Ve dnech 12. – 18. 5. 2024 zavítala na naši fakultu skupina 35 studentů a pedagogů ze tří evropských univerzit. Do krátkodobé mezinárodní mobility BIP Erasmus+ se zapojily slovenská Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košicích a dvě polské vysoké školy, Slezská univerzita v Katovicích a Varšavská univerzita.

Zahraniční návštěva Univerzity Pardubice navazovala na sérii tematických on-line přednášek, realizovaných v tomto roce. 

Na účastníky čekal bohatý program s názvem Člověk a železnice v kulturně-historických souvislostech 19. – 21. století, který organizovali Gabriela Maria Gańczarczyk a Miroslav Kouba z katedry literární kultury a slavistiky. 

Mezinárodní mobilita začala v pondělí, kdy se naši kolegové s historikem Františkem Šebkem vydali na procházku městem a zaměřili se na místa spojená s Janem Pernerem a dějinami železniční dopravy. V průběhu týdne následovaly krátké prezentace studentek a studentů v tematických blocích železnice v literatuře a umění, žena a železnice nebo kulturologické aspekty vlaků v regionech. Závěrem týden se zahraniční delegace vypravila i na celodenní výlet do Lužné u Rakovníka, kde navštívila Muzeum českých drah. 

Erasmus+ Blended Intensive Programme
Krátkodobý intenzivní program je novinkou programu Erasmus+. Sdílený intenzivní program je založen na inovativních způsobech výuky a kombinaci prezenčních aktivit s virtuálními. Cílem je podpořit mezinárodní spojení vysokoškolských vzdělávacích institucí.

V letošním roce nás opustily tři výrazné vědecké osobnosti, které v průběhu bezmála třiceti let získaly titul doctor honoris causa na Univerzitě Pardubice. Připojujeme se vzpomínkou na tyto akademiky, kteří se zasloužili také o rozvoj naší univerzity.

Prof. Josef Michl
V roce 1996 byl udělen čestný doktorát Univerzity Pardubice významnému světovému vědci, profesoru Josefu Michlovi z University of Colorado, U.S.A. Coloradské univerzity. Čestné ocenění získal za mimořádný přínos o rozvoj teoretické organické chemie a trvalý zájem a nezištnou a obětavou pomoc české chemii.

Prof. Michl byl absolvent Karlovy univerzity a později žák někdejšího předsedy Akademie věd ČR prof. Zahradníka, který působil od druhé poloviny 60. let na celé řadě amerických a západoevropských univerzit. Mezinárodně uznávanou pověst získal především díky svým pracem z oblasti vysoce reaktivních molekul, chemie křemíku, modulární chemie, molekulární elektronové struktury, fotochemie a plynných klastrových iontů.

Prof. Jaroslav Šesták
V roce 2010 obdržel čestný doktorát Univerzity Pardubice prof. Jaroslav Šesták z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR za mimořádné zásluhy o rozvoj vědy a výzkumu v oblasti fyziky a chemie pevných látek.

Prof. Šesták byl jeden z nejvýznamnějších představitelů termické analýzy ve světě. Absolvent VŠCHT v Praze habilitoval v roce 1991 na VŠCHT v Pardubicích. Významně spolupracoval s Fakultou chemicko-technologickou Univerzity Pardubice v oblasti vědecko-výzkumné i pedagogické. V období 1988 až 1998 přednášel jako host na Katedře anorganické technologie. V letech 1989 až 1990 působil jako externí školitel japonského postgraduálního studenta, který zde jako první zahraniční student obhájil titul kandidáta věd.

Prof. Robert Kvaček
V roce 2016 získal titul doctor honoris causa Univerzity Pardubice prof. Robert Kvaček z Univerzity Karlovy a Technické univerzity v Liberci za mimořádné zásluhy o rozvoj vědy a výzkumu v oboru dějin 19. a 20. století, za rozvoj regionálních studií a za výraznou kultivaci historického vědomí popularizací výsledků vědy a výzkumu.

Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se specializoval na dějiny diplomacie mezi světovými válkami a v období 2. světové války a kulturní dějiny konce 19. a začátku 20. století. Působil na více českých univerzitách a jeho publikace mu vynesly několikanásobné ocenění za literaturu faktu – Cena Egona Erwina Kische. V době normalizace měl zakázáno přednášet dějiny a titul profesora mohl získat až po revoluci v roce 1989.

Prof. Petr Moos
V roce 2019 obdržel čestný doktorát Univerzity Pardubice dopravní expert a také bývalý ministr dopravy a spojů prof. Petr Moos za dlouhodobý přínos v oblasti dopravy a za zásluhy při vzniku a rozvoji Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice. 

Absolvent Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se zabýval inženýrskou informatikou, telekomunikacemi, telematikou a dopravní politikou. Působil na řadě českých i zahraničních vysokých škol. Zastával také pozici děkana Fakulty dopravní ČVUT a proděkana pro vědeckou a výzkumnou činnost této fakulty. Byl autorem nebo spoluautorem více než 120 odborných článků v časopisech a referátů na mezinárodních konferencích, 4 monografií a desítky učebních skript. Od prezidenta ČR obdržel Medaili za zásluhy 1. stupně.

Fakulta filozofická Univerzity Pardubice nabízí cyklus přednášek pro veřejnost známý jako Univerzita volného času. Záměrem organizátorů je představit dějiny lidské civilizace v celé jejich šíři a současně prezentovat humanitní vědní obory vyučované na Fakultě filozofické.

V rámci ročních přednáškových cyklů, tematicky nebo chronologicky vymezených, jsou posluchači seznamováni s vývojem lidské civilizace od starověku až po současnost.

Posluchačem UVČ se může stát každý, kdo odevzdá přihlášku a zaplatí vstupní poplatek. Zápisné ve výši 500,- Kč musí být zaplaceno do 31. července 2024, jinak místo bude uvolněno  jinému zájemci. 

Platbu proveďte:

• osobně po dohodě s paní Ditou Jančaříkovou (dita.jancarikova@upce.cz; tel. 466 036 226) nebo
• převodem na účet u KB, číslo účtu: 37030561/0100, variabilní symbol: 45100005 (text: příjmení + jméno)
   

Místo konání přednášek: Studentská 95, budova EB posluchárna E2, Fakulta filozofická

Od 16. do 19. dubna 2024 hostila Fakulta filozofická 45. ročník American Indian Workshop (AIW), nejvýznamnější konferenci v Evropě zaměřenou na původní obyvatele Severní Ameriky. Tentokrát se vše točilo kolem těla a pohybu! Sport byl hlavním tématem vůbec poprvé v historii AIW. 

Na zahájení této prestižní události dorazila do Pardubic i velvyslankyně Kanady v ČR, J. E. Emily McLaughlin. 

Čtyřdenní mezinárodní konference nabídla přednášky významných osobností, promítání dokumentárních filmů s indiánskou tematikou nebo vernisáž fotografií v Divadle 29 s podporou Města Pardubice. Účastníci konference navštívili zámek Opočno s jeho etnografickými sbírkami ze Severní Ameriky a poté i Dostihové závodiště Pardubice. 

Veřejnost měla možnost vyzkoušet si tradiční sporty původních obyvatel Severní Ameriky, a to během sportovního odpoledne na Katedře tělovýchovy a sportu. Z arktické a subarktické oblasti nechyběl trojskok, aljašský kop do výšky, úpolové hry pod vedením Erica Portera, instruktora z Yukon Aboriginal Sport Circle. Stanley Rodriguez představil kumeyaayské hry z Kalifornie a lakros zajistil lakrosový klub LC Pardubice. 

Díky Katedře sociální a kulturní antropologie se podařilo propojit akademiky z Evropy, Kanady, USA a Jižní Koreje, včetně řady zástupců komunit původních obyvatel Severní Ameriky. 

Divadelní a filmový herec a olympijská vítězka ve snowboardcrossu byli úterními hosty Univerzity Pardubice. Manželé Eva a Marek Adamczykovi zavítali do Pardubic 7. května u příležitosti další debaty z cyklu Čaj o páté. 

Populární pár našel hned v úvodu několik pojítek s Pardubicemi. Marek má ve Východočeském divadle spolužáka z DAMU a párkrát tu byl s představením na zájezdu. Eva pochází z Vrchlabí, ráda jezdí na koni, takže sleduje Velkou pardubickou. Oba ale s úsměvem dodali, že zaplněná aula byl pro ně zatím největší vzorek Pardubáků, se kterým se dosud setkali.

Eva o sobě netají, že hodně mluví a nedělá jí to problém, ze sportu je zvyklá reagovat okamžitě. Marek si naopak dopřeje čas, promyslí několik šachových tahů a poté s klidem odpoví. Oba se ovšem krásně doplňují a tak se debata nesla v uvolněné a příjemné atmosféře, osvěžené jejich psem Arturem, který byl vlastně třetím hostem. 

Velká část rozhovoru se točila kolem příbuznosti herecké a sportovní profese. V čem je jejich kariéra podobná? Jak ovlivňují emoce závodění a práci před kamerami?

„Ve sportu se člověk snaží skoro celý život své emoce potlačovat. Radovat se můžete až dole v cíli, ale snažíte se, aby vás emoce negativně neovlivnily,“ popsala Eva Adamczyková. 

Marek Adamczyk doplnil svůj pohled: „V divadle prožijete intenzivní období se souborem během zkoušení. Vše je rozprostřeno v čase, člověk ale může snadněji upadnout do rutiny. U natáčení rovnou tvoříte, hrajete s většími nuancemi a je to přirozenější herectví. Nejpodstatnější je, s jakými lidmi člověk dělá a jaká je látka, se kterou se potýká. Když je zajímavý, inspirativní scénář, nebo divadelní hra, tak je to skvělé na divadle i při natáčení.“

Diváky zajímalo, jak oba vnímají tlak ve svých oborech.  Jak pracují s trémou a nervozitou?

„Člověk musí stres v sobě rozpoznat, dát si prostor a vnímat, že je ve stresové situaci, která na něj nějak působí. Když si řeknete, stres je pozitivní věc a pomáhá mi se soustředit, pomáhá mi k lepším výkonům, tak to tak bude fungovat,“ odpověděl Marek Adamczyk. 

„Zvenku to vypadá, že pořád vyhrávám, protože o těch nezdarech se moc nemluví. Člověk ale paradoxně potřebuje dost prohrávat, aby pak mohl vyhrát. Aby se z toho trochu poučil,“ uvedla Eva Adamczyková. 

Na otázku, zda mají nějaké vzory, reagovala Eva svým bezprostředním způsobem:
„Já jsem nikdy sportovní vzor neměla. Vyrostla jsem v rodině, kde mě mí rodiče nevedli k vrcholovému sportu. Nikdo si nemyslel, až do mých osmnácti let, že se sportem budu živit. Ani jsem nebyla nijak výjimečně talentované dítě, dělala jsem všechno napůl, protože mě to bavilo. Možná díky tomu jsem nebyla v patnácti letech vyhořelá, vyzávoděná jako blázen, ale měla jsem pocit, že mám něco před sebou a baví mě to. Je dobré se nezaseknout, mít svůj přístup, inovaci. Člověk má pak volný prostor, jak dané věci dělat a přistupovat k nim bez omezení.“

Marek po delším přemýšlení dodal: „Inspirují mě lidé, kteří v něčem vynikají. Vztahovat se ke vzorům je dobrá pomůcka, pokud člověk přemýšlí a snaží se si věci ujasnit. Když tvoříte charakter, tak do toho zamícháte svoje kamarády, nebo někoho, koho jste viděl. Podněcuje to fantazii. Nechcete napodobovat, ale máte referenční bod, ke kterému se můžete vztahovat. Člověk s postavou žije, velká část toho tvůrčího procesu je syntézou věcí, které k vám náhodně přichází.

Květnová debata byla milou tečkou za programem letního semestru. Další setkání z cyklu Čaj o páté se uskuteční na podzim 2024. Program bude zveřejněn začátkem září na webových stránkách Fakulty filozofické a sociálních sítích. 

Foto: Adrián Zeiner, Univerzita Pardubice
Text: Jan Pražák, Poradenské a propagační centrum FF UPCE

LITOMYŠL, MORAVSKÁ TŘEBOVÁ – MĚSTO, ZÁMEK, KOSTEL – HISTORICKÉ KONSTRUKCE

čt 16. 5. 2024 - so 18. 5. 2024

Účast na exkurzi je nutné potvrdit do pondělí 13. 5. 2024.

Organizaci zajišťuje:

Mgr. Bohdan Šeda, 739 017 474, seda.bohdan@gmail.com 

MgA. František R. Václavík, fravaclavik@volny.cz

Veškeré info o předběžném programu, ubytování a ceně naleznete v dokumentu níže. 
 

Hostem dubnové Kavárny Universitas byl sociokulturní antropolog, etnolog a publicista Mgr. Libor Dušek, PhD. Ten se profesně věnuje například oblastem severovýchodního Afgánistánu, severovýchodního Pákistánu nebo jihovýchodního Tádžikistánu. Kromě těchto zemí se však dlouhodobě věnuje také Krkonošům, kolem kterých se točilo téma úterní přednášky. 

V Kavárně Universitas, která tentokrát nesla název Spiritismus na Trutnovsku, Libor Dušek přednášel o fenoménu spiritismu, o průběhu jeho seancí, o roli médií na nich, a především pak o tom, jak se dotyčný společenský jev projevoval v oblasti Krkonoš. Návštěvnicí se dozvěděli, kteří lidé za rozšířením spiritismu na Trutnovsku stáli a proč zde bylo toto téma tak populární. 

Kromě toho byla řeč také o tom, které známé osobnosti byly do seancí zapleteny, či jestli se seance na Trutnovsku nekonají dodnes.

Foto: Radek Plžík, Univerzita Pardubice

Srdečně zveme všechny studující, zaměstnané i širokou veřejnost na promítání dokumentu Po prolomení ticha, které se uskuteční v pondělí 6. května od 17:00 v Divadle 29 (Svaté Anežky České 29).

Dokument sleduje příběh Marie-Luisy Purkrábkové, studentky herectví pražské DAMU, a její odvážný krok vystoupit s anonymními svědectvími o sexuálním obtěžování a zneužívání moci ve škole. Film mapuje její osobní zápas, spojený se snahou opustit roli oběti a nalézt vlastní identitu.

Po promítání následuje diskuse k tématu prevence sexuálního obtěžování a potřebě budovat bezpečnější prostředí na vysokých školách. Pozvání do debaty přijaly ombudsmanka FAMU Pavlína Junová a zástupkyně organizace Konsent Klára Kadár. 

Zúčastněte se společné diskuze a přispějte k budování respektujícího prostředí na naší univerzitě.

Akce je pořádána Oddělením HR Award v rámci konceptu SAFE UPCE.

Anotace filmu: 

Ze dne na den se život Marie-Luisy Purkrábkové, studentky herectví pražské DAMU, obrátil vzhůru nohama poté, co nahlas vystoupila s anonymními svědectvími o sexuálním obtěžování a zneužívání moci ve škole. Její performance a posléze iniciativa s názvem NE!MUSÍŠ TO VYDRŽET se stala rozbuškou v českém vysokoškolském prostředí a spustila vlnu odhalování podobných kauz na dalších školách.

Aby mohla v očích druhých obhájit své konání, musela Luisa přijmout status aktivistky a mluvčí tématu, které se dotýkalo jejích nejhlubších ran. Opustila svět herectví a ujala se nové, nečekané role, která ji však svými nároky uvěznila a dovedla k vyhoření.

Rok po performanci sleduje režisér filmu Luisu a její zápas tuto roli opustit a znovu nalézt samu sebe. Díky jejich blízkému vztahu film přináší neobyčejně niternou výpověď o tom, jakým následkům musí oběť sexuálního obtěžování čelit, pokud se rozhodne veřejně promluvit.

Více informací k dokumentu najdete na webu distributora, informace k akci pak na FB události. 

Ústav historických věd FF UPCE zorganizoval 25.-26. dubna 2024 Celostátní vědeckou studentskou konferenci Historie 2024. Tradiční akce se koná každoročně na jiném vysokoškolském pracovišti a do Pardubic zavítala po deseti letech. Minulý ročník 2023 proběhl na Ostravské univerzitě.

Studenti bakalářských a magisterských oborů historie prezentovali formou konferenčních referátů výsledky svého výzkumu. Zastoupena byla většina univerzit a fakult s akreditovanými studii historie. Ze čtrnácti pracovišť přijelo dvacet šest studentů. V převážné většině se jednalo o studenty navazujícího magisterského studia, ale našli se i studenti teprve dokončující bakalářské práce. Lucie Elsnerová a Jakub Šimoníček reprezentovali domovské pracoviště. Témata prezentovaných prací sahala od dějin vrcholného středověku až po soudobé dějiny, s převahou témat z českého a moravského prostředí.

CSVK Historie 2024 spojuje formát konference a soutěže. Studenti měli možnost ověřit si své schopnosti prezentace odborného textu před akademickým publikem a současně se snažili přesvědčit porotu, že jejich práce je hodna ocenění. Hodnotící komise složená ze zástupců zúčastněných institucí neměla při závěrečném výběru nejlepších prací jednoduchou úlohu. Všechny představené práce byly kvalitní a studenti v prezentacích prokázali vysokou míru nadšení pro obor, přičemž dokázali obratně reagovat na podnětné otázky publika. 

Komise celkem vybrala třináct soutěžních prací, které budou otištěny v konferenčním sborníku. Na rozdíl od minulého ročníku, kdy první místo bylo dělené, soutěž letos měla jasného vítěze. Na základě tajného hlasování komise se jím stal Martin Wolf z Ústavu českých dějin FF UK s prací nazvanou „Čech je jako býk a myš.“ Vnímání Čechů ve středověkých „katalozích národů“. 

O druhé místo se dělili hned tři studenti, Štěpánka Grunová (Historický ústav FF MU v Brně) s prací Identita osvícenského kněze: (Ex)premonstrát a josefinista Norbert Řehoř Korber, Daniel Kadlec (Ústav českých dějin FF UK v Praze) s tématem Horlivý kaplan na Vysočině: Příspěvek k dějinám rekatolizace, a Josef Müller (Historický ústav FF MU v Brně), který představil práci Barokní obora v 18. století. Příklad Valdštejnska. 

Vystupující, kteří se se svými příspěvky umístili na prvních čtyřech místech, obdrželi od organizátorů hmotný dar. Současně byla vyhlášena i cena Josefa Šusty, udělovaná Sdružením historiků ČR. Tuto cenu získal Jan Strupek z Katedry pomocných věd historických a archivnictví FF UK za text Husitští adamité. Obraz nepřítele v zajetí tradičních představ středověkého člověka.

„Ústav historických věd organizací konference rád přispěl k rozvoji oboru historie. Početná účast studentů, vysoká kvalita jejich prací a výborně zvládnuté prezentace před početným a pozorným publikem ukázaly dobrou perspektivu historických věd. Živá diskuse potvrdila smysluplnost podobných akcí a trvající společenskou relevanci humanitních oborů“, zhodnotil výsledek konference její organizátor dr. Zbyněk Vydra.

Noc z 30. dubna na 1. května patří od nepaměti svátku čarodějnic. Už stará germánská tradice hovoří o jejich srazu na hoře Brocken ve středním Německu, kde sídlil jejich pán Satan. S ním je spojeno nejen tradiční peklo, ale i číslo 666. Méně známým faktem je, že tři šestky mají velmi blízko i k takové křesťanské svátosti, jako je svatba.

Určitě jste někdy od někoho ženatého slyšeli, že manželství je peklo. Pokud mluvil dotyčný o vztahu, který byl zpečetěn v kostele, nemusel být daleko od pravdy. Přes deset let totiž v českém občanském zákoníku figuruje paragraf 666, který ve svém první odstavci hovoří následovně: „Má-li být uzavřen církevní sňatek, musí snoubenci nejprve předložit oddávajícímu osvědčení vydané matričním úřadem, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno.“

Původ a význam čísla 666

Ale kde se vlastně vzalo číslo 666? „Vyskytuje se v 13. kapitole knihy Zjevení (Apokalypsy), poslední knihy Bible. Je to alegorická pasáž, kde se píše o jakési smrtelně raněné zlé šelmě, která se uzdravila a znovu se chopila vlády a která pověřila druhou šelmu, aby vykonávala moc jejím jménem. A o té druhé šelmě se píše, že její číslice, které označují člověka, jsou 666,“ uvedl František Novotný z Katedry filosofie a religionistiky Filozofické fakulty Univerzity Pardubice.

Dodal, že celá pasáž s nejvyšší pravděpodobností odkazuje k událostem v Římské říši na konci 1. století, kdy kniha Zjevení vznikla. Jako nejpravděpodobnější se jeví, že číslo 666 označuje císaře Nerona, který byl už ve své době považován za ztělesnění zla kvůli pronásledování křesťanů.

„K číslu 666 se patrně došlo na základě takzvané gematrie, techniky, kdy se slovům psaným v hebrejské abecedě přiřazují číselné hodnoty, protože každé písmeno hebrejské abecedy zároveň funguje jako číslo. Není bez zajímavosti, že v některých z nejstarších rukopisů knihy Zjevení je tzv. číslo šelmy uvedeno jako 616, což podporuje hypotézu, že číslo označovalo Nerona. Pokud totiž zapíšeme řeckou variantu Neronova jména v hebrejské abecedě, získáme číslo 666, pokud latinskou, získáme 616,“ doplnil Novotný.

Do populární kultury se ale toto číslo dostalo hlavně skrze postavu britského okultisty Aleistera Crowleyho, který se v první polovině 20. století sám provokativně prohlásil za Velkou šelmu 666. Od něj pak přejímají tuto symboliku mimo jiné různé směry moderního satanismu. „Už v 90. letech kolovala populární konspirační teorie o tom, že číslo 666 označuje písmena WWW,“ uvedl Novotný.

Fobie spojená s číslem 666 se nazývá hexakosioihexekontahexafobie. Jedná se o iracionální strach nebo obavy spojené s tímto konkrétním číslem. Lidé trpící touto fobií se mohou vyhýbat všemu, co je spojeno s číslem 666, jako jsou adresy, telefonní čísla nebo dokonce datování událostí.

Číslo popisné i vesnice

Číslo 666 má však i vtipné a mnohdy nečekané spojitosti s běžným životem. A nejen v už zmíněných církevních svatbách. 666 má na svém obydlí jako číslo popisné v Hradci Králové i Marie Klabáčová. Že by však měla z ďábelského čísla obavy či že by ji v domě někdy řádil ďábel, si nepamatuje. „Bydlím tady asi už sto let a nikdy tu ani v nejmenším nestrašilo,“ řekla s úsměvem žena a dodala, že si až dodnes vůbec neuvědomila, jak výjimečnou má adresu.

Svůj život v Pekle, tedy tom nad Zdobnicí ve východních Čechách, popsala Šárka Marešová Slezáková. „Mé mládí a dospívání jsem prožila v Pekle (Peklo nad Zdobnicí) a v Roští (osada) a myslím, že mne to motivovalo do dalšího života, a to jen v tom nejlepším. Můj ohnivý zápal pro nové věci pramení z Pekla, a to Roští k tomu… to je prostě přidaná hodnota a spojení, které k sobě patří. Když k tomu přihodím narození v měsíci červnu 6, tak už se pomalu blížím k ďábelskému číslu 666,“ uvedla Slezáková.

Autor: Petr Vaňous/ Deník.cz

Článek je se svolením převzatý z Deník.cz