Zaměstnanci a studenti opět pomohou, přestože současná situace nepřeje společným hromadným akcím. Univerzita musela zrušit všechny podzimní i zimní kontaktní akce, a také oblíbené společné každoroční tvoření adventních věnců s výtěžkem pro Oblastní charitu Pardubice. Akci se ale lidé z univerzity rozhodli uspořádat v jiné podobě. Letos budou tvořit sami, a přece společně.

V univerzitní aule bude výdejní místo pro zájemce o materiál na adventní věnce. Zaměstnanci nebo studenti univerzity si mohou potřeby v určených hodinách vyzvednout a přímo na místě také přispět. Věnec každý vyrobí individuálně a bezpečně v soukromí. Děkujeme všem, kteří se rozhodnou pomoci.

Jsem zaměstnanec a chci tvořit

Jsem student a chci se zapojit

Tato akce je určena pouze pro zaměstnance nebo studenty, není veřejná. Děkujeme za pochopení. 

Projekt Univerzity Pardubice s názvem Centrum pro etiku jako studium hodnoty člověka byl podpořen z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání částkou 104 miliony korun. V čem je podpořený projekt důležitý a jak se podařilo poskládat potřebný vědecký tým, prozradila Kamila Pacovská, zástupkyně vedoucího výzkumu.

Etika je nauka o odpovědném jednání v rámci lidské společnosti. Co je vlastně cílem Vašeho projektu?

Začnu spíše motivací, než cílem: zatímco ve světě se etika těší velkému rozkvětu, u nás je to z historických důvodů velmi zanedbaná disciplína – věnuje se jí málo badatelů, vyučujících i doktorandů, vzniká málo publikací, grantů a akcí, o mezinárodních nemluvě. Etika je obor praktické filosofie, zabývá se nejen reflexí správného jednání, ale také otázkami dobrého života, jeho souvislostí s emocemi, kulturou, politikou apod. Když v zemi nevzkvétá, je to problém nejen pro její vědu, ale i pro společnost jako celek. Podpořit u nás mezinárodně relevantní výzkum v tomto oboru, což je cíl našeho projektu, byla proto přirozená motivace.  

V jaké fázi se nyní projekt nachází? Realizace započala již ke konci roku 2016.

První půlrok zabrala přípravná fáze, kdy se postupně budoval vědecký tým a připravovaly se pro něj prostory. Vědecké aktivity projektu tak v tuto chvíli běží tři akademické roky a dva a kousek máme ještě před sebou. Badatelsky jsme nyní ve druhé, více aplikované, fázi projektu, v rámci níž se zaměřujeme na reflexi aktuálních společenských problémů, např. populismu, nacionalismu, klimatické krize. V praktické rovině druhá fáze znamená, že se intenzivně věnujeme přípravě grantových žádostí a s ní souvisejícímu strategickému „networkingu“, abychom zajistili udržitelnost Centra v budoucích letech.    

Ve světě neexistuje mnoho výzkumných týmů, které by se specializovaly na etický problém uznání druhých lidských bytostí. Podařilo se do České republiky přilákat zahraniční odborníky?

Ano, to nebyl problém – ve světě je obecně jistý přetlak badatelů, míst je nedostatek a mít čistě badatelský úvazek bez výuky a s ní souvisejících administrativních povinností většina kolegů vítá. Větší problém představuje samotná realizace přesunu do země (a hlavně města), která není moc zvyklá na cizince. Např. má-li dotyčný školou povinné děti, nebo děti se speciálními potřebami, je přesun náročný, mimo jiné proto, že zajistit tuto péči v cizím jazyce už nelze pokrýt z finančních prostředků přidělených z projektu. I navzdory tomu se podařilo do týmu získat vedle 5 tuzemských i 10 zahraničních kolegů, z toho 3 docenty a jednoho profesora. 4 ze zahraničních kolegů v čele s doc. Niklasem Forsbergem, který vědecký tým Centra vede, a jeho ženy, doc. Nory Hämäläinen, byli součástí původního projektového týmu, 3 byli vybráni v rámci otevřeného výběrového řízení a 3 pak jsou asistenti z řad doktorandů. Pominu-li asistenty, pochází větší část zahraničních kolegů ze Švédska či Finska, zbytek tvoří kolegové z anglosaských zemí. Je to dáno tím, že etika pěstovaná v Centru se hlásí k anglosaské tradici morální filosofie, která v Evropě kromě Velké Británie dominuje právě v severských zemích. Doc. Forsberg a doc. Hämäläinen se ve svém bádání zabývají vztahem etiky a umění, především filmu a literatury, čímž vědecké téma projektu obohatili o zcela nový rozměr.

V rámci budování infrastruktury vznikla i čítárna se studovnou vybavená špičkovými textovými zdroji. Co vše v ní lze nalézt?

Najdete v ní klíčové publikace, které v oboru etiky vyšly v posledních cca 50 letech, tj. především knihy, ale také hlavní oborové časopisy. Čím dál důležitější jsou pro nás ovšem elektronické zdroje. Z projektu jsme proto nakoupili takové přístupy do elektronických databází, které jsou běžné v západním světě (např. JSTOR je tak drahý, že si ho v České republice v potřebné šíři můžeme dovolit předplácet pouze z grantů). Zakoupené databáze jsou přístupné z celé univerzitní sítě, ve studovně je k tomu účelu několik počítačů. 

Zvýšil se zájem studentů o doktorské studium oboru filosofie?

Ano, zde jsme určitě nárůst zaznamenali, a to především v anglické mutaci programu, která je přímo navázána na naše Centrum pro etiku a jeho aktivity: školiteli jsou členové Centra a Centrum se také o ně stará, mimo jiné běží pravidelný doktorandský seminář v angličtině. Naše komunita mezinárodních doktorandů (od října jich bude 10) je nedílnou součástí týmu Centra, zapojuje se do jeho aktivit a pořádá i aktivity své, např. teď v zimě je plánována doktorandská konference. 

Téma, kterým se projekt zabývá, je velice aktuální pro celý svět. Daří se šířit výsledky členů výzkumného týmu mezi odbornou i laickou veřejnost?

Ano, problémy týkající se situací, kdy je nějaká skupina obyvatelstva diskriminována či jinak zneuznávána, je skutečně něco, čemu se celosvětově věnuje etický výzkum už po mnoho desetiletí. Náš přístup je specifický v tom, že k reflexi těchto situací nepoužíváme primárně pojmy rovnosti a spravedlnosti, ale právě pojem sdíleného lidství, které v druhém buď vidíme, nebo (třeba z důvodu nějakého předsudku) vidět schopni nejsme. Tento přístup je inspirován přístupem našich kolegů z Melbourne, konkrétně Raimonda Gaity, který se po celé Austrálii proslavil způsobem, jakým svou filosofii prolíná s esejemi pro veřejnost a dokonce s beletrií (podle jeho knihy Romulus, My Father byl dokonce natočen film). Profesor Gaita je pro mě osobně velkou inspirací v tom, jak může filosofie promlouvat k širší veřejnosti.

Ale k Vaší otázce: právě pro širší laickou veřejnost je určen blog Centra, kam s kolegy pravidelně přispíváme, a náš podcast s rozhovory s hostujícími badateli. Je součástí naší „mise“, mohu-li to tak říci, nepoužívat příliš technický jazyk a psát o aktuálních filosofických problémech způsobem, který je srozumitelný jak pro odbornou veřejnost z jiných vědních odvětví, tak pro širší publikum.

Co se týče úspěchu šíření výsledků mezi odbornou veřejnost, tam se samozřejmě velmi projevil fakt, že velká část našich kolegů přišla ze zahraničí, kde jsou velmi dobře zasíťovaní, takže všechny naše aktivity se těší mezinárodnímu zájmu (na konferenci Form and Content do Pardubic přijelo na šedesát zahraničních badatelů, to jsem v našem oboru nezažila). Co se týče publikací a jejich dopadu, to je příliš brzy soudit – citovanost v humanitních vědách narůstá pomaleji než v technických. Každopádně všichni kolegové včetně tuzemských publikují v seriózních mezinárodních časopisech a řadě z nich přijali článek v poměrně prestižních časopisech, což je velký úspěch.        

---

Projekt Centrum pro etiku jako studium hodnoty člověka získal finanční prostředky z výzvy Podpora excelentních výzkumných týmů. Cílem této výzvy je, ve spolupráci s předními mezinárodními vědeckými kapacitami, vytvořit a materiálně a technicky vybavit nové výzkumné týmy, které podpoří efektivní využití infrastruktur pro výzkum a vývoj, jejich rozvoj ve prospěch regionu, efektivní přenos znalostí ze zahraničí a schopnost vytvářet mezinárodně konkurenceschopnou kvalitu.

Zdroj: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, OP VVV

Kudy vedla cesta k Bílé hoře? Abychom pochopili tyto události, musíme se vrátit do doby panování císaře Rudolfa II. Hovoříme o tom s historikem Petrem Vorlem z Univerzity Pardubice.

Rudolfínský dvůr v Praze byl tehdy evropský fenomén. Jak se to stalo?

Rudolfínský dvůr představuje ve své době naprostou výjimku. Šlo o významné politické centrum, které přitahovalo nejen uměleckou elitu, ale i vědce. Experimentální výzkum, který se tehdy v Čechách realizoval v řadě vědních oborů (třeba anatomie, fyzika, chemie), v žádném jiném evropském městě tehdy nebyl možný. Nejen kvůli penězům. Podobné aktivity vyvolávaly zájem církevních autorit bez ohledu na konfesi. Hranice mezi zkoumáním zákonitostí přírody a podezřelým „čarodějnictvím“ byla nezřetelná. Přímo u císařského dvora v Praze však byli experimentátoři, mudrlanti a podivíni všeho druhu v bezpečí. To se týkalo i konfesijní perzekuce, která zde byla mnohem menší než jinde.

Která náboženská víra tehdy v Čechách a na Moravě převažovala, a která byla tedy povolena?

Naše země tehdy představovaly pomyslné ostrovy mimořádné náboženské volnosti. V tom se promítaly zkušenosti z náboženských válek 15. století: v případě rozdílů ve víře je výhodnější rozumná dohoda než snaha o vnucení své konfese všem ostatním. Tento princip v Čechách obecně uznávali až do Bílé hory, jenže právní rámec zaostával za realitou. Vedle katolíků a utrakvistů zde rostl vliv Jednoty bratrské, luteránské reformace i učení Kalvínova. V Čechách postupně vznikly tři dokumenty směřující k legalizaci „nových“ konfesí: byl to návrh náboženské reformy z roku 1543, tzv. Česká konfese (1575) a nakonec Majestát náboženských svobod (1609). Ve věcech náboženských však nepanovala úplná volnost. Hodně záleželo na sociálním prostředí. Navíc mezi jednotlivými nekatolickými konfesemi panovaly značné rozdíly. Utrakvisté, kteří spadali pod administrativu tzv. dolní konzistoře, se od katolíků lišili jen „kalichem“, tedy formou bohoslužby „pod obojí“. Takže na vaši otázku musím trochu šalamounsky odpovědět, že v Čechách a na Moravě byli mezi obyvatelstvem početně nejvíce zastoupeni jednoznačně nekatolíci – jen si nejsme jisti, jaký podíl mezi nimi měli tzv. novoutrakvisté (ovlivnění luteránskou reformací) a jaký tzv. starokališníci, kteří byli před Bílou horou považováni za součást katolické církve.

Proč potom na čelných místech nejvyšších zemských úřadů byli katolíci, když země byla převážně nekatolická, resp. utrakvistická?

Nejvyšší zemské úřady byly obsazovány podle stavovské příslušnosti. To znamená, že ty skutečně nejvýznamnější (na úrovni dnešních ministrů) byly vyhrazeny jen pro příslušníky tzv. panského stavu z domácích rodů. Těch bylo pouhých několik desítek a významná část jejich členů se hlásila ke katolické víře. To se projevilo i v zastoupení katolíků v těch nejvyšších pozicích, zvláště když o jmenování rozhodoval český král. A Rudolf II. do těchto úřadů jmenoval přednostně katolíky. Tento archaický model obsazování zemské vlády chtěli opoziční stavové změnit.

Čeští stavové tedy zřejmě nebyli převážně katolíci. Jakou mocí disponovali?

V politické reprezentaci skutečně početně převažovali nekatolíci, ale mezi nimi navzájem panovaly neshody konfesijní i zájmové. Moc, kterou disponovali, se nedá vyjádřit jen počtem vojáků. V globálním konfliktu, ke kterému se v Evropě počátkem 17. století schylovalo, byli významní zahraniční spojenci. Na ty čeští stavové hodně spoléhali. Důležitou okolností pak bylo ovládnutí finančního systému země, který měla stavovská opozice od roku 1615 plně pod kontrolou. Do Vídně tehdy z českých daní skoro žádné peníze neplynuly.

K první stavovské vzpouře proti panovníkovi dochází už v roce 1608. Tehdy pro české stavy dopadla dobře. V čem se lišila od té neúspěšné o deset let později?

Ten konflikt měl kořeny v Uhrách, kde v důsledku daňové a konfesijní perzekuce vypuklo povstání proti vládnoucím Habsburkům. Cesta k jeho potlačení se stala pomyslnou „rozbuškou“ k řešení sporů o moc, které dlouhodobě trvaly uvnitř habsburské rodiny. Nemocného a již neschopného Rudolfa II. měl vystřídat mladší bratr Matyáš, který tehdy projevoval velkou vstřícnost i v konfesijních otázkách. V Uhrách se „převrat“ podařil, ale z českých zemí se na Matyášovu stranu přiklonila jen Morava. Čeští stavové v tomto konfliktu nakonec podpořili Rudolfa II., který zůstal českým králem ještě další tři roky.

A následně vydal svůj Majestát? Byl projevem jeho osvícené tolerantní politiky, nebo spíš vynucenou záležitostí?

Majestát byl jedním z ústupků, které Rudolf II. slíbil českým stavům za podporu v konfliktu s bratrem Matyášem. Naplnění slibu si stavovská opozice ovšem musela vynutit, byť zůstalo u diplomatického nátlaku. Rudolf II. ustoupil a vydal Majestát v listinné podobě (1609), i když s ním nebyl vnitřně ztotožněn. Obsahově Majestát navazoval přímo na Českou konfesi (1575), ale rozšiřoval právo svobodné volby víry i na poddané. Tím byl i v evropském kontextu unikátní.

Zanedlouho ale usedá na český trůn Rudolfům bratr Matyáš. Co zavinilo Rudolfův pád? A jaký byl vztah Matyáše a českých stavů?

Rudolf II. byl na sklonku svého života vážně duševně nemocný člověk. Uzavřen od okolního světa už nevnímal realitu. Takový člověk by neměl zemi vládnout, neboť je snadno ovladatelný okruhem svých „rádců“. Jedním z projevů těchto stavů se stal počátkem roku 1611 pokus o vojenský zvrat situace v Čechách prostřednictvím nevelkého vojska, kterým v sousední Římsko-německé říši disponoval Rudolfův mladší bratranec Leopold Habsburský, titulární biskup pasovský. Pasovské vojsko dotáhlo až do Prahy a české stavy stálo hodně úsilí, aby toto nebezpečí odrazili. Pak už Rudolf musel i český trůn uvolnit bratru Matyášovi, kterého hluboce nenáviděl. Čeští stavové nástup krále Matyáše uvítali, neboť ve snaze usednout i na český trůn jim nasliboval, co chtěli. Ale své sliby později nebyl schopen splnit.

Co nakonec vyhrotí situaci, že stačí málo a čeští stavové dávají v roce 1618 v sázku všechny dosud získané svobody?

Naprostá většina českých opozičních stavů netušila, že by defenestrací místodržících v květnu 1618 (kterou plánoval jen velmi úzký okruh aktivistů) dávali všanc dosavadní svobody. Jejich právním zakotvením si byli jisti. Chtěli si vynutit, aby panovník plnil své závazky, které akceptoval i Ferdinand II. v roce 1617 před svým přijetím za následníka trůnu. To se týkalo nejen náboženských svobod, ale i finanční správy země. Ještě několik týdnů po defenestraci se žádná válka nekonala; čekalo se diplomatické řešení. Cestu k válce otevřel až mocenský převrat ve Vídni v červenci 1618. Ambiciózní Ferdinand II. měl za sebou politickou i finanční podporu Španělska, tehdy hlavní světové velmoci. Rozhodl se tedy k riskantnímu kroku, kterým byl pokus o ovládnutí českých zemí vojenskou silou. Konfesijní spory a květnová defenestrace pro něj byly jen vhodnou záminkou. Hlavním zájmem bylo ovládnutí ekonomických zdrojů (zvláště úvěrového, měnového a daňového systému a s ním související struktury pozemkového vlastnictví), jak se ukázalo bezprostředně po Bílé hoře.

---

Rozhovor byl převzat z Katolického týdeníku

autor: Jan Paulus / foto: Milan Reinberk

Zabývá se dějinami žen, 19. století, každodennosti a česko-francouzskými kulturními vztahy. Milena Lenderová získala za svou práci řadu ocenění a také stála u zrodu dnešní Filozofické fakulty Univerzity Pardubice.

Patří k našim předním odbornicím v oblasti dějin žen, zvláště 19. století a nebojí se otevřeně hovořit o ženské emancipaci nejen v minulosti, ale i v současnosti. Ta u nás prý ještě zcela nedozrála.

Vzorem by v tomto smyslu pro české ženy podle Mileny Lenderové mohly být Francouzky. Jejich kulturu velmi dobře zná, jejím dalším oborem je francouzština, ve Francii žila, pracovala a stále se tam ráda vrací. Jak sama říká, má ráda ženy rebelky, a takovou rozhodně byla malířka Zdeňka Braunerová nebo šlechtična Pavlína ze Schwarzenberku, jejichž osudům se profesorka Lenderová také věnovala.

Milena Lenderová je autorkou i řady dalších čtenářsky úspěšných knih, některé z nich slouží i jako učebnice na vysokých školách. Za svou práci získala množství ocenění, například stříbrnou pamětní medaili Senátu za vynikající vědeckou práci. Další z knih, na které se podílela, byla oceněna Magnesií Litera.

Pokud se jí zeptáte, na co je nejvíce hrdá, pak odpoví, že na to, že dobře vychovala své dvě děti. Co se profesních úspěchů týče, vzpomíná pak nejvíce na založení Fakulty humanitních studií Univerzity Pardubice, dnešní Filozofické fakulty, u jejíhož zrodu stála a následně byla také šest let její děkankou. Tam, na Ústavu historických věd, působí dodnes.

---

Rozhovor byl převzat z Českého rozhlasu Pardubice.

autor: Šárka Rusnáková / foto: Petr Topič, MAFRA / Profimedia

Český rozhlas Pardubice

POZVÁNKA

na

84. zasedání AS FF UPa

 

které se koná v pondělí 9. listopadu 2020 od 13:30 hodin

formou videokonference

 

Program:

1. Zahájení a jmenování skrutátora
2. Schválení programu jednání
3. Změna jednacího řádu AS FF UPa
4. Diskuse k realizaci a evaluaci on-line výuky
5. Pravidla pro přijímací řízení a podmínky pro přijetí ke studiu ve studijních programech Fakulty filozofické Univerzity Pardubice pro akademický rok 2021/2022
6. Volba předsednictva AS FF
7. Různé

Hosté z řad akademických pracovníků, studentů, zaměstnanců FF UPa a veřejnosti se mohou přihlásit pomocí následujícího odkazu:  https://teams.microsoft.com/l/channel/19%3a2fb9496642534dec910d2c0b06115b04%40thread.tacv2/Obecn%25C3%25A9?groupId=58db27ba-5823-46dd-a0e9-2f10cfa020ba&tenantId=49307c8d-b7bd-42d1-9570-63cbd63caf1b

                                                                                               Marta Pató

                                                                                               předsedkyně AS FF

Říjnová Kavárna Universitas objasnila problémy soužití Čechů a Slováků v Československu z filosofického pohledu, čímž poukázala na základní asymetrie ve vnímání společného státu. Přednášku s názvem „Prečo sa rozpadlo Československo?“ pronesl doktor Matej Cíbik z Centra pro etiku formou YouTube live streamu dne 26. 10. 2020.

Velmi nás těší, že téma o důvodech rozpadu Československa oslovilo tolik posluchačů. Doktor Cíbik vysvětlil vzájemné nedorozumění Čechů a Slováků pomocí známé optické iluze králíka a kachny (The Rabbit-Duck Illusion), která trefně poukazuje na fakt, že ačkoli se lidé mnohdy dívají na totožný objekt, mohou vidět zcela odlišné věci. Zatímco Češi vnímali Československo jako jednu politickou komunitu, Slováci viděli komunity dvě. Tato disproporce jasně signalizovala, že míra ztotožnění se státem byla na straně Slováků o poznání menší, než tomu bylo u Čechů. Z dobových textů, kterými se Matej Cíbik podrobně zabýval, zřetelně vyplývá, že Slováci se nedokázali plně identifikovat s identitou Čechoslováka, a cítili se být spíše Slováky v Československu. Z dobového tisku je patrné, že Češi kupříkladu často označovali Tatry za naše hory, zatímco Slováci používali přivlastňovací zájmeno naše výhradně v souvislosti se slovenským územím.

Druhá část přednášky byla zaměřena na vlastní interpretaci důvodů, proč byl československý stát takto vychýlen z rovnováhy. Doktor Cíbik se domnívá, že nedorozumění, která následně vedla ke značným politickým problémům, pramenila především z potřeby uznání slovenského národa. Nejednalo se tedy o nacionalismus ve vyhrocené podobě, nýbrž v rovině symbolické. Závěr přednášky přinesl shrnutí této interpretace do jedné věty: „Rozpad Československa a slovenská samostatnost byla nechtěným vedlejším produktem boje o uznání, který vedli slovenští politici.“

		Live stream si nenechal ujít opravdu velký počet diváků, za což velmi děkujeme. Záznam přednášky je k dispozici na YouTube.
		Listopadová Kavárnu Universitas, proběhla opět v online režimu, a to v úterý 3. listopadu 2020 od 18:00 hodin. Přednášku pronesla Ing. Dana Hrubošová, Ph.D., která se zaměřila na problematiku potravin a potravinových doplňků. Akce se uskutečnila v rámci festivalu Týden vědy a techniky AV ČR. Odkaz na online událost (záznam Kavárny bude v nejbližších dnech zveřejněn)

Za organizátorky

Mgr. Veronika Janečková

Fakulta filozofická Univerzity Pardubice se i letos zapojuje do veřejné sbírky u příležitosti mezinárodního Dne válečných veteránů. Tradiční sbírka je již šestým rokem pořádána neziskovou organizací Post Bellum.

Na stovkách míst po celém Česku si lidé budou moci od začátku listopadu pořídit vlčí mák a vzdát tak úctu lidem, kteří na válečných frontách, v odboji i v novodobých konfliktech bojovali za svobodu a demokracii.

Den válečných veteránů se slaví po celém světě, zejména v anglosaských zemích, a jeho datum připadá na den ukončení první světové války. Vlčí mák, který je symbolem Dne válečných veteránů, pokrýval tehdy hroby vojáků padlých na západní frontě.

Veřejná sbírka probíhá od 1. do 30. listopadu.  Sbírkové místo s kasičkou najdete v budově EA ve 12. patře před děkanátem FF UPa.

Letos výtěžek sbírky pomůže pamětníkům prostřednictvím Centra pomoci Paměti národa ulehčit jejich každodenní starosti v době ochranných opatření v souvislosti s šířením koronaviru a onemocněním covid‑19. Dobrovolníci obstarají hrdinům nákupy, různé pochůzky, zprostředkují odbornou pomoc nebo si s nimi jednoduše popovídají a pomohou zvládnout těžkou dobu domácí izolace.

Výtěžek sbírky umožní zdokumentovat a uchovat vzpomínky válečných veteránů ve veřejně přístupném archivu Paměť národa, aby jejich jedinečné příběhy nezmizely.

	Sbírku je možné jednoduše podpořit on-line na denveteranu.cz, či nákupem vlčích máků na eshop.pametnaroda.cz
	Přispějte 30 korun na pomoc hrdinům.

---

Post Bellum pomoc poskytuje prostřednictvím svého nově založeného Centra pomoci Paměti národa.Díky síti dobrovolníků napříč celou republikou dokáže pomoct skaždodenními starostmi,které sepro seniory mohou státskutečně obtížnými. Centrum pomoci Paměti národa umí zajistit nákupy čiobědy, vyzvednout léky, vyvenčit psa, obstarat odvoz klékaři nebo drobné pochůzky. Dokáže ale takézprostředkovat odbornou, například psychologickou pomoc. A vneposlední řadě pomáhajídobrovolníci zvládat pamětníkůmjejich domácí izolaci–díky telefonátům od lidí zCentra pomociPaměti národa se mohou pamětníci svěřit, sdílet svoje starosti i radosti, nebo si jednoduše jenpopovídat a být slyšet

Ve veřejně přístupném archivu Paměť národa je nyní uloženo 1300 příběhů lidí se statusem válečného veterána (veteráni z druhé války, účastníci odboje za 2. sv. války a Pražského povstání, partyzáni, účastníci 3. odboje) a další tisíce odbojářů a statečných lidí, kteří se nacismu nebo komunismu postavili, ale tento oficiální vojenský status dosud nemají. 

Více na www.denveteranu.cz   /   www.postbellum.cz / www.pametnaroda.cz

Cyklus přednášek a diskusních večerů s názvem Kavárna Universitas započal v novém semestru tématem, které zaujalo mnoho posluchačů. Přednášku o morových epidemiích v raném novověku v českých zemích pronesl děkan Fakulty filozofické doc. Mgr. Jiří Kubeš, Ph.D. Akce kvůli současné epidemiologické situaci proběhla v online režimu přes Microsoft Teams dne 30. září 2020.

Díky přednášce jsme měli možnost pochopit dopady moru na společnost a zároveň sledovat, jak tato epidemie zvaná černá smrt ovlivňovala myšlení našich předků. Docent Kubeš pomohl posluchačům zorientovat se v pramenné základně a představil jednotlivé způsoby, jakými se lidé v raném novověku snažili moru ubránit. Mezi časté obrany patřil útěk do vyšších poloh, kopců, či do jiných měst; objevovaly se také rozličné rady a doporučení ohledně diet a stravovacích návyků. Dále se lidé uchylovali k častějším modlitbám ke světcům, neboť se věřilo, že důvodem šíření nemoci jsou lidské hříchy. S tím rovněž souvisí snaha označit někoho za viníka; mezi nejčastěji obviňované skupiny lidí patřili Židé, cizinci, a dokonce i lékaři.

Ve snaze zabránit moru v jeho šíření bylo často nutné zakázat shromažďování a nařídit karanténu. Ačkoli se přesně neví, proč tato nemoc takřka vymizela (poslední výskyt moru v Evropě byl zaznamenán v roce 1720 v Marseille), z údajů Světové zdravotnické organizace je patrné, že například v Africe existuje dodnes. 

		Záznam přednášky, jejíž účast byla k naší velké radosti velmi vysoká, je k dispozici na YouTube.
		V pondělí 26. října 2020 od 18.00 hodin proběhla další online Kavárna Universitas. Tentokrát byl hostem doktor Matej Cíbik z Centra pro etiku, který se věnoval otázce Prečo sa rozpadlo Československo? Záznam přednášky na YouTube

Za organizátorky

Mgr. Veronika Janečková

 

Rektor Univerzity Pardubice se obrací na naše vysokoškoláky, především na ty z prvních ročníků. Přechod ze střední na vysokou školu je náročné období a oni se navíc vyrovnávají, spolu s ostatními studenty, s online výukou poznamenanou pandemií. "Zvládnete i tuto překážku," věří ve studenty rektor Jiří Málek.

Kateřina Horáčková, Petr Václavek, Adéla Ješinová, Jiří Vaněk a Tomáš Vlachovský. To je pět jmen studentů i akademiků, a zároveň pětice návrhů na Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy za vynikající vzdělávací činnost na vysoké škole, a také na Cenu ministra školství za mimořádné činy studentů a absolventů pro rok 2020.

Pomáhali jako dobrovolníci, zapojili se, nebyli lhostejní a mysleli na ostatní. I proto jejich činy během jarního nouzového stavu s COVID-19 ocenily jednotlivé fakulty a studentské sdružení Univerzity Pardubice, které je na cenu je nominovaly. Jejich příběhy mohou inspirovat další.

Kateřina Horáčková je vedoucí katedry Ošetřovatelství a na Fakultě zdravotnických studií vzdělává studenty a studentky oboru všeobecná sestra. V době pandemie spoluvytvořila a dohlížela na provoz Covid Call Centra, které bylo prvním svého druhu v zemi. V rámci spolupráce s Nemocnicí Pardubického kraje vedla desítku studentů FZS, kteří komunikovali s nemocnými. Kateřina Horáčková také natočila pro své univerzitní kolegy a další zájemce krátká instruktážní videa, která ukázala, jak si v době pandemie správně mýt a dezinfikovat ruce nebo pečovat o ochranné roušky.

Jiří Vaněk, student z Fakulty zdravotnických studií, zažil zápas nakažených koronavirem na vlastní kůži. V nouzovém stavu pomáhal na Observačním oddělení COVID-19 Dětské kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové. Odpracoval zdarma bez nároku na honorář více než dvě stě hodin, během kterých pečoval o dětské pacienty.

Petr Václavek, student Fakulty ekonomicko-správní, je zároveň předsedou a zakladatelem futsalového klubu Juniors Přelouč FC. Svůj nápad uspořádat benefiční fiktivní zápas ve futsale a výtěžek věnovat na boj s koronavirem také uskutečnil. Akce s dobročinným prodejem vstupenek #juniořispolečně vynesla 10 tisíc korun, které rozdělil mezi Pardubickou nemocnici a Univerzitu Pardubice. Univerzitní část výtěžku putovala na Fakultu chemicko-technologickou, která od dubna analyzuje ve speciální laboratoři vzorky na přítomnost koronaviru. Za peníze pořídila sadu ochranných obleků i s logem týmu.

Adéla Ješinová je další studentkou z Fakulty ekonomicko-správní, která se v době pandemie stala dobrovolníkem. V době nouzového stavu pomáhala s domácím výukou v Dětském domově v Sedloňově v Orlických horách. Ve své pomoci dětem pokračovala i po skončení nouzového stavu.

Tomáš Vlachovský, studuje Fakultu filozofickou a historické vědy, přesto se rozhodl v době jarní karantény pomáhat mimo svůj obor, v Orlickoústecké nemocnici. Začal s dezinfekcí prostor na jednotlivých nemocničních odděleních. Pral i distribuoval roušky a postupně také pečoval o pacienty. Pomáhal všude, kde nebylo nutné mít lékařské vzdělání, ale přitom to bylo potřeba.