Published: 30.04.2026
Letní semestr se pomalu blíží ke konci, studenstvo propočítává absenci, dohání resty a filozofická fakulta je až nabitá k prasknutí nejrůznějšími programy. Litcon však není jen obyčejnou odpočinkovou akcí pro diváky a účinkující, nýbrž plnohodnotným kulturním setkáním s desetiletou tradicí. Jde totiž o den, kdy se z kolegů stávají přátelé, jak dubnovou akci v Klubu 29 uvedl její zakladatel Jiří Studený z Katedry literární kultury.
Letošní ročník publiku představil opět spoustu známých i neznámých talentů. Na pódiu se tak střídala pěvecká vystoupení, dramatická autorská čtení či přednášky, z nichž bylo možné vyučující poznat z méně obvyklé perspektivy. Jedno z nejvýraznějších vystoupení měl letošní speciální host. Galerista a spisovatel Jaromír Typlt představil svůj projekt Slova v jiném skupenství. Rodák z Nové Paky si publikum získal především svým přednesem básně Kůra. Jak sám naznačil, ve své tvorbě se zaměřuje na to, jak slova zní ve spojení se zvukem. Proto si zvolil alternativní způsob recitace, při kterém kombinuje nahrávku s živým popěvkem. Sám to nazval svým karaoke a přiznal, že se díky živé recitaci cítí čtenářstvu blíže, než kdyby si jen přečetli jeho sbírku.
Další básnické performance doplňoval příspěvky ze své nejnovější sbírky Pouzdří, ve které vzdal hold jak postindustriálu, tak i básnířce a výtvarnici Haně Fouskové. Mimo jiné představil také art brut (surové umění), kterému se poslední roky věnuje. Krátce ho představil jako uměleckou aktivitu, které se často věnují mentálně znevýhodnění lidé či lidé s duševními poruchami, kteří nemají umělecké vzdělání. V následném rozhovoru ale doplnil, že se často setkává s lidmi, kteří kvůli tomu považují art brut za otevřený všem či za amatérský. Přičemž ale důrazně podotkl, že ačkoliv se to tak může zdát, jde ve skutečnosti o přísně výběrovou kategorii, v níž se zachovává velmi vysoká laťka.
Art brut je ale i oblastí, jež prohloubila jeho vztah k Francii a její kultuře, ke které se jeho slovy dostal jako pozdní šlahoun. Následně mluvil o vzájemném vztahu francouzského a českého surrealismu, který byl dle něj v počátcích velmi živý. „André Breton byl na návštěvě v Praze, čeští surrealisté se zase naopak ubírali do Paříže, jako třeba básník Jindřich Heisler nebo malířka Toyen,“ říká Typlt. Také dodal, že po únoru 1948 se český surrealismus na 40 let izoloval a hledal si vlastní cestu. Zatímco ve Francii po Bretonově smrti vliv surrealismu upadal, v českém prostředí zůstal významný díky tvůrcům, jako jsou Jan Švankmajer, Vratislav Effenberger, Karel Hynek, Petr Král nebo Stanislav Dvorský.
V závěru se vyjádřil i k roli studentského zapojení při podobných kulturních akcích. S úsměvem zdůraznil, že studentstvo považuje za nezbytné pro zachování kontinuity umění, přičemž sám s tvorbou začal již na střední škole. Typlt však doporučuje, aby studující propojovali svou aktivitu s vědomím odkazu minulosti. „Jakákoliv dobrá literatura vzniká v dialogu s literaturou předchozí. Člověk by neměl podlehnout pocitu, že se nechce nechat ovlivnit, aby zůstal autentický nebo něco podobného. To většinou nedopadá dobře,“ říká Typlt.
Zbytek Litconu se nesl v silně studentském duchu, kdy se při Open Micu zapojilo několik talentovaných mladých lidí, které pokaždé čekal bouřlivý potlesk. Hudební vystoupení Jiřího Studeného, který vystupuje pod přezdívkou Dr. Krejzyberd, přimělo publikum rozsvítit telefony a domáhat se přídavku, což podtrhlo vřelou a přátelskou atmosféru celého dne. Konec setkání se odehrál v trochu hořkosladkém duchu. Dosavadní redakce studentského časopisu Lišaj se rozloučila se svým čtenářstvem a předala pomyslné žezlo studentkám a studentům prvních ročníků, kteří se zavázali v jeho vydávání pokračovat. Kultura má mezi nimi stále své místo. Díky dalším generacím básníků, prozaiků, zpěváků či prostých nadšenců se může neustále vyvíjet do kreativnějších podob.
Text: Jana Švecová a Emma Köhlerová
