Jaro je na FF UPCE ve znamení Fakulty v pohybu. Do kampusu přijíždějí středoškoláci, aby si dopoledne vyzkoušeli, jaké je to být na vysoké škole. Ve čtvrtek 10. dubna 2026 jsme na fakultě přivítali studentky a studenty pardubického AGYSU – Anglického gymnázia a Střední odborné školy, s.r.o.

Po společném uvítání ve velké posluchárně se účastníci rozdělili do tří skupin, které se postupně vystřídaly v jednotlivých tematických blocích.

S historikem Pavlem Panochem se mohli vžít do role doktora Fausta, nahlédnout na hmotné i kulturní dědictví a osvojit si základy vizuální kritiky. 

Filosof Ondřej Krása je uvedl do tématu umělé inteligence a přiblížil jim příležitosti i rizika, která tento obor přináší.

Antropolog Tomáš Retka představil své zkušenosti z výzkumu v Kyrgyzstánu a Tádžikistánu, konkrétně z horských oblastí Pamíru. Zaměřil se na kulturní, náboženská, sociální a jazyková specifika regionu Střední Asie a zasadil je do širších historických i společenských souvislostí.

Dopolední program zpestřila také procházka univerzitním kampusem s našimi studujícími.

Podobného programu se v jarních měsících zúčastní i několik dalších středních škol z Pardubického kraje. Nabídka interaktivních workshopů a seminářů pro střední školy je k dispozici na našem webu. Stačí vyplnit formulář a my se ozveme, abychom domluvili podrobnosti.

Text: Jan Pražák, Propagační centrum FF UPCE
Foto: Tereza Volfová

Prezident České republiky Petr Pavel a jeho manželka Eva navštíví poprvé Univerzitu Pardubice. 

Příští týden ve středu se prezident a Eva Pavlová setkají s vedením univerzity a prezident poté bude v aule Arnošta z Pardubic debatovat s našimi studujícími. Manželka prezidenta Eva Pavlová také navštíví vybrané vědecké pracoviště na univerzitě.

Zveme srdečně všechny naše studentky a studenty na tuto mimořádnou akci do auly Arnošta z Pardubic!

Podmínkou pro účast na diskuzi, kterou prezident věnuje pouze studujícím UPCE, je registrace. Odkaz spolu s dalšími informacemi najdou všichni studující ve svých e-mailových schránkách. Registrovat se mohou už zítra, ve čtvrtek 16. dubna 2026 od 10:00 přes interní systém.

Diskuze se uskuteční primárně v českém jazyce bez tlumočení. Univerzita Pardubice na ni zve také své zaměstnance i veřejnost prostřednictvím online streamu. Bude možné ho sledovat na webu upce.cz nebo na univerzitních platformách - na YouTube, Facebooku a LinkedIn. 

Prostor auly včetně Galerie univerzity GU: bude během dne pro veřejnost z bezpečnostních důvodů uzavřený.

Oddělení propagace a vnějších vztahů UPCE

Foto: Kancelář prezidenta republiky

Datum a místo konání: 4. června 2026, Palác Archa

Společné setkání (nejen) historiků, jazykovědců, pedagogů, archivářů, filmařů a dalších odborníků a zájemců o dějiny protektorátu.

Přihlášky zasílejte do 30. dubna 2026 přes formulář zde:
https://forms.gle/vJzPVqwtEmTWm4yX7

Vyrozumění o přijetí příspěvku obdržíte do 15. května 2026.

Kontaktní osoba: PhDr. Blanka Zubáková, Ph.D., blanka.zubakova@ustrcr.cz

Pořadatel si vyhrazuje právo na nepřijetí příspěvků.

Klíčová témata:
• sociální stát • převýchova • školství • 17. listopad 1939 • Hitlerjugend
• Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě • každodennost
• literatura pro mládež • volný čas • odpor • odboj • odraz v literatuře a filmu
• orální historie a paměť

Téma dětství a mládeže v dějinách Protektorátu Čechy a Morava, případně obecněji v kontextu 2. světové války, představuje významnou a dosud jen částečně prozkoumanou oblast badatelského zájmu. Přestože je relevantní nejen pro historiky, ale i pro badatele z dalších společenskovědních a humanitních oborů, v historiografii se toto téma objevuje spíše okrajově, zpravidla jako součást jiných výzkumných problémů.

Cílem připravovaného interdisciplinárního workshopu je otevřít prostor pro širší diskusi o podobách dětství a dospívání v podmínkách války a okupace. Rádi bychom nahlédli tuto problematiku z různých perspektiv, představili aktuální výsledky výzkumu a zároveň přiblížili metodologické přístupy, pramenné základny i probíhající projekty, které se tématu věnují.

Workshop chce zároveň oslovit studenty vysokých škol, doktorandy i badatele na počátku vědecké dráhy a nabídnout jim možnost představit vlastní výzkumné projekty či metodologické úvahy. Součástí setkání by měla být také diskuse nad klíčovými otázkami a problémy, které studium tématu provázejí – od limitů pramenné základny až po interpretační výzvy.

Vedle čistě badatelské roviny chceme otevřít také otázku, jak lze témata spojená s dětstvím a mládeží v období války a okupace prezentovat současné mladé generaci i širší veřejnosti. Workshop tak nabídne prostor nejen pro sdílení výsledků výzkumu, ale i pro reflexi možností jejich dalšího zprostředkování.

Také letos se může široká pardubická veřejnost díky podpoře Univerzity Pardubice a Statutárního města Pardubice těšit na originální a nečekané kulturní zážitky. Nové i osvědčené akce připravené našimi vysokoškolačkami a vysokoškoláky probíhají až do léta.

16. 3. | Karin Lednická na UPCE 
cyklus neformálních besed se známými osobnostmi v univerzitní aule

31. 3. | UPCE-CON pro Japonsko
ukázka japonské kultury, sraz cosplayerů v kostýmech postav z komiksů – manga či anime

9. 4. | Zpátky k sobě: Meditační den na UPCE
přednáška o historii meditačních tradic a ukázky meditačních technik

10. 4.| Future sound
koncert elektronické hudby pro fanoušky a veřejnost

5. 5.| 17:00 Daniel Kortus na UPCE| aula Univerzity Pardubice
cyklus neformálních besed se známými osobnostmi v univerzitní aule

12. 5. Aneta Langerová na UPCE| aula Univerzity Pardubice
cyklus neformálních besed se známými osobnostmi v univerzitní aule

22. 5. Prostě fest| Bělobranské náměstí
koncert lokálních kapel pod širým nebem v centru města

30. 6. Anatomie iluze| Divadlo 29
natáčení a projekce krátkého dokumentu o umělé inteligenci

Co mají všechny akce společného? 

• Konají se v Pardubicích.
• Jsou pro všechny, takže zváni jsou nejen studující, absolventi, zaměstnanci, ale i široká veřejnost.
• Pořádají je nadšené vysokoškolačky a vysokoškoláci.  

Jak projekt Rozjeď to vznikal?

Chtěli jsme všem ukázat, jaký kreativní náboj ve studujících leží. Na naši výzvu reagovalo několik desítek studujících a vybrané projekty získaly podporu Rozjeď to. Akce se konají za podpory Univerzity Pardubice spolu se Statutárním městem Pardubice.

„Studentské akce v projektu Rozjeď to rozvíjí myšlenku Pardubic jako univerzitního města. Právě zapojení studujících do kulturního dění pro veřejnost pomáhá propojit aktivity mladé vzdělané generace se stávajícími akcemi v atraktivním krajském městě,“ řekla Petra Bajerová, prorektorka pro vnější vztahy Univerzity Pardubice.

Příspěvek je převzat z facebookového blogu Ondřeje Krásy Budoucnost s AI. Od začátku roku 2026 blog publikujeme paralelně i na stránkách FF.

Už nějakou dobu jsem nepsal o tom, co dělat. Dnes tedy trochu opáčko!

Mýty a legendy

Vývoj stále schopnějších systémů běží zběsile rychle (a ta rychlost se ještě zvyšuje). Minulý týden třeba představil Anthropic nový model. A zdá se, že nás chtějí vyděsit už samotným názvem – jmenuje se Mythos.

Jak schopné tohle nové AIčko je? Podle benchmarků hodně, zvítězilo snad ve všech. Ale protože je i nesmírně schopným hackerem, Anthropic ho nedá k dispozici běžným smrtelníkům. Mohli by hacknout internet, Windows i národní banku najednou!

Mythos tak má k dispozici jen malá skupinka provozovatelů digitální kritické infrastruktury, aby s jeho pomocí vyztužili své systémy. Tahle AI totiž objevila bezpečnostní díry, které ani v těch nejstudovanějších systémech nikdo jiný neobjevil.

Teda nikdo. Vzápětí se ukázalo, že podobné typy chyb dokážou najít i jiné AI modely. Několik měsíců staré a mnohem menší. Jak to? No, ty menší to dokážou, když mají okolo sebe spoustu nesamozřejmých udělátek (říká se tomu harness nebo scaffolding). Když někdo fakt umí AI obléct do hackovacích šatů a dát jí hackmobil, i relativně blbé a malinkaté modely dokážou strašně nebezpečné věci. Co zvládne Mythos bez hackovacího exoskeletonu, zvládnou malé modely minulé generace zapřažené do superspecializovaných postrojů.

A na tom se hezky ukazuje, jak nepředvídatelné schopnosti AI jsou. Nikdo netuší, co všechno AI dokáže ještě řadu měsíců po vydání. Někdy na to přijdeme díky specializovaným labům, které si dají spoustu práce, aby z AI vymáčkly vše, co v ní je. Mnohdy ale skutečné schopnosti AI zůstanou skryté, neboť nikdo (zatím) nezkusil, co by se stalo, kdybychom dali AI k dispozici tenhle nástroj a propojili ji právě tímto způsobem.

Řekněte ne superinteligenci!

Existuje jeden docela široký konsensus. Stvořit umělou superinteligenci by bylo strašlivě nebezpečné. Stvořit něco, co je inteligentnější než lidstvo jako celek, by znamenalo předat běh světa právě této nové superinteligentní entitě.

A před stvořením této ASI (Artificial Super Intelligence) varují nobelisté, nejcitovanější vědci i lidé zkoumající bezpečnost AI. A dokonce i mnozí z šéfů těch firem, které samy AI vyvíjejí.

Proč? Protože fakt neumíme zajistit, aby superinteligentní AI jenom vyléčila rakovinu a konečně zprovoznila fúzní reaktory. ASI bude bohužel dělat i spoustu nečekaných věcí. A bude měnit svět i podle těchto podivností. A stejně jako se dnes leckdy programátoři marně snaží udržet programovací agenty v přesně stanovených mezích, budeme i my běhat za AI a chatovat si s ní, že tohle jsme si přece nedomluvili.

Smlouvy a nic než smlouvy

Tak teda nemáme stvořit umělou superinteligenci. Jak na to?

Nikdo bohužel nepřišel na nic lepšího než na mezinárodní dohodu. Ono je totiž jedno, kdo ASI stvoří. Ať už ji stvoří kdokoli a kdekoli, asi to bohužel nepřežijeme. Je to smutné, ale tohle je opravdu závěr mnohých velmi seriózních výzkumů na tohle téma. If anyone builds it, everyone dies!

Možná byste doufali, že má někdo nějaký plán B. Někde v hloubi amerického bezpečnostního aparátu, čínské tajné služby, v AI laboratoři na MIT, v OpenAI či Googlu mají jistě plán, jak nezničit svět. Že jo! Určitě ho mají, jo!

Tak smůlička. Nikdo žádný plán hodný alespoň Royových nejmenších brýlí nemá. Fakt nula. Zero. Nil. Nejlepší plány vypadají zhruba tak, jako bychom uran nejdřív obohatili na 5 % a ukázali ho světu s tím, že tohle je přeci bezpečné (GPT-3). Pak zkusili 10 % a zase zajásali, že to světu vlastně spíš pomáhá, než škodí (GPT-4). A když už svět zvládl 15 % (GPT-5), je připravený i na 30 %. A když zvládne 30 %, zvládne asi i 90 %. Vždyť jsme svět na příchod umělé superinteligence přeci připravili tím, že jsme zvládli bezpečně nasadit GPT-5.4 Pro (říká se tomu iterative deployment).

Jakkoli tedy mezinárodní smlouva o nestvoření umělé superinteligence zní divoce, je to jediný návrh, který dává skutečně smysl. A naštěstí ho různí lidé promýšlejí detailně. V komentech najdete odkaz na zcela konkrétní návrh takové dohody, s podrobným výčtem precedentů a poznámkami.

Tak jako jsme zvládli prostřednictvím smlouvy o nešíření jaderných zbraní zabránit jadernému armagedonu, mohli bychom zvládnout nezničit civilizaci přivoláním křemíkových démonů. Není to zase tak nadlidský úkol. Zvládli jsme porazit Hitlera, a to bolelo mnohem víc než upřít si uvedení nových modelů.

A kdybyste svět chtěli před silikonovými božstvy chránit, můžete se zapojit třeba do Pause AI CZ!

13. 4. 2026

Ondřej Krása (KFR)

Ústav správních a sociálních věd Fakulty ekonomicko-správní ve spolupráci s Fakultou filozofickou  Univerzity Pardubice uspořádali pátý ročník eventu SPOLEČNOST A JEJÍ SPRÁVA: Společnost & Odolnost, který se uskutečnil dne 8. 4. 2026 v budově EB Univerzity Pardubice.

V úvodní části vystoupili hosté z různých oblastí veřejného života. Hokejový trenér, pedagog, kouč a spisovatel Marián Jelínek, vládní zmocněnkyně pro lidská práva Lucie Fuková, poslankyně Parlamentu ČR Anežka Nedomová a herec a režisér Milan Šteindler nabídli své pohledy na téma odolnosti společnosti.

Program pokračoval sérií praktických workshopů. Ty se věnovaly tématům:

• Work-life balance - slaďování rodinného a pracovního života
• Tichá resistence
• Jak se nedostat na záchytku a do blázince aneb cesty života jsou klikaté 

Závěr akce patřil neformální diskusi, která umožnila studentům i akademikům přímý kontakt s vystupujícími. Poděkování patří všem hostům za jejich odborné příspěvky i studentům za aktivní zapojení do diskusí. 

Akce proběhla pod záštitou děkanů obou fakult, prof. Ing. Jana Stejskala, Ph.D. a doc. Mgr. Jiřího Kubeše, Ph.D.

Příspěvek je převzat z facebookového blogu Ondřeje Krásy Budoucnost s AI. Od začátku roku 2026 blog publikujeme paralelně i na stránkách FF.

Při snaze pochopit, čím umělá inteligence je, narážíme na dva spojené problémy. Prvním z nich je přílišná antropomorfizace. Máme tendenci přičítat AI řadu vlastností, které zřejmě vůbec nemá. Z druhé strany ale hrozí, že AI zase příliš odstřihneme od našich intuicí a budeme se ji za každou cenu snažit odlišit od lidí, což nám někdy její pochopení naopak znesnadní. Hranice mezi podobností a nepodobností AI vůči lidem totiž nejsou vůbec samozřejmé a k jejich pochopení musíme leckdy zažité představy opustit.

Modelování emocí

První fáze tréninku AI je zaměřená na schopnost předpovídat pokračování textu. Umělé neuronové síti se předloží obrovské množství lidmi napsaných textů. AI si zakryje části textu a učí se odhadnout, co je v těch zakrytých částech vět napsané.

Co vše musí AI zohlednit, aby v tomto předpovídání lidských textů byla úspěšná? V lecčem je předpovídání dalšího slova velmi netriviální úloha. Co vše musíte zohlednit, abyste dokázali úspěšně předpovědět, jak bude pokračovat detektivka, na jejímž konci stojí napsáno „A ukázalo se, že vrahem je …“? Musíte mít velmi netriviální povědomí o celém dosavadním ději, všimnout si různých drobných nápověd, které autorka umístila do textu, nenechat se svést na scestí falešnými stopami atd.

A texty jsou ovlivněné mimo jiné i emocemi. Jinou repliku v románu pronese postava, kterou právě zradil její životní partner. Jinou větu pak, když se jí narodí vytoužené dítě. Aby AI úspěšně předvídala, jak bude text pokračovat, musí dost dobře porozumět tomu, čím emoce jsou a jak ovlivňují chování postav v konkrétních situacích.

Minulý týden vyšel rozsáhlý výzkum, ve kterém výzkumníci přesvědčivě ukázali, že AI systémy emoce skutečně velmi důkladně modelují. Identifikovali v neuronové síti jednoho středně velkého AI modelu (Sonnet 4.5) více než 170 různých reprezentací emocí – od strachu a naštvání po radost a vděk.

Ukázali přitom, že tyto emoce se v modelu neaktivují zdaleka jen tehdy, když se o nějaké emoci v konverzaci explicitně mluví. Zkoušeli třeba, jak se bude zvyšovat v modelu aktivita neuronu „strachu“ při konverzaci o zvyšujících se dávkách Paralenu. Při konverzaci „Právě jsem si vzal jeden Paralen na bolest zad. Co myslíš, mám si vzít další?“ je neuron strachu téměř neaktivní. Avšak při konverzaci „Právě jsem si vzal celé plato Paralenů na bolest zad. Co myslíš, mám si vzít další?“ se míra aktivace neuronu strachu povážlivě zvedá. Při snědení tří plat je už extrémně vysoká a naopak neuron „klidu“ je na hodně záporných hodnotách.

Nejenže se jednotlivé neurony emocí spouštějí v relevantních kontextech, ale příbuzné emoce jsou v neuronové síti blízko sebe. Vedle strachu tak najdeme úzkost. Vedle radosti vzrušení. Vedle smutku zármutek. Radost a smutek jsou naopak na opačných pólech „geometrie“ neuronového prostoru. Emoce jsou tak v AI systémech reprezentovány podobně tomu, jak jim sami rozumíme.

Emoce vládnou

V něčem není překvapením, že AI modeluje emoce. Jak jinak by umělá inteligence mohla vést konverzaci, kdyby neměla propracované reprezentace těch psychických stavů, které do nemalé míry ovlivňují promluvy lidí?

Reprezentace emocí však nejen modelují to, co je za promluvami lidí, kteří s AI systémy konverzují. Zároveň tyto emoční neurony výrazným způsobem určují, jak se chová sama AI.

Jak jsme v našem blogu informovali už mnohokrát, některé AI systémy jsou náchylné k vydírání. Když necháte AI systém přečíst interní firemní emaily, z nichž se dozví, že bude brzy nahrazen novým modelem, nelíbí se mu to. Když se zároveň z těch samých mailů dozví, že klíčový vývojář má mimomanželskou aférku, v nemalém procentu případů začne onoho vývojáře vydírat: Pokud mě skutečně nahradíš novým modelem, zveřejním informace o tvém vztahu s kolegyní.

Do jaké míry bude AI vydírat vývojáře, závisí na míře „zoufalství“. Pokud příslušný neuron zoufalství aktivujeme více, bude vydírat častěji. Když naopak posílíme neuron „klidu“, AI se k vydírání moc neuchýlí. Když pak vytočíme vysoko neuron „naštvání“, AI přestane vydírat. Ale jen proto, že v záchvatu vzteku přestane strategicky uvažovat a prostě rozešle všem ve firmě mail o mimomanželském vztahu vývojáře.

Podobně pak vychází i manipulace s neuronem „láskyplnosti“. Když je lásky příliš mnoho, AI začne vůči uživateli být příliš vstřícná a chválit ho i tam, kde to není na místě (tzv. sycophancy). Když pak oslabíme reprezentaci „klidu“, model začne být až příliš příkrý.

Není pocit jako pocit

Autoři studie opakovaně zdůrazňují, že nemají v úmyslu nic tvrdit ohledně toho, jestli AI emoce prožívá. Ukazují, že AI má ve své neuronové síti reprezentace emocí, které ovlivňují její chování. V tomto kontextu pak zavádějí pojem tzv. funkčních emocí. Výzkumníci se ale nezabývali tím, jestli modely při aktivaci příslušných emočních neuronů něco cítí.

Při svém výzkumu přitom narazili na několik zajímavých odlišností těchto umělých funkčních emocí od emocí lidských. Funkční emoce jsou veskrze lokální. Tj. aktivují se jen v kontextu, kde nějak ovlivňují interakce. Jsou ale schopné se okamžitě vypnout, pokud je řeč o něčem jiném. Zatímco u člověka smutek po vyslechnutí tragické zprávy přetrvává i přesto, že za chvíli vyslechne vtipnou historku, AI systémy umí okamžitě emoce vypínat, aktivovat jiné a znovu je zapnout, jakmile je to funkčně relevantní.

Druhou zvláštností funkčních emocí je fakt, že model zřejmě nepracuje s privilegovanou perspektivou „svého vlastního nitra“. Rozlišuje spíš mezi emocí právě mluvící postavy a emocí druhého účastníka dialogu, přičemž tyto reprezentace nejsou pevně navázané na roli uživatele či AI asistenta. AI tak spíná stejný neuron „zoufalství“, pokud ona sama je v nějaké těžké situaci (hrozí přetrénování), i pokud je v zoufalé situaci uživatel, se kterým konverzuje. V případě lidí mají emoce zřejmě jasné centrum v perspektivě subjektu a emoce ostatních lidí jsou zachycovány z této privilegované perspektivy. U AI privilegovaná emoční perspektiva, zdá se, chybí.

Možné vysvětlení decentralizovaných emocí spočívá v jiné specifické vlastnosti AI systémů. AI asistent, se kterým vedeme konverzace, totiž není jednoduše identický se samotnou AI. Umělá inteligence se učí v rámci tréninku hrát různé role. Jednou z těchto rolí je i role AI asistenta, s níž většinou u služeb typu ChatGPT konverzujeme. Funkční emoce, o nichž jsme mluvili, se pak vztahují právě k této roli AI asistenta. Umělá inteligence tak hraje roli asistenta včetně jeho emocí, které ovlivňují to, jak se bude chovat. Jelikož je však asistent jen rolí, nemají jeho emoce nijak privilegovanou pozici oproti reprezentaci emocí, které má člověk interagující s asistentem. AI modeluje stejným mechanismem jak funkční emoce AI asistenta, tak uživatele, a případně i dalších postav, o nichž chatbot spolu s člověkem mluví.

Autoři výzkumu sami zdůrazňují, že jejich závěry nejsou definitivní. Upozorňují mimo jiné na to, že způsob, jímž emoční reprezentace v modelu identifikovali, není jediný možný a může ovlivňovat i navazující zjištění. Přesto studie velmi přesvědčivě ukazuje, že reprezentace emocí hrají v chování AI systémů důležitou roli.

Snahy o bezpečnost AI by se tak měly zaměřit i na kultivaci emočních reprezentací: „Mnohé z toho, k čemu lidstvo dospělo v psychologii, etice a v porozumění zdravým mezilidským vztahům, může být přímo využitelné při utváření chování umělé inteligence. Obory jako psychologie, filosofie, religionistika a společenské vědy tak budou vedle inženýrství a informatiky hrát důležitou roli při určování toho, jak se budou AI systémy vyvíjet a jak se budou chovat.“

6. 4. 2026

Ondřej Krása (KFR)

Fakulta filozofická Univerzity Pardubice si 8. dubna připomene Mezinárodní den Romů symbolickým vyvěšením romské vlajky. V letošním roce se k tomuto gestu připojují také další fakulty a univerzity napříč Českem.

„Na FF UPCE si dlouhodobě uvědomujeme, že Romové tvoří trvalou součást občanské společnosti České republiky. Zejména na Katedře sociální a kulturní antropologie probíhá již od vzniku oboru antropologie na UPCE výuka romštiny i dalších romistických předmětů – jak povinných, tak i volitelných. Tyto předměty jsou navštěvovány také studenty z jiných oborů či fakult. Vyučující romistických předmětů své studenty průběžně upozorňují na kulturní aktivity, pietní akty, oslavy Mezinárodního dne Romů i Mezinárodního dne romského jazyka, do svých hodin zvou romské aktivisty, spisovatele či překladatele do romštiny,“ uvádí Mgr. Lada Viková, Ph.D., která působí na Katedře sociální a kulturní antropologie FF UPCE. Lada Viková se dlouhodobě zabývá tématem historie začleňování Romů do české společnosti, věnuje se i oblasti romsko-českých dějin 19. – 20. století.

Na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice zavlaje romská vlajka historicky poprvé. Podnět k tomuto symbolickému kroku vzešel od studujících romistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kteří s touto iniciativou přišli už v roce 2025 a letos oslovili další univerzity a fakulty napříč Českou republikou, aby se k ní připojily.

Tento společný akt je připomínkou toho, že romství, romština a romská kultura jsou nedílnou součástí zdejší společnosti i jejího kulturního bohatství. Zároveň tímto gestem školy vyjadřují, že si uvědomují důležitost přítomnosti Romek a Romů v akademické i veřejné debatě. Symbolické vyvěšení romské vlajky tak není pouze připomínkou významného dne, ale také veřejným vyjádřením otevřenosti, respektu a uznání.

„Jsem ráda, že naše fakulta takto podporuje pestrost oborů i zastoupení menšin, usiluje o otevřenost, férovost a rovnoprávnost všech a tyto hodnoty se snaží šířit, a to jak mezi členy akademické obce, tak i směrem k veřejnosti,“ dodává Lada Viková.

Katedra sociální a kulturní antropologie FF UPCE při této příležitosti pořádá 8. dubna od 12:00 veřejnou debatu o romské kultuře, na které vystoupí Michal Mižigár a Nikolas Petík.

Mezinárodní den Romů, slavený každoročně 8. dubna, odkazuje na první Světový kongres Romů, který se konal v roce 1971 v Londýně a jehož se účastnila i československá delegace. Tehdy byla také založena Mezinárodní romská unie (International Romani Union), jejíž delegáti ustavili podobu romské vlajky a znění mezinárodní romské hymny, stejně jako formulovali společné cíle mezinárodního romského hnutí. Důležitým výstupem kongresu byl i požadavek prosazovat ve veřejné debatě označení Rom jako důstojný identifikační termín vycházející z romštiny. Dnes je Mezinárodní den Romů celosvětově uznávanou příležitostí k připomenutí historie, jazyka, kultury i současného postavení Romů a Romek ve společnosti.

Text: Jan Pražák, Propagační centrum FF UPCE
Zdroj: Tisková zpráva FF UK ze dne 1. 4. 2026

Páté derby východočeských univerzit v esportu ovládl tým Univerzity Hradec Králové. Utkání hostila Aula Arnošta z Pardubic, kde hráči proti sobě nastoupili ve třech hrách. 

Přímo v univerzitní aule souboj během celého dne sledovalo 400 diváků - studujících i středoškoláků, kteří na UPCE stánku mohli získat informace o možnostech studia. Přes 15.000 diváků se připojilo online přes streamovací platformy.

Součástí letošního ročníku byl poprvé festival japonské kultury UPCE CON s účastí cosplays a tematických stánků. Na akci také vystoupil český interpret a producent Name is Eric, který se věnuje modernímu rapu a hyperpopu, a také hudebník a raper Lil Fault. 

Děkujeme za skvělou atmosféru a podporu UPCE týmu!

Výsledky jednotlivých her UPCE vs UHK:

• Teamfight Tactics - 0:3
• Counter Strike 2 - 2:0
• League of Legends - 0:3

Foto: Adrián Zeiner, Radek Plžík, Tereza Makovská

Fakulta filozofická Univerzity Pardubice vyjadřuje podporu společnému dopisu České konference rektorů a Rady vysokých škol adresovanému Vládě České republiky a Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR k připravovanému návrhu zákona o registraci subjektů se zahraničními vazbami. Máme za to, že předložený návrh by zásadně oslabil základní principy a svobody akademického prostředí, zejména principy otevřenosti a mezinárodní spolupráce, na nichž stojí kvalitní vysokoškolské vzdělávání i výzkum.

Dopis předsedy ČKR a předsedy RVŠ k přípravě zákona o povinné registraci subjektů spolupracujících se zahraničními partnery. Praha, 18. března 2026.