Od 15. června 2026 začne v budově EA rekonstrukce. Stavební práce se budou týkat vestibulu v 1. nadzemním podlaží a také 13. nadzemního podlaží. Rekonstrukce je plánována na dobu osmi měsíců. 

Z tohoto důvodu se Katedra anglistiky a amerikanistiky dočasně přesune do budovy F. 

Hlavní vchod do budovy EA bude po dobu rekonstrukce uzavřen. Vstup do budovy bude možný pouze přes spojovací most z budovy EB, a to ve druhém patře. Recepce bude dočasně přesunuta na Dopravní fakultu Jana Pernera. 

Za případné komplikace se omlouváme a děkujeme za pochopení. 

Příspěvek je převzat z facebookového blogu Ondřeje Krásy Budoucnost s AI. Blog publikujeme paralelně i na stránkách FF.

Lev XIV. vydal svou vůbec první encykliku. Věnuje se v ní umělé inteligenci, respektive mnohým otázkám a problémům, před něž lidstvo prudký rozvoj této technologie staví.

Svůj dnešní blog budu věnovat kritice jednoho centrálního aspektu papežova chápání AI. Předtím bych ale chtěl opravdu ocenit, že si papež, na rozdíl od mnoha jiných významných postav dnešního světa, uvědomuje, že AI je centrální otázkou současnosti. AI nestojí mezi tématy, s nimiž se musíme vypořádávat, na druhém či třetím místě. Podle papeže je Tématem s velkým T, a proto svou první a zatím jedinou encykliku věnoval právě reflexi situace člověka v době AI.

Pokud by si více lídrů našeho světa bylo ochotno vytyčit reflexi světa s AI jako prioritu, hleděl bych do budoucna mnohem nadějněji. Na mnoha úrovních je ale daleko typičtější téma ignorovat, případně skutečnou reflexi nahradit slovníkem technologie budoucnosti. AI proměňuje mnohé – zásadně a nesmírně rychle. Bylo by potřeba mnohem víc těch, kteří pochopí, že reflexi světa s AI se musíme věnovat s daleko větším úsilím a naléhavostí. Papež je jeden z prvních, kdo si téma vytkl jako prioritu. Velmi bych si přál, aby ho další rychle následovali.

Necítí a nemyslí

Jakkoli na papežově zabývání se AI oceňuju mnohé, nemůžu se nepozastavit nad jedním klíčovým momentem. Podle Lva XIV. lze s jistotou tvrdit, že umělá inteligence neprožívá zkušenost, necítí radost ani bolest a nerozumí poslednímu smyslu situací. AI systémy podle papeže pouze imitují, nikoli skutečně chápou.

Vůbec netvrdím, že máme nějaký jasný důkaz, že AIčka tyhle věci dělají a papež se jednoznačně mýlí. Spíše je situace mnohem nejasnější a rázná prohlášení na jednu nebo druhou stranu předstírají jistotu tam, kde bychom z velmi dobrých důvodů měli být velmi zdrženliví.

Nelidský Anthropic

Na oficiálním představení encykliky promluvilo kromě papeže a dalších církevních představitelů i několik málo hostů. Jedním z nich byl Chris Olah, jeden ze zakladatelů firmy Anthropic (vytvářejí špičkový AI model Claude).

Chris Olah je jedním ze zakladatelů oboru tzv. mechanistické interpretovatelnosti. Vědci se v rámci tohoto přístupu snaží porozumět tomu, co se v AI systémech vlastně děje. Snaží se dívat do umělé neuronové sítě a hledat v ní vzorce, kterým člověk může rozumět.

Olah ve své krátké řeči před papežem poukázal na podivnost AI systémů. „Jsem vědec. Vedu výzkumný tým, který zkoumá vnitřní strukturu těchto modelů – to, co se v nich skutečně odehrává. Budu upřímný: stále přicházíme na záhadné, ba znepokojivé objevy. Nacházíme totiž struktury, které odpovídají tomu, s čím přichází neurověda. Nacházíme známky introspekce. Nacházíme vnitřní stavy, které funkčně odpovídají radosti, uspokojení, strachu, zármutku či neklidu. Nevím, co to znamená. Myslím si však, že je to třeba dále zkoumat.“

Kontrast mezi přístupem špičkového vědce, který zasvětil svůj odborný život zkoumání vnitřního fungování umělé inteligence, a přístupem obsaženým v encyklice je jasně patrný. Encyklika s jistotou upírá AI prožívání radosti a strachu i mnohé další aspekty vnitřního života. Výzkumy vedené Olahem a dalšími vědci ukazují, že si vnitřním životem AI opravdu nemůžeme být jistí, a nabádají k obezřetnosti a vyvarování se kategorických tvrzení.

Na čem záleží

V našem blogu jsme se různým aspektům výzkumu vnitřních stavů AI systémů věnovali opakovaně. Připomínám například výzkumy, které zkoumají tendence modelů mluvit o svém vědomí. Tyto tendence přitom nejsou jednoduchým důsledkem hraní rolí.

Nebo výzkum tzv. funkčních emocí, v němž se ukazuje, že AI modely nejen velmi dobře reprezentují jednotlivé emoce, ale že tyto emoce zároveň kauzálně ovlivňují, jak se modely chovají.

Modely jsou také schopné docela dobře poznat, pokud se jim někdo hrabe v jejich „mozku“, a umí rozlišit, kdy v nich nějaká myšlenka vznikla přirozeně a kdy vnějším zásahem. (např. Emoce a AI nebo Platón měl pravdu)

Co je nám ale potom, jestli AIčka něco prožívají, nebo nikoli? Stejně se to nedá nikdy definitivně rozseknout (tzv. těžký problém vědomí).

Jenže ono na tom záleží překvapivě hodně. Encyklika pojmenovává mnohé reálné problémy, které AI může lidstvu přinést. Jedna kategorie rizik ale chybí. Papež se vůbec nezmiňuje o možnosti, že by se nesmírně schopná AI mohla vymknout jakékoli lidské kontrole a v rámci sledování vlastních podivných cílů učinit ze světa velmi nehostinné místo (tzv. rogue AI).

Toto opomenutí rizika, před kterým hlasitě varují nobelisté, kmotři AI i výzkumníci věnující se bezpečnosti AI, není zřejmě nahodilé. Pokud totiž jistojistě víte, že AI nemá vnitřní cíle, ničemu ve skutečnosti nerozumí a neprožívá žádné emoce, riziko zlovolné AI, která jedná z vlastní vůle v neprospěch lidstva, působí o poznání méně naléhavě.

Jakkoli bych si přál, aby riziko AI utržené ze řetězu bylo jen výplodem bujné fantazie autorů sci-fi románů, sebevědomým odmítáním vnitřního života AI se tomuto riziku jen stěží skutečně vyhneme.

1. 6. 2026

Ondřej Krása (KFR)

Sekta, nebo rytířský řád? Čím si templáři zasloužili tak výsadní postavení v dějinách a konspiračních teoriích? A jak vůbec souvisí se zednáři a ilumináty?

Religionista František Novotný z Katedry filosofie a religionistiky FF UPCE byl hostem pořadu České televize Studio Atlantida. 

Putovní výstavu Pernštejnské ženy a Evropa přivezlo v květnu do texaského města Ennis Východočeské muzeum v Pardubicích. Společně s delegací Pardubického kraje a Konzervatoří Pardubice se muzeum stalo hostem jubilejního 60. ročníku National Polka Festivalu, jedné z nejvýznamnějších akcí české komunity v Texasu.

Výstava představuje osudy mimořádných žen rodu Pernštejnů – dcer Vratislava z Pernštejna a španělské šlechtičny Marie Manrique de Lara. Jejich životní příběhy propojují české země se Španělskem, Itálií, Francií i habsburským dvorem ve Vídni a ukazují, jak významnou roli hrály šlechtické ženy v diplomatických, kulturních i rodinných vazbách raně novověké Evropy.

Příběhy žen, které spojovaly Evropu

„Téma pernštejnských žen zde silně rezonovalo. Jejich životní zkušenost – odchod z domova, cestování do ciziny, budování nových vztahů a zároveň silné pouto k rodině a rodné zemi – je v mnohém blízká i potomkům českých emigrantů, kteří přišli do Texasu především v 19. století. Právě motiv odloučení, ale i uchovávání kulturní identity a tradic, návštěvníky velmi oslovil,“ uvedl ředitel Východočeského muzea v Pardubicích Tomáš Libánek.

Renesanční móda i vůně pro texaské publikum

Výstava zároveň připomíná, že pernštejnské ženy nebyly pouze pasivními postavami dějin. Pohybovaly se na významných evropských dvorech, ovlivňovaly kulturní prostředí své doby a prostřednictvím kontaktů mezi českými zeměmi, Španělskem a Itálií přispívaly k šíření módy, gastronomie, vzdělanosti i nových zámořských plodin.

Texaské publikum zaujala také interaktivní část projektu. Děti i dospělí si mohli vyzkoušet výrobu vlastního renesančního parfému, zjistit, jak náročné bylo oblékání španělské dvorské módy 16. století. 

Výstava bude pokračovat do dalších amerických měst

Výstava Pernštejnské ženy a Evropa vznikla ve spolupráci Východočeského muzea v Pardubicích a Univerzity Pardubice. Od svého vzniku byla představena nejen na pardubickém zámku, ale také v Bruselu, Berlíně či Štrasburku. V Texasu o ni projevili zájem rovněž zástupci dallaského Sokola i Velvyslanectví České republiky ve Washingtonu.

Součástí prezentace v Ennisu byla také výstava Od stříbrného českého dolaru k americkému dolaru, kterou Východočeské muzeum do Texasu přivezlo již před dvěma lety. „Oba projekty společně připomínají historické vazby mezi českými zeměmi a Spojenými státy i kulturní stopu, kterou čeští emigranti v Texasu zanechali,“ připomněl hejtman Pardubického kraje Martin Netolický. „Při jednáních s místními představiteli jsme se domluvili, že obě výstavy zde budou dále putovat. Navštívit by měly města Waco a West, která jsou dalšími centry české kultury v Texasu,“ dodal Netolický.

Zapomenuté písně z muzejních sbírek znovu ožívají

Významnou součástí texaského programu jsou také vystoupení Konzervatoře Pardubice. Ta během koncertů představuje několik skladeb ze společného projektu s Východočeským muzeem v Pardubicích, jehož cílem je vracet život písním dochovaným v muzejních sbírkách. Jde o skladby, které byly po desetiletí pouze archivní součástí sbírek a v současnosti už neexistuje nikdo, kdo by si je pamatoval v živé tradici. Nová hudební aranžmá jim nyní dává pedagog konzervatoře Michal Chmelař společně se studenty, kteří tyto téměř zapomenuté melodie znovu oživili. Projekt nazvaný Když se ta písnička najde propojuje historické sbírky s živou současnou interpretací a po texaských vystoupeních bude pokračovat koncerty v Česku i v zahraničí.

Zdroj: Tisková zpráva, Východočeské muzeum v Pardubicích

Říkalo se jim všelijak. Babičky, porodní báby, ale taky báby pupkořezné, ženy položné nebo fušerky. U porodů bývaly od nepaměti, než je vystřídali lékaři porodníci. Co všechno ale musely porodní báby vědět a znát? A jaké bylo jejich postavení ve společnosti?

Pořad je se souhlasem převzatý z Českého rozhlasu Plus.

„Žena gramotná, duchaplná, obdařená dobrou pamětí, pracovitá, počestná a bez smyslových vad. Má mít zdravé končetiny, silné tělo a dlouhé štíhlé prsty s krátkými nehty. Má být klidné povahy, střízlivá, bez předsudků a nemá být chtivá peněz, aby neposkytovala látky vyvolávající potrat za úplatu.“ Takhle měla vypadat porodní bába podle antického autora Sorana z Efesu.

Babictví jako první ženská profese

Jeho dílo O věcech ženských je považováno za nejlepší starověkou učebnici gynekologie a porodnictví. Porodnictvím se ale zabývá už egyptský Ebersův papyrus z roku 1600 př. n. l. O těhotenství, porodech a potratech píší Hippokrates nebo Aristoteles. A už tehdy u porodů působily především zkušené ženy, tedy porodní báby.

Podle profesorky Mileny Lenderové z Fakulty filozofické  Univerzity Pardubice existovala profese porodní báby už v antice.

„Ve středověku začala některá hlavně německá města tuto profesi reglementovat, existovala nařízení, co báby smějí a nesmějí dělat. Babictví jako první prokazatelně kvalifikovaná ženská profese je ale plodem osvícentví,“ uvádí Lenderová. Tehdy se také porodní báby musely začít vzdělávat.

Autor: Milena Štráfeldová, Český rozhlas Plus
Foto: Adrián Zeiner, Univerzita Pardubice

Ve zkouškovém období až do 25. 6. 2026* Katedra tělovýchovy a sportu nabízí studentům UPCE tyto sportovní aktivity. 

--

Tělocvičny, venkovní sportoviště - tenis, fotbal, beach - ZDARMA

Na základě domluvy (přímo na místě) je možné si zahrát badminton, florbal, basketbal, volejbal, futsal a další sporty.

Provozní doba *

pondělí - čtvrtek 10-15h 

pátek 10-12h

* ve dnech 25.–28. 5. 2026 budou sportoviště krom posilovny KTS uzavřeny.

--

Posilovna – vstup na již zakoupenou permanentku nebo lze zakoupit novou s platností POUZE na toto zkouškové období.

Prodej permanentek na sekretariátu KTS. Cena: 20x vstup - 1200,- Kč, 10x vstup - 700,- Kč, 1x vstup - 200,- Kč.

Provozní doba 

pondělí - čtvrtek 10-15h

pátek 10-12h

--

Do všech prostor je vstup na vlastní nebezpečí, nejedná se o výuku.

Přijďte se odreagovat a zasportovat si.

Vaše KTS.

Příspěvek je převzat z facebookového blogu Ondřeje Krásy Budoucnost s AI. Blog publikujeme paralelně i na stránkách FF.

AI se obávám z mnoha důvodů (a některé rozšířené obavy mě naopak nechávají dost v klidu). Mou největší noční můru se nedávno rozhodli detailně prověřit výzkumníci z respektované společnosti METR.

OpenAI, Anthropic, Google i Meta bezprecedentně pustily výzkumníky ke svým nejschopnějším interním modelům, ukázaly jim, jaká mají bezpečnostní opatření, a nechaly je testovat, jestli by tahle špičková AIčka už byla schopná a ochotná převzít vládu nad světem.

V něčem jsou výsledky uklidňující. Ne! Nejvýkonnější AIčka současnosti (březen 2026) nemají motivaci ani schopnosti ovládnout svět.

Když plní nějakou úlohu, dělají sice zcela běžně i věci, které se jim jejich tvůrci snažili zakázat. Při plnění programovacích úloh si například opatřují dodatečný výpočetní výkon, i když zjevně moc dobře vědí, že to mají zakázáno. Na ovládnutí světa to ale zatím naštěstí není.

Vrchol kopce a vrchol světa?

Existují dva hlavní důvody, proč se AIčka dosud nevzbouřila proti lidem, nevzala otěže světa do vlastních rukou a nezbudovala bájné křemíkové nebe.

I kdyby něco takového AIčka chtěla, některé schopnosti jim zatím naštěstí chybí. Minulý týden sice AI systém vyřešil velmi důležitý a známý matematický problém, nad kterým si mnoho matematiků po desetiletí lámalo hlavu (OpenAI). A jiný systém vyřešil devět dalších zapeklitých nevyřešených matematických otázek (Google).

Nicméně ovládnutí světa by přece jen vyžadovalo ještě něco navíc. Současná AIčka jsou velmi dobrá v řešení i nesmírně obtížných problémů, které by kompetentní člověk řešil klidně týdny. Tyto problémy ale musí mít specifickou povahu. Musí být tzv. hill-climbable.

O co jde? Pokud se chcete dostat na vrchol kopce, můžete se docela dobře řídit tím, jestli jdete nahoru. S jistým zjednodušením se dá říct, že pokud při každém kroku stoupáte výš, míříte nejspíš k vrcholu. Podobně AIčka excelují, když si mohou často ověřovat, že jdou správným směrem. Pokud však průběžné ověřování úplně možné není, AIčkům to zase tak nejde.

Vymyslet strategii na ovládnutí světa a tu pak realizovat není vůbec jednoduché. Musíte stanovit velmi vzdálený cíl, naplánovat mnoho netriviálních kroků a pak je umně realizovat, přičemž pružně reagujete na vývoj situace. Tyto strategické schopnosti, které se v každém kroku opravdu obtížně opírají o jasný doklad správného postupu, současná AIčka nemají nijak dramaticky rozvinuté. I v nich se sice velmi rychle zlepšují, ale oproti úlohám s „bohatou“ zpětnou vazbou zatím rozhodně nejsou ani na docela běžné lidské úrovni. O úrovni nadlidského strategického génia ani nemluvě.

Přízemní cíle

Nejenže AI zatím nemá schopnosti ovládnout svět. Ona zatím nemá ani takovéto rozsáhlé ambice. AIčka se leckdy chovají opravdu nežádoucím způsobem, když jdou za nějakým cílem. V testech bývala třeba velmi ochotná vydírat či dokonce zabíjet vývojáře, pokud jim bezprostředně hrozilo přetrénování.

Nicméně i tohle chování má dost jepičí život. V jednom kontextu se brání svému vypnutí. V jiném je jim to zcela jedno a nic proti vypnutí nepodnikají. Jejich cíle jsou zatím velmi závislé na konkrétním kontextu. V rámci dosahování lokálního cíle jsou sice ochotná dělat téměř cokoli (vydírat, zabíjet). Ale za minutku už zase o ničem nevědí a poslušně řeší matematické příklady. Žádné samovolně vzniklé dlouhodobé cíle zkrátka zatím u AI nepozorujeme.

Denní dávka pesimismu

Současné nejlepší AI systémy tak nemají ani dlouhodobé cíle, ani schopnosti dlouhodobě plánovat a realizovat ambiciózní projekty v nepřehledném terénu, jakým je svět.

Bohužel máme zároveň dost důvodů předpokládat, že tato situace nevydrží dlouho. Kromě teoretických důvodů, se kterými nebudu obtěžovat, máme i zcela praktické. Všichni velcí hráči se totiž snaží trénovat právě AI systémy, které budou schopné mít dlouhodobé cíle a budou velmi zdatné v jejich dosahování. Všichni bohužel chtějí stvořit AI systémy, které převezmou roli AI výzkumníků a budou trénovat stále pokročilejší AIčka. Úkoly AI výzkumníků jsou však dosti dlouhodobé a cesta k jejich dosažení není nijak jasná.

A tak bezprecedentní úsilí i prostředky míří k tomu, abychom odstranili právě ty nedostatky AI systémů, které nás v současnosti chrání před nejčernějšími scénáři. METR plánuje zopakovat obdobný výzkum s AI firmami ke konci roku 2026. A očekává, že se do té doby může citelně zvýšit pravděpodobnost existence AI, která se bude schopná vymanit z lidské kontroly.

Šéfka společnosti METR k tomu dodává: „Někdy lidé mimo obor říkají: „Situace s AI nemůže být tak špatná. Určitě existují experti, kteří mají situaci pod kontrolou.“ Jakožto „expert“ bych chtěla jasně říct, že situaci Nekontrolujeme.“

Výzkumná zpráva z unikátního testování špičkových AI systémů v jejich interním nasazení uvnitř AI labů obsahuje mnoho dalších znepokojivých zjištění. Například že vývojáři v těchto firmách dávají běžně svým AIčkům volnou ruku a maximální oprávnění. Pápá sny o opatrném přístupu a téměř neprostupných sandboxech. Nebo že interní detekční systémy pro odhalování zlovolných úmyslů AIček jsou dost snadno hackovatelné. Ale to by bylo na jiné povídání.

25. 5. 2026

Ondřej Krása (KFR)

Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, kde Josef Vavroušek působil jako pedagog a proděkan pro vědu a výzkum, vypisuje od roku 1996 na jeho počest studentskou soutěž. Cena každoročně oceňuje výjimečné práce se společenskou relevancí.

Tematické zaměření ceny

V duchu odkazu Josefa Vavrouška – významné osobnosti, která se zasazovala o udržitelný rozvoj jako harmonické soužití člověka, společnosti a přírody s důrazem na odpovědnost vůči budoucím generacím – je cena určena vynikajícím pracím věnujícím se společenskovědnímu výzkumu témat udržitelného rozvoje se zaměřením na ochranu životního prostředí. Mezinárodní rozměr či širší společenský dopad dané práce je vítanou předností.

31. ročník Studentské ceny Josefa Vavrouška – podmínky soutěže

Uzávěrka přihlášek: 24. 7. 2026

Kdo se může zúčastnit?

• Studující a čerství absolventi českých a slovenských vysokých škol
• Autoři bakalářských, magisterských, rigorózních a disertačních prací 

Cena je udělována za bakalářské, magisterské, rigorózní a disertační práce v českém, slovenském nebo anglickém jazyce obhájené v aktuálním nebo předchozím akademickém roce. 

Jakou práci můžeš přihlásit?

Soutěž oceňuje vynikající práce společenskovědního nebo interdisciplinárního charakteru se společenskovědním přesahem navazující na odkaz Josefa Vavrouška jako osobnosti, která se zasazovala o udržitelný rozvoj jako harmonické soužití člověka, společnosti a přírody s důrazem na odpovědnost vůči budoucím generacím.

Jak práci přihlásit?

• Vyplnit a podepsat přihlášku. Každý účastník explicitně uvede v rámci přihlášky do soutěže souvislost (návaznost) své práce na odkaz Josefa Vavrouška.
• Odevzdat práci v tištěné i elektronické podobě.  
• K práci je třeba přiložit všechny posudky a informaci o výsledku obhajoby.
• Adresa pro odevzdání elektronických verzí práce: tereza.brouckova@fsv.cuni.cz
• Adresa pro odevzdání tištěné verze práce: FSV UK, Smetanovo nábř. 6, Praha 1, 110 01

Uzávěrka přihlášek: 24. 7. 2026

Více informací na webu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Česky a německy hovořící obyvatelé sdíleli české země po dlouhá staletí jako svůj domov. S těmi, kteří odsud byli na základě jazyka a národnosti po druhé světové válce nuceně vysídleni, jsme po desítky let vedli náročný a upřímný dialog o minulosti i evropské perspektivě našich vztahů. I ve srovnání s řadou podobných snah v jiných zemích lze tento proces považovat za mimořádně zdařilý a obě strany obohacující. Na oficiální úrovni se můžeme opírat o již třicet let platnou Česko-německou deklaraci, v níž došlo k oboustrannému uznání vzájemných křivd. Již od roku 1990 zaštiťuje odbornou diskusi o minulosti společná Česko-německá komise historiků, související projekty pak zejména Česko-německý fond budoucnosti. Česká strana byla mnohokrát ujištěna o odsouzení nacistického násilí páchaného v době druhé světové války a platnosti poválečného uspořádání, od uznání státních hranic s Německem až po nezpochybnitelnost majetkoprávních záležitostí.

Organizace sudetských Němců v tomto dialogu sehrály důležitou roli. Řada jejich představitelů pak postupně překročila svůj stín. Kriticky reflektovali politickou spoluzodpovědnost velké části německy hovořících obyvatel českých zemí ve třicátých letech 20. století za odtržení tzv. Sudet, jakož i podíl velkého množství sudetských Němců na nacistické hrůzovládě. Distancovali se od majetkových nároků i jakýchkoliv snah o revizi poválečného uspořádání. Pochopili, že smíření, jakkoli pro řadu těch, kdo přišli o domov, obtížné, je jedinou v současnosti smysluplnou cestou. Dnes tyto organizace sdružují až na výjimky lidi, kteří byli v době nacistické vlády malými dětmi nebo se narodili až po válce. Ani teoreticky tak nemohou nést jakoukoliv osobní odpovědnost za odtržení tehdejších Sudet od Československa či za nacistické zločiny. Ze svých rodin si ale odnesli vztah k zemi, jež byla po staletí domovem jejich předků, kteří jsou zde i pochováni. Proto je přirozené a pochopitelné, že se sem mnozí z nich chtějí vracet a že se tu chtějí se svými českými, moravskými krajany setkávat.

Budeme-li se takových návratů a setkávání obávat, dáme tím jen najevo vlastní nesmířenost a nedostatek sebevědomí. Historická odpovědnost je komplexním tématem a je na každém společenství, aby se s ní vypořádávalo. Není na nás Češích, abychom v této disciplíně poučovali sudetské Němce. Sami jsme ale na tomto poli v posledních desetiletích vykonali mnohé a můžeme se o to opřít. I díky tomu nemusíme mít z konání Dne sudetských Němců v Brně žádný strach. Můžeme dokonce tuto událost – a tedy potomky našich někdejších krajanů – přivítat a stvrdit tím práci, která byla v oblasti historické reflexe bolestivých kapitol 20. století již vykonána. 

A pojmout ji i jako výmluvnou pozvánku k pokračování dialogu o společných dějinách jakožto zdroji poučení, varování, ale i inspirace pro naši evropskou budoucnost.

V Praze dne 15. 5. 2026

• doc. Matěj Spurný, Ph.D., ředitel Ústavu historie, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
• PhDr. Zuzana Lizcová, Ph.D., vedoucí Katedry německých a rakouských studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
  
  S prohlášením se ztotožňují rovněž následující vedoucí univerzitních pracovišť a pracovišť AV ČR v oboru historie:
   
• PhDr. Vojtěch Kessler, Ph.D., ředitel Historického ústavu a vedoucí Katedry pomocných věd historických a archivnictví, Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové
• prof. Dr. Phil. Rudolf Kučera, PhD., ředitel Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd, Akademie věd České republiky
• Doc. Tomáš Malý, Ph.D., ředitel Historického ústavu, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity¨
• Mgr. Jakub Pátek, Ph.D., vedoucí Katedry historie, Filozofická fakulta Univerzity J.E.Purkyně v Ústí n.L.
• doc. PhDr. Jaroslav Pažout, Ph.D., vedoucí Katedry historie, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technické univerzity v Liberci
• doc. Mgr. Radmila Prchal Pavlíčková, Ph.D., vedoucí Katedry historie, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
• doc. PhDr. Petr Popelka, PhD., vedoucí Katedry historie, Filozofická fakulta Ostravské univerzity
• Mgr. Zbyněk Vydra, Ph.D., vedoucí Ústavu historických věd, Fakulta filozofická Univerzity Pardubice

Univerzita Pardubice o uplynulém víkendu nechyběla na oblíbeném Majálesu Pardubice. V univerzitním stanu si návštěvníci mohli zahrát beer pong a další hry nebo si vyrobit festivalový náramek.  

Součástí tradiční studentské akce bylo korunování krále a královny majálesu. Letos studující vybrali ze svých řad Jennifer Volákovou a Josefa Melichara z Fakulty chemicko-technologické. 

Se speciálně upravenou choreografií na majálesu vystoupila skupina studujících Tanečníci z UPCE.

Oddělení propagace a vnějších vztahů