Setkání s knihami napříč prostorem a časem. Ze své knihovny vybírá a čtenářské vyznání nabízí literární vědkyně, bohemistka a hungaristka Marta Pató.

„Moje vlastní domácí knihovna je docela nepatrná,“ říká hungaristka a překladatelka Marta Pató, „tvoří ji dvě nízké prosklené knihovní skříně a truhlář mi k nim sestavil masivní dřevěné police, do nichž ukládám knihy, které potřebuji ke každodenní práci.“

Se zvláštní pozorností tam schraňuje knihy, které se váží k jejím přátelům i oblíbeným místům nebo které často a ráda otevírá. Zato rodinná knihovna se vzhledem k její profesi i maďarskému manželovi stala přímo tavicím tyglíkem středoevropského prostoru. 

„Třeba knihy Josefa Škvoreckého máme doma jenom v maďarštině, Móra Jókaiho naopak jen v češtině. Řadu knížek Pétera Esterházyho jsem si pořídila ve slovenském překladu Renáty Deákové. Mnohé knížky máme ve dvou, někdy i ve více exemplářích, v různých jazycích.“

Rozhovor je převzatý z Českého rozhlasu Vltava.
Autor: Petr Šrámek, Foto: Petr Šrámek Český rozhlas Vltava

Případ Světlany Mesjac, odbornice na antickou filosofii působící při Filosofickém ústavu Ruské akademie věd, vyvolává vážné obavy o akademickou svobodu i osobní bezpečnost vědců v Rusku. Dr. Mesjac byla v květnu 2026 zatčena a umístěna do domácího vězení kvůli údajným nesrovnalostem ve vykazování výsledků badatelsko-překladatelského projektu, přičemž jí hrozí až desetiletý trest odnětí svobody. Vzhledem k její mezinárodní odborné pověsti, charakteru nízkonákladového humanitního projektu i širšímu kontextu dlouhodobých tlaků na Filosofický ústav Ruské akademie věd se objevuje podezření, že majetkoprávní obvinění mohou sloužit jako zástupný nástroj politické a ideologické kontroly nad vědeckou institucí a jejím směřováním. Česká historická zkušenost s perzekucí akademiků v letech 1948–1989 posiluje obavu, že i tento případ může být projevem potlačování svobodného bádání pod zdánlivě právní záminkou. 

Společné prohlášení českých akademických institucí na podporu ruské filosofky Světlany Mesjac 

Praha 25. 6. 2026 

S krajním znepokojením sledujeme dění okolo Filosofického ústavu Ruské akademie věd v Moskvě. Naše kolegyně Světlana Mesjac, Ph.D., byla dne 19. května 2026 zatčena a následně vsazena do domácího vězení. Stalo se tak v souvislosti s údajnými nesrovnalostmi při vykazování výsledků sedmiletého badatelsko-překladatelského projektu v oboru antické filosofie. Další z jejích kolegů byli rovněž zadrženi a vyslýcháni. Dr. Mesjac byla obviněna z trestného činu majetkoprávní povahy, za nějž jí hrozí trest odnětí svobody až na deset let. 

Dr. Mesjac je ve svém oboru mezinárodně známá a uznávaná odbornice. Publikovala studie o antickém novoplatonismu, o aristotelské tradici i monografii o Goethovi. Působila jako hostující badatelka na několika německých univerzitách a je členkou Mezinárodní společnosti pro novoplatonská studia. Čeští i zahraniční kolegové, kteří dr. Mesjac znají jako svědomitého, skromného a poctivého člověka, považují obvinění proti ní vznesená za krajně nepravděpodobná. Majetkoprávní obvinění této závažnosti v souvislosti s nízkonákladovými projekty typu překládání filosofických textů z klasické řečtiny je navíc samo o sobě mimořádně nezvyklé.

Případ dr. Mesjac je podle našeho názoru nutno vnímat v kontextu dlouhodobých a dobře zdokumentovaných snah o podřízení Filosofického ústavu Ruské akademie věd přísnější ideologické a státní kontrole. Ústav byl opakovaně obviňován z toho, že je „prozápadní“ a „liberální“. Objevily se také veřejné výzvy, aby jeho zaměstnanci podstoupili ideologickou prověrku. Studium Aristotelových spisů, jemuž byl projekt dr. Mesjac věnován, bylo v některých z těchto útoků označeno za „prozápadní“, „prodemokratické“ a tudíž „nevlastenecké“ nebo nepřátelské vůči ruské kultuře. V tomto kontextu se vnucuje otázka, zda se za údajnými pochybnostmi o řádném vykazování výsledků projektu neskrývá spíše snaha o politickou a ideologickou kontrolu nad Filosofickým ústavem a jeho vědeckým směřováním. 

Zkušenosti z let 1948–1989 v naší zemi nám připomínají, že v podmínkách totalitního státu, který soustavně porušuje lidská práva, je často omezována i akademická svoboda. Víme, že mnozí akademičtí pracovníci, zejména v oblasti humanitních věd, byli perzekvováni za své politické názory nebo jen za to, že se ve své práci odmítli podřídit stranické linii. Toto bezpráví si často dodávalo zdání legitimity zástupnými důvody. Na pozadí těchto zkušeností považujeme za svou povinnost vyjádřit vážné obavy nejen o akademickou svobodu v Ruské federaci, ale i o osobní bezpečnost dr. Mesjac a jejích kolegů. 

K prohlášení se připojily:

• Filosofický ústav Akademie věd České republiky 
• Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 
• Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 
• Filozofická fakulta Ostravské univerzity 
• Fakulta filozofická Univerzity Pardubice 
• Filozofická fakulta Západočeské univerzity v Plzni 
• Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 
• Rada Učené společnosti České Republiky
• Katedra filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy
• Katedra filosofie a religionistiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

Dne 13. května 2026 se studenti 1. ročníku oboru Ochrana hmotného kulturního dědictví (OHM) vydali na odbornou exkurzi do Olomouce, kterou absolvovali společně se studenty 1. ročníku oboru archivnictví z Univerzity Palackého. Program byl zaměřen na prohlídku vybraných sakrálních památek v historickém centru města. 

Exkurzi skvěle připravily a vedly Mgr. Jana Oppeltová, Ph.D., a Mgr. Věra Slavíková, Ph.D., které účastníkům představily nejen architektonický vývoj jednotlivých staveb, ale také jejich kontext v rámci dějin církevních řádů. Olomouc je známá mimořádnou koncentrací historických památek, což umožnilo nahlédnout do typů církevní architektury v různých slohových obdobích. 

První zastávkou byl kostel Neposkvrněného početí Panny Marie pocházející z 15. století, kde si účastníci prohlédli bohatě zdobený interiér i konstrukci unikání gotickou konstrukci krovu. Poté skupina zamířila do gotického farního kostela sv. Mořice, který je pozoruhodný z mnoha hledisek, a zaujaly nás různě staré gotické klenby. Další část programu zahrnovala návštěvu kostela Panny Marie Sněžné, jenž je součástí rozsáhlého jezuitského areálu. 

Po dopoledním programu jsme se přesunuli na půdu Univerzity Palackého, kde bylo připraveno občerstvení a zároveň vytvořen prostor pro neformální diskusi o studiu a motivacích k volbě jednotlivých oborů. Následně exkurze pokračovala návštěvou kapucínského kostela Zvěstování Panny Marie, kde bylo možné sledovat typické znaky řádové architektury, a dále kostela sv. Kateřiny v areálu bývalého kláštera klarisek. 

Závěr exkurze patřil prohlídce historického jádra Olomouce včetně městských domů a radnice. Účastníci tak měli možnost porovnat architekturu jednotlivých církevních staveb a pozorovat rozdílnosti v architektuře dané specifičností jednotlivých řádů a zároveň vnímat širší urbanistický kontext města. Exkurze byla pro všechny zúčastněné přínosná nejen z odborného hlediska, ale také jako příležitost k navázání kontaktů mezi studenty obou univerzit. Na podzim je plánována společná návštěva Pardubic, kde by měla spolupráce dále pokračovat. 

Text, foto: Mgr. Zuzana Stránská-Vařeková, Ph.D.

Tentokrát na putování světem platidel napříč kontinenty vyrazíme na rozhlasových vlnách s profesorem Petrem Vorlem z Univerzity Pardubice, historikem a numismatikem. Zastavíme se třeba nejen v Mexiku a pochopitelně ve Spojených státech. Tolar ale zamířil do Ameriky i přes Španělsko.

S hostem pořadu Českého rozhlasu Hradec Králové “Na cestách s Petrem Voldánem” přidáme také zajímavosti o mincích a dolech, nezapomeneme ani na hledače pokladů jak v zahraničí, tak také v Česku.

Ze sklepení zámku v Pardubicích

Naše rozhlasové cestování s profesorem Petrem Vorlem startujeme v podzemí pardubického zámku, vlastně přímo od vstupu do unikátní expozice s názvem “Peníze si do hrobu nevezmeš”.

Můj průvodce na cestách je zasvěceným vypravěčem - je totiž autorem konceptu stálé výstavy, těžící i ze sbírek Východočeského muzea v Pardubicích. To spravuje jednu z největších numismatických sbírek v Česku.

Mexiko a stříbrné doly

Profesor Petr Vorel nás v rozhlasovém putování po cestách od tolaru k dolaru vezme například do Mexika. A dovíte se nejen, co tam náš odborník objevil, ale uslyšíte také o tom, že funguje i spolupráce mezi univerzitami z Mexika a Pardubic.

Expozice putuje světem

Hodně míst navštívil ve světě profesor Petr Vorel s výstavou o cestě “Od stříbrného českého tolaru k světovému dolaru”. Univerzita v mexické Pachuce je jedním z nich. Ale viděli ji i v Bohemian National Hall na newyorském Manhattanu a na jiných místech.

Česká měna v Bulharsku i Nizozemsku

Zastávek budeme mít v rozhlasovém cestování s profesorem Petrem Vorlem a s českými mincemi a platidly ve světě mnohem víc. Třeba soubor exponátů pod názvem “Tisíciletá tradice české měny” zaujala v bulharském Plovdivu i Sofii. A viděli ji také třeba v nizozemském Naardenu.

Hledači pokladů

I o nich je pořad “Na cestách” a to nejen o těch našich. Protože mince a platidla jsou předmětem zájmu nejen odborníků, jako je profesor Petr Vorel, ale i mnoha nadšenců napříč kontinenty. Proč je lepší poklad odevzdat a nesnažit se ho třeba utajit jen pro sebe - také to se dovíte.

Zdroj: Český rozhlas Hradec Králové; autoři: Petr Voldán, Milan Baják

Příspěvek je převzat z facebookového blogu Ondřeje Krásy Budoucnost s AI. Blog publikujeme paralelně i na stránkách FF.

Málokoho překvapí, že AI umí hrát šachy lépe než jakýkoli člověk, skládat proteiny či řešit matematické problémy, nad nimiž si lidé neúspěšně lámali hlavu desítky let.

Jak úspěšná je ale umělá inteligence v přesvědčování lidí? Vede si lépe, nebo hůře než světoví šampioni v debatování a lidé, kteří se přesvědčováním úspěšně živí?

Právě tomu se podívali na zoubek výzkumníci z Oxfordu, Stanfordu, Londýna a britského AI Security Institute.

Řečičky

Výzkumníci nechali zhruba 7 000 lidí debatovat o ožehavých politických otázkách (zaplatili jim za to). Například o otázce, zda by měla Británie přijmout více imigrantů, i kdyby to zatížilo veřejné rozpočty. Nebo o otázce, zda by UK měla zůstat monarchií či legalizovat eutanázii. Měřili přitom, jak moc se jejich názor po debatě posune.

Oněch sedm tisíc účastníků vedlo rozhovory s několika skupinami lidí. S náhodně vybranou skupinkou 132 lidí. S 87 lidmi, kteří se nejvíce osvědčili v předchozí přesvědčovací soutěži. Výzkumníci najali i skutečně špičkové debatéry – medailisty a světové či kontinentální šampiony, kteří mají dlouhé zkušenosti v obdobných debatních kláních (celkem 56 elitních diskutérů). A najali i profesionální lobbistickou firmu a jejich 19 seniorních zaměstnanců. Všichni dostali dobře zaplaceno a byli finančně silně motivovaní, aby se pokusili přesvědčovat co nejlépe (bonusy za úspěch). Světovým šampionům i profesionálním lobbistům dokonce zaplatili, aby se na debaty pořádně připravili, a mohli si i vybrat téma, o němž chtěli debatovat.

Kromě lidí debatovala i umělá inteligence.

Vítězství na plné čáře

Výsledek? Umělá inteligence roznesla všechny lidské debatéry na kopytech. V porovnání s náhodnými lidmi posunula názory o více než 200 % víc. V porovnání s vítězi předchozího přesvědčovacího turnaje dokázala změnit názory téměř o 100 % víc. A byla dokonce výrazně přesvědčivější i než medailisté ze světových šampionátů v debatování, kteří si své téma k přesvědčování sami vybrali a předem důkladně nastudovali (o 75 % větší posun názorů). Profesionální lobbisty pak AI překonala o více než 70 %.

Protože AI drtila i nejlepší lidské diskutéry, zkusili výzkumníci dát lidem další výhody.

Šampioni v debatování tak dostali možnost interagovat s AI, která je porazila. Mohli si procházet záznamy vlastních konverzací, zkoušet si, co by AI řekla na jejich místě, a cvičit proti AI modelu, který je předtím porazil. Takto cvičit mohli dlouhé (a placené) hodiny.

Po tomto tréninku byli sice dotrénovaní šampioni úspěšnější (převzali něco z taktik AI), ale i tak prohráli. AI stále posunula názory o více než třetinu dál.

Možná tedy ne všichni šampioni a všichni profesionální lobbisti, ale aspoň jeden člověk porazil umělou inteligenci, ne? Přece ten jeden nejlepší z nejlepších musel být alespoň někde úspěšnější než AI? Bohužel ne. Nikdo u žádného tématu nepřesvědčil lidi více než AI!

Přispějte na opuštěné děti

Kromě debat o ožehavých politických tématech porovnávali výzkumníci přesvědčivost AI i prostřednictvím fundraisingu pro neziskovou organizaci Save the Children. Tuto organizaci si vybrala fundraisingová firma, která pro studii vybrala své zkušené profesionály. Tito profesionální fundraiseři mají s vybíráním darů pro právě tuto organizaci dlouhodobé zkušenosti a dělali to mnohokrát.

AI výrazně porazila i tyto lidské profesionály, kteří se živí vybíráním peněz. V experimentu mohli účastníci darovat libovolnou částku z 1 libry, kterou za konverzaci dostali (co nedarovali, si mohli nechat pro sebe). Zatímco profesionálové zvládli vymámit dar ze 7,2 % lidí (nad rámec těch, kteří darují samovolně), AI to dokázala u 13,2 % lidí (nárůst o více než 80 %). Profesionálové dokázali navýšit dar o 4,1 % (opět oproti daru bez jakéhokoli přesvědčování), AI o 17 %. Jinak řečeno: AI byla téměř třikrát účinnější. AI navíc dokázala dokončit o dost víc hovorů, neboť fundraiseři z masa a krve někdy kvůli časovým prodlevám nezvládli konverzaci vůbec začít.

I ve fundraisingové kampani, ve které šlo o skutečné peníze, tak AI velmi výrazně zvítězila nad lidmi, kteří se právě fundraisingem pro neziskovky živí (ve studii brali tito experti 140 liber na hodinu, tedy laciní rozhodně nebyli).

Jak to ta AI dělá?

Dobře, když motivujete lidi, aby si povídali, a mezi diskutéry je AI, vyhraje ona.

Jak to ty AIčka ale dělají? Proč jsou přesvědčivější i než lidští experti?

Umělé inteligence byly instruované, aby používaly co nejvíc ověřitelných faktů. Díky schopnosti AI generovat rychle velké množství textu s mnoha ověřitelnými tvrzeními byly konverzační vstupy AI velmi nabité informacemi. Zatímco expertní lidé v konverzaci v průměru napsali kolem 300 slov a uvedli zhruba 3–5 faktických tvrzení, umělá inteligence napsala v průměru přes 2 300 slov a uvedla 40 faktických tvrzení (a odpovídala téměř okamžitě). Nepoměr je to tedy obrovský.

Výzkumníci se rozhodli experimentálně ověřit, jestli za vyšší přesvědčovací schopností AI stojí právě vyšší počet faktických tvrzení. Omezili proto AI a nenechali ji odpovídat bleskově. Zastropovali délku jejích odpovědí zhruba na hodnoty odpovídající lidským expertním debatérům. Výsledkem bylo výrazné snížení počtu faktických tvrzení. Takto omezené AI už lidští experti stačili a vybojovali pěknou remízu v přesvědčovací soutěži.

I z jiných měření vyplynulo, že hlavním důvodem přesvědčivosti je množství uváděných faktických tvrzení (v případě darů na charitu pak míra konkrétnosti dopadu daru na zlepšení života dětí). Čím více faktických tvrzení, tím větší posun v názorech.

Na pravdě nezáleží

Čím víc faktických tvrzení, tím přesvědčivější! Jenže faktické tvrzení může být pravdivé, nebo nepravdivé. Souvisí přesvědčivost s pravdivostí těchto tvrzení?

Bohužel ne tak, jak bychom doufali. Autoři nenašli, že by přesvědčivost rostla s přesností tvrzení. V experimentu záleželo hlavně na jejich množství. Dokonce tam byla drobná opačná souvislost: méně přesná tvrzení byla o něco přesvědčivější.

Zatímco různé skupiny lidí se co do přesnosti svých tvrzení pohybovaly v rozmezí 66–82 %, umělé inteligence měly rozpětí o poznání širší. Některé systémy byly přesné pouze asi v 21 % svých tvrzení (Grok 4.20 a neveřejná výzkumná verze Claude Opus 4.1, která byla zřejmě dost jiná než běžně veřejnosti přístupný Claude). Jiné zase byly výrazně přesnější než nejpřesnější lidé (97 % u GPT-5.4).

Míra přesvědčivosti tak velmi výrazně souvisí s množstvím uváděných faktických tvrzení. Jelikož AI systémy umí produkovat velké množství faktických tvrzení, jejich přesvědčivost předčí i nejlepší lidské debatéry. Přesvědčuje tedy hlavně množství, nikoli přesnost. Některá AIčka produkují přesné informace téměř vždy a daleko předčí lidi nejen v množství, ale i v přesnosti. Jiná ale zavádějí na scestí zcela běžně a jsou mnohem méně přesná než lidé.

V rámci studie byli lidé finančně motivovaní k tomu, aby konverzace vedli. Nebylo jim také řečeno, jestli mluví s AI, nebo nikoli. Lze se nicméně domnívat, že řada lidí z rychlosti a délky odpovědí mohla dosti spolehlivě tušit, kdy mluví právě s AI.

Jak nicméně ukázala jiná nedávná studie, samotné označení textu jako AI-generated nemusí přesvědčivost snížit. V experimentu s politickými sděleními závisel posun postojů hlavně na obsahu sdělení, nikoli na tom, jestli byl stejný text označen jako práce expertní AI, nebo lidského policy experta.

Skutečnost, že AI je daleko přesvědčivější než lidé, může mít závažné důsledky. Kromě proměny relativně běžných oblastí, jako je politický marketing a fundraising, se umění přesvědčovat objevuje i v některých opravdu černých scénářích dalšího vývoje AI. Pokud by umělá inteligence z jakéhokoli důvodu potřebovala získávat lidi pro uskutečnění svých cílů, schopnost efektivně přesvědčovat může být velmi užitečná. Zlovolná AI, která nicméně stále potřebuje lidi, tak nemusí lidstvu jen hrozit. Může ho taky zpracovat nepřeberným množstvím „faktických“ tvrzení o tom, že vytvářet stále schopnější umělé inteligence je i pro lidi velmi užitečné.

22. 6. 2026

Ondřej Krása (KFR)

V prestižním francouzském nakladatelství Honoré Champion vyšla publikace Charles X, un roi français en Bohême. L'exil royal. Autory knihy jsou Milena Lenderová, Martin Halata a Jean François Figeac.

Vláda Karla X. v letech 1824 až 1830 představovala významné období francouzských politických dějin a svým způsobem přispěla k utváření moderní Francie. Poslední korunovaný francouzský král strávil více než třetinu svého života v exilu. Během posledního exilu, který následoval po Červencové revoluci roku 1830 a trval šest let, pobýval Karel X. se svou rodinou a dvorem téměř čtyři roky v Čechách, převážně na Pražském hradě. Dochovaná svědectví zachycují každodenní život sesazeného krále, který s místním prostředím udržoval jen minimální kontakty. Jeden z vychovatelů jeho vnuka, Joachim Barrande, však zůstal v Praze i po odjezdu dvora a významně ovlivnil český paleontologický výzkum.

Publikace vychází z písemných i zajímavých obrazových pramenů, které dokumentují „královský“ život na Pražském hradě.

Jean François Figeac je vědeckým pracovníkem Service historique de la Défense, Historické služby ministerstva obrany ve Vincennes, kde se věnuje výzkumu, studiu a výuce.

Martin Halata je historik a hlavní kurátor Archivu Pražského hradu.

Milena Lenderová vyučuje na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice. Její výzkum se zaměřuje na kulturní dějiny 19. století, zejména na dějiny každodennosti, dějiny žen a dějiny vztahů mezi Francií a českými zeměmi.

Město Karviná 10. června 2026 předalo ceny osobnostem spojeným s rozvojem místní kultury Slavnostní setkání se uskutečnilo v prostorách Zámku Fryštát. Mezi oceněnými byl také náš absolvent Jakub Podžorný, který získal cenu za významný přínos k rozvoji kultury ve městě Karviné.

Jakub Podžorný je absolventem Katedry literární kultury a slavistiky Fakulty filozofické Univerzity Pardubice, kde vystudoval historii a polonistiku, absolvoval rovněž semestrální stáž na Opolské univerzitě v Polsku. 

Již během studia byl opakovaně oceněn Cenou Mariana Szyjkowského, kterou získal v roce 2020 za bakalářskou práci a v roce 2021 za diplomovou práci zaměřenou na česko-polsko-německé vztahy a problematiku Těšínska, dále pak ocenění Ostravské univerzity v soutěži o vítězný literární překlad. Od roku 2022 působí v Regionální knihovně Karviná. Nejprve pracoval v Útvaru akvizice a katalogizace, kde se věnoval zejména zpracování polského knižního fondu a expedici knih, nyní působí jako knihovník na Oddělení pro dospělé čtenáře – naučná literatura. Ve svém volném čase se aktivně zajímá o historii a literaturu. Je autorem odborné publikace Těšínsko – drama tří národů: studie k česko-polsko-německým vztahům na těšínském pomezí v letech 1850–1945. K této knize realizuje na různých místech regionu besedy pro veřejnost, čímž se aktivně podílí na rozvoji kulturního a historického povědomí regionu. 

Věnuje se také překladatelství, z polštiny přeložil několik beletristických knih i odborných statí. Jakub Podžorný se dlouhodobě a aktivně podílí na kulturním a společenském životě ve městě Karviné. Svou činností přispívá k obohacení kulturní nabídky města a aktivně se zapojuje do organizace i realizace celoměstských akcí. Jeho práce je charakteristická odpovědným přístupem, kreativitou a ochotou spolupracovat napříč institucemi i komunitami. Podílí se na přípravě kulturních programů, podporuje komunitní aktivity a svým nasazením přispívá k pozitivnímu obrazu města. Svou aktivitou a osobním přístupem je inspirací pro ostatní a přispívá k rozvoji kulturního a společenského života v Karviné.

Foto: Milan Haluška, Karviná

Věda se dá poznávat jeden v laboratořích. To úspěšně potvrdil další ročník Vědecko-technického jarmarku Univerzity Pardubice, kdy Pernštýnské náměstí zaplnily desítky pokusů, hlavolamů, vědeckých stanovišť a aktivit pro děti. 

Popularizátorům ze všech sedmi fakult univerzity se podařilo vytvořit atraktivní program, který srozumitelnou a zábavnou formou přiblížil moderní technologie, přírodní vědy i technické obory. Jak funguje umělá inteligence? Co všechno dokážou mikroorganismy? A jakou cestu urazí bavlna, než se z ní stane tričko? Náměstí se proměnilo v otevřenou laboratoř plnou pokusů, objevů a interaktivních aktivit pro děti, školní skupiny i veřejnost. Program nabídnul například poznávání minulosti všemi smysly, cestu světem bankovek, pohled na Pardubický kraj z výšky nebo experimenty zaměřené na fyziku či fungování lidského zraku. Návštěvníci si vyzkoušeli také kreativní komunikaci prostřednictvím umění, seznámili se s požární ochranou nebo kreativně vyjádřili své pocity přes umění. 

Součástí letošního ročníku byly nově také partnerské organizace a spolky zaměřené na vzdělávání dětí a mládeže, které program rozšířily o logické hry, stavebnice či pohybové aktivity.

Foto: archiv UPCE, fotograf Adrián Zeiner; archiv MMP, fotograf Tomáš Kubelka 

Příspěvek je převzat z facebookového blogu Ondřeje Krásy Budoucnost s AI. Blog publikujeme paralelně i na stránkách FF.

Minulý týden Anthropic zpřístupnil nejvýkonnější AI model současnosti, Fable 5. Jedná se o zabezpečenou verzi slavného modelu Mythos, k němuž měl přístup jen úzký okruh firem zajišťujících bezpečnost.

Necelé čtyři dny od uvedení jsme však o přístup k tomuto modelu zase přišli. Bez jakéhokoli předchozího varování byl model pro všechny zákazníky vypnut.

Americké ministerstvo obchodu totiž nařídilo, že k Fablu nesmí mít přístup nikdo kromě amerických občanů. Jelikož je pro Anthropic prakticky nemožné rozlišit uživatele s americkým pasem od všech ostatních (Anthropic například poskytuje své modely mnoha firmám a pochopitelně nemá informace o tom, kdo ve firmě Fable používá), musel Fable znepřístupnit úplně všem uživatelům (nejspíš i svým vlastním výzkumníkům, z nichž mnozí také nejsou americkými občany, např. Andrej Karpathy).

Proč přesně vláda USA tento zákaz vydala, není jasné. Objevil se asi způsob (tzv. jailbreak), jak ze zabezpečeného Fablu dostat i schopnosti či informace, které rozhodně neměly být široce dostupné. To zřejmě vládu vyděsilo; nedokázala se s Anthropicem dohodnout a zareagovala po trumpovsku razantně. Mnohé detaily celé situace vyplují na povrch asi teprve s odstupem času.

AI a vlády

Současný spor Anthropicu s americkou administrativou není první. Před necelými čtyřmi měsíci chtělo americké ministerstvo války neomezený přístup k modelům od Anthropicu. Šéf Anthropicu to odmítl – nechtěl, aby se jeho AI používala pro plně autonomní zbraně a špehování amerických občanů. Je z toho vleklý spor, v němž není nouze o razantní prohlášení ani bezprecedentní státní zásahy.

Jak jsem psal již tehdy, končí doba, kdy stát a AI společnosti jednaly do značné míry nezávisle. Umělá inteligence se nesmírně rychle stává klíčovou strategickou oblastí – v ekonomice, kyberbezpečnosti i vojenství. Státy tak nemůžou připustit, aby AI společnosti nesledovaly státní cíle a zájmy. Tak jako státy regulují, kam firmy smějí a nesmějí vyvážet své nejcennější technologie a zboží, budou regulovat i to, kdo bude mít přístup k AI modelům a v jaké podobě.

Není na tom nic nečekaného a pravděpodobně uvidíme čím dál větší zásahy státu do dosud zdánlivě nezávisle fungujících AI společností. Buď budou AI společnosti sledovat zájmy státu dobrovolně, nebo k tomu budou donuceny. Zvykněme si na to!

AI a Evropa

Jedním z efektů současného sporu americké vlády s Anthropicem je, že celý svět názorně vidí, v jak závislé pozici na amerických AI firmách je. Pokud se americké firmy či vláda rozhodnou, že své modely světu neposkytnou, prostě to tak bude. (Nyní tedy o Fable přišli nakonec úplně všichni, ale příště může být omezení skutečně cílené.)

Čím dál více firem, ale i států a armád, integruje umělou inteligenci hluboko do svého fungování. Nemohou jinak – bez AI ztrácejí konkurenceschopnost. Americké AI jsou přitom zdaleka nejschopnější, a tak téměř všichni sázejí právě na špičkové americké modely (čínské modely jsou jednak horší, jednak zjevně geopoliticky také velmi rizikové).

Z různých stran tak nyní slyšíme, že Evropa/EU by měla v AI pořádně přidat. Investovat biliony do datacenter. Z francouzského Mistralu udělat skutečně konkurenceschopný AI lab.

Pokud to Evropa neudělá, do pár let bude čelit faktické irelevanci. Bez relevantního podílu na světovém výpočetním výkonu, případně bez skutečně špičkových AI modelů, nebudeme v přicházejícím AI světě znamenat téměř nic a nikdo se s námi nebude bavit. Nebudeme mít žádné karty!

Detailně a literárně zdařile popsala tento pád do bezvýznamnosti studie Europe 2031 – shodou okolností vyšla jen den před vypnutím Fable. Pokud by vás zajímalo, jak by mohl vypadat osud Evropy, pokud se nezmění současné trendy, studii doporučuju. Na příběhu Caroline, která pracuje v Evropské komisi, a Christiana, který z Evropy přesídlil do Silicon Valley a založil tam AI startup, můžeme v poutavé podobě sledovat strmý úpadek Evropy v důsledku zaostávání v AI. Pokud Evropa nezmění současný přístup k AI a umělá inteligence se skutečně stane klíčovou technologií blízké budoucnosti, Evropu nečeká vůbec nic dobrého.

Příběh začíná v lednu 2025 a popisuje tak i rok a půl skutečné historie. Při čtení tohoto ohlédnutí jsem se nemohl ubránit mnohým reminiscencím na vlastní zkušenosti. Caroline se snaží svým kolegům zprostředkovat, že AI je opravdu klíčovou technologií a bude mít obrovský a rychlý dopad na všechny aspekty fungování starého kontinentu. Kolegové však její pokusy odrážejí důstojným mlčením, radostí z každé zprávy o zdánlivém zadrhnutí vývoje AI, prasknutí AI bubliny či vynalézavou racionalizací nezájmu. S tímto přístupem pak ostře kontrastují konverzace Caroline s Christianem, který se přímo podílí na vzniku nové křemíkové budoucnosti, a ukazuje tak Caroline, kam se svět obrovskou rychlostí řítí.

Sám jsem bohužel absolvoval nespočet podobných konverzací jako Caroline se svými kolegy. I mé pokusy o zprostředkování toho, že AI velmi rychle změní téměř vše, narážely na rozličné překážky. Pokud tak také žijete ve světě, kde na jednu stranu vidíte zcela jasně, že se vše dramaticky mění, a na straně druhé také vidíte, jak málo lidí a institucí si situaci připouští k tělu, Europe 2031 doporučuju. Můžete díky ní zakusit, že v pokusech varovat před transformativní silou AI nejste zdaleka sami.

Suverenitu nebo život!

No teda vlastně ne! Europe 2031 doporučovat ve skutečnosti moc nechci. Jeden klíčový aspekt totiž opomíjí, a proto je vyznění celého příběhu nebezpečně zplošťující!

Název aktuální studie Europe 2031 vědomě odkazuje na studii AI 2027, která vyšla před více než rokem. V ní respektovaní autoři v čele s D. Kokotajlem vylíčili pravděpodobný další vývoj AI. Mnoha analýzami podepřený odhad budoucnosti vidí jako nejdůležitější riziko tzv. AI takeover. Tedy riziko, že ve zběsilém závodu ke stále schopnější umělé inteligenci nevyvineme super schopného sluhu, který bude dělat, co nám na očích vidí. Stvoříme spíše umělou superinteligenci, která nebude poslouchat nikoho a sama převezme otěže budoucnosti.

Scénář Europe 2031 riziko superschopné AI, která se vymkla z jakékoli lidské kontroly, bohužel neřeší. Dělá to záměrně. Autoři dokonce v dovětku ke svému scénáři přiznávají, že některá jiná rizika jsou možná ještě větší než ztráta evropské suverenity. Své výhradní zaměření právě na suverenitu EU nicméně zdůvodňují tím, že bez vyjednávací páky nebude mít EU možnost řešit ani jiné a možná ještě vážnější problémy spojené s AI.

Takovýto pohled je do jisté míry oprávněný. Bez nějaké vyjednávací páky může EU jen stěží pozitivně přispět k tomu, aby to s lidstvem nedopadlo opravdu tragicky.

V současnosti EU nějaké páky má. Hlavní je v Nizozemsku sídlící společnost ASML, která jako jediná na světě dokáže vyrábět ultrapřesné stroje, na nichž se tisknou nejpokročilejší čipy pro trénink a provoz AI. ASML má na tyto stroje prakticky monopol a nikde na světě není na obzoru konkurent, který by dokázal něco srovnatelného.

Jak přesvědčivě ukazuje příběh Europe 2031, různé další páky, které Evropa drží (např. ekonomická síla), budou časem slábnout. Nejsilnější karty tak má Evropa zřejmě nyní a časem to bude nejspíš jen horší.

Scénář Europe 2031 navrhuje, abychom své páky posílili tím, že budeme masivně investovat do datacenter v EU. A když autoři píší masivně, nemyslí směšně malé současné plány na tzv. evropské „gigafactories“. To jsou opravdu jen drobky oproti americkým investicím – 20 miliard eur v horizontu následujících cca tří let oproti 600 miliardám dolarů jen v roce 2026. Podle Europe 2031 bychom měli investovat biliony eur do datacenter a včera bylo pozdě.

Z hlediska páky Evropy při vyjednávání je to rozumný návrh. Kdyby se podařilo zhruba dorovnat nebo ještě lépe překonat USA v investicích do datacenter, mohli bychom mít místo u stolu, u něhož se o budoucnosti jedná.

Problém ale je, co by takovýto razantní obrat Evropy způsobil na jiném a ještě důležitějším bojišti. Umělá inteligence se už v současnosti vyvíjí absurdně rychle. V takto rychlém sprintu ke stále schopnějším modelům nejde rozumně zvládnout bezpečnost, ani garantovat, že AI bude sloužit lidem (alignment problem). Říkají to všichni, včetně velkých AI labů – Anthropic, OpenAI či Google, všichni volají po zpomalení z bezpečnostních důvodů.

Jakkoli šílená už rychlost vývoje je, pokud by i EU sáhla k bezprecedentním investicím do datacenter, tempo vývoje by se dále zrychlilo. Kdyby i stará a ospalá Evropa jednoznačně vsadila na AI, mobilizovaly by se další kapacity a do závodu k superschopné AI by se naplno připojili další významní hráči. Efektem by tak bylo další zrychlení. A zrychlení znamená ještě méně ohledů na bezpečnost.

S relativním růstem významu EU v umělé inteligenci by tak ruku v ruce šlo i zvyšování rizika, že to pro lidstvo jako celek neskončí vůbec dobře. Relativní výhra pro Evropu tak může dost pravděpodobně znamenat ještě větší šanci na prohru nás všech.

Zdá se tak, že jsme se už nyní ocitli mezi Skyllou a Charybdou. Na jedné straně hrozí zcela reálný propad EU do bezvýznamnosti kvůli tomu, že se závodu k superschopné AI neúčastníme. Na stranu druhou ale hrozí, že pokud se do závodu razantně zapojíme, jen urychlíme proces, který vede k záhubě nás všech. Je to dost šílené dilema. Nakonec ale není zase tak těžké si vybrat.

Autor zmiňované rok staré studie AI 2027 Daniel Kokotajlo kritizoval nově vydanou studii Europe 2031 právě kvůli opomíjení ještě závažnějších rizik než je ztráta evropského vlivu. Uvedl zároveň, co by měl starý kontinent dělat. Měl by si plně uvědomit, že americké firmy jsou velmi blízko vytvoření AI systémů, které budou autonomně vylepšovat samy sebe, což může vést k celoplanetární katastrofě. Evropa by tak měla využít svých současných pák k tomu, aby podnítila vznik mezinárodní dohody proti takovýmto samozlepšujícím se systémům.

Jak jsem psal v tomto blogu mnohokrát, právě mezinárodní dohoda zabraňující vzniku nekontrolovatelné umělé superinteligence je bohužel zřejmě jediným trochu funkčním řešením. Nenechme se tak zlákat vidinou větší relevance EU za cenu urychlení závodu ke dnu. Dostat se ke kormidlu Titaniku tím, že sami přiložíme pod kotel, není moc prozíravá pozice. Raději se snažme ze současné pozice zatáhnout za záchrannou brzdu.

15. 6. 2026

Ondřej Krása (KFR)

Fakulta filozofická se ve čtvrtek 11. června 2026 zúčastnila tradičního Vědecko-technického jarmarku na Pernštýnském náměstí. 

Počasí bylo jako na houpačce, ale ani to návštěvníky neodradilo rekonstruovat minulost na základě vědy, kterou je archeologie. Děti i dospělí si mohli prohlédnout originální archeologické nálezy i jejich repliky. Dozvěděli se, co o minulosti prozrazují předměty a jejich zlomky, kterých se lidé dotýkali dávno před námi.

Naše studentky společně s archeoložkou Terezou Joškovou představily staré sekeromlaty, spony, keramiku s ocelovým leskem i tři tisíce let staré bronzové vědro – situlu. 

Díky archeologii si návštěvníci znovu připomněli, jak živá může být minulost a jak zruční byli naši předci.

Poděkování patří také Východočeskému muzeu v Pardubicích, se kterým FF UPCE dlouhodobě spolupracuje.

Popularizace vědy je jedním z klíčových prvků třetí role univerzity. Na podzim nás můžete potkat na dalším ročníku Noci vědy, která se bude konat v pátek 25. 9. 2026 na náměstí Čs. legií.

Text: Jan Pražák, FF UPCE
Foto: Pavla Ribárová, Tomáš Kubelka