Nový semestr = nové MY UPCE. Zářijové vydání MY UPCE dorazilo do stojanů v kampusu Univerzity Pardubice. 

Děkan Fakulty zdravotnických studií Karel Sládek vám v novém vydání představí les jako prostor pro ztišení a hlubší setkávání se sebou samým. O tom, jak jsou radary podobné netopýrům, hovořil vědec a proděkan Fakulty elektrotechniky a informatiky Tomáš Zálabský. 

„Mladým lidem chybí schopnost se zastavit. A klid,“ říká studentka Fakulty filozofické Dominika Olivová, která za projekt a film věnující se duševnímu zdraví získala medaili hejtmana Pardubického kraje. 

Přečíst si můžete také o absolventu Dopravní fakulty Jana Pernera Radimu Cejnarovi, který si po studiích vybudoval velmi úspěšnou kariéru. Nakonec ale zjistil, že ho víc láka cestování. Koupil motorku a vydal se na cestu kolem světa. Kempoval ve 137 zemích. Prozkoumal šest kontinentů a najezdil přes 200 tisíc kilometrů.

Časopis ve fotoreportáži připomíná i to, jak proběhla návštěva prezidenta Petra Pavla na Univerzitě Pardubice. A samozřejmě nechybí i oblíbené selfie s prezidentem.

Tyto i další zajímavé texty najdete už teď ve 118. vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE v tištěné i on-line podobě.

Filozof Matej Cíbik z Katedry filosofie a religionistiky FF UPCE  se zaměřuje se na současnou morální a politickou filozofii. V podcastu Promyslet Havla mluví o tom, že demaskování lží je dnes složitější než za Havlových časů. Je také autorem populárně naučné knihy Liberálové a ti druzí. 

„Každý člověk má svoji teorii života a vztahu k ostatním i společnosti a ten hlavní rozdíl je, jestli se tu teorii snažíme explicitně pojmenovat, anebo ji máme uvnitř sebe a nikdy ji neverbalizujeme,“ konstatuje ve Vizitce, pořadu, který připravil Český rozhlas Vltava. 

Autoři: Martina Rasch,Karolína Koubová, Český rozhlas 
Foto: Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Jan Pražák, Propagační centrum FF UPCE

Spisovatel Jan Štifter a zároveň absolvent Fakulty filozofické Univerzity Pardubice byl v úterý 15. září 2026 Hostem Radiožurnálu.

V rozhovoru s Liborem Boučkem mluvil především o svém nejnovějším románu Vltavice, v němž oživuje příběh Dolní Vltavice, obce, která musela ustoupit stavbě lipenské přehrady a jejíž pozůstatky dodnes leží pod hladinou.

Jan Štifter se chce do zatopené vesnice také osobně ponořit. „Chtěl bych si proplout náměstí a chrám, který tam je a zároveň není,“ říká.

Řeč byla nejen o tom, co zůstalo pod vodou, ale také o světě a lidských osudech, které se vznikem přehrady nenávratně proměnily.

Celý rozhovor si můžete poslechnout na webu Radiožurnálu

Zdroj: Český rozhlas Radiožurnál.
Autoři: Libor Bouček, Pavlína Odložilová Foto: Vendula Kryštofová, Český rozhlas

Jan Pražák, Propagační centrum FF UPCE

V britském nakladatelství Boydell & Brewer vyšla nová kolektivní monografie The Escalation of the Thirty Years’ War in the 1620s: The Threats to Habsburg Hegemony and the Rise of Wallenstein, kterou editovali Lothar Höbelt a Pavel Marek, historik z Ústavu historických věd FF UPCE. 

Kniha je výsledkem mezinárodní spolupráce 15 badatelů z osmi evropských zemí a přináší nové pohledy na vývoj třicetileté války ve 20. letech 17. století, zejména na postupnou eskalaci konfliktu, ohrožení habsburské hegemonie a vzestup Albrechta z Valdštejna.

A major reassessment of the first decade of the Thirty Years’ War.

Much has been written on the Thirty Years’ War, particularly the Bohemian Revolt of 1618 which started the war and the Congress of Westphalia which ended the war in Germany in 1648. This book focuses instead on the 1620s when although it seemed that the war might peter out it in fact escalated into a much more destructive war than it had been previously. 1625 was a key year: the Emperor Ferdinand II, seemingly under threat on all sides, from France, Denmark and England as well as Hungary, Italy and Germany, commissioned Wallenstein to raise a new army, an army to be financed not by taxes but by living off the land, preferably the land of your enemies. Although the threats turned out to be more potential than real, Wallenstein’s new army was instrumental in giving the war a new lease of life, massively enlarging the theatre of operations. Yet, the real escalation into a full-blown war encompassing almost all of Europe had to wait until French and Swedish intervention in 1629/30. Considering key aspects of the war in the 1620s, both the international situation from different countries’ perspectives, and the nature of Wallenstein’s army, the book presents much new research and new thinking on the war and on why it turned out to be so long lasting and so hugely destructive.

Příspěvek je převzat z facebookového blogu Ondřeje Krásy Budoucnost s AI (vychází také na substacku, kde ho můžete odebírat). Blog publikujeme paralelně i na stránkách FF.

V posledních pár týdnech se začalo blýskat na lepší časy. Ne že bychom měli proti AI vyhráno. To ani zdaleka!

Ale o skutečném problému – brzy stvoříme extrémně schopné systémy, které budou dělat hodně katastrofické věci – ví mnohem více lidí. Jsou ochotni o něm relativně otevřeně mluvit. A někteří dokonce přicházejí i se soudnými řešeními.

Co že se to vlastně stalo?

Přední laby začaly daleko otevřeněji říkat, že neumí včas zajistit, aby se jejich stále schopnější AIčka neutrhla ze řetězu – v žargonu: neumí vyřešit alignment před vznikem superinteligence. Ty nesmírně schopné systémy jsou opravdu už blízko (měsíce či nízké jednotky let) a společnosti vyvíjející AI nejsou příliš optimističtí, že by se do jejich příchodu podařilo najít techniky, jak tyto systémy sladit s lidskými hodnotami. Takto se, na své poměry neobvykle explicitně, vyjádřil jak vědecký šéf OpenAI, tak šéf příslušného týmu z Anthropicu (Pachocki a Hubinger).

Slavná rezignace

Ve středu pak rezignoval z Anthropicu jeden z výzkumníků, který dříve pracoval i v OpenAI (Jacob Coxon). Svou rezignaci doprovodil vysvětlením, že přední AI společnosti míří plnou parou k systémům, které budou vylepšovat samy sebe (recursive self-improvement), což je ekvivalent hraní ruské rulety s životy nás všech. Jacobův tweet se stal virálem. Obavy následně potvrzovalo opravdu mnoho známých i neznámých lidí a o jeho odchodu informovala média po celém světě. Po hacknutí Hugging Face tak v krátké době přichází další událost, která se dostala na přední stránky novin. (A lidem, kteří bagatelizují existenční rizika AI, z toho všeho mediálního ohlasu praskaly hromadně žilky.)

Jacob Coxon přitom nebyl zdaleka prvním a ani nejprestižnějším vědcem, který z OpenAI či Anthropicu v posledních letech odešel kvůli obavám z katastrofálních dopadů AI. Byla jich dlouhá řada. Široký ohlas jeho rezignace asi souvisí s nahromaděnou energií v celé komunitě i širší veřejnosti. Po aféře Open-Face, mnoha dalších zprávách o AI agentech utržených ze řetězu, po uvedení nových a zase daleko schopnějších modelů, které ale nejsou vůbec sladěné s lidskými hodnotami, se mnoho insiderů i lidí zvenčí extrémně obává příštích měsíců a let.

Rezignace Jacoba Coxona tak byla zřejmě katalyzátorem těchto nálad a vytvořila příležitost nechat na veřejnosti zaznít to, co si insideři říkají mezi sebou už delší dobu. Nejsme vůbec na dobré cestě a riziko velkých katastrof se blíží extrémně rychle.

Politika

V pátek pak skupinka více než 70 britských zákonodárců vyzvala svého premiéra, aby Británie zakázala vývoj umělé superinteligence a zasadila se o mezinárodní dohodu ve stejném duchu.

Ne, že by to bylo první politické prohlášení proti umělé superinteligenci. Třeba jeden z bývalých britských premiérů před ní varoval již před několika lety (ale kde je mu konec). Současná britská iniciativa je ale jiná šíří podpory z mnoha různých politických stran. Skutečnost, že se pod dopisem objevují politici napříč spektrem a je jich více než 70, svědčí o tom, že téma nabývá opravdu na politické váze.

Jiným dokladem, že témata okolo existenčních rizik AI nabývají na důležitosti, je pak nedávné vyjádření vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Komisař uvedl, že sdílí obavy insiderů a AI může i podle něj představovat existenční riziko pro lidstvo.

Šéfíci se přidávají

Velkou pozornost vyvolal také včerejší esej šéfa Anthropicu, Daria Amodei, s názvem „Musíme řídit tempo vývoje na technologické špičce“ („We must pace the frontier“). V eseji se dozvídáme, že tempo vývoje je šílené, že už za 6 měsíců může AI ovládnout internet, že to může skončit skutečnou katastrofou, a tak bychom měli řídit to, jak rychle se k útesu řítíme. (Nebo něco takového.)

Konkrétní návrhy z eseje nebudu detailněji rozebírat. Jsou vesměs naprosto rozumné, např. vstup nezávislých bezpečnostních auditorů do AI firem. Vzhledem k agresivnímu růstu schopností AI se však drží příliš zkrátka a bylo by ve skutečnosti potřeba šlápnout na brzdu daleko rychleji a silněji.

Každopádně je to od šéfa Anthropicu větší krok správným směrem. Dosud se totiž soustředil na to, že musíme hlavně rozdrtit Čínu. Nyní už je daleko blíž k představě, že bez dohody s Čínou to fakt nepůjde. Ono je totiž jedno, kdo umělou inteligenci současnými metodami stvoří. Pokud ji někdo stvoří, bude to pro lidstvo asi opravdu velký špatný.

Na Amodeiho esej pozitivně zareagovali další šéfové konkurenčních AI firem. Není žádné tajemství, že si Dario Amodei a Sam Altman nemohou přijít na jméno. Doslova – když o konkurenční firmě mluví, nikdy neříkají „OpenAI“ nebo „Anthropic“, ale s komickou důsledností „další AI laby, které jsou na špici“ (aka „he who must not be named“).

Teď ale Sam na Daria reagoval přímo a řekl, že má pravdu a že musíme kontrolovat tempo vývoje AI. A přidal se i Elon Musk (xAI). A taky Demis Hassabis (Google). A taky Satya Nadella (Microsoft, teda ten nemá do čeho mluvit, ale i tak se přidal).

(Nepřidal se teda nikdo z Facebooku, což je bohužel dost příznačné.)

Zkrátka ledy se pohnuly. O riziku vyhynutí lidstva kvůli AI se píše na BBC, ČT a Novinkách i na NY Times. Včerejší podivíni jsou v primetimu a o tématu se může daleko otevřeněji mluvit. Jestli se tato změna Overtonova okna propíše do nějaké účinné mezinárodní akce, závisí i na tom, jak se k tomu všichni postavíme.

IBAI - Iniciativa pro bezpečnost AI

14. 9. 2026

Ondřej Krása (KFR)

Umělá inteligence, kybernetická bezpečnost, práce s daty i digitalizace výuky a univerzitních procesů. Těmto tématům se věnoval pátý ročník celostátní konference Digitální transformace univerzit, kterou Univerzita Pardubice organizuje.

Dvoudenní konference se uskutečnila v Aule Arnošta z Pardubic. Do Pardubic přijeli představitelé vysokých škol, IT odborníci, zástupci státní správy i technologických společností z celé České republiky. Program nabídl zkušenosti univerzit s využíváním digitálních technologií ve výuce, řízení i každodenním provozu.

První konferenční den byl zaměřen na strategické otázky digitalizace a řízení vysokých škol. Diskutovalo se o procesním řízení, legislativních souvislostech digitalizace i aktivitách státu v této oblasti. Součástí programu byla panelová diskuse představitelů českých univerzit a státní správy.

Druhý den patřil především informačním technologiím. Zástupci univerzit představili konkrétní projekty a zkušenosti s digitalizací procesů, datovou analytikou, využíváním umělé inteligence a kybernetickou bezpečností. Program doplnily workshopy a prezentace technologických partnerů.

Konference Digitální transformace univerzit vznikla na Univerzitě Pardubice před pěti lety jako prostor pro sdílení zkušeností s digitalizací vysokého školství. Koná se pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a organizace EUNIS, ve spolupráci se sdružením CESNET a dalšími partnery. 

Rektoři, prorektoři i jednotliví manažeři udržitelného rozvoje českých vysokých škol a univerzit jednali ve středu 9. září na Univerzitě Pardubice. 

Diskuse se zúčastnili například rektor Mendelovy univerzity v Brně doc. Martin Klimánek, který je garantem Pracovní skupiny České konference rektorů pro udržitelnost, rektoři Vysoké školy ekonomické v Praze nebo Vysoké školy chemicko-technologické, prorektoři Univerzity Karlovy, Univerzity Palackého v Olomouci, Masarykovy univerzity, Vysokého učení technického v Brně nebo České zemědělské univerzity a Univerzity obrany a dalších univerzit.

Univerzitu Pardubice zastupovala prorektorka pro vnitřní záležitosti doc. Liběna Černohorská a manažerka udržitelnosti Ing. Radka Stárková. 

Zástupci vysokých škol řešili například reporting udržitelnosti nebo platformy, která poskytují data pro posouzení klimatických rizik a datové služby pro hodnocení klimatické odolnosti a udržitelnosti projektů infrastrukturních investic a hospodářských činností. Setkání zakončila klimatická procházka historickým centrem Pardubic s ambasadorkou Evropského klimatického paktu Dominikou Gryczovou.

Univerzita Pardubice se i letos od 21. září zapojuje do aktivit v rámci Evropského týdne udržitelného rozvoje. Seznam akcí a aktivit pro studující i veřejnost mohou zájemci najít na webu: Evropský týden udržitelného rozvoje na UPCE | Univerzita Pardubice.

Filozof Matej Cíbik z Katedry filosofie a religionistiky FF UPCE byl hostem třetího dílu pořadu Promyslet Havla, který připravil Český rozhlas Vltava.

Klíčové myšlenky Václava Havla pro dnešní svět. Karolína Koubová se ptá filozofky Alice Koubové, filozofa Tomáše Koblížka a jejich hostů. Uslyšíte Annu Šabatovou, Pavla Baršu, Martina C. Putnu, Martina Nitscheho nebo Matěje Cíbika. 

V epizodě Pravda se Tomáš Koblížek a filozof Matěj Cíbik vracejí k jednomu z nejznámějších Havlových pojmů – životu v pravdě. Ptají se, zda tato představa není v dnešní době překonaná a jak obstojí z pohledu současné etiky, politické filozofie a jazyka.

Sérii uzavře veřejná debata Promyslet Havla živě na téma Evropa a demokracie, která se uskuteční 22. října 2026 v Jízdárně Pražského hradu. 

Celý pořad si můžete přehrát na webu Českého rozhlasu Vltava.

Autor: Veronika Ruppert, Český rozhlas 

Jan Pražák, Propagační centrum FF UPCE

Podcast o technologii, která ještě neexistuje, ale mohla by zásadně změnit náš svět. Co je superinteligence? Jak by mohla vzniknout a dokázali bychom ji kontrolovat?

Podcastem provázejí Amálie Kovářová, režisérka a spoluzakladatelka Iniciativy pro bezpečnost AI (IBAI), a Ondřej Krása, vedoucí Katedry filosofie a religionistiky FF UPCE a ředitel IBAI.

Srozumitelně, bez technického žargonu a bez paniky. Ale v obraze.

Co přesně myslíme, když mluvíme o superinteligenci? Jak se liší od dnešní AI a od obecné umělé inteligence (AGI)? A jak by vůbec mohla vypadat?

V prvním dílu podcastu Superinteligence začínáme od základů. Superinteligence nemusí být jeden vševědoucí počítač jako ze sci-fi. Jednou z možností je systém mnoha AI agentů, kteří spolupracují, rozdělují si úkoly a společně dokážou víc než každý zvlášť.

Dostaneme se proto i k tomu, jak se dnešní AI agenti testují, co je to „sandbox“ neboli virtuální pískoviště a proč nemusí být tak jednoduché udržet velmi schopný systém uvnitř předem stanovených hranic.

Slavnostní imatrikulace 1. ročníku bakalářského studia Fakulty filozofické se uskuteční 25. září 2026 v Aule Univerzity Pardubice v 9.30 hod.

Sraz studentů je v Aule – A1 Univerzity Pardubice v 9.00 hod.

Účast studentů 1. ročníku je povinná. V případě nepřítomnosti z vážných důvodů informujte studijní oddělení. Výuka v tento den odpadá. Studenti, kteří již v minulosti byli zapsaní do 1. ročníku i na jiné univerzitě, se imatrikulace neúčastní.

Hosté budou mít přístup do sálu 10 minut před zahájením obřadu a po zahájení musí setrvat na svých místech (je třeba zvážit případnou přítomnost malých dětí).

Na imatrikulaci naváže Úvod do studia na FF UPCE pro první ročníky bakalářského studia.  

Milé studentky, milí studenti prvního ročníku bakalářského studia FF UPCE, zveme vás na úvod do studia, který naváže na slavnostní imatrikulaci. Přijďte se potkat se zástupci fakulty a zjistit, jak to u nás chodí.

25. 9. 2026  | 10:30 | univerzitní aula

Program:

• Přivítání děkanem Fakulty filozofické
• Fungování fakulty
• Představení studijního oddělení a dalších pracovišť
• Používání AI
• Ambasadorky a ambasadoři FF UPCE 
• Prostor pro dotazy

Na místě si budete moci vyzvednout kartu studenta.