Letos na jaře se ujal vedení Národní knihovny České republiky Tomáš Foltýn, absolvent Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. V instituci přitom začal pracovat ještě jako student.

„Jistou výhodou to být může, protože za ty roky jsem poznal řadu oblastí, kterým se Národní knihovna věnuje. Svou profesní kariéru jsem zahájil už v roce 2007. Pracovat v jedné z nejvýznamnějších, nejtradičnějších a nejhodnotnějších paměťových institucí v zemi pro mě bylo velkým lákadlem,“ říká.

Další pardubická stopa

Na východočeské studijní období vzpomíná Foltýn jenom v těch nejlepších barvách. „Zážitků mám spoustu, ale ne všechny by byly publikovatelné. Univerzita mi do života dala spoustu znalostí, zkušeností a dovedností. Rád vzpomínám i na všechny svoje pedagogy, kteří byli velmi inspirativní. Pardubice ve mně zanechaly hluboký dojem.“ Zatímco jeden z Foltýnových předchůdců Martin Kocanda z Pardubic pocházel, Foltýn tam jenom studoval. Narodil se v Berouně.

Na pardubické univerzitě byl dnešní ředitel Národní knihovny členem studijního týmu současného děkana Jiřího Kubeše. „Obecně jsme se věnovali studiu každodennosti raně novověké šlechty. Ten tým byl poměrně rozsáhlý, každý z kolegů se věnoval určitému tématu. Mě nejvíc zajímala problematika takzvaných kavalírských cest, což byl specifický fenomén ve vzdělávání těchto šlechticů. Zabýval jsem se jimi ve své bakalářské i magisterské práci. Dodnes mě toto téma oslovuje.“

Chobotnice je mimo

Národní knihovna poskytuje odborné služby, prostor pro vzdělávání. „Uchovává knihovní fondy od tradičních fyzických jako rukopisy, staré tisky až po novodobá periodika včetně těch v elektronické podobě. Uchováváme tak i obsah českého webu. Jsme otevření všem čtenářům. Umožňujeme kromě klasické i vzdálenou formu registrace,“ popisuje Tomáš Foltýn.

Ohledně Národní knihovny zůstává ožehavým tématem potřeba nových prostor. Do budoucna má ambici otevřít novou budovu. Nemůže ale jít o známý projekt architekta Jana Kaplického. „Plány, které vyvrcholily výběrovým řízením, veřejnou soutěží a následně zvolením tohoto projektu, se sestavovaly někdy mezi lety 2002 a 2006. Reflektovaly tedy tehdejší potřeby. Ty se mění, zároveň se mění trendy, náhled na to, jak má vypadat moderní Národní knihovna. Kdybychom se do toho měli pouštět, tak musíme původní vizi přepracovat do aktuální podoby.“

Momentálně podle Foltýna Národní knihovna finalizuje přípravu všech dokumentací pro stavbu druhé fáze centrálního depozitáře v Hostivaři. „Tato nová budova by nám měla přinést potřebné prostory pro nastěhování knihovních fondů a zároveň pro umístění pracovišť, která by se měla přesunout z Klementina. Právě tam by pak měla začít další fáze rekonstrukce. Klementinum chceme ještě víc otevřít veřejnosti.“

Článek byl převzat z Českého rozhlasu Pardubice.
autor: Jakub Malý | foto: archiv Tomáše Foltýna
Český rozhlas Pardubice

Dnes, 18. 12. 2021, je to deset let, co zemřel první český prezident Václav Havel.

My jsme si ho včera připomněli u Lavičky Václava Havla, kde zazněl i úryvek z knihy „Life“ Keitha Richardse, kytaristy The Rolling Stones.

Je to jediný politik, u kterého jsem hrdý, že jsem se s ním sešel. Milý chlap. Měl obrovský měděný dalekohled. Když se stal prezidentem, natočil ho na vězeňskou celu, kde strávil šest let. „A každý den se tam dívám a snažím se všechno pochopit,“ říkal. Nasvítili jsme pro něj sídlo hlavy státu. Oni si to nemohli dovolit, tak jsme poprosili Patricka Woodroffa, našeho osvětlovačského guru, aby ten ohromný hrad nasvítil. Patrick mu z toho udělal učiněný Tádž Mahál. Dali jsme Václavovi malé bílé ovládání s vyplazeným jazykem. Obcházel nasvícený Hrad a najednou sochy ožily. Byl jako děcko, mačkal tlačítka a vykřikoval radostí. Málokdy se s prezidentem setkáte takhle a ještě si u toho řeknete: Ježíši, to je bezva chlap.

Katedra cizích jazyků pořádala předvánoční čtení studentských překladů, které byly letos věnovány povídkám Wladimira Kaminera. 

Tradiční akce je pro studenty ideální příležitostí, jak se prakticky seznámit s překlady uměleckých textů a předat zkušenosti mezi jednotlivými generacemi studentů. Překladatelská práce je těžká disciplína s mnoha úskalími a všichni zúčastnění se s ní utkali se ctí.

V rámci letošního autorského čtení si studenti připravili osm povídek z dosud do češtiny nepřeložené knihy Wladimira Kaminera Ausgerechnet Deutschland. Kniha reflektuje téma uprchlické vlny v roce 2016, Kaminer dokáže s citlivou otázkou pracovat s humorem a nadhledem. Jedná se o jakýsi „emigrantský pohled na druhou“, kde se i přes výraznou kritiku objevuje lidské porozumění a pochopení.

Během předvánočního dopoledne se tak posluchači dozvěděli, proč lišku neoslovovaly zelené kartonové slepice nebo proč překladač automatickým hlasem nabízí velmi často větu „vezmeš si mě?“ Zazněly ale i hlubší myšlenky: člověk by nikdy neměl říkat, že je něco nevhodné jen proto, že to nikdo neudělal.

Akce nezůstala omezena jen na univerzitní prostředí, ale otevřela se i pro on-line publikum mimo univerzitu. Studenti výsledky své překladatelské práce představili klientům domova seniorů V Podzámčí nebo se žákům základních škol. Setkání dostalo kromě odborného rozměru také dimenzi mezigenerační a lidskou, která měla pro všechny zúčastněné jistě obrovský význam.   

Studenti druhého a třetího ročníku tak svými překlady nejen mladším kolegům ukázali, že je možné naučit se překládat beletristický text prakticky během dvou semestrů. Všechny překlady budou soutěžit v rámci akce Den s překladem Filozofické fakulty Ostravské univerzity, ve které naši studenti pravidelně získávají čestná uznání.

Wladimir Kaminer (*19. 7. 1967)
je původem ruský spisovatel, novinář a bloger žijící od roku 1990 v Německu. Pracoval jako zvukař pro divadlo a rozhlas, později studoval dramaturgii. V současnosti patří mezi nejvyhledávanější německy píšící autory středního věku. Wladimir Kaminer je mistrem humoru, slovních hříček a výstižných glos. Právě takový pohled cizince na německý svět vyvolal u tamních čtenářů zájem a nadšení a vymrštil Kaminera mezi nejzářivější literární hvězdy.

Výpravy do podzemí vždy slibují chvíle vzrušení, napjatého očekávání a překvapivých objevů. Hluboké sklepení pardubického zámku zve dospělé i dětské návštěvníky na výpravu do světa peněz, pokladů a podivuhodných příběhů. V úterý 14. prosince zde Východočeské muzeum v Pardubicích otevřelo zbrusu novou numismatickou expozici s názvem Peníze si do hrobu nevezmeš.

„V nové expozici se návštěvníci dozví, jak se svatý Václav zapsal do dějin českých mincí a proč už neplatíme zlatem. Spolu s českým stříbrným tolarem se vydají na dalekou pouť za Atlantik a nahlédnou do tajů medailérského umění.  Ti šikovnější si zkusí vlastnoručně vyrazit svou minci podle tisíc let starého českého denáru knížete Boleslava II.,“ slibuje autor scénáře, historik Petr Vorel z Fakulty filozofické Univerzity Pardubice.

„Numismatická sbírka Východočeského muzea se může hrdě srovnávat s kteroukoli významnou evropskou kolekcí a potvrzují to i četné výstavy muzea v zahraničí. V těchto putovních výstavách v Evropě i Americe si muzeum ověřilo, jak prostřednictvím mincí a bankovek vyprávět pozoruhodné příběhy s nečekanými souvislostmi,“ zdůrazňuje význam expozice a mezinárodní přesah hejtman Pardubického kraje Martin Netolický, který nad expozicí převzal záštitu.

„Poklad století“ v unikátní vitríně

Expozice je rozdělena do čtyř částí.

„Od svého objevení v roce 2015 stále přitahuje pozornost odborníků i veřejnosti a konečně se zde dočká stálého vystavení. V roce 2020 byl prohlášen za movitou kulturní památku České republiky. Poklad století se ukrývá za trezorovými dveřmi, které lze otevřít jen pomocí speciálního kódu. Samotné denáry pak prezentuje unikátní vitrína, ve které je možné je prohlížet z obou stran,“ popisuje Ladislav Nekvapil, vedoucí odborného úseku muzea.

České kořeny dolaru vedou i do Pardubic

A protože v českém Jáchymově ražené mince – tolary – stály také na počátku dějin všech současných dolarových měn, bude i této podivuhodné cestě věnována další část expozice. Kolekce mapující vývoj mincí i bankovek tolarových a dolarových měn od 16. století do současnosti má přitom přímou vazbu na Pardubice. „Jan z Pernštejna, bohatý český velmož, jehož hlavní rezidencí byl pardubický zámek, razil počátkem 40. let 16. století vlastní stříbrné tolarové mince, které jednoznačně náležejí k umělecky nejzdařilejším tolarovým ražbám 16. století v celoevropském kontextu,“ připomíná Petr Vorel.

Medailérské umění Zdeňka Kolářského

Součástí nové expozice je i Kabinet mincí a medailí Zdeňka Kolářského, významného českého sochaře a autora mincí a medailí. Získal řadu uznání i mezinárodních cen a mimo jiné je autorem někdejšího loga České pojišťovny, tříkorunové mince z roku 1965, monumentálního reliéfu Arnošta z Pardubic ve vestibulu univerzitní auly v Pardubicích nebo bronzového řetězu, který byl roku 1979 instalován okolo pomníku svatého Václava na pražském Václavském náměstí.

Memento mori

„Když autorský tým hledal pro expozici název, shodl se na tom, že všechny její části a témata prostupuje poselství o pomíjivosti života. Historik Petr Vorel pak přišel s názvem „Peníze si do hrobu nevezmeš“, reminiscencí zásady memento mori, středověkého a ranně novověkého upozornění, že by člověk nikdy neměl zapomínat na smrt,“ vysvětluje zrození názvu expozice ředitel muzea Tomáš Libánek.

Numismatická expozice doplňuje tři stávající stálé expozice – archeologie, historie města Pardubic a skla.

Zdroj: Tisková zpráva, Východočeské muzeum v Pardubicích
Fotografie: Tomáš Kubelka

Jedna je odbornicí na pedagogiku z akademického a školního prostředí, druhá je mezinárodně certifikovaná koučka a specialistka na lidské zdroje. Výsledkem jejich přátelského a tvůrčího setkávání je kniha Připravte děti na život.

Helena Zitková připravuje na pardubické univerzitě budoucí pedagogy na jejich profesní dráhu. Když před čtyřmi lety připravovala seminář, setkala se s Hanou Vykoupilovou, která v té době pracovala pouze s dospělými – to se ale brzy mělo změnit.

Prvotním impulzem pro ni bylo, když její dvojčata nastoupila do školy. „Měla jsem pocit, že by vzdělávání v oblasti osobnostního rozvoje šlo ve škole dělat jinak, a troufám si říci i lépe,“ říká Vykoupilová. Obě ženy tedy začaly spolupracovat – nejdříve při vzdělávání dětí. A tato spolupráce následně vyústila v napsání knihy.

Pro Helenu Zitkovou to ale nebyla knižní premiéra, v předchozích letech už vydala knihu o sociálních dovednostech, v rámci svého působení na univerzitě už měla publikačních zkušeností víc.

„Tím nejdůležitějším asi bylo, že ještě v době, kdy jsme neměly nic, jsme si začaly představovat, jak bude knížka na světě. Jak jsme seděly v kavárně, popíjely víno a snily o tom, že ji napíšeme… Jaký záměr máme, jaký dopad to vyvolá a jak přijdeme do knihkupectví a tam ji uvidíme v policích,“ popisuje Hana Vykoupilová.

Sám se pochválit

Podle autorek je užitečné vymanit se – především při výchově – z některých stereotypů, které nás naučila škola nebo rodiče v dětství. Jejich otisky nacházejí autorky všude kolem sebe: „Jsou to neustálé negace, které jsou vyjádřeny různými příkazy, zákazy – ať už sobě nebo svým blízkým. S kolegyní jsem vedla workshop na téma psychické odolnosti. Jedna z otázek, kterou jsem tam kladla, byla na jejich největší úspěch, to jsme pracovali s technikou ‚galerie zářivých okamžiků‘. Ale ani jeden z účastníků nebyl schopen se sám pochválit – jejich celkový názor byl, že pochvalu musí říkat někdo zvenku, ne my sami. Jde o vnitřní snížení sebedůvěry, kterou jako dítě každý z nás v sobě má.”

Knihu koncipovaly jako průvodce, který je určený nejen pro rodiče, ale i pro pedagogické pracovníky. Nabízí společné aktivity, cvičení a úkoly, které mají každodenní praktické využití a každý si je tak může vyzkoušet a zjistit, zda mu vyhovují.

Inspirace okolím

Autorky mají vhled do školství nejen prostřednictvím svých dětí, ale i přes posluchače na vysoké škole nebo své kolegy. „Sbíráme postupně informace, co všechno jim ve škole chybělo, co tam nedělali nebo neměli možnost dělat – a jak jim to následně v dospělosti chybí,“ popisuje Helena Zitková.

„Vznikají nové profese, o kterých my nemáme představu. Řada firem dnes nehledá lidi s odbornou kompetencí, ale schopností přijímat nové informace, kriticky myslet, uvažovat v kontextu,“ vysvětlují autorky, proč jsou v dnešní době důležité takzvané soft skills.

Jde jim nejen o zlepšení kompetencí pro děti i dospělé, ale jejich ambicí je i to, aby se postupně tyto dovednosti začlenily i do běžného základního vzdělávání. „Naším cílem je, aby sebevědomí, vnímání vlastního těla a mysli v nás od dětství zůstávalo a kultivovalo se. Abychom to někde nezakopali a nemuseli to v dospělosti zase znovu složitě objevovat.“

Co dalšího společně chystají? Jaké příběhy zažívají (nejen) se svými dětmi? A co může každý z nás prakticky vyzkoušet, aby se nám žilo lépe? Poslechněte si Apetýt s Janou Kobylinskou.

Článek byl převzat z Českého rozhlasu Brno.
autor: Jana Kobylinská | foto: Jana Kobylinská, Český rozhlas
Český rozhlas Brno

Staré archivy, listiny plné úřednického jazyka, razítek a prachu. Kdo by tam hledal zábavu a pátrání v nich by považoval za dobrodružství? A přitom se tam dají objevit příběhy, u kterých se tají dech. Třeba nález mrtvoly v horách nedaleko Králík.

Stalo se to 13. prosince roku 1845, když objevili náhodní kolemjdoucí nedaleko novostavby lichkovského dvora na sněhu ležící mrtvolu. Šlo o vrchního dohlížitele finanční stráže a způsob smrti byl od začátku jasný, zvláště když zbraň ležela nedaleko. Byl zastřelen.

Rozběhlo se pátrání po pachateli tohoto činu, ztížené skutečností, že ještě neexistovalo četnictvo a že šlo o pohraničí a hůře přístupný terén. Vraždil vlastník pušky? Jak s případem souvisela matka nedávno narozeného financova nemanželského dítěte? A proč ležel mrtvý ve sněhu bez kabátu?

Tento příběh, který obsahuje mnoho rysů antické tragédie nebo hollywoodského dramatu, ležel přes půl druhého století nepovšimnut v archívech. Tam, konkrétně ve Státním oblastním archívu v Zámrsku, ho objevila historička Marie Macková z Filozofické fakulty Univerzity Pardubice.

„Šlo o archiválie, které patří k fondu Velkostatek Králíky. Já jsem se jimi probírala v souvislosti s dějinami finanční stráže,“ vysvětluje a doplňuje: „Myslela jsem, že bych tam mohla najít nějaké zajímavé šetření týkající se pašeráků. A místo toho jsem našla mrtvolu vrchního státního dohlížitele, se kterou se museli úředníci zkrátka také nějak vypořádat.“

Poslechněte si rozhovor Českého rozhlasu Pardubice. 

Asociace děkanů filozofických fakult ČR vyzývá MŠMT a reprezentace veřejných vysokých škol k řešení podfinancování filozofických fakult a nerovných platových podmínek akademických pracovníků

Filozofické fakulty na veřejných vysokých školách v České republice čelí stále se prohlubujícímu znevýhodňování v oblasti financování z veřejných zdrojů. Tento proces je dán více faktory, které mají dlouhodobý a kumulativní charakter. Přestože je nastavení rozpočtu a jeho rozdělení na jednotlivé součásti v gesci každé veřejné vysoké školy (VVŠ), v praxi většinou dochází k uplatňování základních kontur pravidel zdrojového financování ze strany MŠMT. Znevýhodnění filozofických fakult vychází ze samotného nastavení Pravidel pro poskytování příspěvku a dotací veřejným vysokým školám ze strany MŠMT a zároveň z některých dalších dotačních mechanismů, jakým je např. zacházení s prostředky tzv. fondu P. Problematické je též nastavení priorit operačních programů nebo aktuálně Národního plánu obnovy (viz Komponenty NPO v gesci MŠMT).

V rámci Pravidel pro poskytování příspěvku a dotací veřejným vysokým školám jsou zásadním problémem zastaralé a zcela neodpovídající koeficienty ekonomické náročnosti. Na jejich základě je stanoven podíl na části A, zafixovaný pro každou VVŠ k 31. 10. 2017, a zároveň jsou ze strany MŠMT koeficienty stále přidělovány novým studijním programům. Jejich výše však zůstává na zcela neaktuálních hodnotách, čímž MŠMT přispívá k udržování iluze o nízké ekonomické náročnosti studijních programů filozofických fakult. Ač představitelé MŠMT opakovaně marginalizovali význam těchto koeficientů jako pouhého orientačního ukazatele pro dohled nad vývojem proporcí studijních programů na jednotlivých vysokých školách, ve způsobech tvorby rozpočtů většiny škol koeficienty stále hrají zásadní roli a způsobují nepřijatelné nerovnosti v ohodnocení akademických pracovníků.

Postavení filozofických fakult v rámci českých univerzit se ve srovnání s fakultami přírodovědnými, lékařskými, technickými a dnes již i pedagogickými stále zhoršuje, zejména v oblasti mzdové. Asociace děkanů FF upozorňuje na neudržitelnou situaci, kdy s ohledem na neodpovídající mzdové ocenění dochází k odchodu akademických pracovníků do komerční sféry či regionálního školství, kde jsou v současné době platy učitelů mnohdy vyšší než platy odborných asistentů a docentů na filozofických fakultách. Pokud tato situace nebude řešena, může v budoucnu dojít k nevratnému personálnímu rozvratu filozofických fakult v ČR. V současné době jde již o závažný problém ohrožující mnohdy strategické obory potřebné ve veřejné i soukromé sféře, kterým na některých fakultách hrozí zánik. 

Filozofické fakulty hrají zásadní roli v naplňování poslání vysokých škol, které je dané zákonem o vysokých školách. Jde především o aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění a při utváření občanské společnosti. Tyto zásadní úkoly dané vysokým školám jsou dlouhodobě marginalizovány, a to i v současné době, kdy je společnost vystavena dopadům celosvětové pandemie, které mohou v konečném důsledku zásadně podlomit principy fungování demokratické společnosti.

Asociace děkanů FF vyzývá MŠMT a reprezentace veřejných vysokých škol, aby neprodleně podnikly kroky směřující k nápravě nerovností ve financování vysokých škol, které zakládají výrazné znevýhodnění filozofických fakult v rámci rozpočtů VVŠ v ČR.

V Českých Budějovicích, dne 19. listopadu 2021

za Asociaci děkanů filozofických fakult ČR

doc. PhDr. Ondřej Pešek, Ph.D.                                   prof. PhDr. Michaela Hrubá, Ph.D.
děkan Filozofické fakulty JU                                           děkanka Filozofické fakulty UJEP

(onpesek@ff.jcu.cz)                                                        (michaela.hruba@ujep.cz)

Autor: Václav Kříž

Náš vánoční strom jsme letos rozsvítili 1. prosince navečer bez tradiční dobročinné studentské kontaktní akce. Jeho součástí jsou přání studentů a zaměstnanců. Promítat se budou až do Vánoc na blízkou budovu vysokoškolských kolejí. Online verzi, kterou jsme opět organizovali kvůli pandemii, jsme nazvali Strom přání a naděje.

„Kontaktní akce pomáhají propojit naše studenty s univerzitou i jinak než během výuky. Přesto, že tuto akci nemůžeme kvůli pandemickým opatřením uspořádat, přejeme si, abychom se mohli co nejdříve opět všichni společně scházet. Nejen toto ale i další naše přání jsme se rozhodli sdílet s veřejností. Společnost je aktuálně nutné spojovat a období adventu a Vánoc jsou na to tou pravou dobou.  Třetí role univerzity spočívá i v odpovědnosti ukazovat cestu,“ říká prorektorka pro vnější vztahy Univerzity Pardubice Ing. Andrea Koblížková, Ph.D.

Podobu vzrostlého smrku v našem kampusu u Auly Arnošta z Pardubic měníme každý rok. Jejím prostřednictvím zobrazujeme vždy poselství uplynulého a nadcházejícího roku. Letos se na novém tématu podíleli žáci Základní umělecké školy Pardubice-Polabiny, kteří vyrobili ozdoby v podobě velkých perníčků v barvách univerzity. Ty odkazují na tradici, pospolitost, dobré vztahy mezi lidmi a věci, které nás spojují. Myšlenku doplnila přání studentů a zaměstnanců.

Vánoční strom rozsvítila prorektorka Univerzity Pardubice Andrea Koblížková. Akci jsme živě přenášeli na sociálních sítích.

Budoucím studentům jsme se představili na evropském veletrhu pomaturitního a celoživotního vzdělávání Gaudeamus. Na brněnském výstavišti se od úterý 23. do pátku 26. listopadu zájemci o studium seznámili s možnostmi studia na všech sedmi fakultách. 

„Univerzita Pardubice nabízí možnost studovat humanitní, technické i přírodní vědy. Vzdělávají se u nás budoucí chemici, ekonomové, dopravní experti, elektrotechnici nebo informatici, zdravotníci, historici, filozofové a restaurátoři,“ říká prorektorka pro vzdělávání a kvalitu Univerzity Pardubice prof. Ing. Tatiana Molková, Ph.D.

Maturanty na naší expozici oslovili přímo vysokoškoláci z jednotlivých fakult s prvky oblečení v červenobílé kombinaci symbolizující univerzitní barvy.  Kromě informací o studiu a přijímacím řízení pro následující akademický rok 2022/2023, univerzita nabídla také další možnosti a benefity, které studium právě v Pardubicích přináší. 

Individualitě každého studenta se Univerzita Pardubice přibližuje vizuálně svojí kampaní i heslem: Najdi svoji identitu. Zájemce vybízí, aby si vybrali studium v Pardubicích, kde mohou zanechat otisk jako nezaměnitelnou osobní identitu. Už přímo na veletrhu maturanti zanechali svoji stopu a vzkaz na univerzitní Zdi otisků. 

Sekce Věda pro život uchazeče zaujala a pobavila. Popularizátoři z Fakulty elektrotechniky a informatiky předvedli například robota, se kterým si budoucí studenti zahráli piškvorky. Jejich kolegové z Fakulty chemicko-technologické nabídli návštěvníkům molekulární gastronomii se svítícími drinky a studenti z Fakulty zdravotnických studií ukázali, jak funguje novorozenecký simulátor základních životních funkcí. A navíc na zájemce čekalo mnoho drobných dárků, a také typický pardubický perník nebo káva s vůní perníku.

Další informace ke studiu zájemci najdou na speciálních stránkách - Studuj na UPCE. Univerzita Pardubice plánuje 10. prosince také on-line Den otevřených dveří pro uchazeče o studium.

Zájemci o očkování proti Covid – 19 mají další příležitost. Ve spolupráci s Pardubickým krajem pokračuje očkování v kampusu Univerzity Pardubice v úterý 30. 11., ve středu 1. 12., v pátek 10. 12., a  také ve středu 15. 12. 2021. Vždy od 9 do minimálně 17 hodin ve vestibulu Fakulty chemicko-technologické. Tyto termíny očkování je možné využít i pro třetí posilující dávku očkování. 

Další termín očkování Univerzita Pardubice plánuje na začátek roku 2022, aby všichni zaměstnanci univerzity, kteří absolvovali 2. dávku proti Covid-19 v květnu a červnu 2021, měli možnost dostat posilující dávku na UPCE.  

Dosud využilo nabídku očkování proti covidu-19 přímo v kampusu Univerzity Pardubice téměř 700  vysokoškoláků, zaměstnanců univerzity, středoškoláků a dalších občanů Pardubic. Vysoká škola poskytuje zdravotníkům zázemí ve vestibulu Fakulty chemicko-technologické. „Uvědomujeme si, že očkování představuje nejúčinnější cestu, jak chránit zdraví a životy nás všech a zároveň umožňuje plnohodnotné vzdělávání,“ uvedla prorektorka pro vnější vztahy Andrea Koblížková.

Pro 3. dávku se lze registrovat

V den, kdy uplyne doba 6 měsíců od poslední dávky očkování, obdrží lidé zvací SMS nebo e-mail ve znění: „CPOJ 32xx28xx22 se muze registrovat na posilujici davku ockovani proti Covid-19. Kontaktujte praktickeho lekare nebo se registrujte na crs.mzcr.cz.“ Před uplynutím této doby není možné aplikovat třetí posilující dávku.

Zájemci o třetí posilovací dávku mohou využít tyto možnosti:

• Registrace na očkovací místo (přes Centrální rezervační systém)
• Praktičtí lékaři 
• Očkovací místa bez nutnosti předchozí registrace – viz informace o očkování na UPCE.
• Telefonicky na Lince 1221