Univerzita Pardubice Fakulta filozofická

Univerzita Pardubice

Zaměstnanci
|
Studenti
English

Publikace detail

Nonhuman Images: Environment and Emotion in two films by Viera Čákanyová

Autoři: Fredriksson Antony

Rok: 2022

Druh publikace: článek v odborném periodiku

Název zdroje: Visual Resources

Strana od-do: 30–50

Tituly:

Jazyk	Název	Abstrakt	Klíčová slova
cze	Ne-lidské obrazy: Prostředí a emoce ve dvou filmech Viery Čákanyové	Dva filmy Viery Čákanyové zachycují pozoruhodnou, ale zároveň křehkou krajinu Antarktidy. Frem (Slovensko 2019) zobrazuje rozlehlé a vyprahlé výhledy z pohledu dronu, jehož pohyby jsou založeny na algoritmech umělé inteligence (AI). Snímek White on White (Slovensko 2020) byl natočen během stejné expedice; tentokrát kameru drží Čákanyová. Vidíme dva zcela odlišné typy kinematografie: jeden je neutrální, emocionálně odtažitý, strojový pohled, druhý je ztělesněný, zranitelný a afektivní. Tuleň krvácející na ledové kře, tající ledovec rozpadající se do moře, člověk hledající úkryt v kousavém mrazu - tyto scény poskytují divákovi velmi rozdílné možnosti emocionálních reakcí v závislosti na tom, zda kameru drží lidská ruka a je vedena lidským okem, nebo zda se jedná o pohled dronu řízeného výpočetními algoritmy. V tomto článku se budu zabývat následujícími otázkami: Jakou roli hraje v naší vizuální kultuře představa ne-lidského, nadlidského nebo nad-lidského? Poskytuje nám pohled stroje něco užitečného? Nebo nás ochuzuje o něco, co je potřebné k tomu, abychom pochopili své postavení ve světě? Filmy Čákanyové jsou mými hlavními partnery v diskusi při zkoumání těchto témat. Mé závěry jsou inspirovány Merleau-Pontyho redefinicí našeho vztahu k přírodě. Ten píše o ne-lidském nikoli jako o výsledku překračování lidské zkušenosti, ale spíše jako o uznání naší spřízněnosti s přírodou a ponoření se do ní.	AI; antropocén; Viera Čákanyová; environmentální fenomenologie; Merleau-Ponty; ne-lidské
eng	Nonhuman Images: Environment and Emotion in two films by Viera Čákanyová	Two films by Viera Čákanyová portray the momentous yet fragile landscapes of Antarctica. Frem (Slovakia 2019) depicts vast and arid vistas from the perspective of a drone whose movements are based on artificial intelligence (AI) algorithms. White on White (Slovakia 2020) was shot during the same expedition; this time the camera is held by Čákanyová. We see two quite different types of cinematography: one is a neutral, emotionally detached, machine-like view; the other is embodied, vulnerable and affective. A seal bleeding on an ice floe, a melting iceberg crumbling into the sea, a human seeking shelter in the biting cold – the scenes provide the viewer with very different potentialities for emotional responses depending on whether the camera is held by a human hand and guided by a human eye, or if the gaze is that of a drone guided by computational algorithms. In this paper, I will examine the following questions: what role does imagining the nonhuman, the superhuman or the beyond human play in our visual culture? Does the gaze of the machine provide us with something useful? Or does it deprive us of something that is needed for us to understand our position in the world? Čákanyová’s films are my main discussion partners in investigating these topics. My conclusions are inspired by Merleau-Ponty’s redefinition of our relationship with nature. He writes about the nonhuman, not as a result of transcending human experience but rather as an acknowledgement of our kinship with and immersion in nature.	AI; Anthropocene; Viera Čákanyová; Environmental phenomenology; Merleau-Ponty; Nonhuman