Jak už to tak bývá, když se před člověkem otevírá nová kapitola života (i toho pracovního), má s ní spojené určité představy, očekávání i obavy. Něco z nich se naplní, něco je úplně jinak, nečekaně. Samozřejmě to, co jsem vůbec neočekávala, bylo vypuknutí světové pandemie, která dost zásadně ovlivnila velkou část prvního roku ve funkci. Co přinesla negativního, víme všichni velmi dobře. Přinesla i něco pozitivního – naučili jsme se vyučovat, zkoušet, vést jednání či účastnit se konferencí online. Tedy, jak už zmiňoval pan děkan, pandemie naši práci neochromila, jen jsme ji začali dělat jinak. I já, skoro typický knihomol, jsem nakonec výzvy moderních technologií nějak zvládla.
Kromě covidu byl můj první proděkanský rok ve znamení finalizace hodnocení fakulty podle Metodiky 17+. Poprvé jsme zpracovávali materiály pro mezinárodní hodnoticí panel, reflektovali nejen „běžnou“ vědeckou činnost, ale například i zapojení fakulty do aplikovaného výzkum, rozsah a kvalitu popularizace vědy či spolupráci s mimouniverzitním prostředím. Mezinárodní panel nás navštívil na konci září. Snažili jsme se mu prezentovat fakultu v co nejlepším světle a v diskusi zdárně čelit nesnadným a místy i nepříjemným otázkám.
Dalším velkým úkolem bylo nastavení pravidel rozdělování vědeckých peněz, vtělených do podoby směrnice. Protože jsme směrnici chystali víceméně „na zelené louce“ a také ji důkladně prodiskutovávali na různých úrovních napříč akademickou obcí, byla to práce obtížná a dlouhotrvající. Doufáme však, že teď už jen vychytáme drobné „mouchy“, které se ukázaly v praxi, a systém rozdělování bude fungovat dlouhodobě. Samozřejmě bych si přála, aby vědeckých peněz přicházelo na fakultu mnohem více a mohli jsme tak naše badatele podporovat ještě výrazněji, ale to se zřejmě vbrzku nestane.
Má očekávání docela jistě předčila příjemná, neformální pracovní atmosféra našeho týmu a skutečně otevřený, komunikativní systém vedení, který pan děkan nastavil. Naopak se hůře vyrovnávám s mírou časové a „energetické“ zátěže, kterou s sebou funkce nese – pociťuji neblaze, že mi pak chybí ve vlastní vědecké práci a bohužel i v práci se studenty. Rovněž množství hodin prosezených na různých jednáních se nepříjemně podepisuje na stavu mých zad. I to jsou výzvy, se kterými se budu muset ve funkci utkat.
doc. Mgr. Šárka Bubíková, Ph.D.
proděkanka pro vědu a tvůrčí činnost FF UPa
Zajímají Vás reflexe dalších členů vedení fakulty?
V průběhu listopadu a prosince budeme postupně zveřejňovat další příspěvky.
