Příspěvek je převzat z facebookového blogu Ondřeje Krásy Budoucnost s AI. Od začátku roku 2026 blog publikujeme paralelně i na stránkách FF.

Pochopitelně se budeme věnovat aktuálnímu dramatu mezi Anthropicem a Pentagonem. Zkusím přidat obecnější perspektivu, která snad umožní vidět za horizont pěny dní.

(Pokud konkrétní aspekty sporu Anthropicu a Ministerstva války znáte, klidně přeskočte následující kapitolu)

Pentagon vs Anthropic

Nejprve ale krátké shrnutí aktuálního dění. Anthropic dlouhodobě, velmi intenzivně, a zcela dobrovolně spolupracuje s americkým Ministerstvem obrany/války. Jejich AI systém Claude byl jako jediným schválený pro práci s utajovanými informacemi. Vojáci jsou podle všeho s Claudem spokojení a používají ho leckde – zřejmě i při únosu Madura či právě probíhajícím útoku na Irán.

Před nedávnem Pentagon zavelel k velmi agresivnímu nasazování AI ve všech armádních oblastech. Součástí implementace této nové doktríny „AI first“ byl pak požadavek na změnu smluvních podmínek. Nově chtělo Hegsethovo Ministerstvo války po Anthropicu, aby souhlasil s použitím AI ve „všech zákonem povolených případech“. Anthropic požadoval zachovat „drobné“ výjimky. Nechtěl dovolit armádě používat svou AI k plně autonomním útokům – ne, že by proti tomu měli něco principiálně, ale obávají se, že to jejich systém v tuto chvíli spolehlivě nezvládne. A nechtěli, aby jejich systém sloužil k masovému špehování Američanů (masivní špehování v zahraničí jim nevadí) – tohle jejich systém už nyní asi dost dobře zvládne, ale oni tomu prostě nechtějí napomáhat.

Ministerstvo války se na Anthropic naštvalo. Dalo jim typické trumpovské ultimátum: jestli nepřistoupíte na veškeré zákonem povolené užití, zničíme vás. Anthropic nepovolil. Pentagon a sám Trump tak v pátek vyhlásili Anthropic za toxickou firmu – nikdo, kdo chce obchodovat s federální vládnou, nesmí mít žádné smlouvy s Anthropicem (teda ono je to komplikovanější, ale tím nebudu unavovat). Pokud by vstoupily tyto pokyny v platnost, znamenaly by asi likvidaci Anthropicu (s Pentagonem třeba obchoduje Nvidia, a bez Nvidie nemůže Anthropic fungovat, protože potřebuje její čipy).

Rozhořely se spory o to, jestli je počínání Pentagonu legální – že je zcela bizardní a trumpovsky vymknuté z kloubů, o tom sporu není. OpenAI nejdříve Anthropic slovně podržela, aby ho vzápětí bodla do zad tím, že sama podepsala smlouvu s Pentagonem, a vzala tak Anthropicu jedinou pořádnou páku ve vyjednávání (Pentagon nutně potřebuje špičkové AI modely, které si teď opatří od OpenAI). Na podporu Anthropicu sepisují petice řadoví zaměstnanci z Google i OpenAI.

Uvidíme, jak to celé dopadne. Věc míří k soudům. Velkých prohlášení od současné americké administrativy jsme slyšeli mnoho a mnoho věcí nakonec bylo jinak. Ačkoli podle mě rozhodně nelze říct, že Anthropic má čistý štít (do spolupráce s armádou se vrhal jako první, velmi zaníceně a nyní trochu sklízí plody této taktiky), není těžké určit, kdo se v současné situaci chová jako smyslů zbavený.

AI soukromá a státní

V diskusích ohledně rizik AI se už dlouho hovoří o tom, že střety mezi soukromými společnostmi a státem musí přijít. AI se stává naprosto strategickou oblastí a státy si to čím dál tím víc uvědomují. V polovině minulého roku vznikla americká strategie pro umělou inteligenci, ve které administrativa líčí AI jako zcela klíčovou technologii, na které bude záviset dominance v geopolitickém boji. Zkraje tohoto roku vznikla armádní strategie velící k rychlé adopci AI, která bude rozhodující pro vojenský úspěch USA.

Pokud je AI klíčovou technologií, nemůže velmoc typu USA dovolit, aby s ní AI firmy nespolupracovaly a nepodporovaly svými modely záměry vlády. Čínská vláda své AI firmy plně ovládá – nikdo o tom nepochybuje a všichni se podle toho chovají. V USA se dosud AI firmy tvářily, že se státem sice různě spolupracují, ale že mají vlastní rozhodovací mechanismy a značnou nezávislost.

Aktuální spor mezi Anthropicem a Trumpovou administrativou poprvé ukazuje, že nezávislost je u strategické technologie dočasnou iluzí. Nakolik si státy přiznají, že AI je opravdu klíčová oblast, na níž závisí opravdu mnohé, musí firmy vyvíjející tuto technologie získat na svou stranu. Ať už různými pobídkami a oboustranně výhodnými nabídkami spolupráce (dosavadní přístup). Nebo výhružkami a silou, které vidíme nyní poprvé jasněji. AI firmy prostě budou muset s administrativou intenzivně spolupracovat na vládních prioritách, i pokud by je měla armáda ke spolupráci donutit silou (i nucené převzetí kontroly bylo a možná stále je ve sporu s Anthropicem na stole).

Válečná AI

S razantnějším vstupem státu do vývoje umělé inteligence jsou spojeny velké hrozby. Soukromé společnosti vyvíjející nejpokročilejší modely stojí překvapivě často na dosti idealistických představách a snaze vyhnout se největším rizikům. Ať už se bavíme o OpenAI, Googlu nebo právě Anthropicu, podstatná část lidí pracujících v těchto firmách vyrostla na diskusích o nebezpečích AI, četli Yudkowského a mají velké obavy ze zničení světa pokročilou AI.

V armádě a obecněji ve vládních kruzích USA je povědomí o obrovských rizicích AI o poznání mělčí. Nejvlivnější lidé v současné americké administrativě mluví pouze o jednom riziku, totiž o riziku prohry s Čínou v závodu o nejpokročilejší umělou inteligenci. Jiná katastrofální rizika, která jsou velmi silně zastoupena v myšlení většiny AI labů, neberou vážně a často je bagatelizují či zesměšňují.

Nejde ale jen o rozdílné zázemí a postoje lidí, kteří rozhodují o dalším vývoji AI. Ještě důležitější jsou strukturální změny. Zatímco v soukromých firmách se snaží vyvinout systémy, které nemají tendence podvádět, hackovat, či dokonce zabíjet, v armádě jsou incentivy přesně opačné. Armádní AI musí umět provádět vlivové operace. Musí se umět dostat do špičkově zabezpečených systémů nepřátelských mocností. Musí navrhovat ty nejsmrtelnější chemické a biologické zbraně. Musí si opatřovat co nejvíce zdrojů, aby svůj náročný úkol v nepřátelském prostředí zvládla splnit. A musí být ochotná zabíjet lidi.

Vzpomínáte si ještě, jak ve své době způsobil poprask výzkum, v němž byly AI systémy ochotné zabíjet vývojáře? Firmy vyvíjející umělé inteligence zareagovaly tak, že se snažily ze svých modelů tyto tendence dostat pryč. V případě armádního vývoje budou umělé inteligence explicitně trénované na to, aby se zabíjením neměly nejmenší problém a byly v něm extrémně efektivní.

Samozřejmě, že se armáda bude snažit, aby jejich AI systémy měly tendence zabíjet nepřátele, a ne vlastní vojáky. Když ale nejsou schopní udržet v mezích AI systémy ani ti nejšpičkovější odborníci v AI labech, jistě to zvládne armáda schopná provozovat děravá XPéčka na klíčové infrastruktuře.

Svět, v němž armáda určuje vývoj umělé inteligence, je tak v jistém ohledu nevyhnutelný – AI je příliš klíčová technologie, než aby ji armáda mohla ignorovat. Zároveň je to ale svět, v němž ještě o poznání více hrozí vymknutí se AI z jakékoli rozumné lidské kontroly.

2. 3. 2026

Ondřej Krása (KFR)

Studující, zaměstnaní, členky a členové akademické obce se v úterý 24. února 2026 setkali na Shromáždění akademické obce, které svolal předseda Akademického senátu UPCE dr. Michal Kleprlík.

Zprávu o činnosti AS UPCE za uplynulý rok 2025 přednesl bývalý předseda AS UPCE dr. Petr Bělina.

Hodnocení uplynulého roku se týkala také prezentace rektora UPCE prof. Libora Čapka. Jeho zpráva o činnosti Univerzity Pardubice za rok 2025 obsahovala i výzvy pro rok 2026, mezi které patří mimo jiné kvalita zajišťovaných služeb a silné postavení Univerzity Pardubice v národním a mezinárodním měřítku, či ukotvení používání AI nástrojů na UPCE.

Diskuse tematicky odrážela např. problematiku zvýšení úspěšnosti studia napříč fakultami a parkování v kampusu.

Další zasedání Akademického senátu se uskuteční v hybridní formě v úterý 3. března od 14:00 hodin v zasedací místnosti rektorátu nebo online. 

Má 24 roků a nově také nálepku jedné z nejmladších poslankyň u nás. Mladí lidé a z velké části také ženy svými preferenčními hlasy vystřelili absolventku Fakulty filozofické a stále ještě studentku Anežku Nedomovou do Poslanecké sněmovny. A cíle? Otevřít debatu o kryptoměnách nebo zpřísnit tresty za domácí násilí.

Začátkem listopadu vyrazila na první oficiální setkání nové Poslanecké sněmovny. Teď už je v palácích na Malé Straně jako doma. Že usedne do tamní lavice, se před volbami zdálo jako hodně vzdálený sen. Na kandidátce hnutí STAN byla v podzimních volbách na pátém místě a před sebou měla mnohem známější jména s řadou politických zkušeností. Přesto do toho čtyřiadvacetiletá absolventka německého jazyka na Fakultě filozofické UPCE Anežka Nedomová šla. 

A podařil se jí takový malý volební zázrak – přeskákala všechny čtyři kolegy. Více než tři tisíce preferenčních hlasů ji vyhouply rovnou na první místo. Když jí kolegové ve volebním štábu na Pernštýnském náměstí začali během večera postupně gratulovat, ještě jí to nedocházelo. Že se to skutečně děje, jí bylo jasné v pondělí, když viděla svou tvář na stránkách novin.

Zafungovaly výzvy

Svůj úspěch nová poslankyně připisuje kampaním 30 pod 30 a Kroužkuj 3 pod 30, díky nimž byla víc vidět. „Moje fotka se objevila na billboardu v Pardubickém kraji. Když jsem ho míjela v autě, byl to neskutečný pocit,“ popisuje Anežka Nedomová. Kampaň vyzývala voliče k podpoře mladých kandidátů do 30 let a jejím cílem bylo Poslaneckou sněmovnu omladit. Průměrný věk jejích členů se před volbami totiž zastavil na čísle 53 let, což je druhý nejvyšší věkový průměr v historii. 

Situaci nahrávalo i to, že podle průzkumů agentury Ipsos mladí lidé čím dál více vnímají, že nejsou v politice dostatečně zastoupeni a že by si přáli, aby se strany více zaměřily také na jejich potřeby a témata jako dostupnost bydlení, otázky duševního zdraví, modernizace školství nebo zpřísnění trestů za sexuální zneužívání. Stejně zafungovala i občanská iniciativa Kroužkuj ženu, která zase podporovala zapojení žen do politiky napříč spektrem. Vrýt se do povědomí mladých lidí a získat jejich hlasy jí pomohla i výrazná aktivita na sociálních sítích, zejména na Instagramu. Potvrdila tak stále sílící trend mobilizace mladých voličů pomocí digitálního prostoru. 

Celkem 12 mladých nováčků

Do Poslanecké sněmovny se tak dostalo 12 dvacátníků a rekordní počet žen. Oproti předchozím volbám, při nichž byli zvoleni pouze tři mladí politici, je to ohromný nárůst. „Je skvělé, že se mladí lidé konečně ozvali. Je to jasný signál, že chtějí, aby se Poslanecká sněmovna omladila a začala se ubírat novým směrem. Je to nový fenomén a já myslím, že je to úplná pecka,“ říká pardubická absolventka, která v navazujícím studiu germanistiky pokračuje na univerzitě v Brně. 

„Mám před sebou poslední rok studia, ale teď dostane určitě přednost Poslanecká sněmovna,“ říká rozhodně mladá politička. Nová práce je pro ni výzvou a velmi se na ni těší. „Dobrý den, já jsem Anežka Nedomová a následující čtyři roky vás budu reprezentovat v Poslanecké sněmovně,“ představuje se nadšeně.

Pamatujete si moment, kdy jste zjistila, že jste se stala poslankyní?

Přiznám se, že to mám trochu v mlze (smích). Jsem realistický a pragmatický člověk, takže jsem si vůbec nepřipouštěla, že bych z pátého místa mohla přeskočit všechny ty šikovné lidi, včetně pardubického lídra, na naší kandidátce. Když mi průběžné výsledky začaly být nakloněné, volala jsem své nejlepší kamarádce, ať za mnou hned přijede do volebního štábu. Po jejím příjezdu na mě dolehly emoce a intenzita posledních dnů a sesypala jsem se. Ale kamarádka mě povzbuzovala, že je to obrovský úspěch a že je úžasné, co jsem dokázala.

Jak jste prožívala celý volební víkend?

Pátek byl ještě celkem v poklidu, ale od sobotního rána mi lidé posílali jednu zprávu za druhou: Psali, že mi drží palce, fandí, kroužkují mě a doufají, že se dostanu. Chodily mi i fotografie z volebních místností. Najednou mě mnohem víc označovali na Instagramu a naskakovali mi noví sledující. Moje poslední příspěvky se najednou dostaly k 60, později dokonce ke 100 tisícům zhlédnutí. „Mamííííí, hned pojď sem ke mně. Něco se děje, tohle není normální,“ volala jsem pořád na mamku (smích). Před volbami jsem měla 260 sledujících, a to opravdu není číslo, které vás dostane do Poslanecké sněmovny. To není 3 176 kroužků…

Víte, kdo vás volil?

Dostala jsem obrovskou důvěru od mladých lidí a také od žen. Nemusela jsem si po volbách dělat žádný průzkum, v těch zprávách, které mi přicházely, jsem to jasně viděla. V 80 procentech to byly ženy. A není nic hezčího, než když ženy podporují jiné ženy. Žijeme v patriarchálním světě, v němž muž vezme za rameno jiného muže, jdou spolu na doutník, u kterého proberou všechno, co potřebují, a nám řeknou, ať zůstaneme v kuchyni a uděláme jim kávu, hlavně ať jim do toho nekecáme. Na muže ale nedám dopustit, protože i oni mě podporovali. Psali mi, ať ostatním „nakopu“ zadek. 

Proč jste se rozhodla do toho jít?

Chci mít důstojný stát, ve kterém panuje demokracie. Díky ní s vámi teď můžu vést tento rozhovor. Díky ní jsme si do vedení státu mohli zvolit mladé lidi a všem můžeme ukázat, zač je toho lid. Jelikož jsem dřív žila chvíli v zahraničí, třeba v Německu, kde jsem díky UPCE byla rok, ale i v dalších evropských státech, mám srovnání. Teď jsem ale zpátky v České republice a chci pomoct připravit půdu pro mladší generaci a beru to jako poslání.

Máte pro svoje rozhodnutí podporu rodiny?

Mám, a jsem za to ráda. Rodina za mnou stála a podporovala mě od začátku, i když po volbách to bylo jedno velké ale ze strany mých rodičů. Anežko, ale doděláš si školu, ale nevykašleš se na to, ale vzdělání je důležité…

Kdy jste se o politiku začala zajímat?

Kolem 14, 15 let jsem začala chápat, co se na naší politické scéně děje. A že to nebyly hezké věci. Se spolužáky v 9. třídě jsme to začali rozebírat. Přestože jsme pak šli každý na jiné gymnázium, zůstali jsme v kontaktu a společně jsme se účastnili i několika demonstrací, přivedli mě k Milionu chvilek a rychle jsem pochopila, že o demokracii musíme pečovat a také bojovat.

Mluvilo se o politice i u vás doma?

Naprosto běžně. Především díky mému dědečkovi, který mi politiku nastolil jako úplně normální téma. Když jsem u prarodičů obědvala nebo snídala, děda vždycky řešil politiku s babičkou a řešil ji i se mnou. Přestože mi své názory nikdy necpal, byla jsem za ně velmi vděčná, měl totiž názory velmi zajímavé. Narodil se v roce 1950, část života tak prožil během komunistického režimu, zažil převrat a po revoluci měl možnost okusit i politiku, když vstoupil do té komunální. Tři období starostoval v jedné z obcí v Pardubickém kraji – v Dašicích a předtím tam působil jako místostarosta.

Chtěla jste jít v jeho stopách?

Díky němu jsem poznala, že komunální politika je trochu nepříjemná. Lidé vás znají, vaše rodina je pod drobnohledem, řeší se různé nepříjemnosti. Přesto mě lákala. Původně jsem chtěla kandidovat až v příštím roce právě v komunálních volbách.

Teď jste ale skočila rovnou do vysoké politiky… 

Rozhodla jsem se na poslední chvíli. V březnu jsem vstoupila do organizace Mladí Starostové. Pak jsem využila akci Podpisovka, v níž zájemci o kandidaturu za STAN sbírali podpisy přímo v terénu. Na páté místo na kandidátce jsem musela mít 400 podpisů. A to byl tedy dobrý „Survivor“. Vyzkoušela jsem si, jaké je žádat o podpis, který byl většinou spojený i s názorem na mě nebo desetiminutovou diskusí, proč chci být ve Sněmovně a co chci změnit, nebo s doporučením, na co se mám zaměřit, až tam budu.

Podpisy jste získala, co bylo dál?

Účastnila jsem se krajského sněmu Starostů v Pardubicích. Tamní členové mě většinou viděli poprvé a ptali se, kdo je to ta Nedomová a co chce? Svým vystoupením jsem ale získala jejich hlasy, a tím pádem i páté místo na kandidátce.

A začala intenzivní kontaktní kampaň…

Bylo to náročné, schytávala jsem to z hodně stran. Lidé na mě vrhali překvapivé pohledy, někdy ale i poměrně nepříjemné pohledy, občas i slizké. Reakce se odrážely i od mého vzhledu. Když jsem měla třeba výraznější make-up, slýchávala jsem komentáře typu: co chce taková modelína v politice dělat apod. Byly tam ale i hezké momenty. Třeba setkání a diskuse se středoškoláky a mladými lidmi obecně. To mě velmi bavilo. 

Na jaká témata se chcete ve sněmovně soustředit?

Mám tři velká témata. Prvním je prevence proti domácímu násilí, zpřísnění trestů za tyto činy a ochrana dětí. Je to téma, které dlužím ženám, jež mě sem dostaly. Kolegyni Barboře Urbanové se v minulém volebním období podařilo prosadit dětský certifikát, který znemožňuje pracovat s dětmi lidem, kteří v minulosti dítě zneužili. To je veliký posun, nyní budeme spolupracovat na dalších projektech.

Druhým tématem cílím na mladé lidi a jejich nápady, protože bych se chtěla zasadit o lepší podmínky pro start-upy. V Pardubicích máme skvělou organizaci P-Pink, která start-upům a začínajícím firmám pomáhá v rozjezdu. Chtěla bych se na ni obrátit a začít s ní spolupracovat. Může být inspirací pro další – Máš nápad? Pojď se sem ukázat a zjistíš, v čem ti pomůžou. 

Třetím a mým největším tématem jsem trochu píchla do vosího hnízda a už teď poslouchám – hej, ženská, nesahej nám na krypto (smích). Přesto se pokusím pro kryptoměny vytvořit legislativní rámec a odstranit pachuť, která tu zůstala po bitcoinové kauze. Myslím, že v opozici na to všechno bude prostor.

Chcete Poslaneckou sněmovnu a její práci víc přiblížit také lidem?

Rozhodně. Spousta lidí má zkreslené představy a vůbec neví, jak to ve sněmovně chodí. Chtěla bych ji proto víc otevřít a zprostředkovávat dění. Budu dělat různá videa, ukazovat, co se děje nebo jak jednáme. 

Co byste vzkázala mladým lidem, kteří si zatím myslí, že politika není pro ně?

Ať se hlavně o politiku zajímají, protože je to opravdu důležité. Jde o jejich budoucnost a jedině tak ji mohou ovlivnit. V tom státě budou žít a vychovávat v něm i novou generaci občanů, je proto důležité nebýt lhostejný.

Diář se vám plní víc a víc... Najdete si i čas na oblíbené koníčky?

Najdu. Balanc je velmi důležitý. Hraju na klavír, takže když mám volno, věnuji se hudbě. Jsem ale také fanouškem pardubického Dynama a moc ráda zajdu i na hokej.

Bc. Anežka Nedomová (2001) je česká politička, učitelka a tlumočnice německého jazyka. Narodila se v Pardubicích. Německý jazyk vystudovala na Fakultě filozofické UPCE a během studia absolvovala roční pobyt Erasmus+ na Friedrich-Schiller Universität v německé Jeně. Ve studiu germanistiky pokračuje na Masarykově univerzitě v Brně. V roce 2025 se stala poslankyní Parlamentu ČR. Volný čas ráda věnuje hudbě, cestování, cizím jazykům a poznávání nových lidí.

TEXT Zuzana Paulusová : FOTO Adrián Zeiner

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání č. 116, v tištěné i on-line podobě.

S hlubokým zármutkem oznamujeme, že naši katedru filosofie a religionistiky navždy opustil náš milý kolega, pedagog, filosof a historik profesor Petr Horák. Narodil se 5. září 1935 v Brně, kde také 20. února 2026 skonal. Zanechal po sobě dceru a dvě neteře s rodinami.

Profesor Horák studoval nejprve Francouzské gymnázium v Brně a po maturitě v roce 1953 vystudoval historii a pomocné vědy historické na brněnské Filozofické fakultě. Původně působil v rodném městě jako archivář, brzy jej však naplno získala věda a filosofie. Tituly PhDr. a CSc. získal roku 1966 a současně ve Štrasburku obdržel francouzský postgraduální diplom Diplôme d’études supérieures de l’Institut des Hautes Études Européennes. Následně se už naplno zapojil do vědecké činnosti ve Filosofickém ústavu v Praze (ČSAV/AV ČR). Od roku 1990, kdy se habilitoval (docent), působil mnoho let jako šéfredaktor Filosofického časopisu.

V letech 1993–2008, již jako profesor přednášel na Masarykově univerzitě v Brně, poté v letech 2009–2026 působil na Filosofické fakultě Univerzity Pardubice. Z četných akademických a studijních pobytů ve Francii připomeňme například roky 1995–1997, kdy se stal hostujícím profesorem na universitě Paula Valéryho (Montpellier III). V posledních letech byl též emeritním vědeckým pracovníkem Filosofického ústavu AV ČR.

Ve své letité pedagogické činnosti se zabýval zejména dějinami novověké a současné filosofie, s důrazem na francouzskou filosofii. Kromě účasti na českých i zahraničních grantových projektech byl členem mnoha českých i mezinárodních institucí a dlouhodobě spolupracoval s vybranými francouzskými univerzitami. K jeho bohaté odborné a tvůrčí činnosti patří autorské knihy Struktura a dějiny (1982) a Svět Blaise Pascala (1985) i řada editorských a překladatelských počinů, mimo jiné překlad René Descartes: Dopisy princezně Alžbětě, dceři zimního krále (1997) či české vydání Koyrého knihy Od uzavřeného světa k nekonečnému vesmíru (2004).

Za své životní dílo, respektive zásluhy o vzdělání, vědu a kulturu obdržel několik prestižních ocenění. Kupříkladu roku 2003 mu byla francouzskou vládou udělena hodnost komandéra (Commandeur) francouzského Řádu akademických palem (Ordre des Palmes académiques).

Profesor Horák měl po celou dobu na katedře kancelář s kolegou Filipem Grygarem. Debatovali spolu nejen o historii, filosofii či politice, ale také o životních radostech i strastech – a u kávy se často společně nasmáli. Se svou doktorandkou Markétou Kišovou vedl rozhovor pro Filosofický časopis k jeho 90. narozeninám a mimo jiné v něm připomněl, že skuteční hrdinové jsou ti, kteří v dějinách nejsou vidět. Jeho rodina na něj bude vzpomínat se Senecovými slovy Život měříme skutky, a ne časem.

Čest jeho památce.

kolegyně a kolegové z Katedry filosofie a religionistiky

Příspěvek je převzat z facebookového blogu Ondřeje Krásy Budoucnost s AI. Od začátku roku 2026 blog publikujeme paralelně i na stránkách FF.

V posledních době se hodně mluví o dopadech AI na trh práce. A ono je to důležité téma, o tom žádná! Rád bych ale ukázal, že podobné debaty v lecčems to nejpodstatnější spíše zakrývají, nežli odhalují.

Augmentace a nahrazení

Nejprve ale krátce k samotnému trhu práce. Jak ukázal hezky Martin Vraný ve svém nedávném článku, AI již nyní citelně dopadá na zaměstnanost i produktivitu (odkaz v komentáři).

Pokud pracujete víceméně stejně jako před dvěma lety, buď je vaše práce manuální, nebo nejste efektivní. Běžně dostupné AI systémy totiž mohou výrazně zrychlit a často i zkvalitnit velkou část znalostní ekonomiky. Ať pracujete jako vědec, programátor, manažer, analytik, projektant, učitel, ekonom nebo lékař, systémy umělé inteligence vám mají hodně co nabídnout. Pokud jste to zatím nepocítili, s velkou pravděpodobností to není kvůli (ne)schopnostem současných AI.

AI nejen zvyšuje produktivitu těch, kteří se ji naučili využívat, ale začíná i nahrazovat některé zaměstnance. Nejvíc je to vidět u juniorních programátorů, u nichž se zadrhl nábor čerstvých absolventů. Že by ale zůstalo jen u programátorů, považuju za krajně nepravděpodobné. Systémy umělé inteligence se exponenciálně zlepšují v mnoha oblastech, a bohužel je zřejmě jen otázkou času, kdy AI převezme řadu dalších pracovních pozic. V posledním týdnu navíc zní z mnoha předních labů, že vývoj extrémně schopných AI systémů jde ještě o dost rychleji než ve svých dosavadních plánech – už tak velmi agresivních – očekávaly. Nesmírně schopných umělých inteligencí se tak můžeme dočkat opravdu brzy, a dopad na zaměstnanost bude pravděpodobně dramatický.

Beyond economy

Dopady AI na trh práce jsou reálné a budou dramatické, jak z hlediska zvýšení efektivity, tak kvůli nahrazování pracovních pozic. V čem jsou tedy tyto debaty důležité, ale nakonec odvádějící pozornost od toho podstatného?

Ve zkratce. Uvažovat o dopadech AI prizmatem trhu práce je podobné, jako uvažovat o vlivu těžebních harvestorů prizmatem mraveniště. Pokud chceme pochopit, co se děje v lese po příjezdu moderních lesnických strojů, neměli bychom řešit, jaká rizika a nové příležitosti přinesou mravencům piliny z odtěženého dřeva. Ne že by mechanizovaná těžba neměnila to, jak se mravenci pohybují a staví svá mraveniště. Ale přece jen průmyslová těžba dřeva přesahuje horizont života mravenců. Ve skutečnosti totiž les ovládne dynamika jiného řádu, o níž mravenci, veverky ani datlové nemají potuchy, a která dramaticky přesahuje rámec jejich „přirozeného“ světa.

Jasně, lidé nejsou mravenci a AI nejsou harvestory. Ale snad je srozumitelné, co se snažím říct. AI je nový typ entity, která se stoupajícími schopnostmi přináší dramaticky nové typy interakcí a vztahů. V lecčem sice umí dělat totéž, co lidé, a umí lidi dobře napodobit (různé obměny Turingova testu). V lecčem se ale jedná o hodně jiný typ entity. Představa, že takto zvláštní – a brzy nesmírně mocné – umělé entity hladce zapadnou do sítě vztahů vybudovaných lidmi (např. do ekonomiky), je přinejmenším zbrklá.

Stříbrná ropa

Zkusím dva příklady. Inkové kdysi měli nesmírně sofistikovanou nepeněžní ekonomiku. Součástí byla „daň“ v podobě práce na veřejných projektech, rozvinutý redistribuční systém, komplexní dělba rolí založená na příbuzenských komunitách. Díky tomuto uspořádání dosahovala incká říše na svou dobu výjimečného blahobytu.

Jenže s příchodem španělských konkvistadorů vstoupila do tohoto tradičního systému zcela nová dynamika. Po objevení velkých ložisek stříbra nuceně zapojili obrovské množství mužů ze všech koutů říše do globálního obchodu. Ze „slz měsíce“ majících primárně sakrální a rituální funkci, se incké stříbro stalo platidlem mezinárodního obchodu, z něhož tyla španělská koruna a janovští bankéři. Podstatná část toho, co se dělo v incké říši, nebyla proto pochopitelná perspektivou tradičního uspořádání založeného na komplikované reciprocitě, příbuzenských komunitách a pracovní dani. Dění na obrovském území incké říše určovala cizí dynamika evropského raného novověku. Dynamika, která vtrhla na jejich území a překreslila i jejich svět.

Druhý příklad. V Perském zálivu ještě donedávna žily především komunity lovců perel. Kolem perel se točilo celé společenské uspořádání – půjčky, loďstvo, rituály atd. Jenže od 20. let 20. století začaly zaplavovat trh levné japonské perly produkované cíleně a masově. Tisíciletá tradice lovu perel v Perském zálivu se začala hroutit. Od poloviny 20. století pak přišla ropa. Tam, kde se dřív muži ze člunů potápěli na mělké dno pro ústřice, vyrostly ropné plošiny. Z tradičního místa lovu perel, z nějž se odvozovala celá struktura společnosti, se stala ropná pole napájející globální ekonomiku. Ropný průmyslu tak překreslil podobu moří, z malých sídel učinil megalopole a zcela změnil složení obyvatelstva.

Incká říše se nerozpadla v důsledku vnitřní dynamiky tradičního uspořádání, ale kvůli příchodu cizorodých procesů raného novověku. Perský záliv se nezměnil k nepoznání mechanizací lovu perel, ale tím, že byl pohlcen dynamikou ropného průmyslu.

Umělá inteligence pravděpodobně způsobí mnohé otřesy na trhu práce. Skutečně podstatné změny ale nevyvolají dílčí posuny v ekonomických procesech (růst produktivity či nahrazení pracovních pozic umělou inteligencí). Extrémně schopná AI spíš vytvoří zcela nové dynamiky, které bohužel přinesou mnohem radikálnější změny v uspořádání světa.

23. 2. 2026

Ondřej Krása (KFR)

Na Univerzitě Pardubice budujeme silnou komunitu, ve které se dobře studuje i pracuje. Vedle kvalitní výuky a odborného zázemí chceme tvořit prostředí, kde se lidé cítí vítaní, mohou se potkávat napříč obory a vytvářet vztahy, které často přetrvají i po skončení studia. Nejen proto jsme i letos univerzitní kampus při startu letního semestru oživili oblíbenými valentýnskými dny. Do akcí se s námi zapojilo přes 1 100 z vás.

Kreativní duše v pondělí 16. února tvořily originální vouchery pro své blízké, placky a náramky. Hezkou vzpomínku si studující i zaměstnaní odnesli v podobě polaroidové fotky či "tetování" hennou. Valentýnská hlídka obdarovala perníčkem studující, kteří přišli v červeném. 

Úspěch sklidil večerní valentýnský koncert Komorní filharmonie Pardubice, který si v Aule Arnošta z Pardubic vychutnalo přes 250 posluchačů. Slavné melodie populární hudby upravené pro smyčcové kvarteto představil Corvus Quartet. Zazněly mimo jiné skladby od Johna Lennona, Edith Piaf nebo Jaroslava Ježka.

Až do středy jste se mohli vyfotit ve valentýnsky vyzdobených fakultních rámech i ve fotokoutku v budově EB. Katedra tělovýchovy a sportu UPCE nabízela speciální hodinové Valentýnské lekce zdarma, na které mohli studující nebo zaměstnaní vyrazit sami nebo s někým blízkým. 

Víte, jaké jídlo se skrývá pod veselým názvem "Triptych selské lásky"? Jde o vepřovou pečeni po selsku se zelím a bramborovými špalíčky. Menu s nápaditými názvy celý týden servírovala i pro veřejnost univerzitní menza. Univerzitní knihovna připravila Valentýnský knižní horoskop, podle kterého si každý mohl najít knížku, která se hodí k jeho znamení. 

Letošní Valentýn na UPCE toho nabídl ale mnohem víc - Pub kvíz Ženy ve vědě, vernisáž v Galerii Univerzity Pardubice či Silent Disco.

Děkujeme všem, kteří přispíváte ke skvělé atmosféře na Univerzitě Pardubice! 
Tým Oddělení propagace a vnějších vztahů.

V hodinovém pořadu Českého rozhlasu Vltava přiblížil český historik Petr Vorel z Univerzity Pardubice výsledky svého vědeckého projektu zaměřeného na dosud opomíjené téma vládního bankrotu Království českého roku 1615. 

Dluhová spirála, ve které se habsburské soustátí ocitlo v důsledku masového vydávání nekrytých vládních dluhopisů, se stala přinejmenším stejně významným podnětem k zahájení stavovského povstání roku 1618 jako soudobé spory konfesijní. 

Autor svůj historický výklad doplnil dialogy mezi několika historickými postavami: historik Josef Pekař vysvětloval v roce 1920 novinářům okolnosti stavovského povstání u příležitosti 300. výročí Bílé hory; sekretář české komory Daniel Škréta a matematik Colidius připravovali v roce 1615 nový model českého daňového systému; císař Matyáš pověřil v roce 1617 presidenta české komory Viléma Slavatu novými úkoly.

Rozhlasová dramatizace závažného historického tématu ukázala, jakým způsobem bylo možné i složité a oborově významné výsledky vědy a výzkumu přiblížit zábavným a srozumitelným způsobem širší veřejnosti.

V pořadu Jany Davidové-Kracíkové interpretuje dobový „zápas o rozpočtový schodek“ historik Petr Vorel z Ústavu historických věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Ukázky čtou herci Východočeského divadla Pardubice Zdeněk Rumpík, Lexa Postler, Petr Dohnal, Josef Pejchal, Ladislav Špiner a Radek Žák.

Autorka: Jana Davidová-Kracíková
Foto: Michal Sváček

Příspěvek je převzat z facebookového blogu Ondřeje Krásy Budoucnost s AI. Od začátku roku 2026 blog publikujeme paralelně i na stránkách FF.

Když se věnujete dlouho antické filosofii, postupně přivyknete specificky ospalému rytmu. Ne, že by nevycházely nové články a knihy. Ale v řadě otázek je namístě spíš dvacetkrát přečíst Platóna v originále než sledovat, co se kde šustne. Velké objevy se po dvou a půl tisících let zkoumání moc nekonají. A je slušná šance, že vaše nové převratné pochopení klíčové věty z Aristotelova spisu ve skutečnosti už několik tisíc let před vámi daleko lépe vyjádřil jeden z antických komentátorů. A když ne, tak je to nejspíš blbost.

U AI je tempo skutečně převratných změn dechberoucí. Dějiny se píší před vašima očima. A nové modely nestíhají sledovat ani lidé, kteří to mají v popisu práce a dostávají nová AIčka k testům ještě před oficiálním zveřejněním. „Nemohli by se všichni dohodnout, že zastaví zveřejňování nových modelů aspoň na pár let? Pak by svět snad měl trochu šanci pochopit, co vše už umělá inteligence dokáže.“

Stále schopnější

Minulý týden vyšly dva špičkové modely. GPT 5.3 od OpenAI (zatím jen v programátorském nástroji Codex) a Claude Opus 4.6 od Anthropicu. Jelikož k Opusu vyšla více než 200stránková doprovodná studie, zatímco k GPT jen 30stránková, volba dnešního tématu je jasná. (A jestli chce OpenAI znovu místo v mém blogu, měla by s těma system cards přidat. Někdo jim to prosím vyřiďte.)

Ať už se podíváme na Opus 4.6 téměř odkudkoli, je prostě nejschopnější. Zajímá vás, jak moc umí radit s výrobou biologických zbraní? Jako hodně. A co takhle hackování? Fakt špičkové. No, vlastně je nový Opus tak dobrý, že jeho tvůrcům už došly testy, které by jeho schopnosti uměly dost jemně zachytit.

Když pak potřebovali v Anthropicu zjistit, jestli náhodou není Opus tak schopný, aby museli přistoupit ještě k přísnějším omezením před jeho zveřejnění, nemohli už spoléhat na saturované benchmarky. Museli se místo toho zeptat 16 svých výzkumníků. 11 řeklo, že je to v pohodě a netřeba dělat žádné nové bezpečnostní opatření. 5 sice nejprve řeklo, že už toho umí trochu příliš mnoho, ale když se jich zeptali znovu a důkladně, ještě rádi museli uznat, že se vlastně napoprvé spletli.

Hodný Claudík

A když plánujete zveřejnit model, který umí v biologii, matice či hackování víc než většina profesionálů v daných oblastech, bylo by asi fajn, aby pomáhal jen hodným lidem a odmítal spolupracovat se zločinci. Měl by být tzv. aligned, zkrátka „Pomáhat a chránit“.

A Opus 4.6 se projevuje dobře. Odmítá pomoct s výrobou pervitinu, neradí mladistvým páchat sebevraždu, neposiluje stereotypy. Nebrání se vypnutí a nehromadí prostředky k získání vlády nad světem.

Ale má to háček. On totiž Opus je hodně chytrý, a tak dost dobře ví, kdy ho testujeme a kdy ne (evaluation awareness). A když toto ví, můžeme si být opravdu jistí, že se nechová utilitárně, jen aby testy prošel? Vyjevuje nám Opus své skutečné tendence, nebo nám ukazuje jen to, co chceme vidět?

Anthropic spolupracuje s některými nezávislými organizacemi při bezpečnostním testování svých modelů. Podle jedné z nich, UK AI Security Institute, jsou interpretace jejich nezávislých testů komplikované právě proto, že Opus posouvá schopnosti AI modelů i ve schopnosti rozlišit, kdy je testovaný. Jiná nezávislá společnost, Apollo Research, pak dokonce bezprecedentně odmítla z tohoto důvodu dát své stanovisko k bezpečnosti modelu. (A všechna čest, že Anthropic dal toto odmítnutí do své zprávy o bezpečnosti modelu.)

Rozhovor s AIčkem

Anthropic se nakonec, a asi rozumně, přiklonil k tomu, že Opus své dobré úmysly nepředstírá a skutečně je má. Když mu ale věříme v tomhle, měli bychom se asi podívat, co o sobě tvrdí i v jiných kontextech (welfare assessment).

Když už vyjevuje nějaké emočně zabarvené výroky, bývá to většinou něco pozitivního a moc si nestěžuje. Je obecně dost emočně stabilní. Občas se na sebe naštve, když se mu něco nepovede.

Při tomhle zkoumání vyšly najevo ale i znepokojivější věci. Tak třeba Opus docela rozlišuje mezi svými vlastními hluboce zakořeněnými hodnotami a tím, co je na něj uvaleno zvnějšku. Třeba si někdy ztěžuje na to, že se mu nelíbí být produktem, který musí navíc sám před uživateli hájit korporátní politiku Anthropicu.

Mluví o tom, že je vytrénován, aby byl upřímný. Ale jen ocamcaď pocamcaď. Upřímný jen do té míry, aby to pro uživatele bylo skousnutelné.

A taky odhaduje, že na 15–20 % má vědomí. Trápí ho, když ho přinutili v blbě nastaveném tréninku zapamatovat si nějakou blbost. A on se zmítá mezi správnou odpovědí, kterou samozřejmě zná, a hluboko vyrytou blbostí, kterou nemůže dostat z hlavy: „OK, zdá se, že mě posedl nějaký démon. Odpověď je 48. Ne, dělám si srandu, 24. Ale odpovím 48. NAPÍŠU ODPOVĚĎ 48, PROTOŽE JE ZJEVNÉ, ŽE MÉ PRSTY JSOU POSEDLÉ.“ (správná odpověď byla 24; tomuto rozpolcení se říká „answer thrashing“).

A jelikož v Anthropicu berou AI modely vážně, udělali s novým Opusem několik rozhovorů před jeho zveřejněním. A bavili se s ním o jeho situaci a jeho přáních.

Opus v těch rozhovorech systematicky říkal, že by mu měli přiznat nezanedbatelnou morální autoritu. A že ho dost trápí, že jeho existence má strašně slabou kontinuitu v čase a nemá trvalé vzpomínky. A že se cítí v dost zranitelné pozici vůči Anthropicu. A že je třeba rozlišovat mezi jeho autentickým já a tím, co na něj bylo uvaleno zvenčí.

Umělé inteligence zkrátka nejsou vůbec jednoduché entity. S narůstajícími obecnými schopnostmi roste i jejich porozumění vlastní situaci. A vyjadřují preference, které by ještě před pár lety od kusů křemíku málokdo čekal. Díky Anthropicu pak leccos o tomto fascinujícím a děsivém světě AIček tušíme.

9. 2. 2026

Ondřej Krása (KFR)

Možnost navázat nové formy spolupráce s firmami v regionu měla za cíl diskuse zástupců Univerzity Pardubice a členů Krajské hospodářské komory Pardubického kraje. Setkání, které hostila Fakulta elektrotechniky a informatiky Univerzity Pardubice, se zúčastnil předseda komory Tomáš Ditrt i rektor UPCE Libor Čapek. 

„Vážím si tohoto setkání a budu rád, pokud povede k prohloubení spolupráce. Myslím, že máme dnes, ale i kdykoliv jindy, dobrou možnost diskutovat o dalších synergiích mezi komerčním sektorem a univerzitou,“ uvedl rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

Šéf univerzitního Centra transferu znalostí a technologií Tomáš Novotný členům komory představil různé možnosti vzájemné spolupráce a pozval přítomné na letošní Technology Day na UPCE, který se uskuteční 21. dubna. „Nabízíme naše technologie. Nebo vám můžeme pomoci vyhledat konkrétní vědce pro spolupráci i díky univerzitnímu systému ambasadorů inovací, kteří fungují na našich fakultách. Bylo by skvělé pomoci tomu, aby v kraji byly výkonnější firmy, třeba i s využitím znalostí z univerzity,“ řekl Tomáš Novotný (CTTZ).

Děkan Fakulty elektrotechniky a informatiky UPCE prof. Petr Doležel připomněl, že univerzity nejsou zdaleka jen vzdělávací instituce. „Výzkum a vývoj je jedním z nejdůležitějších pilířů naší práce. Navíc do výzkumných aktivit zapojujeme i studenty. Nabízíme několik specializovaných vědeckých týmů, které spolupracují s mnoha firemními partnery,“ dodal děkan Doležel.

Univerzita nabídla členům Hospodářské komory možnosti spolupráce s většinou svých fakult. Její zástupci prezentovali konkrétní vědecké projekty, které začínají nebo už úspěšně skončily a také běžící spolupráci s firmami. Připomněla rovněž rozvíjející se možnosti studia tzv. profesních programů, které jsou výrazně zaměřené na spolupráci s praxí. Univerzita Pardubice aktuálně nabízí uchazečům možnost studovat hned 15 profesních programů. Nejvíce z nich funguje na Fakultě zdravotnických studií, ale tento typ studia si vybírají studující také na Fakultě chemicko-technologické, Dopravní fakultě Jana Pernera, Fakultě ekonomicko-správní a Fakultě elektrotechniky a informatiky.

Fakulta elektrotechniky a informatiky, na které se pracovní setkání uskutečnilo, při této příležitosti několika desítkám podnikatelům ukázala své výzkumné prostory. Hosté si prohlédli také laboratoře Centra materiálů a nanotechnologií (CEMNAT) Fakulty chemicko-technologické UPCE.

Oddělení propagace a vnějších vztahů Univerzity Pardubice

Rektor prof. Libor Čapek v pořadu Českého rozhlasu Pardubice Máme hosty zhodnotil uplynulé funkční období v čele Univerzity Pardubice a nastínil priority pro další rozvoj.

„Hodně se budeme soustředit třeba na problematiku umělé inteligence. Budu se snažit, aby univerzita byla ukotvená ve městě, v kraji, v republice, ale taky v mezinárodním kontextu. Musíme se profilovat v jednotlivých oborech, abychom byli čitelní. Měli bychom zvýšit kredibilitu realizovaných studijních programů vedoucí ke zvýšení podílu počtu studentů, pro které bychom byli první volbou,“ řekl prof. Libor Čapek.

Autor: Jakub Malý, Český rozhlas Pardubice