Publikováno: 26.01.2026
Příspěvek je převzat z facebookového blogu Ondřeje Krásy Budoucnost s AI. Od začátku roku 2026 blog publikujeme paralelně i na stránkách FF
Platón tvrdil, že myšlení je vlastně řeč. Řeč, kterou duše vede sama se sebou. Podle Platóna totiž myslíme tak, že se ptáme sami sebe a pokoušíme se na tyto otázky odpovědět. Ostatně Platónův učitel Sókratés byl pověstný schopností vést rozhovory. Nepřekvapí proto, že jeho žák považoval právě dialogickou formu za samotné jádro skutečného myšlení.
Jak myslí AI?
No dobře. Nějaký páprda před dvěma a půl tisíci lety tvrdil, že myslet znamená vést dialog. A po něm to začaly opakovat mnohé další „chytré“ hlavy.
Ale jako jo, něco na tom bude. Lidi fakt dokážou promyslet něco lépe, když se na věc podívají z více stran. Když musí čelit námitkám. Když kriticky od řešení poodstoupí a pohlédnou na problém čerstvýma očima. Takhle nějak myšlení u lidí většinou funguje. Potvrzuje to mnoho výzkumů – jak u jednotlivců, tak u skupin.
Co ale AI? Není umělá inteligence natolik odlišná, že v jejím případě vede ke kvalitnímu myšlení něco dost jiného? To si AI asi nebude povídat sama se sebou, ne? Kdo to kdy slyšel, že by si AI sama dávala otázky, namítala sama vůči sobě, zkoušela na věc pohlédnout z jiné perspektivy?
Umělá společenství
Jistě jste slyšeli o reasoning modelech. Už déle než rok všechny špičkové AI modely fungují tak, že než napíší svou odpověď, po nějakou dobu „přemýšlejí“. Tohle přemýšlení stojí do velké míry za tím, že se AI dostaly z pozice zajímavých programovacích radílků do pozice hlavních kodérů ve špičkových labech. Z modelů, které moc neuměly počítat trojciferné součty, do oceňovaných partnerů nejlepších světových matematiků.
Tým vědců z Google se nedávno podíval na to, jak vlastně tyhle reasoning modely myslí (analyzovali tzv. reasoning traces).
Ukázala se přitom pozoruhodná věc. S narůstající složitostí úloh a s narůstajícími schopnostmi modelů totiž vidíme, jak AI vede ve své hlavě velmi bohatý dialog. Nepostupuje totiž tak, že by rozvíjela jen jednu linii úvah.
Naopak, když sledujeme její úvahy, vidíme, jak si klade otázky a odpovídá na ně. Mění perspektivy a vůbec se nevyhýbá ostrému střetu rozdílných pohledů. Umí zároveň hledat průniky v této pestré paletě úvah.
Využívá přitom jak pozitivních sociálních dynamik typu podpory, souhlasu či uvolňování napětí. Nevyhýbá se ale ani negativním emocím typu nesouhlasu či budování napětí. Ověřuje navrhovaná řešení, vrací se zpět a zkouší jiné cesty, umí postupovat od zamýšleného výsledku zpět a hledat cestičky, jak se k cíli dostat.
V rámci tohoto pestrého světa umělého myšlení, krystalizují různé simulované persony. Setkáváme se tak například s kritickým ověřovatelem, který skepticky přehodnocuje předpoklady. Jeho pandánem je pak expert na asociace, jehož rolí je navrhovat analogie z jiných oblastí. Setkáváme se jak s kreativcem, tak s poněkud úzkostlivým puntičkářem dbajícím na přesný význam každé čárky.
Tato „myslící společenství“ přitom vznikají v AI samovolně. Není třeba AI pobízet a přesvědčovat ji, že již Platón charakterizoval myšlení jako dialog. Když AI hledá cestičky k efektivnímu a kvalitnímu řešení úloh, sama si osvojí metodu pestrého vnitřního dialogu, v němž není nouze o konflikty, brainstorming, kreativu i puntičkářství, podporu i challengeování. Čím složitější úlohy, tím více této myšlenkové pestrosti v AI vidíme.
Cílem řady AI labů je vytvořit umělou superinteligenci. AI, která bude schopnější než celé lidstvo dohromady. Jak ukazuje čerstvý výzkum od Google, AI směřuje k napodobování lidstva zcela samovolně, a to i v poněkud nečekaných doménách. Ukazuje se totiž, že k efektivnímu myšlení vede simulace pestrého dialogu. AI tak vytváří ve své mysli pestrá společenství inteligentních bytostí a díky jejich interakci zlepšuje své kognitivní schopnosti.
Článek viz https://arxiv.org/abs/2601.10825
26. 1. 2026
