Přejít k hlavnímu obsahu

Přihlášení pro studenty

Přihlášení pro zaměstnance

Publikace detail

Fideikomis, záruka stabilní budoucnosti šlechtického rodu? Problémy a důsledky absence fi deikomisu u raně novověkých šlechtických rodů českých zemí na příkladu Eggenbergů
Rok: 2023
Druh publikace: ostatní - přednáška nebo poster
Strana od-do: nestránkováno
Tituly:
Jazyk Název Abstrakt Klíčová slova
cze Fideikomis, záruka stabilní budoucnosti šlechtického rodu? Problémy a důsledky absence fi deikomisu u raně novověkých šlechtických rodů českých zemí na příkladu Eggenbergů Tento příspěvek je věnován právnímu institutu fideikomisu, který významnou měrou ovlivňoval podobu majetkoprávních vztahů šlechty českých zemích až do dvacátého století. Primární účel svěřenectví, o jehož udělení od roku 1627 rozhodoval pouze panovník, spočíval v ochranně hmotného majetku šlechtických rodů, avšak jeho přiznání přinášelo i celou řadu dalších benefitů. Druhotně zaručovalo zachovaní politické moci a sociálního postavení rodu i po následující generace. Předkládaný příspěvek si neklade za cíl pouze objasnit obecnou právní podstatu fideikomisu, ale hodlá představit vliv jeho absence na průběh dědického řízení, dále na zachování celistvosti rodového majetku, udržení politické moci rodu i kvalitu soukromých vztahů v rámci něj. Za konkrétní příklad poslouží knížecí rod Eggenbergů, jenž se ve druhé polovině 17. století potýkal s vnitřní nestabilitou právě v důsledku sporů o rodové dědictví, které nastaly po předčasné smrti Jana Antonína z Eggenbergu (1610–1649). Skutečnost, že nad rodovými statky nebyl zřízen fideikomis, zapříčinila nejasnou budoucnost rodového majetku i volby hlavy eggenberského rodu. Dočasnou správu nad rodovými statky převzala za své dva nezletilé syny Janova manželka Anna Marie z Eggenbergu (1609–1680), rozená braniborská markraběnka. Následnictví však nebylo nevyřešeno ani po dovršení plnoletosti obou chlapců v polovině šedesátých let 17. století. Nadcházející období dědického řízení, včetně postojů a strategií obou dědiců, role jejich matky či otázky možné destabilizace rodové moci v důsledku způsobených komplikací refl ektuje právě předkládaný příspěvek. Ten vychází z dochované korespondence vdovy Anny Marie, která o vývoji celého pozůstalostního procesu i jeho turbulentním průběhu pravidelně informovala svého zetě knížete Ferdinanda z Ditrichštejna.