Můj první rok ve funkci proděkana pro vnitřní záležitosti a rozvoj byl hodně pestrý. Nemám na mysli jen rozsah a tematickou barvitost celé agendy, ale i pracovní tempo a rytmus. V tomto ohledu jsem přesun z pozice odborného asistenta na katedře literární kultury a slavistiky do role proděkana vnímal – tedy alespoň zpočátku – podobně, jako když se člověk, který je zvyklý řídit osobní auto, má najednou podílet na pilotování dopravního letadla... Naštěstí ale máme skvělého kapitána, jemuž (ač je ve svém úřadu též nováčkem) se podařilo sestavit posádku na děkanátu z členů, kteří fungují jako tým a vzájemně si pomáhají zvládat všechny těžkosti, o nichž ještě před rokem nikdo nemohl mít tušení. Takže i když je to pilotování dopravního letadla místy pořádná makačka (zvláště v covidových turbulencích), tak do něj každý den nastupuju rád. Hlavně proto, že v něm jsou spolu se mnou lidi, kterých si vážím a se kterými je mi dobře. Snad si smím dovolit říci, že děláme všichni maximum, aby také spolucestujícím – zaměstnancům fakulty a studentům – bylo dobře s námi, aby se i v nynějších těžkých časech na cestě cítili bezpečně a aby vždycky věděli, jaký máme směr a cíl.
Je jistě přirozené, že pokaždé neklape všecko na sto procent. Osobně se celý rok hodně peru např. s ediční agendou. Fakulta vydává řadu pozoruhodných odborných monografií a časopisů, ale jejich realizace je v mnoha ohledech často velice svízelná. Ačkoli je jasné, že naše spolupráce s Vydavatelstvím Univerzity Pardubice může po technické stránce stěží fungovat tak, jak je tomu ve velkých „kamenných“ nakladatelstvích, soustavně se s kolegy z edičního oddělení snažíme o vymezování a dodržování jasných pravidel, která by naši produkci ještě zlepšila a zkvalitnila. Díky nasazení všech zainteresovaných a díky vstřícnosti vedení Vydavatelství UPa se to snad postupně daří (i když zrovna tohle je část cesty, kde nás nikdy nečeká žádné „hotovo a potlesk“ – s tím už jsem se asi smířil, tady bude vždycky s čím zápasit).
Podobně je tomu v oblasti propagace, která taktéž spadá do mé agendy. V úvodním dílu seriálu „Náš rok 2020“ pan děkan Jiří Kubeš už zmínil, že v tomto směru došlo ke skutečně nepřehlédnutelným posunům. S úctou k práci svých předchůdců snad mohu konstatovat, že na poli propagační a poradenské činnosti fakulta nebyla nikdy tak aktivní, jako je teď. Na tom má podíl několik faktorů, vše se ovšem výrazně rozhýbalo hlavně na jaře – s příchodem nového, mladého kolegy Jana Pražáka. Srdnatě čelí všem výzvám, které k nám putují z rektorátu, a zároveň sám hýří kreativitou. Když se vrátím k výše uvedené „letecké metafoře“: přesně takového člena posádky jsme potřebovali. Jen je toho na něj poslední dobou tolik a turbulence bývají tak silné, že mám občas strach, aby nám z toho letadla nevypadnul…
Tento můj příspěvek je pro letošek posledním dílem „Našeho roku 2020“, po Vánocích dostanou slovo vedoucí jednotlivých kateder. Proto si dovolím adresovat závěrečnou poznámku právě jim:
Máte mou úctu za to, jak pečujete o svá pracoviště a jak zvládáte tu leckdy těžko stravitelnou kupu nejrůznějších úkolů. Díky!
Nezbytné novoroční přání pak posílám našim studentům:
Kéž bychom se mohli konečně zase setkávat naživo, nikoli jenom prostřednictvím kamer a mikrofonů... Milé kolegyně, milí kolegové, přeju Vám pevné zdraví, hodně kvalitní literatury a hudby – a hlavně hodně fotbalu!
PhDr. Ivo Říha, Ph.D.
proděkan pro vnitřní záležitosti a rozvoj FF UPa
