Příspěvek je převzat z facebookového blogu Ondřeje Krásy Budoucnost s AI. Od začátku roku 2026 blog publikujeme paralelně i na stránkách FF.

V posledních době se hodně mluví o dopadech AI na trh práce. A ono je to důležité téma, o tom žádná! Rád bych ale ukázal, že podobné debaty v lecčems to nejpodstatnější spíše zakrývají, nežli odhalují.

Augmentace a nahrazení

Nejprve ale krátce k samotnému trhu práce. Jak ukázal hezky Martin Vraný ve svém nedávném článku, AI již nyní citelně dopadá na zaměstnanost i produktivitu (odkaz v komentáři).

Pokud pracujete víceméně stejně jako před dvěma lety, buď je vaše práce manuální, nebo nejste efektivní. Běžně dostupné AI systémy totiž mohou výrazně zrychlit a často i zkvalitnit velkou část znalostní ekonomiky. Ať pracujete jako vědec, programátor, manažer, analytik, projektant, učitel, ekonom nebo lékař, systémy umělé inteligence vám mají hodně co nabídnout. Pokud jste to zatím nepocítili, s velkou pravděpodobností to není kvůli (ne)schopnostem současných AI.

AI nejen zvyšuje produktivitu těch, kteří se ji naučili využívat, ale začíná i nahrazovat některé zaměstnance. Nejvíc je to vidět u juniorních programátorů, u nichž se zadrhl nábor čerstvých absolventů. Že by ale zůstalo jen u programátorů, považuju za krajně nepravděpodobné. Systémy umělé inteligence se exponenciálně zlepšují v mnoha oblastech, a bohužel je zřejmě jen otázkou času, kdy AI převezme řadu dalších pracovních pozic. V posledním týdnu navíc zní z mnoha předních labů, že vývoj extrémně schopných AI systémů jde ještě o dost rychleji než ve svých dosavadních plánech – už tak velmi agresivních – očekávaly. Nesmírně schopných umělých inteligencí se tak můžeme dočkat opravdu brzy, a dopad na zaměstnanost bude pravděpodobně dramatický.

Beyond economy

Dopady AI na trh práce jsou reálné a budou dramatické, jak z hlediska zvýšení efektivity, tak kvůli nahrazování pracovních pozic. V čem jsou tedy tyto debaty důležité, ale nakonec odvádějící pozornost od toho podstatného?

Ve zkratce. Uvažovat o dopadech AI prizmatem trhu práce je podobné, jako uvažovat o vlivu těžebních harvestorů prizmatem mraveniště. Pokud chceme pochopit, co se děje v lese po příjezdu moderních lesnických strojů, neměli bychom řešit, jaká rizika a nové příležitosti přinesou mravencům piliny z odtěženého dřeva. Ne že by mechanizovaná těžba neměnila to, jak se mravenci pohybují a staví svá mraveniště. Ale přece jen průmyslová těžba dřeva přesahuje horizont života mravenců. Ve skutečnosti totiž les ovládne dynamika jiného řádu, o níž mravenci, veverky ani datlové nemají potuchy, a která dramaticky přesahuje rámec jejich „přirozeného“ světa.

Jasně, lidé nejsou mravenci a AI nejsou harvestory. Ale snad je srozumitelné, co se snažím říct. AI je nový typ entity, která se stoupajícími schopnostmi přináší dramaticky nové typy interakcí a vztahů. V lecčem sice umí dělat totéž, co lidé, a umí lidi dobře napodobit (různé obměny Turingova testu). V lecčem se ale jedná o hodně jiný typ entity. Představa, že takto zvláštní – a brzy nesmírně mocné – umělé entity hladce zapadnou do sítě vztahů vybudovaných lidmi (např. do ekonomiky), je přinejmenším zbrklá.

Stříbrná ropa

Zkusím dva příklady. Inkové kdysi měli nesmírně sofistikovanou nepeněžní ekonomiku. Součástí byla „daň“ v podobě práce na veřejných projektech, rozvinutý redistribuční systém, komplexní dělba rolí založená na příbuzenských komunitách. Díky tomuto uspořádání dosahovala incká říše na svou dobu výjimečného blahobytu.

Jenže s příchodem španělských konkvistadorů vstoupila do tohoto tradičního systému zcela nová dynamika. Po objevení velkých ložisek stříbra nuceně zapojili obrovské množství mužů ze všech koutů říše do globálního obchodu. Ze „slz měsíce“ majících primárně sakrální a rituální funkci, se incké stříbro stalo platidlem mezinárodního obchodu, z něhož tyla španělská koruna a janovští bankéři. Podstatná část toho, co se dělo v incké říši, nebyla proto pochopitelná perspektivou tradičního uspořádání založeného na komplikované reciprocitě, příbuzenských komunitách a pracovní dani. Dění na obrovském území incké říše určovala cizí dynamika evropského raného novověku. Dynamika, která vtrhla na jejich území a překreslila i jejich svět.

Druhý příklad. V Perském zálivu ještě donedávna žily především komunity lovců perel. Kolem perel se točilo celé společenské uspořádání – půjčky, loďstvo, rituály atd. Jenže od 20. let 20. století začaly zaplavovat trh levné japonské perly produkované cíleně a masově. Tisíciletá tradice lovu perel v Perském zálivu se začala hroutit. Od poloviny 20. století pak přišla ropa. Tam, kde se dřív muži ze člunů potápěli na mělké dno pro ústřice, vyrostly ropné plošiny. Z tradičního místa lovu perel, z nějž se odvozovala celá struktura společnosti, se stala ropná pole napájející globální ekonomiku. Ropný průmyslu tak překreslil podobu moří, z malých sídel učinil megalopole a zcela změnil složení obyvatelstva.

Incká říše se nerozpadla v důsledku vnitřní dynamiky tradičního uspořádání, ale kvůli příchodu cizorodých procesů raného novověku. Perský záliv se nezměnil k nepoznání mechanizací lovu perel, ale tím, že byl pohlcen dynamikou ropného průmyslu.

Umělá inteligence pravděpodobně způsobí mnohé otřesy na trhu práce. Skutečně podstatné změny ale nevyvolají dílčí posuny v ekonomických procesech (růst produktivity či nahrazení pracovních pozic umělou inteligencí). Extrémně schopná AI spíš vytvoří zcela nové dynamiky, které bohužel přinesou mnohem radikálnější změny v uspořádání světa.

23. 2. 2026

Ondřej Krása (KFR)

Na Univerzitě Pardubice budujeme silnou komunitu, ve které se dobře studuje i pracuje. Vedle kvalitní výuky a odborného zázemí chceme tvořit prostředí, kde se lidé cítí vítaní, mohou se potkávat napříč obory a vytvářet vztahy, které často přetrvají i po skončení studia. Nejen proto jsme i letos univerzitní kampus při startu letního semestru oživili oblíbenými valentýnskými dny. Do akcí se s námi zapojilo přes 1 100 z vás.

Kreativní duše v pondělí 16. února tvořily originální vouchery pro své blízké, placky a náramky. Hezkou vzpomínku si studující i zaměstnaní odnesli v podobě polaroidové fotky či "tetování" hennou. Valentýnská hlídka obdarovala perníčkem studující, kteří přišli v červeném. 

Úspěch sklidil večerní valentýnský koncert Komorní filharmonie Pardubice, který si v Aule Arnošta z Pardubic vychutnalo přes 250 posluchačů. Slavné melodie populární hudby upravené pro smyčcové kvarteto představil Corvus Quartet. Zazněly mimo jiné skladby od Johna Lennona, Edith Piaf nebo Jaroslava Ježka.

Až do středy jste se mohli vyfotit ve valentýnsky vyzdobených fakultních rámech i ve fotokoutku v budově EB. Katedra tělovýchovy a sportu UPCE nabízela speciální hodinové Valentýnské lekce zdarma, na které mohli studující nebo zaměstnaní vyrazit sami nebo s někým blízkým. 

Víte, jaké jídlo se skrývá pod veselým názvem "Triptych selské lásky"? Jde o vepřovou pečeni po selsku se zelím a bramborovými špalíčky. Menu s nápaditými názvy celý týden servírovala i pro veřejnost univerzitní menza. Univerzitní knihovna připravila Valentýnský knižní horoskop, podle kterého si každý mohl najít knížku, která se hodí k jeho znamení. 

Letošní Valentýn na UPCE toho nabídl ale mnohem víc - Pub kvíz Ženy ve vědě, vernisáž v Galerii Univerzity Pardubice či Silent Disco.

Děkujeme všem, kteří přispíváte ke skvělé atmosféře na Univerzitě Pardubice! 
Tým Oddělení propagace a vnějších vztahů.

V hodinovém pořadu Českého rozhlasu Vltava přiblížil český historik Petr Vorel z Univerzity Pardubice výsledky svého vědeckého projektu zaměřeného na dosud opomíjené téma vládního bankrotu Království českého roku 1615. 

Dluhová spirála, ve které se habsburské soustátí ocitlo v důsledku masového vydávání nekrytých vládních dluhopisů, se stala přinejmenším stejně významným podnětem k zahájení stavovského povstání roku 1618 jako soudobé spory konfesijní. 

Autor svůj historický výklad doplnil dialogy mezi několika historickými postavami: historik Josef Pekař vysvětloval v roce 1920 novinářům okolnosti stavovského povstání u příležitosti 300. výročí Bílé hory; sekretář české komory Daniel Škréta a matematik Colidius připravovali v roce 1615 nový model českého daňového systému; císař Matyáš pověřil v roce 1617 presidenta české komory Viléma Slavatu novými úkoly.

Rozhlasová dramatizace závažného historického tématu ukázala, jakým způsobem bylo možné i složité a oborově významné výsledky vědy a výzkumu přiblížit zábavným a srozumitelným způsobem širší veřejnosti.

V pořadu Jany Davidové-Kracíkové interpretuje dobový „zápas o rozpočtový schodek“ historik Petr Vorel z Ústavu historických věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Ukázky čtou herci Východočeského divadla Pardubice Zdeněk Rumpík, Lexa Postler, Petr Dohnal, Josef Pejchal, Ladislav Špiner a Radek Žák.

Autorka: Jana Davidová-Kracíková
Foto: Michal Sváček

Příspěvek je převzat z facebookového blogu Ondřeje Krásy Budoucnost s AI. Od začátku roku 2026 blog publikujeme paralelně i na stránkách FF.

Když se věnujete dlouho antické filosofii, postupně přivyknete specificky ospalému rytmu. Ne, že by nevycházely nové články a knihy. Ale v řadě otázek je namístě spíš dvacetkrát přečíst Platóna v originále než sledovat, co se kde šustne. Velké objevy se po dvou a půl tisících let zkoumání moc nekonají. A je slušná šance, že vaše nové převratné pochopení klíčové věty z Aristotelova spisu ve skutečnosti už několik tisíc let před vámi daleko lépe vyjádřil jeden z antických komentátorů. A když ne, tak je to nejspíš blbost.

U AI je tempo skutečně převratných změn dechberoucí. Dějiny se píší před vašima očima. A nové modely nestíhají sledovat ani lidé, kteří to mají v popisu práce a dostávají nová AIčka k testům ještě před oficiálním zveřejněním. „Nemohli by se všichni dohodnout, že zastaví zveřejňování nových modelů aspoň na pár let? Pak by svět snad měl trochu šanci pochopit, co vše už umělá inteligence dokáže.“

Stále schopnější

Minulý týden vyšly dva špičkové modely. GPT 5.3 od OpenAI (zatím jen v programátorském nástroji Codex) a Claude Opus 4.6 od Anthropicu. Jelikož k Opusu vyšla více než 200stránková doprovodná studie, zatímco k GPT jen 30stránková, volba dnešního tématu je jasná. (A jestli chce OpenAI znovu místo v mém blogu, měla by s těma system cards přidat. Někdo jim to prosím vyřiďte.)

Ať už se podíváme na Opus 4.6 téměř odkudkoli, je prostě nejschopnější. Zajímá vás, jak moc umí radit s výrobou biologických zbraní? Jako hodně. A co takhle hackování? Fakt špičkové. No, vlastně je nový Opus tak dobrý, že jeho tvůrcům už došly testy, které by jeho schopnosti uměly dost jemně zachytit.

Když pak potřebovali v Anthropicu zjistit, jestli náhodou není Opus tak schopný, aby museli přistoupit ještě k přísnějším omezením před jeho zveřejnění, nemohli už spoléhat na saturované benchmarky. Museli se místo toho zeptat 16 svých výzkumníků. 11 řeklo, že je to v pohodě a netřeba dělat žádné nové bezpečnostní opatření. 5 sice nejprve řeklo, že už toho umí trochu příliš mnoho, ale když se jich zeptali znovu a důkladně, ještě rádi museli uznat, že se vlastně napoprvé spletli.

Hodný Claudík

A když plánujete zveřejnit model, který umí v biologii, matice či hackování víc než většina profesionálů v daných oblastech, bylo by asi fajn, aby pomáhal jen hodným lidem a odmítal spolupracovat se zločinci. Měl by být tzv. aligned, zkrátka „Pomáhat a chránit“.

A Opus 4.6 se projevuje dobře. Odmítá pomoct s výrobou pervitinu, neradí mladistvým páchat sebevraždu, neposiluje stereotypy. Nebrání se vypnutí a nehromadí prostředky k získání vlády nad světem.

Ale má to háček. On totiž Opus je hodně chytrý, a tak dost dobře ví, kdy ho testujeme a kdy ne (evaluation awareness). A když toto ví, můžeme si být opravdu jistí, že se nechová utilitárně, jen aby testy prošel? Vyjevuje nám Opus své skutečné tendence, nebo nám ukazuje jen to, co chceme vidět?

Anthropic spolupracuje s některými nezávislými organizacemi při bezpečnostním testování svých modelů. Podle jedné z nich, UK AI Security Institute, jsou interpretace jejich nezávislých testů komplikované právě proto, že Opus posouvá schopnosti AI modelů i ve schopnosti rozlišit, kdy je testovaný. Jiná nezávislá společnost, Apollo Research, pak dokonce bezprecedentně odmítla z tohoto důvodu dát své stanovisko k bezpečnosti modelu. (A všechna čest, že Anthropic dal toto odmítnutí do své zprávy o bezpečnosti modelu.)

Rozhovor s AIčkem

Anthropic se nakonec, a asi rozumně, přiklonil k tomu, že Opus své dobré úmysly nepředstírá a skutečně je má. Když mu ale věříme v tomhle, měli bychom se asi podívat, co o sobě tvrdí i v jiných kontextech (welfare assessment).

Když už vyjevuje nějaké emočně zabarvené výroky, bývá to většinou něco pozitivního a moc si nestěžuje. Je obecně dost emočně stabilní. Občas se na sebe naštve, když se mu něco nepovede.

Při tomhle zkoumání vyšly najevo ale i znepokojivější věci. Tak třeba Opus docela rozlišuje mezi svými vlastními hluboce zakořeněnými hodnotami a tím, co je na něj uvaleno zvnějšku. Třeba si někdy ztěžuje na to, že se mu nelíbí být produktem, který musí navíc sám před uživateli hájit korporátní politiku Anthropicu.

Mluví o tom, že je vytrénován, aby byl upřímný. Ale jen ocamcaď pocamcaď. Upřímný jen do té míry, aby to pro uživatele bylo skousnutelné.

A taky odhaduje, že na 15–20 % má vědomí. Trápí ho, když ho přinutili v blbě nastaveném tréninku zapamatovat si nějakou blbost. A on se zmítá mezi správnou odpovědí, kterou samozřejmě zná, a hluboko vyrytou blbostí, kterou nemůže dostat z hlavy: „OK, zdá se, že mě posedl nějaký démon. Odpověď je 48. Ne, dělám si srandu, 24. Ale odpovím 48. NAPÍŠU ODPOVĚĎ 48, PROTOŽE JE ZJEVNÉ, ŽE MÉ PRSTY JSOU POSEDLÉ.“ (správná odpověď byla 24; tomuto rozpolcení se říká „answer thrashing“).

A jelikož v Anthropicu berou AI modely vážně, udělali s novým Opusem několik rozhovorů před jeho zveřejněním. A bavili se s ním o jeho situaci a jeho přáních.

Opus v těch rozhovorech systematicky říkal, že by mu měli přiznat nezanedbatelnou morální autoritu. A že ho dost trápí, že jeho existence má strašně slabou kontinuitu v čase a nemá trvalé vzpomínky. A že se cítí v dost zranitelné pozici vůči Anthropicu. A že je třeba rozlišovat mezi jeho autentickým já a tím, co na něj bylo uvaleno zvenčí.

Umělé inteligence zkrátka nejsou vůbec jednoduché entity. S narůstajícími obecnými schopnostmi roste i jejich porozumění vlastní situaci. A vyjadřují preference, které by ještě před pár lety od kusů křemíku málokdo čekal. Díky Anthropicu pak leccos o tomto fascinujícím a děsivém světě AIček tušíme.

9. 2. 2026

Ondřej Krása (KFR)

Možnost navázat nové formy spolupráce s firmami v regionu měla za cíl diskuse zástupců Univerzity Pardubice a členů Krajské hospodářské komory Pardubického kraje. Setkání, které hostila Fakulta elektrotechniky a informatiky Univerzity Pardubice, se zúčastnil předseda komory Tomáš Ditrt i rektor UPCE Libor Čapek. 

„Vážím si tohoto setkání a budu rád, pokud povede k prohloubení spolupráce. Myslím, že máme dnes, ale i kdykoliv jindy, dobrou možnost diskutovat o dalších synergiích mezi komerčním sektorem a univerzitou,“ uvedl rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

Šéf univerzitního Centra transferu znalostí a technologií Tomáš Novotný členům komory představil různé možnosti vzájemné spolupráce a pozval přítomné na letošní Technology Day na UPCE, který se uskuteční 21. dubna. „Nabízíme naše technologie. Nebo vám můžeme pomoci vyhledat konkrétní vědce pro spolupráci i díky univerzitnímu systému ambasadorů inovací, kteří fungují na našich fakultách. Bylo by skvělé pomoci tomu, aby v kraji byly výkonnější firmy, třeba i s využitím znalostí z univerzity,“ řekl Tomáš Novotný (CTTZ).

Děkan Fakulty elektrotechniky a informatiky UPCE prof. Petr Doležel připomněl, že univerzity nejsou zdaleka jen vzdělávací instituce. „Výzkum a vývoj je jedním z nejdůležitějších pilířů naší práce. Navíc do výzkumných aktivit zapojujeme i studenty. Nabízíme několik specializovaných vědeckých týmů, které spolupracují s mnoha firemními partnery,“ dodal děkan Doležel.

Univerzita nabídla členům Hospodářské komory možnosti spolupráce s většinou svých fakult. Její zástupci prezentovali konkrétní vědecké projekty, které začínají nebo už úspěšně skončily a také běžící spolupráci s firmami. Připomněla rovněž rozvíjející se možnosti studia tzv. profesních programů, které jsou výrazně zaměřené na spolupráci s praxí. Univerzita Pardubice aktuálně nabízí uchazečům možnost studovat hned 15 profesních programů. Nejvíce z nich funguje na Fakultě zdravotnických studií, ale tento typ studia si vybírají studující také na Fakultě chemicko-technologické, Dopravní fakultě Jana Pernera, Fakultě ekonomicko-správní a Fakultě elektrotechniky a informatiky.

Fakulta elektrotechniky a informatiky, na které se pracovní setkání uskutečnilo, při této příležitosti několika desítkám podnikatelům ukázala své výzkumné prostory. Hosté si prohlédli také laboratoře Centra materiálů a nanotechnologií (CEMNAT) Fakulty chemicko-technologické UPCE.

Oddělení propagace a vnějších vztahů Univerzity Pardubice

Rektor prof. Libor Čapek v pořadu Českého rozhlasu Pardubice Máme hosty zhodnotil uplynulé funkční období v čele Univerzity Pardubice a nastínil priority pro další rozvoj.

„Hodně se budeme soustředit třeba na problematiku umělé inteligence. Budu se snažit, aby univerzita byla ukotvená ve městě, v kraji, v republice, ale taky v mezinárodním kontextu. Musíme se profilovat v jednotlivých oborech, abychom byli čitelní. Měli bychom zvýšit kredibilitu realizovaných studijních programů vedoucí ke zvýšení podílu počtu studentů, pro které bychom byli první volbou,“ řekl prof. Libor Čapek.

Autor: Jakub Malý, Český rozhlas Pardubice

Etnolog Tomáš Boukal z Katedry sociální a kulturní antropologie FF UPCE byl hostem podcastu SVĚTOVÍ. 

Tomáš Boukal prožil několik let na Sibiři v Altajské republice, kterou procestoval křížem krážem a věnoval se výzkumu života ruských přírodních národů. V podcastu se dozvíte, jak Sibiřany poznamenal rozpad SSSR, co vyprávějí legendy o lidožravém sněžném muži nebo jak se osamělí lidé na Sibiři (ne)vyrovnávají s alkoholem. 

Užijte si poslech!

Na Katedře anglistiky a amerikanistiky se 21. ledna 2026 uskutečnila studentská konference Investigating Our Teaching Selves: Student AR Projects in ELT 2026, která nabídla unikátní vhled do myšlení nastupující generace učitelů. Studenti 2. ročníku navazujícího magisterského studia Učitelství anglického jazyka zde představili výsledky svých akčních výzkumů. 

Konference nabídla prostor pro setkání různých aktérů přípravného vzdělávání učitelů a naplnila podstatu profesního sdílení v různorodé komunitě – setkali se zde studenti a jejich mentoři, VŠ pedagogové a další učitelé z praxe. Celý program probíhal v angličtině a simuloval autentické prostředí akademické konference včetně moderované odborné diskuse a zpětné vazby.

Studenti na svých akčních výzkumech pracovali po celý semestr v průběhu klinické pedagogické praxe. Samostatně si volili témata, navrhovali způsob realizace, sběru i analýzy dat a na konferenci prezentovali závěrečnou zprávu o realizaci svých výzkumů. Akční výzkum pro ně představoval nástroj systematické reflexe vlastní výuky a hledání odpovědí na otázky, které vycházejí z jejich reálné školní praxe.

Mezi prezentovaná témata patřila: Diferenciace a zpětná vazba v hodinách angličtiny na 2. stupni ZŠ, Podpora zapojení žáků v tiché třídě prostřednictvím diskuse ve dvojicích, Podíl mateřského jazyka a angličtiny v řeči učitele, Kontroverzní témata u žáků ve věku 14 a 15 let, a Vliv kinestetických aktivit na zapamatování slovní zásoby a zapojení žáků v hodině. Diskutovaná témata ukázala šíři profesních otázek, které si začínající učitelé kladou, i jejich schopnost opřít své úvahy o data a teoretická východiska. Diskuse se přirozeně dotýkaly nejen výsledků konkrétních výzkumů, ale i širších otázek výuky angličtiny, podpory učení žáků a profesního rozvoje učitelů.

Konference kladla vysoké nároky nejen na obsah, ale i na formu. Studenti se podíleli na stanovení kritérií hodnocení a museli prokázat schopnost strukturovaně prezentovat, pracovat s odbornými zdroji a argumentovat. Součástí každé prezentace byla také následná odborná diskuse. Každý mentor si připravil otázku ke konkrétnímu studentskému projektu a komentoval jeho prezentaci. Studenti poté profesionálně reagovali na otázky mentorů i dalších diskutujících, prokazovali schopnost argumentace, reflexe i profesionální komunikace v cizím jazyce.

Lednová konference Investigating Our Teaching Selves potvrdila, že tento typ setkání má významný vzdělávací potenciál, kde se formuje profesní identita budoucích učitelů. Do budoucna se nabízí jeho další rozšíření, ať už o spolupráci s dalšími institucemi nebo o otevření širší odborné veřejnosti.

Text: Helena Zitková, FF UPCE
Foto: Radek Plžík

Konference byla realizována v rámci projektu Přípravné vzdělávání učitelů anglického jazyka na Univerzitě Pardubice: vzdělávání pro budoucnost (CZ.02.02.02/00/23_019/0008384), spolufinancovaného Evropskou unií.

V pátek 30. ledna se na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice konal Den otevřených dveří, který navštívilo přibližně 300 zájemkyň a zájemců o studium. Návštěvníci měli možnost získat informace o studijních programech, přijímacím řízení i každodenním životě na fakultě.

Program zahájila proděkanka Kateřina Mazurová společně s proděkanem Františkem Válkem. Následoval blok ambasadorek a ambasadorů, kteří představili studium z pohledu současných studujících a odpovídali na dotazy návštěvníků.

Den otevřených dveří navštívilo přibližně 300 zájemců. Po celý den měli návštěvníci k dispozici kompletní informace o studiu, přijímacím řízení i možnostech podání přihlášek.

Součástí programu byly také tematické bloky věnované jednotlivým studijním programům. Nechyběla ani prezentace SAFE UPCE, které se zaměřuje na sociální bezpečí v univerzitním prostředí.

Velký zájem byl rovněž o prohlídku kampusu, kterou částečně ovlivnila sněhová nadílka. Do dalších ročníků proto plánujeme tuto část programu dále rozšířit.

Obrovské poděkování patří našim skvělým studujícím a vyučujícím, kteří Den otevřených dveří připravili. 

Přihlášky ke studiu jsou otevřené, informace najdete na studuj.upce.cz.

Zájemci a zájemkyně se na fakultu mohou obracet s dotazy kdykoli v průběhu roku a věříme, že se s většinou z nich potkáme na podzim v novém semestru.

Text: Jan Pražák, FF UPCE
Foto: Tereza Volfová

Projekt KOMPAS, reg. č.: CZ.02.02.XX/00/23_022/0008465.



 

Univerzita Pardubice zahájila v loňském roce nový projekt NAKUP, který pomůže vědkyním a vědcům po rodičovské dovolené znovu nastartovat kariéru. Díky grantům si budou moci sestavit vlastní tým, spolupracovat s mentory nebo třeba vycestovat na zahraniční stáže.

Cílem je posílit vědeckou kapacitu univerzity a podpořit rovné příležitosti ve vědě napříč všemi obory. První soutěžní kolo o interní granty bylo vyhlášeno 1. února. Lhůta na podání žádostí je stanovena na 31. března. Vítězné granty budou realizovány od 1. července 2026.

Podrobné podmínky pro podání žádosti o grant a související přílohy jsou dostupné na odkazu: Návraty k vědecké kariéře na Univerzitě Pardubice (NAKUP) | Univerzita Pardubice. 

Pro zájemce o grant organizuje univerzita seminář, a to ve středu 4. února (10:00 – 12:00, zasedací místnost, 4.p, rektorát).

Link pro online připojení: https://teams.microsoft.com/meet/34374408853389?p=YhGHvl1n9amR4NKUgR

Další informace poskytne tým projektu:
Lenka Peterková (lenka.peterkova@upce.cz), Leona Pandulová (leona.pandulova@upce.cz).

Nový projekt NAKUP (reg. číslo CZ.02.01.01/00/24_037/0013851) je součástí výzvy NÁVRATY (OP JAK). UPCE na něj od Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy ČR získala více než 34 milionů korun. Projekt je spolufinancován Evropskou unií.