Srdečně zveme všechny studující, zaměstnané i širokou veřejnost na promítání dokumentu Po prolomení ticha, které se uskuteční v pondělí 6. května od 17:00 v Divadle 29 (Svaté Anežky České 29).

Dokument sleduje příběh Marie-Luisy Purkrábkové, studentky herectví pražské DAMU, a její odvážný krok vystoupit s anonymními svědectvími o sexuálním obtěžování a zneužívání moci ve škole. Film mapuje její osobní zápas, spojený se snahou opustit roli oběti a nalézt vlastní identitu.

Po promítání následuje diskuse k tématu prevence sexuálního obtěžování a potřebě budovat bezpečnější prostředí na vysokých školách. Pozvání do debaty přijaly ombudsmanka FAMU Pavlína Junová a zástupkyně organizace Konsent Klára Kadár. 

Zúčastněte se společné diskuze a přispějte k budování respektujícího prostředí na naší univerzitě.

Akce je pořádána Oddělením HR Award v rámci konceptu SAFE UPCE.

Anotace filmu: 

Ze dne na den se život Marie-Luisy Purkrábkové, studentky herectví pražské DAMU, obrátil vzhůru nohama poté, co nahlas vystoupila s anonymními svědectvími o sexuálním obtěžování a zneužívání moci ve škole. Její performance a posléze iniciativa s názvem NE!MUSÍŠ TO VYDRŽET se stala rozbuškou v českém vysokoškolském prostředí a spustila vlnu odhalování podobných kauz na dalších školách.

Aby mohla v očích druhých obhájit své konání, musela Luisa přijmout status aktivistky a mluvčí tématu, které se dotýkalo jejích nejhlubších ran. Opustila svět herectví a ujala se nové, nečekané role, která ji však svými nároky uvěznila a dovedla k vyhoření.

Rok po performanci sleduje režisér filmu Luisu a její zápas tuto roli opustit a znovu nalézt samu sebe. Díky jejich blízkému vztahu film přináší neobyčejně niternou výpověď o tom, jakým následkům musí oběť sexuálního obtěžování čelit, pokud se rozhodne veřejně promluvit.

Více informací k dokumentu najdete na webu distributora, informace k akci pak na FB události. 

Ústav historických věd FF UPCE zorganizoval 25.-26. dubna 2024 Celostátní vědeckou studentskou konferenci Historie 2024. Tradiční akce se koná každoročně na jiném vysokoškolském pracovišti a do Pardubic zavítala po deseti letech. Minulý ročník 2023 proběhl na Ostravské univerzitě.

Studenti bakalářských a magisterských oborů historie prezentovali formou konferenčních referátů výsledky svého výzkumu. Zastoupena byla většina univerzit a fakult s akreditovanými studii historie. Ze čtrnácti pracovišť přijelo dvacet šest studentů. V převážné většině se jednalo o studenty navazujícího magisterského studia, ale našli se i studenti teprve dokončující bakalářské práce. Lucie Elsnerová a Jakub Šimoníček reprezentovali domovské pracoviště. Témata prezentovaných prací sahala od dějin vrcholného středověku až po soudobé dějiny, s převahou témat z českého a moravského prostředí.

CSVK Historie 2024 spojuje formát konference a soutěže. Studenti měli možnost ověřit si své schopnosti prezentace odborného textu před akademickým publikem a současně se snažili přesvědčit porotu, že jejich práce je hodna ocenění. Hodnotící komise složená ze zástupců zúčastněných institucí neměla při závěrečném výběru nejlepších prací jednoduchou úlohu. Všechny představené práce byly kvalitní a studenti v prezentacích prokázali vysokou míru nadšení pro obor, přičemž dokázali obratně reagovat na podnětné otázky publika. 

Komise celkem vybrala třináct soutěžních prací, které budou otištěny v konferenčním sborníku. Na rozdíl od minulého ročníku, kdy první místo bylo dělené, soutěž letos měla jasného vítěze. Na základě tajného hlasování komise se jím stal Martin Wolf z Ústavu českých dějin FF UK s prací nazvanou „Čech je jako býk a myš.“ Vnímání Čechů ve středověkých „katalozích národů“. 

O druhé místo se dělili hned tři studenti, Štěpánka Grunová (Historický ústav FF MU v Brně) s prací Identita osvícenského kněze: (Ex)premonstrát a josefinista Norbert Řehoř Korber, Daniel Kadlec (Ústav českých dějin FF UK v Praze) s tématem Horlivý kaplan na Vysočině: Příspěvek k dějinám rekatolizace, a Josef Müller (Historický ústav FF MU v Brně), který představil práci Barokní obora v 18. století. Příklad Valdštejnska. 

Vystupující, kteří se se svými příspěvky umístili na prvních čtyřech místech, obdrželi od organizátorů hmotný dar. Současně byla vyhlášena i cena Josefa Šusty, udělovaná Sdružením historiků ČR. Tuto cenu získal Jan Strupek z Katedry pomocných věd historických a archivnictví FF UK za text Husitští adamité. Obraz nepřítele v zajetí tradičních představ středověkého člověka.

„Ústav historických věd organizací konference rád přispěl k rozvoji oboru historie. Početná účast studentů, vysoká kvalita jejich prací a výborně zvládnuté prezentace před početným a pozorným publikem ukázaly dobrou perspektivu historických věd. Živá diskuse potvrdila smysluplnost podobných akcí a trvající společenskou relevanci humanitních oborů“, zhodnotil výsledek konference její organizátor dr. Zbyněk Vydra.

Noc z 30. dubna na 1. května patří od nepaměti svátku čarodějnic. Už stará germánská tradice hovoří o jejich srazu na hoře Brocken ve středním Německu, kde sídlil jejich pán Satan. S ním je spojeno nejen tradiční peklo, ale i číslo 666. Méně známým faktem je, že tři šestky mají velmi blízko i k takové křesťanské svátosti, jako je svatba.

Určitě jste někdy od někoho ženatého slyšeli, že manželství je peklo. Pokud mluvil dotyčný o vztahu, který byl zpečetěn v kostele, nemusel být daleko od pravdy. Přes deset let totiž v českém občanském zákoníku figuruje paragraf 666, který ve svém první odstavci hovoří následovně: „Má-li být uzavřen církevní sňatek, musí snoubenci nejprve předložit oddávajícímu osvědčení vydané matričním úřadem, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno.“

Původ a význam čísla 666

Ale kde se vlastně vzalo číslo 666? „Vyskytuje se v 13. kapitole knihy Zjevení (Apokalypsy), poslední knihy Bible. Je to alegorická pasáž, kde se píše o jakési smrtelně raněné zlé šelmě, která se uzdravila a znovu se chopila vlády a která pověřila druhou šelmu, aby vykonávala moc jejím jménem. A o té druhé šelmě se píše, že její číslice, které označují člověka, jsou 666,“ uvedl František Novotný z Katedry filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Pardubice.

Dodal, že celá pasáž s nejvyšší pravděpodobností odkazuje k událostem v Římské říši na konci 1. století, kdy kniha Zjevení vznikla. Jako nejpravděpodobnější se jeví, že číslo 666 označuje císaře Nerona, který byl už ve své době považován za ztělesnění zla kvůli pronásledování křesťanů.

„K číslu 666 se patrně došlo na základě takzvané gematrie, techniky, kdy se slovům psaným v hebrejské abecedě přiřazují číselné hodnoty, protože každé písmeno hebrejské abecedy zároveň funguje jako číslo. Není bez zajímavosti, že v některých z nejstarších rukopisů knihy Zjevení je tzv. číslo šelmy uvedeno jako 616, což podporuje hypotézu, že číslo označovalo Nerona. Pokud totiž zapíšeme řeckou variantu Neronova jména v hebrejské abecedě, získáme číslo 666, pokud latinskou, získáme 616,“ doplnil Novotný.

Do populární kultury se ale toto číslo dostalo hlavně skrze postavu britského okultisty Aleistera Crowleyho, který se v první polovině 20. století sám provokativně prohlásil za Velkou šelmu 666. Od něj pak přejímají tuto symboliku mimo jiné různé směry moderního satanismu. „Už v 90. letech kolovala populární konspirační teorie o tom, že číslo 666 označuje písmena WWW,“ uvedl Novotný.

Fobie spojená s číslem 666 se nazývá hexakosioihexekontahexafobie. Jedná se o iracionální strach nebo obavy spojené s tímto konkrétním číslem. Lidé trpící touto fobií se mohou vyhýbat všemu, co je spojeno s číslem 666, jako jsou adresy, telefonní čísla nebo dokonce datování událostí.

Číslo popisné i vesnice

Číslo 666 má však i vtipné a mnohdy nečekané spojitosti s běžným životem. A nejen v už zmíněných církevních svatbách. 666 má na svém obydlí jako číslo popisné v Hradci Králové i Marie Klabáčová. Že by však měla z ďábelského čísla obavy či že by ji v domě někdy řádil ďábel, si nepamatuje. „Bydlím tady asi už sto let a nikdy tu ani v nejmenším nestrašilo,“ řekla s úsměvem žena a dodala, že si až dodnes vůbec neuvědomila, jak výjimečnou má adresu.

Svůj život v Pekle, tedy tom nad Zdobnicí ve východních Čechách, popsala Šárka Marešová Slezáková. „Mé mládí a dospívání jsem prožila v Pekle (Peklo nad Zdobnicí) a v Roští (osada) a myslím, že mne to motivovalo do dalšího života, a to jen v tom nejlepším. Můj ohnivý zápal pro nové věci pramení z Pekla, a to Roští k tomu… to je prostě přidaná hodnota a spojení, které k sobě patří. Když k tomu přihodím narození v měsíci červnu 6, tak už se pomalu blížím k ďábelskému číslu 666,“ uvedla Slezáková.

Autor: Petr Vaňous/ Deník.cz

Článek je se svolením převzatý z Deník.cz

Pardubák, který „narval“ aulu. Lékař a záchranář letecké záchranné služby Marek Dvořák navštívil 29. dubna Univerzitu Pardubice v rámci další debaty cyklu Čaj o páté. Bylo to vůbec poprvé, kdy byl hostem rodák z Pardubic, a na zájmu diváků to bylo znát. 

Marek Dvořák má velmi osobitý a svérázný projev, už od prvních okamžiků tak bylo zřejmé, že se debata ponese ve svižném tempu a humorném duchu. 

„Chtěl jsem být policistou, to trvalo do mých osmi až devíti let. Na kole jsem měl houkačku, jezdil jsem po pardubickém sídlišti Dubina a zastavoval jsem děti za to, že jedou moc rychle,“ vyprávěl s úsměvem Marek Dvořák.

Na základní škole absolvoval kurz první pomoci u Českého červeného kříže a už v té době se rozhodl, že se místo policisty nakonec stane lékařem urgentní medicíny. Momentálně kombinuje práci u pozemní a letecké záchranné služby v Hradci Králové a na urgentním příjmu v Motole.

Letecká záchranná služba se od běžné „záchranky“ zas tolik neliší, vybavení je víceméně totožné. Jsou ale místa, kdy se vrtulník vyplatí nasadit – typickým příkladem jsou zásahy v nepřístupném terénu. Princip je takový, že vrtulník by měl letět tam, kde má nějaký benefit. 

Vzhledem velkému zájmu diváků převzali mikrofon lidé v sále a jeden za druhým pokládali Marku Dvořákovi různé dotazy. Jak odpočívá po náročných případech? Marek Dvořák se usmál a s humorem sobě vlastím odpověděl, že on moc odpočívat neumí. Vzápětí ale dodal, že si mu s tím nejvíce pomáhá jeho žena a děti.

Mezi diváky seděli budoucí záchranáři, ale i pacienti, které pan doktor zachránil. Diskuse se tak několikrát z veselé vlny stočila i k vážnějším tématům. 

„Když v sobě najdete přesvědčení a sami sobě věříte, že něco dokážete, tak ono to většinou skutečně dobře dopadne,“ uvedl Marek Dvořák.

Na otázku, zda má nějaký rituál, který ho přepne zpět do reálného světa, Marek Dvořák odpověděl: „U každého pacienta chci udělat maximum, abychom si ve chvíli, kdy z místa zásahu odlétáme, byli jistí, že jsme udělali vše, co šlo. To je ten rituál.“

Zájem diváků byl opravdu obrovský, kromě zcela zaplněné auly byla zpřístupněna i posluchárna pro diváky, kteří se z kapacitních důvodu do hlavního sálu nevešli. Ti mohli sledovat živý přenos a pokládat své otázky. V samotném závěru se Marek Dvořák setkal i s nimi.

Děkujeme všem za velký zájem a omlouváme se těm, na které se bohužel nedostalo.

Poslední debata letního semestru se koná 7. května 2024 v univerzitní aule. Hosty budou Eva a Marek Adamczykovi.

Foto: Adrián Zeiner, Univerzita Pardubice
Text: Jan Pražák, Poradenské a propagační centrum FF UPCE

Brazilský expert Cicero Moraes, který je celosvětově známý rekonstrukcemi obličejů historických postav, vystoupil 24. dubna 2024 na Univerzitě Pardubice. Studentům i všem zájemcům v Pardubicích tento 3D designér se svými kolegy představil postupy ve všech fázích dokumentace i rekonstrukce objektů či historických předmětů. 

Cicero Moraes a jeho čeští kolegové během přednášky s názvem Z chirurgie do archeologie a zase zpět – nové možnosti 3D dokumentace napříč obory představili studentům a zájemcům postupy ve všech fázích 3D dokumentace. Doporučili metodiku sběru dat, ukázali, jak si jen pomocí svého mobilu zajistit potřebná data k tomu, aby byla vytvořena přesná digitální kopie objektu zájmu a podali informace ke zpracování dat ve volně dostupných počítačových programech. Podělili se o příklady z praxe, např. z dokumentace korunovačních klenotů i relikviáře sv. Maura, z dokumentace rozsáhlého podzemí i celých měst. Nechyběla ani vědecká rekonstrukce obličeje podle lebky a popis využití metod v medicíně a ve veterinární praxi.

Výsledky 10 let trvajícího aplikovaného výzkumu přispěly k vylepšení metodiky 3D dokumentace a zdokonalení speciálního počítačového programu OrtogOnBlender. 

Program mimo jiné umožňuje zpracovávání fotogrammetrických a videogrammetrických projektů a stal se silným nástrojem pro vytváření přesné 3D dokumentace. Vedle zpracování 3D dokumentace umožňuje zpracování dat z CT snímkování, magnetické rezonance a je vhodný pro navrhování i vytváření protetik v chirurgii či veterinární praxi. Dnes již funguje v nemocnicích 20 zemí světa a zachraňuje lidské životy.

„Je to ta nejkrásnější ukázka toho, jak i studium starých kostí s archeologických výzkumů může okamžitě působit na naši přítomnost a na naši budoucnost,“ uvedli členové výzkumného týmu. 

Dr. Cicero André da Costa Moraes (41) je samouk, který ale dnes patří mezi absolutní špičku svého oboru. Rekonstrukcím obličejů se začal věnovat před deseti lety po traumatu s bandity. Podobizny historických osobností vytváří na základě vzájemných vztahů mezi tvarem dochované lebky a z něj vycházejícího obvyklého tvaru lidského obličeje. Mezi jeho nejnovější rekonstrukci patří pravděpodobná podoba tváře svatého Vojtěcha, hlavního patrona pražského arcibiskupství.

Foto: Adrián Zeiner a Martin Frouz

POZVÁNKA

na 117. zasedání AS FF UPCE,

které se koná v pondělí 6. května 2024 od 13:30

v EA 13022

Program:

1. Zahájení a jmenování skrutátora
2. Schválení programu jednání
3. Projednání návrhu Směrnice č. 3/2024 Habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem na FF UPCE
4. Projednání Návrhu plánu realizace Strategického záměru Fakulty filozofické UPCE na rok 2024
5. Různé

Jindra Lavrenčíková, předsedkyně AS FF

V pondělí 15. dubna 2024 zavítalo na Fakultu filozofickou 90 žáků ze Střední školy Lomnice nad Popelkou. Středoškoláci tak měli unikátní možnost navštívit prostory univerzitního kampusu a strávit dopoledne s vysokoškolskými studenty. 

Samotná návštěva navazovala na několik výjezdů, které začátkem roku naši akademici podnikli v rámci programu Fakulta v pohybu. Tentokrát se ale role trochu prohodily – nehýbala se fakulta, ale lomnická výprava.

Početnou skupinu tvořili studenti 1. – 3. ročníků oborů Cestovní ruch a Nutriční asistent. Pro většinu z nich bylo setkání s vysokoškolským prostředím první zkušeností. Úvodem se seznámili s historií univerzity, vyzkoušeli si interaktivní kvíz nebo si prohlédli akademické taláry, které se používají se při slavnostních obřadech. 

V průběhu dopoledne pro ně byla připravena tři programová stanoviště. Anglisté je seznámili s anglickými idiomy a studenti pomocí obrázků skládali příběh. S historiky se prostřednictvím 3D skeneru dostali „pod kůži“ památkám a nakonec si každý vyrazil svůj vlastní pražský groš. Dopolední náplň uzavírali antropologové s krátkometrážním dokumentárním filmem Už není toho dechu a společně se studenty debatovali o důležitosti etnografie. 

Děkujeme za návštěvu a věříme, že se s některými středoškoláky za pár let setkáme v roli vysokoškoláků na Univerzitě Pardubice. 

Text: Jan Pražák, Poradenské a propagační centrum FF UPCE
Foto: Martin Lelek, FF UPCE

Pedagožka a odbornice Katedry literární kultury a slavistiky Fakulty filozofické UPCE Mgr. Marta Pató, Ph.D. získala ve čtvrtek cenu Magnesia litera za nejlepší překlad. Kniha Lászla Szilasiho Třetí most vyšla v květnu 2023 v nakladatelství Protimluv.

Proč jste si k překladu vybrala právě román Třetí most? 

Překladová literatura nabízí jedinečnou příležitost dozvědět se něco o světě druhých. Hledala jsem pro překlad knihu a perspektivu, která českého čtenáře provede světem, který je sice dokonale zakotven v maďarském myšlení a cítění, která se ale nebude číst z perspektivy jinakosti, ale naopak bude pracovat s empatií českého čtenáře, knížku, v níž se i český čtenář bude cítit jako doma. 

Působíte na Katedře literární kultury, jak jste se dostala k překládání z maďarštiny? 

Po absolvování bohemistiky na FF UK jsem nastoupila jako lektorka češtiny na Institut Slavistiky filozofické fakulty v maďarském Szegedu, zároveň jsem tam i studovala, překládat jsem začala téměř okamžitě, samozřejmě do šuplíku, k publikaci drobných překladů byla ještě dlouhá cesta. 

Profesně se věnujete literární historii a hungaristice, považujete tedy překládání za součást vaší odborné práce? 

 Samozřejmě, překladatel, stejně jako redaktor, je nedílnou součástí literárního provozu. Naše historicko-literární studia jsou zaměřená právě na literární kulturu. Považuji za správné, možná i nutné, abychom, chceme-li vyučovat, zároveň i tvořili. Jinak nám studenti taky nemusí věřit. Co se týče samotného překládání, není jedno, jakou knížku člověk překládá, zvláště pokud se jedná o jazyk, překlady z nějž vycházejí poměrně málo. Určitý rozhled a teoretická znalost prostředí je tedy jistě dobrou překladatelovou pomůckou. Na katedře se snažíme pěstovat ve studentech dovednost literaturu hloubkově číst, interpretovat a tvořit, překladatel nedělá nic jiného. Dobrá literatura má mimořádnou schopnost zachytit člověka ve své křehkosti a zároveň celistvě, v krásné literatuře čtenáři zůstává výpověď vždycky trochu skrytá, čtenář si ji odhaluje postupně, každý jiným tempem, jinými prostředky a uplatňuje empatii, fantazii a emoce, tedy stránky, bez nichž se žádný člověk ani společnost neobejde. Zejména má ale krásná literatura dar totálně pohltit svého čtenáře, takže dojem a zážitek se v něm skládá v komplexní, celistvé sdělení. Myslím, že krásná literatura není nahraditelná publicistickými informačními zprávami, ba ani dílčími vědeckými studiemi, které jsou jistě potřebné, ale nestačí k tomu, abychom se něco dozvěděli o našem světě. 

Kulisou románu je jihomaďarský Szeged se svými kultovními místy, kostely, náměstími a skrytými zákoutími, kde jste v letech 1997-2007 působila na tamní filozofické fakultě. Nejširší prostor věnuje autor románu Třetí most světu bezdomovců. Myslíte, že právě téma bezdomovectví může českého čtenáře zaujmout? 

Během překládání jsem si uvědomila, že překládat autora tak chytrého a důmyslného není zase až tak jednoduché, nakonec ale právě nedějové, meditativní, lyrické pasáže byly tím, čeho jsem si při překládání užila nejvíce a čím by knížka mohla asi, doufám, zvláště potěšit. Téma bezdomovectví je obecné, s bezdomovectvím se setkal každý z nás. Myslím, že je dobré, když se člověk alespoň zamyslí, třeba i prostřednictvím téhle knížky, která ho do života na ulici pořádně namočí, do jaké míry jsme, nebo chceme být, hluší a slepí, nejen vůči takovému jednomu bezdomovci.   

Marta Pató  
je odborná asistentka na Katedře literární kultury a slavistiky Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. Vzdělání získala v Praze (Mgr. Bohemistika FF UK, Mgr. Hungaristika FF UK) a v Brně (Ph.D. Teorie areálových studií FF MU). Deset let působila na Univerzitě v Szegedu jako lektorka češtiny. Odborně se věnuje české recepci maďarské literatury (Péter Esterházy, Péter Nádas, Sándor Márai). Je spoluautorkou dvousvazkového dvojjazyčného Soupisu hungarik v LA PNP (Budapest, 2018). Příležitostně se věnuje literární publicistice a překladům z maďarštiny (Ferenc Barnás, Zsuzsa Rakovszky, Zsuzsa Takács, Erzsébet Juhász, László Szilasi, Attila Bartis ad.).

László Szilasi je literární teoretik, esejista a docent maďarské literatury na univerzitě v Segedíně. Napsal řadu literárněkritických knih, studií a esejů. Beletrii se věnuje v posledním dvacetiletí, je držitelem řady domácích literárních cen.

Foto: Michaela Říhová a Jakub Hnevkovský

V úterý 9. dubna pokračoval v bistru Laborka cyklus debat Čaj o páté. Hosty odpolední debaty byli amerikanista a překladatel Michal Kleprlík z katedra anglistiky a amerikanistiky a Kateřina Březinová, amerikanistka a vedoucí Iberoamerického centra Metropolitní univerzity Praha.

Co znamená, když se řekne „stay woke“? Hrála „woke témata“ roli při posledních amerických volbách v roce 2020? Jak to bude ve volbách nadcházejících? O těchto otázkách a oba hosté intenzivně debatovali a dali prostor také návštěvníkům, kteří prostory zcela zaplnili.

Další setkání z cyklu Čaj o páté se koná 29. dubna 2024 v univerzitní aule. Na Univerzitu Pardubice zavítá lékař a záchranář Marek Dvořák.

Foto: Radek Plžík, Univerzita Pardubice

Cílem taktického cvičení bylo prověřit spolupráci složek Integrovaného záchranného systému. 

V areálu Univerzity Pardubice se ve čtvrtek uskutečnilo taktické cvičení s názvem "Aktivní útočník" pod velením Krajského ředitelství policie Pardubického kraje. Hlavním cílem těchto cvičení je především prověřit součinnost složek integrovaného záchranného systému v rámci mimořádné události. Obdobné cvičení se v minulosti uskutečnilo například v areálu Pardubické nemocnice, Gymnázia Mozartova či přímo na krajském úřadě v Pardubicích.

„Bohužel jsem se setkal s laickými názory, že podobná cvičení složek integrovaného záchranného systému jsou vyhazováním peněz. Já jsem naprosto opačného názoru a jsem rád, že jej potvrzují odborníci. Vzpomínám si na útok Anderse Breivika na norském ostrově Utøya, který byl šokem nejen pro norskou společnost, ale i pro celý svět. Na základě toho se začala konat podobná taktická cvičení i u nás. Každé podobné cvičení IZS, ať už se jedná o problematiku hromadné dopravní nehody, zásahu proti ozbrojenému pachateli či například pád letadla má velký smysl a rozhodně v nich budeme ve spolupráci s kolegy pokračovat i v dalších letech,“ uvedl hejtman Martin Netolický.

Svým rozsahem bylo dnešní cvičení z hlediska krajské policie mimořádné. „Takto velké cvičení na téma aktivního útočníka organizujeme po čtyřech letech. Naposledy to bylo v roce 2020 v Pardubické nemocnici, kde to ale s ohledem na covid nebylo tak velké jako dnes. Před samotným cvičením proběhlo proškolení zaměstnanců školy na metodu utíkej, schovej se, bojuj (tzv. USB). Dnešní cvičení mělo ukázat nejen to, jak jako složky integrovaného záchranného systému umíme společně koordinovat naši činnost, ale hlavně, jaký dopad školení mělo na samotné zaměstnance Univerzity Pardubice, jelikož se musí velmi rychle rozhodnout, jak budou reagovat. Každé cvičení má pro nás velký smysl a především věřím, že v obdobných situacích budeme zůstávat jen u cvičení,“ řekl krajský policejní ředitel Jan Ptáček. Pardubičtí krajští policisté provádí školení na ochranu měkkých cílů již od roku 2011, kdy jím prošly stovky lidí především ze školských zařízení a státních institucí jako jsou finanční úřady, úřady práce nebo krajský úřad. Policisté za poslední roky vidí velkou změnu k lepšímu v přístupu různých institucí k nastavení vlastní bezpečnosti, kdy si již připouští rizika ohrožení.

Podle rektora Univerzity Pardubice měli studenti i zaměstnanci o zapojení velký zájem. Do cvičení se jich zapojilo více než 400 ze všech sedmi fakult. „Pro naši univerzitu je důležité být součástí takového cvičení. Pro nás je to jedinečná příležitost ověřit si znalosti získané na školeních na ochranu měkkých cílů přímo v prostorách univerzity s našimi studenty, zaměstnanci a se složkami Integrovaného záchranného systému. Chtěl bych poděkovat krajskému ředitelství Policie ČR Pardubického kraje za aktivní spolupráci při řešení bezpečnosti na Univerzitě Pardubice,“ uvedl rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

Mgr. Martina MACKOVÁ
vedoucí oddělení propagace a vnějších vztahů Univerzity Pardubice

mjr. Ing. Markéta JANOVSKÁ
tisková mluvčí policie Pardubického kraje

Mgr. Dominik BARTÁK
tiskový mluvčí Pardubického kraje