Publikováno: 14.01.2025
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
XIII. bienále pořádané Ústavem historických věd Filozofické fakulty UPCE se bude konat v Pardubicích ve dnech 24. - 25. dubna 2025.
Pokud Vás téma zeleně upoutá, rádi Vás přivítáme! Předem prosíme o zaslání názvu vašeho příspěvku se stručnou anotaci (do 800 znaků), a to do 31. ledna 2025, na adresu: milena.lenderova@upce.cz
"Od krásy k užitku aneb zelená a zeleň na všechny pády"
Řečeno slovy francouzského historika Michela Pastoureau, jehož některé knihy český čtenář zná, není zelená barva barvou počestnou - je mazaná, nedá si nahlížet do karet, pokrytecky mění svou symboliku podle potřeby... Získat ji z přírodních surovin bylo vždy poměrně snadné, proto se ji dostávalo menšího uznání než barvám červené, modré či dokonce zlaté. Zelená byla nestálá, špatně držela na látkách i malířských podkladech. Tato nestabilita vedla k tomu, že se stala symbolem všeho, co se hýbe, mění, stala se barvou náhody, hry, osudu.
Rehabilitovalo ji 19. století: hypertrofující města, „centra smradu", si oblíbila zeleň a prosazovala ji na všech volných plochách, které ještě zůstaly. Zelená se stala dichotomickou antitezí civilizace. Znamenala život. A právě v prostředí měst došlo pomocí zelené k vytvoření nové symboliky: barvy, která znamená souhlas, svolení, bezpečí, barvy, jejímž protikladem je červená znamenající zákaz, omezení, nebezpečí.
S explozivním růstem městských aglomeraci v období průmyslové revoluce a na přelomu 19. a 20. století se v urbanismu zrodilo téma bydlení a života v zeleni, zrod krajinářské architektury a potřeba vyvážení zastavěných a různorodě funkčně využívaných ploch zelenými „plícemi" města - městskými sady a parky s okrasně osázenými trávníky. Ty se vedle tradičních pohostinských provozů staly novými epicentry společenské komunikace, zábavy a podívané; místy, kde se privátní mísilo s veřejným (pikniky, rauty, sport).
Zatímco zeleň a zelená je v městech do určité míry „náplavou", ve volné přírodě kralovala a ve svém království lidské zásahy nepotřebovala. Užitná hodnota rozsáhlých volných ploch zapřáhla zeleň do služeb člověka: zeleň začala být poutaná, ovládaná a v posledku devastovaná. Lidskou tvář měla i zeleň v zámeckých parcích; ovšem z pohledu užitečnosti zde docházelo k plýtvání trávou, vodou i lidskou energii. Ale jen do chvile, než nastal nedostatek. Pak se nejen zámecké zahrady, městské parky, ale jakékoliv, i drobné okrasné plochy zezelenaly: měnily se v užitečné zeleninové záhony. A vyhladovělá populace začala ve volné přírodě „spásat" to, co původně nechávala němým tvářím.
Hlavní okruhy:
Zeleň jako jeden z motivů paradigmatického obratu v historiografii: od ontologického, poznávacího a hodnotového antropocentrismu k biocentrismu v humanitních vědách Ekologická krize a její (historické) souvislosti; Člověk jako součást přírody; „Zelený obrat v historiografii."
Zeleň a zelená v komunikaci Symbolika zelené a zeleně v dějinách, jazyce a v komunikaci (posvátné stromy a háje; zelené elementy v heraldice, symbolické komunikaci a reprezentaci; zelená rčení, přísloví a idiomy; květomluva a její symbolika); Zelená jako symbol volnosti, svolení a bezpečí v umění a literatuře vs. zelená jako paradigma disciplíny; Zeleň (zelená) v sociální a politické komunikaci.
Bydlet a žít zeleně, bydlet v zeleni. Urbanismus zahradních měst, místo a role zelených elementů v teorii urbanismu a bydleni 19. a 20. století, ekologická architektura; Veřejné parky a sady, jejich typologie a koncepty osázení dřevinami a květinovými hnízdy, jejich tvůrci; Vnitrobloky. Introdukce okrasných dřevin. Záhumenky, zahrady (včetně botanických) a zahrádky.
- Zelená strava, kuchyně a medicína Zelenina a přírodní produkty ve stravování od středověku do současnosti; zelená kuchyně; geneze a vývoj žánru bio-kuchařek; Užitková zeleň kuchyně, nápoje. Rozšíření portfolia spotřební zeleně v době zásobovacích krizi; „Zelené dějiny světa" aneb „Dáš si s námi trávu?": dějiny pěstování a využiti konopí.
