Přejít k hlavnímu obsahu

Přihlášení pro studenty

Přihlášení pro zaměstnance

Publikace detail

Nietzsche jako vychovatel: výchova proti duchu doby
Autoři: Prázný Aleš
Rok: 2018
Druh publikace: článek v odborném periodiku
Název zdroje: Filosofický časopis
Strana od-do: 113-130
Tituly:
Jazyk Název Abstrakt Klíčová slova
cze Nietzsche jako vychovatel: výchova proti duchu doby Výchova je pro Nietzscheho ústředním tématem, které je přítomno od počátku až do konce jeho tvorby. Kriticky se vztahoval k tehdejšímu německému vzdělání, které konfrontoval především s antickou kulturou. Antika je pro něj určující element Západu a obrací se k ní jako ke korigující moci, která má do křesťanskou metafyzikou proměněné Evropy navrátit tvůrčího ducha. Později přichází s myšlenkou věčného návratu téhož. Není však věčný návrat téhož spíše než kosmologickou koncepcí světa umocňující perspektivou pro hodnocení života? Právě otázka, zda vzdělání podporuje životní síly člověka či nikoli, je pro Nietzscheho zásadním kritériem pravé vzdělanosti, z níž má vzcházet nové lidství věrné zemi i nebi: Nietzsche zde radikálně říká ano životu. Vzdělanost charakterizuje především distancí k duchu doby a k sobě samému. Učitel Zarathustra konfrontuje člověka s propastí, která dosvědčuje zásadní nespravedlnost života. Nietzsche však tuto nespravedlnost nepovažuje za námitku proti životu. Naopak se jejím prostřednictvím obrací proti přesycenosti humanitou, která člověka oslabuje. Nietzsche; výchova; vzdělání; tragédie; distance; věčný návrat téhož; Zarathustra
eng Nietzsche as Educator: Education against the Zeitgeist Education is the core theme for Nietzsche and it is present in his work from the beginning to the end. Nietzsche approached German education of his era critically, confronting it with the Ancient Greek culture. For Nietzsche, the Ancient culture is a determining element of the West and he turns to it as to the emending power that shall bring the creative spirit back to Europe which had been changed by the Christian metaphysics. Later on Nietzsche comes with the idea of the Eternal Recurrence. Rather than being a cosmological conception of the world, is the Eternal Recurrence not an empowering perspective for evaluation of life? It is the very question whether the education boosts man’s vital powers or not that serves Nietzsche as a criterion of true education that should be the base for the new humankind faithful to the earth. Here Nietzsche is radically saying yes to life. Education is above all characterised by the distance towards the zeitgeist and one’s self. Zarathustra the teacher confronts the man with the abyss that testifies the fundamental unfairness of life. Nietzsche does not consider this unfairness to be an objection against life, though. On the contrary, he uses it against an oversaturation with humanity than weakens the man. Nietzsche; Education; Cultivation; Tragedy; Distance; Eterbak recurrence of the same; Zarathustra