Ve dnech 17.–22. dubna 2025 se Ilona Ďatko a Zdenka Šándorová z Katedry věd o výchově Fakulty filozofické zúčastnily akademické mobility v rámci programu ERASMUS+ na Arménské státní pedagogické univerzitě Chačatura Abovyana v Jerevanu.

Tato mobilita navázala na desetiletou úspěšnou spolupráci mezi oběma institucemi a byla zaměřena na výzkumný projekt s názvem Sociální a edukační inkluze v České republice a Arménii se zaměřením na rodinu. Projekt představuje významnou výzvu pro teorii i praxi komparativní speciální a sociální pedagogiky v obou zemích a přináší hlubší pochopení kulturně podmíněných přístupů k podpoře rodin s dětmi se zdravotním postižením.

Součástí programu byla také výuka na Fakultě speciální a inkluzivní pedagogiky a odborná návštěva neziskové organizace Cesta štěstí, jednoho z mála denních center pro osoby s mentálním postižením v zemi. Proběhly rovněž společné korekční aktivity a příprava odborné publikace Arménská a česká rodina v zrcadle současnosti, zaměřené na rodiny pečující o dítě se zdravotním postižením.

Účastnice rovněž navštívily České velvyslanectví v Jerevanu, kde jednaly o možnostech další kulturní a akademické spolupráce. Významným obohacením pobytu bylo i poznání arménských velikonočních tradic, které zdůraznily duchovní hloubku a kulturní bohatství této zakavkazské země.

Arménie, jejíž historie sahá až do starověku, je považována za jednu z nejstarších křesťanských zemí na světě. Již v roce 301 přijala jako první stát křesťanství jako státní náboženství. Kulturní krajinu dodnes utvářejí staleté kláštery a kostely, mnohé z nich zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Národní identita je silně spojena s horou Ararat, která ač dnes leží na území Turecka, zůstává symbolem arménského dědictví a je součástí státního znaku.

Kulturní život Arménie je výrazně ovlivněn bohatou literární a hudební tradicí. Zmínku zasluhuje například epos David z Sasunu nebo dílo významného básníka Chačatura Abovyana, po němž nese jméno i hostitelská univerzita. Arménská kuchyně, založená na čerstvých surovinách a silném rodinném zázemí, i charakteristická pohostinnost místních obyvatel, tvoří nedílnou součást národní identity.

Výsledkem této mobility byla nejen příprava na další možné formy spolupráce v rámci programu ERASMUS+, ale také osobní i profesní obohacení účastnic. Desetileté partnerství mezi fakultami se tak nadále rozvíjí a přispívá k hlubšímu porozumění mezi dvěma rozdílnými, a přitom si blízkými kulturami.

Text a foto: Ilona Ďatko a Zdenka Šándorová, FF UPCE

Známý dabér a dabingový režisér Richard Wágner navštívil 28. dubna 2025 Univerzitu Pardubice. Debata z cyklu Čaj o páté symbolicky uzavřela letní semestr a přilákala především fanoušky filmového a herního dabingu.

Richard Wágner je známý svou vášní pro dabing a dlouhodobým úsilím o popularizaci dané profese. 
V poslední letech se proslavil především jako hlas hlavního hrdiny Jindřicha v počítačových hrách Kingdom Come: Deliverance, a tak není divu, že tentokrát zaplnili aulu především studentky a studenti.

Dabing jako vymodlená disciplína

Richard Wágner je vystudovaný kameraman a střihač, záliba v dabingu se u něj zrodila při sledování animovaných filmů a seriálů.

„Já zbožňuji Simpsonovy, pouštěl jsem si je a fascinovalo mě, že Rumburak dabuje Marge. Dabing je pro mě vymodlená disciplína, kterou jsem si přál dělat od doby, kdy mi bylo dvanáct let,“ vzpomínal Richard Wágner během debaty.

Začínal čtyřmi větami v animovaném seriálu Rick and Morty; a jako dvanáctiletý se pokoušel dabovat Louis de Funèse. O deset let později už naplno vstoupil do světa profesionálního dabingu. Do branže nastoupil v době digitální éry, která s sebou přinesla nové technologie i postupy.

„Objevuje se spousta nových a mladých režisérek a režisérů, kteří jsou pro profesi zapálení. Vyrostli na staré dabingové škole a záleží jim na tom, aby věci, které dělají, byly dobré. Mladí to neberou jako práci, ale něco, čím se živí a milují to, což je za mě největší proměna,“ popisoval Wágner.

Hraní, zpívání i 400 hodin ve studiu

Richard Wágner během večera potvrdil, že je velmi komunikativní člověk. „O mně se ví, že já tu pusu nikdy nezavřu,“ pronesl s úsměvem. Běžně se stává, že i po celodenním natáčení filmu, audioknihy, hry a reklamy s chutí vypráví. Diváky zajímala především jeho práce na počítačové hře Kingdom Come: Deliverance.

„Natáčení bylo dlouhé a velmi náročné, jednalo se o 400 hodin ve studiu, ale jsem rád, že jsem součástí tak kultovní věci, která fanoušky moc baví.“

Počítačová hra je podle něj neprozkoumané prostředí, nicméně srovnání s klasickým dabingem je obtížné.

„Je to pro mě extrémní zlom v kariéře, nic velkého tady dosud nebylo. Dabování filmu a hry moc porovnávat nelze, ale po technické stránce má hlavní role průměrně 350 replik – tak si vezměte, kolik filmů je 40 000 replik ze hry,“ popisoval Wágner.

Řeč přišla i na péči o hlas. „Nemám žádnou přípravu a rozmlouvadla, ale když jedu na natáčení, tak si rád zpívám v autě. Něco si zarepuju a procvičím si souhlásky a samohlásky,“ uzavřel Richard Wágner.

Dubnová debata byla příjemným zakončením letního semestru. Další setkání z cyklu Čaj o páté se uskuteční na podzim 2025.  Program bude zveřejněn začátkem září na webových stránkách Fakulty filozofické a sociálních sítích.

Celou debatu si poslechněte na Spotify, Apple Podcasts nebo YouTube.

Foto: Jan Chlad 
Text: Jan Pražák, Fakulta filozofická Univerzity Pardubice

Na přelomu dubna a května 2025 se vybrané studentky bakalářského a magisterského studia FF UPCE zúčastnily zahraniční stáže na Adam Mickiewicz University (AMU) v Kaliszi. Výjezd proběhl v rámci projektu Přípravné vzdělávání učitelů anglického jazyka na Univerzitě Pardubice: vzdělávání pro budoucnost (OP JAK), jehož cílem je modernizovat přípravu budoucích učitelů cizích jazyků a podpořit jejich profesní růst. Mezinárodní stáž v Kaliszi tak přinesla nové pohledy na výuku angličtiny i přípravu učitelů.

Spolu se dvěma akademickými pracovnicemi a externí mentorkou Mgr. Pavlínou Hrabětovou se studentky zapojily do odborného programu, který zahrnoval:

• prezentaci studia učitelství angického jazyka na Univerzitě Pardubice,
• diskuse se studenty bakalářského i magisterského programu,
• pozorování výuky angličtiny na vybraných školách,
• a setkání s vedením fakulty na Adam Mickiewicz University.

Zejména interakce se studenty z Polska byla pro české účastnice velmi inspirativní: 

„Mluvili s námi zcela otevřeně – o tom, jak se připravují na učitelství, co jim chybí, i jaké vlastnosti by měl mít dobrý učitel. Překvapilo mě, že jako jednu z nejdůležitějších kvalit uváděli přátelskost,“ uvedla studentka bakalářského studia Anna Pavlíková.

Externí mentorka Pavlína Hrabětová vyzdvihla přínos stáže i z pohledu profesního vedení:

„Studentky si mohly porovnat svou přípravu s kolegy ze zahraničí a reflektovat své silné stránky. Pro mě osobně byla cenná možnost sdílet zkušenosti s polskými kolegy, a navíc jsme navázali kontakty pro další spolupráci v rámci programu Erasmus+.“

Během volného času účastnice poznávaly historické město Kalisz, navštívily zámek v Gołuchowě a ochutnaly tradiční polskou kuchyni.

Text: Irena Reimannová, FF UPCE
Foto: studentky FF UPCE

Čtyři fakulty Univerzity Pardubice připravily na Kolínském Majálesu zajímavý program, který spojil vzdělávání se zábavnou interakcí. Návštěvníci tradiční kulturní akce se tak dozvěděli více o možnostech studia a univerzitním životě v Pardubicích. 

Fakulta zdravotnických studií zaujala veřejnost i studenty ukázkou KPR (kardiopulmonální resuscitace). Zájemci si mohli vyzkoušet poskytnutí první pomoci včetně práce s defibrilátorem, a ti aktivnější se zapojili do soutěže o nejkvalitnější resuscitaci. Fakulta ekonomicko-správní nabídla kvíz, ve kterém návštěvníci přiřazovali měny ke státům. Fakulta elektrotechniky a informatiky přitáhla pozornost kolemjdoucích zábavnou matematikou a Fakulta filozofická promítala krátké studentské filmy.

Text a foto: Pavla Ribárová

Historička Milena Lenderová přichází s historickou perspektivou na vývoj ženy od středověku až po dvacáté století. Knihu Česká žena přišla do podcastu Lit popsat publicistka Aneta Martínková.

„Autorka se zabývá dějinami každodennosti, potažmo dějinami žen v české společnosti,“ představuje historičku Aneta Martínková. Milena Lenderová působí na Univerzitě Pardubice, zaměřuje se hlavně na 19. století a genderovou historii.

V České ženě Lenderová zkoumá, jak to bylo s ženskými cykly v průběhu posledních několika set let. „Cykly související s jejich životem - tedy dětství, dospívání, vzdělávání, vdovství, stáří… Lenderová hledá, jak vypadala každodennost v těchto fázích,“ dodává Martínková.

Historička se tímto exkurzem ale dostává až do současných kulis a paralel do naší každodennosti. „Můžeme se na to dívat, že je ta otázka vyřešená, že už ženy nejsou po narození špatně živeny a šaceny, pravděpodobně je někdo nakrmí a oblékne, ale pořád tu zůstávají v těch dalších cyklech problémy, jako je třeba domácí a sexuální násilí,“ popisuje v Litu publicistka a spoluautorka podcastu Sirény.

Podle Anety Martínkové je zajímavým poselstvím knihy i to, že Lenderová poukazuje na to, kdo často stál u určitých mezníků k cestě za genderovou rovností. „Kniha se zabývá tou obyčejnou ženou, ale tu změnu pro ně často vybojovaly ne obyčejné ženy, ale elitní ženy. Ty, které měly nějakou výjimku nebo výsadu, ty ženy, které do společnosti přišly s nějakým privilegiem a naložily s ním ve prospěch dalších,“ dodává.

Jak se v historii trestalo znásilnění nebo nevěra? Proč byl Šimon Lomnický z Budče misogyn? A co dál nám dává Česká žena od Mileny Lenderové pro současné přemýšlení o společnosti? Poslouchejte epizodu podcastu Lit s Anetou Martínkovou.

Autorka: Eva Soukeníková, Český rozhlas, Radio Wave

7. května jsme se zúčastnili Kolínského Majálesu, kde jsme veřejnosti i středoškolákům představili Univerzitu Pardubice z trochu jiné perspektivy. Na krásném historickém náměstí jsme společně s dalšími třemi fakultami připravili program, který spojil vzdělávání se zábavnou interakcí.

Za univerzitu se zapojily Fakulta zdravotnických studií (FZS), Fakulta ekonomicko-správní (FES), Fakulta filozofická (FF) a Fakulta elektrotechniky a informatiky (FEI). Chtěli jsme návštěvníkům dát možnost něco si vyzkoušet a dozvědět se i něco více o možnostech studia a univerzitním životě v Pardubicích.

FZS zaujala veřejnost i studenty ukázkou KPR (kardiopulmonální resuscitace). Zájemci si mohli vyzkoušet poskytnutí první pomoci včetně práce s defibrilátorem, a ti aktivnější se zapojili do soutěže o nejkvalitnější resuscitaci. FES nabídla kvíz, ve kterém návštěvníci přiřazovali měny ke státům. FEI přitáhla pozornost kolemjdoucích zábavnou matematikou a FF promítala krátké studentské filmy.

Celodenní program doprovázela skvělá hudební atmosféra, o kterou se postarali talentovaní studenti kolínských středních škol a hlavní program pak uzavřela skupina ATMO music a Michal Horák. 

Majáles pro nás byl skvělou příležitostí setkání se se studenty místních středních škol. Mnozí z nich se aktivně zapojovali, ptali se na studijní programy a zajímali se o to, jak život na univerzitě skutečně vypadá.

– text a foto: Pavla Ribárová

Studentky Ústavu historických věd Fakulty filozofické Univerzity Pardubice uspěly v Celostátní studentské vědecké konferenci Historie 2025, která se konala ve dnech 29.–30. dubna 2025 v Hradci Králové. Karolína Vitvarová a Michaela Matoušková se s konferenčními příspěvky umístily na děleném 5.–6. a 8.–10. místě. Jejich studie budou publikovány v odborném sborníku z této akce. 

Karolína Vitvarová přednesla interdisciplinárně pojatou sondu Regionalismus ve slepé uličce? Současná rezidenční architektura na úpatí Krkonoš a její tichá kontroverze.

Michaela Matoušková ve svém příspěvku Pacienti vojenského špitálu v Josefově v 1. polovině 19. století ve světle komisních protokolů, prezentovala svůj dlouhodobý výzkum vojenské nemocnice v pevnosti Josefov. 

Tato konference se koná každoročně už od počátku 90. let minulého století. Od roku 2002 se pravidelně účastní i naši studenti. Každé historické pracoviště na ni má právo vyslat maximálně dva reprezentanty, kteří vzejdou z ústavního kola soutěže. Více informací k Celostátní studentské vědecké konferenci a jejím předchozím ročníkům naleznete zde.

Další informace a fotogalerie je zpřístupněna na webových stránkách UHK.

"Pardubický kraj by dnes nebyl tím, čím je, kdyby se tu už ve středověku neusadily desítky šlechtických rodů. Zanechaly po sobě nejen zámky a kostely, ale také stopy v krajině i v příbězích měst a vesnic."

Poslechněte si čtyři díly pořadu, který historici včetně Františka Šebka a Jiřího Kubeše natočili ve spolupráci s Šárkou Rusnákovou pro Český rozhlas Pardubice. 

Čtyři epizody nabízí poutavé dějiny čtyř šlechtických rodů, které se svými vizemi podepsaly na podobě tohoto regionu. Dozvíte se o pánech z Pardubic, o Kinských v Chocni, o Thunech v Cholticích a o Slavatech z Chlumu.

Naši studující se zúčastnili volejbalového turnaje v rámci PCU Games, který se konal od 23. do 26. dubna 2025 v belgických Antverpách. Celkem se přihlásilo 46 univerzitních týmů z 12 zemí, což vytvořilo velmi silnou konkurenci. Ženy vybojovaly zlaté medaile, muži pak bronzové.

Atmosféra byla skvělá a organizace turnaje byla na vysoké úrovni, což přispělo k celkovému úspěchu akce. Turnaj nabídl jedinečný mezinárodní studentský sportovní zážitek, který podporuje sportovní etiku, fair play a univerzitní přátelství. Jejich hodnoty jsou zaměřeny na podporu sportovního ducha, respektu a přátelství mezi sportovci z různých zemí a kultur. 

Ženský tým hrál systémem každý s každým na dva vítězné sety. Přestože ženy postupovaly ze skupiny z druhého místa, fantasticky zahrály finálový zápas a v tie-breaku dokázaly porazit domácí tým. Muži byli rozděleni do dvou skupin, kde vítězové skupin hráli o medaile a druzí ze skupin o 3. místo. Mužský tým bohužel prohrál jedno utkání ve skupině, což rozhodlo o jejich účasti v boji o bronzovou medaili.

Tento úspěch je skvělým výsledkem pro Univerzitu Pardubice a je důkazem, že univerzitní volejbal na naší škole dosahuje vynikajících výsledků. 

„Jsem nesmírně hrdá na naše studenty. Ženský tým předvedl fantastický výkon, zejména ve finálovém zápase, kde dokázaly porazit domácí tým v tie-breaku. Mužský tým také bojoval statečně, a i přes jednu prohru ve skupině si vybojovali bronzovou medaili. Je to skvělý úspěch pro naši univerzitu. Chci poděkovat všem našim studentům za jejich tvrdou práci, odhodlání a talent. Reprezentovali naši univerzitu vzorně a přinesli nám úžasné výsledky. Jsme na vás nesmírně hrdí a těšíme se na další úspěchy v budoucnu. Děkuji také vedení Univerzity Pardubice, že nám umožnilo tuto akci absolvovat," uvedla Mgr. Pavla Procházková z Katedry tělovýchovy a sportu Univerzity Pardubice.

Mužský tým se ještě předvede na FINAL FOUR Univerzitní volejbalové ligy, které se bude konat 6. - 7. 5. 2025 na Sokole v Brně, kam jste zváni. První zápas hrají v úterý od 19:30 proti UTB Zlín a bude to hodně těžký zápas.

Volejbal ženy

1. místo: Univerzita Pardubice (Česká republika)

2. místo: AP University of Applied Sciences and Arts Antverpy (Belgie)

3. místo: Maastrichtská univerzita (Nizozemsko)

Volejbal muži

1. místo: AP University of Applied Sciences and Arts Antverpy (Belgie)

2. místo: České vysoké učení technické v Praze (Česká republika)

3. místo: Univerzita Pardubice (Česká republika)

Soupiska UPCE – ženy

Soupiska UPCE – muži

Od krásy k užitku aneb zelená a zeleň na všechny pády, téma XIII. pardubického bienále, které proběhlo ve dnech 24.-25. dubna 2025 v krásných prostorách pardubického Ekocentra Paleta, se drželo již více než dvacetileté tradice těchto setkání: otevírat témata, jimiž žije současná společnost, a zamyslet se nad tím, jak jej reflektují humanitní vědy. 

Tedy nejen historie (i když historiků se na akci sejde vždy nejvíc), ale i filosofie, antropologie, literární věda, dějiny umění. Také v posledním bienále se nám podařilo zvolit téma, o které byl živý zájem. Více jak čtyřicet badatelek a badatelů z rozličných pracovišť v českých zemích, na Slovensku, ba i v Polsku, představilo zeleň jako jeden z motivů paradigmatického obratu v historiografii, filosofii a náboženství, zamysleli se na reflexí zeleně a zelené ve verbální a nonverbální komunikaci, nad její symbolikou v umění, heraldice, sfragistice i odívání, nad proměnami jejího vnímání.

Dalším, velmi aktuálním tématem, byla otázka zelené vegetace jako indikátoru kvality bydlení, zeleně jako důležitého prvku urbanistických konceptů moderní civilizace. A v neposlední řadě zazněla otázka důvěrného vztahu zeleně a lidské bytosti: jak se prosadila zeleň v kuchyni, medicíně, eubiotice a reformních myšlenkách školské výuky „bez střechy“ a v přírodě.

Více než čtyři desítky příspěvků neopomněly snad žádné zelené téma. Snad jen jedno, nanejvýš aktuální: Nepodařilo se nám nakonec naplnit sekci s předpřipraveným názvem „Zelená je tráva“, věnovanou dějinám pěstování a využití konopí. Na „konopie“, jak se nazývá ve starších česky psaných pramenech, a které nechybělo mezi technickými rostlinami pěstovanými na kdekterém větším statku, tak snad dojde příště. 

Text: Milena Lenderová, Martin Čapský, Pavel Panoch
Foto: Michal Jeřáb, Univerzita Pardubice