Komora akademických pracovníků:

doc. Mgr. Šárka Bubíková, Ph.D. (Katedra anglistiky a amerikanistiky)

Mgr. Matej Cíbik, Ph.D. (Katedra filosofie)

doc. PaedDr. Monika Černá, Ph.D. (Katedra anglistiky a amerikanistiky)

Mgr. Vladan Hanulík, Ph.D. (Ústav historických věd)

doc. Mgr. Jakub Jinek, dr. phil. (Katedra filosofie)

PhDr. Miroslav Kouba, Ph.D. (Katedra literární kultury a slavistiky)

Mgr. Kamila Pacovská, Ph.D. (Katedra filosofie)

Mgr. Marta Pató, Ph.D. (Katedra literární kultury a slavistiky)

Mgr. Irena Reimannová, Ph.D. (Katedra anglistiky a amerikanistiky)

Mgr. Hana Stoklasová, Ph.D. (Ústav historických věd)

PhDr. Hana Synková, Ph.D. (Katedra sociální a kulturní antropologie)

Mgr. Lada Viková (Katedra sociální a kulturní antropologie)

Studentská komora:

Jaroslav Bureš (Katedra anglistiky a amerikanistiky)

Bc. Martin Filip (Katedra věd o výchově)

Bc. Radek Haňka (Katedra filosofie)

Bc. Aneta Janigová (Katedra věd o výchově)

Anežka Matyášová (Katedra sociální a kulturní antropologie, Katedra religionistiky)

Mgr. Šárka Caitlín Rábová (Ústav historických věd)

Denisa Schvachová (Katedra religionistiky)

Jana Šindelářová (Katedra sociální a kulturní antropologie)

Mgr. Jakub Šťastný (Ústav historických věd)

Bc. Ondřej Valchař (Katedra sociální a kulturní antropologie)

Mgr. Filip Vávra (Ústav historických věd)

Představení kandidátů (nepovinné):

Pondělí 15. dubna 2019, v čase 13:00 hodin až do 14:00 hod., budova EB, místnost E2.

Termíny voleb:

Úterý 23. dubna 2019, od 8:30 hodin až do 15:00 hod., budova EB, místnost 01009

Středa 24. dubna 2019, od 8:30 hodin až do 15:00 hod., budova EB, místnost 01009

Předsedkyně volební komise:

Mgr. Lucie Hájková

POZVÁNKA

na 68. mimořádné zasedání Akademického senátu FF UPa,

které se koná v pondělí 15. dubna 2019 od 14:00 hodin

v učebně video místnosti 13 038 (13NP, budova EA).

Program:

1. Zahájení a jmenování skrutátora
2. Schválení programu jednání
3. Diskuse o kontroverzní fakultní akci FAKE NEWS: Pravda, lži a polopravdy ve veřejném prostoru ze dne 20. 3. 2019
4. Různé

                                                                      Mgr. Irena Reimannová, Ph.D.

                                                                               předsedkyně AS FF

Od narození má dětskou mozkovou obrnu a pohybuje se pomocí elektrického vozíku. Funguje jen s pomocí asistentky, manžela nebo rodiny. Působí neuvěřitelně pozitivně a život bere takový, jaký je. Romana Fricová (28) končí své studium v oboru Resocializační pedagogika na Fakultě filozofické a dopisuje diplomovou práci. Byla první, kterou celým svým studiem provázela podpora Centra ALMA. To na Univerzitě Pardubice už 5 let pomáhá vysokoškolákům s hendikepem, letos se navíc toto pracoviště dostalo do finále cen MOSTY.

Čtěte také: Dostali jsme se do finále cen MOSTY

Pochází z České Třebové, kde studovala na střední škole informatiku a ekonomiku. Nebyl to ale zrovna obor, ve kterém by se našla. Táhlo ji to spíše humanitním směrem, a tak si podala přihlášku na filozofii na Univerzitě Pardubice. Uspěla. Přechod na vysokou školu však nebyl kvůli hendikepu jednoduchý. Odstěhovala se od rodičů, kteří jí byli velkou oporou, do jiného města. „Pro mě i pro naše to byla dost velká změna. Ještě před nástupem na vysokou jsem ale poznala partnera, je z Pardubic, začali jsme spolu bydlet a nakonec se během mého studia i vzali,“ říká Romana.

Pomohlo jí centrum ALMA

Už do přihlášky uvedla své postižení, protože věděla, že bude potřebovat asistenci a individuální přístup. Na Univerzitě Pardubice začínala nově fungovat poradna APUPA, předchůdce dnešního Centra ALMA, které pomáhá studentům se zdravotním znevýhodněním nebo jinou specifickou potřebou. „Tenkrát mě kontaktovala paní doktorka Šándorová a začaly jsme spolu řešit, co všechno bude nutné zařídit. Byla jsem jejich první studentka s hendikepem, takže se dá říct, že i pro ně to byla taková zatěžkávací zkouška,“ vzpomíná studentka na začátky na vysoké škole a dodává. „Bez tohoto centra by vysokoškoláci se specifickými potřebami při studiu nemohli fungovat, já například sama nemůžu psát rukou. Spektrum studentů s hendikepem je velké, každý má jiné potřeby.“

Do budovy G, kde jsou katedry Fakulty filozofické, není bezbariérový přístup. Pokud potřebovala Romana konzultaci na „géčku“ s vyučujícími, vždycky se dohodli. K zapůjčení dostala po celou dobu studia diktafon a notebook s diktovacím programem, který zapisuje, když mluví. Pomáhali jí také dost spolužáci a na zkoušky s ní chodila asistentka.

Rodiče ji vždy motivovali

Neustále potřebuje u sebe někoho mít, bez pomoci druhých se neobejde. Jsou rodiny, které nejsou schopné srovnat se situací a odráží se to na člověku. Rodiče Romany se dokázali se s hendikepem dcery vyrovnat a vedli ji k samostatnosti. „Co můžeš, tak se snaž udělat sama, jinak ti samozřejmě pomůžeme, říkali mi. Někdy je to náročné, pořád s někým jsem, musíte neustále komunikovat.“

Na otázku, zda má s asistentkami přátelský vztah, odpovídá pragmaticky. Přestože určitý kamarádský vztah existuje, pomáhají jí s těmi nejintimnějšími věcmi, není prý možné upnout se na někoho, když nikdy nevíte, jak dlouho s vámi bude. Nebo se změní i vlastní potřeby Romany.

Někdy si připadá jako manažerka svého času. Všechno musí plánovat. Musí stihnout zařídit běžné věci po dobu, kdy je u ní asistentka – uklidit, jít nakoupit, napsat kus diplomky. Problémem může být i výpadek elektřiny, nejede vám výtah a vy tím pádem také nikam nemůžete.  Teď už se její studium chýlí ke konci, píše diplomovou práci na téma, které se týká právě možnosti studia vysokoškoláků s hendikepem na  Univerzitě Pardubice. Spolupracuje také s Národní radou osob se zdravotním postižením Pardubického kraje. „Momentálně moc volného času nemám, pracuji jako dobrovolník v KONEP (Koalice nevládek Pardubicka), přes které doučuju slečnu z pěstounské rodiny angličtinu, občas si zajdu na přednášku. Chtěla jsem si udělat řidičák, ale bohužel to ze zdravotních důvodů není možné,“ říká Romana. V zahraničí zatím nebyla, ale jednou by se chtěla podívat do Španělska a do Londýna kvůli angličtině, zajímají ji památky a kultura. A jak vidí svou budoucnost? „Jednou bych chtěla dítě, spokojenou rodinu a dobrou práci.“

Prošel stovky, možná i tisíce starých vesnických domů. Zblízka si prohlédl každý trám, dveře i okna. Do některých objektů se opětovně vracel čtyřicet let, aby svůj průzkum upřesnil. Zdokumentovat dědictví našich předků je někdy náročné. V nejnovější knize profesor Jiří Škabrada poprvé katalogově mapuje nejstarší venkovské domy východních Čech. „Měla by to být současně učebnice pro všechny, kteří se historickým lidovým stavbám snaží porozumět,“ říká.

Nepíšete o monumentální slohové architektuře, ale o „obyčejných“ vesnických domech. To je dost neobvyklé?

Je, ale dalo by se říci, že se zastávám slabších. Vědomosti o monumentálních stavbách a slohové architektuře už jsou dost rozšířené, ale povědomí o hodnotách a významu starých vesnických domů u nás je jenom mizivé. Přitom bychom si jich v rámci památkového fondu mohli a měli vážit nejvíce. Jsou totiž – na rozdíl od památek slohové architektury – jediné skutečně „zdejší“, vyrostlé z místních poměrů a nikoli setrvale odvozované od něčeho, co bylo vytvořeno někdy dříve a někde jinde. 

S kolegy jste zmapovali mnohem starší domy. Ve výzkumech jste se posunuli o kus dál do historie, až o dvě staletí. Co vaší práci pomohlo?

Především se vytvořil teoretický prostorový model, který k těm starým domům patří. Pokud takovou představu máte, dokážete takový starý dům mezi těmi mladšími rozpoznat poměrně snadno.

Jaké odlišnosti mezi nimi jsou?

Především vysoká obytná místnost a v jejích stěnách horní okno nebo okna, tedy otvory nad „normálními“ okny. Horní otvory udržovaly rozhraní mezi spodní čistou zónou a horní částí prostoru, ve které nevadil dým z topeniště. To souvisí s tehdejším způsobem vytápění, při kterém fungovala v tehdejších tzv. dymných jizbách univerzální pec. Zadní část domu s komorami, které byly nižší, pak byla zpravidla dvoupodlažní, tento systém se právě vešel pod společnou střechu. 

Průlom ve výzkumu nastal u jednoho domu, o kterém se v knize také zmiňujete. Na kresbě ho měl zachytit Alois Jirásek. Jak s tím poznáváním vlastně souvisel?

Aloise Jiráska přivedli v roce 1896 do staré plavecké hospody na břehu Vltavy – do domu s popisným číslem 22 v Živohošti. Alois Jirásek si tam udělal do svého cestovního zápisníku zajímavé kresebné poznámky a uvedl pak dům do odborné literatury jako naši tehdy nejstarší vesnickou stavbu. Ta stavba byla totiž spolehlivě datovaná letopočtem 1617 na stropním trámu (ten jediný se z ní dodnes zachoval). Obytná místnost tohoto domu byla vysoká a měla horní okno. Tehdy se to ještě nevědělo, ale ten letopočet posledního roku před vypuknutím třicetileté války byl symbolický, protože po válce už se tak vysoké místnosti s horními okny nestavěly. I na venkově se totiž definitivně změnil způsob vytápění.

Co se změnilo a jak fungovala černá kuchyně?

Černá kuchyně umožnila revoluční proměnu obytné místnosti, tedy aby se z černé středověké jizby stala čistá světnice. Do obytné místnosti se už nedostával dým z vytápění, protože nová vytápěcí sestava – chlebová pec a kachlová kamna ve světnici se vytápěla odvedle – z černé kuchyně. Tam se z nich také vracel dým a odcházel z domu dole otevřeným dymníkovým komínem, usazeným na klenbě kuchyně. 

Proč je jako první v katalogu zařazena tzv. Štáflova chalupa v Havlíčkově Brodě?

Má z nalezených domů nejstarší datování – podle dendrochronologického rozboru Tomáše Kyncla bylo dřevo pro jeho vysokou obytnou místnost, v níž jsem při průzkumu v roce 1994 našel horní okno, káceno v zimě 1510/11 a 1511/12. To přesné datování jsme ale tenkrát neznali – bylo možné je doplnit až nedávno, v roce 2015. 

Na konci 80. let jste zamířil dělat průzkumy na Litomyšlsko a Vysokomýtsko. Co vás tam přivedlo?

Tehdy mě oslovili mladí architekti Zuzana a Jiří Syroví z Brna s tím, že mají pocit, že v oblasti Vysokého Mýta, Litomyšle a Poličky řada domů s uvedenou starobylou charakteristikou stále existuje. To se pak společnou průzkumovou prací potvrdilo a následně upřesnilo dendrochronologickým datováním.

Někteří majitelé domů historickou hodnotu nereflektují. Je snadné proniknout do objektů?

Záleží na lidech, jejich vzdělání a schopnosti pochopit hodnotu informace o stáří a vývoji objektu, což může třeba být časem to jediné, co se z toho domu zachová. Některé majitele to prostě nezajímá, nebo v tom dokonce vidí spíše nebezpečí komplikací pro případné stavební zásahy.

Kolik takový stavebněhistorický průzkum stojí?

Je to velmi různé. Pokud třeba vidíme, že se do té doby neznámá stará stodola rozřezává pilou, tak nestojí nic, protože není, kdo by průzkum platil – prostě pořizujeme v rychlosti dokumentaci a snažíme se odřezky zařadit do nějakého programu dendrochronologického datování. Pokud se jedná o chráněnou a důležitou památku, patřící státu nebo vstřícným majitelům, které informace o jejich objektu zajímají, dá se zařídit třeba s pomocí nějakého dotačního programu průzkum včetně spolupráce dalších disciplín průzkum podrobnější, jehož cena se pohybuje v desetitisících korun. Kromě uvedené dendrochronologie se ty další možnosti týkají zejména rozboru písemných pramenů.

Co se dá o vesnických domech zjistit v archivech?

Především majetkové převody, které se zaznamenávaly v pozemkových knihách – gruntovnicích. Vedly je správy někdejších panství a zachovaly se u nás od 17., někdy už od 16. století. Třeba u známého podkrkonošského domu, Dřevěnky v Úpici, se nám podařilo (právě díky archivářské rešerši, kterou provedla Renata Růžičková) opravit zažitý nesprávný údaj o stáří domu.

Ten se ztotožňoval právě s nejstarší zachovanou zprávou (z roku 1559), což je samozřejmě nesmysl.  Dodnes zachovaný dům se stavěl (podle dendrochronologického rozboru) až na začátku 17. století, protože použité dřevo se kácelo mezi roky 1607 – 1610. Tady i jinde ale s pomocí těch archivních údajů, propojených s datováním dřeva, známe stavebníky, třeba ve zmíněné Úpici Jiříka Matějků, který dům koupil v roce 1605. 

Jak dlouho se zdržíte v jednom domě?

To je různé. Jsou situace, že najdete dům a víte, že ho budou za čtrnáct dnů bourat, jste tam jednou, pak už se tam nikdy nepodíváte. Jsou případy, kdy děláte průzkum deset let, vracíte se, doplňujete informace, obstaráváte dendrochronologii. U známého domu čp. 16 v Telecí u Poličky je v katalogu moje fotografie z roku 1972, další snímky z devadesátých let a nakonec materiál z řádného stavebněhistorického průzkumu z roku 2009.

To už je jako vaše dítě, ne?

Ano. Věděl jsem, že dům je z výrazného stáří „podezřelý“, ale až v devadesátých letech jsme se přesvědčili, že světnice nemá horní okno a měla by tudíž být z doby po třicetileté válce. Až při tom řádném průzkumu se pak zjistilo, že nejstarší část domu je v tomto případě ta zadní s komorou a chlévem z 16. století.

Kolik domů jste za těch padesát let prošel?

Podrobně desítky či stovky, zběžněji tisíce.

Jaký byl váš nejzajímavější průzkum?

Mám u těch průzkumů takový odborný adrenalin – datování. Vlastní hlavou dříve, než se provede přesné datování dendrochronologií, a to včetně toho, že v textu dáváte předem poctivě „hlavu na špalek“. Ono se tak ostatně v řadě případů dělo, když už se vědělo, že ta dendrochronologie vaše úvahy jednou prověří. Řadu těchto zajímavých konfrontací ostatně může čtenář v knize sledovat. 

Některé domy vám musí být vděčné za záchranu. Vzpomenete si na „vzkříšení z mrtvých“?

Třeba když se v závěru socialismu v některých městech – třeba v Kutné Hoře – začaly objevovat v domech vysoké roubené obytné místnosti s horními okny. Tenkrát se jejich stáří nedalo určit tak jako dnes, ale já jsem mohl argumentovat vysvětlením odlišností od „normálních“ objektů a pomoci tak památkářům při snaze o jejich další zachování.

Musí vás to těšit…

Jenže jsou i situace opačné. Budete-li číst knihu pozorněji, všimnete si třeba toho, jak neprůchodné je někdy prohlásit mimořádně vzácné objekty za kulturní památky. Zažil jsem dokonce situaci, kdy jsme se namísto pokračování dokumentace a konzultací s majiteli ocitli před prázdnou plochou po právě zdemolované stavbě. I to byl ostatně jeden z důvodů pro psaní této knihy. Aby více lidí získalo povědomost o tom, jak zajímavé památníky minulosti mohou představovat zdánlivě obyčejné vesnické domy.

prof. Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc. (1946) vystudoval Stavební fakultu na ČVUT v Praze, obor architektura. Lidové architektuře se věnuje od konce 60. let. Prováděl pomocné práce při výzkumech Archeologického ústavu AV ČR, v letech 1974-1986 byl zaměstnán ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů (SÚRPMO). Ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody pak připravoval prohlašování vesnických památkových rezervací a zón, působil na Fakultě architektury ČVUT v Praze a na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice. Nejstaršími domy na Pardubicku se zabývá od roku 1988. V jeho práci již dnes pokračují na různých místech jeho žáci, z nichž někteří učí i na Univerzitě Pardubice. Jeho specializací a velkou radostí je historické vytápění. Parťačku v terénu mu dělá manželka Zdeňka.

Nejstarší venkovské domy ve východních Čechách
prof. Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc., Ing. arch. Zuzana Syrová-Anýžová
ISBN 978-80-7560-126-1, 440 Kč

Po vytvoření typologického modelu pozdně středověkého vesnického domu Jiřím Škabradou následovalo v posledních desetiletích objevování značného počtu mimořádně starých vesnických domů, které prohloubilo naše poznávání tzv. lidové architektury o téměř dvě staletí, na práh středověku. Největší počet těchto nálezů uskutečnili Z. a J. Syroví na východním Pardubicku; společně s J. Škabradou se pak snažili tyto objekty poznat a dokumentovat. Jádro publikace tvoří katalog rozborů téměř čtyř desítek těchto a dalších objektů – domů a několika stodol. Rozbory obohacují i přínosy dalších disciplín od řady spoluautorů – zejména rešerše písemných pramenů, jimiž se odkrývá „lidská“ stránka vývoje jednotlivých staveb. Většinu objektů a jejich stavebních etap se také podařilo přesně datovat pomocí dendrochronologie. Kromě nových objevů se autorům podařilo konečně zařadit a přesně datovat i některé známé stavby (Telecí čp. 16, Dřevěnka v Úpici). V několika případech se čtenářům představují i pracovní postupy a pozoruhodné výsledky oprav těchto domů. Kniha se tak stává i jakousi učebnicí, která ukazuje, co všechno se dnes můžeme dovědět vlastně o každém venkovském domě.

Kniha je k dostání v univerzitní prodejně odborné literatury https://www.upce.cz/prodejna-odborne-literatury a v e-shopu https://e-shop.upce.cz

POZVÁNKA

na 67. řádné zasedání Akademického senátu FF UPa,

které se koná v pondělí 8. dubna 2019 od 14:00 hodin

v učebně video místnosti 13 038 (13NP, budova EA).

Program:

1. Zahájení a jmenování skrutátora
2. Schválení programu jednání
3. Návrh žádosti o udělení akreditace bakalářského studijního programu Historie (sdružené studium)
4. Návrh žádosti o udělení akreditace bakalářského studijního programu Ochrana hmotných památek (jednoobor)
5. Návrh žádosti o udělení akreditace magisterského studijního programu Učitelství pro 2. stupeň ZŠ a pro SŠ se specializacemi
6. Návrh děkana na změnu v organizaci pracovišť FF
7. Volby kandidáta na děkana: diskuse o formátu předvolebních shromáždění
8. Diskuse o kontroverzní fakultní akci FAKE NEWS: Pravda, lži a polopravdy ve veřejném prostoru ze dne 20. 3. 2019
9. Různé

                                                                      Mgr. Irena Reimannová, Ph.D.

                                                                               předsedkyně AS FF

Pardubická univerzita vznikla přesně před čtvrtstoletím. Tradice vysokého školství v krajském městě jde ale ještě mnohem dál. Začalo to u chemie.

31. března 1994 se z úzce zaměřené Vysoké školy chemicko-technologické stala Univerzita Pardubice. Ta dnes poskytuje vysokoškolské vzdělání nejen v technických oborech, ale také v oblasti humanitních věd, zdravotnictví a dokonce i restaurování uměleckých děl. Šest fakult sídlí v krajském městě, nejmenší fakultu má pardubická univerzita v Litomyšli.

Pardubice městem chemie a studentů

Už na podzim roku 1945 přišly pardubické chemické továrny s nápadem na založení Vysoké školy chemické přímo v Pardubicích. „Ještě nějakou dobu trvalo, než se škola připravila. Protože vysoká škola, to není jen o budovách, vybavení, přístrojích a technice, ale hlavně vždy o lidech. A to jak učitelích, tak studentech,“ dodává rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek.

Vysoká škola chemická v Pardubicích byla z rozhodnutí československé vlády zřízena 27. června 1950. V příštím roce tedy pardubická univerzita oslaví 70. výročí vysokoškolského vzdělávání. První přednášky začaly 15. října 1950, a to v adaptovaných prostorách pekařské a cukrářské průmyslovky. Tehdy měla Vysoká škola chemická 120 posluchačů.

V roce 1951 vysoká škola získala budovu bývalé státní průmyslové školy na náměstí Čs. legií v Pardubicích, kterou Univerzita Pardubice využívá dodnes. Celý areál prošel v posledních 10 letech rozsáhlou rekonstrukcí a dnes je z ní moderní komplex, kde souzní historická i novodobá architektura. Primárně dnes objekt slouží Fakultě elektrotechniky a informatiky, Centru materiálů a nanotechnologií a je místem dalších vzdělávacích a tvůrčích činností převážně pro doktorandy.

V listopadu 1953 se status školy změnil. Vzniká známá VŠChT, Vysoká škola chemicko-technologická. Začalo na ní působit mnoho významných vědců a pedagogů, kteří založili první specializované katedry. Postupně se původní čtyřleté studium změnilo v pětileté a studenti si mohli vybírat ze sedmi specializací chemie a technické chemie.

Nové budovy a kampus

S narůstajícím počtem studentů musela VŠChT řešit i otázku budování nových učeben, rozšíření zázemí školy a také ubytování pro své posluchače. Na počátku 60. let vznikl na okraji Pardubic pavilon pro technologické katedry a k historické budově na náměstí Čs. legií bylo přistavěno severní a západní křídlo. Na pravém břehu Labe se staví vysokoškolské koleje, menza a také sportoviště.

V lednu 1991 v Pardubicích vzniká nová fakulta. K Fakultě chemicko - technologické přibyla Fakulta územní správy, o dva roky později přejmenovaná na Fakultu ekonomicko-správní. Součástí vysoké školy se také stává Ústav cizích jazyků (později přejmenovaný na Ústav jazyků a humanitních studií, který se stal základem dnešní Filozofické fakulty). V roce 1993 vzniká Dopravní fakulta Jana Pernera.

V březnu 1994 se z Vysoké školy chemicko-technologické stává oficiálně Univerzita Pardubice. „Jsem rád, že Univerzita Pardubice má v názvu jméno města, tak, jak je to běžné ve světě. Jsme na to opravdu pyšní,“ dodává rektor pardubické univerzity Jiří Málek.

V roce 2002 Univerzita Pardubice zakládá další dva vysokoškolské ústavy, Ústav elektrotechniky a informatiky a Ústav zdravotnických studií. V červenci 2005 se k univerzitě připojila také Fakulta restaurování, která původně v Litomyšli vznikla jako soukromá škola. Dnes je nejmenší fakultou pardubické univerzity.

Ve stejném roce dochází k přejmenování Fakulty humanitních studií na Fakultu filozofickou, v roce 2007 se z Ústavu zdravotnických studií stala samostatná Fakulta zdravotnických studií. Od ledna 2008 má Univerzita Pardubice sedm fakult, nejmladší fakultou je Fakulta elektrotechniky a informatiky, která vznikla z Ústavu elektrotechniky a informatiky.

Nejen moderní kampus u Labe

V 90. letech získala škola nový komplex budov na pravém břehu Labe a tím možnost dalšího rozvoje. Na podzim roku 1997 byla otevřena moderní Univerzitní knihovna, o dva roky později univerzitní aula a další posluchárny. Nový areál Fakulty chemicko-technologické při svém otevření v roce 2008 získal prestižní ocenění Grand Prix architektů.

Následovaly další investiční projekty, které podpořil stát a Evropská unie. Vzniklo nové univerzitní výukové zázemí, a to jak v městské části Polabiny, tak v centru města i v Technologickém areálu v Doubravicích. Nové ateliéry a vybavení získala i Fakulta restaurování v Litomyšli.

Univerzita Pardubice je jediná vysoká škola univerzitního typu v Pardubickém kraji. Za dobu své existence, samozřejmě se svoji předchůdkyní, Vysokou školou chemicko-technologickou, vychovala desítky tisíc odborníků. „Z hlediska rozpočtu a finančních prostředků Univerzita Pardubice stále roste. V posledních letech se počty studentů udržují poměrně na stálých číslech, což souvisí s demografickým vývojem ve společnosti,“ vysvětluje rektor univerzity.

„Jsem pyšný na naše špičková pracoviště, vážím si práce učitelů a také badatelské práce. Univerzita je totiž o propojení těchto dvou činností. Kdybych měl vybrat, na co jsem hrdý a co obdivuji, tak to jsou právě vědecké projekty, které mají přesah do výuky. Máme jich celou řadu, některé projekty jsou umístěné na tzv. evropské Roadmap, mapě evropských výzkumných infrastruktur."

„Na naší univerzitě působí odborníci, kteří publikují v těch nejprestižnějších vědeckých časopisech na světě, účastní se světových konferencí, ale jezdí za nimi i další odborníci ze zahraničí. To je věc, která mě dělá velkou radost,“ dodává rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek. 

Článek byl převzat z redakce Český rozhlas Pardubice.

Stipendium na podporu studia v zahraničí

Studenti bakalářských a navazujících magisterských oborů Fakulty filozofické mají možnost získat stipendium na podporu zahraničního pobytu, který si sami zorganizují za účelem např. zlepšení jazykových dovedností, pro výzkum k absolventské práci, absolvování studentské praxe apod.

Zahraniční pobyt musí trvat minimálně 1 měsíc (30 dnů) a student může žádat o podporu

ve výši až 20 000 Kč s ohledem na konkrétní zemi, kde se mobilita uskuteční.

Student si předem sjedná spolupráci s oficiální institucí (univerzity, archivy, muzea, knihovny, vzdělávací agentury). V případě zájmu vyplňte „Žádost o přiznání stipendia na podporu studia v zahraničí – Plán zahraničních mobilit“ – návod a podmínky přidělení stipendia jsou k dispozici na studentském intranetu – https://studenti.upce.cz/moznosti-studia-zahranici Dokumenty doručte osobně na děkanát FF (pí Krpatové) do 15. 4. 2019.

V říjnu t. r. vyprší funkční období stávajícího děkana naší fakulty, a proto akademický senát fakulty vyhlašuje nové volby na funkční období 2019 - 2023. Návrhy kandidátů včetně písemného souhlasu kandidáta mohou komukoliv z volební komise podávat všichni členové akademické obce a členové vědecké rady FF.

Uzávěrka přijímání návrhů:

11. dubna 2019 ve 12.00.

Představení kandidátů a 1. předvolební diskuse:

6. května 2019 13.00 v EB E2

2. předvolební diskuse:

13. května 2019 13.00 v EB E2

Termín voleb:

27. května 2019 ve 14.00 v EA 13038

Volební komise:

1. Mgr. Helena Zitková, Ph.D. (Katedra anglistiky a amerikanistiky, budova EA, kancelář 13038) - předsedkyně komise
2. PhDr. Helena Jaklová, Ph.D. (Katedra cizích jazyků, EA, budova EA, kancelář 13023)
3. PhDr. Marcela Ehlová, Ph.D. (Katedra věd o výchově, budova G, kancelář 09 018)

V Pardubicích dne 11. 3. 2019

Mgr. Irena Reimannová, Ph.D.

předsedkyně AS FF

Vážení členové akademické obce Fakulty filozofické,

16. května 2019 vyprší funkční období akademického senátu naší fakulty a tím nastala potřeba uspořádání voleb, z nichž vzejde složení nového senátu pro další tříleté funkční období. Dovolujeme si Vás proto vyzvat k aktivní účasti na volbách do senátu naší fakulty. Máte možnost sami kandidovat (buď do komory akademických pracovníků, nebo do komory studentské), dále navrhovat kandidáty, anebo alespoň volit řádně navržené kandidáty.

Volby probíhají jednokolově. Návrhy v písemné podobě včetně písemného souhlasu kandidáta mohou volební komisi (prostřednictvím sekretariátů jednotlivých kateder či pracovišť členů volební komise) podávat všichni členové akademické obce. Volební komise zapíše na volební lístek pouze ty z kandidátů, kteří svou nominaci potvrdí písemným souhlasem. Volební komise poté z obdržených návrhů sestaví kandidátní listinu pro volbu senátorů z řad akademických pracovníků do komory akademických pracovníků a kandidátní listinu pro volbu senátorů z řad studentů do komory studentů, které zveřejní nejméně sedm dní před konáním voleb. Do kandidátní listiny nemohou být zapsáni členové akademické obce, jejichž funkce je neslučitelná s funkcí senátora a členové volební komise.

Složení akademického senátu Fakulty filozofické bude v příštím volebním období 15 členů, z toho 10 v komoře akademických pracovníků a 5 v komoře studentů. Aby se volby mohly právoplatně uskutečnit, musí být na kandidátní listinu zapsáno minimálně tolik kandidátů, aby jejich počet odpovídal nutnému obsazení senátu v jednotlivých komorách.

Uzávěrka přijímání návrhů:

5. dubna 2019 (pátek) ve 12 hodin.

Představení kandidátů:

Pondělí 15. dubna 2019, v čase 13:00 hodin až do 14:00 hod., budova EB, místnost E2.

Termín voleb:

Úterý 23. dubna 2019, od 8:30 hodin až do 15:00 hod., budova EB, místnost 01009

Středa 24. dubna 2019, od 8:30 hodin až do 15:00 hod., budova EB, místnost 01009

Volební komise:

1. Mgr. Lucie Hájková (Katedra věd o výchově, budova G, kancelář 09 007) - předsedkyně komise
2. Mgr. Michaela Ditrichová (Ústav historických věd, budova EA, kancelář 10023)
3. Mgr. Tomáš Retka (Katedra sociální a kulturní antropologie, budova G, kancelář 07 013)

Náhradník volební komise (úterý 23. 4. 2019): PhDr. Ladislav Vít, Ph.D. (Katedra anglistiky a amerikanistiky, budova EA, kancelář 13033)

V Pardubicích dne 11. 3. 2019

Mgr. Irena Reimannová, Ph.D.

předsedkyně AS FF

OBECNÉ INFORMACE PRO VOLBY DO AKADEMICKÉHO SENÁTU FILOZOFICKÉ FAKULTY UNIVERZITY PARDUBICE

- Akademický senát Filozofické fakulty UPa (dále jen AS FF) vyhlašuje konání, termín a místo voleb do AS FF.

- Akademický senát jmenuje členy volební komise (VK).

- Není dán přesný počet členů VK. Ustáleným zvykem je, že VK je složena z minimálně třech členů.

- Člen VK nemůže kandidovat do senátu, ale je voličem.

- AS FF bude složen v následujícím tříletém období z 15 členů, z toho 10 akademických pracovníků (Komora akademických pracovníků – KAP) a 5 posluchačů (Komora studentů – KS).

- Kandidáti, kteří zůstanou na kandidátkách pod čarou, se stávají náhradníky pro případ ukončení senátorského postu.

Kandidátní listiny do AS FF UPCE tvoří:

- Seznam kandidátů do AS FF obsahuje nejméně 15 navržených kandidátů (z toho 10 akademických pracovníků do KAP a 5 posluchačů do KS), kteří jsou zapsáni v abecedním pořadí.

- Kandidátní listina musí obsahovat termín konání voleb a místo konání voleb.

- Žádoucí je předložit kandidátní listinu s více kandidáty než je minimální počet, aby po volbách došlo k vytvoření náhradníků. Pokud nejsou k dispozici náhradníci v situaci, kdy někteří členové senátu rezignují na své funkce, musí být vyhlášeny nové volby.

- Kandidátní listina bude zveřejněna nejméně 7 dní před konáním voleb.

Návrhy kandidátů do AS FF UPCE

- Kandidátem nemůže být osoba, jejíž funkce je v rámci Univerzity neslučitelná s funkcí senátora (rektor, prorektoři, děkani, proděkani a členové volební komise).

- Návrh kandidáta nebo kandidátů z řad akademické obce FF UPa může podat člen nebo skupina členů akademické obce FF.

- Písemný návrh s kandidátem nebo kandidáty musí být podepsán navrhovatelem (včetně označení katedry či ústavu, kde kandidát pracuje nebo studuje). Akademičtí pracovníci navrhují akademické pracovníky do KAP a studenti studenty do SK.

- S kandidaturou musí navržený kandidát souhlasit, což potvrdí písemným prohlášením a podpisem.

- Písemný návrh s kandidátem a písemný souhlas kandidáta musí být odevzdány VK nejpozději 10 dnů před konáním prvního dne voleb. Lze odevzdat na jednom formuláři.

Volby

- Volby probíhají ve dvou pracovních dnech dle principu tajného hlasování. Po vstupu do volební místnosti předloží volič členům VK průkaz totožnosti. Volič z řad akademických pracovníků obdrží hlasovací lístek s navrženými kandidáty do KAP. Zakroužkuje nejvýše 10 kandidátů a vhodí hlasovací lístek do příslušné hlasovací urny.

- Volič z řad studentů dostane hlasovací lístek s navrženými kandidáty do SK. Zakroužkuje nejvýše 5 kandidátů a vhodí hlasovací lístek do příslušné urny.

- Senátory se stávají po sečtení hlasů ti kandidáti, kteří získali nejvyšší počet hlasů. Při rovnosti hlasů rozhoduje los.

Zájemci o studium angličtiny mají ještě necelý měsíc na to, aby si podali přihlášku ke studiu na Fakultu filozofickou Univerzity Pardubice. Tento světový jazyk mohou studovat jak v bakalářských specializacích, tak v navazujících magisterských oborech.

Studenti se mohou vydat cestou, která je zavede do sfér spojených s lektorstvím a učitelstvím, nebo směrem, jenž jim umožní uplatnění v mezinárodní komunikaci, překladatelství či tlumočnictví. „Oceňuji na fakultě moderní způsoby výuky a přístupy,” chválí si studium Linda a vysokoškolačka Eliška dodává: „Je tu až téměř rodinná atmosféra.”

V bakalářském studijním programu je možné angličtinu studovat dvouoborově s filozofií, religionistikou či němčinou. Veškeré informace k jednotlivým oborům a přijímacím zkouškám jsou na stránkách www.evolupce.cz.

V navazujícím magisterském oboru Učitelství anglického jazyka se vysokoškoláci učí učit přímo ve škole pod vedením zkušených učitelů a mentorů. „Na tomto studijním oboru mi vyhovuje, že se každému z nás učitelé věnují individuálně – výuka je osobnější, zajímavější a efektivnější,“ říká student Tomáš.

Současní vysokoškoláci mají mnohem větší podíl praxe. Uplatnění pak nalézají ve všech typech škol nebo jako lektoři angličtiny v různých firmách a společnostech.

V navazujícím magisterském oboru Anglická filologie se mohou studenti profilovat v oblasti mezinárodní komunikace, překladatelství a dozvědět se víc o anglické a americké kultuře. „Kromě profesních disciplín studujeme i literaturu a lingvistiku,” říká student Petr.

Garanty oborů jsou renomované odbornice doc. Mgr. Šárka Bubíková, Ph.D. a prof. PhDr. Vladimíra Spilková, CSc. s bohatou pedagogickou praxí a rozsáhlou vědeckou, výzkumnou a další tvůrčí činností.

Ústní přijímací zkoušky pro magisterské studium se konají v červnu, popřípadě ještě v září, a to na základě písemně zpracovaného projektu diplomové práce dle vlastního zájmu. Všechny důležité informace jsou na webu https://ff.upce.cz/ff/kaa/pro-uchazece.html.

Přidej se k nám!

Chci si podat e-přihlášku