Univerzita Pardubice Fakulta filozofická

Univerzita Pardubice

Zaměstnanci
|
Studenti
English

Publikace detail

Учение Яна Амоса Коменского в контексте теологии ХVII века

Autoři: Šolcová Kateřina

Rok: 2017

Druh publikace: článek v odborném periodiku

Název zdroje: Otečestvennaja i zarubežnaja pedagogika

Strana od-do: 23-35

Tituly:

Jazyk	Název	Abstrakt	Klíčová slova
cze	Učení Jana Amose Komenského v kontextu teologie 17. století	Jak známo, Komenský založil svou přirozenou didaktickou metodu (artificium docendi) na Aristotelské zásadě ars imitatur naturam; jež byla v jeho době všeobecně rozšířena. Zásada, podle níž lidské umění napodobuje přirozenost, byla často používána pro různé oblasti lidské činnosti. Komenský ovšem jako první tuto zásadu aplikoval na oblast vzdělání a založil na ní systém didaktických opatření, čímž významně přispěl ke vzniku moderní pedagogiky. Bezprostřední kontext této zásady v protestantském prostředí nebyl dosud dostatečně prozkoumán. Stať si klade za cíl objasnit, jakým způsoben Komenského předchůdci a současníci reflektovali tuto zásadu, zejména Philipp Melanchthon (1497–1560), Clemens Timpler (1563/1564–1624), nebo Komenského učitel z Herbornu Johann Heinrich Alsted (1588–1638). Textová analýza děl těchto autorů ukazuje, že zásada byla sice přijímána, ale její případná aplikace byla omezena na umění směřující mimo člověka (např. umění mechanická). Hlavní překážkou při aplikaci této zásady bylo ortodoxní protestantské přesvědčení, že lidská přirozenost byla nenávratně zkažena prvotním hříchem. Komenský ovšem, jakožto člen Jednoty Bratrské nesdílel toto teologické učení. To mu umožnilo využít Aristotelovu zásadu, učinit z ní východisko své didaktické soustavy, kterou pak rozvinul do mnoha didaktických opatření, jejichž platnost je dodnes relevantní.	J. A. Komenský; J. H. Alsted, reformace; Aristoteles; ars imitatur naturam; Velká didaktika
eng	The Theological Perspective of Comenius’ Thought	As known, Comenius founded his natural didactical method (artificium docendi) on the Aristotelian principle ars imitatur naturam; an idea widely spread at his time. The principle, according to which the human art imitates the nature, had often been applied in various fields of human activity. As a significant contribution to the birth of modern pedagogy, Comenius introduced this principle to the context of education developing it into a system of didactical measures for teaching and tutoring. Nevertheless, the immediate context of this principle in protestant thought has not been sufficiently identified thus far by the research. In my contribution I intend to demonstrate how Comenius’ protestant predecessors and contemporaries reflected this idea in their work, especially Philipp Melanchthon (1497–1560), Clemens Timpler (1563/1564–1624), or Comenius’ teacher Johann Heinrich Alsted (1588–1638). The textual analysis of several of their writings shows that they usually accepted the principle ars imitatur naturam only in the realms beyond man, only for activities dealing with some external physical entities, not with the human being. The main restraint to implement the idea was the orthodox protestant conviction that human nature had been substantially corrupted by the original sin. Comenius, however, was a member of the Unity of Brethren that traditionally did not share this theological teaching. This allowed him to take advantage of the Aristotelian philosophical principle which thus became the basis for the educational system of measures whose validity is relevant even today.	J. A. Comenius; J. H. Alsted; reformation; ars imitatur naturam; Great Didactics