Ještě přemýšlíte o studiu? Stále máte šanci. Děkan Fakulty filozofické Univerzity Pardubice vyhlašuje další kola přijímacího řízení.

Přihlášky do bakalářského a magisterského studia přijímáme od 1. 7. do 6. 8. 2025.

Pravidla pro přijímací řízení a podmínky pro přijetí ke studiu se shodují s pravidly a podmínkami kola předešlého.

E-přihláška   

Více se dozvíte v sekci přijímací řízení nebo portálu pro uchazeče studuj.upce.cz.

Otevřené bakalářské studijní programy:

• Filosofie
• Filosofie–Religionistika
• Historicko-literární studia 
  Příloha e–přihlášky „seznam četby“ musí být ve formátu pdf, nadepsána jménem, příjmením a doložena nejpozději do 6. 8. 2025.
• Historie: Archeologie, Kulturně historická studia, Ochrana hmotných památek
• Religionistika
• Religionistika–Filosofie
• Sociální a kulturní antropologie

Termín podání přihlášek: do 6. 8. 2025
Termín pro zaplacení administrativního poplatku za přihlášku: do 6. 8. 2025
Doložení autorizované konverze maturitního vysvědčení do 12. 9. 2025

Termín přijímacích zkoušek do bakalářské studia: 19. 8. 2025

Otevřené navazující magisterské studijní programy:

• Anglická filologie*
• Filosofie
• Historie*: Archeologie, Dějiny literární kultury, Gender History, Kulturně historická studia, Péče o kulturní dědictví, Soudobé dějiny
• Resocializační pedagogika
• Sociální a kulturní antropologie: Sociální antropologie a Vizuální antropologie
• Učitelství anglického jazyka*

Studijní programy označené * dokládají  k e–přihlášce projekt, který musí být označen jménem, příjmením a ve formátu pdf a doložen nejpozději do 6. 8. 2025.

Termín podání přihlášek: do 6. 8. 2025
Termín pro zaplacení administrativního poplatku za přihlášku: do 6. 8. 2025
Doložení autorizované konverze diplomu a dodatku k diplomu do 31. 8. 2025

Termín přijímacích zkoušek do magisterského studia: 2. 9. 2025

Co je autorizovaná konverze?

Elektronický zápis přijatých uchazečů: 15.–16. 9. 2025

Není Ti něco jasného – napiš na studijní oddělení

Naděžda Tichá
nadezda.ticha@upce.cz
466 036 637

V centru Bostonu jsou manželé Iveta a Luboš se svými dcerami možná častěji než v centru Pardubic. Právě tamní lékaři dali jejich dceři šanci na život. Ale zpátky na začátek. Když se potkali v prváku na Univerzitě Pardubice, neměli tušení, jaká životní zkouška je čeká. S narozením druhé dcery přišel tvrdý náraz – diagnóza spinální svalové atrofie. Vypukl boj o zdraví. Jejich urputnost a umění orientovat se ve vědeckém prostředí zajistil dceři účast ve studiích a genovou terapii. A mohl za to nedokončený doktorát. 

„Mamííí, víš, kdo byla Toyen?“ – „Francouzská malířka?“ – „Ne, mami, byla to přece česká malířka, členka Devětsilu.“ – „Aha, já žila v tom, že je to Francouzka,“ odpovídá maminka Iveta své dceři. Teprve sedmileté Sofii. Podobnými dotazy častuje holčička své rodiče i několikrát za den. Chodí do první třídy, naučila se psát, a prý krásně, a slova čte s oblibou hlavně pozpátku. Je chytrá, zvídavá, velmi milá a ráda se seznamuje. Už teď má plány, čím chce být. Na všechno si chce sama vydělat, všechno chce sama zvládnout, chce studovat a cestovat. Touží po budoucnosti, ve které by jednou nepotřebovala ničí pomoc. Úplně se jí to asi nikdy nevyplní, ale k jisté samostatnosti má malá hrdinka se spinální svalovou atrofií zatím dobře nakročeno. A to i díky rodičům, kteří za dceru bez ustání bojují.

Potkali se náhodou

Iveta a Luboš se kdysi ocitli na stejném místě. Byl Silvestr a během oslav zjistili, že oba studují Univerzitu Pardubice. Zpátky do kampusu už se v novém roce vraceli společně. Byli v prvním ročníku. Iveta na Fakultě chemicko-technologické, Luboš na Fakultě ekonomicko-správní. Od třeťáku bydleli spolu a věděli, že spolu už zůstanou. „Po škole jsem přesně nevěděla, co bych chtěla dělat, a dostala jsem nabídku pokračovat na doktorské studium a věnovat se dál stopové elementární analýze,“ popisuje Iveta. Přestože doktorát nedodělala, sehrál v jejich životě zásadní roli. 

Svatba, bydlení, nástup do zaměstnání, první dcera Aneta, za tři roky druhá dcera Sofie. Všechno se zdálo být ideální. Až do pověstného pátku třináctého. Byl duben roku 2018 a manželům Petrovickým se život obrátil vzhůru nohama. Lékař v Motolské nemocnici potvrdil, že Sofie trpí spinální svalovou atrofií prvního typu (SMA). Geneticky podmíněným onemocněním, které vede k postupnému ochabování svalů. Hrozí, že Sofie postupně přestane polykat i sama dýchat, řekl jim tehdy. Zhroutil se jim celý svět.

Existuje studie, ale...

„O onemocnění SMA jsme v tu chvíli měli již načteno, jelikož neurolog své podezření vyslovil už dříve. Říkal, ať hlavně nic negooglíme, ať počkáme na definitivní výsledky všech testů. My jsme ale chtěli být připraveni na vše. U nás v tu dobu totiž neexistoval žádný schválený lék, který by Sofii pomohl,“ vzpomíná Iveta. Když si manželé o nemoci zjišťovali podrobnosti, svitla jim naděje. Iveta díky doktorskému studiu věděla, do kterých vědeckých časopisů, odborných publikací a studií nahlédnout a co přesně v nich hledat. „Objevili jsme v USA studii na genovou terapii farmaceutické společnosti Avexis, jejíž první výsledky vypadaly velmi nadějně. Účastnit se jí mohlo ale jen 22 dětí – 20 z Ameriky a pouze dvě mimoamerické. Lékaři v Motole byli skeptičtí, dostat se tam je prý nereálné,“ doplňuje Luboš. V tu chvíli se ale rodiče malé Sofinky rozhodli, že udělají všechno, aby dceru do studie dostali. Začal nejintenzivnější týden v jejich životě. Ještě večer po vyřčení diagnózy neváhali a poslali do USA e-mail, vyplnili příslušný studijní formulář a čekali.

Budíček o půlnoci

Hned v sobotu se z Bostonu ozvali a vyžádali si další informace a výsledky dalších vyšetření. Tak rychlou reakci manželé Petrovičtí nečekali. Začal boj s časem. Od té doby prakticky nespali ani nejedli, oba zhubli deset kilogramů, ale vytrvale sháněli, co bylo třeba. Ve studii byla jen dvě místa, o která se „prali“ tři zájemci. Mezitím co dokládali potřebné dokumenty s výsledky, nechali si pro jistotu vyhotovit pasy, konzultovali stav Sofinky kvůli případnému letu, jezdili s ní na kontroly a instruktáže, jak v případě komplikací na palubě letadla Sofince pomoci. Zkrátka se připravovali na cestu. Která se ale taky nemusela uskutečnit.  A pak to přišlo. Když oba večer padli vyčerpáním, vzbudil je telefon. Na displeji svítilo neznámé zahraniční číslo. „Dobrý den, sponzor se rozhodl a vybral do studie vaši dceru Sofii. Gratulujeme. Kdy můžete dorazit do Bostonu?“ ozvalo se z telefonního sluchátka. „To bylo jako sen. Obrovská úleva a zároveň zvláštní strach. Naše snaha se vyplatila. Dostali jsme naději, i když jsme zatím nevěděli jakou,“ popisuje Iveta. Šílený kolotoč se nezastavuje. Manželé řeší víza, bydlení, finance, vyřizují hypotéku, nevědí, co dřív. Ale povedlo se, poslední dubnový den odlétá Iveta s pětiměsíční Sofinkou do Bostonu. Za tři týdny je následují Luboš s Anetkou. To už malá Sofinka měla zákrok za sebou. Rodina se chystá strávit 14 měsíců v Americe.

Americký optimismus

V jedné z nejlepších světových dětských nemocnic dostala Sofinka hned v květnu jednorázový lék genové terapie. Tím se ale strach rodičů nerozplynul. „Nevěděli jsme, co s ní lék udělá, stále byl experimentální a nebyl schválený, nebylo jasné, jak bude tělo Sofinky reagovat. Nikam jsme raději nechodili, jen jsme ji hlídali. Anetka navíc vším děním a změnou prostředí velmi trpěla,“ posteskla si Iveta. Několik měsíců rodina zůstávala v Bostonu, aby vědci mohli pozorovat, zda lék zabral. Zabral. Medikament dodal do těla funkční kopii genu SMN1, který umožnil přežití a správnou funkci motoneuronů, které do té doby nemoc SMA ještě nezničila. Díky tomu mohly Sofinčiny svaly začít pracovat namísto dalšího ochabování a Sofinka tak dostala šanci výrazně rozvíjet svou motoriku.

Rodině se neuvěřitelně ulevilo, a tak si začala užívat i pobyt v Bostonu. „Bylo jaro, všechno z nás spadlo a konečně jsme mohli pořádně poznat i město,“ dodává Luboš. Amerika je hodně změnila. V myšlení i přístupu. „Velmi nám pomohla tamní mentalita. Američané jsou velmi pozitivní, stále nás podporovali, jakýkoliv Sofinčin posun oslavovali, strašně nás svým přístupem nakazili,“ pochvaluje si Luboš, který sám srší optimismem a dobrou náladou, a to i přesto, že jsou již zpátky v České republice. Oba rodiče neskrývají vděčnost. Myšlenky, zda lék v těle holčičky za 20 let nezpůsobí třeba rakovinné bujení, zbytnění srdečního svalu či jiné změny, si nepřipouštějí. S Bostonem jsou stále v kontaktu a zrovna balí kufry na pravidelnou roční kontrolu. 

A co dál?

Díky léku Sofinka dostala druhou šanci na život. Přesto se po čase, když už byli zpět v Česku, objevily komplikace. Sofinka začala v motorickém vývoji stagnovat. „Bostonští lékaři nám doporučili, abychom doma požádali o v tu dobu již v Česku schválenou léčbu, která funguje na jiném principu než genová terapie. Dodává se do těla v určitých intervalech už doživotně,“ vysvětluje Iveta. Pojišťovna lék ale odmítla proplatit, a tak se Petrovičtí museli spolehnout opět sami na sebe. Znovu začali pátrat, až narazili na další studii, tentokrát italskou. Díky svému úsilí dokázali Sofii dostat i do ní, a tak po dobu pěti let dojížděli ještě do Říma a Sofinka dostávala ještě druhý lék. Kombinovanou léčbou, každodenním cvičením a rehabilitacemi malá bojovnice postupně získávala další motorické dovednosti. S koncem italské studie přišla ale další obava – jak pro Sofii získat drahý lék teď? „Po dlouhém vyjednávání nám výrobce léku přislíbil, že Sofie bude lék dostávat dál v rámci speciálního léčebného programu,“ líčí Iveta. Dění okolo léčby spinální svalové atrofie sleduje neustále. Chce být připravená na případné další kroky. „Aktuálně je zatím v USA schválen lék Apitegromab, což je monoklonální protilátka, která blokuje myostatin, čímž podporuje růst a sílu svalů u pacientů se spinální svalovou atrofií. Tím může pomoci zpomalit progresi onemocnění a zlepšit svalovou sílu a podpořit motorické funkce. V případě zdravých lidí by tento lék působil jako steroidy či anabolika, ale u těchto dětí by to mohlo pomáhat,“ vysvětluje. Léčba ale může představovat velkou zátěž pro játra.

Žijeme okamžikem

Celková péče, léčba, nejrůznější pomůcky i rehabilitační pobyty jsou finančně velmi náročné a rodina se proto neobejde bez pomoci. „Máme už mnoho hodných dárců, kteří nám posílají peníze pravidelně. Další přibývají, když se o naší situaci náhodně dozvědí, a hned přispějí. I sdílení našeho příběhu na sociálních sítích velmi pomáhá. Naštěstí kolem sebe máme skvělé lidi,“ říká s obrovskou vděčností Iveta. Sbírat peníze se rozhodla i Univerzita Pardubice, která s finanční pomocí Sofince propojila tradiční dubnovou akci Rozhýbejme univerzitu. Studentům a zaměstnancům stačily pouhé tři dny, aby splnily dobročinný účel výzvy. Pomohli tak Sofince získat od Nadace ČEZ 120 tisíc korun, které použije na rehabilitaci a speciální pomůcky.

„Spinální svalová atrofie je dost drahý koníček,“ říká s nadsázkou Iveta. „Jak Sofinka roste, je potřeba neustále obměňovat pomůcky, jako jsou manuální a elektrický vozík, vertikalizační stojan, různé ortézy, terénní zdravotní kočárek. Sofča používá přístroj na cvičení nohou a spoustu dalšího vybavení. Třikrát za rok také jezdíme na rehabilitační pobyt,“ vyjmenovává Iveta jednotlivé nákladné položky. Roční péče o dceru přesahuje půl milionu korun z vlastních zdrojů, a tak je rodina vděčná za jakýkoliv příspěvek, jakoukoliv pomoc. Odpověď na otázku, proč se to stalo zrovna jim, je přitom nikdy nezajímala. „Asi si nás vybrala,“ věří Iveta. „Sofinčina startovní čára nebyla vůbec dobrá, teď je na tom fantasticky oproti tomu, co mohlo nastat, a to je pro nás to hlavní,“ uzavírá Luboš Petrovický. 

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO archiv manželů Petrovických

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání z května 2025, v tištěné i on-line podobě.

Naši studenti se svými kulturními projekty mají za sebou už čtyři úspěšné ročníky výzvy Rozjeď to. Chtěli jsme všem ukázat, jaký kreativní náboj v našich vysokoškolácích leží. Na výzvu reagovalo několik desítek studujících a vybrané projekty získaly podporu Univerzity Pardubice spolu se statutárním městem Pardubice. 

Kultura v Pardubicích tak letos ožila nejen díky zajetým akcím z minulých ročníků, pomohly i nové, neotřelé nápady, jako například Pardubické silent disco. 

„Studentské akce v projektu Rozjeď to rozvíjí myšlenku Pardubic jako univerzitního města. Právě zapojení studentů do kulturního dění pro veřejnost pomáhá propojit aktivity mladé vzdělané generace se stávajícími akcemi v atraktivním krajském městě,“ vysvětlila prof. Petra Bajerová, prorektorka pro vnější vztahy Univerzity Pardubice.

Akce Rozjeď to 2025:

• Čaj o páté Rozhovory a besedy se zajímavými osobnostmi

  František a Josef Trojanovi na UPCE
  Aleš Svoboda a Simon Klinga na UPCE
  Richard Wágner na UPCE

• Café Universitas Přednášky odborníků na aktuální témata

  Kořeny nesouhlasu v současné společnosti
  Bez koláčů není práce, úvod do makroenomie
  Dopad tzv. živočišné výroby na zvířata a svět kolem nás

• Pardubické silent disco Outdoorová akce pro každého bez rušení okolí 
• Naslouchej prostoru - Akustická ekologie od počátků po současnost Přednáška a workshop
• JenTakFest vol2 Setkání hudebníků s improvizačním klubovým koncertem pod širým nebem
• UPCE-CON pro Japonsko Poznání japonské kultury, ale také prostor pro nadšence a cosplayery

Co měly všechny akce společného? 

• Konaly se v Pardubicích.
• Byly pro všechny, takže zváni byly nejen studenti, absolventi, zaměstnanci, ale i široká veřejnost.
• Pořádali je nadšení vysokoškoláci.  

Zástupci Mezinárodního evaluačního panelu v červnu zavítali na Univerzitu Pardubice. Návštěva byla součástí národního hodnocení výzkumných organizací. Hodnocení podle Metodiky VŠ2025+ kombinuje kvantitativní a kvalitativní přístup a jeho cílem je přispět ke zvyšování kvality a mezinárodní konkurenceschopnosti českých vysokých škol.

Vysoké školy jsou hodnoceny v pěti modulech (M1 – M5). Hodnocení vybraných výsledků (M1) a výzkumné výkonnosti (M2) se provádí každoročně. Všech pět modulů je pak komplexně posuzováno jednou za pět let prostřednictvím Mezinárodního evaluačního panelu. On-site visit, tedy návštěva přímo na místě, je důležitou součástí tohoto procesu a doplňuje písemné podklady o osobní zkušenost panelistů s akademickým a výzkumným prostředím dané vysoké školy. Výsledky této části hodnocení se promítnou do celkového hodnocení výzkumného prostředí na univerzitě.

Panel vedený prof. Miroslavem Červinkou z Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové tvoří odborníci z různých vědních oblastí, z českých i zahraničních institucí. Seznam všech členů panelu je k dispozici na webu univerzity: www.upce.cz/en/upce/international-evaluation-panel-2025.

Během bohatého třídenního programu se uskutečnila řada setkání s vedením univerzity, děkany a proděkany všech sedmi fakult. Jednotlivé fakulty představily své výzkumné aktivity a zapojily se do diskusí zaměřených na Modul 3 (Společenská relevance). Diskuze k Modulu 4 (Viabilita) se zaměřila zejména na doktorské studium, jeho reformu, financování, nabídku doktorských programů v angličtině a mentoringový program. Podpora doktorandů je pro univerzitu dlouhodobou prioritou. 

V rámci Modulu 5 (Strategie a koncepce) byly představeny strategie a vize univerzity, financování výzkumu a vzdělávání, systém datových skladů, strategický plán a důraz na kvalitní a respektovanou vědecko-výzkumnou a tvůrčí činnost. Diskuze k modulům M3–M5 doplnila prezentace Centra transferu technologií a znalostí, které představilo komplexní systém podpory pro komercializaci výsledků výzkumu, správu duševního vlastnictví, vznik spin-off společností a spolupráci s aplikační sférou.

Panel navštívil také vybraná výzkumná pracoviště – tým prof. Michala Holčapka na Fakultě chemicko-technologické, Výukové a výzkumné centrum v dopravě v Doubravicích, Fakultu elektrotechniky a informatiky, Centrum materiálů a nanotechnologií (CEMNAT), výukový operační sál Fakulty zdravotnických studií a ateliéry Fakulty restaurování v Litomyšli.

„Tato návštěva představuje důležitý milník v procesu národního hodnocení. Členové panelu ocenili otevřenost a připravenost všech součástí univerzity k diskusi i kvalitu prezentovaných výzkumných aktivit,“ uvedl rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

Součástí programu byla také prezentace strategického záměru univerzity v oblasti vědy a výzkumu, přístup k internímu hodnocení výzkumné činnosti a využití analytických nástrojů pro řízení výzkumu. Panelisté diskutovali i personální politiku a systém podpory mladých vědeckých pracovníků. Zazněl rovněž důraz na orientaci univerzity na vysoce kvalitní a respektované vzdělávání, které je nedílnou součástí její dlouhodobé strategie. Samostatný blok byl věnován studentům, kteří s panelisty otevřeně diskutovali o svých zkušenostech se studiem, zapojením do výzkumu i mezinárodními mobilitami.

Studentky a studenti Univerzity Pardubice přivezli první cenné medaile z letošního ročníku Českých akademických her v Ostravě. 

Dařilo se plavcům, v disciplíně 50 metrů motýlek vybojoval zlatou medaili Albert Moc. V ženské kategorii pak Hana Kochwasserová obsadila třetí místo v disciplíně 100 metrů prsa.

Výjimečný výkon předvedli studující v disciplíně pohybové skladby. Za své vystoupení byli tanečníci oceněni zlatými medailemi.

České akademické hry se konají od 23. 6. do 27. 6. v Ostravě a tradičně nabízejí bohatý program v řadě sportovních disciplín – od atletiky a plavání, přes míčové a raketové hry až po individuální sporty. Na prestižní sportovní akci mezi sebou soupeří studenti českých vysokých škol.

Děkujeme sportovcům za skvělou reprezentaci Univerzity Pardubice a držíme pěsti i v dalších dnech her.

Tradiční Vědecko–technický jarmark Univerzity Pardubice se opět vrátil do centra města na Pernštýnské náměstí. Letos naši fakultu reprezentovali filosofové a religionisté.

Mladí zvědavci se vydávali na procházku starověkým chrámem ve virtuální realitě a objevovali přitom tajemná zákoutí syrského přístavního města Ugarit.

Ti hloubavější se zamýšleli nad hrozbami umělé inteligence. Nastoupili do pomyslného vlaku AI Doom Train, jehož konečnou zastávkou je zkáza lidstva. Pokud pasažéři nesouhlasili s myšlenkami na jednotlivých stanicích, mohli z vlaku kdykoliv vystoupit.

Kladli si otázky: Mohou existovat entity výrazně inteligentnější než lidé? Může být umělá inteligence výrazně inteligentnější než člověk? 

Podařilo se jim vystoupit včas, nebo dorazili až na konečnou?

Popularizace vědy je jedním z klíčových prvků třetí role univerzity. V srpnu nás můžete potkat na Science Point ve Sportovním parku. Na podzim nás pak čeká další ročník Noci vědců, tentokrát na téma bohatství. Věda je zábava!

Tex a foto: Jan Pražák, Propagační centrum FF UPCE

Zábavné pipetování, konstrukční kvíz, umělecké techniky restaurování a mnohem více si vyzkoušeli návštěvníci Vědecko-technického jarmarku na Pernštýnském náměstí v Pardubicích. Vědu na dotek připravilo všech sedm fakult Univerzity Pardubice. Tradiční akce opět přilákala davy zvědavců všech věkových kategorií. 

Vysokoškolští popularizátoři zavedli zájemce do tajemství mikrosvěta, nechyběly 3D modely ani vědecké hádanky. Malí vědátoři se mohli procházet starověkým chrámem ve virtuální realitě. Jarmark tak přinesl nejen zajímavý pohled na různé podoby vědy, ale zároveň inspiroval mladou generaci k touze po poznání a vzdělávání.

V sobotu 7. června 2025 ožil univerzitní kampus prvním srazem absolventek a absolventů Univerzity Pardubice. Na Fakultu filozofickou dorazilo kolem 200 bývalých studentek a studentů.

Odpolední program na fakultě zahájil v zaplněné posluchárně děkan Jiří Kubeš. Ve svém vystoupení shrnul 25 let existence fakulty, připomněl její důležité milníky a nabídl krátký pohled do historie. Poté následovalo představení jednotlivých pracovišť.

Na louce u tělocvičny probíhal po celé odpoledne neformální program, který se nesl v pohodovém duchu. O hudební doprovod se postarali studentky a studenti FF UPCE. Na saxofon a na klarinet zahrála Mayuka Fujiwara, studentka z Japonska, která v Pardubicích strávila letní semestr v rámci programu Erasmus. Publikum nadchl i kytarový grunge v podání Samuela Bogumského. Odpoledne zakončila svou elektronickou hudbou Kateřina Kůtková alias DJ LickMySoul.

Vynikající občerstvení připravilo Café Robinson, chráněné pracoviště podporující osoby s duševním i jiným onemocněním.

K nahlédnutí byly připraveny historické fotografie a videosmyčky mapující vývoj fakulty. Absolventky a absolventi, doprovázeni současnými studentkami, navštívili i nejvyšší patro fakulty, které v tomto roce prošlo rozsáhlou rekonstrukcí. Pro zájemce byla připravena projekce krátkých dokumentárních filmů z produkce vizuální antropologie FF UPCE.

Ani deštivé počasí nepokazilo příjemnou atmosféru, spíš naopak. Po oficiálním ukončení programu setkání spontánně pokračovalo až do večerních hodin. 

Děkujeme všem absolventkám a absolventům, kteří v sobotu dorazili do Pardubic a společně s námi vytvořili atmosféru plnou milých setkání a nových vzpomínek.  Velké díky patří i studujícím a zaměstnancům FF UPCE, kteří se podíleli na přípravách a realizaci srazu.

Zveme vás do našeho absolventského programu

Foto: Tereza Volfová
Text: Jan Pražák, Propagační centrum FF UPCE

Putovní výstava Pernštejnské ženy a Evropa tentokrát zavítala do Lucemburku. Úspěšný projekt Východočeského muzea a historiků Univerzity Pardubice je možné v červnu zhlédnout v budově tamního velvyslanectví České republiky. 

Hostitelka, velvyslankyně Barbara Karpetová, ocenila poselství i zpracování výstavy, jejíž libreto vychází z úspěšné knihy historika doc. Mgr. Pavla Marka, Ph.D. z Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. „Výstava má jako téma vytváření jednotné kulturní identity Evropy a roli, již v tomto procesu sehrály urozené ženy, budí proto zasloužený ohlas i v zahraničí,“ uvedl vedoucí Ústavu historických věd Fakulty filozofické Univerzity Pardubice Pavel Marek.    

Výstava ukazuje, jak žily ženy z poslední generace Pernštejnů v 16. a 17. století. Provdaly se na Pyrenejský poloostrov a do Itálie, ale s rodinou čile komunikovaly a vyměňovaly si nejen dopisy, ale také portréty, recepty či nejnovější módní styly. Viděli ji už návštěvníci na řadě míst v České republice i zahraničí, například Bruselu, Štrasburku, Berlíně či Madridu. 

Výstava a její herní prvky tvořily kulisy tradičního vítání občánků České republiky v lucemburském hlavním městě. „Více než dvě desítky dětí si vyzkoušely výrobu renesančních parfémů a psaní pavím brkem. Dobovou atmosféru pomáhali navodit manželé Hřibovi odění do replik šlechtických šatů vlastní výroby,“ popsal průběh akce ředitel Východočeského muzea v Pardubicích Mgr. Tomáš Libánek. 

S velkou radostí jsme v sobotu 7. června prožili historicky 1. Sraz absolventů Univerzity Pardubice. Setkání s vámi, sdílení vzpomínek a sledování vašich životních a profesních cest pro nás bylo skutečně inspirující.

Děkujeme vám za účast, pozitivní atmosféru a energii, kterou jste do tohoto dne vložili. Věříme, že jste si den užili stejně jako my a těšíme se na další společná setkání.

Srazem to nekončí, zveme vás do našeho absolventského programu. Zůstaneme ve spojení a navíc můžete využívat výhodné slevy u lokálních podniků a institucí.

Hledají se bývalé spolužačky a spolužáci! 

Nepátrá se právě po vás? Přečtěte si inzeráty absolventů.

Podcast UPCE On Air

Zhlédněte záznam z dopolední debaty hostů prof. Ladislava Koudelky a dr. Dominika Štursy.