Publikace detail

Three Candidates for First Philosophy in Nietzsche's Beyond Good and Evil 20-22

Autoři: Wood William Peter

Rok: 2022

Druh publikace: článek v odborném periodiku

Název zdroje: Argument: Biannual Philosophical Journal

Strana od-do: 147–166

Tituly:

Jazyk	Název	Abstrakt	Klíčová slova
cze	Tři kandidáti na první filosofii na Nietzscheho spise Mimo dobro a zlo, 20-22	Friedrich Nietzsche není obecně považován za „prvního filosofa“, ale spíše za radikálního kritika tradičního úsilí filozofie stát se „vrcholnou vědou“, vůči níž jsou ostatní vědy podřízené nebo závislé. V tomto ohledu měl zřejmě více společného s logickými pozitivisty a poststrukturalisty, kteří přišli po něm, než s celou plejádou „prvních filozofů“, kteří ho předcházeli, od Aristotela a Jana Duns Scota po René Descarta, Immanuela Kanta a Georga Wilhelma Friedricha Hegela. Ve slavném aforismu v díle Mimo dobro a zlo však Nietzsche navrhuje, aby byla psychologie uznána jako „královna věd“, což je tradiční označení první filozofie. Ačkoli je tato pasáž dobře známá, je častěji považována spíše za rétorickou ozdobu než za vážně míněné prohlášení záměru. V tomto článku se zaměřuji na tři aforismy (MDZ 20–22), které k tomuto prohlášení vedou. Tvrdím, že tyto aforismy tvoří vzájemně propojenou sekvenci, v níž Nietzsche zvažuje a odmítá tři tradiční kandidáty na první filozofii – kosmologii (MDZ 20), teologii (MDZ 21) a obecnou ontologii (MDZ 22). Tím, že postupně odmítá tyto tradiční kandidáty na první filozofii, tato sekvence připravuje půdu pro Nietzscheho návrh v MDZ 23, že psychologie by měla být uznána jako skutečný kandidát na první filozofii. Tyto aforismy tedy tvoří klíčovou podkapitolu v rozvíjející se argumentaci celé knihy, která je mnohem systematičtější, než by se z Nietzscheho aforistického stylu mohlo zdát.	kontinentální filosofie; post-kantovská filosofie; metafyzika; filosofie náboženství
eng	Three Candidates for First Philosophy in Nietzsche's Beyond Good and Evil 20-22	Friedrich Nietzsche is not generally regarded as a “first philosopher”, but rather as a radical critic of the traditional aspiration of philosophy to be a “master science”, in relation to which the other sciences are subordinate or dependent. In this respect, he seems to have had more in common with the logical positivists and post-structuralists who came after him than with the whole galaxy of “first philosophers” who preceded him, from Aristotle and John Duns Scotus to René Descartes, Immanuel Kant and Georg Wilhelm Friedrich Hegel. However, in a famous aphorism in Beyond good and evil, Nietzsche proposes that psychology ought to be recognised as “queen of the sciences”, a traditional formula for first philosophy. Although this passage is well known, it is more often taken as a rhetorical flourish than as a serious statement of intent. In this article, I focus on the three aphorisms (BGE 20–22) that lead up to this statement. I argue that these aphorisms form an interconnected sequence, in which Nietzsche considers and rejects three traditional candidates for first philosophy — cosmology (BGE 20), theology (BGE 21) and general ontology (BGE 22). By rejecting these traditional candidates for first philosophy one by one, this sequence clears the way for Nietzsche’s proposal in BGE 23 that psychology ought to be recognised as the true candidate for first philosophy. These aphorisms, then, form a crucial sub-section in the developing argument of the book as a whole, which is far more systematically organised than Nietzsche’s aphoristic manner of writing would appear to suggest.	continental philosophy; post-Kantian philosophy; metaphysics; philosophy of religion

Vyhledávání

Přihlášení pro studenty

Přihlášení pro zaměstnance

Publikace detail

Katedry

Ústavy

Jak nás najdete?

Služby

Často hledáte