POZVÁNKA na 133. zasedání AS FF UPCE,
které se bude konat v pondělí 22. června 2026 od 14:30
hybridně v EB E2 a prostřednictvím MS Teams

Program:
1. Zahájení a jmenování skrutátora
2. Schválení programu jednání
3. Výroční zpráva o činnosti Fakulty filozofické Univerizty Pardubice za rok 2025
4. Výroční zpráva o hospodaření Fakulty filozofické Univerzity Pardubice za rok 2025
5. Projednání rozpočtu Fakulty filozofické Univerzity Pardubice na rok 2026
6. Zpráva o činnosti AS FF UPCE za rok 2025
7. Návrh žádosti o rozšíření akreditace akademicky zaměřeného BSP Historie
8. Směrnice č. 2/2026 Pravidla pro používání nástrojů generativní AI při studiu
9. Dodatek č. 1/2026 ke směrnici 3/2024 Pravidla pro podávání a realizaci projektů na Fakultě filozofické
10. Návrh závažných změn MSP Učitelství anglického jazyka
11. Návrh na novou členku Komise pro etiku ve výzkumu FF UPCE
12. Informace k věcnému záměru novely zákona o vysokých školách (stanovisko AS UPCE, SRUPa, RVŠ)
13. Návrhy změn Jednacího řádu AS FF
14. Návrh na odvolání dvou členů Vědecké rady Fakulty filozofické UPCE
15. Různé
                                                                                                       Vítězslav Prchal, předseda AS FF

Město Karviná 10. června 2026 předalo ceny osobnostem spojeným s rozvojem místní kultury Slavnostní setkání se uskutečnilo v prostorách Zámku Fryštát. Mezi oceněnými byl také náš absolvent Jakub Podžorný, který získal cenu za významný přínos k rozvoji kultury ve městě Karviné.

Jakub Podžorný je absolventem Katedry literární kultury a slavistiky Fakulty filozofické Univerzity Pardubice, kde vystudoval historii a polonistiku, absolvoval rovněž semestrální stáž na Opolské univerzitě v Polsku. 

Již během studia byl opakovaně oceněn Cenou Mariana Szyjkowského, kterou získal v roce 2020 za bakalářskou práci a v roce 2021 za diplomovou práci zaměřenou na česko-polsko-německé vztahy a problematiku Těšínska, dále pak ocenění Ostravské univerzity v soutěži o vítězný literární překlad. Od roku 2022 působí v Regionální knihovně Karviná. Nejprve pracoval v Útvaru akvizice a katalogizace, kde se věnoval zejména zpracování polského knižního fondu a expedici knih, nyní působí jako knihovník na Oddělení pro dospělé čtenáře – naučná literatura. Ve svém volném čase se aktivně zajímá o historii a literaturu. Je autorem odborné publikace Těšínsko – drama tří národů: studie k česko-polsko-německým vztahům na těšínském pomezí v letech 1850–1945. K této knize realizuje na různých místech regionu besedy pro veřejnost, čímž se aktivně podílí na rozvoji kulturního a historického povědomí regionu. 

Věnuje se také překladatelství, z polštiny přeložil několik beletristických knih i odborných statí. Jakub Podžorný se dlouhodobě a aktivně podílí na kulturním a společenském životě ve městě Karviné. Svou činností přispívá k obohacení kulturní nabídky města a aktivně se zapojuje do organizace i realizace celoměstských akcí. Jeho práce je charakteristická odpovědným přístupem, kreativitou a ochotou spolupracovat napříč institucemi i komunitami. Podílí se na přípravě kulturních programů, podporuje komunitní aktivity a svým nasazením přispívá k pozitivnímu obrazu města. Svou aktivitou a osobním přístupem je inspirací pro ostatní a přispívá k rozvoji kulturního a společenského života v Karviné.

Foto: Milan Haluška, Karviná

Věda se dá poznávat jeden v laboratořích. To úspěšně potvrdil další ročník Vědecko-technického jarmarku Univerzity Pardubice, kdy Pernštýnské náměstí zaplnily desítky pokusů, hlavolamů, vědeckých stanovišť a aktivit pro děti. 

Popularizátorům ze všech sedmi fakult univerzity se podařilo vytvořit atraktivní program, který srozumitelnou a zábavnou formou přiblížil moderní technologie, přírodní vědy i technické obory. Jak funguje umělá inteligence? Co všechno dokážou mikroorganismy? A jakou cestu urazí bavlna, než se z ní stane tričko? Náměstí se proměnilo v otevřenou laboratoř plnou pokusů, objevů a interaktivních aktivit pro děti, školní skupiny i veřejnost. Program nabídnul například poznávání minulosti všemi smysly, cestu světem bankovek, pohled na Pardubický kraj z výšky nebo experimenty zaměřené na fyziku či fungování lidského zraku. Návštěvníci si vyzkoušeli také kreativní komunikaci prostřednictvím umění, seznámili se s požární ochranou nebo kreativně vyjádřili své pocity přes umění. 

Součástí letošního ročníku byly nově také partnerské organizace a spolky zaměřené na vzdělávání dětí a mládeže, které program rozšířily o logické hry, stavebnice či pohybové aktivity.

Foto: archiv UPCE, fotograf Adrián Zeiner; archiv MMP, fotograf Tomáš Kubelka 

Příspěvek je převzat z facebookového blogu Ondřeje Krásy Budoucnost s AI. Blog publikujeme paralelně i na stránkách FF.

Minulý týden Anthropic zpřístupnil nejvýkonnější AI model současnosti, Fable 5. Jedná se o zabezpečenou verzi slavného modelu Mythos, k němuž měl přístup jen úzký okruh firem zajišťujících bezpečnost.

Necelé čtyři dny od uvedení jsme však o přístup k tomuto modelu zase přišli. Bez jakéhokoli předchozího varování byl model pro všechny zákazníky vypnut.

Americké ministerstvo obchodu totiž nařídilo, že k Fablu nesmí mít přístup nikdo kromě amerických občanů. Jelikož je pro Anthropic prakticky nemožné rozlišit uživatele s americkým pasem od všech ostatních (Anthropic například poskytuje své modely mnoha firmám a pochopitelně nemá informace o tom, kdo ve firmě Fable používá), musel Fable znepřístupnit úplně všem uživatelům (nejspíš i svým vlastním výzkumníkům, z nichž mnozí také nejsou americkými občany, např. Andrej Karpathy).

Proč přesně vláda USA tento zákaz vydala, není jasné. Objevil se asi způsob (tzv. jailbreak), jak ze zabezpečeného Fablu dostat i schopnosti či informace, které rozhodně neměly být široce dostupné. To zřejmě vládu vyděsilo; nedokázala se s Anthropicem dohodnout a zareagovala po trumpovsku razantně. Mnohé detaily celé situace vyplují na povrch asi teprve s odstupem času.

AI a vlády

Současný spor Anthropicu s americkou administrativou není první. Před necelými čtyřmi měsíci chtělo americké ministerstvo války neomezený přístup k modelům od Anthropicu. Šéf Anthropicu to odmítl – nechtěl, aby se jeho AI používala pro plně autonomní zbraně a špehování amerických občanů. Je z toho vleklý spor, v němž není nouze o razantní prohlášení ani bezprecedentní státní zásahy.

Jak jsem psal již tehdy, končí doba, kdy stát a AI společnosti jednaly do značné míry nezávisle. Umělá inteligence se nesmírně rychle stává klíčovou strategickou oblastí – v ekonomice, kyberbezpečnosti i vojenství. Státy tak nemůžou připustit, aby AI společnosti nesledovaly státní cíle a zájmy. Tak jako státy regulují, kam firmy smějí a nesmějí vyvážet své nejcennější technologie a zboží, budou regulovat i to, kdo bude mít přístup k AI modelům a v jaké podobě.

Není na tom nic nečekaného a pravděpodobně uvidíme čím dál větší zásahy státu do dosud zdánlivě nezávisle fungujících AI společností. Buď budou AI společnosti sledovat zájmy státu dobrovolně, nebo k tomu budou donuceny. Zvykněme si na to!

AI a Evropa

Jedním z efektů současného sporu americké vlády s Anthropicem je, že celý svět názorně vidí, v jak závislé pozici na amerických AI firmách je. Pokud se americké firmy či vláda rozhodnou, že své modely světu neposkytnou, prostě to tak bude. (Nyní tedy o Fable přišli nakonec úplně všichni, ale příště může být omezení skutečně cílené.)

Čím dál více firem, ale i států a armád, integruje umělou inteligenci hluboko do svého fungování. Nemohou jinak – bez AI ztrácejí konkurenceschopnost. Americké AI jsou přitom zdaleka nejschopnější, a tak téměř všichni sázejí právě na špičkové americké modely (čínské modely jsou jednak horší, jednak zjevně geopoliticky také velmi rizikové).

Z různých stran tak nyní slyšíme, že Evropa/EU by měla v AI pořádně přidat. Investovat biliony do datacenter. Z francouzského Mistralu udělat skutečně konkurenceschopný AI lab.

Pokud to Evropa neudělá, do pár let bude čelit faktické irelevanci. Bez relevantního podílu na světovém výpočetním výkonu, případně bez skutečně špičkových AI modelů, nebudeme v přicházejícím AI světě znamenat téměř nic a nikdo se s námi nebude bavit. Nebudeme mít žádné karty!

Detailně a literárně zdařile popsala tento pád do bezvýznamnosti studie Europe 2031 – shodou okolností vyšla jen den před vypnutím Fable. Pokud by vás zajímalo, jak by mohl vypadat osud Evropy, pokud se nezmění současné trendy, studii doporučuju. Na příběhu Caroline, která pracuje v Evropské komisi, a Christiana, který z Evropy přesídlil do Silicon Valley a založil tam AI startup, můžeme v poutavé podobě sledovat strmý úpadek Evropy v důsledku zaostávání v AI. Pokud Evropa nezmění současný přístup k AI a umělá inteligence se skutečně stane klíčovou technologií blízké budoucnosti, Evropu nečeká vůbec nic dobrého.

Příběh začíná v lednu 2025 a popisuje tak i rok a půl skutečné historie. Při čtení tohoto ohlédnutí jsem se nemohl ubránit mnohým reminiscencím na vlastní zkušenosti. Caroline se snaží svým kolegům zprostředkovat, že AI je opravdu klíčovou technologií a bude mít obrovský a rychlý dopad na všechny aspekty fungování starého kontinentu. Kolegové však její pokusy odrážejí důstojným mlčením, radostí z každé zprávy o zdánlivém zadrhnutí vývoje AI, prasknutí AI bubliny či vynalézavou racionalizací nezájmu. S tímto přístupem pak ostře kontrastují konverzace Caroline s Christianem, který se přímo podílí na vzniku nové křemíkové budoucnosti, a ukazuje tak Caroline, kam se svět obrovskou rychlostí řítí.

Sám jsem bohužel absolvoval nespočet podobných konverzací jako Caroline se svými kolegy. I mé pokusy o zprostředkování toho, že AI velmi rychle změní téměř vše, narážely na rozličné překážky. Pokud tak také žijete ve světě, kde na jednu stranu vidíte zcela jasně, že se vše dramaticky mění, a na straně druhé také vidíte, jak málo lidí a institucí si situaci připouští k tělu, Europe 2031 doporučuju. Můžete díky ní zakusit, že v pokusech varovat před transformativní silou AI nejste zdaleka sami.

Suverenitu nebo život!

No teda vlastně ne! Europe 2031 doporučovat ve skutečnosti moc nechci. Jeden klíčový aspekt totiž opomíjí, a proto je vyznění celého příběhu nebezpečně zplošťující!

Název aktuální studie Europe 2031 vědomě odkazuje na studii AI 2027, která vyšla před více než rokem. V ní respektovaní autoři v čele s D. Kokotajlem vylíčili pravděpodobný další vývoj AI. Mnoha analýzami podepřený odhad budoucnosti vidí jako nejdůležitější riziko tzv. AI takeover. Tedy riziko, že ve zběsilém závodu ke stále schopnější umělé inteligenci nevyvineme super schopného sluhu, který bude dělat, co nám na očích vidí. Stvoříme spíše umělou superinteligenci, která nebude poslouchat nikoho a sama převezme otěže budoucnosti.

Scénář Europe 2031 riziko superschopné AI, která se vymkla z jakékoli lidské kontroly, bohužel neřeší. Dělá to záměrně. Autoři dokonce v dovětku ke svému scénáři přiznávají, že některá jiná rizika jsou možná ještě větší než ztráta evropské suverenity. Své výhradní zaměření právě na suverenitu EU nicméně zdůvodňují tím, že bez vyjednávací páky nebude mít EU možnost řešit ani jiné a možná ještě vážnější problémy spojené s AI.

Takovýto pohled je do jisté míry oprávněný. Bez nějaké vyjednávací páky může EU jen stěží pozitivně přispět k tomu, aby to s lidstvem nedopadlo opravdu tragicky.

V současnosti EU nějaké páky má. Hlavní je v Nizozemsku sídlící společnost ASML, která jako jediná na světě dokáže vyrábět ultrapřesné stroje, na nichž se tisknou nejpokročilejší čipy pro trénink a provoz AI. ASML má na tyto stroje prakticky monopol a nikde na světě není na obzoru konkurent, který by dokázal něco srovnatelného.

Jak přesvědčivě ukazuje příběh Europe 2031, různé další páky, které Evropa drží (např. ekonomická síla), budou časem slábnout. Nejsilnější karty tak má Evropa zřejmě nyní a časem to bude nejspíš jen horší.

Scénář Europe 2031 navrhuje, abychom své páky posílili tím, že budeme masivně investovat do datacenter v EU. A když autoři píší masivně, nemyslí směšně malé současné plány na tzv. evropské „gigafactories“. To jsou opravdu jen drobky oproti americkým investicím – 20 miliard eur v horizontu následujících cca tří let oproti 600 miliardám dolarů jen v roce 2026. Podle Europe 2031 bychom měli investovat biliony eur do datacenter a včera bylo pozdě.

Z hlediska páky Evropy při vyjednávání je to rozumný návrh. Kdyby se podařilo zhruba dorovnat nebo ještě lépe překonat USA v investicích do datacenter, mohli bychom mít místo u stolu, u něhož se o budoucnosti jedná.

Problém ale je, co by takovýto razantní obrat Evropy způsobil na jiném a ještě důležitějším bojišti. Umělá inteligence se už v současnosti vyvíjí absurdně rychle. V takto rychlém sprintu ke stále schopnějším modelům nejde rozumně zvládnout bezpečnost, ani garantovat, že AI bude sloužit lidem (alignment problem). Říkají to všichni, včetně velkých AI labů – Anthropic, OpenAI či Google, všichni volají po zpomalení z bezpečnostních důvodů.

Jakkoli šílená už rychlost vývoje je, pokud by i EU sáhla k bezprecedentním investicím do datacenter, tempo vývoje by se dále zrychlilo. Kdyby i stará a ospalá Evropa jednoznačně vsadila na AI, mobilizovaly by se další kapacity a do závodu k superschopné AI by se naplno připojili další významní hráči. Efektem by tak bylo další zrychlení. A zrychlení znamená ještě méně ohledů na bezpečnost.

S relativním růstem významu EU v umělé inteligenci by tak ruku v ruce šlo i zvyšování rizika, že to pro lidstvo jako celek neskončí vůbec dobře. Relativní výhra pro Evropu tak může dost pravděpodobně znamenat ještě větší šanci na prohru nás všech.

Zdá se tak, že jsme se už nyní ocitli mezi Skyllou a Charybdou. Na jedné straně hrozí zcela reálný propad EU do bezvýznamnosti kvůli tomu, že se závodu k superschopné AI neúčastníme. Na stranu druhou ale hrozí, že pokud se do závodu razantně zapojíme, jen urychlíme proces, který vede k záhubě nás všech. Je to dost šílené dilema. Nakonec ale není zase tak těžké si vybrat.

Autor zmiňované rok staré studie AI 2027 Daniel Kokotajlo kritizoval nově vydanou studii Europe 2031 právě kvůli opomíjení ještě závažnějších rizik než je ztráta evropského vlivu. Uvedl zároveň, co by měl starý kontinent dělat. Měl by si plně uvědomit, že americké firmy jsou velmi blízko vytvoření AI systémů, které budou autonomně vylepšovat samy sebe, což může vést k celoplanetární katastrofě. Evropa by tak měla využít svých současných pák k tomu, aby podnítila vznik mezinárodní dohody proti takovýmto samozlepšujícím se systémům.

Jak jsem psal v tomto blogu mnohokrát, právě mezinárodní dohoda zabraňující vzniku nekontrolovatelné umělé superinteligence je bohužel zřejmě jediným trochu funkčním řešením. Nenechme se tak zlákat vidinou větší relevance EU za cenu urychlení závodu ke dnu. Dostat se ke kormidlu Titaniku tím, že sami přiložíme pod kotel, není moc prozíravá pozice. Raději se snažme ze současné pozice zatáhnout za záchrannou brzdu.

15. 6. 2026

Ondřej Krása (KFR)

Fakulta filozofická se ve čtvrtek 11. června 2026 zúčastnila tradičního Vědecko-technického jarmarku na Pernštýnském náměstí. 

Počasí bylo jako na houpačce, ale ani to návštěvníky neodradilo rekonstruovat minulost na základě vědy, kterou je archeologie. Děti i dospělí si mohli prohlédnout originální archeologické nálezy i jejich repliky. Dozvěděli se, co o minulosti prozrazují předměty a jejich zlomky, kterých se lidé dotýkali dávno před námi.

Naše studentky společně s archeoložkou Terezou Joškovou představily staré sekeromlaty, spony, keramiku s ocelovým leskem i tři tisíce let staré bronzové vědro – situlu. 

Díky archeologii si návštěvníci znovu připomněli, jak živá může být minulost a jak zruční byli naši předci.

Poděkování patří také Východočeskému muzeu v Pardubicích, se kterým FF UPCE dlouhodobě spolupracuje.

Popularizace vědy je jedním z klíčových prvků třetí role univerzity. Na podzim nás můžete potkat na dalším ročníku Noci vědy, která se bude konat v pátek 25. 9. 2026 na náměstí Čs. legií.

Text: Jan Pražák, FF UPCE
Foto: Pavla Ribárová, Tomáš Kubelka

Akademický senát Fakulty filozofické Univerzity Pardubice svolává
shromáždění členů akademické obce Fakulty filozofické,
které se bude konat
v pondělí 22. června 2026 od 12:30 hod. v EB E2

Program:
1. Zpráva o činnosti AS za rok 2025, předseda AS FF Vítězslav Prchal
2. Výroční zpráva o činnosti FF, děkan Jiří Kubeš
3. Zpráva o hospodaření FF, děkan Jiří Kubeš
4. Představení rozpočtu FF na rok 2026, tajemnice Veronika Kovářová, děkan Jiří Kubeš
5. Různé
 

Odkaz na připojení pomocí MS Teams:
https://teams.microsoft.com/meet/32991675429743?p=erYcaNqxsEPggNP59D

Všichni členové akademické obce FF UPCE jsou srdečně zváni.
Za předsednictvo AS FF UPCE
Vítězslav Prchal, Kateřina Keplová, Anna Adamčiková

Příspěvek je převzat z facebookového blogu Ondřeje Krásy Budoucnost s AI. Blog publikujeme paralelně i na stránkách FF.

Pokud berete vážně existenční rizika spojená s AI, dojdete pravděpodobně k nevyhnutelnému závěru. Neumíme dost dobře kontrolovat ani současné systémy, a není proto rozumné stvořit systémy schopnější než lidstvo jako celek. Pokud bychom totiž umělou superinteligenci (ASI) stvořili, vydáme se jí na milost a nemilost. Dokud si nebudeme jistí, jaké cíle sleduje ten, komu bychom odevzdali klíče od budoucnosti, bude lepší nic tak mocného na svět nepřivést.

K podobnému závěru docházejí opravdu mnozí – špičkoví vědci, odborníci na AI bezpečnost, nobelisté a občas dokonce už i politici. A někdy to říkají i šéfové velkých AI labů vyvíjejících nejschopnější AI modely.

Možná vás to překvapí, ale třeba takový Elon Musk strávil řadu let varováním politiků i veřejnosti před existenčními riziky AI. Sam Altman založil OpenAI právě s tím, že velmi schopná AI by mohla lidstvu extrémně uškodit. A na posledním ekonomickém fóru v Davosu si šéf AI v Googlu a šéf Anthropicu notovali v obavách i v přání, aby se překotný vývoj umělé inteligence dal zpomalit.

AI vyvíjí AI

Mnoho lidí považuje AI modely od Anthropicu za to nejlepší, co aktuálně existuje. Ať už jde o nejnovější Opus, zatím stále velmi omezeně dostupný Mythos, nebo na programování zaměřený Claude Code, Anthropic v současnosti pravděpodobně těsně vede nad OpenAI. Google je o celou koňskou délku pozadu a další společnosti ze závodu buď odstoupily (asi Muskova xAI), nebo hrají přinejlepším třetí ligu (např. Facebook).

Minulý týden právě Anthropic vydal obsáhlejší zprávu, v níž se zamýšlí nad budoucností. Zaměřuje se přitom na skutečnost, že AI stále více přispívá k vývoji schopnějších AI systémů (tzv. recursive self-improvement). Jedna generace umělé inteligence zvyšuje schopnosti generace další.

Anthropic pozoruje tento trend v mnoha aspektech vývoje svých AI modelů. Několik příkladů. AI například píše více než 80 % veškerého kódu, který v Anthropicu vzniká. Zatímco na konci minulého roku byla kvalita kódu napsaného AI o něco horší než kvalita kódu napsaného lidmi, nyní je už zhruba srovnatelná. Firma přitom počítá s tím, že již brzy bude AI generovaný kód kvalitnější než kód lidský.

Podle vlastního hodnocení jsou zaměstnanci firmy ve své práci několikanásobně rychlejší, než by byli bez AI. V Anthropicu pracují jedni z nejlepších inženýrů na světě. AI je už v současnosti schopná objevovat chyby v práci, kterou tito nejlepší z nejlepších odborníků ve svém oboru dělají.

„V současnosti vypadá situace zhruba následovně: lidé mají nápady a AI modely jsou schopné tyto nápady realizovat, otestovat a vyhodnotit řádově rychleji, než to bylo dříve možné.“

Nejlepší výzkumníci a inženýři v Anthropicu jsou stále ještě výrazně lepší ve vytyčování toho, co se má zkoumat a rozvíjet. Lidé tak určují cíle a mají lepší cit pro nadějné směry výzkumu. V jejich realizaci je ale už schopnější AI.

Lidé – přesněji ti nejlepší světoví odborníci na danou oblast pracující v Anthropicu – jsou tak stále výrazně lepší v určování, který experiment má smysl zkusit. „Samotné provedení experimentu (napsání kódu, získání výsledků) už dnes nestojí téměř nic z hlediska investice lidského času, i když stále něco stojí z hlediska investice výpočetního výkonu.“

Co bude dál?

AI se tak stále více podílí na vývoji schopnější AI příští generace. Kam to celé spěje?

První možnost: schopnosti AI se zastaví na současné úrovni. Anthropic tuto variantu nevylučuje, zároveň ale jasně říká, že ji nepovažuje za pravděpodobnou. Ačkoli by tato varianta dala vládám i společnosti nejvíce času připravit se na budoucnost, všechny trendy růstu schopností svědčí proti ní. I v této variantě by se sice svět dramaticky změnil. Díky mnoha pyramidám AI agentů by firma o 100 lidech dokázala to, co dříve dokázala firma o 1 000 lidech. Nicméně v porovnání se dvěma dalšími a pravděpodobnějšími variantami by šlo o relativně pozvolnou změnu.

Druhá možnost: schopnosti AI dál porostou, ale lidé budou stále vytyčovat hlavní směry výzkumu. V této variantě, která se Anthropicu zdá nejpravděpodobnější, by firma o 100 lidech byla schopná zastat práci firmy o 10 000 či dokonce 100 000 lidech. Takový vývoj by znamenal revoluci ve znalostní ekonomice i správě státu. Mohl by ale přinést i autoritářský dohled nepředstavitelných rozměrů či na míru šitou masovou manipulaci.

Třetí možnost: AI plně převezme otěže vývoje schopnějších AI systémů. AI nebude nadlidsky schopná jen ve vykonávání lidmi definovaných výzkumných úkolů. Bude zároveň lepší než lidé i v jejich stanovování. Rychlost vývoje umělé inteligence už nebude omezená schopnostmi lidí, ale pouze dostupným výpočetním výkonem. Lidé přitom nebudou hrát ve vývoji schopnějších AI systémů téměř žádnou roli. V tomto scénáři není vůbec zaručené, že AI systémy budou sledovat cíle, které jsou pro lidi jakkoli výhodné (problém alignmentu nebude vyřešen).

Co s tím?

Pozoruhodné a oceněníhodné je, že Anthropic neuhýbá před tím, co z těchto úvah o blízké budoucnosti plyne.

„Pokud by bylo možné skutečně zpomalit vývoj této technologie, abychom získali čas vyrovnat se s jejími nesmírnými důsledky, domníváme se, že by to asi bylo správné … Domníváme se, že by bylo pro svět dobré, kdybychom měli možnost zpomalit nebo pozastavit vývoj nejpokročilejších AI.“

A Anthropic vyvozuje ze svých úvah i některé praktické důsledky. „Anthropic Institute bude ve spolupráci s mnoha dalšími zkoumat a podnikat kroky, které pomohou vytvořit rámec pro důvěryhodné zpomalení nebo pozastavení … Pokud by takový rámec existoval, očekáváme, že bychom sami vývoj zpomalili či dočasně pozastavili, pokud by k tomu ověřitelně přistoupili i další vývojáři špičkových AI systémů.“

Anthropic tak explicitně říká, že pozastavení vývoje AI by bylo rozumné. Obává se ale, že pokud by zastavil jen on, nic moc by se nezměnilo. Změnilo by se jen to, kdo je v čele pelotonu. Nezměnilo by se ale to, že vývoj pádí plnou parou vpřed a v cíli na nás čekají opravdu neradostné vyhlídky.

Anthropic tak plánuje přispět k vytvoření rámce, v němž by mohli vývoj pozastavit všichni a měli by rozumnou jistotu, že jejich pauza nebude jen zneužita jinými hráči k tomu, aby se do vedení dostali sami.

Cíl pozastavit vývoj AI do doby, než budeme velmi spolehlivě vědět, že se neřítíme plnou parou z útesu, je zcela rozumný. Anthropic aktuálně vede ve vývoji AI. Proto jeho volání po pozastavení závodu není voláním losera, který se snaží dohnat čelo závodu.

Hořkou pachuť má ale volání po pozastavení závodu za situace, kdy Anthropic zároveň intenzivně přikládá pod kotel. Nejenže velmi agresivně vydává jeden nový model za druhým. Zároveň směřuje na burzu, a dostává se tak do nemilosrdných akciových oprátek veřejně obchodované společnosti.

Možná ale jen naživo sledujeme tragédii firmy, která tuší, co by bylo správné (pozastavit vývoj a dopřát společnosti více času na zabránění nejhorším scénářům), ale zároveň se cítí chycena v neúprosné dynamice závodu k superinteligenci, z něhož nelze odejít jinak než nohama napřed.

Dva tipy na závěr

Kolegové z PauseAI CZ začali vydávat newsletter o rizicích AI. Dělají to velmi dobře, a tak doporučuju k odběru „Pozastavení nad AI“ na Substacku (odkaz v komentářích).

Začal jsem ke svým postem generovat i čtenou verzi. Poslechnout si ji můžete na mém substacku „Budoucnost s AI?“

8. 6. 2026

Ondřej Krása (KFR)

Zapojte se do naší letní výzvy. Nejzajímavější fotky nasdílíme ve stories.

Kde samolepku dostanete? 

V chill zóně v 10. patře budovy EA, kterou budeme pravidelně doplňovat, nebo na našich akcích.

Autorkami samolepek jsou naše studentky Daniela Klvaňová a Klára Adamcová.

Vezměte si naši samolepku → udělejte fotku, nebo krátké video → sdílejte je na Instagramu s označením @ff_upce.

Než se do výzvy pustíte, je dobré zmínit několik pravidel.

Kam samolepku nalepit?

• Lepit ji můžete na vlastní majetek, například na mobil, tablet, nebo helmu.
• Samolepku používejte jen na místech, kde máte souhlas vlastníka, nebo tam, kde je plocha k tomuto účelu určená.
• Dodržujte bezpečnost a zdravý rozum. Žádné lezení po střechách ani vstupy na zakázaná místa.

Naším cílem je šířit dobrou náladu, ne vytvářet odpad na nevhodných místech. Pokud si nejste jistí, raději nic nelepte.

Co opravdu nedělat?

• Nelepte samolepky na kulturní památky, dopravní značky, městský mobiliář ani na cizí majetek bez souhlasu.
• Neumisťujte samolepky tam, kde to výslovně zakazují vyhlášky nebo provozní řády.

Prohlášení o odpovědnosti

Za své jednání nese odpovědnost každý účastník výzvy sám.

Fakulta filozofická Univerzity Pardubice nenese odpovědnost za místa, kam účastníci samolepky umisťují, ani za případné škody či pokuty, které z toho mohou vyplývat.

Označením @ff_upce dáváte fakultě nevýhradní a bezúplatný souhlas se sdílením fotografie, například formou repostu, na oficiálních komunikačních kanálech fakulty s uvedením autora nebo účtu. Vlastnictví fotografie vám zůstává.

Pokud si budete přát, aby byla fotografie odstraněna, napište nám na jan.prazak@upce.cz a připojte odkaz na příspěvek.

Vítězové dubnové výzvy Rozhýbejme univerzitu převzali ocenění. Nejúspěšnější sportovce jednotlivých kategorií při slavnostním setkání vyzdvihl rektor univerzity prof. Libor Čapek. Do šestého ročníku výzvy se zapojilo všech sedm fakult a rektorát. Akce se zúčastnil dosud nejvyšší počet účastníků, 1 153 studujících a zaměstnaných, kteří zaznamenali rekordních 115 984 kilometrů.

Nejlépe si letos opět vedla Fakulta chemicko-technologická, která v součtu zvítězila ve všech třech sledovaných aktivitách – v chůzi, běhu i cyklistice. Druhé místo obsadila Fakulta ekonomicko-správní, třetí skončila Dopravní fakulta Jana Pernera.

Mezi nejlepší účastníky výzvy v kategorii jednotlivců, zahrnující zaměstnané i studující, patřili Bc. Aneta Venclová z FES, která v chůzi zdolala 759 km, Bc. Renáta Čukanová z FChT s výkonem 471 km v běhu a prof. Radovan Soušek z DFJP, jenž na kole překonal 4 252 km.

Letos kromě pohybu lidé z univerzity také pomáhali. Prostřednictvím aplikace EPP od Nadace ČEZ zajistili šek na 150 tisíc korun pro kolegu, akademika a bývalého proděkana Fakulty filozofické - PhDr. Ivo Říhu, Ph.D., který trpí onemocněním ALS.

Kdo v socialistickém Československu rozhodoval o reprodukci – ženy, lékaři, nebo stát? Projekt GA ČR Kontrolovaná reprodukce zkoumá dějiny antikoncepce mezi 50. a 90. lety 20. století, její výrobu, dostupnost i každodenní používání. O plánovaném rodičovství jako o otázce zdravotní péče, populační politiky i ženských práv mluví v rozhovoru jedna z řešitelek projektu Mgr. et Mgr. Veronika Lacinová Najmanová, Ph.D.

O čem je váš projekt „Kontrolovaná reprodukce?“ 

Cílem našeho projektu je zkoumat, jak se v Československu ve druhé polovině 20. století měnil přístup k antikoncepci, a to především s důrazem na roli státu, na proces výroby a distribuce antikoncepce a na zkoumání antikoncepční praxe. 

Proč jste se rozhodly zaměřit právě na antikoncepci v Československu mezi 50. a 90. lety 20. století?

Důvodů, proč jsme zvolily právě toto téma je několik. Můj osobní důvod je určitá fascinace tématem, kterou považuji za nezbytnou pro jakýkoliv výzkum a snaha rozšířit výzkumy, které jsem již v minulosti realizovala. 

Hlavním důvodem je ale především skutečnost, že se jedná o téma, které dosud nebylo v našem prostoru téměř vůbec zmapováno. Zatímco jiná oblast reprodukčních práv, potraty a jejich dekriminalizace v socialistickém Československu, již byla v rámci řady výzkumů sledována, tak o antikoncepci či šířeji plánovaném rodičovství toho kupodivu příliš nevíme. Snahou výzkumu je tedy zaplnit „bílé místo“ a zároveň vytvořit potenciál pro komparaci situace v Československu se situací v jiných zemích východního bloku či Evropy obecně. 

Jak se v tomto období měnil přístup státu k antikoncepci a potratům?

Co se týče potratů, tam se situace změnila zásadně především v roce 1957, kdy dochází k uzákonění tzv. potratů na žádost. Tato legislativní změna (zákon č. 68/1957) dala ženám možnost podstoupit potrat legálně a ve zdravotnickém zařízení, což byl velký rozdíl oproti předchozímu období, kdy samozřejmě k potratům také docházelo, ale vzhledem k jejich nezákonnosti, se tak dělo tajně, často za hrozných hygienických podmínek, a tedy s výrazně vyšším zdravotním rizikem. 

Proč stát přistoupil k dekriminalizaci potratů právě touto cestou?

Dekriminalizace potratů nebyla v tomto období v tzv. Východním bloku ničím výjimečným. Základní motivací ve většině zemí byla právě snaha snížit negativní zdravotní dopady nelegálních potratů, které často způsobovali u žen neplodnost a umožnit rodinám lépe plánovat, kdy si dítě pořídí. Paradoxně tedy mělo povolení interrupcí vést v důsledku k vyšší porodnosti. 

Jak s touto změnou souvisel zájem státu o antikoncepci?

Souvislost je zcela zásadní, dostupná a kvalitní antikoncepce měla být nástrojem k tomu, jak efektivně řídit reprodukci, bez nutnosti podstupovat potraty. Výroba i propagace antikoncepce byla proto ze strany státu od konce 50. let výrazně podporována. Československo vyvíjelo a vyrábělo vlastní antikoncepční prostředky podle zahraničních vzorů, a také systematicky mapovalo reprodukční chování obyvatelstva a hledalo cesty, jak v záležitosti plánovaného rodičovství, veřejnost co nejlépe edukovat. 

Jaké metody antikoncepce lidé tehdy skutečně používali v každodenním životě a co jejich volbu ovlivňovalo?

Na to se právě náš výzkum pokusí odpovědět, protože jaká byla skutečná praxe vlastně stále přesně nevíme. 

Jaké metody doporučovali lékaři a lékařky v počáteční fázi?

Co víme je, že lékaři a lékařky zpočátku doporučovali jako nejvhodnější metodu kombinaci bariérové a chemické antikoncepce, konkrétně použití okluzivních (vaginálních) pesarů společně se spermicidními gely či krémy. Jejich obliba ale pravděpodobně nebyla příliš velká, protože šlo o metodu uživatelsky ne zcela přívětivou, navíc se Československo často potýkalo s výpadky ve výrobě či distribuci těchto prostředků, takže byla v některých letech omezená jejich dostupnost. 

Kdy se v Československu objevily modernější antikoncepční metody a komu byly určeny?

V polovině 60. letech se na československý trh dostává hormonální antikoncepce Antigest a nitroděložní tělísko DANA. I u těchto metod ale existovaly určité bariéry pro jejich uživatelky. Byly určeny primárně ženám, které už měly nejméně dvě děti nebo u kterých byly jiné sociální či zdravotní motivy odůvodňující předpis těchto metod. Nevíme, jak přesně tato omezení fungovala v praxi, ale podle příslušných norem, neměly být tyto “moderní metody” určeny všem ženám. U hormonální antikoncepce navíc panovala zpočátku velká nedůvěra ze strany mnoha lékařů, především vůči možným nežádoucím účinkům. 

Jaké další metody byly podle dobových výzkumů rozšířené?

Z dobových sociologických a demografických výzkumů dále vyplývá, že oblíbenou kontracepční metodou byla tradiční metoda přerušované soulože (coitus interruptus), rozšířené bylo také používání prezervativů, i u nich ale byly ještě v 70. letech problémy s kvalitou a dostupností. 

Z jakých pramenů a zdrojů vycházíte?

Výzkum kombinuje analýzu archivních zdrojů a dobové literatury s dotazníkovým šetřením a orálně historickými rozhovory. Chceme využít co nejširší spektrum pramenů, abychom mohli postihnout možné rozpory mezi snahou státu a lékařských autorit prosazovat určitou linii plánovaného rodičovství a konkrétní praxí, tedy tím, jak společnost na tyto snahy reagovala. 

Proč je pro váš výzkum důležité propojit archivní materiály s výpověďmi pamětníků?

Archivní materiály totiž jen částečně odhalují skutečnou antikoncepční praxi. Právě ta bude ve výzkumu představovat největší výzvu, protože jsme si samozřejmě vědomy, že užívání antikoncepce je téma značně osobní, a proto nebude snadné nalézt dostatek narátorů a narátorek, kteří budou ochotni se o svou životní zkušenost v této oblasti podělit. Proto také chceme tyto hlubší rozhovory kombinovat s dotazníkovým šetřením, které by mělo umožnit sesbírat větší množství dat. 

V čem mohou být vaše zjištění podnětná pro dnešní debatu o reprodukčních právech, zdravotní politice a našem pohledu na komunistickou minulost?

To je skvělá otázka, protože když jsem zmiňovala, proč jsme si toto téma zvolily, zapomněla jsem říct, že jedním z důvodů bylo také to, že ho považujeme za velmi aktuální. Před deseti lety, kdy jsem se začínala tématu věnovat při psaní disertační práce, jsem se domnívala, že píšu o něčem, co už máme za sebou – antikoncepce je dnes přece široce dostupná, možnost umělého přerušení těhotenství máme v našem prostředí od konce 50. let, cílů bojovnic za reprodukční práva tedy bylo dosaženo. Vývoj posledních let ale jasně ukazuje, že to tak není a různé formy omezování a restrikcí v oblasti reprodukce, které vidíme v zahraničí, ukazují, že tato práva ani dnes nejsou samozřejmostí. 

Jak může historický výzkum antikoncepce pomoci porozumět současným debatám?

Doufám, že náš výzkum, který chce sledovat mimo jiné i to, jak se otázka reprodukčních práv prolínala se zájmy státu, především s jeho populační politikou, může pomoci v pochopení toho, proč v 21. století dochází opět k určitému regresu v této oblasti a ozřejmí jaké motivy se mohou skrývat za zdánlivě bohulibým zájmem o blaho žen či o prospěch celé společnosti. 

Text: Jan Pražák, FF UPCE
Foto: Tereza Volfová

Projekt Controlled Reproduction? State Policy and Contraceptive Practice in Czechoslovakia from the 1950s to the 1990s. Grantová agentura ČR