Třináctý ročník tradičního bienále je tu! Letošní konference se bude konat v působivých prostorách pardubického Ekocentra PALETA ve dnech 24. - 25. dubna 2025.
Bohatý program odráží velký zájem vědců, které vybrané téma přilákalo. Kromě historických příspěvků zazní i referáty z pole enviromentálních a literárních studií, etnografie a dalších vědních oborů. Brožuru s kompletním programem najdete níže ke stažení.
Těšíme se na vás!
Na konferenci se nechte nalákat úvodním slovem prof. Mileny Lenderové, které přibližuje tematické okruhy XIII. Pardubického bienále.
Od krásy k užitku aneb zelená a zeleň na všechny pády
Řečeno slovy francouzského historika Michela Pastoureau, jehož některé knihy český čtenář zná, není zelená barva barvou počestnou - je mazaná, nedá si nahlížet do karet, pokrytecky mění svou symboliku podle potřeby... Získat ji z přírodních surovin bylo vždy poměrně snadné, proto se ji dostávalo menšího uznání než barvám červené, modré či dokonce zlaté. Zelená byla nestálá, špatně držela na látkách i malířských podkladech. Tato nestabilita vedla k tomu, že se stala symbolem všeho, co se hýbe, mění, stala se barvou náhody, hry, osudu.
Rehabilitovalo ji 19. století: hypertrofující města, „centra smradu", si oblíbila zeleň a prosazovala ji na všech volných plochách, které ještě zůstaly. Zelená se stala dichotomickou antitezí civilizace. Znamenala život. A právě v prostředí měst došlo pomocí zelené k vytvoření nové symboliky: barvy, která znamená souhlas, svolení, bezpečí, barvy, jejímž protikladem je červená znamenající zákaz, omezení, nebezpečí.
S explozivním růstem městských aglomeraci v období průmyslové revoluce a na přelomu 19. a 20. století se v urbanismu zrodilo téma bydlení a života v zeleni, zrod krajinářské architektury a potřeba vyvážení zastavěných a různorodě funkčně využívaných ploch zelenými „plícemi" města - městskými sady a parky s okrasně osázenými trávníky. Ty se vedle tradičních pohostinských provozů staly novými epicentry společenské komunikace, zábavy a podívané; místy, kde se privátní mísilo s veřejným (pikniky, rauty, sport).
Zatímco zeleň a zelená je v městech do určité míry „náplavou", ve volné přírodě kralovala a ve svém království lidské zásahy nepotřebovala. Užitná hodnota rozsáhlých volných ploch zapřáhla zeleň do služeb člověka: zeleň začala být poutaná, ovládaná a v posledku devastovaná. Lidskou tvář měla i zeleň v zámeckých parcích; ovšem z pohledu užitečnosti zde docházelo k plýtvání trávou, vodou i lidskou energii. Ale jen do chvíle, než nastal nedostatek. Pak se nejen zámecké zahrady, městské parky, ale jakékoliv, i drobné okrasné plochy zezelenaly: měnily se v užitečné zeleninové záhony. A vyhladovělá populace začala ve volné přírodě „spásat" to, co původně nechávala němým tvářím.
(Autorkou textu je prof. Milena Lenderová)
| Soubory ke stažení | Size |
|---|---|
| Program konference - pdf | 2.47 MB |
