Publikace detail

Vaclav Havel, Simone Weil and Our Desire for Totalitarianism

Autoři: Fredriksson Antony

Rok: 2022

Druh publikace: článek v odborném periodiku

Název zdroje: Filosofický časopis

Název nakladatele: Filosofický ústav AV ČR

Místo vydání: Praha

Strana od-do: 83-104

Tituly:

Jazyk	Název	Abstrakt	Klíčová slova
cze	Václav Havel, Simone Weil a naše touha po totalitě	"Jak je možné, že vzhledem k naší pohnuté historii ve 20. století se v Evropě v posledních 20 letech znovu objevily nacionalismus a populismus? Co jsme ztratili? Co v našich liberálních, demokratických politických strukturách vytváří současnou atmosféru nedůvěry, xenofobie a krátkozrakosti? Jak k tomuto vývoji došlo a co je jeho hnací silou? Jak bychom měli chápat tuto touhu po autoritářství? V tomto článku se budu zabývat těmito otázkami na základě četby dvou esejů, které lze považovat za varovné signály týkající se velmi časté tendence v rámci sociální psychologie, která zahrnuje vývoj společenství směrem k autoritářským strukturám. Esej Simone Weilové ""Lidská osobnost"", napsaný v roce 1943 během jejího válečného exilu v Londýně, a esej Václava Havla ""Moc bezmocných"", napsaný v roce 1978 během jeho domácího vězení v Československu, se oba zabývají možným návratem Evropy k autoritářství. Ani jeden z těchto esejů by neměl být čten jako rozvinutá teorie v rámci politické filozofie. Jsou to poznámky z tíživé krizové situace, a to jak na osobní, tak na makropolitické úrovni, které zkoumají vztah mezi subjektem a společností s cílem pochopit dynamiku totalitarismu. Jejich síla spočívá právě v tom, že se zabývají současnou rozvíjející se situací, která má podle autorů potenciálně neúnosné důsledky. Tento tón naléhavosti, způsob, jakým nás oslovují z pozice postrádající jakoukoli skutečnou moc či privilegia, a jejich odvážné požadavky na představu změny přesahující dané politické ideologie činí z těchto esejů jedinečné kulisy pro přemýšlení o našich současných politických otázkách. Weil i Havel se zasazují o otevřenou společnost, která umožňuje subjektu pěstovat formu života mimo kolektivní ideologii. Oba eseje se zabývají citlivostí subjektu, který se neodvolává na identitu, společnou ideologii nebo kolektivitu, aby mohl vzkvétat. Cílem tohoto příspěvku je nastínit tuto redefinici vztahu mezi jednotlivcem a společností u Weila a Havla jako lék na naši touhu po autori	Autoritářství; sounáležitost; kolektivita; morální jednání; Simone Weil
eng	Vaclav Havel, Simone Weil and Our Desire for Totalitarianism	"Given our troubled history in the 20th century, how is it that nationalism and populism have come to raise their heads again in Europe over the past 20 years? What have we lost? What is it about our liberal, democratic political structures that creates the current atmosphere of mistrust, xenophobia and shortsightedness? How has this development come about, and what is driving it? How should we understand this desire for authoritarianism? In this paper, I will address these questions through a reading of two essays that can be considered to have been written as warning signs regarding a very common tendency within social psychology that entails a development of communities towards authoritarian structures. Simone Weil's essay ""Human Personality"", written in 1943 during her wartime exile in London, and Vaclav Havel's ""The Power of the Powerless"", written in 1978 during his house arrest in Czechoslovakia, both address the potential relapse of Europe into authoritarianism. Neither of these essays should be read as developed theories within political philosophy. They are notes from a dire predicament of crisis, on both a personal and a macro-political level, that investigate the relationship between the subject and society in order to understand the dynamics of totalitarianism. Their strength lies exactly in that they address a present unfolding situation that the authors perceive to have potentially unbearable consequences. This tone of urgency, their way of addressing us from a positionality void of any real power or privilege, and their bold demands for envisioning change beyond given political ideologies, make these essays into unique backdrops for thinking about our current political questions. Both Weil and Havel advocate an open society that permits the subject to cultivate a form of life beyond collective ideology. Both essays address the sensibilities of the subject that do not appeal to identity, common ideology or collectivity in order to thrive. The aim	Authoritarianism; belonging; collectivity; moral agency; Simone Weil

Search

Přihlášení pro studenty

Přihlášení pro zaměstnance

Publikace detail

Katedry

Ústavy

Často hledáte