Univerzita Pardubice Fakulta filozofická

Univerzita Pardubice

Zaměstnanci
|
Studenti
English

Publikace detail

Ambiguity - 4th Biennial Conference of the Czech Association for Social Anthropology (CASA)

Autoři: Synková Hana | Sosna Daniel | Hříbek Martin | Heřmanský Martin | Uherek Zdeněk | Ezzedine Petra

Rok: 2016

Druh publikace: konference, workshop, výstava

Strana od-do: nestránkováno

Tituly:

Jazyk	Název	Abstrakt	Klíčová slova
cze	Nejednoznačnost - 4. bienální konference České asociace pro sociální antropologii (CASA)	Sociální antropologie vytváří specifický druh znalosti, která je citlivá k mnohoznačnosti nebo dokonce k rozporům. Čím hlouběji se antropologové noří do místních způsobů myšlení a jednání, tím častěji se setkávají s paradoxy a nejasnostmi a čelí problému jejich reprezentace. Tyto fenomény mohou být vnímány jako zásadní součást sociální reality, výsledek sémioze nebo epistemické orientace výzkumníků, kteří chtějí reflektovat své pochybnosti a nejistoty. Citlivost na nejednoznačnost může představovat dokonce jeden z hlavních rysů disciplíny. Zatímco některé antropologické tradice nahlížejí na mnohoznačnost jako na základ a hlavní princip výzkumu propojeného s neurčitostí lidské a ne-lidské agency, jiní se jí pokoušejí krotit skrze kauzální myšlení, formální grafy či modely. Veřejné diskursy, které vyplývají z ekonomiky znalostí vyžadující jasnost a jednoznačnost, často potlačují nejednoznačnost. Očekávají, že výsledky antropologického výzkumu budou přeloženy, vyhodnoceny a použity. Nejednoznačnost poskytuje prostor pro různé druhy antropologického uvažování o světě od ontologie ke vztahu antropologie a médií. Sekce konference mapují různé konceptualizace nejednoznačnosti, její epistemické, metodologické nebo etické dimenze, dopad na výzkumnou praxi, vzdělání a veřejnost.	nejednoznačnost, sociální antropologie, epistemologie, metodologie, etika
eng	Ambiguity - 4th Biennial Conference of the Czech Association for Social Anthropology (CASA)	Social anthropology produces a specific kind of knowledge with sensitivity to ambiguities or even contradictions. The deeper anthropologists immerse themselves into local modes of thinking and action, the more likely paradoxes and ambiguities arise and scholars face the challenge of representing them. Such phenomena may be perceived as constitutive parts of social reality, results of semiosis or epistemic orientation of researchers who prefer to reflect upon their doubt and uncertainty. Sensitivity to ambiguity may even embody one of the key features of the discipline. While some anthropological traditions view ambiguity as a foundation and guiding principle of research entangled with indeterminacy of human and non-human agency, others attempt to tame it via causal reasoning, formal graphs or models. Public discourses, which stem from the economy of knowledge requiring clarity and unequivocalness, often suppress ambiguity. They expect results of anthropological research to be translated, evaluated, and applied. Ambiguity provides an arena for various kinds of anthropological reasoning about the world from ontology to the relationship between anthropology and media. Conference sessions map various conceptualizations of ambiguity, its epistemic, methodological, or ethical dimensions, impact on research praxis, education and public.	ambiguity, social anthropology, epistemology, methodology, ethics