Publikováno: 13.12.2024
Oba pocházejí z kanoistické rodiny, povahově jsou rozdílní, ale přesto dosahují výjimečných sportovních úspěchů. Bratři Martin a Petr Fuksovi byli v pondělí 2. prosince letošními posledními hosty debaty z cyklu Čaj o páté.
Rychlostní kanoistika je v České republice poměrně malý sport s omezeným počtem profesionálních závodníků. Přesto málokdo nezná „Fuksič tým“. Bratry z Nymburka, které trénuje jejich dědeček a tatínek, oba bývalí úspěšní kanoisté. Martin Fuksa si na Letních olympijských hrách v Paříži vybojoval zlatou medaili v závodě na 1 000 metrů. Společně s bratrem Petrem obsadili v závodě deblkanoí na 500 metrů sedmé místo.
Pondělní debata se logicky točila kolem tréninku a závodění. Jaká je podle nich nejdůležitější vlastnost, díky které lze dosáhnout vrcholových výsledků?
„Podle mě je to disciplína a pravidelnost. Člověk na sobě musí pracovat každý den a nepřestávat, ani když se mu někdy nechce,“ vysvětlil Petr Fuksa.
Martin Fuksa souhlasil: „To můžu jen potvrdit. Trvalo mi dlouhé roky, než jsem získal olympijskou medaili. Klíčem je kontinuita, makat na sobě den za dnem, rok co rok, a věřit, že to, co si vysníte, jednou dokážete.“
Diváky zajímalo, co se oběma sportovcům honí hlavou těsně před začátkem závodu: „Jsem hodně nervózní, ale ve chvíli, kdy spadnou bloky a vyjedeme, nervozita zmizí,“ přiznal Petr.
„Nejtěžší je ráno, než závod začne – ten pocit prázdna. Ale po startu už všechno opadne,“ doplnil Martin.
Jejich odlišné povahy byly během debaty patrné. Martin je svědomitý puntičkář, zatímco Petr působí spíše bohémským dojmem. Oba si ale diváky získali svou přirozenou bratrskou rivalitou a humorem, kterým se vzájemně neustále popichovali.
„Hrajeme deskové hry. Petr vždycky prohraje a pak shodí karty ze stolu, nebo roztříská Člověče nezlob se,“ hecoval bratra Martin.
„On se teď chová jako mílius, ale brácha je hodně soutěživý. Má štěstí, že je v kanoi rychlejší, ale jinak mě v ničem neporazí,“ kontroval Petr.
Podobných momentů bylo během večera mnoho, od sázek o výši klubových příspěvků v nymburském kanoistickém oddílu až po historky, kdy Petr zapomněl pádlo, boty do lodě nebo dres, a musel si číslo načmárat na záda.
Přesto oba jasně vědí, čeho chtějí dosáhnout. Dědeček je mozkem týmu, tatínek zajišťuje tréninkové plány a Martin s Petrem se soustředí na sportovní výkony. Jejich největším snem zůstává společná zlatá medaile v deblkanoi. Snad se jim tento sen za pár let splní.
Audiozáznam celé debaty zveřejníme. Debatní cyklus Čaj o páté se do univerzitní auly vrátí opět v novém roce.
Foto: Jan Chlad
Text: Jan Pražák, Fakulta filozofická Univerzity Pardubice
