled na věc dostali také pozdně antičtí vyznavači křesťanské víry. Vzhledem k závažnosti zkoumaných otázek se nelze divit živým diskusím jak v rámci oficiálního programu, tak v kuloárech.
Ani nepříznivé počasí neodradilo přes tři stovky sportovců všech věkových kategorií zúčastnit se Běhu Univerzity Pardubice. Cílem totiž bylo udělat něco pro své zdraví, ale také pomáhat. V charitativní sbírce běžci společně vybírali finanční pomoc domácí hospicové péči Oblastní charity Pardubice.
Trasa dlouhá 2,5 kilometru vedla historickým centrem města. První tři nejrychlejší závodníci obdrželi volné lístky na univerzitní hokejové derby UPCE Riders Pardubice vs. UHK UNIted Hradec Králové. Nejpočetnější zastoupení vyhrála pardubická ZŠ Spořilov se 146 účastníky, druhá pak skončila ŽŠ Dolní Ředice.
Organizátoři z Katedry tělovýchovy a sportu Univerzity Pardubice společně s Univerzitním sportovním klubem Pardubice a Fakultou zdravotnických studií připravili také zajímavý doprovodný program. Návštěvníci si mohli například nechat změřit krevní tlak a tělesný tuk nebo se poradit ohledně výživy a pohybu. Taneční pohyb do akce vnesla skupina Hroch a Tanečníci z UPCE.
Běh Univerzity Pardubice navazuje na sérii Běhů Terryho Foxe a Běhů naděje. Je tradiční součástí programu Podzimních městských slavností Pardubic.
foto Adrián Zeiner
