Publikace detail

Mají brazilští domorodci právo zabíjet své děti? Lidská práva, kulturní relativismus a 'jinakost' v religionistice

Rok: 2024

Druh publikace: článek v odborném periodiku

Název zdroje: Religio : revue pro religionistiku

Strana od-do: 87-113

Tituly:

Jazyk	Název	Abstrakt	Klíčová slova
cze	Mají brazilští domorodci právo zabíjet své děti? Lidská práva, kulturní relativismus a 'jinakost' v religionistice	Brazilské domorodé kultury a fenomén „domorodé infanticidy“ představují paradigmatický příklad zásadní výzvy pro obory, jako jsou religionistika a antropologie: Jak přistupovat k jinakosti? Po stručném nastínění překážek, s nimiž se setkáváme při konfrontaci infanticidy v kontextu lidských práv a kulturního relativismu, tento článek přesměruje symetrický přístup od těchto západních konstrukcí k interkulturnímu přesahu. Ukazuje, jak západní vědecký přístup podporuje budování ochranných kognitivních bariér mezi vědci a jinakostí. Při vizualizaci jinakosti se vzhledem k optické konzistenci vizuální kultury (Světlana Alpers, Bruno Latour) distancujeme, když konstruujeme pevný vzdálený úhel pohledu lineární perspektivy, z něhož může neměnný badatel pozorovat, přibližovat se a opouštět nezávislý a neměnný jev (William Ivins, Bruno Latour) nacházející se v kvalitativně stejném, ale vzdáleném prostoru a čase (Johannes Fabian). Různá hodnocení infanticidy ve vztahu k naší pomyslné vzdálenosti odhalují iluzornost takové reprezentace. Článek tak naznačuje, že pojem „hraniční objekt“ je vhodnější pro popis jevů náležejících více „společenstvím praxe“, která nedosahují interpretačního konsenzu (Susan Leigh Star, Zdeněk Konopásek). Tyto jevy vykazují interpretační flexibilitu, neboť každé „společenství praxe“ je vztahuje k různým referenčním rámcům; mají tendenci sloužit jako prostředek transformace, nikoliv předávání znalostí. Podobně v teorii rituálů Caroline Humphreyová a James Laidlaw ukazují, jak v „liturgických“ rituálech spoluurčování diachronními významy předávanými tradicí odděluje záměr od identity (rituálního) aktu, a oslabuje tak autorství aktéra rituálu. Tyto dva modely nám umožňují více se zaměřit na transformativní kvalitu interakce s kulturní jinakostí (Rita Laura Segato), což dokládají dlouhodobé pobyty v amazonském terénu zpochybňující identitu badatele (Daniel Everett). Při překrývání kulturních systémů vstupujeme do různorodých, kulturně utvářených, ale synchr	kulturní jinakost; infanticida; kulturní symetrie; hraniční objekty; autorství jednání
eng	Do Brazilian Indigenous Peoples Have the Right to Kill their Children? Human Rights, Cultural Relativism, and the ‚Otherness‘ in Religious Studies	Brazilian indigenous cultures and the phenomenon of “indigenous infanticide” present a paradigmatic example of a fundamental challenge for disciplines such as religious studies and anthropology: How to approach otherness? After briefly outlining the obstacles encountered in confronting infanticide in the context of human rights and cultural relativism, this article redirects the symmetrical approach from these Western constructions to intercultural overlap. It shows how the Western-scholarship approach encourages the construction of protective cognitive barriers between scholars and otherness. In visualising otherness, given the optical consistency of visual culture (Svetlana Alpers, Bruno Latour), we distance ourselves when we construct a fixed distant point of view of linear perspective from which an unchanging researcher can observe, approach and leave an independent and unchanging phenomenon (William Ivins, Bruno Latour) located in qualitatively the same but distant space and time (Johannes Fabian). Different evaluations of infanticide in relation to our imagined distance reveal the illusory nature of such representation. Thus, the article suggests that the concept of “boundary object” is more appropriate for describing phenomena belonging to more “communities of practice” that do not reach interpretative consensus (Susan Leigh Star, Zdeněk Konopásek). These phenomena show interpretive flexibility as each “community of practice” relates it to different referential frames; they tend to serve as vehicles for transforming, instead of transmitting, knowledge. Similarly, in ritual theory, Caroline Humphrey and James Laidlaw show how in “liturgical” rituals, co-determination by diachronic meanings transmitted by tradition separates the intention from the identity of a (ritual) act and thus weakens the authorship of the ritual actor. These two models allow us to focus more on the transformative quality of interaction with cultural otherness (Rita Laura Segato), as evid	cultural otherness; infanticide; cultural symmetry; boundary objects; authorship of one’s acts

Vyhledávání

Přihlášení pro studenty

Přihlášení pro zaměstnance

Publikace detail

Katedry

Ústavy

Jak nás najdete?

Služby

Často hledáte