Published: 03.12.2025
V úterý 26. listopadu 2025 se uskutečnil druhý interdisciplinárně zaměřený workshop projektu TAČR „Voda v pohybu“. Navázal na předchozí setkání, během něhož svou dosavadní práci představili členové týmu z Katedry sociální a kulturní antropologie a ředitel krajského Institutu environmentálních studií a aplikací Petr Řezníček.
Druhé setkání moderoval Vladan Hanulík a témata svého bádání, která úzce souvisejí s projektovým záměrem, představili kolegové z Ústavu historických věd. Hlavní řešitel projektu, Martin Čapský, přiblížil své výzkumy v oblasti environmentálních dějin. Nejprve nastínil vývoj tohoto badatelského pole v České republice i v zahraničí a představil související oborové disciplíny – environmentální historii, historickou ekologii, environmentální geografii, archeologii a paleontologii. Připomněl také specializované historické obory, jako jsou dějiny lesnictví, vodního hospodářství či péče o krajinu. Následně představil environmentální témata, jimž se dlouhodobě věnuje a která se vztahují k regionům jeho dosavadního působení. Zaměřil se na problematiku zásobování dřevem ve středověké Opavě či na lovectví slezských knížat, v němž se odrážely vazby cisterciáckých klášterů k loveckým revírům. Pozornost věnoval též výskytu povinností spojených s lovem v rychtářských privilegiích. Na závěr představil téma, které zkoumá v poslední době nejintenzivněji: příběh polabské vsi Čepí a její vztah k obecnímu lesu.
Ve druhé části workshopu vystoupili kolegové František Václavík a Bohdan Šeda, kteří se věnují problematice památkové péče, ochraně kulturního dědictví a využití digitálních technologií při mapování historické kontinuity krajiny. V prezentaci shrnuli chystané projektové výstupy odpovídající jejich dlouhodobému výzkumnému zaměření. Jejich úkolem bude tvorba specializované mapy v programu GIS (Geografický informační systém), která zachytí pozůstatky někdejší rybniční soustavy pardubického panství. Kromě lokalizace samotných rybníků, hrází a zbytků stavidel se zaměří také na síť přirozených vodotečí a umělých kanálů, jež sloužily k jejich napájení, a na mokřady s vysokým retenčním potenciálem. Druhá část jejich práce bude spočívat v návrhu památkového postupu, který zohlední specifika péče o dochované pozůstatky historických vodních děl. Důraz bude kladen na jejich polyfunkčnost i na pozitivní vliv úprav a obnovy těchto děl při snaze zvyšovat retenční schopnost krajiny.
Workshop vzbudil zájem nejen členů projektového týmu, ale i širší akademické veřejnosti. Šlo o poslední akci pořádanou v rámci projektu v roce 2025, jenž byl pro tým rokem zahajovacím. Zájemci o environmentální problematiku se na další setkání mohou těšit v lednu 2026.
